Už pár let na nás shlíží Schwarzenberg ze všech možných i nemožných míst. Voliči ho volí na základě pocitu, že to s nimi myslí dobře a pokud snad má nějaké neřesti, jsou roztomilé. U jiných kandidátů jsou důvody přízně či zatracení konkrétní, zodpovídají se z každého okamžiku svého politického života. Proč zrovna Schwarzenberg má dovoleno vznášet se mimo zákony racionality?

Dovede si někdo představit, že by jiný politik o svých kauzách zamrmlal něco nesrozumitelně ve smyslu „eh, nojo, to jsem asi spal, když se to stalo, to samo, ale já se nestarám o to, co dělají lidé kolem mě, to je jejich soukromí, já se nikomu v účtech nešťourám…“ a celý národ v čele s akademickou obcí to považoval za důkaz profesionality, slušnosti, záruk pro budoucnost a nadšeně skládal písně, psal petice a prohlášení, mával vlaječkami a geloval vlasy na růžovo?

Volby jsou druhem nákupního chování, stejně jako nákupní chování je druh volby strany, kandidáta nebo značky auta. Člověk se domnívá, že si něco vybral, identifikoval se s možností určitého kandidáta volit a položil by život za to, že je to jen a pouze jeho racionální rozhodnutí. Každý chce mít důvod si o sobě myslet to nejlepší a volbou to dokázat. Ve skutečnosti jsou volby nákupního chování uskutečněné na základě takových impulzů, že by se člověk nestačil divit.

Tomu, jak poté volbu vědomě odůvodníme, abychom si za ni mohli zatleskat, se říká dodatečná racionalizace. Dalo by se říct, že čím větší rozdíl mezi tím, co si člověk myslí, že volí, a mezi tím, co v něm nevědomě tuto volbu podpořilo, může být největším úspěchem kampaně. A zrovna volební úspěch TOP 09 a Karla Schwarzenberga byl na takovém rozporu v ohromné míře založen. Jak se tedy povedlo, že lidé tak nadšeně agitují pouze pro radost samu a nikoli pro reálné politické názory?

Život v demokracii neznamená jenom svobodu v cestování, je tu i nečekaný vedlejší účinek — podíl na moci a alespoň teoretická zodpovědnost za situaci kolem. To je fakt, který drtí, spolu s malou možností věci reálně ovlivnit. Frustrace je velká, násobená krizí a všemi jejími produkty, které na nás prakticky doléhají. To přináší prostor pro potřebu úniku z reality, zoufalou touhu po nových nadějích.