Volby v Německu: co sledovat

Petr Jedlička

Výsledky jednotlivých stran nejsou zdaleka tím jediným, co je na aktuálních volbách důležité a zajímavé. Podobně jako o budoucí koalici se rozhoduje i o strategii příštích kampaní, o linii CDU/CSU nebo o budoucnosti bydlení.

Souběžně se spolkovými volbami se v Německu konají zemské volby v Berlíně a v Meklenbursku-Předním Pomořansku a také velké berlínské referendum o vyvlastnění 250 tisíc bytů skoupených realitními giganty. Foto John MacDougall, AFP

Němci volí své poslance v neděli 26. září, tedy dva týdny před námi. Budou rozhodovat, kdo nahradí v kancléřské sesli po šestnácti letech Angelu Merkelovou či jaké strany budou formovat odpověď této výrobní velmoci na největší téma současnosti — změny klimatu.

Čtete rádi analýzy zahraničního dění z dílny Petra Jedličky? Podpořte rubriku Svět a pomozte jí rozšiřovat kapacity.
×

Jak uznaly v předvolebních debatách všechny relevantní strany, Německo bude v rámci snah o odvrácení klimatickému rozvratu nuceno transformovat nejen energetiku, ale i velkou část svého průmyslu. Na novou vládu čekají také evropské problémy, otázky vztahů s Ruskem, Čínou či Británii a domácí sociální témata: dostupné bydlení, boj s prekarizací či důsledky zvětšující se nerovnosti.

Na kandidátních lístcích k letošním volbám lze nalézt obvyklou sestavu: CDU/CSU, SPD, Zelené, FDP, Linke a AfD. Také průzkumy hovoří veskrze shodně. Přesto výsledky jednotlivých stran nejsou zdaleka tím jediným, co je na letošních volbách důležité a pozoruhodné. Zde několik specifických aspektů voleb, které má smysl zvláště sledovat.

Rozdíly mezi SPD a CDU/CSU

Všechny průzkumy z posledních několika týdnů předpovídají, že nejvíce hlasů získá německá sociální demokracie — SPD. Rýsuje se to tak v rozporu s dlouhodobými trendy, neboť SPD překonávají soustavně už patnáct let křesťanští demokraté a místy dokonce i Zelení.

Příčin letošní situace je více, jak ale přibližovali podrobně už Kateřina SmejkalováJan Šícha, hlavní úlohu sehrála kombinace volby kancléřského kandidáta SPD (Olafa Scholze) a CDU/CSU (Armina Lascheta). Zatímco Scholz zvládl svou roli bravurně a je takřka polovinou Němců vnímán jako politik nejpodobnější Angele Merkelové, Laschet si několikrát uškodil svým typicky žoviálním vystupováním ve vážných situacích.

Čelný představitel SPD si vytvořil pro letošní volby image státníka, zatímco jeho konkurent z CDU/CSU získal bezmála image klauna. Všechny tři německé hlavní strany — CDU/CSU, SPD a Zelení — přitom letos vedly kampaň zaměřenou především na lídra, takže Laschet doplácí na své chyby dvojnásob.

Je zde nicméně jedno ale — SPD doháněla CDU/CSU z rozdílu dvaceti procentních bodů, a i když teď vede, není vzdálenost mezi oběma uskupeními veliká. Z grafu výsledků jednotlivých šetření je navíc vidět, že v posledních dnech začala SPD opět oslabovat. Je tedy možné, že Laschetova strana Scholzovu nakonec překoná, výkonu svého lídra navzdory?

SPD se na CDU/CSU dotahovala z patnácti procent. V úplném závěru kampaně se rozdíl mezi oběma uskupeními opět snižoval. Grafika WmC

Ve volbách 2017 získaly jak SPD, tak CDU/CSU o dvě procenta méně, než měly dle průměru z průzkumů; ve volbách 2013 však takto propadla pouze SPD — CDU/CSU skočila naopak o pár procent nahoru. Něco podobného bylo k vidění na začátku letošních prázdnin v Sasku-Anhaltsku…

Kdo bude v Německu vládnout, neurčí samozřejmě samotné prvenství — rozhodnou součty zisků jednotlivých stran plus koaliční vyjednávání. Otázka prvenství bude však důležitá z hlediska budoucích kampaňových strategií. Pokud vyhraje přeci jen CDU/CSU, půjde o argument proti stávajícímu trendu politického píár — přesvědčení, že nejefektivněji lze voliče získat důslednou perzonalizací a důrazem na osobnost lídra. Pokud vyhraje SPD, půjde naopak o argument na podporu současného pojetí politického marketingu.

Možnosti koalic a možná překvapení

Podobně jako u velkých stran, ani u menších se letos průzkumy příliš nerozcházejí: Zelení by měli získat 15 až 17 procent, liberální FDP 11 až 12, krajně pravicová AfD 10 až 12 a Linke 6 až 7. Pokud by to tak skutečně dopadlo, mohla by vládnout SPD buď opět s CDU/CSU (velká koalice), nebo se Zelenými a FDP (tzv. semaforová koalice), anebo se Zelenými a s Linke.

Pokud by naopak vyhrála CDU/CSU, mohla by vládnout také se Zelenými a FDP (tzv. jamajská koalice) a možná i jen se Zelenými, byť tato varianta je při předpokládaných ziscích dnes už velice nepravděpodobná.

SPD před volbami mluvila nejvstřícněji o semaforové koalici s FDP a Zelenými. Alternativní koalice se Zelenými a Linke má ve straně silnou opozici, Olaf Scholz ale nevyloučil ani ji. Do velké koalice pak SPD znovu podle svých vyjádření nechce. Otázkou však je, co bude po volbách — podobně, jako minule.

CDU/CSU se před volbami klonila k nějaké formě spolupráce se Zelenými. Obecně přitom platí, že trojkoalice se v Německu dohadují hodně obtížně. Na spolkové úrovni nevládla žádná od 50. let.

Všechny tyto úvahy ovšem předpokládají, že strany dostanou přibližně tolik hlasů, kolik ukazují předvolební šetření. Jak pravděpodobné je, že se zde dočkáme nějakého překvapení? Průzkumy v Německu vycházejí tradičně dobře — ve volbách 2017 i 2013 měli Zelení a Linke přibližně o procento méně, než se čekalo. FDP a AfD zase o zhruba procento navíc.

Letos je ale přeci jen trochu jiná situace — jednak kvůli covidové epidemii hlasovalo mnohem více lidí poštou, a tedy s předstihem, ale zároveň se i rekordní počet Němců rozhodoval na poslední chvíli. Připomeňme si, že ještě tři týdny před volbami až polovina dotazovaných v průzkumech uváděla, že stále není úplně rozhodnuta, koho bude volit.

Co konkrétně to způsobí? Uvidíme v neděli v noci.

Hlasování východ — západ, posun tradičních bašt

V posledních spolkových volbách se dařilo takřka všude CDU. Nejvíce hlasů nezískala pouze v Sasku, kde ji překonala AfD, v některých průmyslových oblastech na západě, kde zvítězila SPD, a v největších, tradičně levicových městech.

V západních spolkových zemích přitom byla pro CDU největším soupeřem SPD, sem tam Zelení. Ve východní části Německa končila jako druhá často AfD, a to s výraznými zisky: v již zmíněném Sasku, kde přímo vyhrála, měla 27 procent, v Durynsku 22,7 procenta, v Sasku-Anhaltsku 19,6 procenta, v Meklenbursku-Předním Pomořansku 18,6 procenta a v Braniborsku 20,2 procenta.

Bude se letos situace opakovat? Jestliže ano, znamená to, že podpora této nacionálně populistické a krajně pravicové formace není odvislá od nějaké mimořádné krizové situace, jako byla minule uprchlická vlna. Ale pokud ne, kdo na východě AfD nahradí?

Ve volbách 2013 se na východě výrazně dařilo Linke (ve volbách 2017 zde měla kolem 17 procent), v předchozích letech SPD.

SPD sama měla minule nejlepší výsledky v Dolním Sasku (27,4 procenta) a v Sársku (27,2 procenta). Zelení pak slavili tam, kde se před volbami 2017 podíleli na vládě: v Hamburku, Berlíně, Šlesvicku-Holštýnsku a Bádensku-Württembersku.

S ohledem na poslední průzkumy je teoreticky možné, že se SPD tentokrát podaří překlenout západo-východní rozdíly a bude nejpopulárnější v obou částech země — přičemž CDU by mohla končit plošně druhá; nebo naopak.

Mimořádně zajímavá bude specificky situace v Bavorsku. Sesterskou stranu CDU — CSU — zde vede bavorský ministerský předseda Markus Söder, který na jaře kandidoval na volebního lídra celého bloku a skončil druhý. Aktuálně je Söder výrazně populárnější než Laschet. Jeho spolustraníci dokonce odmítali platit billboardy s Laschetem. Ovšem jak klesala popularita CDU, CSU její křivku kopírovala.

Ve volbách 2017 měla CSU v Bavorsku přes 44 procent, zatímco CDU/CSU celkově v Německu 33 procent. Ve volbách 2013 CSU přes 49 procent, zatímco CDU/CSU celkově přes 41 procent. Pokud by CSU dokázala i tentokrát získat okolo čtyřiceti procent, a CDU/CSU celkově zároveň oněch 22 procent předpovídaných průzkumy, stal by se Söder s velkou pravděpodobností příštím křesťanskodemokratickým předsedou.

Souběžné volby a berlínské referendum

Zároveň se spolkovými volbami probíhají v Německu ještě tři další důležitá hlasování: zemské volby v Berlíně a v Meklenbursku-Předním Pomořansku a velké berlínské referendum o vyvlastnění 250 tisíc bytů skoupených realitními giganty.

Volby v Berlíně jsou první od nástupu současné levicové koalice SPD — Linke — Zelení. Bude zajímavé zjistit, která ze stran na tomto pionýrském formátu spolupráce politicky vydělala a která nikoliv.

Volby v Meklenbursku-Předním Pomořansku slibují podle průzkumů výrazné vítězství SPD. Pokud by vyhrála jak na spolkové úrovni, tak výrazně zde, byl by její návrat na výsluní německé politiky definitivně potvrzen.

Velké berlínské referendum je výsledkem čistě iniciativy zdola. Mezi politickými stranami má podporu pouze od Linke a částečně od Zelených. Pro místní vládu není závazné. Jestliže ale návrh projde, půjde o významnou posilu místních občanských iniciativ, jež dlouhodobě bojují proti neúnosným nájmům a vybydlování centra Berlína.

Sílu výsledku berlínského referenda dodává i fakt souběžnosti zemských, respektive městských, voleb, po kterých se bude vyjednávat nová koalice. Pokud návrh v referendu projde, jistě jej Linke — a dost možná i Zelení — začlení v nějaké variantě mezi své koaliční požadavky.

Diskuse