Táňa Fischerová byla ve svém veřejném působení neodmyslitelně spjata s našimi novinami. S překvapením jsme až po jejím skonu zjistili, že za posledních deset let databáze novinářských textů Newton eviduje přes osmdesát textů, jejichž autorství jí připisuje — v některých případech přitom mylně, protože se jedná o rozhovory s ní, ba dokonce i jen texty o ní. V Deníku Referendum přitom vydala ve stejném období osmasedmdesát komentářů — de facto tedy nepublikovala nikde jinde. Byla nám věrná jako čáp.

Naše noviny pro ni byly přirozenou platformou, kde publikovala své názory na společenské dění a v jejichž prostředí spatřovala svůj intelektuální domov. Většinu jejích textů by jistě vděčně přijímali i jinde, ale Táňa si podobně jako jiné velké autorské osobnosti její generace, spjaté s DR, velmi dobře uvědomovala, že noviny jsou mnohem víc než pouze možnost vydat tu a tam někde text.

Záleželo jí na kontextu i na celkové redakční linii. Věděla, že publikováním textů zde se podílí na budování prostoru, který vznikl a udržuje se proto, aby proměňoval obsah konverzace celé společnosti. A nepochybně také věděla, že zde oslovuje právě takový čtenářský okruh, na němž jí zvláště záleželo — ty části společnosti, které chovají přesvědčení, že radikálně jiný, lepší svět je možný; a vedou nedogmatické debaty o cestách k němu.

Z jejích textů vydaných v DR by bylo možné uspořádat knihu, která by ilustrovala, jak pronikavě a předjímavě o různých tématech společenského provozu přemýšlela. Patří k autorům DR, kteří nejpronikavěji a nejrezolutněji kritizovali otřesné vlády ODS, Topolánkovy i Nečasovu, s nimi spjatý režim škrtů pokrouceně vydávaných za reformy. Dobře si uvědomovala i to, jak s nimi byl svázaný tehdejší mediální provoz, a jako málokdo druhý předjímala, k jakým koncům to povede.

Její psaní zde je nejsoustředěnější hned v prvním, pro budoucnost DR rozhodujícím roce. Byl to rok, který přepůlily volby, jež přinesly liberálům krátkodeché nadšení z výhry ODS, TOP 09 a Věcí veřejných nad nenáviděným Jiřím Paroubkem. Byl to také poslední rok ultimátního protilevicového šílenství, jež kulminovalo zkraty typu Přemluv bábu.

O to víc vyniká Tánino zdvořilé, ale zcela nesmlouvavé lpění na principiálních občanských, kulturních, sociálních a ekologických východiscích, v nichž spatřovala pravé dědictví revoluce roku 1989 a s nímž instituce jako ODS, TOP 09 či Věci Veřejné měly v jejích očích pramálo společného. Už tehdy říkala a psala — se svým odzbrojujícím úsměvem a nakažlivou laskavostí — věci, z nichž mnohé dnes, jako by teprve znovu objevují různí autoři tzv. mladé levice. Ilustrujme si to výběrem z jejích textů.

1.Omezování vlakových spojů, říjen 2009

Před ostrým začátkem Deník Referendum vycházel jeden týden už v říjnu 2009 nanečisto — do zdi. Všichni sloupkaři napsali po jednom textu, které pak už vesměs nikdy nebyly publikovány. Táňa v tom svém popisovala neblahé tendence, k nimž vede zavádění tržních principů do veřejné dopravy. Už tehdy byla proti. Její dosud nevydaný sloupek z října 2009 vytahujeme z útrob „pokusných vydání“ a publikujeme ho tu dnes poprvé.

„Tak se léta v tichosti připravovala situace, kdy už bylo jen otázkou času, než někdo navrhne rušení nerentabilních tratí. Že tím zanikne možnost lidí dostat se do práce, na úřady, na nákupy, dětí do škol, které se také ruší, že tím zaniká život v místě, kam veřejná doprava nejezdí, to všechno už dávno nikoho nezajímá. Důsledky jsou a budou tragické. Zaniká tak pomalu život na vesnicích, které se vylidňují. Zanikají i pracovní místa těch, kteří celý život pracovali na dráze. Nové už těžko seženou.“

2.Letadlo končí, masky dolů, prosinec 2009

Táňa byla přesvědčenou a důslednou odpůrkyní neoliberalismu, ba nečinilo jí nejmenší potíže už před deseti lety říct, že v zájmu demokracie je zapotřebí zbavit se kapitalismu. „Kdysi jsem slyšela výrok, že oba systémy, socialismus i kapitalismus, jsou jenom stínovými obrazy sebe sama. Dnes se tato pravda jasně vyjevuje. Letadlo končí, masky dolů. Kéž bychom to konečně začali chápat,“ píše v závěru svého sloupku z prosince 2009.