Výsledek prvního kola voleb přichystal těm, kdo podpořili Jiřího Dienstbiera (a některým voličům jiných kandidátů) nelehký úkol. Volit sloup a oporu současné vlády? Volit nevyzpytatelného muže z Vysočiny? Nevolit? Protože atmosféra je nabitá emocemi, pokusme se v rámci možností o nezaujatou analýzu.

Co přineslo první kolo

První kolo prezidentské volby nebylo dalším z řady referend o současné vládě. Střetly se dva hlavní proudy voličské přízně: odpor k současné vládě, spojený s nostalgií po době politické stability před krizí, a na druhé straně odpor k levici, k němuž se připojila podobně nostalgická touha po návratu havlovského étosu, doznívající sen o čisté, nezkorumpované „nepolitické politice“. Na první z jmenovaných vln voličské přízně se vyvezl Miloš Zeman, na druhé Karel Schwarzenberg.

Zisk Jiřího Dienstbiera, vyšší než naznačovaly všechny průzkumy, také svědčí o jisté vlně voličské přízně: potřebě věrohodné, autenticky levicové a čitelné sociální demokracie. Bohužel tato třetí z vln nebyla dost mocná na to, aby kandidáta ČSSD přenesla přes práh druhého kola. Na výběr je proto mezi dvěma jinými kandidáty. Je jasné, že půjde o volbu menšího zla. Ani tak to nebude volba jednoduchá, protože zlo se v obou případech z pohledu levice jeví jako nemalé.

Spolknout ropuchu?

V jednom z předvolebních spotů Karla Schwarzenberga se jej Zdeněk Svěrák zeptal, zda považuje za důležitý sociální smír. Ovšemže ano, odpověděl tázaný, a připojil několik moudrých slov. Tak trochu jsem zadoufal, že bude následovat otázka, co by to konkrétně znamenalo. Rozšafný Svěrák ale přešel k jinému tématu. Drobná epizodka, typická pro Schwarzenbergovy příznivce. Nejsou sociálně necitliví; jen jim jaksi chybí hlubší zájem o to, co se ve společnosti děje.