Vcelku radostná atmosféra před prvním kolem prezidentské volby, v níž jednotlivé tábory často i sympatickými prostředky vedly kampaně pro své kandidáty a celá společnost ožila politickými debatami, je zapomenuta. Brutálně konfrontační atmosféra, v níž poblouznění voliči Karla Schwarzenberga častují nenávistí zaryté voliče Miloše Zemana — a naopak; a obě skupiny svorně stíhají militantním opovržením nevoliče, po sobě zanechá hořkost, kterou dost možná budeme v ovzduší cítit ještě dlouho.

Zatímco po prvním kole Mladá fronta Dnes jásala „Češi umí volit“ v málo skrývané euforii z nečekaně znamenitého výsledku Karla Schwarzenberga, jež se přelila i do kursů sázkových kanceláří, které v první chvíli předsedu TOP 09 favorizovaly, během dvou týdnů, v nichž se celek společnosti musel vyrovnat s tím, že stojí právě před takovýmto zkrušujícím dilematem, se nálada obrátila.

Oba muži se střetli. Nikdo ničím zvláště nepřekvapil, jen Schwarzenberg úplně zbytečně urazil památku Edvarda Beneše, Masarykova nástupce a státníka evropského formátu, jemuž ani jeden z obou současných uchazečů nesáhá ani do půli holení. A je obrázkem strašlivého úpadku české veřejné debaty, jestliže Schwarzenbergovi nikdo dosud nepřipomněl, že podle jakýchkoli měřítek uplatnitelných na Beneše by ovšem do Haagu musel i Churchill, de Gaulle a velká část poválečných amerických prezidentů.

Mohlo se také stát, že prázdnou bublinu Schwarzenbergovy kampaně nafouknutou před prvním kolem, prostě nebylo možné tak dlouho udržovat a jednoduše začala upouštět vzduch. A tak se podle všeho naplňují původní předpoklady: favoritem i podle sázkových kurzů je nyní Zeman.

Dlouhou dobu se zdála být prezidentská volba dávno rozhodnutá předem. Počítalo se, že ve druhém kole proti sobě stanou Jan Fischer a Miloš Zeman, a počítalo se, že bezbarvý a málokoho vyloženě iritující Fischer, právě kvůli těmto svým vlastnostem v druhém kole Zemana porazí.