Jak mi bylo doporučeno, zvažuji volbu Miloše Zemana, až se ze mě kouří. Mám k tomuto favoritovi prezidentské volby blízký osobní vztah. Kdysi mne ve své knize přirovnal k impotentovi sepisujícímu učebnice sexuologie. Loni mne ale v médiích jmenovitě pochválil za názor, že předvolební prezidentská kampaň by měla být založena na prezentaci životního příběhu. Takto inspirován jím pak zahltil naše dopisní schránky.

To vše připomínám proto, aby bylo jasné, že nejsem nezaujatý. To si ostatně myslí ti, co tvrdí, že kritikou Zemana zrazuji levici, i ti, jimž vadí soupis hříchů Schwarzenbergových. Zlatého Fanouše zaslouží ing.P.P., podle svých slov hrdý pravičák, který mi v e-mailu napsal: „Podle vás ze sebe Karel Schwarzenberg nesmyje pravicový odér. Já musím konstatovat, že vy zase ze sebe nesmejete bolševický smrad a jste pro mě bolševický debil, vaše lezení do pr… socanům je odporné a vaše názory jsou podle mě na nakopání do pr… Jste podle mě odporný levičák a doufám, že vám Karel natrhne pr… A pokud ne, tak Miloš utře tu zasr… ČSSD tak, že si to bude dlouho pamatovat.“ Rád bych toho gentlemana poznal osobně.

To nejošklivější o obou kandidátech raději napíšu hned z kraje. Bojím se, že Karel Schwarzenberg bude prezident zbabělý. Při nejbližší příležitosti zdrhne z bitev, domácích i zahraničních, stejně jako zdrhl z bitev o Čunka, Bátoru, EU. Bojím se, že Miloš Zeman bude prezident loutkový. Sám přiznává svoji špatnou personální politiku. Kde jinde než na Hradě to musí představovat skandál. Opět se zavře do své pracovny a jeho poradci budou přijímat bosse podsvětí a vymýšlet diskreditační kampaně na ministry? Kdysi jsem napsal a trvám si na tom, že za opoziční smlouvy se začaly smazávat rozdíly mezi gangstery a státními úředníky.

Za Schwarzenbergem vyčnívají Kalousek, Háva, Bakala — a já doufám, že už si s nimi užil dost na to, aby se chtěl odstřihnout. Za Zemanem větřím stále lačnou přeshraniční družinu Miroslava Šloufa. Jiří Dienstbier zmínil vazby této družiny (nikoli samotného Zemana, jak to kandidát s mistrností sobě vlastní překroutil) na věhlasné pražské zákulisní hráče, jako je Tomáš Hrdlička. Připomněl též angažmá šéfa SPOZ Mlynáře v exekučních žních kolem pražského dopravního podniku. Exekutor ze severní Moravy, dříve zmiňovaný v souvislostí s privatizací OKD, zase Zemanovi přispěl kulatou částkou a jal se mu organizovat regionální kampaň. A na zdokumentování stále čekají týdeníkem Reflex převyprávěná slova Mirka Topolánka z pražského TOP Hotelu o tom, že Kalouskova strana TOP 09 byla koncipována jako B-tým ODS a úkolem SPOZ je odčerpávat hlasy ČSSD.

Přibližme se k diskusi o programu, jakkoliv je jasné, že sliby uchazečů jsou zhusta nereálné — změna ústavy, volebního systému, majetková přiznání… Karel Schwarzenberg propadá schizofrenii. Chválí vládní reformy i ministra financí Kalouska, sám se ale tváří, že nestranně sedí na obláčku. On, předseda nejreformnější a echtpravicové partaje! Kvůli amnestii teatrálně opustil nikoli kabinet, ale jednací sál Sněmovny. Kdyby se volilo podle zásluh, jeho lístek roztrhám, jen co se mi dostane do ruky. Nabroušeným odborářům či penzistům podobný přístup nemůžu vyčíst.

Jenom dodávám, analýza předvolebních programů, kterou připravil think-tank CESTA, za levicové kandidáty prohlásila jen Jiřího Dienstbiera a Táňu Fischerovou. Jak připomněla 4. ledna i zpráva v Deníku Referendum, analýza ukazuje, „že z obecného hlediska není Miloš Zeman jako kandidát o nic více levicový než například Jan Fischer. V oblastech, jako je úloha prezidenta, postoj k menšinám či korupce a klienetlismus, se někteří spíše pravicoví kandidáti jako Jan Fischer a Zuzana Roithová blíží názorům a postojům kulturní levice více než Zeman.“

Sám nadto za nejeden z nejlepších politických počinů Miloše Zemana pokládám krok naprosto nelevicový: privatizaci bankovního sektoru.

Stačí zalistovat zažloutlými novinami, abychom z nich vyčetli, jak se Zeman staví k „nemakačenkům“, ekologům, lokálním aktivistům, feministkám, „hlupákům“, „blbcům“ a „idiotům“. (Kdyby se takto — inspirována Zemanem - do budoucna profilovala i ČSSD, třeba až se vyčerpá podobně jako dnes ODS, byla by to její sebevražda.) Ve sporu o církevní restituce dlouhé měsíce kličkoval a alibisticky se dožadoval referenda v době, kdy na ně bylo pozdě a Sněmovna stála před hlasováním o vládním návrhu. Fotoreportéři vše dokreslili snímky, na nichž je Miloš Zeman kardinálu Dominiku Dukovi stejně blízko jako jindy Miroslavu Kalouskovi. Oba se také hrdě pochlubili návštěvou na Zemanově tvrzi. Pan kandidát evidentně začal pracovat na stmelování společnosti ještě o měsíce a léta dřív, než se vydal na Hrad. Šlechetnost sama.

Miloš Zeman je pro mne především kandidátem nacionální pravice, Semínovy Akce D.O.S.T., rodiny Klausovy, Lucie Bílé a Jiřiny Bohdalové. (Myslel jsem, že i Tomáše Hanáka, ten však převrátil svoje „budu vás volit, pane Zemane“ v žert a napsal, jak mu byla za podporu nabídnuta Zemanovým týmem refundace). Karel Schwarzenberg je kandidátem latentních nevoličů, pubescentů bez volebního práva, celebrit z pražských kaváren a novinových redakcí s omezeným rozhledem. Vadí mi umělci a intelektuálové nekriticky (a přitom komicky) seřazení do šiku za jednoho či druhého adepta. Když každý někde pevně stojí a hájí toho svého koně, kdo zbývá na kladení otázek, formulování pochyb a sepisování analýz?

Kampaň kolem zuří věru nechutná. Za mlčícího a jen se „vyskytujícího“ Schwarzenberga (servilně titulovaného obskurním „pan kníže“) ji dělají nabroušení aktivisté typu Jana Stránského, Zeman ale vsadil na vyšší kartu — hospodsky přitažlivé rány pod pás Schwarzenbergovi i jeho manželce, machismus a šovinismus.

Volba mezi Zemanem a Schwarzenbergem je nevděčná. Nikoho nepřemlouvám, nikomu nic neradím. A chápu jakékoli rozhodnutí (volit toho, onoho nebo vhodit do urny prázdný lístek), je-li podloženo vlastním názorem.

Naznačím ale, co nakonec rozhodlo o tom, koho zvolím já. Český prezident má jen málo přímých exekutivních pravomocí. Častěji se musí podřít názoru vlády či parlamentu. Za hlavu státu chci toho, kdo se bude věrněji držet této své role a nebude po Klausově vzoru napínat gumu. Nestojím o prezidenta zkoušejícího ministry a pohrávajícího si s vládou jako kočka s myší. Toužím po prezidentovi skromném, nenápadném, neokázalém.

Vychutnávám si střety levice s pravicí, opozice s vládou. Na Nečasově sestavě nenechám nit suchou, nikdo mne nemůže obvinit, že bych se proti ní veřejně nestavěl. Ale na Hrad nevolím politika podle programu, ale podle charakteru. Toho, co bude méně škodit. Toho, který se nebude bránit, aby byl za pět let vystřídán někým mladším, s čistším štítem. (Zeman by to — jako na  přelomu tisíciletí - formuloval po svém: Toho, co má nejnižší deficit…)

Jméno si dosaďte sami. Přímá volba zde je od toho, aby nerozhodovali politici, ale občané. Podle svého vkusu a svědomí. Za plentou.