V únorovém čísle Benešovského kalendáře píše autor Jš ve svém pěkném článku s laskavou shovívavostí o Františku Ferdinandovi d’Este. Svůj pohled opírá o některé, ovšem už nepřímé vzpomínky pamětníků.

Každý člověk má vlastnosti kladné i záporné, ale jedny převažují. K objektivnímu pohledu na historickou osobnost vedou fakta. Uveďme některá. Hned po zakoupení zámku Konopiště a panství dal František Ferdinand vystěhovat pět set obyvatel stejnojmenné vesnice a jejich chalupy nechal srovnat se zemí, aby nekazily estetický pohled na zámek. Pro libůstku jedince muselo tolik rodin opustit domovy.

Ferdinand prý skolil za život na tři sta tisíc kusů zvěře, za jeden hon přes dva tisíce bažantů. Odpovídá tato posedlost duševně normálnímu člověku?

Jeho cílem bylo vybudovat v centru Čech hermeticky uzavřené panství. Když nemohl zcela zrušit veřejné cesty vedené přes jeho majetek, dal alespoň podél nich napnout ostnatý drát. Ale automobil na ně vjet nesměl.

Takže poštovní auto při cestě do Neveklova jelo oklikou přes Bystřici a Maršovice. Kdo se přes zákaz odvážil do následníkových lesů na houby nebo na jahody, mohl čekat při dopadení mastnou pokutu. Četníci vodili k soudu měsíčně desítky takových provinilců.

Ani dobročinnost nebyla u bigotní manželské dvojice oblíbena. Benešovské humanitární spolky od nich neviděli ani haléř. Za povodně 1906 arcivévoda postiženým v ničem nepomohl, zalarmoval sice vojenskou posádku, ale jen proto, aby zabránil vniknutí vody do svých sklepů.

Dal zabavovat lidem leklé ryby, které posbíraly pod hrází konopišťského rybníka, a využil je na hnojivo pro své výstavní růže. Byl hrubě asociální. Někdy propustil na hodinu zaměstnance, který mu sloužil desítky let.

Příhoda s dětmi, kterou Jš uvádí v arcivévodův prospěch, svědčí spíše proti němu. Jakou hrůzu asi z něho jeho zaměstnanci měli, když mariánovický správce po dobu jeho vizitace zavřel do stodoly desítky dětí jako obtížnou zvěř!

A následníkův vztah k Čechům? Na panství se úřadovalo výhradně německy. Benešovský živnostník, který chtěl dodávat na Konopiště, musel užívat pouze němčinu. Při návštěvě německého císaře Viléma nařídil Ferdinand všechno domácí (české) uzavřít pod dozorem četníků v odlehlé části zámku. Na dobu návštěvy dovezl služebnictvo z Vídně.

Je pochopitelné, že tu a tam se arcivévoda „dopustil“ také dobrého skutku. Koho si oblíbil, neměl se na panství špatně, pokud vzteklého pána něčím nepopudil. V podstatě však byl František Ferdinand d’Este člověk nedobrý, soustřeďoval v sobě všechny zápory přežilé vrstvy vysoké šlechty, jeho nadutost, elitářská izolovanost, absence sociálního cítění se zcela vymykaly tehdejší středoevropské konvenci.

Nostalgie po Habsburcích a monarchii prospěje snad jen obchodníkům s pivem.

Článek vyšel v roce 2004 ve sbírce textů Ericha Rennera Proč to píšu. V Deníku Referendum vychází se svolením autora.