Neopodstatněný strach z manželství pro všechny
Jiří DolejšMnozí političtí i církevní představitelé dělají z návrhu zákona manželství pro všechny casus belli v boji o naši kulturní identitu. Problém však leží v nich samých. Nejedná se o věcné výhrady a hranice pochopení pro návrh prochází lidmi, a ne ideologiemi.
Poslanecká sněmovna by měla na své schůzi projednat novelu občanského zákona, která by v České republice zavedla manželství pro všechny. Tedy i pro stejnopohlavní páry. Návrh z letošního června podepsali poslanci napříč celým poltickým spektrem. Mezi signatáři chybí jen zástupci ODS, SPD Tomia Okamury a KDU-ČSL. Návrh má svou právní stránku, tedy rozšiřuje práva stejnopohlavním párům na úroveň manželského svazku heterosexuálů. Je ale především symbolickým krokem k přiznání plnohodnotného postavení LGBT lidem. Uznáním, že nejsou jen tolerovanou úchylkou, že si zaslouží respekt a důstojnost.
Zatímco průzkumy veřejného mínění dokládají toleranci české společnosti k osobám s jinou sexuální orientací (75 procentům respondentům svazek LGBT nevadí), mnozí představitelé politiky, ale i církve, i dnes reagují na návrh zákona o manželství pro všechny silně negativně. A dokonce se objevil návrh, který by v ústavním pořádku výslovně chránil institut manželství jako výlučný svazek muže a ženy. Tuto svou ambici zasáhnout do ústavního pilíře české společnosti zdůvodňuje ohrožením tradiční rodiny. Je to střet symbolický, je to kauza, která testuje naši civilizovanost, zda ještě slyšíme na předsudečné stereotypy.