Obroda levicové politiky musí začít u organizování lidí

Radek Kubala

Pokud se má tuzemská levice po výprasku posledních voleb obrodit, musí místo uzavírání koalic s oligarchií začít řešit skutečné problémy občanů. A taky organizovat lidi do širokého sociálně-ekologického hnutí.

Pro inspiraci nemusíme chodit daleko — kampaň berlínského hnutí za referendum o vyvlastnění korporace Deutsche Wohnen, která v hlavním městě Německa disponuje desetitisíci bytů, byla ukázkovým příkladem organizování zdola. Úspěch, kterého hnutí dosáhlo v referendu, je toho nezpochybnitelným důkazem. Foto Paul Zinken, AFP

Výsledek nedávných parlamentních voleb je jednoznačný. Končí éra Andreje Babiše, přinejmenším jako premiéra, a k moci nastupuje pravice. Levice ve volbách neuspěla, zůstala před branami Poslanecké sněmovny. Pokud má být v České republice ještě někdy brána vážně, musí svou obrodu začít organizováním lidí kolem klíčových sociálních otázek současnosti a vytvářením silného sociálního hnutí.

Na levici se dá očekávat spor o interpretaci neúspěchu. Z řad konzervativní levice lze očekávat útok na údajný důraz na liberální témata a opuštění tradičních levicových voličů. Ostatně v podobném duchu se již vyjádřil vedoucí letošní kampaně ČSSD Michal Hašek, jeden z hlavních hrobařů tuzemské levice.

Realita je však jiná. Hlavní příčinu neúspěchu lze spatřovat v přimknutí k politické divizi hnutí Agrofert Andreje Babiše. Právě pod vlivem lidí jako je Michal Hašek se ČSSD postupně stala podržtaškou oligarchů a různých lokálních šíbrů, kteří od této strany potenciální voliče roky odháněli. I KSČM svou levicovost vyměnila za spolupráci s oligarchií, a přišla tak prakticky o všechny své zbývající voliče. Výsledek voleb je jen důsledkem těchto trendů.

Příští debatu o budoucnosti levice je však potřeba zbavit představy, že záleží jenom na tom, jaký program zvolíme a jakým jazykem budeme k lidem hovořit. Naopak je potřeba začít se bavit o konkrétních strategiích a metodách, kterými je možné společnost měnit, a přitom vytvářet novou hegemonii pro uskutečnění sociálně-ekologického programu.

Levice, ať už parlamentní, nebo v podobě hnutí, byla historicky vždy nejsilnější, když dokázala mobilizovat velkou sílu lidí a zaměřit jí na fungující mocenské struktury. Nikoliv koalicí s kapitálem, ale sjednocením různých společenských sil dokázala levice vymoct pětidenní pracovní týden, osmihodinovou pracovní dobu nebo volební právo pro ženy. Právě u tohoto pochopení je v úvahách o obnově tuzemské levice potřeba začít.

Potřebujeme se vrátit k organizování lidí

Pro inspiraci přitom nemusíme chodit daleko. Stačí se podívat na skvělou kampaň berlínského hnutí za referendum o vyvlastnění korporace Deutsche Wohnen, která v hlavním městě Německa vlastní desetitisíce bytů a pomáhá prohlubovat tamní bytovou krizi.

Úspěchu referenda předcházela dvouletá kampaň, během níž organizátoři obcházeli doslova dům po domu jednotlivé bloky a otevřeně se bavili s lidmi o jejich problémech. Právě z kontaktů a názorů, které získali, dokázali vytvořit silné hnutí nájemníků, které hýbe berlínskou bytovou politikou. Nikoliv politikaření, ale poctivá práce v ulicích a komunitách pomáhá německé levici diktovat hlavní společenská témata.

Obrovská mobilizace společnosti před volbami v Německu způsobila i to, že klima bylo jedním z hlavních témat a všechny strany se předháněly v tom, která bude planetu hájit více. Není tak velkým překvapením, že v takové atmosféře se formující koalice sociálnědemokratické SPD, Zelených a liberálů z FDP dokázala rychle dohodnout na urychlení konce uhlí z roku 2038 na rok 2030.

Nemalou úlohu v tom sehrála občanská koalice studentského hnutí Fridays for Future, odborů Ver:di a antirasistické organizace #unteilbar. Všechny tři organizace přitom dlouhodobě staví svou činnosti na organizování lidí a rozšiřování počtu svých členů a členek.

Podobně ve Spojených státech dokázalo klimatické hnutí v čele se studentskou organizací Sunrise movement účinným způsobem zorganizovat dostatečnou sílu, aby posunula prezidenta Bidena blíže k ideálu hájení politiky důsledné ochrany klimatu. A v tlaku na něj pokračuje dále.

Úspěchy těchto skupin mají něco společného. Stojí na neviditelné a často mravenčí práci, tisících rozhovorů s lidmi a ochotě vyjít z vlastní komfortní zóny. Vyjít z temna sociálních sítí a komunikačních strategií přímo k lidem s cílem poslouchat jejich problémy a snažit se je začlenit do organizací, které usilují o proměnu společnosti.

Postupně, ale účinně

Ostatně i porážka Babiše stojí do velké míry na aktivitě občanského hnutí Milion chvilek pro demokracii, po jehož zádech vystoupaly opoziční strany k moci. Naším úkolem je vytvořit levicové hnutí, které zacílí na příčiny současných problémů a bude odpovědí na klíčové otázky současné společnosti, jako je například přebujelý exekuční byznys, nízké mzdy, rostoucí ceny energií, klimatická krize nebo blížící se transformace uhelných regionů.

Pokud má mít levice dostatečnou sílu, nemůže zkrátka tyto problémy řešit bez aktivní účasti lidí, ale naopak společně s nimi v jednom sociálně-ekologickém hnutí. Výše zmíněné příklady ukazují, že to sice není cesta rychlá, ale zato potenciálně velmi účinná.

Levice se zkrátka znovu potřebuje začít zabývat otázkou, jak společnost proměnit. Jak říká Jonathan Smucker, dlouholetý organizátor v sociálním hnutí, „vědět, co je se světem špatně, a vědět, jak to změnit, jsou odlišné oblasti vědění. A lidé je mají bohužel tendenci zaměňovat.“

Otevřít otázku po možných vítězných strategiích chceme společně s organizací Re-set v listopadové sérii workshopů nazvaných Jak společně vyhrávat? Nástroje a strategie pro úspěšná sociální hnutí. Přihlaste se a pojďte s námi hledat cestu, jak se odrazit ode dna.

Diskuse

Sama o sobě naprosto sympatická výzva k (levicové) aktivitě; ale přesto tu zůstává celá řada pochybností. Totiž především ohledně klíčové otázky, na jakém - reálném - základě vlastně by takováto obroda levicových aktivit měla vzniknout.

Autor uvádí dva konkrétní příklady: boj v Berlíně za vyvlastnění soukromých bytových společností; a boj za ekologii.

Jenže: v prvním případě se jedná o zcela specifický případ, kdy v Berlíně v posledních letech ceny nemovitostí (a tedy bytů) vysloveně explodovaly. To jest: tento problém se dotýkal velké masy Berlíňanů - a dotýkal se jich osobně a palčivě. Za těchto okolností ovšem byly dány mimořádně - a výjimečně! - příznivé podmínky pro tuto aktivitu. (Přičemž ovšem ještě zdaleka není jisté, zda toto vyvlastnění obstojí před - ústavním - soudem.)

Co se pak boje za ekologii týče - zčásti platí to samé, je to záležitost kterou jako palčivou pociťuje velké množství lidí. Především těch mladých, kteří mají ještě dost entuziasmu k aktivitě, to jest především k demonstracím. Za druhé je ale nutno vzít v úvahu, že boj za životní prostředí je sám od sobě "nadkonfesní", i když v praxi se s ním daleko spíše ztotožňují subjekty levicové.

Co tím má být řečeno: jak řečeno jedná se jenom o velmi specifické záležitosti; a sotva je možno předpokládat že na jejich základě by bylo možno vystavět nějaké nové, široké levicové hnutí, s cílem zásadní transformace společenských poměrů.

Takováto přestavba především musí přijít s novými koncepty, s novými idejemi; a teprve tyto nové ideje mohou mít potenciál strhnout k aktivitě i větší části populace. Zatímco z článku R. Kubaly vyplývá spíše opačný sled událostí: napřed sbubnujme nějaké aktivistické hnutí, a teprve poté pro něj budeme hledat nějaké teoreticko-ideové zázemí.

Aneb jak je naprosto správně v článku uvedeno: „vědět, co je se světem špatně, a vědět, jak to změnit, jsou odlišné oblasti vědění". My (na levici) víme co je v tomto světě špatně; ale stále nemáme k dispozici ucelený myšlenkový koncept, co s tím.

ON
October 26, 2021 v 10.38
Panu Poláčkovi

"My (na levici) víme co je v tomto světě špatně; ale stále nemáme k dispozici ucelený myšlenkový koncept, co s tím."

Mohl byste, prosím, alespoň rámcově nastínit strukturu, klíčové body, takového "konceptu"? Děkuji.

PK
October 26, 2021 v 18.54
Panu Novotnému

S dovolením (či bez něj :-)), pan Poláček vám to jako téměř pravičák nepoví. Ovšem já, jakožto socialista ukovaný ve výhni fabriky a opravdové chudoby ano!

Takže: je třeba novou optikou nahlížet na témata jako je třídní boj (vedený dnes bohatými), vykořisťování, odcizená práce, vlastnictví výrobních prostředků atd. Je třeba se radikalizovat, nově přečíst Marxův Kapitál, avšak zůstat demokraty.

Nepochybuji o tom, že ČSSD to zvládne a znásobí své preference jako za starých časů Miloše Zemana.

Na konci každé schůze ČSSD samozřejmě doporučuji zazpívat si Internacionálu! Tak tedy: https://www.youtube.com/watch?v=f11-n9V3ofc