Předvolební boj prezidentských kandidátů Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana se vyostřuje. Ani Zeman, ani Schwarzenberg prý ale žádnou negativní kampaň nechystají. Oba se údajně budou spíše snažit zapůsobit na voliče svými nejsilnějšími stránkami. Tímto tématem se podrobně zabývala Česká televize.

„Zatímco Schwarzenberg se bude snažit o nekonfliktnost a nenásilnost, Zeman bude dál tlačit na témata, která v české společnosti v posledních patnácti letech rezonovala,“ řekl politolog Lukáš Jelínek v ČT. A má nesporně pravdu, Zeman útočí na Schwarzenberga z nacionalistických pozic a snaží se tak vyvolat zášť vůči němu.

Od debaty, která mezi oběma kandidáty v České televizi minulý týden proběhla, se vede polemika o Benešových dekretech. Schwarzenberg zde dost nešikovně řekl, že dekrety se staly neplatnými přijetím Listiny základních práv a svobod, která je součástí naší ústavy. A to proto, že byly založeny na kolektivní vině, což se neslučuje s lidskými právy, jak je chápeme dnes. A dodal, že by dekrety dnes nejspíš skončily před soudem v Haagu.

Zeman tohoto nešťastně formulovaného Schwarzenbergova prohlášení následně využil k demagogickým útokům založených na lži. V následující debatě na TV Prima Zeman sdělil, že Schwarzenberga už jako možnou budoucí hlavu státu kvůli těmto výrokům nerespektuje. „Do této chvíle, respektive do včerejška, bych naprosto respektoval, že budete prezidentem České republiky, ale ten, kdo označí (...) jednoho z prezidentů Československa za válečného zločince, mluví jako sudeťák, a ne jako prezident,“ dodal Zeman.

Schwarzenberg přitom neměl na mysli nic jiného, než že dekrety jsou vyhaslé, což řekl i sám Zeman v době, kdy byl premiérem české vlády. Je přeci jasné, že dnes bychom tu situaci řešili jinak než prezident Beneš těsně po válce.

Politolog Lukáš Jelínek k tomu v České televizi řekl, že „téma Benešových dekretů bylo do předvolební kampaně vneseno trochu uměle. V současnosti se žádné téma, které by s tím souviselo, v českém politickém diskursu nerozvíjí. Trochu to působilo, že si některý z kandidátů tuto otázku objednal, aby se na ní mohl vymezit proti svému protivníkovi. Ukázalo se, že pan Schwarzenberg udělal chybu, když zaměnil slovo vyhaslé za neplatné. Toho se jeho konkurent velmi dobře chytil a od té doby se ta kampaň výrazně znacionalizovala.“

Nacionalizace debaty se ujala Klausova rodina. Otec Klaus řekl: „Že si něco takového pan Schwarzenberg dlouhodobě myslí, vím už dávno. Že si s tímto svým názorem dovolí vystoupit ve volební kampani na českého prezidenta, jsem nečekal. Asi byl zvyklý, že mu vždy všechno prošlo, ale já mu tento výrok prominout nikdy nemohu.“ A jinde, aby vystupňoval zášť vůči Schwarzenbergovi, dodal toto: „Tyto postoje cítím jako pohrdání českými dějinami, a jako Čech se jimi cítí ohrožen.“

Livia Klausová sdělila, že nechce, „aby po mně na Pražský hrad přišla dáma, která bude mluvit jenom německy.“ Na tuto demagogii asi není třeba nijak reagovat, vypovídá sama za sebe. Pro váhající ale dodejme, že i Charlotta Garrigue Masaryková hovořila zpočátku česky špatně.

Podobným chováním se k tažení proti panu S. připojil i Klaus mladší, ředitel reálného gymnázia PORG, ten však ale narazil u svých studentů.

Obvinil Schwarzenberga z činů jeho otce, o němž tvrdil, že spolupracoval s nacisty. Podle něj Schwarzenbergův otec v lednu 1939 „cestoval spolu s Krychtálkem a Teunerem (dvojice kolaborantů později odsouzených k trestu smrti, Teunerovi byl zmírněn na těžký žalář) do Berlína s plánem projednání likvidace druhé republiky a vytvoření měnové unie s Německem.“

Klaus se přitom odvolal na badatele a publicistu Stanislava Motla a jeho knihu Oběti a jejich vrazi. Vzal si z ní ale jen tvrzení bývalého šéfa Hitlerjugend Siegfrieda Zoglmanna, s nímž Motl osobně hovořil. Jinak řečeno, Klaus vydával tvrzení nacisty za věrohodné svědectví proti Schwarzenbergovu otci jen proto, aby to mohl synovi omlátit o hlavu.

Tím nechci říci, že kolem Schwarzenbergova otce je vše jasné a zřetelné; je například známo, že psal před okupací Československa do Vlajky, časopisu českých fašistů (kteří byli v té době proti Hitlerovi), ale mělo by se to seriózně zkoumat a nepoužívat to účelově v rámci předvolební propagandy, která podněcuje k šovinistickým vášním.

Slovenský list SME k chování mladšího Klause napsal, že spojuje „tradiční představy českého maloměšťáckého nacionalismu děděné od národního obrození přes xenofobii vůči každému, kdo přišel zpoza hor obklopujících českou kotlinu, až po náznaky, že každý Němec je vlastně nacista. To poslední je zvlášť nechutné, protože naznačuje genetickou vinu děděnou z otce na syna.“

Zbývá jen dodat, že takto to vypadá, když se k moci dostanou myšlenkově vyprahlí plebejci typu Klausových, kterým chybí aristokracie ducha - to, že Klausovci podporují Zemana, tudíž není náhoda, toto je spojuje.

Osobně jsem se rozhodl ve druhém kole nevolit ani jednoho ze dvou kandidátů, ale těžko mohu mlčet k tomu, když se tyto celebrity (tuto nadávku používám coby výraz pro opak osobností), Zeman i Klaus a jeho rodina, chovají sami jako čeští předváleční fašisté či ultrakonzervativci.