Nenávist ztrácí na síle nejvíce tehdy, když přestáváme být lhostejní
Jaromír MrňkaOdmítání symbolického násilí nesmíme odbývat jako přehnanou citlivost. Slova se totiž snadno mění z neškodné metafory ve zbraň, která ospravedlňuje násilí jako jediné a správné řešení.
Když se svět proměňuje příliš rychle, roste nejistota a objevují se obavy z budoucnosti, což přidává také na přitažlivosti rázných odpovědí. V takových chvílích se objevují podnikatelé s nenávistí, jež dokáží nespokojenost vytěžit a nasměrovat ve svůj prospěch.
Všudypřítomný hněv přetváří do slov, která jsou nejen nenávistná, ale často otevřeně násilná. Tím narušují samotný rámec, ve kterém spolu komunikujeme. Slova v takových situacích přestávají být neškodnou metaforou a stávají se zbraní, která ospravedlňuje násilí nejen jako myslitelné, ale dokonce jako správné a jediné řešení.
Opakované užívání slov, která zvyšují přijatelnost přímého násilí, podkopává důvěryhodnost institucí nezávislé spravedlnosti. Jazyk, který vytváří obraz nepřítele zbaveného lidské důstojnosti, „potrestaného“ smrtí nebo „zneškodněného“, není pouhým stylistickým obratem. Navazuje na strategie, jejichž podoby jsou v moderních dějinách důvěrně známé.