Zachráňte vojaka Švejka

Michal Havran

Podnětný článek k výročí sarajevského atentátu vyšel v končícím týdnu i v partnerském JeToTaku.sk. Šéfredaktor Michal Havran v něm komentuje zejména současný mediální obraz Habsburského mocnářství a konfrontuje obvyklé mýty se skutečností.

Výročie sarajevského atentátu ukázalo, že stredná Európa žije ešte vo väčšom dejinnom chaose, ako sa zdá. Karl Habsburg v rozhovore pre Lidové noviny tvrdí, že jeho zavraždený predok pripravoval také reformy ríše, ktoré by viedli k spravodlivej účasti všetkých jej národov na politickej moci. Karl Habsburg v tejto a iných otázkach zavádza.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×
František Ferdinand d'Este je dnes v československém středním proudu líčen přibližně tak, jak byl zahrán ve filmu Jára Cimrman ležící, spící Petrem Čepkem (vlevo) . Repro archiv Csfd.cz

Za boľševika považovali naši rodičia prvú Československú republiku za zlatý vek našej prosperity a demokracie aj keď vedeli, že kvalita medzivojnovej spoločnosti medzi sa nedá porovnávať s tým, čo dosiahla západná Európa po druhej svetovej vojne. Masarykova republika inšpirovaná socializmom a slobodomurárstvom nemala čas a neskôr ani odvahu brániť svoje ideály. Istým spôsobom sa stala obeťou postmonarchistického resentimentu, ktorý ovládol strednú Európu, zneistenú predstavou, že po storočiach dedičnej a z vôle božej monarchie sa bude musieť spravovať sama.

Takýto obraz prítulnej prvej republiky v priebehu 90. rokov silnel, až sa nakoniec pretransformoval na historický paškvil, v ktorom Československo nehralo úlohu víťaznej krajiny nad Habsburgovcami, ale predstavovalo harmonický prechod od absolutizmu k republike. Spomienkový revizionizmus spôsobuje, že Habsburgovci dnes vystupujú, podobne ako ich nedávno zosnulý rodinný patriarcha, syn posledného cisára, Otto von Habsburg, ako kultúrny a historický lepok tejto časti Európy.

Habsburgovci radi zdôrazňujú, že hovoria takmer všetkými jazykmi ríše, aj slovensky, alebo sa ich učia. Udržiavajú neviditeľnú monarchiu ceremóniami a liturgiou, mŕtve telá svojich členov nechávajú pochovávať vo Viedni, srdce pri Györi, odprevádzaní sú chorvátskymi, českými a slovenskými arcibiskupmi. Habsburgovci pestujú obraz avantgardnej rodiny, ktorá prorocky už pred 800 rokmi prekonala myšlienku národného štátu konceptom nadnárodnej božej monarchie. Rakúsko-Uhorsko vystupuje dnes ako vrchol gastronomickej ekumény, kde Dalmatíci, Maďari, Slezania a aškenázki židia svorne piekli múčniky a chodili na koncerty Haydna a Mozarta.

V skutočnosti bola Rakúsko-Uhorská monarchia najzaostalejším štátom Európy. Rakúska polícia mala pred začiatkom prvej svetovej vojny takmer sto tisíc udavačov, ekonomicky zaostávala za Britániou alebo Francúzskom desiatky ak nie stovky rokov, mala primitívne politické inštitúcie ničené korupciou a na svoju záchranu použila najprimitívnejšiu zbraň — vyvolanie vojny. Habsburgovci, podobne ako Romanovci nepochopili, že Európa sa koncom 19. storočia zmenila a neboli schopní reformovať svoje krajiny tak, aby sa nestali najnenávidenejšími rodinami. Dedičný model vlády ukázal, že negarantuje kontinuitu ako radi zdôrazňujú monarchisti, ale naopak, vedie k degenerácii politického myslenia a zbavuje dynastie vizionárskych imperatívov vlády.

Habsburská ríša sa už roky pred vyvolaním vojny stiahla z reálnej politiky do ceremoniálnej politickej teológie a svoju vnútornú súdržnosť budovala inflačným udeľovaním šľachtických titulov až do takej miery, že ktorýkoľvek flámsky obchodník s ovčou vlnou sa mohol stať za primeranú sumu uhorským grófom, alebo barónom. Namiesto toho, aby aspoň pochopili multietnický potenciál svojej ríše, potláčali odpor a snažili sa o unifomizáciu jazykov a náboženstva. V období začínajúcej emancipácie Európy organizovali Habsburgovci útlak, čím iba potvrdzovali svoju reputáciu zaostalého a necitlivého rodu.

Keď v týchto dňoch čítam, že Ríša bola vlastne predchodcom Únie a je škoda, že zanikla, pretože sa nám okrem iného skurvili recepty na Sachertortu, tak si spomeniem na to, že väčšina politikov prvej Československej republiky, bola v exile a zdrhala pred rakúskymi tajnými.

Ak máme nejaké dedičstvo z Rakúsko-Uhorska, niečo, čo nám bude navždy pripomínať, že sme boli súčasťou bezprávia, tak sú to fízlovské metódy, na ktoré nadviazali ľudáci a ŠTB, ranné nemocničné vizity o šiestej, v čase, keď nechávajú v civilizovanom svete pacientov spávať, nacionalizmus, ktorý Habsburgovci neprekonali, ale vždy inštrumentalizovali tak, aby sa Česi chvíľu cítili na koni nad Srbmi a Srbi nad Galíčanmi. To, že máme problémy, že stále nevieme, či by sa stredná Európa nemala stať politickou regionálnou entitou, aby nás už neohrozovalo Rusko a Nemecko, či nie je správne prekonať formát V4 a otvoriť niečo, kde je priestor aj pre germánske myslenie, ešte neznamená, že musíme počas výročia začiatku Veľkej vojny čítať servilné články o tom, v akom krásnom svete by sme žili, keby nám vládli Habsburgovci.

    Diskuse
    DU
    July 6, 2014 v 23.29
    Stesk po silném decentralizovaném státu ve střední Evropě je zcela na místě
    Chápu, že někomu nejen nostalgie, ale i kriticky historické analýzy kolem výročí Sarajevského atentátu nebyly po chuti. Vždyť zastánci války odstrartovali válku Sarajevským atentátem, při kterém se zbavili odpůrce války, který chtěl říši udržet a ještě k tomu reformovat. Jak nepřípustné...

    Nejvíce bijící do očí jsou věty o nejzaostalejším státu. Opak byl pravdou, Rakousko-Uhersko patřilo k nejvyspělejším státům světa. Podle Josefa Schiffera ze Štýrského Hradce byl průměrný příjem na hlavu v Rakousku na úrovni Francie a růst ekonomiky v roce 1913 byl vyšší jen ve Švédsku, Dánsku, Německu a Uhrách.

    Habsburské Rakousko mělo všeobecné, tajné a rovné volební právo dřív než Velká Británie nebo USA. V době, kdy Woodrow Wilson poučoval Rakousko-Uhersko o demokracii, byli v Říšské radě zástupci všech hlavních jazykových skupin Předlitavska, zatímco v americkém parlamentu nebyl jediný Afroameričan. Victor Adler, zakladatel rakouské sociální demokracie uznal, že má jeden z nejvyspělejších sociálních systémů světa. Vůbec poprvé v Evropě tam byla funkce ministerského předsedy nabídnuta sociálnímu demokratovi (Rennerovi). Vzniklo tam vůbec první ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo sociálních věcí na světě.

    Joseph Roth prohlásil, že říše je „velkým domem s mnoha dveřmi a mnoha okny pro všechny typy lidí" Robert Musil napsal: "Aniž by to svět věděl, bylo Rakousko tím vůbec nejrozvinutějším státem." Milan Kundera napsal, že bylo nejsilnějším kulturním centrem světa.

    Dalmátci, Slezané, Haličané, Moravané, Transilvánci mohli chodit na Haydna a Mozarta, zatímco v nacionálních republikách zmítaných otázkou, kdo nás zabere, měly místo výhradně jen státní jazykové národy z 19. století, kteří dnes nejsou schopni funkční integrace (viz současná EU). Jak ekonomiku, tak národnostní otázku nedokázal lépe vyřešit ani jeden nástupnický stát Rakouska-Uherska.
    MP
    July 7, 2014 v 11.12
    Svěží článek, ačkoli některé formulace jsou poněkud ostré,
    je to vcelku dobré kladivo na ungerovské polopravdy a vůbec mýty, které se dnes šíří.
    Unger např. vychytrale mluví o Rakousku v souvislosti s všeobecným volebním právem - které si vymohli sociální demokraté na vládnoucí elitě a dvoru, přičemž císař odmítl jmenovat sociálně demokratického ministerského předsedu, když socdem tyto první všeobecné volby vyhrála. Ale U. "zapomíná" na to, že existovalo také Zalitavsko, kde všeobecné volební právo nikdy zavedeno nebylo. Slováci tam byli navíc na uherském sněmu zastoupeni méně, než odpovídalo jejich počtu. Ale co je U. po nějakých Slovácích, že?

    A dále nám proněmecký a prohabsburský aktivista Unger zatajuje, že ono všeobecné volební právo se týkalo pouze mužů, ale co je mu po nějakých ženských, že? Volební právo ženám dala až špatná Československá republika.

    Vývody o tom, jak bylo R-U nejvyspělejším státem Evropy, jsou tak úsměvné, že je nemá cenu komentovat. Pokud si někdo myslí, že Bukovina, Halič, Uhry vůbec, Dalmácie či Slavonie byly ekonomickými tygry počátku 20. století, pak patří do cimrmanovských persifláží...

    A poslední poznámka: Všimněme si, že U. opět vynechává ve svém výčtu spokojených národů, resp. v jeho pojetí spíš zemských národů, Poláky. No jistě, nenašel by snad ani jednoho, který by si pochvaloval, jak to bylo skvělé, když byla Polska rozdělena mezi Německo, R-U a Rusko. Jo, to jsou trhliny v ideologii...
    TT
    July 7, 2014 v 11.49
    Naivní sny Davida Ungera
    Samozřejmě, že R-U se mohlo stát rozvinutou federací, ale jen jako republika třeba spojená tradicí konstituční monarchie. Proti tomu by také tehdejší republikáni, kteří o demokratizaci a federalizaci usilovali, nic nenamítali. Jenže Habsburkové byli a jsou těmi nejhoršími představiteli absolutismu, jaké tu máme. Je to až směšné - jen když se podíváme na ten jejich řád rytířů zlatého rouna :-)

    Habsburkové tohle odmítali až do konce války, a když s tím přišli, nikdo už o to nestál. Prostě svou historickou šanci propásli a jen a jen na jejich bedrech leží rozpad mocnářství a rozpad jedné velké státní struktury, která by pod jinou vládou dávala smysl a díky své multinárodnosti mohla být i zárukou stability v Evropě. Ale tohle tohle bylo s nacionalistickými, asociálními a bigotně katolickými Habsburky nikdy nešlo.
    MP
    July 7, 2014 v 12.26
    Tomášovi Tožičkovi
    Ono nešlo o to, jestli Habsburkové byli tací či onací. Už v revoluci 1848 se ukázalo, že existují jen dvě politicky zaznamenatelné skupiny, které chtějí zachování podunajského soustátí. Čeští poslanci a malá byrokraticko-vzdělanecká vrstva Rakušanů -- ani jedni, ani druzí si ho přitom neuměli představit jinak než jako monarchii, více či méně konstituční. Ani v roce 1848, aní 1914 nebo 1918 neexistoval politický projekt republikánského Rakouska, který by se opíral o nějakou významnou politickou sílu. Nejvýše ona sociálně-demokratické, na kombinaci Palackého Ideje a proletářského internacinalismu postavená téze o nutnosti Rakousko zachovat. Ale bez programu, jak to udělat. Nic, co by se mohlo postavit proti německému nacionalismu, ale ani proti německé revoluci; nic, co by mohlo oslovit jak české nacionalisty, tak revolucionáře. Snad mohla vzniknout podunajská federace -- ale určitě by nevznikla císařským patentem; nemá smysl přeceňovat úlohu Habsburků v dějinách, ani v dobrém, ani ve zlém. Středoevropský folklorní prvek, působivý leda tím, že proti očekávání při živém setkání členové toho rodu nepáchnou naftalínem a balzamovacím roztokem.
    JP
    July 7, 2014 v 14.3
    Hospodářský výkon monarchie
    Ke stavu rakousko-uherské ekonomiky praví německá Wikipedie následující:

    " Zwar war bis zu Beginn des 20. Jahrhunderts im annähernd gesamten Staatsgebiet die Wirtschaft rapide gewachsen und das gesamte Wirtschaftswachstum konnte sich durchaus mit dem anderer europäischer Großmächte messen, doch aufgrund des späten Einsetzens dieser Entwicklung blieb Österreich-Ungarn weiterhin im internationalen Vergleich rückständig."

    "Sice na začátku 20. století na víceméně celém území hospodářství rychle rostlo a jeho přírůstky byly naprosto souměřitelné s jinými evropskými velmocemi, nicméně v důsledku pozdního rozjezdu tohoto rozvoje zůstalo Rakousko-Uhersko nadále v mezinárodním srovnání zaostalé."

    Jinak řečeno: samotná m í r a růstu ještě není rozhodujícím kritériem pro celkovou vyspělost ekonomiky. Navíc se zdá, že D. Unger pro srovnání příjmu na hlavu za základ bere nikoli celé území c. a k. monarchie, nýbrž - pouze samotné Rakousko!
    DU
    July 7, 2014 v 17.15
    Představy Tomáše Tožičky a dalších
    Oceňuji vyvážený přístup pana Profanta a plně souhlasím s tím, že úloha Habsburků by se neměla přeceňovat. Z článku i diskusních příspěvků vyznívají jako ztělesnění zla, ale realita byla jiná.

    Reakce diskutujících mně jen potvrdila národně-socialistickou orientaci většiny diskutujících Deníku Referendum. Jako by sociální reformy nebo revoluce nebyly možné bez obrany nacionálního konceptu z 19. století. Říkám si, kde se bere takový útok na vše, co kriticky hodnotí vývoj po roce 1918 (14.11.1918, kdy se oficiálně stalo Československo republikou). Přitom jen s návratem před 25.2.1948 si v reflexi minulosti těžko můžeme do budoucna vystačit.

    Pan Tožička i někteří další (s argumentačním stylem pana Plevy si moc nerozumím) se mi snaží vnutit, že tvrdím, že se "mělo" nebo "mohlo" po r. 1918 Rakousko zachovat. Dějiny nás naučily, že by tomu tak bylo lépe, ale nic nemění na tom, jak moc to bylo před rokem 1918 politicky nereálné z mnoha pohledů. Překvapují mě kategoricky černobílé a očerňující vyjádření pana Tožičky o tom, jak Habsburkové "byli a jsou (?) těmi nejhoršími představiteli absolutismu", že jsou "nacionalističtí" (snad prorakousky? ale rakouský národ tehdy neexistoval) a "asociální" (nějaké věcné argumenty, jak na to pan Tožička přišel?). Tento pohled mi k levicovému intelektuálovi a liberálovi vůbec nesedí. Spíš to hrničí s fanatismem nebo potřebou konstruovat nějakého nepřítele.

    Vedle "Habsburků", jakoby oni v Rakousku-Uhersku jen sami vládli, nelze z rozbití podunajské monarchie vyvinit nacionalisty a liberály, nejen ty české, maďarské nebo velkoněmecké.

    Když jsem v jiné diskusi o monarchismu v podobném zkratkovitém článku paní Recmanové citoval z článku Aktuálně.cz, který referoval o výzkumu OECD, byl jsem kritizován za nespolehlivost zdroje. Kam se však hrabu proti citacím s Wikipedie od pana Poláčka. Má ale pravdu v tom, že samotná míra růstu ještě není rozhodující pro celkovou vyspělost ekonomiky. Československo těžilo z průmyslově nejvyspělejších zemí Rakouska - Čech, Moravy a Rakouského Slezska. Např. historik, marxista a člen předválečné Sociálnědemokratické strany Maďarska Ferenc Fejtö se ve své knize „Rekviem za mrtvou říši“ jednoznačně postavil proti rozbití Rakousko-Uherska a zrušení monarchie s tím, že například Československo mělo všechny nevýhody Rakousko-Uherska, ale žádnou z jeho výhod.

    I přesto, že se rozbití Rakouska mohlo jen stěží v tehdejších poměrech zabránit, se nic nemění na tom, že v budoucnu máme možnost vývoj z 20. století překonat např. hlubší integrací, zahraničně-poitickou a vojenskou spoluprací v rámci střední Evropy na půdorysu bývalé monarchie, třeba i společně s Polskem a Německem.
    MT
    July 7, 2014 v 17.20

    Unger má tak trochu pravdu v případě Předlitavska (Cislajtánie), ke kterému patřila i východní, nicméně pořád ještě předlitavská (cislajtánská) Halič - Halič je přece taky Polsko a období pozdního Rakouska-Uherska skutečně nebylo pro průměrného Haličana špatným, ale naopak poměrně dobrým obdobím
    (v případě Poláka žijícího na území kdysi "svobodné" (třebaže už tehdy pod rakouským vlivem) městské republiky Krakov (1815-1846), bych se už neodvážil něco takového předpokládat - ale to, že prostý lid a měšťané stáli v době povstání proti Rakousku na straně Rakouska proti šlechtickým vlastencům (viz známé Arbesovo romaneto Ukřižovaná) také o něčem svědčí ...

    ... že to například pro Haličana bylo asi dobré období nebyla zřejmě zásluha Habsburků ... to si skutečně nemyslím - šlo o souhru více faktorů
    MK
    July 7, 2014 v 18.43
    Pane Ungere
    Nebyl jste kritizován za nespolehlivost zdroje, ale za to, že váš zdroj nedokládal to, co jste jím chtěl doložit. To je propastný rozdíl. Váš zdroj byl dobrý (původní studie, ne cancy na A.cz), ale neuvedl jste proč by z těch empirických dat měla plynout vaše teorie (že to platí naopak je opravdu málo).

    K dnešní diskusi: Nechci vás poučovat, ani vám dávat blbé rady, ale podle mne jste udělal chybu. Vytvořil jste si v duchu systém, který se vám zamlouvá (to je naprosto v pořádku, ba prospěšné a možná nezbytné). Pak jste se podíval do historie, a v určitém období jste nalezl prvky vašeho systému (pokud tam byly, je to rovněž v pořádku). A pak jste udělal tu chybu: zvolil jste si to období za základy budování vaší idee. Kvůli tomu musíte ono období obhajovat i proti skutečným a zásadním výtkám, vytvářet iluzorní vazby atp. To vytváří balast, který vás brzdí, a odrazuje vaše potenciální společníky. Pokud chcete vytvořit federativní subsidiární mnohonárodnostní konstituční monarchii v Evropě (A proč jen střední?) hodně štěstí. Ale oživovat kvůli tomu Rakouské císařství mi (zdůrazňuji, mi, je to můj názor) připadá jako kontraproduktivní plýtvání silami.
    DU
    July 7, 2014 v 19.45
    K panu Kolaříkovi - geopolitický koncept velkého Rakouska je stále živý
    Myslím, že chápete moje názory více černobíle, než ve skutečnosti jsou. Nikdy jsem nenapsal, že Rakousko-Uhersko byl ideální stát. Hájím jen geopolitický koncept, ať už s rehabilitací monarchie nebo jako republikánskou federaci. Možná k vašemu překvapení nejsem radikální monarchista. Každopádně máme i po 100 letech mnoho kulturně společného a na tom je možné stavět. V tom se asi zásadně lišíte, vy zřejmě vnímáte kulturní a mentální blízkost jako mrtvou.

    Stojím také v opozici proti české národovecké koncepci, která se podle mě stala neúčelnou. Možná proto působím dojmem, že v historii hledám JEN prvky mého systému. Pokud odhlédneme od toho, že to činí skoro každý, kdo má nějaký světonázor, tak se jen divím, že to vytýkáte mně, a ne mnohem dogmatičtěji uvažujícím mým oponentům.

    Proč by fakta nebo výstižné citace umělců, které jsem tu uvedl, měly být "balastem", a ne např. tvrzení pana Tožičky, že Habsburkové "byli a jsou těmi nejhoršími představiteli absolutismu", "nacionalističtí", "asociální" a "bigotně katoličtí".

    JV
    July 7, 2014 v 19.46
    Pár slov pro pana Kolaříka a kousek vlastního poznání
    Vážený pane Kolaříku,
    mne se naopak zdá, že mechanismus myšlenkového postupu, který zde připisujete panu Ungerovi, docela dobře odpovídá tomu, jak značná část lidí u nás posuzuje Rakousko –Uhersko.

    Nejdříve je tu špatné mínění o něm, jehož zdrojem je prvorepubliková propaganda (nezapomeňme, že u nás bylo po každém převratu vždy to nastupující prohlášeno za absolutní negaci předchozího) a český nacionalismus druhé poloviny 19. století, a teprve potom hledání důvodů, pro něž na Rakousko-Uhersku nesmí být nic dobré.

    Podobně je to s utvářením si názoru na Habsburky a šlechtu vůbec. Nejdříve je tu romantizující představa ctnostného chudáka z podhorské české chaloupky (pokud to někomu připomíná večerníček s Trautenbergem, jde o podobnost zhola náhodnou), který je jednou národním buditelem, jindy zase bytostným demokratem a dle dobové potřeby též komunistou. A pak je tu představa od kolébky vším zlem posedlého knížete, vévody, arcivévody a císaře cizáckého původu, na němž nesmí být za mák dobrého. Nadále se už jen hledají důvody a interpretace dobových událostí sloužící k obhájení těchto dvou představ.

    K tomu bych pouze dodal, že už jsem na tomto světě 60 let a že jsem při vší své nedokonalosti chodil tímto světem s očima otevřenýma. 10 let z těchto šesti dekád jsem strávil v Rakousku. A tak vím, že to tak, jak výše popisuji a jak na to značná část lidí u nás nahlíží, není. A také vím, že špatný obraz o Rakousko-Uhersku, který se u nás traduje, je zcela falešný.

    S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal


    + Další komentáře