Realitu můžeme měnit, když se pro to rozhodneme

Přímou volbu prezidenta mnozí považují za chybu. Je to však spíš šance pro českou občanskou společnost, která může ve svém středu najít někoho, kdo bude skutečnou osobností, přinese nové ideje a dodá lidem v současném marasmu naději.

Přímá volba prezidenta byla schválena. Ozývají se ovšem i zděšené hlasy, které varují před velkou a populistickou chybou, která se tímto aktem stala. Je pravda, že ve společnosti, která je v pádu, je každé řešení špatné. Ale tyto hlasy by také měly říct, jak si představují dobrý průběh volby hlavy státu za stávajících podmínek. Omezily by se praktiky, které vedly k znechucení celé společnosti? Byl by stranami ve shodě vybrán nadstranický a důstojný prezident? Kdyby minulý výběr prezidenta neodhalil pozadí korupce s ní spojené tak viditelně, nikdy by politici na omezení vlastní moci nepřistoupili.

Ano, je možné, že tato změna nic nového nepřinese. Bude stát miliony, voliči budou unaveni a nakonec bude vybrána osobnost, která nebude znamenat posun k lepšímu. Zůstanou-li lidé pasivní, budou-li pouze čekat, kdo se jim naskytne a posléze hodí hlas do volební urny, nebude to žádná výhra. Je tady však přece jenom šance. Pokud skutečně chceme brát tuto změnu jako začátek proměny poměrů, příležitost k návratu moci do rukou lidí, je to první krůček. Samozřejmě - stále jsou ve výhodě velké peníze, velké strany a jejich straničtí kandidáti. Také mediální podpora patří mocným. Kandidáti občanské společnosti, budou-li nějací, budou stát proti této síle a navíc s největší pravděpodobností nejednotní. Návrhů bude víc a každý bude stát proti každému. To nahrává systému, který občanskou společnost likviduje.

Pokud by mělo mít toto předání moci úspěch, čeká nás velká práce. Především bychom měli definovat, co od prezidenta čekáme. Vytvořit pět či sedm bodů, které by měl kandidát splňovat.

Pro začátek navrhuji: Bezúhonnost, čistou minulost, měl by to být člověk, který projevil občanskou odvahu a statečnost, měl by se orientovat v politice a měl by být nadstranický, měl by sloužit společnosti a nikoli sobě a vlastním zájmům. Takoví lidé u nás žijí.

Neštěstím současné praxe je právě to, že všechny funkce dobývají straníci, kteří se od stranictví nikdy nedokáží oprostit a navíc jsou pupeční šňůrou spojeni s minulými zápasy a jejich hráči.

Osobní kvality pak nehrají při jejich výběru žádnou roli. To vede k všeobecnému rozkladu, který se přenáší do společnosti.

Zástupci různých sdružení, spolků a občanů by se měli sejít a probrat nejméně deset jmen osobností, které by měli zkusit podle zvolených kriterií porovnat a vybrat toho, kdo je splňuje a kdo podle nich může mít největší šanci.

Tou nejdůležitější výzvou je potom šíření tohoto kandidáta mezi lidmi. Nabízí se totiž jedinečná možnost porazit sílu peněz. Pokud se to nepovede, nemůže úspěch přijít. Lidé mají dost billboardů, dost jmen na každém rohu. Pokud se však lidé ve větším měřítku dokáží shodnout, pak je možné, aby si každý vytiskl malý obrázek kandidáta, který nalepí každý tam, kam chce. Je možné šířit po internetu názory vybrané osobnosti, natočit jej na video a umístit na internet. Lidé si to už najdou. Nápadům a fantasii se meze nekladou, ale to jsme přece vždycky uměli.

Pokud bude chtít občanská společnost jít cestou moci a peněz, konkurovat stávajícímu systému a zapojit se do něj, prohrála už teď.

Dále bychom si měli položit otázku, co bude následovat, pokud náš kandidát v ideálním případě opravdu vyhraje.

Co může tato osobnost dělat v dnešních podmínkách, kde jeden stojí proti druhému? Je prezident svobodný? Nejenže je obklopen ochrankou a ztrácí svobodu osobní, ale je omezen i jinak. Nemůže vždy dělat, co by chtěl, nemůže vždy říkat, co by chtěl, musí podepisovat zákony, se kterými nesouhlasí, protože podpis je podle ústavy víceméně formální, s výjimkou hájení ústavnosti. Příklad Václava Klause není příkladem k následování, jeho „nepodpisy“ byly natahováním ústavy. Časté vracení zákonů bylo mnohdy motivováno osobním názorem a nikoli úctou k ústavě.

Jenomže - jak by takováto občanská osobnost podepisovala dnešní neoliberální a asociální zákony? Jak bude vystupovat ve zcela zmateném světě, kde často vládnou exponenti právě tohoto názoru? Prezident takto zvolený může mít úspěch a přinést do společnosti nový vítr a naději jenom tehdy, bude-li reprezentantem nových vizí, které lidem jí vrátí ideály a chuť do života. Proto je úzce provázaný s hnutím ve společnosti. Konec konců i Tomáše Garrigua Masaryka i Václava Havla vynesly nahoru proudy ve společnosti, které oni reprezentovali. Obrat tedy může přijít jenom tehdy, bude-li prezident exponentem naděje a změn, po kterých většina lidí dnes touží.

Tyto změny se pak musí obrazit v dalších volbách, aby byl prezident spojen se skupinou lidí, která je ochotna na sebe vzít kousek odpovědnosti spolu s ním. Je zásadní vrátit se k ideálům, které jsme měli ve všech slavných letech v historii naší země, kdy tvořivost a naděje lidi spojovali. Není pravda, že dnešní chmurná realita je tady na věky. Není pravda, že nelze nic dělat. I v Evropě je občanská společnost připravena ke změnám.

Tento příspěvek je jistě zcela naivní vzhledem k dnešní realitě. Ale drtivou realitu můžeme měnit, když se pro to rozhodneme.

Přímá volba prezidenta může být prvním testem, prvním krokem jiným směrem.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Miroslav Novák - Praha 9

Problém je mj. v tom, Pondělí, 13.Února 2012, 11:35:5

že nového prezidenta nezvolí 10 000 čtenářů DR, ale 2 000 000 diváků Událostí a seriálů typu Vyprávěj.

Filip Outrata - Praha

Pane Nováku, Pondělí, 13.Února 2012, 17:37:43

já patřím k oběma skupinám zároveň, měl bych tedy možná mít dva hlasy. Ale jinak souhlas s tím, že ten, kdo není masmediálně známý, nebude mít šanci.

Libor Vodička - Brno

Dobrá. Pondělí, 13.Února 2012, 20:13:35

Již jsem na jiných místech formuloval svou skepsi a názor, že by bylo asi lepší tu přiblblou hru na monarchii skončit, funkci prezidenta zrušit a jeho kompetence rozdrobit mezi předsedu vlády a obě komory parlamentu, ale dnes je jasné, že prezidenta si ještě nějakou dobu "užijeme" a že nás příští rok čeká nejméně jedno kolo přímé volby. Budiž. Vycházejme tedy z reality, jiné to nebude. Souhlasím s paní Fischerovou - ano, takto osobnostně "nastaveného" kandidáta asi větší část (nás "co spolu chodíme") chce. 1. Je nějaká šance, že takového kandidáta bude podporovat i nějaká strana? Která? 2. Máme institut či alespoň mediální mechanismus k tomu, abychom zorganizovali jakési "občanské primárky"? 3. Je vůbec šance, že ten "náš" kandidát bude vůbec ochoten kandidovat a nechat se vláčet médii, nechat na sebe útočit tím politickým plebsem atd.? 4. Jsme schopni zorganizovat mediální, občanskou a finanční podporu pro tohoto "našeho" kandidáta? Neboť i tentokrát platí "národ sobě".
Osobně mám několik tipů, ač nevím, jestli by vůbec o cosi podobného stáli... Preferuji paní Annu Šabatovou - co vy na to?

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Pondělí, 13.Února 2012, 21:57:48

V diskusi pod článkem Martina Škabrahy "Šabatová na Hrad!" paní Šabatová kandidaturu odmítla, takže je to sice úvaha zajímavá, ale nerealistická. Dovedu si kupodivu představit i kandidáta ryze stranického, jako je Vladimír Špidla, ale nevidím moc smysl v tom, házet jmény.

Tu úvahu o zrušení prezidentského úřadu, jsem poprvé četl v jednom komentáři Petra Uhla a zdála se mi provokativní, ale rozhodně ne nesmyslná; avšak neztotožňuji se s ní. Prezident jakožto funkce má především integrující roli a to se mi zdá v dnešní rozhárané společnosti důležité.

Libor Vodička - Brno

Škoda. Pondělí, 13.Února 2012, 22:46:33

Hm, to mi uteklo, ale já si to myslel, že by nechtěla. Tak jako zřejmě každý normální a slušný člověk. Jenomže to je ten problém... Přesto v platnosti zůstávají ty 4 body a holt, jakási jména budou muset zaznít...
V zásadě máte s tou integrující rolí pravdu. Ale ta tradice je v reálu přesně opačná. Již TGM z Hradu vytvořil třetí mocenské centrum (jako pokus omezit moc státo-stran). Nemyslím, že je to provokace - spíše dovedení logiky do důsledků. A návrat k republikánským idejím...

Petr Litschmann - M.Žižkov

Kdo bude chtít volit prezidenta? Pondělí, 13.Února 2012, 23:43:29

(minipozn: je zajímavé, jakou argumentaci používají ty dvě (prezentovány jsou vždy dvě protistojící) skupiny: jedna upíná naději k faktu, že bude přímá volba (a co by to mohlo znamenat) x druhá upozorňuje na nedostatky formulace právního předpisu... a nás chtěli učit nepočítat hrušky s baňama..)
Souhlasím s názorem vrátit se k realitě. I kdyby cokoliv, přímá volba jednou být může. Kandidáti stran se ozývají, dobrovolníci z řad nepolitiků se nehlásí (kdyžtak mne opravte). Občané mají jiné starosti než pána na hradě, ostatně jestli jedni nemohli vystát Havla a druzí Klause, tak ti i ti v prostředí mediálního hunbuku, které z dob Rudého Práva asi neznali, můžou být prezidentskou funkcí dost otrávení. Přesto se "prezident" ve všelikých výzkumech či "výzkumech" až donedávna těšil velké důvěře občanů (kolem 60%?), celkem lhostejno, kdo tam seděl. Z toho by se dalo vyvodit, že je našincům celkem šumák, kdo zasedne do křesla prezidentského. Bude-li lid volit, zvolí podle kritérií různých - vždy však mu blízkých a o kandidátovi mu známých. Jestliže však má našinec dojem, že Prezident ČR je funkce formální a mnoho (přímo) nevlivňující, těžko od něj čekat nějakou aktivitu v shánění si informací, nemluvě o jejich šíření. Pak vyhraje kandidát s nejmasovější (z těch chytřejších) vol.kampaní. Jediná možnost aby to bylo jinak (jednoho vždy napadne hlavně "jediná možnost"), by byla situace, kdy se objeví kandidát, na jehož podporu se utrhne spontánní (či "spontánní") "lavina". A ten zatím není (veřejně) znám. To by nevadilo, kdyby takový vůbec byl/a.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.