Nechci se momentálně zabývat současnými aférami ani politikou, ale věnovat se spíše tomu, co naše dnešní jednání přinese budoucnosti. Vždy jsem si kladla otázku, jak je možné, že ty neškodlivější a nejhorší nápady a postupy vítězí, a ty dobré většinou prohrávají.

Dnešní systém ekonomický, kulturní i společenský se díky globalizaci šíří do každého zapadlého koutu na naší zemi a stojí na zájmech mocných korporací a jejich vlastníků, stojí na jejich podpoře místními politiky a velkými místními ekonomickými kruhy, které do této sítě patří.

Odvahu bránit se nebo systém měnit nemá z politiků téměř nikdo. Nemají samozřejmě ani nápady, protože dnešní strany usilují o moc, ale programy nikdo neinovuje, nehledá nové postupy, nikdo z politiků ani jejich poradců nemá čas ani potřebu vnímat nutnost nových pohledů a jiné organizace společnosti než té, jaká tady dnes funguje.

Žije se podle hesla carpe diem. Co můžeš urvat dnes, neodkládej na zítřek. Nikdo přece nevystoupí z vlaku, který sice nikdy nedojede k lepšímu cíli, ale zatím jede, a kaviár a šampaňské pro vyvolené nejsou k zahození. Kromě toho vám vždy odpoví, že beztak nikdo nezná lepší cíl, takže se nedá nic dělat.

Současně ovšem systém zaplétá do svých osidel i nás občany, protože v nás vzbuzuje závislost na mnoha „lízátkách“, takže se nakonec z nás samotných stávají obránci, někdy i velmi vášniví, systému, který škodí všem. Naší planetě, občanům i budoucnosti.