Ačkoli si to málokdo z přítomných uvědomoval, vlastně v té scéně byl zkoncentrován obraz současné české politiky. Dva opovrhovaní prezidenti dvou polovin nešťastně rozpadlého státu s úctyhodnou tradicí a rodokmenem, Klaus a Gašparovič, se potkali v proslule provinčním Brně, aby se na závěr Klausova v hlubokých rozpacích končícího panování navzájem vyznamenali.

Setkali se ve Vile Tugendhat, což je symbolické víc než Klaus patrně zamýšlel. Před více než dvaceti lety zde se svou charakteristickou zpupností rozbíjel se svým slovenským protějškem Mečiarem Československo, jehož výtečné humanistické tradice toužil odhodit spolu se Slováky, což se mu bohužel do značné míry podařilo.

Vila Tugendhat je totiž symbolická pro Klausovu éru ještě v jiných příznačnějších ohledech. Její oprava, zpackaná tak, že je znovu před uzavřením, aby bylo možné napravit chyby nepořádné rekonstrukce, stála zhruba o sto miliónů víc, než bylo nutné.

Oněch sto milionů rozkradly klientské sítě přisáté na veřejný rozpočet, čili nebohá památka je prostoupena duchem systému institucionalizované korupce, jehož je Klaus duchovním otcem. Pokud by někdo pátral, proč se ze sto šedesáti milionů sto vypařilo na zakázce zadávané městem, které řídí primátor Onderka, jenž je členem ČSSD, vysvětlení se mu včera nabídlo samo: primátor přijel v jednom voze s ministrem spravedlnosti za ODS Blažkem.

Ačkoli zpozdilejší brněnští politici Hašek a Onderka, v nichž je ze sociálních demokratů asi tolik, kolik je v Klausovi poctivce, ještě zahrnovali končícího ješitu nemístnou úctou, bezděčně groteskní charakter akce podtrhla studentská recese.

Trvalo to dlouho, déle než bychom si přáli a než bychom si snad i zasluhovali, ale nakonec se Klaus za své politické dílo dočkal spravedlivé odměny: výsměchu a opovržení. Před vilou jej kromě pískotu vítal happening, který jej a jeho těžkomyslného slovenského protějška ironizoval s prostořekou narážkou na jména obou nezamýšleně směšných politiků jako Klauna a Kašpárka.

Radost z toho, že éra Václava Klause na Hradě po nekonečně dlouhých deseti letech skončila, sice může kalit odpor vzbuzující postava jeho nástupce, ale dobré důvody k oslavě se přece najdou. Tím hlavním je okolnost, že Klaus, proslulý jako nejnafoukanější bytost v sluneční soustavě, odchází vyprovázen hlasitými projevy odporu a znechucení kdekoli se po Novém roce troufl mezi lidmi objevit. Ačkoli to na sobě nedává příliš znát, musí to pro něj být hořký konec.