Vládní koalice vzniklá z voleb skončila

Věci Veřejné zrušil setrvalý tlak jejich větších koaličních partnerů. To je dobrá zpráva. Zůstává malá potíž – schopnost něco zaříznout u nás převážila nad schopností tvořit a sami si vládnout.

JUDr. Vít Bárta byl odsouzen, protože prý uplácel. Od začátku svého působení v politice je označován za majitele politické strany, v médiích se ustálilo označení „neformální lídr“.

Politická strana Věci veřejné do Parlamentu ČR vstoupila aférou s pokusem o takzvaný vázaný mandát. Poslanci VV se zavazovali zaplatit deset milionů korun v případě, že opustí poslanecký klub. Za věrnost klubu byla smluvně nabízena řada „profesionálních výhod“, například služeb mediálních poradců.

Text smlouvy o vázaném mandátu je natolik nemravný, že s touto stranou neměl nikdo vstoupit do koalice. Dvě pravicové strany, ODS a TOP 09 to udělaly se dvěma zdůvodněními. Sociální demokracii vedenou Jiřím Paroubkem považovaly za schopnou ledasčeho, koalice však ne, sanaci veřejných financí za prioritu, kterou může pravice prosadit pouze sama.

Dva roky parlamentu disponujícího velkou provládní většinou právě skončily. Politické výsledky jsou dva. Jiří Paroubek už není šéfem sociální demokracie. Rozpadla se strana Věci Veřejné. V obou případech jde o politická úmrtí. Plačících pozůstalých těžko se dohledat.

Dvě větší pravicové strany koalice od počátku dusily a ničily politickou stranu Věci Veřejné, čímž určitě jednaly v obecném zájmu. Další jednání v obecném zájmu se ukáží postupně, už teď jsou ale vidět hlavně trhliny: sociální nepokoje na Šluknovsku vládnoucí koalice řešila posílením policie a represivní rétorikou. Tím se řešení velkého problému jen oddaluje.

S odbory vládnoucí koalice dospěla k těžko řešitelnému konfliktu, přestože odbory dlouhodobě mají přesnější a realističtější odhad ekonomického stavu země než experti a ministr financí současné vlády. Politiku plošných škrtů se vládě nepodařilo zdůvodnit.

Snaha vyvést co nejvíce peněz na důchody do rukou soukromých fondů je také v obecném povědomí těžko obhajitelná jinak než zájmem podnikatelů s financemi. Rádi by točili a ovládali peníze, které nejsou jejich, což je asi i nejkratší obecná charakteristika hlavní touhy dnešního finančního sektoru.

Současná vládní koalice měla velkou odvahu v personální politice. Na veřejně viditelná místa postavila intelektuálně vybavené muže ze své části politického spektra. Roman Joch se dokonce dočkal demonstrace proti své osobě, Vojtěch Belling se spíše skrývá, ale i on patří k výrazným hlavám, které měly čas na sobě pracovat. To, co zažíváme je pravicové vládnutí, které se už možná nebude opakovat.

Konzervativní strany v zahraničí, snad kromě nestravitelného Maďarska, se těší spíše pověsti sociálních demokracií s konzervativními prvky. Miliardář Babiš nemá pravdu, když tvrdí, že této koalici jde pouze o moc a prachy. To, co zažíváme, je realizace nejlepších pravicových úmyslů a projevy krize schopnosti vládnout sami sobě.

Řada protagonistů nynějšího vládnutí (i ti s nasazenou psí hlavou) dělá, co může. Zajímavé je ptát se, proč je to právě toto. Náš stát přestává být schopen realizovat i jednodušší vize. Dokonce i dříve oblíbené pozemní stavby se stávají nezvládnutelným organizačním problémem. Neschopnost zúřadovat evropské peníze nebo aféra s neschopností vyplácet dávky jsou jen dalšími projevy krize schopnosti si vládnout.

Jaké poměry, takové i veřejné postavy. Soudce Šott se přes noc stal hrdinou pražské kavárny. Je stavěn do role, ve které soudce nemá co dělat, pokud nemáme za vzor soudce Cattaniho z televizního seriálu a jeho reálné předlohy. Na italské reálné předlohy i filmového hrdinu čekala předpokladatelná smrt.  

Našemu soudci z Prahy 5 nic podobného nehrozí. Kolegům, kteří na Víta Bártu vytahují pomluvy a odposlechy, se taktéž nic nestalo. Tón soudcova zdůvodnění svědčí o tom, že český Cattani je docela v pohodě. Samotný soud je ve výsledku především likvidací dvou podivných politických existencí, které by se v dobře nastaveném systému nikdy nedostaly tak daleko. Na likvidaci dvou politiků se krvelačně pasou občané.

I dosti zajímavé zdůvodnění rozsudku se dvěma politiky má výrazné vady. Předpokládá například, že měřítkem pro půjčování peněz je bankovní úvěr. Není. Kdo potřebuje peníze, má si nejdříve půjčit ve své sociální síti – od rodičů či sourozenců v prvé řadě, pak u přátel. I finanční dar je něco, co stmeluje přátelské vztahy, a má být normální. Říkám to jako někdo, kdo jich víc poskytl, než dostal.  

Do těchto vazeb nemá zasahovat žádný soudce, byť by se jednalo o gaunery. Ať si někdo dá práci soudit gaunerství přímo. V době Al Capona existoval seznam veřejných nepřátel, který svou kuráží garantovali konkrétní lidé. Muž, který Al Capona usvědčil z daňového podvodu, byl zastřelen.

Nikdo nemá co zestátňovat peníze, jejichž majitel je znám, jako se to stalo u půjček Víta Bárty. Smlouva o vázaném mandátu byla dostatečným podkladem pro kriminalizaci. Kdyby se před dvěma lety v této věci našel žalobce a soudce, hodila by se slova chvály, která jsme slyšeli z pražské kavárny nyní.

Skutečnost, že někdejší vysoce postavený činitel vládní strany může zanedlouho být např. vyhledávaným činitelem v uspokojování spoluodsouzených v některé z plných českých věznic, je vizitkou ne osobní, ale celospolečenskou. Média píší o Škárkovi a Bártovi (používají se příjmení bez křestních jmen a titulů) v podobném tónu jako se v ČR tyká Romům a Vietnamcům.  

Rasismus se tak aplikuje na veřejné osoby, považované za padlé. To umožňuje vznik příznivé mediální tváře osobností, jako je vicepremiérka Karolina Peake. V rámci své strany určitě projevila větší míru racionality než ostatní. Její probuzení bylo poprvé znát, když mluvila o krajských organizacích své strany namísto internetového hlasování nastaveného jen na populismus.

Zvolena ale byla za útvar, který již politicky vzato neexistuje. Vytvoření takzvané platformy je něco horšího, než přeběhlictví, jak jsme je poznali. Pro vládnutí s platformou, ať už napřímo nebo pomocí podpory nezařazených poslanců, neexistuje mandát z voleb, ani stav nouze.  

Vládní koalice vzniklá z voleb skončila. Česká republika je schopná v sociálním smíru uživit své obyvatele, nakonec nás tu nežije výrazně víc, než před II. světovou válkou. Od příští reprezentace (je jedno, jestli teď nebo za dva roky), je možné chtít, aby zastavila mizení zemědělských ploch, nepřipustila privatizaci toho, co vydělává (letiště, Budvar, ČEZ), podporovala všemi způsoby soběstačnost občanů, od družstev, lokálního hospodaření, až po zdánlivě nepodstatnou výzvu - už žádné zahrádky developerům.  

Výstavbou sociálních bytů je možné podpořit přírůstek občanů z rodičů pod pětatřicet, protože větší počet dětí od lidí co nejmladších patří k tomu nejdůležitějšímu obecnému zájmu. Na četné kompetence něco vyrábět je možné si ještě rozvzpomenout. Byly zničeny z části uměle, lhostejností a zlodějstvím podepřenými ideologií o všemocném trhu. Jsou před námi hubená léta, ale plošnou solidaritou a prací je možné je zvládnout. Veřejný nepřítel Věci Veřejné nás při tom, oč jde, svou existencí zdržel a neposunul.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Stanislav Hošek - Český těšín

Opomenuté maličkosti. Pátek, 20.Dubna 2012, 20:04:11

JUDr. Bárta nikomu nic nepůjčoval. Doslova dorovnával ztráty, které poslanci utrpěli tím, že hlasovali pro zákon, jenž způsobil změny v honorování poslanců, a který iniciovala strana VV. Takže šlo jednoznačně o úplatek.
Vládní koalice vzniklá z voleb v žádném případě neskončila, tak jako výsledek voleb nezměnil kupříkladu Wagner, hlasující s ODS, ačkoliv byl členem ČSSD, či Melčák a další, kteří se přimkli k Topolánkově ekipě. Ústava totiž dává poslancům právo hlasovat podle svého svědomí a ne diktátu strany. Amen.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.