Kapitalismus — bída a hnus, nebo nutnost?
Ivan ŠtampachAč jsou v českých zemích tlumeny nejhorší excesy kapitalismu sociálním státem, v řadě míst světa přináší jen neskutečnou bídu většiny obyvatel. Třicet let po pádu minulého režimu bychom se měli přestat ostýchat mluvit o něm kriticky.
Na demonstracích v době vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase jsme vyvolávali heslo Kapitalismus — bída, hnus. Musím se přiznat, že jsem trochu váhal. Musel jsem uznat, že většina českých obyvatel patří k deseti procentům nejbohatších lidí na světě. A že cenou za toto bohatství je devastace zdrojů a životního prostředí.
Teď propukla na sociální síti docela ostrá debata, již vyvolal Adam Borzič uveřejněním čtyř vět od ruského mysticky laděného autora devatenáctého století Vladimíra Solovjova. Vzpomněl jsem si na slogan o bídě a hnusu, když jsem je četl: „Kapitalismus je chiméra našeho století. Tato pekelná obluda pošlapává všechno svaté a krásné. V jeho chapadlech jsou drceny kosti našich bratří... Ale zlatý meč krásy bodá černého draka a zasazuje mu nezhojitelné rány.“
Námitky, které spočívaly jen v tom, že Solovjov nahrával bolševikům, můžeme zcela pominout, protože ti v době, kdy to psal, neexistovali. Marxismus už byl znám, ale Solovjov stál jako pravoslavný křesťan se sympatiemi pro katolickou univerzalitu zcela jinde než materialistický vědecký světový názor.
Pro pořádek je ovšem nutno připomenout, že právě v těch částech naší planety, kde existuje největší zbídačení, je dosti problematické hovořit o přítomnosti (a tedy vině) kapitalismu. Produkční formy jsou totiž právě zde do značné (či dokonce převažující) míry stále ještě agrární, respektive přímo naturální. Kapitalismus - pokud tím máme na mysli průmyslovou produkci spojenou s volným trhem - se zde nachází teprve ve stadiu svého vzniku. Existuje zde tedy ještě podobně "divoký" kapitalismus jako v Evropě a (severní) Americe 19. století. Tento teprve rodící se kapitalismus tedy ještě nestačil - jako svou politickou formu - zrodit skutečně strukturovaný a vyspělý (sociální) stát, který by zpětně dokázal krotit jeho excesy.
V této souvislosti se pak ovšem vynořuje dosti zásadní otázka, která z obou podob kapitalismu je vlastně jeho formou přirozenou: zda onen "divoký", ničím nevázaný a neregulovaný kapitalismus - anebo ale kapitalismus pozdějších dob, už spoutaný silným státem, tímto sice omezovaný v jeho volných výbojích, ale o to stabilnější, bez vnitřních otřesů.
Pro srovnání: nedávno jsme na "Humanistických dialozích" řešili velmi podobnou otázku, totiž jestli vůbec kapitalismus jako takový je či není "přirozenou" formou společenské produkce. Výsledky našeho zkoumání byly značně rozporuplné, respektive patové: všeobecně je možno říci, že některé elementy kapitalistické produkce jsou skutečně přirozené, tj. vyplývají z logiky organizace práce; oproti tomu jiné elementy spojené s kapitalismem jsou výrazně nepřirozené, v každém případě pokud jako kritérium "přirozeného života" vezmeme samotného člověka, a jeho bytostné humánní potřeby.
Myslím si, že dnes už není tou nejhlavnější otázkou, zda kapitalismus s prvky sociálního státu či kapitalismus divoký. Možná, že tou nejhlavnější otázkou je, zda kapitalismus jako systém, který určuje způsob života lidí na této planetě, nevede k jejímu zničení. Odpovědět na tuto otázku "ne, nevede" mi vzhledem k poznání, jež se mi během života dostalo, připadá naprosto neprozíravé. A ve vztahu k příštím generacím nezodpovědné.