Volby v Norsku vyhrála levice, povládne teď v celé Skandinávii
Petr JedličkaLevicový blok v čele se Stranou práce obsadí v norském parlamentu 100 křesel ze 169. Pravicovou premiérku Solbergovou tak vystřídá po osmi letech sociální demokrat Støre. Volby rozhodovaly otázky sociální politiky i změn klimatu.
„Dlouho jsme na to čekali, doufali a tvrdě pracovali. Teď si můžeme konečně říci: Dokázali jsme to!“ S těmito slovy hodnotil v noci na úterý předseda norské Strany práce (Arbeiderpartiet, Ap) Jonas Gahr Støre výsledek právě skončených parlamentních voleb. Oslavovat po nich mohl hned tři vítězství: jednak své strany, která získala nejvíce hlasů, jednak středolevého bloku, jenž porazil pravostředový, a jednak skandinávské levice obecně.
Pravostředový kabinet Erny Solbergové, jež v Norsku vládl od roku 2013, bude teď střídat právě Støreho koalice. Norsko bylo přitom už poslední skandinávskou zemí, kde po předloňských volbách v Dánsku a Finsku a po posledních událostech ve Švédsku držela moc pravice.
„Pro Norsko byla dnes dosluhující vláda pravicové koalice výjimečná. Vládla hned dvě období za sebou, což u pravice v Norsku nemá obdoby (...) Vzácnou je ovšem i nová situace, kdy budou vládnout středolevicové koalice ve všech skandinávských zemích současně. Naposledy bylo něco takového k vidění v roce 1959,“ hlásila do úterního vysílání moderátorka France 24.
O konkrétním složení nové norské vlády se bude ještě vyjednávat. Levici zde tvoří celkem pět parlamentních stran, přičemž Støreho Strana práce je tradičně nejsilnější. Díky volebnímu výsledku příznivému pro levici celkově může Arbeiderpartiet vytvořit několik různých koalic, respektive se nechat v různých konstelacích tolerovat zbytkem levice.
Pozorovatelé označují za nejpravděpodobnější trojkoalici Strany práce se Stranou středu (Senterpartiet, Sp), která zastupuje tradičně zejména venkovské voliče, ale v letošních volbách posílila ze všech stran nejvíce, a Stranou demokratické levice (Sosialistisk Venstreparti, SV).
Strana středu však žádá na Straně práce rozvolnění vazby na Evropskou unii, kterou Arbeiderpartiet tradičně hájí. Strana demokratické levice zase před volbami stoupencům slibovala, že bude prosazovat velkou pětikoaliční vládu i s dalšími dvěma levicovými stranami: radikálně levicovými Rudými (Rødt, R) a Ekologickou stranou zelených (Miljøpartiet De Grønne, MDG).
Někteří slavní akademici z řad zdejších diskutujících by si mohli na příkladu nejen norských, ale obecně skandinávských socialistických stran povšimnout, že nevznikají tak, že se sejde parta udřených chudých, které v případě politického neúspěchu tito arogantní akademici označí za líné, ale odštěpením od již stávajících stran komunistických či sociálně-demokratických.