Když po vyhlášení vítězů prvního kola prezidentských voleb nechtěl jeden z nepostoupivších kandidátů sdělit jméno toho, koho v 2. kole podporuje, reportér mu zkusil napovědět - prý se u Zemanova projevu mračil. Ani poté se od Vladimíra Franze jeho preferenci nedozvěděl - ať si rozhodnou sami voliči. Zato některá média to až tak na voličích nenechala a hezky na poslední chvíli, když emoce gradovaly, podpořila Karla Schwarzenberga. Co kdyby náhodou někomu nedošlo, že ho má volit... Zástupci kulturní obce a další osobnosti už předtím hromadně podepisovali prohlášení za Karla. Kdo ho nepodpořil, byl plebejcem. Trochu to připomínalo jistá prohlášení závodních výborů.

Karel, jak mu familiérně začaly říkat tisíce lidí (pokud zrovna neužívají devótní a již za první republiky zakázaný titul kníže), byl prezentován jako hodný tatíček, který si snad nikdy s ničím špatným nezadal, a pokud ano, není to přece tak podstatné... Režisér Jiří Menzel například v klipu na jeho podporu uváděl, že jeho předností je šlechtický původ, kdežto ostatní kandidáti jsou potomci nevolníků. Že by rozlišování lidí podle původu?

Filozof Václav Bělohradský celé to divadlo po prvním kole shrnul jako selhání politické kultury - lidé si podle něj do Schwarzenberga projektovali svět českých pohádek. Trefné. Českou veřejnost se podařilo přesvědčit o tom, že Schwarzenberg vlastně ani není místopředsedou stávající vlády, že není zodpovědný za návrhy, které finančně škrtí seniory, lidi s postižením a další skupiny lidí. Nemluví se o tom, že bez mrknutí oka posvětil kupříkladu vyvádění peněz na penze do soukromých fondů, pěstounskou péči na dobu určitou či se nepokusil zamezit přijetí zákona o dočasném vykazování lidí z obcí za přestupky. To jsou prosím normy, které byly příliš nejen pro levicový Senát, ale i pro neoliberála Václava Klause, který je vetoval. Schwarzenberg se proti nim ale neozval ani v době, kdy sněmovna veta přehlasovávala.

Nevím, koho předseda TOP 09 může nyní dojmout a přesvědčit, když říká, že by byl v prezidentské funkci zastáncem slabých - paradoxně v době, kdy avizuje, že bude prosazovat změnu systému při sněmovních volbách na většinový, tedy de facto likvidaci malých politických stran. Předvést to mohl přece už tolikrát ve vládě. Nepředvedl. Strana TOP 09, kterou fakticky vede její místopředseda Miroslav Kalousek, je v koaličním kabinetu tou, která přichází s nejdrsnějšími návrhy. Ať už to byly Drábkovy sKarty, nucené práce pro nezaměstnané, které zrušil až Ústavní soud, povinné a ponižující hlášení lidí bez práce na poště či třeba dvojí zdravotnická péče (takzvaný nadstandard). Udělal by toto hodný tatíček, zastánce slabých? A nebylo by možné se v případě jeho zvolení obávat toho, že stejně jako TOP 09 bude i Hrad ve skutečnosti řídit Kalousek? Co třeba jmenování guvernéra České národní banky, byl by v této záležitosti vliv ministra financí či případného budoucího premiéra žádoucí? Co udělování milostí (trestně stíhán je například Drábkův Šiška)?

Schwarzenbergův protikandidát Miloš Zeman je kontroverzní politik, který má do ideálu asi stejně daleko jako Schwarzenberg. Jeho příznivci mají však alespoň tolik soudnosti, že ho nevydávají za soubor všech ctností a nevytvářejí z něj modlu. V atmosféře, kde patří k jakési elitě ten, kdo „volí Karla“, je Zeman prezentován jako zlý padouch, kterého volí jen ti hloupí, kterého je třeba zneškodnit, aby v České republiky neskončila demokracie. Nepřipomíná to jistý druh mobilizace za jediné správné - pravicové? V argumentaci proti němu nechybí ani notná dávka rusofobie - hodný prozápadní demokrat prostě stojí proti zlému proruskému autoritáři. Ti, kdož to vidí takto černobíle, to mají vlastně docela jednoduché.

Všechno má ale rub i líc. Včetně Schwarzenberga i Zemana. I když za mnohé Zemanovy výroky a kupříkladu antiekologické postoje by jeden vyletěl z kůže, zase třeba do někdejší vlády přivedl dobrého a oblíbeného ministra kultury Pavla Dostála (narozdíl od Schwarzenberga, jehož TOP 09 spolu se Starosty a nezávislými tam přivedla Jiřího Bessera a Alenu Hanákovou). Zemanova vláda si nedovolila to, co ta současná: například sáhnout důchodcům na valorizaci penzí... Do ulic tehdy nebylo nuceno vyjít 120 tisíc lidí, aby hájili svá sociální práva. To jen tak na okraj - pro vyvážení těch hojných zpráv o době Zemanova temna...

Volby se blíží, masáž nepochybně zesílí, na jednoho se budou pět ódy, na druhého lít kýble špíny. Bude stále těžší vydržet ten nátlak. Kladu si tedy otázku: Co je lepší? Rozhodnout se podle vlastní hlavy, nebo nevyčuhovat z řady a být „in“? Zvolit vytvořeného poloboha, kterého budeme vzývat, nebo člověka z masa a kostí i milionem chyb včetně některých kontroverzních postojů? Volím maso a kosti - volím Zemana. Pohádky totiž nejsou pro dospělé.