Náboženská válka na obzoru?

Ivan Štampach

Není na místě činit z politického sporu kolem prezidentské volby osudový konflikt Dobra a Zla.

Uznávaný filmový režisér Jiří Menzel se v klipu před prvním kolem prezidentské volby vyslovil, že je třeba volit Schwarzenberga, protože je to šlechtic. My ostatní podle něj nejsme nic jiného než potomci nevolníků, lidé, kteří mají zbabělou povahu. Nevím, čí potomek je Jiří Menzel, část mých předků tvoří Američané, jejichž předci odpluli před staletími z Evropy s jejím nevolnickým systémem do země, kde očekávali a zajistili si svobodu. Druhou část mých předků tvoří, kam až mohu dohlédnout zpět, pracující lidé, kteří nebyli poddanými a hájili svou svobodu. Kdybychom šli hodně zpět do českých dějin, našli bychom tam pokus, bohužel marný, o náboženskou a sociální reformu již v 15. století, ale později i vzpurné Chody (má vlastní matka pocházela z jejich kraje), kterým se svoboda spojovala se sociální spravedlností.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Mí adoptivní rodiče, kteří mě od nejranějšího dětství vychovávali, byli masarykovští humanisté. Opovrhovali poddanskou a nevolnickou mentalitou. Vedli mne i v poměrech minulého režimu k hrdému občanství. Někteří z mých předků mohli být nevolníci, ale není to nic, k čemu bych se chtěl hlásit.

Jiří Menzel si možná představoval, že získá nerozhodnuté voliče pro svého prezidentského kandidáta tím, že je pozuráží, konkrétně že je označí za zbabělce. To pak přirozeně vede ke zpětnému pohledu na odvahu toho, kdo se takto vyjádřil. Natočil v 60. letech, v době, kdy se na rozhodujících místech objevili úředníci, kteří měli demokratičtější představu o socialismu, nebo možná u některých jen polevila ideologická bdělost, několik filmů, které zaujaly novou filmovou řečí, inteligentním humorem a byly pokládány za zašifrovaný odpor vůči režimu (mj. Ostře sledované vlaky, Rozmarné léto, Zločin v šantánu).

V následujících dvou desetiletích, kdy přituhlo, následují filmy s krotkým humorem, zcela přijatelné pro cenzory jako Báječní muži s klikou nebo Vesničko má středisková. Poté, co protivník byl poražen, přichází řízná parodie na sovětské válečné filmy Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina a kritický pohled mj. na poúnorové poměry r. 1948 Obsluhoval jsem anglického krále. Inu, trochu pozdní odvaha.

Občan Karel Schwarzenberg je nejen v soukromí, ale i v médiích veřejné služby označován jedním ze svých fiktivních titulů, titulem knížecím. Tolik pozornosti nevzbuzuje, že v monarchii by byl také vévodou a hrabětem. „Kníže“, to zní víc pohádkově, takže tento titul ve virtuální mediální říši a následně u veřejnosti zvítězil. Omlouvá se to jako nezávazná řeč. Žijeme v republice, v níž oficiálně nikdo nemá privilegium proto, že se narodil v určité rodině. To není bezvýznamné. Patří to k ústavním principům. Občanskou rovnoprávností stojí a padá náš politický systém.

Ti, kdo si naoko jen zábavně pohrávají s monarchickými a aristokratickými motivy, zpochybňují ústavní pořádek. Má to potenciál protisystémového vystoupení. Šlechtické tituly a šlechtická privilegia byly u nás po vzniku republiky zrušeny. Možná dodnes platí zákon č. 268/1936, který původní právní normu z r. 1920 doplnil a který mimo jiné ve svém § 5 říká: Přestupku se dopouští, pokud nejde o čin soudně trestný: … kdo úmyslně a veřejně hledí naznačiti své zákonem zrušené šlechtictví, zejména kdo úmyslně a veřejně za tím účelem užívá zákonem zrušených šlechtických titulů a erbů, jakož i kdo v tisku dává někomu zákonem zrušený titul šlechtický…

Snění o šlechtictví, které není dáno jen erbem, ale znamená šlechtického ducha, jak v klipu říká Menzel, je projevem zbožnosti svého druhu. Politický spor nejprve devíti a teď dvou kandidátů se posouvá do vyšších sfér. K aristokratickému a monarchickému systému patří náboženská sankce. Krále nečiní králem dynastický princip, někdy krále volily stavy. Krále odlišuje od prezidenta tím, že se uvádí do funkce náboženským obřadem, který naznačuje zvláštní působení Ducha svatého. Římskokatolická církev dodnes uznává a používá šlechtické tituly a šlechtici mají privilegia, např. v řádu johanitů. A má také obřad, svátostinu pomazání na krále. Hlava budoucího panovníka se pomazává křižmem, kterého se jinak užívá při křtu a biřmování, při svěcení kněží a biskupů a při žehnání kostelů a předmětů určených ke kultu. Koruna vsazená na hlavu naznačuje, že jde o hlavu pomazanou.

Klasická monarchie činí politickou moc posvátnou. Společnost v ní udržují sacerdotium a regnum, kněžská a královská moc. V byzantské tradici dominuje moc imperátora, a duchovenstvo v čele s patriarchou se mu podřizují. Císař je vnějším biskupem a v liturgii má privilegia kléru. Na latinském Západě se centralizovaná a dobře zorganizovaná církev vzepřela moci císaře a lokálních vrchností a zjednala si teoretickou a často i reálnou moc nad císaři, králi a knížaty. Řehoř VII. roku 1075 stanovil mj., že papež disponuje císařskými odznaky, má mít právo sesazovat císaře, aniž by to bylo omezeno nějakými důvody a že papeži musí všechna světská knížata líbat nohy.

Nostalgií po zaniklých aristokratických a monarchických pořádcích se oslabuje sekulární, demokratický a pluralitní ráz našeho státu a nejprve na úrovni symbolů a myšlenek, a pak postupně i reálně se zavádí klerikální model státu. Před deseti léty byla vyjednána smlouva mezi Českou republikou a Svatým Stolcem. O necelé dva roky později napsal Václav Klaus tehdejšímu ministru zahraničí Cyrilu Svobodovi dopis, jímž vysvětlil, proč nemůže tuto smlouvu podepsat. Ukazuje v podrobném rozboru, jak je tím zpochybněna suverenita České republiky, jak smlouva staví svrchovaný stát do závislé pozice a jak je v rozporu s platnými zákony a mezinárodními závazky. Smlouvu žádná sněmovna, ani žádná sněmovna s pravicovou většinou neratifikovala.

Václav Klaus však mezitím přistoupil na to, že obřad římskokatolické církve na slavnost svatého Václava ve Staré Boleslavi je národní poutí a jako hlava státu na tomto obřadu promlouval. Současná vláda prosadila bez odporu hlavy státu ve sněmovně velkolepý finanční dar v řádu desítek miliard korun římskokatolické církvi (a úměrně menší částky na utišení malých církví a náboženských společností) a tím si otestovala, že by možná i ponižující smlouva prošla. To jsou reálné kroky ke klerikalizaci českého státu. Tím se mocenská elita přihlašuje spíše k tradicím II. republiky a Protektorátu Čechy a Morava, než ke světskému Československu v létech 1918 — 1938.

S nábožnou úctou vzhlíží velká část voličů nejen k domnělému knížeti, kterého by si přála dosadit na prezidentský stolec. Přijde-li v případě jeho zvolení i návrh na změnu republiky v monarchii, to ještě uvidíme. Stejně nábožně vzhlížejí stoupenci i k Miloši Zemanovi. Nevadí jim jeho spíše plebejské způsoby. Mnozí nepotřebují služebníka a reprezentanta státu, ale chtějí tam mít spíše Tatíčka, který se zastane utištěných a pomůže potřebným, a na kterého se možná nějak snáší posvátno z korunovačních klenotů uzamčených v Korunní komoře dómu svatých Víta Vojtěcha a Václava za sedmi zámky. Stačí, že někdo tuto funkci může zaujmout a už se mu připíše imunita vůči kritice. Nábožní stoupenci obou kandidátů nechtějí slyšet slova kritiky. Nepřipustí, že máme na výběr zvolit jednoho špatného kandidáta nebo nevolit.

Politický spor, který by mohl probíhat jako klidná debata o programech, se během pár dní i pro neuvěřitelné množství jinak kriticky myslících vzdělanců přeměnil na téměř náboženskou válku Světla a Tmy, Dobra a Zla. Vítězství jejich kandidáta se podle jejich výroků jeví téměř jako mesiánská říše, v níž vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře (Iz 11, 6 — 9). Vítězství toho druhého bude znamenat peklo.

Vraťme se, prosím, na zem a nečiňme z pouhého politického sporu osudový konflikt. Důvěřujme ústavním zárukám, které jednomu zabrání obnovovat dávno minulé pořádky a druhému změnit zastupitelskou demokracii v populistický prezidentský režim.

    Diskuse
    January 21, 2013 v 9.0
    Není to boj dobra se zlem
    Ivane, rozhodně je to vesmi složitá záležitost. V ani jednom případě nejde o dobro a Menzel se pro mne svým výrokem stal symbolem trapnosti. Přesto jsem po čtvrteční a páteční debatě považovala za nutné napsat text, který mi dnes vyšel v Právu. Od začátkuu jsem vyhodnotila volbu pro KS jako menší zlo ve smyslu úvahy Mileny Bartlové volit proti Zemanovi, ale do debaty se mi nechtělo právě pro její komplikovanost a nejednoznačnost vstupovat. Události konce týdne mne donutily situaci přehodnotit. Zde můj článek pro Právo.


    Proč levice nemůže volit Zemana …

    Předsednictvo ČSSD podpořilo vlažně a spíše nepřímo Miloše Zemana.Vyšlo vstříc nezanedbatelné části stranické základny, přestože kampaň Jiřího Dienstbiera byla oprávněně velmi kriticky zaměřena proti společenským jevům, jež na české politické scéně dlouhodobě ztělesňuje Miloš Zeman a Václav Klaus – toleranci ke klientelismu a vztahům založeným opoziční smlouvou.
    Nezanedbatelná je i skutečnost, že Miloš Zeman v minulosti otevřeně a s určitou rozkoší poškozoval sociální demokracii. Domnívám se, že předsednictvo strany udělalo chybu. Mělo výslovně odmítnout jakékoliv doporučení, zachovat kritický vztah k oběma kandidátům a veřejnosti ho i vysvětlit. Argumentů lze najít dostatek. Těžkou a nejednoznačnou volbu bylo třeba nechat na voličích.
    Ve světle dalších událostí považuji toto rozhodnutí za ještě větší chybu, než se se to jevilo být na počátku. Dynamika vývoje a přeskupujících se podpor je taková, že během pěti dnů po prvním kole voleb se k podpoře Miloše Zemana, respektive k výslovné nepodpoře Schwarzenberga, připojil Václav Klaus, politici ODS Boris Šťastný, Hynek Fajmon, Jan Zahradil, Pavel Bém, nacionalistické sdružení D.O.S.T.
    Mnozí funkcionáři ODS se netají tím, že budou volit Zemana. Jednoznačnou podporu (bez výhrad) vyjádřila KSČM. Sociální demokracie se paradoxně najednou ocitla v blízkosti, ba v jednom šiku konzervativních a nacionalistických společenských sil zprava i zleva.
    Při sledování čtvrteční debaty v České televizi bylo zřejmé, že i dosud nezpochybňovaná evropskost Miloše Zemana je pouhou iluzí. Jeho přihlášení se k eurofederalismu je jen rétorickou figurou, která zastírá poměrně nacionalistický obsah jeho dalších výroků. I v tomto se najednou velmi přiblížil k Václavu Klausovi. Na otázku, zda by podepsal „finanční pakt“, na rozdíl od Karla Schwarzenberga, který řekl, že by si ho ještě jednou přečetl a pak asi podepsal, Miloš Zeman předvedl nechutnou tirádu o doplácení na líné Řeky, kteří vyplácejí penze ve výši 29 tisíc korun.
    Otevřeně a populisticky si kopl do doporučení Evropské komise na čtyřicetiprocentní kvóty pro ženy ve vedoucích pozicích v soukromém sektoru (Schwarzenberg zvládl svou rezervovanost k tomuto kroku decentněji a bez urážek, nekonfrontačně). Zeman také zcela otevřeně hrál s protiněmeckou kartou. A byl to Schwarzenberg, který připomněl, že vysídleni byli Němci, včetně mnoha sociálních demokratů a komunistů, kteří zůstali věrni Československé republice. Byli to vrstevníci jeho otce, kteří se řádně účastnili armádní mobilizace koncem září 1938.
    Zeman podal výkon, za nějž by se nemusela stydět ani Jana Bobošíková, ani Ladislav Bátora. Ještě otevřenější nacionalistická a protiněmecká demagogie zaznívala v pátečním duelu na Primě.
    Zeman ho přímo založil na vzbuzování nenávisti kvůli původu a tomu, že Schwarzenberg jako dítě musel s rodiči po únoru 1948 opustit Československo do rakouského exilu.
    Z levicovosti už nezbylo zhola nic. Opravdu toto chce podporovat sociální demokracie, která usiluje o to, být „moderní evropskou a proevropskou stranou“?
    Autorka je předsedkyně odborné komise ČSSD pro lidská práva
    Deník Právo 21.1.2013

    January 21, 2013 v 10.28
    Xenofobní nacionalismus a fundamentalismus
    Také souhlasím s Ivanem Štampachem, že se nejedná o zápas Dobra se Zlem a že ani jeden z kandidátů nereprezentuje Dobro a druhý Zlo a měli bychom kriticky čelit těm, kdo to v zápalu volební kampaně činí.

    Podobně jaku Annu Šabatovou mě poslední dvě debaty utvrdily v tom, že Zeman by nebyl dobrým prezidentem, protože z xenofobního nacionalismu činí hlavní součást své volební kampaně, v tom se podobá stále více Václavu Klausovi a Vladimíru Mečiarovi, takže se deník Sme trefil možná lépe a přesněji než by kdo řekl, protože pokud bude Zeman takto pokračovat, tak nás dostane do ještě větší izolace než jsme nyní s Klausem, budeme v podobné situaci jako bylo Slovensko za Mečiara. Ostatně Zemanovy výroky o islámu probouzejí i démony fundamentalismu a náboženské války.

    Co se týče oslovování Karla Schwarzenberga, tak bychom na stránkách Referenda měli důsledně o něm mluvit jako o občanovi a neposilovat kvaziaristokratické a kvazimonarchistické tendence ve veřejnosti.

    Volba prezidenta je test naší občanské zralosti, tedy zda dokážeme čelit xenofobnímu nacionalismu a fundamentalismu, i když alternativa v podobě KS není z hlediska levicového demokrata nijak vynikající.
    VF
    January 21, 2013 v 12.1
    Socdem udělala dobře, že (jak jen to šlo rezervovaně) doporučila raději volit MZ.
    Nesmírně si vážím názorů A. Šabatové, S. Uhlové, K. Dolejšího a dalších. Hodně jsem se snažil je pochopit, protože od počátku považuji volbu KS za to nejhorší co by tuto plundrovanou zem mohlo potkat, za ohrožení demokracie, za další posun k oligarchii.

    Nesouhlasím (s Vratislavem Dostálem:) že "oba kandidáti případnou výhrou oslabí svůj tábor"; protože KS svým vítězstvím svůj tábor určitě neoslabí; a je velkou otázkou, jestli by vítězství Zemana bylo až tak fatální pro , jak se tady maluje.

    To, že KS v průběhu kampaně v podstatě mlčí o svém ledví, by u přemýšlejících voličů nemělo mít žádnou váhu. Je to prostě mlčící gauner, za kterého mluví činy. Tak už, konečně, tyto činy začněte brát smrtelně vážně! "Jim" vždy šlo, jde a půjde jedině o majetek a o závislost moci na majetku. V tom jsou na jedné vlně, o tom nediskutují (toto mohou na levici pochopit snad jen marxisti). A veškeré ostatní politikum - to jsou jen taktické tanečky. KS je čistokrevný oligarcha. Lokaj Menzel tu svou pravdu má.

    Pavel Páral v BL 16.1 rozvinul známou myšlenku, že "levicový intelektuál je fakticky nejbližší spojenec pravice" a tak "dokáže spolehlivě rozdělit jakoukoli levicovou alternativu a pomoci tak k udržení moci a dlouhodobému prosazování zájmu lépe postavených či situovaných ... . Pravici se to nestane, protože si své zájmy vždy spolehlivě ošetřují tím, že drží spolu.
    Levicoví intelektuálové ... ve skutečnosti to vnímají pouze jako intelektuální cvičení, které ani sami neberou vážně.... Levicoví intelektuálové by z pražských kaváren měli častěji jezdit např. do ostravských hospod, aby slyšeli, co si o jejich názorech myslí lidé."

    Zpět k mému titulku: proč tedy Socdem v žádném případě nemohla nedoporučit MZ?
    Protože volba KS je z mnoha důvodů ta nejpříšernější alternativa, jakou si dovede většina sociálně vnímavých lidí vůbec představit. Nemyslím si že jsem sám, kdo by to chápal jako nejsmrdutější zradu.
    JK
    January 21, 2013 v 14.30
    Teď už je to jasnější
    Obávám se, že intelektuální spory z minulých týdnů o tom, jestli instalace příslušníka bývalé aristokracie na presidentský úřad nějak neublíží republikánskému charakteru státu, nebo jestli volba tohoto či onoho kandidáta bude více či méně výhodná pro další fungování české sociální demokracie, jsou už teď pasé. Po masivním útoku celé Klausovy rodiny a Zemanově vyhrabání mrtvoly Benešových dekretů je teď už docela jasné, že Miloš Zeman je pokračování Václava Klause jinými prostředky; že je to populista, neštítící se zneužít jakéhokoli nacionálního předsudku; a že volba Zemana je hlasem pro status quo, pro pokračování klausovského systému a prorůstání organizovaného zločinu s politikou.

    Nikdo netvrdí, že Karel Schwarzenberg je ideální kandidát, ale jsem přesvědčen, že už kvůli tomu nacionálnímu žvástu Miloše Zemana nelze volit.
    MP
    January 21, 2013 v 15.38
    Janovi Konvalinkovi
    Ano.
    PL
    January 21, 2013 v 16.42
    Článek autora oceňuji.

    A tom, co je a co není možné, rozhodne demokratická většina.
    VF
    January 21, 2013 v 17.14
    Výrok, že KS "není ideální kandidát" to už se nedá ani označit za eufemismus,
    p. Konvalinko, a protože opačná strana má taky slušnou zásobu obdobně pofidérních důvodů, jako je Vámi trapně vyzdvižené "nacionální žvanění MZ", o Vaší "prognóze" si dovolím zapochybovat. Možná si i na KS poprvé v životě vsadím, ať je to aspoň trošilinku napínavé. Jinak už to totiž beztak je marnost.
    January 21, 2013 v 17.23
    Ale vedle hodnocení osobností kandidátů
    tu přece jen stále zůstává otázka "cui bono".
    Komu poslouží zvolení toho kterého z kandidátů?
    Ne to, co dosud dělal, ale to, co fakticky bude dělat (a nedělat) po svém zvolení, je důležité. O nějaké demokratické zralosti či "zkoušce" lehko mluvit, ale ti, kdo takto hovoří, nebudou těmi, kdo ponesou odpovědnost, tedy ne větší než KTERÝKOLI občan ČR bez rozdílu vzdělání, sociálního postavení, víry, etc.

    Nechci českého voliče podceňovat - ale dosavadní zkušenosti 23 let ukazují spíše to, že je nebezpečné a nerealistické jej přeceňovat. Nezdá se vám?

    Hry a sny ... budou konfrontovány s tvrdou realitou - co je na tom, prohůh, tak těžko k pochopení?!
    PM
    January 21, 2013 v 17.50
    Tudfíž pane Zilzere
    koho mám volit jako nesuveréní občan tváří v tvář dvou loutkám pravice?
    MP
    January 21, 2013 v 19.13
    Vladimírovi Fričovi
    Ono nejde o nacionální žvást, ale o dopady, které má. A které Zeman jako politik působící již v první polovině devadesátých let nemohl nepředvídat. S podporou Václava Klause udělal z Benešových dekretů téma prezidentských voleb. Vyhraje Zeman a budou německé noviny plné toho, že Češi volili pro vyhnání Němců, vyhraje Schwarzenberg a budou plné toho, že jsme konečně uznali svojí vinu. Obojí hloupě oslabuje naší pozici -- politik, který to provedl jen aby získal výhodu ve volbách, na Hrad nepatří. Deset let stačilo.
    + Další komentáře