V letošním roce si připomínáme 130 let od narození a 90 let od úmrtí Jaroslava Haška. Geniálního autora asi nejvíce překládané české knihy (i když někde se uvádí Reportáž psaná na oprátce) připomíná řada akcí, ale důstojný vrchol oslav dosud chyběl. Domnívám se, že by se jím mohla stát prezidentská volba, zejména, pokud vyhraje Karel Schwarzenberg, ale vlastně i v opačném případě.

Schwarzenbergova volební kampaň dosahovala míry absurdity hodné Haška, Kafky nebo Havla a jinde těžko dosažitelné. Lze si snad představit jinou zemi, kde by konzervativní představitel vládnoucích predátorských elit používal ve volbách současně panskou image feudála a k tomu vykrádal výtvarné symboly naprosto protikladného, proletářského a plebejského protestního hnutí a získal takovým způsobem významné počty voličů? To je snad ještě úctyhodnější výkon než to, čeho dosáhl Vladimíř Franz, když získal téměř 352 tisíc hlasů prakticky jen svou modrou barvou.

Co se to tu vlastně děje? Nadšení Schwarzenbergových příznivců při dnes už slavném brífinku v divadle Archa ukázalo, že jeho voličům je jedno, jak se jejich idol chová, co a jak říká a zpívá, co vyjadřuje jeho tvář a řeč jeho těla. Jeho příznivci si dokonce při koncertě na Náměstí Jiřího z Poděbrad radostně a bezelstně po sobě lepili nálepky, které jim rozdávali aktivisté ProAltu s grafikou Schwarzenbergovy kampaně, ale s texty, které ho kritizovaly.