Od protestů vůči karikaturám proroka Mohameda uplynulo pět let

ČTK

Právě 1. února 2006 zveřejnily desítky deníků v celé EU sadu proslulých karikatur, jež nechal zhotovit dánský list Jyllands-Posten. Akt vyvolal mohutné protesty, ale i debatu, zda je narušování náboženských dogmat a tradic projevem svobody slova, či nikoliv.

Přetištění karikatur islámského proroka Mohameda z dánského listu Jyllands-Posten ze září 2005 několika předními evropskými deníky před pěti lety, 1. února 2006, vyvolalo bouři muslimského světa. Při protestech, kdy v některých muslimských zemích hořely dánské ambasády, zahynulo přes 130 lidí, následoval bojkot dánského zboží a diplomatický konflikt mezi Dánskem a některými muslimskými zeměmi. Zároveň však byla podnícena i diskuse o rozdílech ve vnímání svobody projevu, tisku či umění mezi Západem a muslimskými zeměmi.

Celá kauza začala v září 2005, kdy dánský spisovatel Kare Bluitgen hledal ilustrátora ke své knize pro děti o proroku Mohamedovi. To ale nebylo jednoduché, protože islám zakazuje jakékoli zpodobňování proroka z obavy před uctíváním idolů. Poté, co jej tři výtvarníci odmítli, si Bluitgen postěžoval předsedovi dánských spisovatelů, který o tom napsal dopis do deníku Jyllands-Posten. V něm věc odsoudil jako ohrožování svobody slova. Vedení deníku pak oslovilo několik kreslířů a výtvarníků a z došlých kreseb vybralo dvanáct, které 30. září 2005 otisklo.

Deník zveřejnění dvanácti kreseb od dvanácti autorů (nejznámější z nich od kreslíře Kurta Westergaarda zobrazovala proroka na hlavě s turbanem ve tvaru bomby s hořící roznětkou) zdůvodnil snahou o rozpoutání debaty o přípustnosti kritiky islámu a o vnitřní cenzuře.

Jako první se hlasitě ohradili dánští imámové poté, co se dánský premiér Anders Fogh Rasmussen odmítl v říjnu 2005 sejít s velvyslanci z muslimských zemí s odůvodněním, že vláda nemá žádný vliv na činnost médií.

„Vláda se odmítá omluvit, protože nemá pod kontrolou média a novinový trh; to by bylo zásahem do svobody slova,“ uvedl tehdy doslova.

×
Diskuse
TT
February 1, 2011 v 8.58
Hmm, svoboda slova
No já nevím, podle mě jsou to jen kecy, které chtějí omlouvat naprosto neodiskutovatelnou urážku jiné kultury. Kolik filmů jsme od té doby v Abendlandu zakázali k veřejné produkci, kolik obrazů muselo být staženo z výstav. Jen si vzpomeňte na naše politiky jak běsnili, když Rakušáci natočili film o naší neschopnosti reagovat na katastrofu Temelína.