Úloha nemá řešení

Ondřej Vaculík

Současná politická situace přináší řadu úloh bez řešení. Ukazuje se to třeba na dani z přidané hodnoty. Přitom by stačilo, aby se zrušila úplně. Nejprve je ale asi třeba ji co nejvíce navýšit.

Zpravidla v oboru reálných čísel — i takové příklady nám poskytovala matematika, aniž by to někoho mrzelo. Přesto jsem to považoval za jakousi nedostatečnost, nebo matematické privilegium, protože v praktickém životě člověk takový výrok uplatňovat nesměl a musel nějak vyřešit i to, co by matematika v oboru reálných čísel jednoduše vzdala.

Úlohy bez řešení nám nyní v podstatně větší míře, než jak je představovala matematika, nanáší, spíše kupí reálná politika. Každý, kdo někoho doučoval matematice, ví, že obtížnější je přiklad vytvořit, než ho vypočítat. Vytvořit ho tak, aby výpočtem vynikl smysl zadání, logika postupu i hodnověrnost výsledku. Pokud by všechny úlohy neměly řešení, nemá smysl je počítat.

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
MŠ
Martin Šimsa, filosof
April 17, 2012 v 9.45
Liberální kritika šílené neoliberální politiky
Myslím, že kolega Vaculík nastínil zajímavé řešení současné vládní politiky, která zcela zjevně zabloudila a neví, kudy kam. Současná vláda vyhrála volby s tím, že nebude zvyšovat daně, ale bude šetřit. Její šetření spočívalo ve škrtání a odbourávání sociálního státu a v okamžiku, kdy škrtání k žádnému ekonomickému růstu nevede, prudce zvýšila daně. Vaculíkovo řešení je zajímavé, liberální, jako ne-ekonom ho nedokážu posoudit, působí mnohem lépe než Nečasovo, Kalouskovo a Drábkovo škrtání kombinované s prudkým šroubováním DPH nahoru.

Ovšem nejlepší je ona přímluva v katolických kostelích. Ví o tom Duka?
MT
Miroslav Tejkl
April 17, 2012 v 15.43

Článek je velmi absurdní - svým průběhem i závěry.

Je zaloýžen na víře - jedno tvrzení za druhým, zdůvodňováním se autor nezabývá.


Ve skutečnosti právě nepřímé daně jsou projevem a trendem doby.

Jen velké veřejné rozpočty zásobované zejména ze zdrojů nepřímých daní a ležící na celé veřejnosti jako duchna, jsou skrze výsledky své existence a svého použití schopny udržovat ekonomický koloběh v této části světa - třebaže zatěžují iniciativu a chudé.

Zatěžují - ale víc dávají než berou ...

Odtěžit peníze z velkých hromad pomocí progresívní daně z příjmů a zdanění dividend - vše u fyzických osob je samozřejmě druhá rovnovážná a nezbytná položka ...

A případný takový stát v bohaté části světa, který tu je s velmi nízkými veřejnými rozpočty, funguje díky tomu, že je ponořen do vzájemné závislosti ostatních zemí s 40%ními veřejnými rozpočty (na HDP).

Také se neobtěžuji s vysvětlováním - podobně jako autor článku pokud jde o ta jeho tvrzení.

SH
Stanislav Hošek, Penzista
April 19, 2012 v 17.50
Trocha absurdity nikdy neškodí.
Vycházím z předpokladu, že autor spíše ironizuje, ale jako příznivec brainstormingu neodsuzuji žádný, ani ten nejabsurdnější nápad. Jen si myslím, že v současné finanční krizi na uvedené není prostor. Právě naopak. Zavedl bych nejméně tři stupně DPH. Nízkou na nezbytné životní potřeby, dobře zdůvodněnou střední a pak obrovskou na přepych, luxus a vyložené plýtvání. Auta nad milion bych zatížil až třeba šedesáti procenty daně.