19:20 Náš onlajn končí.

Ačkoli výsledek je jiný, než si přáli mnozí z voličů stávajícího prezidenta, kteří si jej vybrali jako menší zlo, a prakticky nikdo z jeho nevoličů, zavedení přímé volby bylo správným krokem. Takto vypadá jedna ze stránek demokracie.

O zvolení se ucházelo devět kandidátů. I některé kampaně okrajových občanských kandidátů měly svůj smysl a jsou významným argumentem pro zavedení velkorysého zákona o obecném referendu.

Pravicově liberální části české mocenské elity nevyšel pokus na poslední chvíli odepsat původního favorita Jana Fischera a přesedlat na Karla Schwarzenberga. Litovat mohou, že nenašli dost velkorysosti a politického vhledu, aby podpořili jediného kandidáta, který reálně mohl porazit jak Fischera, tak Zemana, jímž byl Jiří Dienstbier.

Klíčovou otázkou před druhým kolem bylo, jak si Zeman se Schwarzenbergem rozdělí více než padesát procent hlasů, které v prvním kole získali jejich neúspěšní protivníci. Druhé kolo prezidentské volby ukázalo, jakkoli to mnoho teoretiků odmítá, že podstatné množství voličů se stále rozhoduje podle pravo-levé osy.

Pravice — důvody teď nejsou podstatné — je v hluboké krizi. Kandidát po dvacet let dominantní strany napravo od středu získal v prvním kole pouhých 2,46 % hlasů. Karel Schwarzenberg byl takřka pro všechny pravicové voliče jediným věrohodným kandidátem již v prvním kole.

Ve druhém kole — obzvláště poté, co Zemana podpořili Jan Fischer a Vladimír Franz, tedy kandidáti, které volili mnozí středoví voliči — již nedisponoval prostorem, ve kterém by měl možnost oslovit podstatné množství voličů.

Důležité je také upozornit, že levice má v součtu v posledních měsících podle sociologických šetření více než šedesátiprocentní podporu voličů. Přitom Zemana s Dienstbierem volilo v prvním kole dohromady jen čtyřicet procent voličů.

Zeman byl před druhým kolem oproti Schwarzenbergovi ve výrazné výhodě. Druhé kolo rozhodla okolnost, že Schwarzenberg je ministrem Nečasovy vlády, jejíž asociální, nepromyšlené reformy v posledních letech pocítilo obrovské množství voličů.

Shrnutí: Zvítězila pravda, láska, Šlouf a Karlovi aktivisti, kterým se podařilo dostat do 2. kola jediného člověka, s nímž Miloš Zeman nemohl prohrát. Ve 20, 00 hodin vysílá Česká televize první rozhovor se zvoleným prezidentem. Nikdo se na něj nemůže těšit tak jako Václav Moravec.

Další reakce a ohlasy čekejte v následujících dnech v běžných vydáních DR. 

19:05 Fakt ale je, že seznam Zemanových lží během volební kampaně by nebyl krátký. Ta o odstřižení od Miroslava Šloufa by ho nejspíš korunovala.

19:00 Jaromír Štětina, který si do svého jména na FB bůhví proč vložil ještě druhé jméno Dinosaurus, píše: „Vrátil jsem se domu z Lucerny. Mám jít jako senátor na inauguraci prezidenta do Vladislavskeho sálu. Nepůjdu tam, protože se nemůžu podílet na inauguraci Lžiprezidenta."

18:45 Václav Walach na svém FB:

Dovedu pochopit, že na nějakou hlubokou reflexi je ještě příliš brzy. Ovšem přece jen bych očekával, že alespoň chvilka ticha zazní, když už nic jiného. Když čtu od příznivců Schwarzenberga, že voliči Zemana jsou nacionalisté, burani či nesvéprávní idioti, mám obavy spíše o zdraví jejich úsudku než o charakter českých občanů.

Pokud by nacionalismus byl skutečně tak horkým tématem, aby rozhodovalo volby, nejspíš by se to v první kole projevilo už na podpoře Sobotky či Bobošíkové. Jestli tyto volby něco ukázaly, tak především to, že nemalá část voličů je si až příliš dobře vědoma své společenské pozice a hlasuje v souladu s ní.

Někomu možná připadají takové věci jako snahy o privatizaci sociálního zabezpečení, vzdělání či zdravotní péče a související ožebračování většiny společnosti jako prkotiny, které přece nehrají roli — prezident by měl být přece nadstranický a ideálně nepolitický —, nicméně většina občanů si to soudě dle dostupných informací o demografickém rozložení podpory nemyslí a hlasuje podle svých zájmů.

Bez ohledu na všechny odporné Zemanovy vlastnosti Schwarzenberg prohrál především jako člen pravicové vlády.

18:42 Glosa vedoucího rubriky  Názory v DR Jana Černého:

Vítězství Miloše Zemana je porážkou představy, že prezidentského kandidáta lze marketingově odstřihnout od jeho reálného politického působení. Po volbě lze snad očekávat uklidnění emocí, které se ve společnosti v průběhu kampaně vzedmuly. Obávám se ovšem, že příkopy mezi zastánci obou kandidátů budou zasypány jen vnějškově, a konflikt a vzájemné neporozumění budou ve skutečnosti pokračovat.

Větší část kulturně-mediální fronty nestráví vítězství toho, koho považují esteticky za burana a politicky za zlo. Také první rozhovor Karla Schwarzenberga s televizním moderátorem ukázal nečekaně otevřeně ublíženost a hořkost z porážky. Stížnost na (jistě nechutný) denunciační inzerát v Blesku může působit ironicky: na působení nějakého média si stěžuje ten, jemuž vedla velká většina médií nezakrytou volební kampaň. 

Druhé kolo první přímé volby prezidenta znovu vyjevilo rozdílnost světů velkých měst a venkova, příslušníků inteligence a „obyčejných“ lidí, bohatších a chudších, pravice a levice.