Tomáš Jungwirth a Zuzana Pavelková polemizují s názorem Petra Bittnera, že je třeba islamofoby vyloučit z demokratické diskuze. Strach z islámu prochází napříč společenskými skupinami a bez diskuze bude jen narůstat.
Petr Bittner ve svém před nedávnem publikovaném článku vytýká liberálně-multikulturnímu přístupu nedostatečnou důslednost při nakládání s islamofobními názory. Implicitně jde také o kritiku otevřeného formátu diskuse, který jsme se rozhodli nastavit v rámci iniciativy Česko vítá uprchlíky. Na zmíněný článek věcně reagovala ve svém příspěvku Saša Uhlová. Považujeme však za klíčové nabídnout hlubší úvahu na téma společenského tabu a možné účinnosti ostrakizování islamofobních postojů.
Bezpochyby nalezneme řadu názorů, které jsou převážnou většinou české společnosti považovány za natolik nepřijatelné, že se jejich zastáncům dostává zaslouženého a v zásadě celospolečenského odsudku. Mezi ně patří popírání holocaustu či otevřený antisemitismus, do menší míry také například prosazování vyhlazení romského obyvatelstva nebo otevřená adorace současného ruského režimu.
Pojmovým znakem těchto názorů je jejich relativně řídká společenská rozšířenost. Jejich zastánci jsou buď označováni za extremisty, se kterými se nemluví a/nebo jde o podivíny, kteří jsou spíše pro smích. Společenská ostrakizace pravděpodobně nepovede ke změně postojů těchto lidí, ale alespoň může odradit jejich možné následovníky. Je ji tak možné považovat za součást imunitního systému demokratického režimu, včetně příslušné — ač nezbytně úzce pojaté — trestněprávní roviny.
Z Bittnerova článku vyplývá, že autor by obdobně nakládal s postoji islamofobními. Přitom otevřeně kritizuje liberálně-multikulturní přístup, který je dle jeho soudu postižen „diskusním fetišismem“. Jeho výrok „s islamofobem se nediskutuje“ je sympatický svojí kategoričností.
Je rozdíl mezi islamofobií a kritickým, leč slušným postojem k islámu. V IvČRN jsou sice zastoupeny obě skupiny, nicméně mezi administrátory jsou výlučně agresoři a na základě dlouhodobého pozorování tamější diskuze mohu potvrdit, že kritikové islámu s umírněnějšími postoji ("neměli bychom druhé straně vyhrožovat zabitím", "na vašem společném setkání jsem se necítil dobře, nebylo to přátelské pro lidi s diagnostikovanou depresí") dostávali ze skupiny vyhazov.
Troufám si tvrdit, že většina uživatelů, která má tu stránku olajkovanou, tak učinila proto, že chtěla ukázat, že jí vadí islám, nicméně do diskuzí ani dalších akcí se nezapojovala.
Bohužel právě to agresivní jádro jsou lidé, kteří tleskají vrchním velitelům (dají-li se tak nazvat) skupiny a chodí na ty akce, které pořádají, nebo spamují na příkaz vedení různé osoby či instituce. Takovéhle počínání je už ale na hraně zákona.
Ono je potřeba taky říci, co stojí za snahami pomoci křesťanům, jak to sami prohlašují. U nich v diskuzi se probírala myšlenka, jak by to bylo super, kdybychom si sem vzali odtamtud křesťany, protože by "pro nás přivezli své sestry a dcery". Jinými slovy, nejsou za tím ušlechtilé myšlenky, jen uspokojení vlastních fyzických potřeb a nerespektování druhých jako osob s nějakou důstojností.
Oni ti agresoři vlastně káží vodu a pijí víno - vadí jim islám jakožto náboženství ubližující ženám a znevýhodněným, nicméně sami se netají tím, že jim vadí feministé (dokonce pár z nich je notoricky známých sexuálním obtěžováním na internetu), nebo dokonce použili agresivní výpady vůči lidem s nějakou poruchou (viz případ výše - někdo si u nich na diskuzi stěžoval, že se mu nelíbilo na jejich setkání, protože měl depresi a cítil se tam nešťastně, načež jeden administrátor mu odepsal: "Deprese je výmluva, kdybys byl pořádnej chlap, tak od tebe nezdrhne tvoje žena." Pak ho ještě děsně pomluvil na svém facebookovém profilu.).
Takže diskuze jenom s těmi, kteří jsou ochotni přemýšlet a neubližovat druhým.
Zatímco je-li někdo až fanaticky přesvědčený o své pravdě (islám je černočerné zlo - kdo jej neodsuzuje, je vlastizrádce a zaslouží pověsit - v boji je legitimní každý prostředek), pak diskuzi vést nelze. Ten druhý totiž o ni nemá zájem, jeho cílem je vykřičet svou pravdu, překřičet ostatní, příp. ponížit je, pokořit, zastrašit. Nebere druhého jako partnera k diskuzi, ale jako toho, koho je třeba "obrátit na víru pravou", a když to nelze, tak jej aspoň zadupat do země.
Tzn. s běžným nevyhraněným člověkem, byť sdílejícím určité předsudky, což je ostatně lidskou přirozeností, lze diskutovat, s přesvědčeným (např.) antisemitou, neonacistou, islamofobem nikoliv.
Pokud pak jsou do médií zváni "pro vyrovnání pohledů" právě ti fanatičtí bojovníci proti islámu (nikoliv k islámu či muslimské společnosti "jen" kriticky přistupující odborníci, což je i řada orientalistů), jde o přístup "5 minut Žid, 5 minut Hitler". V tomto případě je mi bližší přístup Petra Bittnera, u všech ostatních lidí pak přístup Saši Uhlové (jsem ochoten k diskuzi téměře s kýmkoliv - někdy to ale opravdu nejde, nebo je to opravdu ztrátou času).