Ve středu 5. května uplynulo již jednadvacet dní od momentu, kdy ve středoslovenské Handlové postřelil zradikalizovaný důchodce premiéra Roberta Fica, v posledních letech taktéž zradikalizovaného. Prvotní šok z činu už celkově opadl. Fico pokus o atentát přežil. Je tak možno již poměrně chladně analyzovat.

Dva až tři týdny bývají u podobných činů také obvyklou dobou, po níž se přestává vývoj po události každodenně monitorovat. V případě současného Slovenska by to však byla chyba. Situace zůstává napjatá. Vývoj je v mnohém těžko odhadnutelný. Na vyjasnění čeká stále řada neznámých.

Patří se proto uzavřít období článků krátce po atentátu nastíněním hlavních proměnných do budoucna. Které to jsou a co tedy dál zvláště sledovat?

Zdravotní stav a následná role samotného Fica

Je dnes již takřka vyloučené, že by premier utrženým zraněním podlehl. Sporný je ale jeho celkový stav: fyzický a samozřejmě i duševní. Jak připomíná páteční Pravda, k věci se za celé uplynulé dva týdny nevyslovil jediný lékař. Všechny informace předával veřejnosti nejprve ministr obrany Robert Kaliňák, který premiéra dnes v podstatě zastupuje, a poté i ředitelka banskobystrické nemocnice — ne však doktoři.

Od čtvrtka 30. května je Fico už na vlastní přání doma, kde má mít ale nadále odbornou péči. Podle Kaliňáka má poškozené pohybové ústrojí a trávicí trakt. Nemusí však již neustále ležet a take začal klasicky přijímat potravu. Podle ředitelky nemocnice čeká premiéra zotavování „dlouhé a náročné“.

Ficův zdravotní stav je přitom důležité téma nejen z čistě lidského hlediska, ale i z hlediska politického. Devětapadesátiletý premier byl v poslední dekádě nesporně nejvýraznější postavou slovenské politiky. Osobně dominoval levicové a národovecké části spektra. Vrátí se opět do této role? A pokud ano, za jak dlouho? Jak ho zkušenost z útoku ovlivní? Bude se snažit vstupovat do politiky i během své rekonvalescence a jestli ano, jak bude s útokem pracovat?

Dočkáme se na Slovensku ještě víc zatrvzelého mstitele vyhlašujícího svá tažení z vozíku? Nebo si vezme zkušený politik z útoku něco i pro svůj agresivní politický styl? Nepředstavitelné ani není, že Fico zůstane nějakou dobu v ústraní a jeho ústřední roli převezmou jiní.

Práce s událostí ve veřejném prostoru

Ze strany slovenských politiků jsme byli hned po útoku svědky dvojí reakce. Menší skupina reprezentovaná zejména agresivními nacionálními populisty typu Andreje Danka z SNS a Luboše Blahy ze Smeru obvinila z odpovědnosti za atentát okamžitě Ficovy liberálními protivníky a kritiky. Větší část reagovala naopak výzvami k uklidnění a proměně atmosféry.

Ani během dalších dní se ovšem nevyjasnilo, jak bude nakonec atentát na Slovensku dominantně vykládán po odeznění prvotních emocí. Většině politického spektra se sice podařilo během druhého týdne shodnout na smířlivé — vládou i opozicí podpořené — parlamentní rezoluci k útoku a poučením z něho. Schůzky u kulatého stolu — což byla společná iniciativa prezidentky Čaputové a jejího čerstvě zvoleného nástupce Pellegriniho — však zástupci Smeru odmítli.

Jak upozorňují komentátoři konzervativního Postoje, v daleko silnější pozici jsou zde dnes vládní politikové. Zvláště před nimi stojí teď rozhodování, jak útok na svého čelního představitele zarámovat a jak ve svých výstupech použít.

Nacionálně populistické autority v blízkých zemích jako Viktor Orbán či Rumen Radev už útok zapracovaly do vlastní agendy. Na Slovensku teprve uvidíme. Největší význam bude mít pochopitelně již zmíněné slovo Fica samotného, až se rozhodně příslušně promluvit.

Matúš Šutaj Eštok a Robert Kaliňák

Z hlediska politického ve významu politics, uvolnilo Ficovo zranění a následná hospitalizace rovněž místo v čele vládního tábora. Jelikož postřelený premiér byl opravdu dominantní postavou, jde o poměrně široký prostor. Hned v hodinách po útoku se přitom do něj vměstnali dva muži: starý smerácký harcovník a v současnosti ministr obrany Robert Kaliňák a někdejší šéf kabinetu Petera Pellegriniho, dnes ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok.

Kaliňák se ujal z pozice vládního místopředsedy a na údajné Ficovo přání přímo prozatímního vedení kabinetu. Šutaj Eštok zaujal roli vysvětlovače přehršle bezpečnostních aspektů události, což z něj učinilo druhou nejviditelnější a nejcitovanější figuru. Navíc byl paralelně zvolen do čela strany Hlas místo Petera Pellegriniho, který odchází do funkce prezidenta. To mu dává ještě další moc a význam.

Až do Ficova uzdravení platí, že tito dva muži reprezentují celý vládní blok a právě jejich práce s celou událostí bude zásadní — mnohem důležitější než například výroky extremistů. Jak se osvědčí a zda například v kontextu události posunou vládnutí do nějaké kultivovanější formy, zatím těžko říci.

Jisté předpoklady pro posun by tu byly. Šutaj Eštokův Hlas se odtrhl v roce 2021 od Smeru zčásti i na protest proti zhrubnutí dané strany. Kaliňák osobně zase ve Smeru patříval k smírnějším pragmatikům. Od květnového útoku ovšem oba vystupují spíše bojovněji, než u nich bývalo zvykem dříve.

Dopad útoku na vládou prosazovaná opatření

Ficova vláda zahájila už loni své úřadování sérií kontroverzních kroků, pro něž se vžilo souhrnné označení povolební balíček. Konkrétně běží o zrušení zvláštní prokuratury a zmírnění trestů za určité majetkové zločiny, čistku v polici, zásadní reformu financování kultury nebo úpravu fungování veřejnoprávní televize a rozhlasu.

Tento balíček vyvolává přirozeně obavy o osud slovenské demokracie a v zemi se kvůli němu od zimy protestovalo. Jak se ukázalo, některých protestů se zúčastnil i sám střelec na Fica.

Útok zde nastolil otázku, zda vládní koalice toto své tažení proti všemu, co jí nějak komplikuje výkon moci, přehodnotí, zda jej pozastaví či snad ještě zintenzivní. Zatím se zdá být nejpravděpodobnější třetí varianta. Ze všech běžících procesů navázaných na uvedené části balíčku se v uplynulých třech týdnech nezastavil jediný. Naopak strana Hlas — strana, která se v koalici profiluje nejsmírněji — se svými námitkami proti některým aspektům změn po útoku ustoupila.

Velkou neznámou jsou nyní další kroky kabinetu, protože čistě politicky vzato útok vládní tabor posílil. Využije tuto příležitost k pokusu získat ještě větší díl kontroly?

Znova najít v nové situaci se přitom musí i opozice. Velké protesty na náměstích byly odvolány. Jediná aktivní iniciativa je nyní protest novinářů z televize Markýza proti cenzurním tendencím a rušení politicko-publicistických pořadů, jelikož do nich odmítali zástupci Ficova Smeru chodit.

Celková atmosféra ve společnosti

Poslední bod je co do analýzy obecný, místy až banální a pocitově samozřejmý, v seznamu nejdůležitějšího jej ale nelze vynechat. Slovenská společnost byla již před útokem velice rozdělená, a to daleko více, než je česká. Stalo se jí to za covidové éry a v době vlád Igora Matoviče, rovněž ale již také za předchozích vlád Roberta Fica.

Rozeštvávací formy mobilizace používali v posledních letech politikové ze všech koutů spektra, Robert Fico ji však při snaze vrátit Smer na špici využíval zvláště hrubě a takřka v každé oblasti. V očích svých odpůrců se tím převtělil v hotového ďábla a rozvraceče demokracie, což konflikt ještě prohloubilo — a zanechalo související stopu.

Když se dnes dělají průzkumy, co podle řadových Slováků „nejvíce přispělo ke spáchání atentátu“, zaškrtává většina možnosti: chování opozičních politiků, protivládní demonstrace a mainstreamová média. To nevěstí nic dobrého.

U novinářů zaznívají již dílčí reflexe k vlastní práci: k přehánění, ke emocionálnímu komentování, k povýšeneckému pohledu. U politiků je tomu však spíše opačně.

Uvidíme po víkendových volbách do Evropského parlamentu, zda se vyjařování a nálady alespoň nějak uklidní — nebo naopak ještě zhorší. Ovlivňovat to budou i všechny výše uvedené faktory.