Poslanecká sněmovna by měla na své schůzi projednat novelu občanského zákona, která by v České republice zavedla manželství pro všechny. Tedy i pro stejnopohlavní páry. Návrh z letošního června podepsali poslanci napříč celým poltickým spektrem. Mezi signatáři chybí jen zástupci ODS, SPD Tomia Okamury a KDU-ČSL. Návrh má svou právní stránku, tedy rozšiřuje práva stejnopohlavním párům na úroveň manželského svazku heterosexuálů. Je ale především symbolickým krokem k přiznání plnohodnotného postavení LGBT lidem. Uznáním, že nejsou jen tolerovanou úchylkou, že si zaslouží respekt a důstojnost.

Zatímco průzkumy veřejného mínění dokládají toleranci české společnosti k osobám s jinou sexuální orientací (75 procentům respondentům svazek LGBT nevadí), mnozí představitelé politiky, ale i církve, i dnes reagují na návrh zákona o manželství pro všechny silně negativně. A dokonce se objevil návrh, který by v ústavním pořádku výslovně chránil institut manželství jako výlučný svazek muže a ženy. Tuto svou ambici zasáhnout do ústavního pilíře české společnosti zdůvodňuje ohrožením tradiční rodiny. Je to střet symbolický, je to kauza, která testuje naši civilizovanost, zda ještě slyšíme na předsudečné stereotypy.

↗

Nikdo neničí tradiční rodinu, jen chceme i lidem žijícím alternativně přiznat lidskou důstojnost. Foto Max Pixel

Poněkud zacyklený charakter diskuse potvrzuje, že nejde o věcné výhrady. Odborníci napříč obory potvrzují, že obavy o dobro dětí vychovávaných ve stejnopohlavním svazku jsou liché. Jde o překonání psychologické bariéry, a to zejména u starších lidí. Mladá generace je v této věci výrazně vstřícnější. Nepřekonatelné bariéry nejsou ani mezi základními politickými směry. V zemích, kde již bylo manželství pro všechny zavedeno, hlasovali pro i zástupci konzervativní pravice. A jsou to země výrazně katolické (v Irsku dokonce ústavním referendem). Protože pochopili, že tento návrh společnost neohrožuje, a dokonce ani její tradicionalistickou součást.

Že jde o psychologickou bariéru, dokazují i postoje jednotlivců na levici. Ta má emancipaci ve svém štítě a konkrétně KSČM před lety již podpořila zákon o registrovaném partnerství a pomohla přehlasovat veto Václava Klause. Na rozdíl od západu Evropy je odpor vůči homofobii na východě složitější. V die Linke má „Ehe für alle“ jasnou podporu. Tato strana má ale i vlastní LGBT platformu a emancipaci sexuálních menšin explicitně zmiňuje i ve své programatice. V dnešní stárnoucí KSČM se pak nacházejí jak podporovatelé tohoto zákona, tak i ti, kteří jsou schopni hlasovat pro jeho zamítnutí.

Střední Evropou se dnes šíří vlna až bigotní netolerance. V sousedním Polsku je organizovat duhový „Marsz Równosci“ natolik stigmatizující, že ho mnohé radnice raději zakážou. A školy, které dovolí občanským organizacím provádět osvětu proti homofobii, stát sankcionuje. V Maďarsku zase stát na školách zakazuje genderová studia a prošel tam i ústavní zákaz manželství pro všechny. Názory českého prezidenta Zemana jsou směrem k LGBT menšině rozporné — někdy mluví o narovnávání práv, jindy reaguje kriticky jak na pochody hrdosti, tak na výchovu dětí v duhových rodinách. Zřejmě s ohledem na své silné vazby do konzervativního prostředí.

A konzervativní prostředí je na české poměry v této otázce nezvykle militantní. Na rozdíl například od katolických zemí jako Španělsko Portugalsko, ale i Francie či Německo, kde institut manželství pro všechny již přijali (v Evropě zdaleka nejde jen o Skandinávii a země Beneluxu). Jako agresivní vyhlášení války zapůsobilo skandální svatováclavské kázání monsignora Petra Piťhy v svatovítské katedrále. Líčil apokalyptické obrazy, jak se nadvlády ujme třída homosexuálů, která roztrhne svazky muže a ženy, děti budou zašantročeny a bezpohlavně vychovávány a neposlušní půjdou do pracovních táborů. Jaký protiklad pochopení, které prokázala například církev českobratrská.

Hlava České křesťanské akademie Tomáš Halík se sice ozval, ale ten je v této církvi tak trochu disidentem. Arcibiskup Dominik Duka, primas český, se Piťhy zastal a většina kléru stejně jako reprezentace KDU-ČSL mlčí či tuto skandální bigotnost zlehčuje a v podstatě hájí. Přitom jako jinde na světě, i u nás mnozí křesťané staví blaho člověka nad výjimečnost jedné formy rodinného uspořádání a odmítají dělat z osob jiné sexuální orientace lidi podřadné kategorie. Jak heterosexuálové, tak LGBT lidé jsou pro ně děti boží a měli by mít nárok na stejný přístup k právu na soužití a na výchovu dětí v duhových rodinách.

Dělat z návrhu zákona manželství pro všechny casus belli v boji o naši kulturní identitu je zbytečné. Ne náhodou mají politické kluby volné hlasování. Hranice pochopení pro návrh prochází lidmi, a ne ideologiemi. Nikdo neničí tradiční rodinu, jen chceme i lidem žijícím alternativně přiznat lidskou důstojnost. Také pokud jde o výchovu dětí, je zjevné, že nefunkční heterosexuální svazek dětem ublíží, na rozdíl od láskyplné duhové rodiny. Manželství pro všechny je prostě cesta, jak dát vztahům gay a lesbických párů stejnou důstojnost jako vztahům heterosexuálním. A lidská důstojnost by měla být v civilizované společnosti nedělitelná — muži, ženy, bílí, černí, věřící i bezvěrci. A stejně tak je jedna i láska. Česká veřejnost takový závěr přijme bez problémů.