Ohledně těch aspektů, které nejsou historicko-politické to mám přesně naopak než Filip Outrata. Já se naopak těším, že až se Mariánský sloup postaví, bude na Staroměstském náměstí méně místa pro zahrádky restaurací, pro ty různé vánoční trhy a že hlavně bude těžší tam postavit podium a celonárodně fandit hokejistům. Ale možná se pletu, možná se rekatolizační umění s moderní komercí docela dobře skloubí.

Pokud jde o meritum otázky, také nemám jasno. Sám za sebe bych sloup určitě aktivně neobnovoval. Ale zda nyní mám aktivně proti obnovování protestovat anebo zda si mám jen říci: tak si ten triumf mějte, bratři konzervativci, to nevím.

Asi mi nejvíce vadí to křesťanské, tedy to, že z Panny Marie se dělá politický symbol. Že zastáncům obnovení sloupu nejde dle mého názoru o úctu k této prosté ženě velké víry, jejíhož syna, našeho Pána Ježíše Krista, zavraždila tehdejší inkvizice (historicky viděno), k Marii, která je vzorem novozákonní víry, že jim nejde o to, aby se u této sochy k Panně Marii někdo modlil (k modlitbě by byla v Praze řada mnohem vhodnějších míst, kde by sochy Panny Marie byly potřeba mnohem více, ale nikdo je tam stavět nechce). Vztyčení sloupu je – dle mého názoru - pro jeho zastánce symbolem moci, symbolem toho, že katolíci přece vždy měli pravdu a že ti konzervativní katolíci ji mají i nadále, symbolem nadřazenosti (tímto slovem popsal P. Bonaventura Bouše pohled katolíků na ostatní i za komunismu). Zmínka pana Petráska o Rusku mi přijde trefná. No, kéž se mýlím…

Ale souhlasím s Filipem, že tu energii, která se věnuje této diskusi, by si zasloužila témata jiná. Já jsem teď třeba několik měsíců zkoušel vyvolat diskusi k tématu nového zákona o státním občanství; moc se to nepovedlo.

a reagovat na některá tvrzení paní Hájkové.

Ten citát Slavoje Žižeka nechápu. Doufám, že není míněn tak, že odsun bylo násilí utlačovaných Čechů na německých utlačovatelích. Potom by se jednalo o naprosto neudržitelné tvrzení. Po květnu 1945 byli Němci poraženi a Češi naopak v pozici vítězů. Ano, předtím zřejmě Němci (spíše nacisté, ale budiž) byli utlačovateli, ale po válce se ta situace radikálně proměnila. Odsun bylo násilí na (většinou) naprosto bezbranném německém obyvatelstvu.

A pokud se týče názoru, že soužití nebylo možné, pro toto chybí relevantní důkazy. Jsou i indicie přesně opačné, totiž že ke spontánním pogromům na Němce ze strany běžného obyvatelstva docházelo poměrně málo, zejména ne od místních Čechů v pohraničí. Většinu násilností spáchala armáda. Když se odsun v roce 1946 opravdu rozjel, tak se mnoho místních národních výborů snažilo "své" Němce z odsunu vyjmout, neboť si uvědomovali jejich potřebnost v hospodářství (báli se, že nesklidí) aj.

Pokud bychom se podívali na Slovensko, tam Slováci také chtěli odsunout Maďary, také asi mezi nimi byly špatné vztahy. Jenže spojenci odsun Maďarů zakázali a ... Maďaři zůstali a žijí se Slováky v jednom státě (vcelku poklidně) dodnes. Myslím, že podobné by to bylo i se sudetskými Němci.

Odsun byla velká tragédie, zejména pro konkrétní Němce, ale i pro naši zem a český národ. Ale byl to i strašný zločin. Pokud např. levice je kritická vůči Israeli za to, jak vyhnal Palestince a jak s nimi dosud zachází, pak současně nemůže v žádném ohledu hájit odsun. Vracet majetek by bylo nesmyslné a i nemožné, ale je třeba jasně uznat zločinnost vyhnání třetiny obyvatel českých zemí; nejen zločinnost tzv. excesů, ale zločinnost samotného vyhnání. Každý se může zamyslet nad paralelou sudetští Němci - odpovědnost za nacismus na straně jedné a Češi - odpovědnost za komunismus na straně druhé...

Dovoluji si vložit i sem svou souhlasnou reakci na článek Romana Sikory, kterým reaguje na článek M.C. Putny: Putna vyzývá: Volte Zemana (http://www.denikreferendum.cz/clanek/14796-putna-vyzyva-volte-zemana). Jelikož Roman Sikora většinu mých argumentů uvedl sám, omezíl jsem se v souhlasné reakci k jeho článku jen na některá doplnění.

Podobně jako Putna to totiž vyjádřil i P. Tomáš Halík: „Tak jako volba Baraka Obamy ukázala světu, že se Amerika osvobodila od rasistických předsudků, těším se, že zvolení Karla Schwarzenberga bude nadějným znamením, že se česká společnost uzdravila z předsudků, kterými komunisté po desetiletí ohlupovali národ. Lidem, kteří budou papouškovat ty hloupé fráze o šlechtě a církvi, které komunisté našlapali lidem do hlav a dnes toto klišé hlasitě opakuje zejména populistické duo Miroslav Grebeníček a Jana Bobošíková, je možné odpovídat jen poukazem na fakta..“ (http://www.parlamentnilisty.cz/rss/zpravy/Prectete-si-proc-knez-Tomas-Halik-voli-Schwarzenberga-A-co-rika-o-Kalouskovi-259678) Srovnávání postavení šlechty s postavením černošských otroků je prostě absurdní, neboť zcela odhlíží od základu, kterým je mocenské postavení.
Otázka, kdo je ten silný a kdo je ten slabý, je totiž zcela zásadní. Přijde mi, že převracení skutečných mocenských pozic a stavění se (nebo jiného) do role toho slabého, ač jde o toho silného, je základním problémem dneška. Vezměme si Václava Klause: ač jde o politicky nejmocnějšího muže celých dvou dekád postkomunistické České republiky, staví se do role odstrkované menšiny. Rasističtí demonstranti na Šluknovsku křičí své „Chceme vaše dávky“ na zubožené romské rodiny schovávající se v tak otřesných ubytovnách, že by do nich nikdo z těch demonstrantů ani nevročil. Premiér Netanjahu v Praze přirovnává postavení Československa v roce 1938 (které bylo tenkrát jasně slabší než nacistické Německo) a Israele dnes (který je mnohem silnější než jeho arabští, zejména však palestinští protivníci).
V právu platí, že diskriminace se může dopustit zaměstnavatel vůči zaměstnanci, nikoli naopak (to plyne z jejich právní pozice, byť samozřejmě v praxi se může stát, že fakticky silnějším bude ten zaměstnanec). Česká spořitelna mě nesmí diskriminovat proto, že jsem levičák, naopak já mohu „diskriminovat“ Českou spořitelnu za to, že se spojila s Drábkem na sKartách, byť to třeba není zcela spravedlivé, neboť jiné banky dělají zřejmě stejně hanebné věci, jen o tom náhodou nevím.
Ochrana před diskriminací je na ochranu těch slabých proti tomu, aby ti mocní je netyranizovali svými předsudky. Boj proti diskriminaci naopak rozhodně nemá být k tomu, aby ho ti mocní používali proti těm slabým a aby se jim tak nad ovládanými snáze vládlo.
Byly snad i doby, kdy šlechta mohla být diskriminována. Určitě za komunismu se stávalo, že někdo pro svůj šlechtický původ nebyl přijat na školu. Ano, to byla diskriminace, protože tenkrát ten šlechtický synek byl v té slabé pozici a předseda Národního výboru či kádrovák byl v té pozici silnějšího. To bylo tenkrát, dnes už ne.
Karel Schwarzenberg mohl být diskriminován maximálně tehdy, když mu komunisté nechtěli udělit vízum. Po roce 1990 byl vždy velmi velmi bohatý, tedy mocný (byť by možná stál o to, být ještě bohatší). Posledních 6 let je i jedním z politicky nejmocnějších lidí v ČR. A dnes stojí o to, stát se ještě mocnějším. My občané, kteří jsme mu již řadu let podřízeni, ho máme právo „diskriminovat“ při tom, zda se mu toto další navýšení moci podaří či ne. Poddaní mají právo „diskriminovat“ pána, pokud tedy k tomu mají – asi hodně výjimečně – možnost.
Jinou věcí samozřejmě je, zda je toto vyčítání šlechtického původu racionální a politicky kultivované. Zde souhlasím s Romanem, že volba Schwarzenberga má i svou stránku symbolickou. Na druhou stranu si myslím, že k nevolbě Schwarzenberga existuje mnoho mnohem pádnějších důvodů než to, že je šlechtického původu. V tomto bych samozřejmě souhlasil s Martinem C. Putnou.
Ještě další otázkou pak je, zda je tato výtka šlechtického původu strategická a zda Schwarzenbergovi pouze nenahrává k úspěchu. Zde se obávám, že Schwarzenberga to dnes opravdu spíše posiluje. To ale opět jen dokazuje, že to není žádný chudinka diskriminovaný, nýbrž politik s rafinovanou image, která zahrnuje jakousi sexy neohrabanost a nekonformnost a vyvolává ve fanoušcích potřebu ho chránit (podobně to měl asi i Havel). Schwarzenberg každopádně dokáže každé příkoří, které se šlechtě dostalo od komunistů nebo i dnes od levice, velmi obratně politicky zúročit (podobně strategicky si ostatně počíná i katolická církev, která za komunismu také byla slabá, ale dnes je naopak již silná; časy se zkrátka mění).
Každopádně srovnávání postavení Schwarzenberga s postavením diskriminovaných menšin je převrácením. Ano, Martin C. Putna, jehož si velmi vážím, i Tomáš Halík, jehož si také velmi vážím, se zde dopustili převrácení reality a logiky. A je třeba ocenit Romana Sikory, že na toto (byť možná trochu příliš polemicky) upozornil.
Na závěr jeden citát s Písma svatého, z Knihy přísloví: „Spravedlivý zná při slabých, zlovolník nemá rozum, aby ji poznal“ (Přísl 29,7).

Romane, ač zřejmě budu volit proti Zemanovi, kterého se bojím více než Schwarzenberga, tak s Tebou musím naprosto souhlasit. Sám jsem plánoval reagovat na Putnův článek v přesně podobném stylu, chtěl jsem ho nazvat CHUDINKA DISKRIMINOVANÝ VLÁDCE.

Podobně jako Martin C. Putna to totiž vyjádřil i P. Tomáš Halík: „Tak jako volba Baraka Obamy ukázala světu, že se Amerika osvobodila od rasistických předsudků, těším se, že zvolení Karla Schwarzenberga bude nadějným znamením, že se česká společnost uzdravila z předsudků, kterými komunisté po desetiletí ohlupovali národ. Lidem, kteří budou papouškovat ty hloupé fráze o šlechtě a církvi, které komunisté našlapali lidem do hlav a dnes toto klišé hlasitě opakuje zejména populistické duo Miroslav Grebeníček a Jana Bobošíková, je možné odpovídat jen poukazem na fakta..“ (http://www.parlamentnilisty.cz/rss/zpravy/Prectete-si-proc-knez-Tomas-Halik-voli-Schwarzenberga-A-co-rika-o-Kalouskovi-259678)
Srovnávání postavení šlechty s postavením černošských otroků je prostě absurdní, neboť zcela odhlíží od základu, kterým je mocenské postavení.
Otázka, kdo je ten silný a kdo je ten slabý, je totiž zcela zásadní. Přijde mi, že převracení skutečných mocenských pozic a stavění se (nebo jiného) do role toho slabého, ač jde o toho silného, je základním problémem dneška. Vezměme si Václava Klause: ač jde o politicky nejmocnějšího muže celých dvou dekád postkomunistické České republiky, staví se do role odstrkované menšiny. Rasističtí demonstranti na Šluknovsku křičí své „Chceme vaše dávky“ na zubožené romské rodiny schovávající se v tak otřesných ubytovnách, že by do nich nikdo z těch demonstrantů ani nevročil. Premiér Netanjahu v Praze přirovnává postavení Československa v roce 1938 (které bylo tenkrát jasně slabší než nacistické Německo) a Israele dnes (který je mnohem silnější než jeho arabští, zejména však palestinští protivníci).
V právu platí, že diskriminace se může dopustit zaměstnavatel vůči zaměstnanci, nikoli naopak (to plyne z jejich právní pozice, byť samozřejmě v praxi se může stát, že fakticky silnějším bude ten zaměstnanec). Česká spořitelna mě nesmí diskriminovat proto, že jsem levičák, naopak já mohu „diskriminovat“ Českou spořitelnu za to, že se spojila s Drábkem na sKartách, byť to třeba není zcela spravedlivé, neboť jiné banky dělají zřejmě stejně hanebné věci, jen o tom náhodou nevím.
Ochrana před diskriminací je na ochranu těch slabých proti tomu, aby ti mocní je netyranizovali svými předsudky. Boj proti diskriminaci naopak rozhodně nemá být k tomu, aby ho ti mocní používali proti těm slabým a aby se jim tak nad ovládanými snáze vládlo.
Byly snad i doby, kdy šlechta mohla být diskriminována. Určitě za komunismu se stávalo, že někdo pro svůj šlechtický původ nebyl přijat na školu. Ano, to byla diskriminace, protože tenkrát ten šlechtický synek byl v té slabé pozici a předseda Národního výboru či kádrovák byl v té pozici silnějšího. To bylo tenkrát, dnes už ne.
Karel Schwarzenberg mohl být diskriminován maximálně tehdy, když mu komunisté nechtěli udělit vízum. Po roce 1990 byl vždy velmi velmi bohatý, tedy mocný (byť by možná stál o to, být ještě bohatší). Posledních 6 let je i jedním z politicky nejmocnějších lidí v ČR. A dnes stojí o to, stát se ještě mocnějším. My občané, kteří jsme mu již řadu let podřízeni, ho máme právo „diskriminovat“ při tom, zda se mu toto další navýšení moci podaří či ne. Poddaní mají právo „diskriminovat“ pána, pokud tedy k tomu mají – asi hodně výjimečně – možnost.
Jinou věcí samozřejmě je, zda je toto vyčítání šlechtického původu racionální a politicky kultivované. Zde souhlasím s Romanem, že volba Schwarzenberga má i svou stránku symbolickou. Na druhou stranu si myslím, že k nevolbě Schwarzenberga existuje mnoho mnohem pádnějších důvodů než to, že je šlechtického původu. V tomto bych samozřejmě souhlasil s Martinem C. Putnou.
Ještě další otázkou pak je, zda je tato výtka šlechtického původu strategická a zda Schwarzenbergovi pouze nenahrává k úspěchu. Zde se obávám, že Schwarzenberga to dnes opravdu spíše posiluje. To ale opět jen dokazuje, že to není žádný chudinka diskriminovaný, nýbrž politik s rafinovanou image, která zahrnuje jakousi sexy neohrabanost a nekonformnost a vyvolává ve fanoušcích potřebu ho chránit (podobně to měl asi i Havel). Schwarzenberg každopádně dokáže každé příkoří, které se šlechtě dostalo od komunistů nebo i dnes od levice, velmi obratně politicky zúročit (podobně strategicky si ostatně počíná i katolická církev, která za komunismu také byla slabá, ale dnes je naopak již silná; časy se zkrátka mění).
Každopádně srovnávání postavení Schwarzenberga s postavením diskriminovaných menšin je převrácením. Ano, Martin C. Putna, jehož si velmi vážím, i Tomáš Halík, jehož si také velmi vážím, se zde dopustili převrácení reality a logiky. A je třeba ocenit Romana Sikory, že na toto (byť možná trochu příliš polemicky) upozornil.
Na závěr jeden citát s Písma svatého, z Knihy přísloví: „Spravedlivý zná při slabých, zlovolník nemá rozum, aby ji poznal“ (Přísl 29,7).

ale naopak v tom, že se zřejmě zásadně změnil nebo přinejmenším začal zcela jinak projevovat.
Když to zjednoduším, tak Zeman se od roku 2002 hodně "zhoršil", zatímco česká společnost se (především v nárocích na transparentnost politiky) o dost "zlepšila". Proto nám dnes Miloš Zeman přijde tak nepřijatelný.
Miloše Zemana z roku 2002, který oproti předchozímu Klausovi ČR v mnohém modernizovat, bych se nebál. Ale bojím se pomstychtivého starce s fašizoidními tendencemi, který svou stranu zradil (např. kampaň Strany práv občanů v roce 2010 byla zaměřena především proti ČSSD; "už za několik týdnů může Jiří Paroubek ovládat Tvůj život").