Poslanecká sněmovna by měla na své schůzi projednat novelu občanského zákona, která by v České republice zavedla manželství pro všechny. Tedy i pro stejnopohlavní páry. Návrh z letošního června podepsali poslanci napříč celým poltickým spektrem. Mezi signatáři chybí jen zástupci ODS, SPD Tomia Okamury a KDU-ČSL. Návrh má svou právní stránku, tedy rozšiřuje práva stejnopohlavním párům na úroveň manželského svazku heterosexuálů. Je ale především symbolickým krokem k přiznání plnohodnotného postavení LGBT lidem. Uznáním, že nejsou jen tolerovanou úchylkou, že si zaslouží respekt a důstojnost.

Zatímco průzkumy veřejného mínění dokládají toleranci české společnosti k osobám s jinou sexuální orientací (75 procentům respondentům svazek LGBT nevadí), mnozí představitelé politiky, ale i církve, i dnes reagují na návrh zákona o manželství pro všechny silně negativně. A dokonce se objevil návrh, který by v ústavním pořádku výslovně chránil institut manželství jako výlučný svazek muže a ženy. Tuto svou ambici zasáhnout do ústavního pilíře české společnosti zdůvodňuje ohrožením tradiční rodiny. Je to střet symbolický, je to kauza, která testuje naši civilizovanost, zda ještě slyšíme na předsudečné stereotypy.

Poněkud zacyklený charakter diskuse potvrzuje, že nejde o věcné výhrady. Odborníci napříč obory potvrzují, že obavy o dobro dětí vychovávaných ve stejnopohlavním svazku jsou liché. Jde o překonání psychologické bariéry, a to zejména u starších lidí. Mladá generace je v této věci výrazně vstřícnější. Nepřekonatelné bariéry nejsou ani mezi základními politickými směry. V zemích, kde již bylo manželství pro všechny zavedeno, hlasovali pro i zástupci konzervativní pravice. A jsou to země výrazně katolické (v Irsku dokonce ústavním referendem). Protože pochopili, že tento návrh společnost neohrožuje, a dokonce ani její tradicionalistickou součást.

Že jde o psychologickou bariéru, dokazují i postoje jednotlivců na levici. Ta má emancipaci ve svém štítě a konkrétně KSČM před lety již podpořila zákon o registrovaném partnerství a pomohla přehlasovat veto Václava Klause. Na rozdíl od západu Evropy je odpor vůči homofobii na východě složitější. V die Linke má „Ehe für alle“ jasnou podporu. Tato strana má ale i vlastní LGBT platformu a emancipaci sexuálních menšin explicitně zmiňuje i ve své programatice. V dnešní stárnoucí KSČM se pak nacházejí jak podporovatelé tohoto zákona, tak i ti, kteří jsou schopni hlasovat pro jeho zamítnutí.

Střední Evropou se dnes šíří vlna až bigotní netolerance. V sousedním Polsku je organizovat duhový „Marsz Równosci“ natolik stigmatizující, že ho mnohé radnice raději zakážou. A školy, které dovolí občanským organizacím provádět osvětu proti homofobii, stát sankcionuje. V Maďarsku zase stát na školách zakazuje genderová studia a prošel tam i ústavní zákaz manželství pro všechny. Názory českého prezidenta Zemana jsou směrem k LGBT menšině rozporné — někdy mluví o narovnávání práv, jindy reaguje kriticky jak na pochody hrdosti, tak na výchovu dětí v duhových rodinách. Zřejmě s ohledem na své silné vazby do konzervativního prostředí.

A konzervativní prostředí je na české poměry v této otázce nezvykle militantní. Na rozdíl například od katolických zemí jako Španělsko Portugalsko, ale i Francie či Německo, kde institut manželství pro všechny již přijali (v Evropě zdaleka nejde jen o Skandinávii a země Beneluxu). Jako agresivní vyhlášení války zapůsobilo skandální svatováclavské kázání monsignora Petra Piťhy v svatovítské katedrále. Líčil apokalyptické obrazy, jak se nadvlády ujme třída homosexuálů, která roztrhne svazky muže a ženy, děti budou zašantročeny a bezpohlavně vychovávány a neposlušní půjdou do pracovních táborů. Jaký protiklad pochopení, které prokázala například církev českobratrská.

Hlava České křesťanské akademie Tomáš Halík se sice ozval, ale ten je v této církvi tak trochu disidentem. Arcibiskup Dominik Duka, primas český, se Piťhy zastal a většina kléru stejně jako reprezentace KDU-ČSL mlčí či tuto skandální bigotnost zlehčuje a v podstatě hájí. Přitom jako jinde na světě, i u nás mnozí křesťané staví blaho člověka nad výjimečnost jedné formy rodinného uspořádání a odmítají dělat z osob jiné sexuální orientace lidi podřadné kategorie. Jak heterosexuálové, tak LGBT lidé jsou pro ně děti boží a měli by mít nárok na stejný přístup k právu na soužití a na výchovu dětí v duhových rodinách.

Dělat z návrhu zákona manželství pro všechny casus belli v boji o naši kulturní identitu je zbytečné. Ne náhodou mají politické kluby volné hlasování. Hranice pochopení pro návrh prochází lidmi, a ne ideologiemi. Nikdo neničí tradiční rodinu, jen chceme i lidem žijícím alternativně přiznat lidskou důstojnost. Také pokud jde o výchovu dětí, je zjevné, že nefunkční heterosexuální svazek dětem ublíží, na rozdíl od láskyplné duhové rodiny. Manželství pro všechny je prostě cesta, jak dát vztahům gay a lesbických párů stejnou důstojnost jako vztahům heterosexuálním. A lidská důstojnost by měla být v civilizované společnosti nedělitelná — muži, ženy, bílí, černí, věřící i bezvěrci. A stejně tak je jedna i láska. Česká veřejnost takový závěr přijme bez problémů.