Stejně jako řada jiných stoupenců levice i já rozumím tomu, že volba mezi Schwarzenbergem a Zemanem není jednoduchá. Na adresu obou kandidátů lze uvést řadu negativních argumentů. Schwarzenbergův tým a ti, co podporují jeho kampaň, obratně zamaskovali či „opominuli“, že je místopředsedou koaliční vládní TOP 09 a místopředsedou vlády, která nese zodpovědnost za politiku po roce 2008 (a šířeji po roce 2006).

Přesto chápu jako výzvu přijmout stanovisko, že volby nejsou bojem mezi levicí a pravicí. Primárními zdroji domněnky o střetu levice a pravice je to, že uvedený názor sdílí řada voličů, a také skutečnost, že každá volba je svým způsobem politická.

Navzdory tomu existuje vcelku silný argument pro tezi, že prezidentský úřad ani souboj o něj není ve své podstatě „politický“ (ve smyslu podílení se politických stran na moci): podle Článku 59 Ústavy prezident „zastává svůj úřad v zájmu všeho lidu“. Ačkoli volbu chápe řada lidí jako „referendum o vládní politice“, obecně tomu tak není a ani být nemůže. Uvedený výklad výrazně rozšiřuje a zkresluje prezidentské pravomoci vymezené Ústavou, stejně jako smysl těchto voleb. Navíc, před třemi měsíci proběhlo nedvojznačné „referendum“ (krajské volby) s jasným výsledkem v neprospěch vládní politiky.

Ani já s určitostí nevím, co by charakterizovalo prezidentství obou kandidátů: Schwarzenberg má do nevinnosti daleko, avšak Zeman je na rozdíl od něj „plnokrevným“ politikem — tudíž dle mého názoru není pro úřad prezidenta vhodný. Z konsekvencialistického hlediska by Miloš Zeman velmi pravděpodobně úřadu i výkonu funkce škodil více než Karel Schwarzenberg.

To jistým způsobem souvisí se Zemanovými stereotypními a negativními, téměř xenofobními názory na islám, Araby, nezaměstnané Romy, „národní otázku“, terorismus a s jeho jestřábím (intervencionistickým) pojetím zahraniční politiky či stále populističtějším pohledem na Evropskou unii atp.

Hlavní důvod, jak uvedla naše analýza, ale souvisí s jeho politickým stylem a velmi pravděpodobným odmítnutím a popřením civilního prezidentství. To by podle všeho bylo pokračováním Klausova prezidentství: vystupoval by na hraně či za hranou ústavních pravomocí prezidenta a ostře by zasahoval do politického života politických institucí, stran a veřejné sféry.

Přestože můžeme vybírat ze čtyř, ne tří, možností — volit jednoho nebo druhého kandidáta, nevolit či hodit neplatný hlas, preferuji volbu. Český prezident je hlavou státu (nikoliv vlády) a je vhodné, aby jej co nejvíce lidí vnímalo jako reprezentanta — ne jako politika, který rozhoduje. Lidé, kteří se nezúčastní, snižují počet hlasů prosté většiny a nabízí jednomu z kandidátů jednodušší cestu k výhře. Je vhodné, aby volilo co nejvíce lidí. I když mnozí z nás ztratili „svého“ kandidáta v prvním kole, nevolit považuji za vzdání se svého práva — právě proto, že jsem volil v prvním kole.

Think-tank CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii, jehož je autor spozakladatelem, nedává žádné doporučení ohledně volby českého prezidenta.

Toto vyjádření je osobní; vzniklo na základě žádosti — v podobě otázky, kterou mi položili polští kolegové z Ośrodek Myśli Społecznej im. F. Lassalle'a we Wrocławiu (The Ferdinand Lassalle Centre for Social Thought — Wroclaw). Děkuji Michału Syskovi, řediteli Centra.