„Dlouho jsme na to čekali, doufali a tvrdě pracovali. Teď si můžeme konečně říci: Dokázali jsme to!“ S těmito slovy hodnotil v noci na úterý předseda norské Strany práce (Arbeiderpartiet, Ap) Jonas Gahr Støre výsledek právě skončených parlamentních voleb. Oslavovat po nich mohl hned tři vítězství: jednak své strany, která získala nejvíce hlasů, jednak středolevého bloku, jenž porazil pravostředový, a jednak skandinávské levice obecně.

Pravostředový kabinet Erny Solbergové, jež v Norsku vládl od roku 2013, bude teď střídat právě Støreho koalice. Norsko bylo přitom už poslední skandinávskou zemí, kde po předloňských volbách v Dánsku a Finsku a po posledních událostech ve Švédsku držela moc pravice.

„Pro Norsko byla dnes dosluhující vláda pravicové koalice výjimečná. Vládla hned dvě období za sebou, což u pravice v Norsku nemá obdoby (...) Vzácnou je ovšem i nová situace, kdy budou vládnout středolevicové koalice ve všech skandinávských zemích současně. Naposledy bylo něco takového k vidění v roce 1959,“ hlásila do úterního vysílání moderátorka France 24. 

O konkrétním složení nové norské vlády se bude ještě vyjednávat. Levici zde tvoří celkem pět parlamentních stran, přičemž Støreho Strana práce je tradičně nejsilnější. Díky volebnímu výsledku příznivému pro levici celkově může Arbeiderpartiet vytvořit několik různých koalic, respektive se nechat v různých konstelacích tolerovat zbytkem levice.

Pozorovatelé označují za nejpravděpodobnější trojkoalici Strany práce se Stranou středu (Senterpartiet, Sp), která zastupuje tradičně zejména venkovské voliče, ale v letošních volbách posílila ze všech stran nejvíce, a Stranou demokratické levice (Sosialistisk Venstreparti, SV).

Strana středu však žádá na Straně práce rozvolnění vazby na Evropskou unii, kterou Arbeiderpartiet tradičně hájí. Strana demokratické levice zase před volbami stoupencům slibovala, že bude prosazovat velkou pětikoaliční vládu i s dalšími dvěma levicovými stranami: radikálně levicovými Rudými (Rødt, R) a Ekologickou stranou zelených (Miljøpartiet De Grønne, MDG).

Obecně platí, že v letošních volbách se dařilo menším levicovým stranám lépe než těm větším. Na pravici pak oslabili všichni kromě malých liberálů (Venstre, V).

Těžba ropy i změny klimatu

Na rozdíl od minulých voleb i voleb v roce 2013 nebyly v Norsku tentokrát tak výrazně diskutovány otázky migrace a daní, na nichž vyrostla v minulé dekádě pravicově populistická Strana pokroku (Fremskrittspartiet, FrP), dnes zřejmě nejkultivovanější krajní pravice v Evropě.

Hlavními tématy kampaně byly letos klimatické změny, budoucnost těžby ropy i energetiky obecně a sociální nerovnost. Norsko dlouhodobě řeší, zda kvůli prevenci klimatických změn výrazněji neomezit svůj energetický průmysl.

Poptávka po příslušných omezeních mezi lidmi v posledních letech narůstá. Těžba ropy a plynu však stále zaměstnává na sedm procent všech norských zaměstnanců (přibližně 200 tisíc lidí), tvoří 14 procent norského HDP a  40 procent vývozu a za rok přinese do státního rozpočtu 10 miliard eur čistého přijmu.

Zvláště Ekologická strana zelených se před volbami v otázce hodně angažovala. Svou účast ve vládě chtěla podmínit okamžitým zákazem průzkumné těžby v arktických mořích a ukončením veškeré těžby ropy a plynu do roku 2035.

Preference norských zelených po letošní vlně povodní narostly. Straně přibyla také více než třetina členů. U voleb sice pak zelení neposílili zdaleka tolik, důsledně ekologickou rétoriku však převzaly další strany.

V Norsku se navíc souběžně mobilizovala občanská společnost. Stát čelí v současnosti kvůli přístupu k těžbě už i mezinárodním žalobám podaným kromě jiného například zástupci původní sámské populace.