Rozhovor s expertkou: Vliv ultrakonzervativních organizací může zesílit i u nás

Anna Absolonová

Odbornice na antigenderová hnutí Eva Svatoňová v rozhovoru popisuje, kde se vzaly organizace brojící proti Istanbulské úmluvě či interrupcím, jaké taktiky používají v České republice a kdy u nás může nastat situace jako v Polsku.

Socioložka Eva Svatoňová se věnuje tématům antigenderových hnutí, genderu a krajní pravice či kulturních válek ve střední Evropě. Foto Kristýna Trochtová

O vlivu ultrakonzervativních organizací na české politiky se společnost dozvídá až v poslední době. Právě organizace typu Aliance pro rodinu jsou však důvodem, proč se v České republice nedaří prosazovat zákony na podporu lidských práv — například Istanbulskou úmluvu či manželství pro všechny. Fungování těchto organizací přibližuje v rozhovoru socioložka Eva Svatoňová z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Ultrakonzervativní organizace se často prezentují jako ochránci tradiční rodiny. Jaká je realita?

Takzvaná ochrana tradiční rodiny znamená v jejich rétorice především snahu zabránit rozšiřování práv a zlepšení postavení žen ve společnosti. Většinou se to týká reprodukční spravedlnosti, stejnopohlavních manželství a feministických témat, jako je násilí na ženách nebo sexuální výchova. Často to formulují tak, že společnost ohrožuje nebezpečná genderová ideologie, která přichází ve formě ideologické kolonizace ze Západu a ohrožuje naše konzervativní hodnoty.

Důležitá je přitom snaha vyvolat paniku kvůli údajnému ubližování dětem. Více populistické organizace, jako třeba na SPD navázaná Tradiční rodina, se neštítí překrucovat realitu a tvrdí, že západní organizace bezdůvodně kradou děti biologickým rodičům a dávají je na převýchovu homosexuálním párům. Ostatní, řekněme, umírněnější organizace, například Aliance pro rodinu, mluví o vymývání mozků genderovou ideologií, homosexualizaci dětí nebo jejich předčasné sexualizaci. Za to podle nich může již zmíněná sexuální výchova.

Tímto způsobem se hnutím mimo jiné podařilo úplně vyprázdnit koncept lidských práv. Donedávna se mluvilo o právech žen či právech sexuálních menšin. Ultrakonzervativní organizace ale mluví o právech rodiny, právech utlačované většiny, o právech nenarozených dětí nebo o právech dětí na biologické rodiče. Cílem této strategie je vlastně diskurz lidských práv delegitimizovat.

Po neúspěchu s ratifikací Istanbulské úmluvy se hovořilo o tom, že někteří senátoři byli ovlivněni lobbingem Aliance pro rodinu. Jakým způsobem toho organizace dosáhla?

Nebyla to jen Aliance pro rodinu, ale vliv více organizací najednou. Mezi lidmi zapojenými do kampaně proti Istanbulské úmluvě byla například Nina Nováková, poslankyně za KDU-ČSL a zakladatelka spolku Středovropská inspirace.

Dále tu působí krajně pravicová organizace Tradiční rodina, která v roce 2018 proti ratifikaci úmluvy zorganizovala petici a podařilo se jí do veřejné debaty dostat různé hoaxy a nepravdy.

Všechny zmíněné organizace jsou navázány na mezinárodní síť ideologicky spřízněných organizací, které usilují o prosazování křesťanských a konzervativních hodnot. Nejvýraznější z nich je asi polská Ordo Iuris, která stojí za zpřísněním tamější potratové politiky a mimo jiné organizovala konferenci, na které se zcela seriózně probírala otázka zákazu rozvodů.

Aliance pro rodinu je společně s Ordo Iuris činná v iniciativě, která se snaží zabránit ratifikaci Istanbulské úmluvy hned v několika evropských zemích.

Ordo Iuris dokonce navrhla alternativní úmluvu o ochraně rodiny. Argumentovala přitom tím, že Istanbulská úmluva ohrožuje tradiční rodinu a zavádí ideologii genderu. Tahle alternativní zpráva potom kolovala mezi českými senátory v době, kdy měli hlasovat o ratifikaci Istanbulské úmluvy. Ordo Iuris se přitom nijak netají tím, že jejich analýzu měli čeští senátoři k dispozici. Dokonce to oslavovali na svých sociálních sítích.

Existují ještě další důkazy, že tyto organizace mají vliv na současnou politiku?

Není žádným tajemstvím, že nedávno navrhovaný zákon o ustavení manželství jako svazku muže a ženy obsahoval pasáže zkopírované přímo z dokumentu Aliance pro rodinu a někteří členové a členky těchto organizací pracují pro politické představitele. V ultrakonzervativních organizacích se přímo angažují nebo s nimi spolupracují někteří senátoři a poslanci — například zmíněná poslankyně Nina Nováková z KDU-ČSL.

V neposlední řadě je síla těchto organizací dobře patrná v tom, jak se jim podařilo ovlivnit veřejný diskurz, když do něj dostaly pojem takzvané genderové ideologie. Teď se o ní nejen nekriticky píše v médiích, ale mluví o ní i přední političtí představitelé včetně premiéra.

Jak vlastně pojem genderová ideologie vznikl?

Tento koncept se používá od devadesátých let a jeho cílem je delegitimovat veškeré snahy o narovnání práv žen a mužů a lidí s menšinovou sexuální orientací. Zpočátku byl namířen proti interrupcím, později proti manželství pro všechny. Dnes se nejvíce používá v souvislosti s právy transgender osob, ale ne nezbytně.

×
Diskuse
IV
April 3, 2024 v 1.23

"Velmi často hovoří takovým pseudovědeckým jazykem a pro své potřeby překrucují různé studie."

Tohle může připadat "v pohodě" jenom někomu, kdo se řídí zásadou, že účel světí prostředky. Což ovšem u pana Kolaříka není nijak překvapivé...

MP
April 3, 2024 v 10.32
Pavlu Kolaříkovi -- Abyste neřekl, že ignoruji Váš odpočet pod jiným článkem.

1) O pseudovědeckém jazyce a překrucování mluvila Eva Svatoňová v souvislosti s odmítáním osvojení dětí stejnopohlavními páry. Nikoliv v souvislosti s potraty. Jde o konstatování, které se opírá o dva fakticky prokazatelné důvody:

a) Nemáme k dispozici vůbec žádné korektní výzkumy, natož statistiky, které by mohly umožnit vůbec diskutovat o tom, že by množina děti vychovávané takovými páry vykazovala vyšší míru psychických poruch (V zásadě ani nemůžeme mít -- v českých zemích, kde podobná situace formálně neexistuje, jsou i ty nejvyšší odhady počtu podobně vychovávaných dětí příliš malé pro statistiku a navíc by to muselo být longitudní zkoumání, na které je jev příliš nový všude).

b) Aktivisté militantních antigenderových skupin se přesto na tyto neexistující statistiky a výzkumy odvolávají.

2) O zákazech interrupcí mluvila Eva Svatoňová na třech místech -- jednou jako o součásti ideologické výbavy řady ultrakonzervativních militantních organizací (nikoliv všech, zdůrazňuje jejich heterogenitu), dvakrát v souvislosti se zeměmi, kde existují téměř úplné zákazy (Polsko, některé státy USA).

Jistě, chcete kulturní válku a tak pro Vás musí být Svatoňová propotratářská aktivistka. Vždycky jsem hájila budu hájit tézi, že právo na lež a misinterpretaci je součástí svobody slova -- lež je odsouzeníhodná morálně, nikoliv zakázaná--, tak Vám to budiž přáno.

P.s. Označení "militantní skupiny" je moje, Eva Svatoňová je na něco podobného příliš seriózní.

Pokud v souvislosti s právy transgender osob nebude možné rozlišit, kdo je žena a kdo muž (ženou či mužem se v souladu s právy transgender osob může cítit kdokoliv), nebude už logicky vůbec možné páchat nějaké násilí na ženách. (Istanbulská úmluva se tak tedy stane zbytečnou.)

Jestliže se ovšem (v souladu s definicí práv transgender osob) nedá zjistit, kdo v celé historii lidstva byly/i ženy a kdo muži, pak samozřejmě nemůžeme ani tvrdit, že „násilí na ženách je projevem historicky nerovných mocenských vztahů mezi ženami a muži, které vedly k dominanci mužů nad ženami a k diskriminaci žen ze strany mužů, a bránily ženám v plném rozvoji“. My totiž v intencích tohoto lidskoprávního přístupu nemůžeme s jistotou vědět, kdo byl v historii mužem a kdo ženou.

Bere tento důležitý aspekt při svém výzkumu odbornice Anna Absolonová také v úvahu?

Není to tvrzení, že lidé, kteří se ohrazují proti zjevné idiocii, příliš ultraprogresivní?

Co na to odbornice Anna Absolonová?

Oprava:

Není to tvrzení, že lidé, kteří se ohrazují proti zjevné idiocii, jsou ultrakonzervativní, příliš ultraprogresivní?