V kontextu kritiky stereotypů slýchávám volání po jejich obraně a obhajobě. Vykládám si to jako nepřesné pochopení toho, co stereotypy skutečné znamenají, nebo jako projev pochopitelných nejistot, jak by společnost bez stereotypů vypadala. Nicméně diskuse jako taková je na místě. Článek Filipa Outraty považuji za věcný a oceňuji právě jeho kritické přemýšlení a diskusi o obecných cílech Istambulské úmluvy, respektive naší společnosti.

Také se s ním shodnu v tom, že formulace v úmluvě o vymýcení stereotypů o mužích a ženách není šťastně zvolená. Ne z toho důvodu, že by to nebylo žádoucí, ale z důvodu, že toho jednoduše nejde dosáhnout. Ale že bychom o to měli usilovat.

Jako důkaz toho, že společnost genderově rovnostářská bez stereotypů je poměrně utopickou vizí, slouží severské země, Švédsko jmenovitě. Tyto země jsou dávány za vzor genderové rovnosti, politického zastoupení žen, podporou aktivního otcovství… Ale pod povrchem tepou stejné genderové stereotypy jako kdekoli jinde.

Tuto zkušenost nám překvapivě zprostředkovávají trans lidé, kteří měli výjimečnou možnost přejít z jedné genderové sociální role do jiné a na vlastní kůži zažít ten kontrast. Trans ženy si stěžují, že najednou jejich hlas není brán tak vážně a majitelka opravářské dílny je zákazníky vnímána jako sekretářka. Muži zase vnímají, jak se k nim okolí chová jinak oproti dřívějšku — jsou považováni za možný zdroj ohrožení a agrese.

↗

I někteří konzervativní terapeuti již léta uznávají gender jako ne vrozený, ale naučený vzorec chování a rolí. Foto Mommydocs

To, co bych nejprve potřeboval na textu Filipa Outraty doladit, je vyjasnit si pozicionalitu, ze které vychází on a ze které já. Jelikož on ji výslovně neuvádí, jsem odkázán na výslovná i implicitní vodítka. Jeho pozici považuji za křesťansky konzervativní. A aniž bych ho tímto chtěl diskvalifikovat, domnívám se, že stereotypy z principu s konzervatismem ladí a není tak jednoduché najít odstup.

Spíš chci ale upozornit na obecný diskurzivní nešvar: stavět na jednu stranu genderovou ideologii či teorii, a na druhou… Na druhou stranu co? Nějakou objektivní přirozenost? Filip Outrata ale toto nedoříkává, což je přinejmenším na půl cesty k uvědomění si, že sám pochopitelně genderovou ideologii/teorii zastává, jen ta jeho je křesťansky konzervativní a ta, se kterou polemizuje, řekněme feministicky liberální.

K té se hlásím já. Konkrétně to znamená například obavu, že pojetí mužů a žen, se kterým se v textu pracuje, je v zásadě binární, heterosexuální, cis, tedy ne trans, natož aby pracoval i s faktem, že někteří lidé jsou nebinární, nebo přímo agenderoví. Jinými slovy v textu o genderových stereotypech sám implicitně stereotypy nevědomě traduje.

Aby nedošlo k mýlce, křesťanský konzervatismus nevylučuje zastávat feministické pojetí. Stejně tak feministický liberalismus (já tedy inklinuji spíše k radikálnímu feminismu, který jde více do hloubky a k podstatě a „skutečným“ změnám) nevylučuje křesťanskou či obecně duchovní nebo náboženskou perspektivu. Sám odebírám odborný religionistický časopis Dingir. Po babičce jsem zdědil modlitební knížku, která je pro mě duchovně inspirativní a pomohla mi změnit některé stereotypy, které o křesťanství mám.