Rovných sto let existence jako politického národa slaví v aktuálním týdnu skandinávští Sámové — etnikum čítající přibližně 137 tisíc příslušníků žijících na území Norska, Švédska, Finska, Ruské federace a několika tradičních pro-přistěhovaleckých zemí, zejména USA. Děje se tak v souvislosti s výročím prvního celosámského sněmu — první politické konference s účastí zástupců sámských sídelních oblastí, která se konala 6. února 1917 v norském Trondheimu; 6. únor je proto též sámským „státním“ svátkem.

Oslavy letošního výročí probíhají zároveň ve všech čtyřech státech s původním sámským osídlením, nejvelkolepěji však v Norsku, kde žije Sámů nejvíce. Tradiční průvody, jež letos navštívili i norský král Harald V. nebo finský prezident Sauli Niinistö, doplňuje řada výstav, přednášek, prezentací sámské kultury a konferencí. Řeší se také současné sámské zájmy a problémy.

„Jazyková a kulturní práva si Sámové vydobyli už mezi sedmdesátými a devadesátými lety (...) V předminulé dekádě získali také regulérní poltickou reprezentaci (...) V současné době si Sámové stěžují nejvíce na přehlížení svých zájmů a protestů ze strany těžařských a dřevozpracujících firem, které podnikají na tradičním sámském území,“ píše se v souhrnné zprávě k výročí od Finské tiskové agentury.

Kultura, vlajka, stereotypy

V obecném povědomí jsou Sámové spojování nejčastěji s životem za polárním kruhem, chovem sobů, červeno-modrými kroji a takzvanými joikami — tradičními písněmi, ve kterých se mísí prvky zpěvu s halekáním a poezií. Ve vlastní Skandinávii má přitom národ už řadu let plnohodnotnou politickou i kulturní elitu, včetně hudebníků, spisovatelů či módních návrhářů.

Politicky reprezentuje Sámy od devadesátých let 39členné parlamentní shromáždění v norském Karasjoku, 31čelnné shromáždění v švédské Kiruně a 21členné ve finském Aanaaru. Ruští Sámové, kterých je v současnosti přibližně dva tisíce a žijí především na poloostrově Kola, zatím svůj parlament nemají, respektive jej ruská reprezentace doposud neuznala.

Od osmdesátých let používají Sámové také oficiálně uznávanou vlajku, která je zvláště v Norsku vyvěšována i na státních a veřejných budovách.

Pověst Sámů provází ve Skandinávii ovšem i řada předsudků podobajících se lidovým pravdám o amerických Indiánem či kanadských Eskymácích — jedná se například o „typickou“ lenost, tupost, sklony k hazardu a alkoholismu, proradnost nebo sklon zneužívat sociální dávky.

Tyto předsudky mající z části rasistický a z části reálně-sociální kořen se v řadě jazyků váží právě k označení Laponec, které tak získalo hanlivý přídech a dnes se od jeho používání upouští. V češtině nicméně příslušný odstín nemá, a tak je u nás stále rozšířené.