Jsou Češi ubozí a nízcí?

Eva Hájková

Chceme-li získat veřejnost na svou stranu, nestačí "morální autorita", na kterou lze poukazovat. A už vůbec není řešením nadávat lidem do primitivů, myslí si Eva Hájková.

Před prezidentskými volbami byly sociální sítě (a nejen ony) naplněny velkým množstvím vulgarit a urážek prezidenta Miloše Zemana, který už dlouhou dobu vyvolává silný odpor u značné části české veřejnosti. Vypadalo to však, že urážky spíš přispívají k tomu, aby se Zemanovi příznivci utvrdili v jeho opětovné volbě, než k tomu, aby volili někoho jiného. Proto Martin C. Putna vytvořil video, ve kterém Zemanovy odpůrce vyzývá, aby od vulgarit a urážek na jeho adresu upustili. Jednak z pochopitelných důvodů humanistických (je to starý nemocný muž), jednak proto, že mu urážky, které vzbuzují odpor nebo lítost, paradoxně pomáhají znovu na Hrad.

Nepostřehla jsem, komu vlastně bylo video určeno — zda veřejnosti, nebo jen určité skupině, ke které má Putna blízko a již chce ovlivňovat (soudě podle oslovení „i ty budeš starý, i ty umřeš“). V podstatě však souhlasím s tím, k čemu Putna vyzývá. Dobře udělal. Ale je škoda, že nevyzval také k tomu, aby se upustilo nejen od urážek Zemana, nýbrž i od urážek Zemanových voličů, popřípadě od paušálních urážek „většiny Čechů“, s jakými máme možnost se setkat poměrně často, i když možná ne zrovna v akademickém prostředí, ve kterém působí Martin C. Putna.

Například v týdeníku Reflex jsme si před několika dny mohli přečíst článek Havel by dnes neměl šanci aneb Proč Češi často volí lháře a burany. „Výsledek prvního kola prezidentských voleb jen potvrdil trend, jenž byl zjevný po volbách do sněmovny — velká část Čechů s gustem volí lháře, podvodníky, zloděje, udavače a křupany. Čím víc lžou a podvádějí, čím víc nehrají fér, a čím hlouběji se noří do kanálu, tím silnější pozici u velkého množství Čechů mají. Protože jsou jako oni; ubozí, nízcí, prospěchářští a závistiví. Kdo by chtěl ve vedení země osobnost, k níž by bylo možné vzhlížet jako k morální autoritě, když tam může mít premiéra a prezidenta, již nejen že zosobňují ty nejnižší lidské vlastnosti, ale jsou na svou primitivnost, udavačství, alkoholismus a podvody hrdí?“

Jsou opravdu všichni Češi ubozí, nízcí, prospěchářští a závistiví? Foto Flickr

Kdo vlastně takto o Češích mluví? Nějaký cizinec? Určitě ne. Je to hlas člověka, který se už sám mezi Čechy nepočítá. Pro něj to jsou jacísi „oni“, jimž připisuje jisté společné rysy, které by rozhodně nemohli mít, kdyby se k nim počítal také on. Podobné odsudky (ať už Čechů paušálně, nebo určitých sociálních vrstev voličů) jsou docela rozšířené, i když řekla bych, že spíš v pravicovém prostředí. Ale možná nejen tam.

Jsou pravdivé? Jsou opravdu všichni „Češi“ nebo všichni ti, co dali Zemanovi svůj hlas, „ubozí, nízcí, prospěchářští a závistiví“? A platí zároveň automaticky, že ti, kteří volí jiného („slušnějšího“) kandidáta, takovými primitivy nejsou? Jsou vůbec všichni Zemanovi voliči z téže vrstvy? Vždyť důvody volby mohou být různé a mnohdy těžko srozumitelné. Zemanovi voliči určitě netvoří komunitu se shodnými zájmy, i kdyby si to nakrásně sami mysleli.

Má autorka článku Adéla Knapová pocit, že voliči Zemana začnou volit jiného kandidáta, když o nich někdo bude rozšiřovat, jak jsou „ubozí, nízcí, prospěchářští a závistiví“? Nebo že to „Čechy“ přiměje více se nad sebou zamyslet? Možná nic napravovat nechce, protože už většinu národa odepsala a chce se jen odlišit, tedy naznačit, že patří k těm několika málo slušným, k těm, co mají úroveň.

Čiší z toho pohrdání a pýcha. Historicky vzato — k francouzské revoluci nevedly jen sociální problémy, bída a hlad. Revoluce také ukázala, že pýcha předchází pád. Šlechta pohrdala obyčejnými lidmi — měšťany a sedláky. Ano, tito lidé z větší části nebyli gentlemani podle dobových móresů, nevěděli, co se sluší a patří. Určitě se jim nedostávalo takového vzdělání a patřičné výchovy, jakých se dostávalo šlechtě.

Nechám však raději historických paralel, které jsou svůdné, nicméně ošidné. Intelektuálové, zvlášť ti levicoví, by takové úvahy snadno smetli ze stolu s poukazem na to, že oni přece, na rozdíl od tehdejší šlechty, nejsou „ti nahoře“, kteří by měli nějakou reálnou moc. Že je zapotřebí bojovat proti skutečným „těm nahoře“, nikoliv proti nim, což je nakonec pravda. Poukázali by možná na to, že dnes jsme všichni — ať intelektuálové, či neintelektuálové — na jedné lodi, protože jsme přece ohroženi všichni stejně. A vyjmenovali by civilizační hrozby.

Opravdu jsme na tom všichni stejně? Nechme teď stranou jedince, kteří volbou Zemana možná sledovali nějaké své soukromé zájmy, a uvažujme o těch, kdo Zemanovi jen naletěli, tedy o těch, o kterých se často mluví jako o „chudších“ či „méně vzdělaných“.

Proč by vlastně měli lidé, kteří mají dost co dělat, aby uživili sebe a svou rodinu, mít zájem na tom, aby mohli k někomu „vzhlížet jako k morální autoritě“ (což je názor, který se někdy vyskytuje i na levici)?

Je sice možné si nějakou morální autoritu zvolit, ale to by snad lidé měli dělat jednotlivě. Proč by se tak mělo dít touto formou, tedy volbou prezidenta? Kandidátů je omezený počet a nakonec stejně dojde na výběr ze dvou, kteří získali nejvíc hlasů. Proč by vůbec politik, který představuje „menší zlo“ nebo „ne úplně tu nejhorší variantu“, měl hrát roli jakési morální autority pro celý národ, popřípadě pro lid? Nehledě k tomu, že ti, co požadují, aby měl národ (či lid) nějakou „morální autoritu“, většinou nemají pocit, že by jiu sami potřebovali. Oni určitě k nikomu vzhlížet nechtějí. Pouze chtějí mít na prezidentské židli svého reprezentanta — tedy někoho, kdo je jako oni.

Možná nevědí, že k tomu, aby se společnost morálně obrodila, nestačí ukazovat občanům na jakousi morální autoritu v čele státu. Že je k tomu zapotřebí změnit celou společnost — hmotné a kulturní poměry, v nichž lidé žijí, a nakonec i lidi, jenže především cestou vlastního příkladu a vlastního nasazení. Přesvědčit je a získat ke spolupráci — ne jim pouze určovat, koho smějí volit a co smějí říkat, aby patřili k těm „slušným“.

Aspoň levice by mohla pochopit, že nelze lidem nadávat do primitivů, chceme-li je získat na svou stranu. Jistě to nepůjde rychle. Možná bude trvat ještě hodně dlouho, než levice získá většinu, zvlášť když musí mít nejprve něco, pro co tu většinu získá. Vizi nové společnosti, v níž nikdo nebude muset hledat ochranu u všelijakých pochybných mocných osob. Do té doby se dá spíš očekávat, že se různí „slušní“ budou uzavírat ve svých bublinách, které je budou oddělovat od těch „neslušných“.

    Diskuse (65 příspěvků)
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    January 28, 2018 v 14.0
    Národ a člověk
    To je velice obtížná záležitost, paní Hájková. Paušální soudy (a odsudky) vždycky mají jednu společnou slabinu, právě v jejich paušálnosti.

    Svého času jedna Američanka žijící v Německu napsala ohledně svých životních pocitů v německém prostředí jednu ve své jednoduchosti skutečně geniální větu:

    "Všichni Němci jsou hrozní. S výjimkou těch, které člověk zná osobně."

    Tím je vyjádřeno opravdu prakticky všechno. Ano, celé to Německo se někomu - kdo přišel odněkud kde je zvykem a pravidlem srdečnější, bezprostřednější vztah lidí navzájem - takovému člověku tedy Německo nutně přijde jako studené, bez citu; jako dobře fungující, ale zcela odlidštěný stroj.

    Jenže - když se pak člověk blíže seznámí s jednotlivými Němci, pak samozřejmě zjistí, že i oni jsou nakonec zcela "normální" lidé, se svými zcela normálními lidskými vlastnostmi, přednostmi a chybami. (Trochu tato korekce dojmu ovšem může pramenit z toho, že za své přátele si člověk - respektive ten příchozí - volí právě jenom takové, kteří jsou mu osobně sympatičtí.)

    Ale tak jako tak: při zcela osobním styku tedy ten původní paušální odsudek zcela ustupuje do pozadí. Ale - znamená to bez dalšího, že ten původní soud neměl žádnou pravdu, žádnou oprávněnost? To asi zase ne.

    Takže co se teď Čechů a jejich volebních preferencí týče: ano, každý jednotlivý člověk může mít zcela konkrétní, osobní, a třeba i zcela pochopitelné důvody pro to, proč dal svůj hlas Zemanovi.

    Ale na straně druhé: nedá se nic dělat, ale ten paušální soud o národním charakteru Čechů - tak i ten má svou velkou část pravdy. V českém národě je opravdu stále ještě usazeno velice mnoho malosti, přízemnosti, závisti a zášti; a on se stále ještě nedokázal opravdu smířit a sžít s tím, co je na moderním liberalismu to skutečně pozitivní, totiž tolerantní a vstřícný vztah k druhému člověku.

    Asi není vůbec náhodou, že zatímco u "domácích" Čechů zvítězil Zeman, u těch kteří žijí v zahraničí to naopak vyhrál Drahoš, a to v poměru 90 : 10!

    Ti zahraniční Češi do sebe už totiž vstřebali tu západní civilizaci s jejími nepodmíněnými normami vzájemně slušného a korektního chování; zatímco u mnoha domácích Čechů jako by stále ještě vládl ideál pacholka ze stáje. S tím provinciálně-plebejským heslem, že "co je české, to je hezké"; a v Zemanovi pak spatřují svého neohroženého bojovníka proti všem těm cizákům z toho podivného Západu, který jim pořád vnucuje takové zbytečnosti jako je respekt k zákonům a k druhému člověku.

    Takže, ještě jednou: je samozřejmě nepřípustné někoho shazovat či urážet pro jeho politické preference. Ale co se toho týče, jaké hodnoty a jaké životní preference převažují v českém národě - pak je takové nastavení zrcadla své vlastní malosti a provinciálnosti prostě záležitostí národní hygieny.
    Eva Hájková, penzistka
    January 28, 2018 v 15.48
    Já sice nemám osobní zkušenosti, jak jsou na tom jiné národy, ale souhlasím, že závisti a nenávisti je mezi našimi lidmi dost, pane Poláčku. Ať už se to vysvětluje tím, že jsme plebejský národ nebo něčím jiným. Jenže já na rozdíl od vás nepovažuji tyto elitářské útoky "do vlastních řad" za součást "národní hygieny", ale za docela obyčejnou pýchu a nadřazenost.
    "Nejhlouběj, chudý, vidím nenávist" napsal Wolker ve své básni. Kupodivu, tato nenávist chudých často nezmizí ani když lidé mírně zbohatnou. Já si totiž nemyslím, že nenávisti je nějak snadné se zbavit. Vůbec to není snadné. Může to být něco jako dědičný hřích, který se předává z generace na generaci. A mezitím neustále někdo přikládá další "polena" - další důvody, proč nenávidět.
    Jenže, jak říkám, nepomůže proti tomu ani moralizování ani nadřazenost ani nadávky. Ani utíkání elit do ciziny. Spíš trpělivost.
    JV
    Jiří Vyleťal
    January 28, 2018 v 20.51
    Jistě je pravdou, že národy i společenství žijící na konkrétním ohraničeném území (např. ve státě) se mohou ve svých projevech a převažujících názorech lišit od společenství a národů jiných. Většinou to tak také je.

    To ovšem není dáno nějakou osudovostí nebo rozdílností etnik (jak si to u nás kdekdo myslí o Romech), ale jen a jen věcmi jako je: historická zkušenost, společně prožité události, zpracování významných společenských změn, štěstí (neštěstí) na výběr vůdčích osobností, vztah k náboženství, do jisté míry i krajinné uspořádání a do značné míry geopolitické umístění (rozumějme míra zájmu velmocí).

    Že to tak je, vidíme i uvnitř států samotných. Např. na Moravě se častěji setkáme s jiným způsobem chování a jednání než v Čechách. Totéž platí pro vztah Praha – český venkov.

    Dělení lidí na primitivy a elity je odporné a svědčí jen o pýše těch, kteří se k němu přiklánějí. Rovnice, kterou mezi řádky čteme i tady na DR, že voliči Zemana jsou hlupáci, burani, primitivové, zatímco voliči Drahoše jsou myslitelé, vzdělanci a lidé s přehledem, je omylem povýšenců.

    Těch 90% pro Drahoše a 10% pro Zemana našich krajanů v cizině nesvědčí o jakési vyšší občanské, neřku-li lidské kvalitě či politickém přehledu krajanů, ale minimálně o jejich neznalosti zdejších poměrů. A také samozřejmě o nedostatku taktu.

    Víte, pane Poláčku, ono už je poněkud troufalé argumentovat těmi devadesáti a deseti procenty tak, jak to děláte vy. Jen si představte, že by při takovém Brexitu hlasovali Britové žijící v ČR tak, že 90% je pro EU a 10% pro Brexit. A pak by se našel někdo, kdo by těm Britům žijícím ve Velké Británii vyčinil do hlupáků, kteří neprokoukli to, co jejich občansky vyspělí krajané z ČR. Asi si dovedete představit, co by si o něm ti Britové z ostrovů mysleli.

    Dobrou noc, Jiří Vyleťal
    HZ
    Helena Zemanová, dálný východ od Prahy
    January 28, 2018 v 20.55
    Paní Hájková,
    nemyslím si, že ti, co si už nepřáli Zemana na Hradě, pohrdají chudými lidmi nebo lidmi z venkova. Aspoň ti soudní, a těch je snad většina. Myslím, že byli hlavně udiveni a rozhořčeni tím, kolik lidí vůbec nereaguje na jejich argumenty, které považovali za srozumitelné a přesvědčivé. Tyhle lidi viděli všude kolem sebe. V rodinách, mezi kolegy, mezi přáteli se stejným zázemím, jako mají sami. Nerozuměli jim a nerozumí jim ani teď. Jako by mluvili jinou řečí. Ani já si nejsem jistá, co to vlastně je, když o pozici za tím hlubokým příkopem nerozhoduje ani věk, ani vzdělání, příslušnost k určité vrstvě či další okolnosti.
    Dopustím se laického soudu, za který se předem omlouvám: řekla bych, že převažuje jakýsi vzdor vůči racionalitě, jaký představuje bohužel právě Jiří Drahoš. Mají pocit, že je jim vnucována spolu s korektností a s nepsaným havlistickým kodexem "pravdy a lásky". Ten v devadesátých letech vzali na vědomí, ale nevstřebali ho a teď jim vadí. Chybí mu emoce pospolitosti /nebo její iluze/, jaké nabízejí jiné koncepty. Ti lidé jsou podle mne pevně přesvědčeni, že Miloš Zeman tomu všemu vzdoruje spolu s nimi.
    Eva Hájková, penzistka
    January 28, 2018 v 21.57
    Já myslím, paní Zemanová, že důvody volby Zemana jsou opravdu různé. U někoho jistě může jít i o postoj jakéhosi vzdoru. Nevím, zda proti racionalitě. V jistém smyslu může být i intuitivní chování proti racionalitě. Ale někdy se kupodivu ukáže, že bylo účelnější.
    V roce 1989 mnozí lidé nevěděli, do čeho vlastně jdou. Neměli tušení, jak se žije na západě. Viděli jen výhody, které tamější obyvatelé oproti nám měli (a vlastně ani ne všichni lidé západ tak obdivovali - někteří byli v podstatě pro režim). No, a o následném vztahu k Havlovi radši ani nebudu psát. Zřejmě jim z toho vyšlo - nevolit intelektuály se vzletnými řečmi.
    Vzpomínám si ještě, jak Zeman před lety rehabilitoval levici, k níž tehdy nikdo neměl odvahu se přiznat (ani já ne). Taková tu po listopadu panovala atmosféra. Od té doby se Zeman jistě změnil, ale mnozí lidé ho bohužel pořád vidí jako levicového.
    Nicméně Zemana volili i někteří mladí lidé, kteří si na rok 1989 vůbec nepamatují. Čím méně si socialismus pamatují, tím víc si ho představují jako bájný svět. Anebo naopak, tím si ho představují strašněji, pokud jsou ladění spíš antikomunisticky. Ale takoví většinou Zemana nevolili.
    Neschopnost vyložit historii nějakým rozumným způsobem, který by všichni přijali a neschopnost levicových politiků zaujmout kritický postoj ke kapitalismu a vymyslet něco konstruktivního, přispívá ke vzniku a šíření konspiračních teorií. Ty jsou také častou příčinou volby Zemana.
    JH
    Jaroslav Hajek, Přisluhovač globálního kapitalismu
    January 29, 2018 v 11.32
    Proč Drahoš zvítězil v zahraničí,
    má zcela prozaický důvod. Není to tím, že by čeští expati "vstřebali tu západní civilizaci s jejími nepodmíněnými normami vzájemně slušného a korektního chování", jak píše pan Poláček - ostatně Drahoš přesvědčivě zvítězil i mezi krajany v Rusku a Číně.
    Je to jednoduše tím, že krajané v zahraničí více vnímají prezidentovu reprezentaci v zahraničí a méně tu domácí. A Zeman České republice celkem objektivně nedělá dobré jméno.

    Někdo si klidně může myslet, že za to můžou zaujatí a nespravedliví novináři z celého světa, kteří nechápou našeho skvělého prezidenta, ale to nic nemění na skutečnosti, že jiní Evropští prezidenti (i když ne všichni) s novináři vycházejí lépe.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    January 29, 2018 v 11.46
    Pane Vyleťale, napsal jsem naprosto jednoznačně, že je naprosto nepřípustné jakémukoli jednotlivci předhazovat jeho o s o b n í volbu.

    Ale na straně druhé tu stojí ten fakt, že český národ jako c e l e k si do svého čela - a to už opakovaně - vybral a ustanovil představitele, který je přímo prototypickým ztělesněním lidské nízkosti a hnusu.

    Máme teď snad před tímto faktem národního selhání zavřít oči, s tou lacinou a povrchní výmluvou, že prostě každý má právo své volby?

    Znovu a znovu musím upozorňovat: je vždy a v jakémkoli okamžiku nutno diferencovat mezi jednáním, názory a motivy jednotlivého, konkrétního člověka, a mezi postoji národa jako celku.

    Mohu prozradit zcela konkrétně: mám jednoho dobrého známého - velmi inteligentní, velmi kultivovaný, neobyčejně slušný člověk. A přesto - volil Zemana. Tedy někoho, kdo je ztělesněním veškeré neslušnosti a obhroublosti.

    Musím přiznat: tento protiklad je mi naprosto nepochopitelný. A jediný způsob kterým si to alespoň do jisté míry mohu racionálně vysvětlit je ten, že tento můj známý někde ve svém nitru má velice silnou, až snad přímo bolestnou touhu po identitě. Po tom, někde nalézt zakotvení, vyšší smysl vlastního bytí. A tam kde má pocit že tuto svou identitu, toto své zakotvení může nalézt - tam u něj náhle naprosto mizí i ta nejzákladnější schopnost kritického myšlení. A prostě není možno s ním pohnout. A v takových chvílích je ochoten ztotožnit se bez jakékoli niterné výhrady i s těmi nejobskurnějšími hnutími a fenomény.

    Zdá se, že právě toto bylo tím nejzákladnějším důvodem Zemanova vítězství: holý identitarismus. On svým nepokrytým národoveckým šovinismem velké části národa vsugeroval pocit, že on a jedině on je tím, který tu naší "posvátnou" českost dokáže ubránit proti všemu cizímu. Ať je tímto "cizím" Brusel, anebo proudy uprchlíků.

    Takže: ano, je možno - u jednotlivého člověka - vystopovat, a do určité míry i pochopit motivy toho, proč svou osobní spásu spatřuje právě v neotesaném, obhroublém a falešném Zemanovi, a ne v solidním, ale bezvýrazném Drahošovi.

    Ale to všechno nemění nic na tom, že právě tento národní - či přesněji: nacionální - identitarismus má naprosto falešný základ, že jeho pramenem je stále ještě přetrvávající východoevropské zápecnictví a provincialismus, přetrvávající neschopnost a neochota převzít pozitivní hodnoty západního liberalismu.

    Pokud bychom - jako národ - neměli ani v tuhle chvíli být schopni si přiznat tyto slabosti a vady v národní povaze, kdybychom ani v tuto chvíli v sobě nedokázali probudit pocity svědomí a studu tohoto vlastního zaostávání za civilizačními normami běžnými v rozvinutém západním světě - pak by to znamenalo že se už natrvalo uzavřeme ve svém zatuchlém provincialismu.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    January 29, 2018 v 11.52
    Ostatně, kdybychom ani v tuto chvíli neměli být schopni své vlastní národní sebereflexe - a tedy i náhledu na vlastní národní selhání - jak pak bychom mohli právem vytýkat třeba Turkům, že se nechali ve své většině stejně tak oklamat a obelhat polodiktátorským a zkorumpovaným Erdoganem? Jak bychom pak právem mohli vytýkat Rusům, že znovu a znovu bezmyšlenkovitě volí svého novodobého cara Putina - jenom proto že on má talent v nich vzbuzovat právě takovýto povrchní a falešný pocit národní identity? Jak bychom pak mohli vytýkat Maďarům, že si do svého čela zvolili reakčního až přímo fašistoidního Orbána?

    A tak dále a tak dále: jestli si chceme právem uchovat oprávnění soudit tento svět a rozlišovat dobré od špatného, pravé od falešného, pak v prvé řadě musíme dokázat provést právě tento akt své vlastní národní očisty, svého vlastního prohlédnutí a probuzení.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    January 29, 2018 v 11.55
    Pan Hajek: opravdu je spíše jen málo pravděpodobné, že by Češi žijící v zahraničí své volební preference měnili podle toho, co západní tisk píše o našem prezidentovi. O tom se ostatně na Západě píše jenom velice zřídka.

    Spíše je tu ve hře jiný faktor: totiž že na Západ se - ať z těch či oněch důvodů - dostali právě ti, kteří jsou už tak jako tak spíše nakloněni západním, tedy liberálně demokratickým hodnotám. A ti pak ovšem zcela logicky volili Drahoše.
    Eva Hájková, penzistka
    January 29, 2018 v 12.33
    Možná by bylo nejlepší, pane Poláčku, kdybychom Turky nechali na pokoji, ať si volí, koho chtějí, a starali se víc o své domácí problémy.
    Jak už jsem napsala, nepovažuji nadávky paní Knapové na adresu Čechů, k nimž zjevně nepočítá samu sebe, za žádnou sebekritiku. Tu může dělat každý pouze sám za sebe.
    A nakonec vůbec nevěřím, že jiné národy jsou lepší než Češi. Občas se třeba píše, že jsme posedlí nákupy levného zboží v supermarketech, ale dnes jsem se dočetla, že ve Francii se lidi poprali o zlevněnou Nutellu.
    https://m.novinky.cz/articleDetails?query=Nutel&sznu=nFucp81aCmmqJbeK&ref=search&aId=461800
    + Další komentáře