Neznámí útočníci stříleli v redakci francouzského satirického magazínu, 12 mrtvých
Petr JedličkaMuži v kuklách pronikli do sídla týdeníku Charlie Hebdo a spustili palbu. Dle svědků vykřikovali, že mstí proroka Mohameda. Charlie tradičně zesměšňuje francouzské papalášství a krajní pravici, v posledních letech se však zaměřoval i na islámské prvky.
Neznámí útočníci v kuklách vnikli do pařížské redakce francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo a střelbou z kalašnikovů usmrtili nejméně dvanáct osob. Stalo se tak ve středu před polednem během porady, jíž redakce listu mívala pravidelně v tento den.
Podle videonahrávky pořízené očitými svědky byli útočníci dva. Oba následně unikli autem, přičemž se ještě na ulici střetli s policií. Během přestřelky křičeli, že mstí proroka Mohameda. Jednomu ze svědků měli též řici, že patří k jemenské odnoži Al-Káidy.
Podle sdělení vyšetřovatelů ze středečního odpoledne však byli útočníci celkem tři. Také francouzský ministr vnitra Bernard Cazeneuve uvedl, že policie hledá tři „zločince“.
Dva mrtví z dvanácti jsou policisté, kteří se snažili útočníky zastavit. Mezi ostatními jsou dle již potvrzených informací kreslíři Georges Wolinski, Bernard „Tignous“ Verlhac a Jean „Cabu“ Cabut, tedy nejvýznamnější karikaturisté listu. Zabit byl také karikaturista Stéphane „Charb“ Charbonnier, který byl zároveň šéfredaktorem, a novinář a ekonom Bernard Maris, jenž do Charlie přispíval externě.
Jména ostatních obětí nebyla doposud zveřejněna.
Francouzská policie se stále snaží útočníky dopadnout. Podle pozorovatelů spustila v Paříži pátrací operaci nevídaného rozsahu, do níž bylo nasazeno na tři tisíce mužů a žen. Podle agentur byl středeční útok nejkrvavějším na francouzském území od roku 1961.
Současné pojetí etické normy svobodného cílení za privátním obohacováním vnesl do západní civilizace výrazně odlišné formy rivality a kontroly vzájemného okrádání.
Oproti fázi humanisace západu po válečném šoku - fázi sociálně zodpovědného kapitalismu, proběhla na základě vytěsnění znalosti společenských následků sociálních křivd legalizace chorobných forem privátního obohacování.
Snaha o de-eskalaci sociálních křivd ustoupila legalizaci etických forem, které eskalaci způsobují.
Ani Islám, který by mohl oproti křesťanství nabídnout nesrovnatelně hlubší kořeny náboženské tolerance neskýtá potenciál, který by uchránil celou obec věřících.
Ti jsou nejen na periferiích frměst vystaveni velmi zapeklitému procesu resocializace, či konfrontace s bezohledností současného zvlčilého asociálního kapitalismu.
Který vyšel z lůna křesťanské západní civilizace................bych připomněl.
Ale tím hlavním cílem útočníků v Paříži bylo přinést alespoń malý kousek války sem,ukázat blahobytné společnosti,jaká je to hrůza,když se lidé stříli po ulicích,nebo jsou roztrháni bombou-pro svobodu.
Netřeba hledět tak daleko, až někam k Reflexu.
Ideové zaměření zavražděných redaktorů už bylo zhodnoceno i zde v Referendu, v diskusi k článku Jakuba Patočky „Vzkaz z Charlie Hebdo: láska přemůže nenávist“
Pan Vyleťal píše, zřejmě z pozic křesťanského humanismu:
"Novináři z uvedeného časopisu ve své práci evidentně dobro nekonali. Rozdmýchávali zlo, podněcovali k nenávisti.
Nestihl je trest spravedlivý, ani trest zasloužený, ani trest oprávněný. Doplatili na to, co podněcovali."
Pan Franěk zase píše:
"Ten „satirický“ časopis zřejmě žil ze soustavného velmi hrubého i vulgárního urážení náboženství. Spíš než o svobodě je to o úpadku novinařiny."
Panu Vyleťalovi říkám fuj, panu Fraňkovi neříkám nic, „bravo“ naopak říkám jinému představiteli křesťanského humanismu Adamu Borzičovi za článek „Jaký Bůh zavraždil Charlieho“