Vzkaz z Charlie Hebdo: láska přemůže nenávist

Jakub Patočka

Co se stalo v redakci pařížského satirického časopisu Charlie Hebdo, je strašné. Má-li tragická smrt našich kolegů nějak změnit Evropu, snažme se, nechť je to k lepšímu.

Jen letmá prohlídka obrázků publikovaných ve francouzském satirickém časopise Charlie Hebdo napoví, že je fenoménem, který si v českém kontextu snad ani nedokážeme představit. Je radikálnější, drzejší, svatokrádežnější, smělejší než nejodvážnější letáky českých anarchistů. Mnohá francouzská média hlavního proudu ho dlouhodobě kritizovala, napomínala, sám byl dokonce v minulosti trestán za podněcování nenávisti, když ve svém odporu k autoritářským sklonům všech náboženství a církevních institucí zašel podle francouzských úřadů přespříliš daleko.

Redaktoři byli dlouhodobě terčem výhružek. Jejich bezpečnost střežila, leč bohužel neustřežila, policie. Francie se kvůli některým jejich obrázkům obávala o bezpečnost svých zastupitelských úřadů.

Nic z toho ale není důležité tváří v tvář břichabol vyvolávajícímu masakru, který jeho redakci postihl. Že se s novinářskou prací obětí nemůžeme zplna ztotožnit? Že v různých jejich výkonech nacházíme projev velmi špatného vkusu? To je dokonce dobře, protože nám to umožňuje o to přesvědčivěji zcela rezolutně odmítnout jakékoli debaty vedené v duchu, „jestli oni si o to náhodou tak trochu nekoledovali“.

Kdo takovou myšlenku byť jen naznačí, zaplétá se do logiky, která je ve společnosti, jež si zakládá na svobodě a demokracii, zhola nepřijatelná. Svobodná, demokratická společnost samozřejmě neumožňuje všechno, neumožňuje dokonce ani všechno publikovat. Debaty o mezích možného či přijatelného jsou legitimní součástí jejího provozu.

Jenomže jen stínem úvahy o tom, že si někdo projevem krajní drzosti, anebo dokonce velmi špatného vkusu, „koleduje“ o to být nějakým fanatikem rozstřílen na redakční poradě, se její autor řadí k jeho potenciálním komplicům, myslí jak Talibán nebo inkvizice, nikoli jako občan svobodné společnosti. Kdo chce žít ve svobodě, musí se řídit úslovím: přej a bude ti přáno.

Určitá zkouška i pro nás to ale samozřejmě je. Jen si představme, že by u nás vycházely noviny systematicky, až konceptuálně, testující svobodu slova vulgárním zesměšňováním pochybných autorit.

Jeden týden by tak na obálce vyšel arcibiskup Duka souložící s Václavem Klausem, jindy třeba Andrej Babiš se Sabinou Slonkovou, pak pro změnu zase Miloš Zeman s hlavou zasunutou v řitním otvoru ruského medvěda v objetí s Václavem Havlem s hlavou zasunutou v totožném místě orla bělohlavého; to vše v liché týdny prokládané nahými proroky Muhamady, jednou by se třeba líbal s nějakým rabínem, jindy pro změnu s co nejspořeji oděnou panenkou Marií. Noviny pojaté jako konceptuální test mezí svobody slova formou permanentního surového zesměšňování nejsvětějších autorit: šlo by to u nás?

Noviny jako test mezí svobody slova: když redakci Charlie Hebdo někdo vypálil kvůli způsobu, jímž zobrazovali proroka Muhamada, vyšel s touto obálkou: Láska přemůže nenávist. Repro DR

Na spontánních projevech solidarity Francouzů se zmasakrovanými redaktory satirického týdeníku je krásné právě to, že ač mnozí jistě chovají k různým jeho dílkům značné rezervy, pokládají za součást bohatství své společnosti, že v ní instituce takové druhu může působit. Zopakujme si to ještě jednou: Francouzi právě oplakávají své anarchisty, své nejvíce prostořeké krajně levicové humoristy. O potřebě bránit svobodu projevu by tu dnes raději neměl mluvit nikdo, kdo jí nepřeje v podobné míře u nás.

Kromě úvah o tom, že si za to „tak trochu mohou sami“, nyní nesmíme dopustit ještě jednu věc: paušální odsudky islámu či muslimů. Když před pár lety v reakci na některé ze svatokrádežných zobrazení proroka Mohamada redakci Charlie Hebdo někdo vypálil, vydali na obálce dalšího čísla obrázek vášnivě se líbajícího karikaturisty a muslima doprovázený nápisem: Láska přemůže nenávist.

Snad je to opravdu tak. Po té, co před pár dny islamofóbní extremisté vypálili ve Švédsku mešitu, oblepili ji Švédové srdíčky a nápisy: Muslimové, máme vás rádi. Přesně tohle žádá Charlie Hebdo od nás.

Je jasné, že islám se musí vypořádat s příliš doslovnými, k fanatismu vedoucími interpretacemi svých posvátných textů, potřebuje překonat všechny rozmanité tendence, jež jsou dnes jeho součástí a jež povzbuzují surovost, sklony k násilí, útisk žen. A jistě přijde čas prodebatovat, zda znevažování všeho, co všechna možná různá náboženství pokládají za posvátná, šíření tolerance spíše pomáhá, anebo škodí, a zdali má mít nějaké demokratickou společností vyjednané meze.

Vězme ale, že největším spojencem náboženských fanatiků mezi námi jsou naši vlastní fanatici, kteří hážou bez jakýchkoli cavyků po způsobu nacistů všechny muslimy do jednoho pytle a sami se snaží mobilizovat ze zištných důvodů ve společnosti nenávist, tak jako Tomio Okamura či J. X. Doležal.

Rovněž tito muži se dopouštějí výroků, které svobodná společnost z dobrých důvod nepokládá za přijatelné, a snad by zasluhovaly soudní přezkum. Právě ajatolláh Okamura a mulla Doležal jsou lidmi, kteří zde ve veřejném prostoru projevují myšlení nejbližší tomu, s nímž se lze setkat mezi různými náboženskými fanatiky.

Muslimy tu zatím chvála bohu žádné takto zaslepené nemáme. Ba právě naopak kontrast islamofóbních výroků se smířlivými, pokornými a od vrahů se plně distancujícími projevy soustrasti, které přicházejí od muslimských autorit z celého světa i od těch českých, snad ani nemohl být větší.

Svět už tak funguje: pokud lidem, muslimům, židům, křesťanům nabídneme přátelství a lásku, můžeme předpokládat, že sami budeme přátelstvím a láskou zahrnuti. Budeme-li je častovat nenávistí a zlobou, právě ony patrně určí podobu naší každodennosti. Jistě, věci jsou složitější, stávají se neštěstí, lze nalézt výjimky. Ale základní princip je takový. Aspoň kolegové v Charlie Hebdo si to mysleli.

    Diskuse
    PM
    January 8, 2015 v 12.44
    lze to takhle napsat i o nás křesťanech?
    Muslimy tu zatím chvála bohu žádné takto zaslepené nemáme.
    JV
    January 9, 2015 v 6.38
    Smutné konce "svobody" slova
    Posláním člověka na této zemi je konat dobro. Novináři z uvedeného časopisu ve své práci evidentně dobro nekonali. Rozdmýchávali zlo, podněcovali k nenávisti.

    Nestihl je trest spravedlivý, ani trest zasloužený, ani trest oprávněný. Doplatili na to, co podněcovali.

    Přejme si, aby jim milostivý Bůh odpustil.

    A ještě něco: nepleťme si svobodu se svévolí. Má-li svoboda jedněch být zároveň šlapáním po lidské důstojnosti druhých, pak nic dobrého nečekejme.

    Jiří Vyleťal
    January 9, 2015 v 8.10
    Nemůžu si pomoct, ale taky nechápu, proč je nutné neustále muslimy provokovat karikaturami proroka Mohameda, když všichni víme, jak je to strašně štve.
    Proč na jedné straně chceme, aby se muslimové zdrželi pomsty a aby se islamofobové zdrželi islamofobie, ale na druhé straně bereme jako normální, že novináři nejsou schopni zdržet se sarkastických kreseb? Přes to zkrátka nejede vlak. Proč zrovna ironie a sarkasmus patří k našim západním civilzačním hodnotám?
    Mimochodem, vždycky když slyším o "našich hodnotách", tak je mi většinou do smíchu. Pokud mi není do pláče.
    IR
    To, co říká paní Hájková, je podnětné a bylo by rovnou lepší to aplikovat na celé spektrum humoru.

    Například vtipy o ženách. Jsme na ně zvyklí, ale je tu nemalá množina těch, které to uráží a setkali (nebo spíš setkaly) se s horším zacházením, než jsou jen vtipy. Podobně je tomu u muslimů.

    Na druhou stranu nemám na tohle recept. Je řešením cenzura tisku? Nebo se nad to nějak povznést a prostě ten časopis nekupovat, doufat, že zkrachuje? Nebo uspořádat mírumilovný statisícový protest?
    January 9, 2015 v 10.43
    My už jsme docela splachovací. Třeba vtipy o blondýnách vyslechnou v klidu i ženy s blonďatými vlasy. Z koho si ty vtipy potom vlastně utahují?
    Jistěže není řešením cenzura, paní Recmanová, tu rozhodně nesmíme zavádět. Ale ani žádné protesty nic nezmohou.
    Těžko říct, co pomůže... Jedině snad jít do svého nitra a přemýšlet o tom. A říkat si „co sám nerad nečiň jiným...“ Já vím, že je to docela problém, protože co jeden rád, to druhý nerad.
    A ten úryvek navíc upomíná na Havlíčka, který byl, jak známo, satirikem par excellence. Ten si taky si utahoval z církve a z náboženství. Jenomže on si tím vlastně utahoval z vrchnosti, z církve, co byla oporou trůnu a oltáře, která měla v té době nezměrnou světskou moc a bylo záhodno ji té moci trochu zbavit. Neměl v úmyslu jen tak provokovat nějaké své spoluobčany, naprosto bezvýznamné.
    PM
    January 9, 2015 v 11.55
    Rozpor co jeden rád, to druhý nerad,
    řeší v oblasti světonázorů řešit projekt republikánské demokracie započatý francouzskou revolucí. Jedním z nosných pilířů je taková svoboda názorů, která se spoléhá na schopnost občana akceptovat i absurdní stanovisko.
    Společnost takovéto názorové svobody většinově neschopná, si atestuje neschopnost žít možnosti, které demokratický režim nabízí..............prohlašuji závazně.
    MF
    January 9, 2015 v 13.41
    Humor nemá hrubě urážet hodnoty, kterých si váží jiní lidé. To pak není humor, to pak samozřejmě nemá nic společného se svobodou slova. Ten „satirický“ časopis zřejmě žil ze soustavného velmi hrubého i vulgárního urážení náboženství. Spíš než o svobodě je to o úpadku novinařiny.
    January 9, 2015 v 17.07
    Je tu zeď neporozumnění.
    Na jedné straně jsme my, kteří nebereme nic vážně, kterým není nic "svaté" a na druhé jsou oni, pro kteří berou náboženství velice vážně, neboť pro ně znamená základ, jistotu jejich životů, o níž vše opírají. Oni v našem konání vidí za útok na sebe. Vše jim do sebe zapadá. Jsou generace od generaci na tom hůře. Moderní doba je semlela rychleji, než nás. Logicky, nejsou Bílí mužové, nejsou vítězové. Izraelci se k nim chovají jak ke zvířatům, Amíci s Evropany rozbíjejí jejich doposud fungující struktůry. Jsou bez budoucnosti. Mladí mužové, kteří by měli energii vybíjet v práci a budováním rodin, jsou bez práce a bez rodin, ne však bez energie. Tradiční rodina, jejíž vzor přejímali od svých rodičů, už není. Není divu, že pak na scénu vpochoduje tzv. zdivočelý islám, plný násilí a zloby a hlavně plný pomsty. To je to náboženství, ke kterému se ti dole nejrychlejí přimknou. Díky němu je někdo bere vážně, díky němu z nich má bílý muž strach. Jejich životy už nejsou bez budoucnosti, už mají vážnost a úctu svého okolí, tak, jako to dříve mívali jejich rodiče a prarodiče. Respektive oni to tak vidí.
    My nebereme nic vážně. Předháníme se v tom, kdo dokáže víc shodit nějakou autoritu. Nemáme úctu k ničemu a tak ji sami k sobě ztrácíme také. Je to taková snaha o švejkovství, ale velmi mizerná. Zatímco Švejk dokázal svým postupem vygradovat blbství svých nadřízených a tím jej jasně prokázat, my umíme ty nahoře, nebo ty jinak uvažující, jen často sprostě urážet, přičemž se neumíme skrýt tou bezbrannou maskou prosté naivity.
    Ta zeď zde je a bude, dokud k sobě obě strany nepřistoupí se skutečným respektem. Bude to ale těžké, protože tento systém vyrábí losery jak na běžícím pásu a stále více. V tomto je nepřekonatelně efektivní. A protože v něm vládne Bílý muž, nebude většina loserů bílých. Oni tedy nebudou respektovat nás a my je.
    V každém případě se věci daly pohybu. Na obou stranách. Bílí Evropané ztratí pocit jistoty, klidu a míru a oni získají mučedníky, vzor, ke ktrému mohou vzhlížet. Jak z toho ven, to bych rád věděl.
    JB
    January 9, 2015 v 18.40
    Síla slov
    I já se přikláním k názoru paní Hájkové. Nazývat "bodání do vosího hnízda" humorem je nezodpovědné. ...Pokud právě toto Charlie Hebdo dělal (sám jsem nic z jejich dílny nečetl, a tak nedokáži soudit), nelze se divit tomu, co se stalo.

    Muslimové po celém světě: nic proti vám nemám a vážím si Vás stejně jako stoupence jiných náboženství.
    January 9, 2015 v 22.09
    Pana Vyleťala bych se rád zeptal,
    zda umí francouzsky a časopis Charlie Hebdo znal už dříve. Zjevně se cítí povolán k tomu, aby zavražděné novináře soudil a shledal, že "evidentně dobro nekonali". V jeho srdci nenávist nad láskou zvítězila. Vypovídá to jen o něm nebo i o těch novinářích?
    MP
    January 9, 2015 v 22.36
    Ba,ba vašnostpaní a vašnostové,
    Když už se někdo bez humoru neobejde, tak by se měl alespoň krotit a nezešměšňovat nic, co by mohlo být někomu svaté: Boha, krále, demokracii, majetek, kariéru a vůbec.
    A když už toho nedbá, může si za to sám. Nakonec už náš národní pěvec ho varoval:
    "Bodne-li Tě epigramská střela,/vlož na ránu --prostředek máš jistý --/chumáč vlasů z epigramisty."

    Ale máte pravdu, jsou výroky, které v člověku způsobují svojí ohavností odpor, který testuje jeho schopnost zvládnout agresivitu. Pro mě to je ten páně Vyléťalův.
    PM
    January 10, 2015 v 0.22
    Charlie Hebdo nabízí umění karikatury
    A umění v pluralitní společnosti staví v potaz/rozlišuje vše co
    ideologie zjednodušuje.
    Umění karikatury a ideologie se nacházejí nejen v recipročním, ale i nepřátelském vztahu.
    Karikaturista  neospravedlňuje společenský systém, karikaturista vnímá vždy jeho stálou nedokonalost, je někým, kdo předkládá i postoje pro které není ve společnosti místa.
    Opravdový umělec-karikaturista předkládá to, co ještě nebylo a poutavě prokresluje názorovou rozpornost.
    A za to si zasluhuje (a v demokratickém režimu i sklízí) vděk těch, kteří usilují o politická řešení na základě co nejširšího konsensu.
    Charlie Hebdo nejsou noviny...........bych dodal.
    ŠŠ
    January 10, 2015 v 6.56
    Vraždy za ideál
    jsou vždy politiky oceňovány. Vyznamenání vrahům udělují jak diktátoři islámského chalifátu, tak demokratičtí poslanci v české kotlině.

    Byly to alespoň (s)prosté vraždy – nikoli zakončení mučení......řekla bych.
    JV
    January 10, 2015 v 7.54
    Několik slov
    Mezi kritikou (třeba i ve formě karikatury), která si klade za cíl spění k obecnému dobru, a haněním, výsměchem a zneuctíváním těch druhých, včetně toho, co je jim posvátné, je zcela zásadní rozdíl. To prvé má vzbudit má v kritizovaném síly dobra a lásky, které jako jediné vedou k opravdové nápravě. To druhé síly zla, pomstu a eskalaci nenávisti.

    Pánové z uvedeného magazínu nakládali s tím druhým. Dovoluji si citovat část z vyjádření Vatikánu k této události. Nemyslím si, že Vatikán a papež by měli zájem cokoliv zkreslovat. (Celý text najdete na www.rediovaticana.cz).

    „Satirický týdeník “Charlie Hebdo” byl dlouhodobě znám svými novinářskými provokacemi, které opakovaně vyvolávaly vlny protestů. A to nejenom z muslimské strany. Svatý stolec reagoval na karikatury proroka Mohammeda, zveřejněné v září 2012, prohlášením svého tiskového mluvčího. “Hluboká úcta k víře, posvátným textům, významným postavám a symbolům různých náboženství je zásadním předpokladem pokojného soužití mezi národy”, prohlásil tehdy O. Federico Lombardi a dodal: “Satirický týdeník neospravedlnitelně a necitlivě provokuje a uráží muslimské věřící.” Deník Svatého stolce L´Osservatore Romano v této souvislosti psal o “přilévání oleje do ohně” (Benzina sul fuoco, 19.9.2012).

    Redakce satirického týdeníku nicméně nezměnila svůj kurs, ale vzala si naopak na mušku tentokrát katolickou církev. V závěru roku 2012 časopis podpořil prezidenta Hollanda v jeho kampani za legalizaci takzvaného manželství pro všechny, která postavila soužití osob téhož pohlaví na stejnou rovinu s manželstvím, zaručila jim právo adoptovat děti a vymazala z úředních formulářů pojmy matka a otec. Proti návrhu zákona vystoupil předseda Francouzské biskupské konference, kard. André Vingt-Trois. Právě jméno pařížského arcibiskupa využívá silně blasfemická karikatura Nejsvětější Trojice s titulkem: Vingt-Trois má tři tatínky (s narážkou na číslovky obsažené v kardinálově příjmení). Svatý stolec se proti této karikatuře neohradil, avšak kupříkladu italští katolíci posbírali v krátké době tisíce podpisů na protestní petici.“

    Pokládat chování tohoto časopisu za jakýsi test demokracie, či za nějakou vyšší kvalitu komunikace, je opravdu značné blouznění postrádající schopnost rozlišení dobra od zla.

    Že došlo k takovéto tragedii je samozřejmě po všech stránkách nepřijatelné. Je to ale také důkaz dávné pravdy, že zlo budí zase jenom zlo. Že kdo seje vítr, sklízí bouři. Že ten, kdo zlo zasévá, je na stejné lodi s tím, kdo zlo koná.

    Pokud budeme vidět vinu jen a jen na straně teroristů a počínání pánů z redakce dotčeného časopisu budeme chválit a obhajovat jako svobodné počínání svobodných bytostí, budeme jen přilévat do ohně, který si nevybírá mezi těmi, které nakonec stráví.

    S přáním všeho dobrého, Váš Jiří Vyleťal

    January 10, 2015 v 10.07
    Žižek se zmiňuje ve své poslední knize o Serranově díle "Piss Christ", které znázorňuje krucifix ponořený do moči. Cituji:
    "Mnohým lidem....to přijde podvratné. Ale proč je to podvratné? Ne! Snažil jsem se mu oponovat. Pak mi pověděl, že tímto způsobem by mohl podkopat naše standardní pojetí slušnosti. Ale já jsem mu řekl: OK, ale o co jde? Mohu sám sebe nechutně nafilmovat, jak kadím. Pak by lidé říkali, že je to podvratné. "Pan Žižek začal problematizovat pojetí nechutnosti!". Ale proč bych to měl problematizovat? Některé věci jsou prostě nechutné!................Možná tohle je jedno z řešení, se kterým si pohrávám: levice BY SE MĚLA vzdát myšlenky, která říká, že musíme být podvratní a zajít za hranice DOBRA A ZLA..."
    January 10, 2015 v 10.46
    Jasně, taky jsem pro to, aby žádné nechutnosti nebyly zákonem zakázané. V žádném případě ne. Kdo chce být nechutný, musí mu to být plně umožněno.
    Ale proč by vlastně levice měla nějaké nechutnosti podporovat, případně proč by sama měla být nechutná, že?
    MF
    January 10, 2015 v 11.08
    Stará dobrá cenzura
    Ač se cenzura běžně považuje za nástroj totalitních režimů, který má zamezit politickou kritiku, cenzura byla běžná do určité doby i v demokratických státech.
    Předválečná Československá republika přece také měla cenzuru. Jejím hlavním smyslem bylo dbát na dodržování slušnosti v médiích. Protože tehdy společnost byla ještě slušná a měla dosti přesné povědomí o tom, co to slušnost je a co je již za její hranicí.
    Dnešní stav "vše je dovoleno" jen ukazuje na morální rozvrat Západu. Proto může onen německý vrchní muslim mluvit o "intlektuálním vyrovnání", protože ví, že morálně rozvrácený, změkčilý Západ kulturní boj s islámem prohraje.
    TT
    January 10, 2015 v 12.09
    Překvapen
    Ani dříve, ale ani teď jsem neviděl, že by v Hebdo byly vtipy zaměřené vysloveně proti Islámu. Jsou proti fundamentalismu a blbosti, ať už jsou to katolííci nebo muslimové, levice, nebo pravice.
    Je to naše kultura postavená na víře, že svoboda jednotlivce může končit až tam, kde začíná svoboda druhého. Sud uznal, že Hebdo tuto hranici nepřekročil.
    Fundamentalističtí idioti vraždí po celém světě. Připomeňme, že násilí mezi protestantskými a katolickými křesťany v Irsku stálo život přes tři tisíce lidí.
    Ani vraždění karikaturistů není pro křesťany neznámé. Za všechny si můžeme připomenout pokus o atentát na Larry Flynta za to, že ve svém časopise zesměšnil protestantského křesťanského fanatika Jerryho Falwella.
    PM
    January 10, 2015 v 12.56
    Nejsem překvapen
    zdejšími romantickými představami o roli umění v pluralitní společnosti. Touha po umění ve formě, která ......vždy vzbuzuje v kritizovaném síly dobra a lásky.....zachová požadavek slušnosti......vytěsní některé věci, které jsou prostě nechutné......atd, je sice dojemně jemnocitná, ale ....................
    A nejen zde - příkladem je i recenze/recepce posledního románu Houellebecquea v Literárkách, ve kterém naznačuje možné perspektivy radikalizace náboženského vlivu.
    I ta se stále otáčí, jak pod splavem kavárny nad stříbropěnnou .....bych si pomyslel.
    January 10, 2015 v 13.24
    Taky se vyjadřuji pouze obecně, protože kresby neznám a musela bych je hodnotit jednotlivě, kus po kuse. Nejde mi o slušnost, ale o nechutnost. Samozřejmě zase mluvím obecně, protože kresby neznám (ale mimochodem mírně nechutný je i obrázek přiložený k textu). Opakuji, že si nepřeji, aby se cokoliv nechutného zakazovalo, pokud to nikomu neubližuje (sebe nepočítám). Beru to jako svůj vlastní problém, že něco vnímám jako nechutné. Ovšem necítím se povinna nechat si své pocity pro sebe. Naopak.
    Levice byla kdysi proslulá tím, že chtěla "dát věci tam, kde mají být", na rozdíl od od konzervativců, kteří chtěli "dát věci tam, kde byly". Píše o tom Čapek v Matce. On sám zřejmě chtěl "nechat věci tam, kde jsou". Jenže skutečnost není statická. Skutečnost se tvoří stále znovu a znovu. A já si dovoluji se svým slovem (čili nenásilně) na jejím tvoření spolupodílet. Jako se jiní na jejím tvoření podílejí obrazem.
    MK
    January 10, 2015 v 13.42
    Nikdy jsem si neliboval v hrubém, morbidním a urážlivém humoru, ani v explicitních nechutnostech. Někdo tu zmiňoval KHB, jeho básně miluji, ale některé mi už přišly přes čáru. třeba tu o tom, jak "šelmy Němci" oběsili pámbíčkovi syna, a katolíci si ho vyhrabali na pečínku.
    Ale na druhou stranu, už jsem slyšel o takových absurditách, že jsem pochopil, že některé lidi urazí taky všechno, a všechno jim připadá nechutné. Můj jmenovec se smál u Života Braina. Já taky. Možná, že pochopil, co některé jedince na něm urazilo, ačkoli jeho samotného nikoli. Možná že ne. Já to nepochopil každopádně. A přesto klem toho byl skandál.
    Nebo z úplně jiného soudku, jeden člen Beatles řekl, že je slavnější než Ježíš. To nebyla pravda, a projevil se jako nafoukaný blb. Ale nechápu, proč to někoho pobouřilo a požadoval omluvu.
    Nečiň jiným, co sám nemáš rád. Jistě. Ale pochybuji, že by skutečnému humoristovi vadilo, kdyby mu bylo vráceno stejnou mincí. A pokud bychom to nahradili tím, že nečiň jinému, co on nemá rád, tak bychom nečinili nikdy nic, rozhodně ne ve větším měřítku. Protože vždycky se najde někdo, kdo něco nemá rád.
    JP
    January 10, 2015 v 13.47
    Hodnoty liberalismu a hodnoty civilizace
    Především se domnívám, že tento text vlastně vůbec neměl být napsán. I když je za daných okolností nezpochybnitelné, že napsán být musel.

    Autor se tu totiž musel pustit do řešení problému, který je vlastně ve své podstatě neřešitelný.

    Konfrontován s pohledem na dílo vraždících fanatiků, skutečně nemohl jinak, nežli obhajovat svobodu slova a svobodu projevu, jakožto pevný základ právě proti fanatismu a fundamentalismu jakéhokoli druhu.

    Ale v rámci této obrany těchto základních hodnot liberálního Západu pak nemohl jinak, nežli obhajovat i PAhodnoty právě tohoto liberálního Západu - pahodnoty, které nejsou žádným způsobem obhajitelné a tolerovatelné.

    Autor se odvolává na obranu "svobody a demokracie" - jenže, právě v tom vězí ten zcela zásadní problém. Jestliže takováto svoboda a demokracie ze sebe plodí takové odporné nechutnosti, jaké zřejmě na běžícím pásu produkoval onen "satirický" časopis - pak se zcela evidentně jedná o f a l e š n o u svobodu, a falešně pojímanou demokracii.

    Svoboda, skutečná a pravá lidská svoboda, ta opravdu nesestává v tom, urážet cítění ostatních, ani v tom, lidskou kulturu snižovat na úroveň poživačného vláčení se v exkrementech a jiných nechutnostech. Pokud by skutečně tato "svoboda a demokracie" měly mít takový charakter, jaký jim vtiskla ona teroristickým aktem postižená tiskovina, pak by opravdu bylo nutno vyslovit závažné pochybnosti o tom, do jaké míry takováto svoboda a demokracie stojí za to, být chráněny.

    Nemohu proto nakonec jinak, nežli připojit svůj hlas k postoji pana Vyleťala a paní Hájkové; a pro tentokrát dokonce téměř bezvýhradně souhlasím i s myšlenkami pana Ševčíka, který si - budiž mu za to vysloveno uznání - dal tu práci s tím, analyzovat společenské a geopolitické příčiny, které pak víceméně nevyhnutelně vedou i k takovýmto drastickým důsledkům.

    Krátce řečeno: jestliže přece jenom chceme nějakým způsobem zvládnout to, co jsem označil za "neřešitelný problém", pak je to možné v zásadě jenom jediným způsobem: ve jménu základních liberálních hodnot (Západu) odsoudit a zavrhnout onen šílený počin muslimských fanatiků; ale z á r o v e ň zpochybnit ty samé liberální, či spíše liberalistické hodnoty téhož Západu, pokud ty se necítí být povinovány nadřazeným hodnotám civilizovanosti, kultivovanosti a slušnosti.

    Hodnoty liberalismu a hodnoty civilizace prostě nejsou za všech okolností ty samé.
    January 10, 2015 v 13.59
    Je suis Charlie
    Ten časopis neznám a myslím si, že mnozí z těch, kteří se hlásí k heslu "Je suis Charlie" také ne. A jistě se k němu hlásí i lidé, kterým by se jeho karikatury nelíbily, možná i připadaly nevkusné či přímo nechutné.

    Mně připadá nevkusné vyjádření pana Vyleťala. Ale samozřejmě bych nechtěl aby byl jakkoliv omezován v tom, takto se projevovat. Kdyby byl kvůli svým názorům zavražděn, jistě bych v době, kdy by ještě nebyl ani pohřben, nepřipomínal to, že se také někdy projevoval brutálně necitlivým způsobem.

    Ta vyjádření papežského stolce jsou z dřívější doby. Papež František, pokud vím, pouze vyjádřil soustrast rodinám obětí a hrůzu nad silou lidské nenávisti. Oběti nekritizoval, modlil se za ně.

    Pan Vyleťal není Charlie, k tomu ho nikdo nemůže nutit, ale měl by se chovat slušně, jako na pohřbu člověka, kterého neměl rád.
    PM
    January 10, 2015 v 15.17
    Být povinován nadřazeným hodnotám civilizovanosti, kultivovanosti a slušnosti
    západní civilizace, také znamená nabízet pluralitnímu režimu smýšlení suverénního občana, všechny atributy necenzurovaného přístupu k nejširšímu spektru informací. Jedním z přívlastků otevřené společnosti je umění, a jeho schopnost nabídnout exklusivní vhled do nejzazších koutů lidské duše.
    A to i pomocí takových exklusivních forem sdělení - pane Poláčku -, které umění nevnímaví považují za projev, který civilizační proces zpochybňuje. Za projev, který necítí být povinován nadřazeným hodnotám civilizovanosti, kultivovanosti a slušnosti.
    Suverénní občan se jakémukoliv způsobu poznání nerad vyhýbá.............bych namítl.
    JV
    January 10, 2015 v 17.25
    Vážený pane Kubičko
    Vážený pane Kubičko,
    vytýkáte mi neslušné chování a nenávist, která dle Vašeho názoru zvítězila v mém srdci.

    Mohl byste, prosím, být konkrétní a uvést, které věty z mých komentářů Vás k takovému odsudku vedou?

    S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal
    ŠŠ
    January 10, 2015 v 18.08
    Zavraždili je?
    Neměli malovat dehonestující karikatury machometa.

    Znásilnili ji? Neměla nosit minisukně.
    ŠŠ
    January 10, 2015 v 18.30
    Panu Kolaříkovi z Mnichova
    Poprvé jsem se během několikaletého čtení DR srdečně zasmála. Děkuji.
    JP
    January 10, 2015 v 18.55
    Zákon a mrav
    Pane Petrasku, tady nejde o "možnosti poznávání suverénního občana". Tady jde o to, jakým způsobem se tento "suverénní občan" projevuje a realizuje na veřejnosti.

    Neboť každý takovýto projev je zároveň určité "Setzen" (musím teď použít originální termín Hegela, vhodnější mně nenapadá) - je to tedy postulování určitého způsobu jednání do veřejného prostoru jako p l a t n é h o, tedy jako legitimního a žádoucího. A každým takovýmto aktem se celé lidské společenství posouvá buďto vzhůru, k vyšším, kultivovanějším rovinám existence - anebo naopak dolů, směrem k žumpě.

    Mimochodem, jeden z těch kreslířů se ještě před nějakým časem vyjádřil, že pro něj neexistuje jiné omezení nežli takové, které stanoví zákon.

    Ano, to je přesně ono. Takovíto lidé neznají vůbec žádných kulturních a mravních zábran, nežli těch, ke kterému jsou donuceni holým tlakem zákona a jeho sankcí.

    Je znám slavný výrok antického myslitele Seneky: "Co nezakazuje zákon, to zakazují dobré mravy."

    Ano, ti kreslíři z onoho časopisu snad nepřestupovali psaný zákon; ale znovu a znovu svým dílem ničili a špinili všechno, co by ve společnosti mohlo zakládat vládu dobrých mravů.
    JP
    January 10, 2015 v 18.57
    Pane Kolaříku, svým ubohým a ničemným atakem vůči paní Šprynarové jste protentokrát skutečně překročil všechny meze i té nejzákladnější slušnosti. Nevím, jestli jste zrovna opilý; ale i tak pro toto Vaše jednání vůči dámě neexistuje naprosto žádná omluva.
    January 10, 2015 v 19.44
    Panu Poláčkovi
    Seneka to myslel dobře, ale v jeho době se dobré mravy rovněž moc nepěstovaly. Jako dnes.
    Taky mě překvapuje, jak se někdo řídí přesně jenom podle psaných zákonů.
    January 10, 2015 v 21.58
    Nejprve sami v sobě
    Kdysi jsem četl výrok jistého imáma, že skutečný věřící svádí džihád sám v sobě. Snad jsem to nezkreslil, ale tahle myšlenka je podle mne univerzální.

    Jedno její praktické využití:
    Internet je zaplaven diskuzemi, kde si aktéři vyřizují svá vnitřní pnutí pomocí vzájemných invektiv, které už nemají nic společného s původním tématem. Pokusme se alespoň DR zachovat jako prostor pro možná někdy ostré nebo i emotivní, ale přeci jenom věcné argumenty. Než na někoho začneme dštít oheň, vybojujme nejprve zápas s vlastními pocity zlosti a nevraživosti.
    ??
    January 10, 2015 v 23.18
    Zatim nejrozumnejsi hlas v ceskych mediich.
    ŠŠ
    January 11, 2015 v 7.06
    Dělení na užitečné a na nezajímavé oběti
    v textu http://vasevec.parlamentnilisty.cz/vip-blogy/uzitecne-nezajimave-obeti se mi jeví jako velmi přesný popis procesů zneužívání skutečnosti lidských životů ze strany politiků a medií.

    Autorovi se v něm podařilo to, co neuměla moje chudokrevná glosa o „politiky oceňovaných vraždách za ideál“ ze soboty 10.Ledna 2015.
    PM
    January 11, 2015 v 10.42
    Taktak v demokracii jsou politici a média naším dílem
    Každá civilizace se sice nachází ve střetu různorodých sobě cizích/nepřátelských konstruktů morálky a tím pod prismem pohledu dělícím na morálně nespravedlivé a spravedlivé zabíjení.
    Jenže oproti občanům despoticky strukturovaných společností, neseme - my pseudodemokraté - spoluzodpovědnost za všechny formy suicidy ze zoufalství......... bych panu I. Davidovi přitakal.
    ??
    January 11, 2015 v 11.07
    Pane Petrasek otazka ?
    A jestlize mame pocit ze media a politici nejsou nasim dilem, je legitimni otazka, jestli opravdu zijeme v demokracii ?

    Zajimavy podnet k diskuzi od p. Semina.

    http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/1434-hon-na-teroristy-klame-telem.htm
    JP
    January 11, 2015 v 12.50
    Kdy nastanou dobré mravy?
    Ano, paní Hájková, máte dozajista pravdu, že za Seneky se také "dobré mravy nepěstovaly" (a on sám za tuto skutečnost nakonec zaplatil svým vlastním životem).

    Nicméně, stále je ještě velký - a v jistém smyslu zcela zásadní - rozdíl mezi tím, když se alespoň p ř i h l á s í m e k principu, že tyto "dobré mravy" mají být základní normou a cílem našeho jednání a chování - jak individuálního, tak i celospolečenského. Anebo jestli za svůj přijmeme princip - lacině a povrchně chápaného - liberalismu, že nejvyšší hodnotou je prostě to, když si může každý dělat co se mu zlíbí, bez ohledu na všechno ostatní. Takovéto druhé pojetí není skutečná svoboda, to je prostě zpovykanost.

    Anebo, dovolím si tu parafrázovat jeden slavný výrok Jana Wericha: Boj proti lidské přízemnosti a obhroublosti nikdy nemůžeme definitivně vyhrát. Ale nikdy tento boj nesmíme vzdát!
    JP
    January 11, 2015 v 12.58
    Krokodýlí slzy
    Ano, pane Kuchejdo, ve svém blogu Ivan David skutečně vyslovil nejednu pravdu, která je ovšem značně nepříjemná tomuto světu. A to nejen tomu světu velké politiky, s jejími "krokodýlími slzami", nýbrž i světu docela obyčejného občánka, který se vždycky znovu nechá strhnout symbolicky spektakulárním charakterem těch či oněch mediálně multiplikovaných událostí, zatímco leckdy mnohem větší (či přinejmenším mnohačetnější) tragédie ponechá bez povšimnutí.

    Tím nemá být řečeno, že by západní svět a jmenovitě Francie neměly vyjádřit svůj jasný odpor vůči natolik barbarskému činu fanatických teroristů; ale na straně druhé je pravdou i to, že tyto veřejné manifestace působí přece jenom poněkud uměle, a v určitých souvislostech i dosti nepřípadně.
    JP
    January 11, 2015 v 13.00
    Džihád v nás?
    Tak na tom doopravdy něco je...

    Asi každý z nás má v sobě kousek anděla, ale i kus ďábla; a proti tomu druhému - a jeho svádění - by opravdu každý měl vybojovat svůj vnitřní boj...
    LR
    January 11, 2015 v 13.47
    pokud to tu ještě neproběhlo
    pár zákazníkům v přepadeném košer obchodě pomohl k úkrytu muslimský mladík z Mali - http://www.judaism-islam.com/the-muslim-heroes-of-the-paris-terror-attacks/
    Zavřel lidi do nějaké chladící místnosti, vypnul chlazení a světla. Ti tam přečkali do policejního zásahu. Rozvíjí to obsah této novinářské zprávy - http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/358408-trilety-hoch-prezil-utok-v-obchode-v-lednici-zamestnanec-ukryty-v-tiskarne-posilal-sms-policii.html Schovaných lidí bylo celkem pět.
    PM
    January 11, 2015 v 15.55
    Žijeme v pokusu o přiblížení se demokratickému režimu, pane Kuchejdo
    tedy v republice, která se snaží o otevřenou společnost schopnou společenské smlouvy/ústavy na základě pluralitního režimu. Podmínkou úspěšnosti je schopnost konsensu občanské většiny, znalé co nejširšího spektra smýšlení, a toho je možné dosáhnout pouze svobodným střetem názorů.
    Jednou z možností svobodných projevů otevřené společnosti je umění (i umění karikatury ) a jeho ošidná schopnost zaobírat se pokusy o vhled do zákrut lidského vědomí na cestě k podvědomí.
    Zdejší konflikt, který vychází ze střetu pozic "tragická smrt našich kolegů" versus "spravedlivý trest zlu a nenávisti" je dokumentem rozdílnosti vnímání významu umění mezi ateisty a věřícími na trnité cestě za konsensem.
    Ač to vypadá jako boj na hrobech uchazečů o demokracii.......dodal bych tak trochu nadsazeně.
    January 12, 2015 v 5.00
    Je zajímavé, že když dva lidé napíšou stejnou větu, může být chápána odlišným způsobem. Při osobním kontaktu mohou dešifrování komunikace napomoci gesta, případně výraz tváře nebo tón hlasu. Při písemném nám pomůže jedině to, co víme o dotyčném, tedy když si ho můžeme někam zařadit. A když nemůžeme, tak často smysl toho, co říká, nepochopíme.
    + Další komentáře