Iniciativa Ne základnám i já jsme proti dragounům

Petr Uhl

Petr Uhl reaguje kriticky na prohlášení, v němž se tři aktivisté distancují od iniciativy Ne základnám kvůli jejímu postoji vůči ukrajinské krizi.

Tři bývalí aktivisté iniciativy Ne základnám Jan Májíček, Ivona Novomestská Remundová a Jana Jedličková píšou, že dnešní stanoviska této iniciativy „nápadně připomínají kremelskou rétoriku“.

Petici oné iniciativy podepsali před lety Noam Chomský, Jan Keller, Erazim Kohák, Věra Chytilová, Zdeněk Troška, Martin Kraus, Ivan Štampach, Jan Tesař, Julius Tomin a další veřejně známé osobnosti. Některé už bohužel zemřely — Luboš Kohout, Jaroslav Šabata a Věra Chytilová.

I já jsem iniciativu Ne základnám podpořil a jeden den jsem držel symbolickou řetězovou hladovku proti vládnímu záměru, který prosazovali Topolánek, Kalousek a Bursík (zastoupený kvůli členské základně Strany zelených spíše Schwarzenbegem) vybudovat v Brdech americký radar.

Poté, kdy se nyní tři bývalí aktivisté této iniciativy od jejích dnešních postojů veřejně distancovali, hledal jsem její současná stanoviska. Našel jsem zde. Je to odpověď Evy Novotné za iniciativu Ne základnám na prohlášení tří bývalých aktivistů. Musím říci, že se mi ta odpověď na rozdíl od disentu oněch tří líbí.

Podle třech aktivistů iniciaticy Ne základnám její dnešní stanoviska „nápadně připomínají kremelskou rétoriku“. Foto Archiv redakce

Průjezd amerického konvoje považuje iniciativa Ne základnám za válečnou propagandu. Kdyby prý šlo jen o průjezd zemí, trval by několik hodin, nikoli čtyři dny. Iniciativa cituje článek 20, odstavec 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který je v Československu (a nyní v ČR) závazný od března 1976 (na jeho ratifikaci i v Československu se tehdy založila Charta 77): „Jakákoliv válečná propaganda je zákonem zakázána.“

NATO nesmí hrozit silou

Často se nyní připomíná pátý článek Washingtonské smlouvy, jejímž přijetím vládami členských států bylo NATO založeno. Článek hovoří o povinnosti všech členů vojensky pomoci napadenému členskému státu. Důležitý je ale i první článek: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN“. Mírové cíle OSN připomíná NATO v jedné větě hned dvakrát.

V prohlášení tří bývalých aktivistů Ne základnám jsou mimo jiné i výrazy jako „skupinka několika jedinců“, „uskupení, které v současnosti vystupuje pod jménem…“ Od svých životních zkušeností se nemohu odpárat, a tyto výrazy mi připomněly normalizační propagandu. Ty „skupinky“ pak dokonce frazeologii francouzské státní moci v roce 1968, která v mediální válce proti studentům a dělníkům používala výraz „les groupuscules d'extrême gauche“, tedy „krajnělevicové skupinky“.

Nemohu také potlačit své vzpomínky z dvaceti let po srpnu 1968, kdy držitelé moci a jejich pohůnci a vrtichvosti neustále opakovali, že Československo je součástí socialistického tábora a členem Varšavské smlouvy (i tehdy se hovořilo o „spojencích“), a že socialismus si rozvracet nedáme. Ani podvracet - měl jsem to v rozsudcích černé na bílém.

Moje první životní vzpomínky na bombardování Prahy za druhé světové války mě spolu s pacifistickou výchovou přivedly k (byť ne bezvýhradné) podpoře velkolepého mírového projektu jménem Evropská unie. Také jsem se připojil k iniciativě Evropané proti válce. Neméně sympatická je mi obdobná iniciativa německá — „Opět válka v Evropě? Ne naším jménem!“.

V prohlášení tří bývalých aktivistů se dále píše, že „je třeba rozvíjet celospolečenskou debatu o možných dopadech alianční a evropské zahraniční politiky na eskalaci napětí mezi západem a východem a o roli, kterou Spojené státy a Evropská unie sehrály při vzniku současné tragické situace na Ukrajině“. Tak ona existuje nějaká „alianční zahraniční politika“? NATO je podle Washingtonské smlouvy přece obranným společenstvím, ne politickým! A to jako o politice NATO rozhoduje rada NATO? Nebo vlády členských států? Či dokonce parlamenty? O tom tedy nic nevím.

Celospolečenskou debatu zahájil zřejmě ministr obrany Martin Stropnický, když při úspěšném průjezdu konvoje zemí začal připravovat obyvatelstvo na nutnost delších pobytů amerických vojsk a na jejich základny na území ČR.

Nelze ruský postup ospravedlnit?

Byl jsem proti vstupu ČR do NATO hlavně kvůli americké hegemonii v tomto paktu. Záhy po jeho rozšíření jsem se radoval, že jeho jižní křídlo posílilo a že i německá vláda prosazuje rozumnější postoje. Majdanem se ale vše vrátilo, Pentagon má v NATO zase jasnou převahu.

„Neváháme odsoudit ruskou anexi Krymu jako přímé porušení závazků vyplývajících z Budapešťského memoranda,“ píšou tři bývalí aktivisté Ne základnám. Jenže budapešťské memorandum nebylo mezinárodní smlouvou, jeho účastníci jen vyjádřili své záměry. Myslím ale, že z něho vznikly závazné (neboť ratifikované) ukrajinsko-ruské smlouvy. Jen mě udivuje, že jimi a jejich jednotlivými články neargumentují ti, kteří bez dalších odkazů tvrdí, že Rusko porušilo mezinárodní právo.

Nejvíce by mě ale zajímala ta smlouva, která upravovala pobyt a pohyb těch 25 tisíc vojáků Ruské federace po Krymu, třeba mezi základnou v Sevastopolu a ruskými leteckými základnami a letišti v obci Kača u Sevastoplu a Gvarděvském na sever od Simferopolu. Jejich pomoc státním orgánům krymské autonomie (autonomie na Kyjevu) a obyvatelům Krymu, rozčíleným z Majdanu a oslav Bandery, byla možná porušením nějaké smlouvy, ale Moskva tvrdí, že právě tito neozbrojení a uniformovaní ruští vojáci bez distinkcí, kteří pomáhali narychlo vnikající domobraně, způsobili, že anexe (česky připojení) Krymu k Rusku se uskutečnila bez jediného výstřelu. Zní to věrohodně.

„Je na místě diskutovat o tom, zda vyzbrojení Ukrajiny západními státy přispěje k ukončení konfliktu, či jen potvrdí tvrzení kremelské propagandy a zvýší tak podporu Putinova režimu,“ píšou jinde tři bývalí aktivisté. Jsem jen rád, že Hollande a Markelová (a s nimi i EU) na rozdíl od tří bývalých aktivistů už vědí, že zbraně Ukrajině jsou zbraněmi pro Národní gardu a soukromé armády oligarchů, a že by navyšování jejich dodávek přineslo jen smrt dalším tisícům civilních obyvatel.

Zbraně Ukrajině jsou zbraněmi pro Národní gardu a soukromé armády oligarchů. Foto Archiv redakce

„Je možné bavit se o tom, zda zprávy o průjezdu aliančního konvoje východní Evropou neposílí v ruské populaci protizápadní postoje podobně, jako zprávy o vojenských cvičeních Ruské federace posilují protiruské nálady u nás,“ píšou dále. Nu, bavte se dobře. Jen konvoj nebyl alianční, nýbrž to byl konvoj armády USA a jel z manévrů „Atlantické odhodlání“, které USA bez souhlasu spojenců s výjimkou Polska, Litvy a Estonska (Lotyšsko se nepřipojilo!) nazvaly manévry NATO. Jenže zprávy o ruských vojenských cvičeních se k české společnosti dostávají téměř výhradně jako strašení protiruských propagandistů, takže se toho o nich moc neví, stejně jako ruské obyvatelstvo čerpá zprávy o masovém odporu Čechů proti americkému konvoji z právě opačné strany: v lepším případě z kremelské, v horším z novorosijské propagandy.

„Odsuzujeme ruskou anexi Krymu, vojenskou podporu Ruské federace separatistickým skupinám na východě Ukrajiny a kremelskou mediální propagandu,“ píšou tři bývalí aktivisté. Ruskou anexi Krymu jako porušení mezinárodního práva, například Charty OSN, zatím odsoudit nemohu, nikdo zatím neuvedl, jaký smluvní závazek Rusko něčím porušilo. Z hlediska práv obyvatel připojení Krymu k Rusku naopak vítám.

Neschvaluji naopak vojenskou podporu Ruska východoukrajinským povstalcům. Jsem jen na rozpacích, zda je špatná (zločinná), nebo naopak nedostatečná vzhledem ke zločinům vůči civilnímu obyvatelstvu, jichž se v „protiteroristické“ operaci dopouštějí soukromé armády oligarchů, Národní garda i ukrajinská armáda, to vše ve spolčení s kyjevskou vládou a jejími krajněpravicovými složkami. Podobné rozpaky, násobené tlakem „vlasteneckého“ národy Velké Rusi, Bílé Rusi i Maloruska, pociťují ostatně i v Kremlu.

Moje kritika Ruska

V době nového „třídního boje“, tedy polarizace společnosti, o níž se nyní zasloužili i tři bývalí aktivisté hnutí Ne základnám, pociťuju potřebu zmínit v každém článku, v němž odsuzuju americký imperialismus, Majdan a fašistické jevy na Ukrajině, rovněž svou kritiku poměrů v Rusku, a tím i Vladimíra Putina, neboť nechci být označován za jeho agenta.

Proto píšu i sem: Rusko často veřejně kritizuju nejen za moc oligarchů (jež však Putin výrazně oslabil), nýbrž i za podporu kozákům (jichž je naopak Putin vrchním velitelem), za státní uctívání pravoslavné církve a carské šlechty a také za byzantinskou pompu (jakkoli zůstává mnohem slabší než ta kyjevská, při níž prezident Porošenko stojí na pódiu s malou dívenkou, pravou ruku na srdci a levou mávají volajíce „Sláva Ukrajině!“. Jako v protektorátním filmovém týdeníku, kde stál s holčičkou pro změnu Hitler.

Odporný mi je ruský státní nacionalismus, homofobie a perzekuce gayů a leseb, antisemitismus a protikavkazská xenofobie. Odmítám i autoritářský způsob vládnutí v Rusku, omezující (pomocí zákonů, někdy dokonce převzatých z USA!) občanská práva a demokratické svobody, zejména pak právo na svobodu shromažďování a sdružování. Divím se však přátelům ze západní Evropy, kteří do ČR nejedou proto, že se tu mlátí děti a násilně s nimi zachází (což je jinde trestné pokutováním), a že se tu diskriminují Romové. Mluvit s občany i s českými politiky musíte, říkám jim.

Šikovný krok v mediální válce proti Putinově Rusku byl i průzkum veřejného mínění s otázkou, zda dotazovanému vadí průjezd dragounského konvoje. I pracovník agentury, která průzkum dělala, vydával odpověď „nevadí“ za souhlas s průjezdem konvoje. I já sám bych odpověděl, že mi konvoj vlastně nevadí. Co mi však vadí, je ta mediální válka, jíž se stal tento průzkum součástí. Demonstraci těch, kteří byli prozíravější než já, Václavském náměstí, jsem však od počátku vítal.

Na závěr odkazuju na dnešní sloupek DR Jiřího Dolejše Průjezd vojsk ve světle sociologických průzkumů. Vyplývá z nich, že proti dragounskému průjezdu stejně jako proti základnám je více než 18 % lidí. Utvrdil jsem se proto v názoru, že nepatřím k nějaké menšině, jak se mi snaží vsugerovat ministr Stropnický.

    Diskuse (128 příspěvků)
    Petr Jedlička, redaktor DR
    April 3, 2015 v 11.6
    Pane Uhle,
    onu "závaznou (neboť ratifikovanou) ukrajinsko-ruskou smlouvu", která vás zajímá, naleznete zde:

    http://is.gd/8sCKHC

    případně anglicky zde:

    http://is.gd/2JCxkZ

    Porušen byl zjevně článek šest.

    Smlouva pak byla prodloužena ještě Charkovským paktem z roku 2010 (rovněž ratifikovaným), a to do roku 2042. Jeho text zde:

    http://www.pravda.com.ua/articles/2010/04/22/4956018/
    ??
    April 3, 2015 v 16.17
    Co jeste nevi Petr Uhl a Hollande, ale snad uz Merkelova.
    " Jsem jen rád, že Hollande a Markelová (a s nimi i EU) na rozdíl od tří bývalých aktivistů už vědí, že zbraně Ukrajině jsou zbraněmi pro Národní gardu a soukromé armády oligarchů, a že by navyšování jejich dodávek přineslo jen smrt dalším tisícům civilních obyvatel."

    Podle mych znamych z Ukrajiny nakoupene zbrane jen projdou tranzitem a putuji nekam do Afriky. Na ktera konta putuji penize za ne, se lze jen dohadovat. O tom a take o skutecnosti, ze ukrajinsti vojaci jsou krmeni "odpadky" ac tata Porosenko zebra o dalsi penize na valku pro "zachranu evropske civilizace pred Rusy" uz referuji i nemecke rozhlasove stanice, ktere si rovnez kladou otazku kam tedy evropske penize mizi. Z toho odvozuji, ze Merkelova (pokud posloucha radio) uz o techto skutecnostech vi. To co dnes propagandiste brani na Ukrajine neni svoboda a lepsi zivot ukrajinskych obycejnych lidi. To je obrana naprosteho chaosu, korupce a zlodejny v primem prenosu. Je to rvacka gangsteru na urovni Chicaga tricatych let. Kdo ma zajem na chaosu na Ukrajine a kdo na nem vydelava, muzeme s uspechem spekulovat.

    Co se tyce zavaznosti smluv a jejich porusovani, jen jejich historicky vycet by patrne odpovidal povestnemu telefonnimu seznamu. Doprucuji k precteni - Christopher Clark Náměsíčníci.
    Jenze je asi v povaze kazde generace utvrzovat se v tom, ze je tou novou a lepsi casti historie. Proto si obcas pripominam cast Flaubertova vyroku kdy psal o umeni stareho Recka - " v dobach Periklovych, v dobach tak temnych a krutych, kdy presto vznikala dila tak krasna". Jeste chudak nevedel, ze vzniknou pojmy jako Hirosima a Osvetim. Nevim, proc bychom si meli namlouvat ze zijeme v osvicene dobe jen proto, ze hruzy valek se odehravaji mimo misto kde zijeme a povazovat se za "ciste" jen proto ze to mordovani provadeji za nase penize jini. Snad si muzeme jen namlouvat ze jsme o trochu lepsi nez ti kdo nam vladnou, protoze na tom nevydelavame.










    Ivan Štampach, religionista
    April 3, 2015 v 19.49
    Sdílím s Petrem Uhlem rozpaky nad současným Ruskem i Ukrajinou. Hodnotím vládní moc a atmosféru v obou zemích podobně. Proto se ve sporu nemůžu přiklonit k Rusku ani k Ukrajině. Nelíbila se mi masivní vojenská provokace v podobě cvičení v Litvě a v Estonsku na hranicích s Ruskem. Nelíbí se mi americká politika, která se spoléhá především na ozbrojenou moc a zamlouvá se mi politika rozhodujících evropských mocností, tak jak se projevila v MInsku. Evropa chce s Ruskem udržet obchod a kulturní výměnu, i když se k probematickým krikům Ruska staví odmítavě. Ale právě pro tyto rozpaky jsem nemohl podpořit konvoj ani demonstrovvat proti němu. Z toho, co o demonstraci vím, zněla tam silná nota nekritické podpory Ruska proti Ukrajině a proti Západu.

    Shoduji se docela zásadně v hodnocení událostí a poměrů s Petrem Uhlem, ale právě proto nemohu podpořit současné vedení hnutí Ne základnám a proto se shoduji s jeho dřívějšími reprezentanty. Nemylsím, že by Májíček, Novomestská-Remundová a Jedičková svou kritikou podporovali politiku USA nebo ukrajisnké fašizující nacionalisty. Myslím, že jejich motivace je podobná jako má, a dokonce podobná jako motivace Petra Uhla.

    Myslím, že je to spíš nedorozumění.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    April 4, 2015 v 10.15
    Dokážete připustit, že strach z Ruska může být opodstatněný?
    Zkuste porovnat dostupné údaje například o výdajích na zbrojení a jejich trendech („...значительный рост расходов на национальную оборону в 2015 году. В сравнении с 2014 годом они вырастут сразу на 33% – с 2,471 трлн руб. до 3,287 трлн руб. Это составит 4,2% от валового внутреннего продукта (ВВП) страны. “ - tato čísla dokonce ještě ani nezahrnují výdaje na probíhající modernizaci ruské armády - http://nvo.ng.ru/realty/2014-11-28/1_budget.html), údaje o počtech taktických jaderných zbraní v evropských státech NATO a v evropské části Ruska, o počtech konvenčních zbraní, o dodržování či nedodržovaní uzavřených zbrojních dohod, o vojenských cvičeních, počtu techniky a vojáků v nich zapojených, o náplni těch vojenských cvičení, o zrušení závazku nepoužít jaderné zbraně jako první v nové ruské vojenské doktríně, atd. atd.
    Nemyslíte, že toto je dostatečný důvod k obavám? Je Evropa v současné době schopna samostatné obrany? Jsou jednotlivé evropské státy schopny samostatné obrany?

    Uvedené skutečnosti mi nijak nebrání zůstat krický vůči USA, NATO, Izraeli apod. Zcela jednoznačně odsuzuji zahájení války v Iráku na základě lživých informací o existenci zbraní hromadného ničení. Tato válka spolu s dalšími vedla k destabilizaci regionu a měla za následek obrovský počet obětí. Takto bych mohl v té kritice dlouho pokračovat.
    SPOJENCI SE VŠAK OBVYKLE NEVYBÍRAJÍ PODLE MORÁLNÍHO PROFILU, ALE PODLE EXISTENCE SPOLEČNÝCH ZÁJMŮ. V TÉTO VĚTĚ JE ASI ZAKOPÁNA PODSTATA ZBYTEČNOSTI VŠECH TĚCHTO DEBAT. Nejprve si prostě musíme definovat (národní) zájmy a až potom se můžeme pohoršovat nad morální zkažeností spojenců.
    Je nesprávné paušálně soudit jednotlivé lidi, ale jejich činy posuzovat můžeme. Stejně tak je velmi problematické (až na výjimky) rozdělovat státy na dobré a špatné. Můžeme zase posuzovat jen činy. V té kritice (např. porušování lidských práv) bychom měli měřit všem stejně. Od toho by tu měly být nevládní organizace a nezávislí novináři – ti však již téměř nejsou, opravdu neznám žádné nezávislé tištěné papírové noviny.
    O přesunu amerického konvoje přes naše území tedy skutečně platí: CESTA JE CÍL. Jeho vojenský význam je zanedbatelný, ale není to nic špatného.
    MP
    Martin Profant
    April 4, 2015 v 11.1
    Jiřímu Nushartovi
    Rusko je na svoji velikost dobře vyzbrojené deklasované impérium s dramatickými ekonomickými, sociálními a politickými problémy. Vládne demagogický diktátor, který se o moc dělí se skupinou oligarchů a opírá se proti ni o mobilizaci mas prostřednictvím nacionalistické ideologie umně kloubící někdejší Stalinem od třicátých let pěstované socialistické vlastenectví s carským nacionalismem. Ano, taková země budí obavy.

    Jenom jsem dost dobře nepochopil, jak tyto obavy souvisejí s dragounskou jízdou. A ostatně, jak souvisejí s evropskou i americkou politikou ohledně války na východě Ukrajiny. Kvalita spojence, která se osvědčuje tím, že uspořádá propagační cirkus? Podpora ukrajinské vlády, která ve válce končí u slov? Nepřítel, o kterém tvrdím , že by mohl potenciálně zaútočit na evropské země NATO a zároveň předpokládám, že vydá Krym jen protože mu pohrozím, že příští diplomatická nóta by už byla opravdu ostrá?

    Vadí mi -- a hodně -- dragounská jízda, protože je výrazem mezinárodní politiky, které se lokalizovaný konflikt na východě Ukrajiny hodí téměř stejně jako Putinově vládě. A kdybych se už chtěl řídit strachem z Ruska: výrazem politiky, které by nakonec produktivně využila i lokalizovaný konflikt na východě Polska a a česko-slovenské hranici. Moc společných zájmů střední Evropy a této politiky nevidím.

    MP
    Martin Pleva, pedagog
    April 4, 2015 v 11.51
    P. Nushartovi
    Strach je vždy špatným rádcem.

    Ano, Rusko zvyšuje výdaje na obranu - ale jestliže se situace bohužel takto vyhrotila, je to asi pochopitelné. Jenže podstatné je, kolik dávají USA (a další státy NATO) a dále, jaká je jejich vojenská síla ve srovnání s Ruskem. A zde je převaha Západu jasná - viz J. Bašta, který o tom na internetu celkem zasvěceně mluví. A k tomu si připočtěte pro Rusko nevýhodnou strategickou a geopolitickou situaci - v podstatě obklíčeno Američany, což je ostatně právě moment, který celou krizi vyvolal.

    A navíc, problematickou ruskou ekonomiku. A konečně, jakýkoli pokus o ruský zábor jakéhokoli území na západ od jeho hranic by vyvolal masivní odpor místního obyvatelstva.
    A pokud jde o jaderné zbraně, snad si ještě politici na obou stranách pamatují poučku z časů studené války, že totiž v jaderném konfliktu by nebylo vítězů...

    Čili ruský útok "na západ" je víc než nepravděpodobný, alespoň pokud jde o jejich strategii. Ale, k válce přesto bohužel může dojít: pokud se napětí bude stále stupňovat, může požár vzniknout z jakékoli malé jiskřičky...
    Proto má smysl "bojovat za mír", lépe řečeno usilovat o mír, ale tak, jak píše většina diskutujících zde, že budeme kritizovat obě strany.
    OS
    Ondřej Slačálek
    April 4, 2015 v 11.57
    Problémy se současným vedením Ne základnám jsou hlubší
    Je samozřejmě možné kritizovat prohlášení bývalých aktivistů Ne základnám za některé formulace, jdou tu ale podle mě dva důležité momenty, které by se z debaty o Ne základnách neměly ztratit:

    1. Ne základnám bylo koncipováno jako široké hnutí k jednomu tématu, tedy k americkému radaru na českém území. Člověk může souhlasit s velkou částí názorů, které Ne základnám vyjadřovalo po té, co hrozba radaru zmizela z obzoru a z rozsáhlého hnutí zbyla malá skupinka (na konstatování tohoto faktu nevidím nic normalizační), může být proti Nečasově vládě, obnově Mariánského sloupu, proti NATO apod. - a přece si přát, aby se na odporu proti příštímu pokusu o americkou základnu setkali odpůrci pravice, Mariánského sloupu a NATO s mnohem širší množinou lidí. Situace, kdy lidé podpoří iniciativu proti radaru, a pak zjistí, že tím zároveň jaksi podpořili protest v řadě dalších témat, s nímž se třeba neztotožňují, podlamuje v tomto smyslu důvěru, která je jedním z důležitých základů občanské aktivity.

    2. Současné vedení Ne základnám se znedůvěryhodňuje také spoluprací se stoupenci různých spikleneckých teorií, kteří nemají daleko ke krajní pravici. Před nedávnem například nominovalo toto občanské sdružení do Rady České televize mimo jiné kandidáty také Jana Korála a Daniela Solise (viz zde: http://mediamania.tyden.cz/rubriky/televize-radio/kompletni-seznam-kandidatu-do-rady-ceske-televize_334988.html). Jan Korál je přitom představitelem NWOO, věnující se propagování spikleneckých teorií, Daniel Solis byl v posledních eurovolbách kandidátem za stranu ne Bruselu, což je krajně pravicová strana vedená Adamem B. Bartošem, mj. otevřeně antisemitská (jejich spot odmítla ČT v plném rozsahu odvysílat, mj. proto, že mezi "zlo, které je třeba jasně pojmenovat" byl zařazen i obraz dvou Židů podřezávajících křesťanskou dívku Anežku Hrůzovou).
    Milan Znoj, univerzitní učitel
    April 4, 2015 v 15.9
    Souhlas OS
    Je to zneužití občanské značky. Navíc naběhli si na vidle. Přejezd vojenské kolony měl různé symbolické významy, právě naši militaristi z. toho ale dělali předvoj základny. Jen naiva nebo hlupák na to přistoupí. Pak ovšem také může jít se Solisem a Bartošem.
    DU
    David Unger, psycholog
    April 4, 2015 v 18.6
    Klasický český nacionální postoj, který navazuje na "benešovskou" tradici
    Když se pan Nushart dotázal, zda strach z Ruska může být opodstatněný, další diskutující na to reagují v podstatě "ano,ale" a toto legitimní stanovisko zabijí třeba úslovím, že "strach je špatným rádcem."

    I odstavec kritiky Ruska Petr Uhl píše jen pro to, aby ho někdo nenařkl z putinovského agentství (jinak by ho nejspíš nenapsal). Připomíná mi to klasický český (lépe řečeno čecháčkovský) alibistický postoj.

    Pan Uhl, pan Pleva a další pokračují v oné tradici přímé nebo nepřímé podpoře imperiálních zájmů Ruska, ať je řízeno carským, bolševicko-caristickým nebo jiným diktátorským režimem. Je také těžké, když je český nebo československý stát řízen lidmi, o kterých by si někdo oprávněně mohl myslet, že byli agenty ruského režimu (Beneš, Klaus i Zeman a mnoho dalších). Připomeňme zákaz převozu vojenské pomoci pro bolševiky napadené Polsko ze Západu přes ČSR v polsko-sovětské válce 1919-1921, Benešem donešení informace "zatepla" Stalinovi v roce 1937 o vykonstruovaném Tuchačevského komplotu na Stalina, který vymysleli Němci a schválně je předali přes sovětské věrné spojence v Československu a Francii. Dále Beneš sprostě vydal představitele sovětského exilu Stalinovi v roce 1945. Pamatuji si i ale československé odmítnutí uznání osamostatňující se Litvy v roce 1990 ústy ministra zahraničí Dienstbiera, ačkoli její samostatnost již některé státy tehdy uznaly. To byla taky facka malé země, které se nedávno vymanila z područí sovětského imperiálního jha, ale druhým to nepřála.

    V článku není třeba posledního odstavce a tvářit se, že jsme proti konvoji, proti válce, proti USA, ale také proti Putinovi. Tím, že jsme pro takové propagační maličkosti, jako byl konvoj, v podstatě prkotině, dokazujeme, že jsme věrnými bratry a středoevropským trojským koněm ruského imperialismu.

    Pro mě smysl konvoje je jednoznačný. Ukázat sobě i světu, že státy NATO a EU jsou jednotné a pomohou si v případě ohrožení z Východu, navzdory snahám tuto jednotu soustavně narušovat a rozbíjet všemi dostupnými (často skrytými) prostředky - informačními, mediálními, mocenskými, propagandistickými. Ty jsou dnes ze strany putinovského režimu nezpochybnitelné. To pochopili tři bývalí aktivisté Iniciativy Stop základnám a vyjádřili, že tato iniciativa nebyla a priori protiamerická ani proruská. To si něco dovolili! Proto nyní ten humbuk těch, kteří ruské imperiální zájmy otevřeně či skrytě podporují, asi proto, že tak byli vychováni, ať už takticky přidají odstavec v podobě kritiky Ruska nebo ne.
    Jiří Kubička, psycholog
    April 4, 2015 v 19.10
    Bez ohledu na to, zda souhlasíte s prohlášením současné "Ne základnám 2"
    nebo ne, je zcela zřejmé, že kontinuitu s původním hnutím Ne základnám1, nemá a nemůže se odvolávat na většinu význačných osobností, které se původnímu hnutí připojili.To dostatečně zdůvodnil Ondřej Slačálek. Je s podivem, že Petr Uhl tento podvod přijímá a dokonce nazývá stanovisko původních spoluzakladatelů "disentem". Od původních cíluů inicativy se "bývalí aktivisté" nedistancovali.

    + Další komentáře