Jsou Češi ubozí a nízcí?
Eva HájkováChceme-li získat veřejnost na svou stranu, nestačí "morální autorita", na kterou lze poukazovat. A už vůbec není řešením nadávat lidem do primitivů, myslí si Eva Hájková.
Před prezidentskými volbami byly sociální sítě (a nejen ony) naplněny velkým množstvím vulgarit a urážek prezidenta Miloše Zemana, který už dlouhou dobu vyvolává silný odpor u značné části české veřejnosti. Vypadalo to však, že urážky spíš přispívají k tomu, aby se Zemanovi příznivci utvrdili v jeho opětovné volbě, než k tomu, aby volili někoho jiného. Proto Martin C. Putna vytvořil video, ve kterém Zemanovy odpůrce vyzývá, aby od vulgarit a urážek na jeho adresu upustili. Jednak z pochopitelných důvodů humanistických (je to starý nemocný muž), jednak proto, že mu urážky, které vzbuzují odpor nebo lítost, paradoxně pomáhají znovu na Hrad.
Nepostřehla jsem, komu vlastně bylo video určeno — zda veřejnosti, nebo jen určité skupině, ke které má Putna blízko a již chce ovlivňovat (soudě podle oslovení „i ty budeš starý, i ty umřeš“). V podstatě však souhlasím s tím, k čemu Putna vyzývá. Dobře udělal. Ale je škoda, že nevyzval také k tomu, aby se upustilo nejen od urážek Zemana, nýbrž i od urážek Zemanových voličů, popřípadě od paušálních urážek „většiny Čechů“, s jakými máme možnost se setkat poměrně často, i když možná ne zrovna v akademickém prostředí, ve kterém působí Martin C. Putna.
Například v týdeníku Reflex jsme si před několika dny mohli přečíst článek Havel by dnes neměl šanci aneb Proč Češi často volí lháře a burany. „Výsledek prvního kola prezidentských voleb jen potvrdil trend, jenž byl zjevný po volbách do sněmovny — velká část Čechů s gustem volí lháře, podvodníky, zloděje, udavače a křupany. Čím víc lžou a podvádějí, čím víc nehrají fér, a čím hlouběji se noří do kanálu, tím silnější pozici u velkého množství Čechů mají. Protože jsou jako oni; ubozí, nízcí, prospěchářští a závistiví. Kdo by chtěl ve vedení země osobnost, k níž by bylo možné vzhlížet jako k morální autoritě, když tam může mít premiéra a prezidenta, již nejen že zosobňují ty nejnižší lidské vlastnosti, ale jsou na svou primitivnost, udavačství, alkoholismus a podvody hrdí?“
↗
Jsou opravdu všichni Češi ubozí, nízcí, prospěchářští a závistiví? Foto Flickr
Kdo vlastně takto o Češích mluví? Nějaký cizinec? Určitě ne. Je to hlas člověka, který se už sám mezi Čechy nepočítá. Pro něj to jsou jacísi „oni“, jimž připisuje jisté společné rysy, které by rozhodně nemohli mít, kdyby se k nim počítal také on. Podobné odsudky (ať už Čechů paušálně, nebo určitých sociálních vrstev voličů) jsou docela rozšířené, i když řekla bych, že spíš v pravicovém prostředí. Ale možná nejen tam.
Jsou pravdivé? Jsou opravdu všichni „Češi“ nebo všichni ti, co dali Zemanovi svůj hlas, „ubozí, nízcí, prospěchářští a závistiví“? A platí zároveň automaticky, že ti, kteří volí jiného („slušnějšího“) kandidáta, takovými primitivy nejsou? Jsou vůbec všichni Zemanovi voliči z téže vrstvy? Vždyť důvody volby mohou být různé a mnohdy těžko srozumitelné. Zemanovi voliči určitě netvoří komunitu se shodnými zájmy, i kdyby si to nakrásně sami mysleli.
Má autorka článku Adéla Knapová pocit, že voliči Zemana začnou volit jiného kandidáta, když o nich někdo bude rozšiřovat, jak jsou „ubozí, nízcí, prospěchářští a závistiví“? Nebo že to „Čechy“ přiměje více se nad sebou zamyslet? Možná nic napravovat nechce, protože už většinu národa odepsala a chce se jen odlišit, tedy naznačit, že patří k těm několika málo slušným, k těm, co mají úroveň.
Čiší z toho pohrdání a pýcha. Historicky vzato — k francouzské revoluci nevedly jen sociální problémy, bída a hlad. Revoluce také ukázala, že pýcha předchází pád. Šlechta pohrdala obyčejnými lidmi — měšťany a sedláky. Ano, tito lidé z větší části nebyli gentlemani podle dobových móresů, nevěděli, co se sluší a patří. Určitě se jim nedostávalo takového vzdělání a patřičné výchovy, jakých se dostávalo šlechtě.
Nechám však raději historických paralel, které jsou svůdné, nicméně ošidné. Intelektuálové, zvlášť ti levicoví, by takové úvahy snadno smetli ze stolu s poukazem na to, že oni přece, na rozdíl od tehdejší šlechty, nejsou „ti nahoře“, kteří by měli nějakou reálnou moc. Že je zapotřebí bojovat proti skutečným „těm nahoře“, nikoliv proti nim, což je nakonec pravda. Poukázali by možná na to, že dnes jsme všichni — ať intelektuálové, či neintelektuálové — na jedné lodi, protože jsme přece ohroženi všichni stejně. A vyjmenovali by civilizační hrozby.
Opravdu jsme na tom všichni stejně? Nechme teď stranou jedince, kteří volbou Zemana možná sledovali nějaké své soukromé zájmy, a uvažujme o těch, kdo Zemanovi jen naletěli, tedy o těch, o kterých se často mluví jako o „chudších“ či „méně vzdělaných“.
Proč by vlastně měli lidé, kteří mají dost co dělat, aby uživili sebe a svou rodinu, mít zájem na tom, aby mohli k někomu „vzhlížet jako k morální autoritě“ (což je názor, který se někdy vyskytuje i na levici)?
Je sice možné si nějakou morální autoritu zvolit, ale to by snad lidé měli dělat jednotlivě. Proč by se tak mělo dít touto formou, tedy volbou prezidenta? Kandidátů je omezený počet a nakonec stejně dojde na výběr ze dvou, kteří získali nejvíc hlasů. Proč by vůbec politik, který představuje „menší zlo“ nebo „ne úplně tu nejhorší variantu“, měl hrát roli jakési morální autority pro celý národ, popřípadě pro lid? Nehledě k tomu, že ti, co požadují, aby měl národ (či lid) nějakou „morální autoritu“, většinou nemají pocit, že by jiu sami potřebovali. Oni určitě k nikomu vzhlížet nechtějí. Pouze chtějí mít na prezidentské židli svého reprezentanta — tedy někoho, kdo je jako oni.
Možná nevědí, že k tomu, aby se společnost morálně obrodila, nestačí ukazovat občanům na jakousi morální autoritu v čele státu. Že je k tomu zapotřebí změnit celou společnost — hmotné a kulturní poměry, v nichž lidé žijí, a nakonec i lidi, jenže především cestou vlastního příkladu a vlastního nasazení. Přesvědčit je a získat ke spolupráci — ne jim pouze určovat, koho smějí volit a co smějí říkat, aby patřili k těm „slušným“.
Aspoň levice by mohla pochopit, že nelze lidem nadávat do primitivů, chceme-li je získat na svou stranu. Jistě to nepůjde rychle. Možná bude trvat ještě hodně dlouho, než levice získá většinu, zvlášť když musí mít nejprve něco, pro co tu většinu získá. Vizi nové společnosti, v níž nikdo nebude muset hledat ochranu u všelijakých pochybných mocných osob. Do té doby se dá spíš očekávat, že se různí „slušní“ budou uzavírat ve svých bublinách, které je budou oddělovat od těch „neslušných“.
Víkend → Komentář
28. ledna 2018 v 8.55
Související
Diskuse
JP
To je velice obtížná záležitost, paní Hájková. Paušální soudy (a odsudky) vždycky mají jednu společnou slabinu, právě v jejich paušálnosti.
Svého času jedna Američanka žijící v Německu napsala ohledně svých životních pocitů v německém prostředí jednu ve své jednoduchosti skutečně geniální větu:
"Všichni Němci jsou hrozní. S výjimkou těch, které člověk zná osobně."
Tím je vyjádřeno opravdu prakticky všechno. Ano, celé to Německo se někomu - kdo přišel odněkud kde je zvykem a pravidlem srdečnější, bezprostřednější vztah lidí navzájem - takovému člověku tedy Německo nutně přijde jako studené, bez citu; jako dobře fungující, ale zcela odlidštěný stroj.
Jenže - když se pak člověk blíže seznámí s jednotlivými Němci, pak samozřejmě zjistí, že i oni jsou nakonec zcela "normální" lidé, se svými zcela normálními lidskými vlastnostmi, přednostmi a chybami. (Trochu tato korekce dojmu ovšem může pramenit z toho, že za své přátele si člověk - respektive ten příchozí - volí právě jenom takové, kteří jsou mu osobně sympatičtí.)
Ale tak jako tak: při zcela osobním styku tedy ten původní paušální odsudek zcela ustupuje do pozadí. Ale - znamená to bez dalšího, že ten původní soud neměl žádnou pravdu, žádnou oprávněnost? To asi zase ne.
Takže co se teď Čechů a jejich volebních preferencí týče: ano, každý jednotlivý člověk může mít zcela konkrétní, osobní, a třeba i zcela pochopitelné důvody pro to, proč dal svůj hlas Zemanovi.
Ale na straně druhé: nedá se nic dělat, ale ten paušální soud o národním charakteru Čechů - tak i ten má svou velkou část pravdy. V českém národě je opravdu stále ještě usazeno velice mnoho malosti, přízemnosti, závisti a zášti; a on se stále ještě nedokázal opravdu smířit a sžít s tím, co je na moderním liberalismu to skutečně pozitivní, totiž tolerantní a vstřícný vztah k druhému člověku.
Asi není vůbec náhodou, že zatímco u "domácích" Čechů zvítězil Zeman, u těch kteří žijí v zahraničí to naopak vyhrál Drahoš, a to v poměru 90 : 10!
Ti zahraniční Češi do sebe už totiž vstřebali tu západní civilizaci s jejími nepodmíněnými normami vzájemně slušného a korektního chování; zatímco u mnoha domácích Čechů jako by stále ještě vládl ideál pacholka ze stáje. S tím provinciálně-plebejským heslem, že "co je české, to je hezké"; a v Zemanovi pak spatřují svého neohroženého bojovníka proti všem těm cizákům z toho podivného Západu, který jim pořád vnucuje takové zbytečnosti jako je respekt k zákonům a k druhému člověku.
Takže, ještě jednou: je samozřejmě nepřípustné někoho shazovat či urážet pro jeho politické preference. Ale co se toho týče, jaké hodnoty a jaké životní preference převažují v českém národě - pak je takové nastavení zrcadla své vlastní malosti a provinciálnosti prostě záležitostí národní hygieny.
Svého času jedna Američanka žijící v Německu napsala ohledně svých životních pocitů v německém prostředí jednu ve své jednoduchosti skutečně geniální větu:
"Všichni Němci jsou hrozní. S výjimkou těch, které člověk zná osobně."
Tím je vyjádřeno opravdu prakticky všechno. Ano, celé to Německo se někomu - kdo přišel odněkud kde je zvykem a pravidlem srdečnější, bezprostřednější vztah lidí navzájem - takovému člověku tedy Německo nutně přijde jako studené, bez citu; jako dobře fungující, ale zcela odlidštěný stroj.
Jenže - když se pak člověk blíže seznámí s jednotlivými Němci, pak samozřejmě zjistí, že i oni jsou nakonec zcela "normální" lidé, se svými zcela normálními lidskými vlastnostmi, přednostmi a chybami. (Trochu tato korekce dojmu ovšem může pramenit z toho, že za své přátele si člověk - respektive ten příchozí - volí právě jenom takové, kteří jsou mu osobně sympatičtí.)
Ale tak jako tak: při zcela osobním styku tedy ten původní paušální odsudek zcela ustupuje do pozadí. Ale - znamená to bez dalšího, že ten původní soud neměl žádnou pravdu, žádnou oprávněnost? To asi zase ne.
Takže co se teď Čechů a jejich volebních preferencí týče: ano, každý jednotlivý člověk může mít zcela konkrétní, osobní, a třeba i zcela pochopitelné důvody pro to, proč dal svůj hlas Zemanovi.
Ale na straně druhé: nedá se nic dělat, ale ten paušální soud o národním charakteru Čechů - tak i ten má svou velkou část pravdy. V českém národě je opravdu stále ještě usazeno velice mnoho malosti, přízemnosti, závisti a zášti; a on se stále ještě nedokázal opravdu smířit a sžít s tím, co je na moderním liberalismu to skutečně pozitivní, totiž tolerantní a vstřícný vztah k druhému člověku.
Asi není vůbec náhodou, že zatímco u "domácích" Čechů zvítězil Zeman, u těch kteří žijí v zahraničí to naopak vyhrál Drahoš, a to v poměru 90 : 10!
Ti zahraniční Češi do sebe už totiž vstřebali tu západní civilizaci s jejími nepodmíněnými normami vzájemně slušného a korektního chování; zatímco u mnoha domácích Čechů jako by stále ještě vládl ideál pacholka ze stáje. S tím provinciálně-plebejským heslem, že "co je české, to je hezké"; a v Zemanovi pak spatřují svého neohroženého bojovníka proti všem těm cizákům z toho podivného Západu, který jim pořád vnucuje takové zbytečnosti jako je respekt k zákonům a k druhému člověku.
Takže, ještě jednou: je samozřejmě nepřípustné někoho shazovat či urážet pro jeho politické preference. Ale co se toho týče, jaké hodnoty a jaké životní preference převažují v českém národě - pak je takové nastavení zrcadla své vlastní malosti a provinciálnosti prostě záležitostí národní hygieny.
January 28, 2018 v 15.48
Já sice nemám osobní zkušenosti, jak jsou na tom jiné národy, ale souhlasím, že závisti a nenávisti je mezi našimi lidmi dost, pane Poláčku. Ať už se to vysvětluje tím, že jsme plebejský národ nebo něčím jiným. Jenže já na rozdíl od vás nepovažuji tyto elitářské útoky "do vlastních řad" za součást "národní hygieny", ale za docela obyčejnou pýchu a nadřazenost.
"Nejhlouběj, chudý, vidím nenávist" napsal Wolker ve své básni. Kupodivu, tato nenávist chudých často nezmizí ani když lidé mírně zbohatnou. Já si totiž nemyslím, že nenávisti je nějak snadné se zbavit. Vůbec to není snadné. Může to být něco jako dědičný hřích, který se předává z generace na generaci. A mezitím neustále někdo přikládá další "polena" - další důvody, proč nenávidět.
Jenže, jak říkám, nepomůže proti tomu ani moralizování ani nadřazenost ani nadávky. Ani utíkání elit do ciziny. Spíš trpělivost.
"Nejhlouběj, chudý, vidím nenávist" napsal Wolker ve své básni. Kupodivu, tato nenávist chudých často nezmizí ani když lidé mírně zbohatnou. Já si totiž nemyslím, že nenávisti je nějak snadné se zbavit. Vůbec to není snadné. Může to být něco jako dědičný hřích, který se předává z generace na generaci. A mezitím neustále někdo přikládá další "polena" - další důvody, proč nenávidět.
Jenže, jak říkám, nepomůže proti tomu ani moralizování ani nadřazenost ani nadávky. Ani utíkání elit do ciziny. Spíš trpělivost.
JV
January 28, 2018 v 20.51
Jistě je pravdou, že národy i společenství žijící na konkrétním ohraničeném území (např. ve státě) se mohou ve svých projevech a převažujících názorech lišit od společenství a národů jiných. Většinou to tak také je.
To ovšem není dáno nějakou osudovostí nebo rozdílností etnik (jak si to u nás kdekdo myslí o Romech), ale jen a jen věcmi jako je: historická zkušenost, společně prožité události, zpracování významných společenských změn, štěstí (neštěstí) na výběr vůdčích osobností, vztah k náboženství, do jisté míry i krajinné uspořádání a do značné míry geopolitické umístění (rozumějme míra zájmu velmocí).
Že to tak je, vidíme i uvnitř států samotných. Např. na Moravě se častěji setkáme s jiným způsobem chování a jednání než v Čechách. Totéž platí pro vztah Praha – český venkov.
Dělení lidí na primitivy a elity je odporné a svědčí jen o pýše těch, kteří se k němu přiklánějí. Rovnice, kterou mezi řádky čteme i tady na DR, že voliči Zemana jsou hlupáci, burani, primitivové, zatímco voliči Drahoše jsou myslitelé, vzdělanci a lidé s přehledem, je omylem povýšenců.
Těch 90% pro Drahoše a 10% pro Zemana našich krajanů v cizině nesvědčí o jakési vyšší občanské, neřku-li lidské kvalitě či politickém přehledu krajanů, ale minimálně o jejich neznalosti zdejších poměrů. A také samozřejmě o nedostatku taktu.
Víte, pane Poláčku, ono už je poněkud troufalé argumentovat těmi devadesáti a deseti procenty tak, jak to děláte vy. Jen si představte, že by při takovém Brexitu hlasovali Britové žijící v ČR tak, že 90% je pro EU a 10% pro Brexit. A pak by se našel někdo, kdo by těm Britům žijícím ve Velké Británii vyčinil do hlupáků, kteří neprokoukli to, co jejich občansky vyspělí krajané z ČR. Asi si dovedete představit, co by si o něm ti Britové z ostrovů mysleli.
Dobrou noc, Jiří Vyleťal
To ovšem není dáno nějakou osudovostí nebo rozdílností etnik (jak si to u nás kdekdo myslí o Romech), ale jen a jen věcmi jako je: historická zkušenost, společně prožité události, zpracování významných společenských změn, štěstí (neštěstí) na výběr vůdčích osobností, vztah k náboženství, do jisté míry i krajinné uspořádání a do značné míry geopolitické umístění (rozumějme míra zájmu velmocí).
Že to tak je, vidíme i uvnitř států samotných. Např. na Moravě se častěji setkáme s jiným způsobem chování a jednání než v Čechách. Totéž platí pro vztah Praha – český venkov.
Dělení lidí na primitivy a elity je odporné a svědčí jen o pýše těch, kteří se k němu přiklánějí. Rovnice, kterou mezi řádky čteme i tady na DR, že voliči Zemana jsou hlupáci, burani, primitivové, zatímco voliči Drahoše jsou myslitelé, vzdělanci a lidé s přehledem, je omylem povýšenců.
Těch 90% pro Drahoše a 10% pro Zemana našich krajanů v cizině nesvědčí o jakési vyšší občanské, neřku-li lidské kvalitě či politickém přehledu krajanů, ale minimálně o jejich neznalosti zdejších poměrů. A také samozřejmě o nedostatku taktu.
Víte, pane Poláčku, ono už je poněkud troufalé argumentovat těmi devadesáti a deseti procenty tak, jak to děláte vy. Jen si představte, že by při takovém Brexitu hlasovali Britové žijící v ČR tak, že 90% je pro EU a 10% pro Brexit. A pak by se našel někdo, kdo by těm Britům žijícím ve Velké Británii vyčinil do hlupáků, kteří neprokoukli to, co jejich občansky vyspělí krajané z ČR. Asi si dovedete představit, co by si o něm ti Britové z ostrovů mysleli.
Dobrou noc, Jiří Vyleťal
HZ
nemyslím si, že ti, co si už nepřáli Zemana na Hradě, pohrdají chudými lidmi nebo lidmi z venkova. Aspoň ti soudní, a těch je snad většina. Myslím, že byli hlavně udiveni a rozhořčeni tím, kolik lidí vůbec nereaguje na jejich argumenty, které považovali za srozumitelné a přesvědčivé. Tyhle lidi viděli všude kolem sebe. V rodinách, mezi kolegy, mezi přáteli se stejným zázemím, jako mají sami. Nerozuměli jim a nerozumí jim ani teď. Jako by mluvili jinou řečí. Ani já si nejsem jistá, co to vlastně je, když o pozici za tím hlubokým příkopem nerozhoduje ani věk, ani vzdělání, příslušnost k určité vrstvě či další okolnosti.
Dopustím se laického soudu, za který se předem omlouvám: řekla bych, že převažuje jakýsi vzdor vůči racionalitě, jaký představuje bohužel právě Jiří Drahoš. Mají pocit, že je jim vnucována spolu s korektností a s nepsaným havlistickým kodexem "pravdy a lásky". Ten v devadesátých letech vzali na vědomí, ale nevstřebali ho a teď jim vadí. Chybí mu emoce pospolitosti /nebo její iluze/, jaké nabízejí jiné koncepty. Ti lidé jsou podle mne pevně přesvědčeni, že Miloš Zeman tomu všemu vzdoruje spolu s nimi.
Dopustím se laického soudu, za který se předem omlouvám: řekla bych, že převažuje jakýsi vzdor vůči racionalitě, jaký představuje bohužel právě Jiří Drahoš. Mají pocit, že je jim vnucována spolu s korektností a s nepsaným havlistickým kodexem "pravdy a lásky". Ten v devadesátých letech vzali na vědomí, ale nevstřebali ho a teď jim vadí. Chybí mu emoce pospolitosti /nebo její iluze/, jaké nabízejí jiné koncepty. Ti lidé jsou podle mne pevně přesvědčeni, že Miloš Zeman tomu všemu vzdoruje spolu s nimi.
January 28, 2018 v 21.57
Já myslím, paní Zemanová, že důvody volby Zemana jsou opravdu různé. U někoho jistě může jít i o postoj jakéhosi vzdoru. Nevím, zda proti racionalitě. V jistém smyslu může být i intuitivní chování proti racionalitě. Ale někdy se kupodivu ukáže, že bylo účelnější.
V roce 1989 mnozí lidé nevěděli, do čeho vlastně jdou. Neměli tušení, jak se žije na západě. Viděli jen výhody, které tamější obyvatelé oproti nám měli (a vlastně ani ne všichni lidé západ tak obdivovali - někteří byli v podstatě pro režim). No, a o následném vztahu k Havlovi radši ani nebudu psát. Zřejmě jim z toho vyšlo - nevolit intelektuály se vzletnými řečmi.
Vzpomínám si ještě, jak Zeman před lety rehabilitoval levici, k níž tehdy nikdo neměl odvahu se přiznat (ani já ne). Taková tu po listopadu panovala atmosféra. Od té doby se Zeman jistě změnil, ale mnozí lidé ho bohužel pořád vidí jako levicového.
Nicméně Zemana volili i někteří mladí lidé, kteří si na rok 1989 vůbec nepamatují. Čím méně si socialismus pamatují, tím víc si ho představují jako bájný svět. Anebo naopak, tím si ho představují strašněji, pokud jsou ladění spíš antikomunisticky. Ale takoví většinou Zemana nevolili.
Neschopnost vyložit historii nějakým rozumným způsobem, který by všichni přijali a neschopnost levicových politiků zaujmout kritický postoj ke kapitalismu a vymyslet něco konstruktivního, přispívá ke vzniku a šíření konspiračních teorií. Ty jsou také častou příčinou volby Zemana.
V roce 1989 mnozí lidé nevěděli, do čeho vlastně jdou. Neměli tušení, jak se žije na západě. Viděli jen výhody, které tamější obyvatelé oproti nám měli (a vlastně ani ne všichni lidé západ tak obdivovali - někteří byli v podstatě pro režim). No, a o následném vztahu k Havlovi radši ani nebudu psát. Zřejmě jim z toho vyšlo - nevolit intelektuály se vzletnými řečmi.
Vzpomínám si ještě, jak Zeman před lety rehabilitoval levici, k níž tehdy nikdo neměl odvahu se přiznat (ani já ne). Taková tu po listopadu panovala atmosféra. Od té doby se Zeman jistě změnil, ale mnozí lidé ho bohužel pořád vidí jako levicového.
Nicméně Zemana volili i někteří mladí lidé, kteří si na rok 1989 vůbec nepamatují. Čím méně si socialismus pamatují, tím víc si ho představují jako bájný svět. Anebo naopak, tím si ho představují strašněji, pokud jsou ladění spíš antikomunisticky. Ale takoví většinou Zemana nevolili.
Neschopnost vyložit historii nějakým rozumným způsobem, který by všichni přijali a neschopnost levicových politiků zaujmout kritický postoj ke kapitalismu a vymyslet něco konstruktivního, přispívá ke vzniku a šíření konspiračních teorií. Ty jsou také častou příčinou volby Zemana.
JH
January 29, 2018 v 11.32
Proč Drahoš zvítězil v zahraničí,
má zcela prozaický důvod. Není to tím, že by čeští expati "vstřebali tu západní civilizaci s jejími nepodmíněnými normami vzájemně slušného a korektního chování", jak píše pan Poláček - ostatně Drahoš přesvědčivě zvítězil i mezi krajany v Rusku a Číně.
Je to jednoduše tím, že krajané v zahraničí více vnímají prezidentovu reprezentaci v zahraničí a méně tu domácí. A Zeman České republice celkem objektivně nedělá dobré jméno.
Někdo si klidně může myslet, že za to můžou zaujatí a nespravedliví novináři z celého světa, kteří nechápou našeho skvělého prezidenta, ale to nic nemění na skutečnosti, že jiní Evropští prezidenti (i když ne všichni) s novináři vycházejí lépe.
Je to jednoduše tím, že krajané v zahraničí více vnímají prezidentovu reprezentaci v zahraničí a méně tu domácí. A Zeman České republice celkem objektivně nedělá dobré jméno.
Někdo si klidně může myslet, že za to můžou zaujatí a nespravedliví novináři z celého světa, kteří nechápou našeho skvělého prezidenta, ale to nic nemění na skutečnosti, že jiní Evropští prezidenti (i když ne všichni) s novináři vycházejí lépe.
JP
January 29, 2018 v 11.46
Pane Vyleťale, napsal jsem naprosto jednoznačně, že je naprosto nepřípustné jakémukoli jednotlivci předhazovat jeho o s o b n í volbu.
Ale na straně druhé tu stojí ten fakt, že český národ jako c e l e k si do svého čela - a to už opakovaně - vybral a ustanovil představitele, který je přímo prototypickým ztělesněním lidské nízkosti a hnusu.
Máme teď snad před tímto faktem národního selhání zavřít oči, s tou lacinou a povrchní výmluvou, že prostě každý má právo své volby?
Znovu a znovu musím upozorňovat: je vždy a v jakémkoli okamžiku nutno diferencovat mezi jednáním, názory a motivy jednotlivého, konkrétního člověka, a mezi postoji národa jako celku.
Mohu prozradit zcela konkrétně: mám jednoho dobrého známého - velmi inteligentní, velmi kultivovaný, neobyčejně slušný člověk. A přesto - volil Zemana. Tedy někoho, kdo je ztělesněním veškeré neslušnosti a obhroublosti.
Musím přiznat: tento protiklad je mi naprosto nepochopitelný. A jediný způsob kterým si to alespoň do jisté míry mohu racionálně vysvětlit je ten, že tento můj známý někde ve svém nitru má velice silnou, až snad přímo bolestnou touhu po identitě. Po tom, někde nalézt zakotvení, vyšší smysl vlastního bytí. A tam kde má pocit že tuto svou identitu, toto své zakotvení může nalézt - tam u něj náhle naprosto mizí i ta nejzákladnější schopnost kritického myšlení. A prostě není možno s ním pohnout. A v takových chvílích je ochoten ztotožnit se bez jakékoli niterné výhrady i s těmi nejobskurnějšími hnutími a fenomény.
Zdá se, že právě toto bylo tím nejzákladnějším důvodem Zemanova vítězství: holý identitarismus. On svým nepokrytým národoveckým šovinismem velké části národa vsugeroval pocit, že on a jedině on je tím, který tu naší "posvátnou" českost dokáže ubránit proti všemu cizímu. Ať je tímto "cizím" Brusel, anebo proudy uprchlíků.
Takže: ano, je možno - u jednotlivého člověka - vystopovat, a do určité míry i pochopit motivy toho, proč svou osobní spásu spatřuje právě v neotesaném, obhroublém a falešném Zemanovi, a ne v solidním, ale bezvýrazném Drahošovi.
Ale to všechno nemění nic na tom, že právě tento národní - či přesněji: nacionální - identitarismus má naprosto falešný základ, že jeho pramenem je stále ještě přetrvávající východoevropské zápecnictví a provincialismus, přetrvávající neschopnost a neochota převzít pozitivní hodnoty západního liberalismu.
Pokud bychom - jako národ - neměli ani v tuhle chvíli být schopni si přiznat tyto slabosti a vady v národní povaze, kdybychom ani v tuto chvíli v sobě nedokázali probudit pocity svědomí a studu tohoto vlastního zaostávání za civilizačními normami běžnými v rozvinutém západním světě - pak by to znamenalo že se už natrvalo uzavřeme ve svém zatuchlém provincialismu.
Ale na straně druhé tu stojí ten fakt, že český národ jako c e l e k si do svého čela - a to už opakovaně - vybral a ustanovil představitele, který je přímo prototypickým ztělesněním lidské nízkosti a hnusu.
Máme teď snad před tímto faktem národního selhání zavřít oči, s tou lacinou a povrchní výmluvou, že prostě každý má právo své volby?
Znovu a znovu musím upozorňovat: je vždy a v jakémkoli okamžiku nutno diferencovat mezi jednáním, názory a motivy jednotlivého, konkrétního člověka, a mezi postoji národa jako celku.
Mohu prozradit zcela konkrétně: mám jednoho dobrého známého - velmi inteligentní, velmi kultivovaný, neobyčejně slušný člověk. A přesto - volil Zemana. Tedy někoho, kdo je ztělesněním veškeré neslušnosti a obhroublosti.
Musím přiznat: tento protiklad je mi naprosto nepochopitelný. A jediný způsob kterým si to alespoň do jisté míry mohu racionálně vysvětlit je ten, že tento můj známý někde ve svém nitru má velice silnou, až snad přímo bolestnou touhu po identitě. Po tom, někde nalézt zakotvení, vyšší smysl vlastního bytí. A tam kde má pocit že tuto svou identitu, toto své zakotvení může nalézt - tam u něj náhle naprosto mizí i ta nejzákladnější schopnost kritického myšlení. A prostě není možno s ním pohnout. A v takových chvílích je ochoten ztotožnit se bez jakékoli niterné výhrady i s těmi nejobskurnějšími hnutími a fenomény.
Zdá se, že právě toto bylo tím nejzákladnějším důvodem Zemanova vítězství: holý identitarismus. On svým nepokrytým národoveckým šovinismem velké části národa vsugeroval pocit, že on a jedině on je tím, který tu naší "posvátnou" českost dokáže ubránit proti všemu cizímu. Ať je tímto "cizím" Brusel, anebo proudy uprchlíků.
Takže: ano, je možno - u jednotlivého člověka - vystopovat, a do určité míry i pochopit motivy toho, proč svou osobní spásu spatřuje právě v neotesaném, obhroublém a falešném Zemanovi, a ne v solidním, ale bezvýrazném Drahošovi.
Ale to všechno nemění nic na tom, že právě tento národní - či přesněji: nacionální - identitarismus má naprosto falešný základ, že jeho pramenem je stále ještě přetrvávající východoevropské zápecnictví a provincialismus, přetrvávající neschopnost a neochota převzít pozitivní hodnoty západního liberalismu.
Pokud bychom - jako národ - neměli ani v tuhle chvíli být schopni si přiznat tyto slabosti a vady v národní povaze, kdybychom ani v tuto chvíli v sobě nedokázali probudit pocity svědomí a studu tohoto vlastního zaostávání za civilizačními normami běžnými v rozvinutém západním světě - pak by to znamenalo že se už natrvalo uzavřeme ve svém zatuchlém provincialismu.
JP
January 29, 2018 v 11.52
Ostatně, kdybychom ani v tuto chvíli neměli být schopni své vlastní národní sebereflexe - a tedy i náhledu na vlastní národní selhání - jak pak bychom mohli právem vytýkat třeba Turkům, že se nechali ve své většině stejně tak oklamat a obelhat polodiktátorským a zkorumpovaným Erdoganem? Jak bychom pak právem mohli vytýkat Rusům, že znovu a znovu bezmyšlenkovitě volí svého novodobého cara Putina - jenom proto že on má talent v nich vzbuzovat právě takovýto povrchní a falešný pocit národní identity? Jak bychom pak mohli vytýkat Maďarům, že si do svého čela zvolili reakčního až přímo fašistoidního Orbána?
A tak dále a tak dále: jestli si chceme právem uchovat oprávnění soudit tento svět a rozlišovat dobré od špatného, pravé od falešného, pak v prvé řadě musíme dokázat provést právě tento akt své vlastní národní očisty, svého vlastního prohlédnutí a probuzení.
A tak dále a tak dále: jestli si chceme právem uchovat oprávnění soudit tento svět a rozlišovat dobré od špatného, pravé od falešného, pak v prvé řadě musíme dokázat provést právě tento akt své vlastní národní očisty, svého vlastního prohlédnutí a probuzení.
JP
January 29, 2018 v 11.55
Pan Hajek: opravdu je spíše jen málo pravděpodobné, že by Češi žijící v zahraničí své volební preference měnili podle toho, co západní tisk píše o našem prezidentovi. O tom se ostatně na Západě píše jenom velice zřídka.
Spíše je tu ve hře jiný faktor: totiž že na Západ se - ať z těch či oněch důvodů - dostali právě ti, kteří jsou už tak jako tak spíše nakloněni západním, tedy liberálně demokratickým hodnotám. A ti pak ovšem zcela logicky volili Drahoše.
Spíše je tu ve hře jiný faktor: totiž že na Západ se - ať z těch či oněch důvodů - dostali právě ti, kteří jsou už tak jako tak spíše nakloněni západním, tedy liberálně demokratickým hodnotám. A ti pak ovšem zcela logicky volili Drahoše.
January 29, 2018 v 12.33
Možná by bylo nejlepší, pane Poláčku, kdybychom Turky nechali na pokoji, ať si volí, koho chtějí, a starali se víc o své domácí problémy.
Jak už jsem napsala, nepovažuji nadávky paní Knapové na adresu Čechů, k nimž zjevně nepočítá samu sebe, za žádnou sebekritiku. Tu může dělat každý pouze sám za sebe.
A nakonec vůbec nevěřím, že jiné národy jsou lepší než Češi. Občas se třeba píše, že jsme posedlí nákupy levného zboží v supermarketech, ale dnes jsem se dočetla, že ve Francii se lidi poprali o zlevněnou Nutellu.
https://m.novinky.cz/articleDetails?query=Nutel&sznu=nFucp81aCmmqJbeK&ref=search&aId=461800
Jak už jsem napsala, nepovažuji nadávky paní Knapové na adresu Čechů, k nimž zjevně nepočítá samu sebe, za žádnou sebekritiku. Tu může dělat každý pouze sám za sebe.
A nakonec vůbec nevěřím, že jiné národy jsou lepší než Češi. Občas se třeba píše, že jsme posedlí nákupy levného zboží v supermarketech, ale dnes jsem se dočetla, že ve Francii se lidi poprali o zlevněnou Nutellu.
https://m.novinky.cz/articleDetails?query=Nutel&sznu=nFucp81aCmmqJbeK&ref=search&aId=461800
JH
January 29, 2018 v 13.28
Tomu nevěřím, pane Poláčku,
to by mohlo možná platit o emigrantech ze šedesátých let, ale hranice už jsou nějakou dobu otevřené, a většina českých občanů v zahraničí tam jednoduše vyjela za prací v poslední dekádě - jenom za posledních pět let (od první volby Zemana) se počet zapsaných voličů v zahraničí zdvojnásobil (podle čísel ČSÚ).
Opravdu se mi nezdá, že by naklonění západním hodnotám mělo zásadní vliv na získání práce v zahraničí.
Opravdu se mi nezdá, že by naklonění západním hodnotám mělo zásadní vliv na získání práce v zahraničí.
Zajímavé je, že výzvy podobné těm pana Putny či paní Hájkové jsou adresované výlučně Zemanovým odpůrcům ať už s tábora souhlasného či opačného. Neexistuje myslím žádná výzva k zdvořilosti či umírněnosti ze Zemanova tábora. Zeman sám se vyjádřil tak, že Pražská kavárna má držet hubu a těžko od něj čekat, že by se někdy pokusil smiřovat s tou půlkou národa, které ho nechtěla.
Od antizemanovců se zkrátka čeká, že nastaví druhou tvář, absolutní etickou nadřazenost jim připisují obě strany konfliktu.
Když Pražské kavárně někdo vyklopí lopatu hnoje na hlavu, ještě si tam má přisypat popel a dost často to opravdu dělá.
Od antizemanovců se zkrátka čeká, že nastaví druhou tvář, absolutní etickou nadřazenost jim připisují obě strany konfliktu.
Když Pražské kavárně někdo vyklopí lopatu hnoje na hlavu, ještě si tam má přisypat popel a dost často to opravdu dělá.
January 29, 2018 v 14.12
Já osobně se nepočítám do žádného "tábora". Jestliže tady vyzývám intelektuály, aby zanechali urážek, mám jednak na mysli přísloví "Moudřejší ustoupí". A jednak předpokládám, že většina Zemanových voličů Referendum ani nečte.
January 29, 2018 v 17.20
Je pravda, že tady by nemělo smysl vyzývat Zemanovy voliče, aby zanechali urážek. To byste musela napsat třeba do Parlamentních listů, jistě by Vám to otiskli a je to nejvlivnější textové medium u nás. Zemana jste volila při první volbě, takže byste opravdu nemluvila za žádný tábor.
January 29, 2018 v 18.13
Ale já Parlamentní listy vůbec nečtu, pane Kubičko. Tak proč bych tam měla něco psát? Ano, před pěti lety jsem volila Zemana ve druhém kole. Letos jsem se dala ovlivnit Referendem a Facebookem, abych volila v prvním kole Drahoše. Ale vůbec jsem si nebyla jistá, jestli jsem udělala správně. V druhém jsem volit nešla. Jednak kvůli nejistotě, zda dělám dobře, když volím Drahoše, jednak proto, že jsem byla v pátek a v sobotu mimo své bydliště a nevyzvedla jsem si voličský průkaz.
Já samozřejmě nemůžu nikomu zakázat, aby někoho tupil. Jenom jsem si myslela, že to není rozumné, protože ti, kterých se to týká, se ještě více zatvrdí.
Já samozřejmě nemůžu nikomu zakázat, aby někoho tupil. Jenom jsem si myslela, že to není rozumné, protože ti, kterých se to týká, se ještě více zatvrdí.
dnes jsem poslouchal relaci o Finech, jak jsou hrdi na to, že se jim během 20. století podařilo uhájit demokracii a nezávislost na SSSR, i když za ni museli spoustu věcí v zahraniční a domácí politice zaplatit. Přesto jsou velice hrdí a váží si své státnosti. Proč tak na tom nejsou Češi, paní Hájková?
Mně se třeba nelíbí to, když Čech takto o svém názoru mluví, že jsou křupani, udavači, podvodníci... V tom s Vámi souhlasím. Ale je třeba si uvědomit, že v postmoderní době si národnost stejně jako víru člověk volí, že se do ní nenarodil. Narodíte se jen jako občan. Já jsem se narodil jako občan Československa a Německa. K českému národu jsem se po chladném prožívání přestal hlásit. Zjistil jsem, že se mohu hlásit ke své zemské příslušnosti a že to je normální, ne jen legální.
Prostě musíme se smířit s tím, že obrozenecké pojetí národnosti, které má kořeny v německém romantismu jazykového národnictví, je již dávno pryč. V moderní době si lidé mysleli, že první tu byl národ a až potom stát. Že národ utvořil stát. Přitom tomu bylo naopak. Nejprve vznikly feudální státy a potom se z nich utvořily národy. Nejprve tradiční, feudální, později moderní národy. Je tedy hloupost tvrdit třeba, že "Velká Morava byla prvním státem Čechů a Slováků", protože žádní Češi a Slováci tu do 19. století nebyli.
Ten "sebevztek" na český národ je symptomatický. Je to jako u člověka s narušenou osobností, s traumatem, ke kterému se nedokáže dospěle postavit. Proto se z osobnosti oddělují její neintegrované části, komplexy, mezi nimiž a osobností je vztah s agresivním nábojem. Proto se vzájemně Češi nemají rádi a nedokážou se dohodnout na jednom příběhu a vizi. Protože nemají zdravý vztah a úctu ke svému češství uvnitř.
Češi nejsou ubozí a nízcí. Češi jsou tak strašně nejistí, sebepodceňující, nezralí a nesebevědomí!
Mně se třeba nelíbí to, když Čech takto o svém názoru mluví, že jsou křupani, udavači, podvodníci... V tom s Vámi souhlasím. Ale je třeba si uvědomit, že v postmoderní době si národnost stejně jako víru člověk volí, že se do ní nenarodil. Narodíte se jen jako občan. Já jsem se narodil jako občan Československa a Německa. K českému národu jsem se po chladném prožívání přestal hlásit. Zjistil jsem, že se mohu hlásit ke své zemské příslušnosti a že to je normální, ne jen legální.
Prostě musíme se smířit s tím, že obrozenecké pojetí národnosti, které má kořeny v německém romantismu jazykového národnictví, je již dávno pryč. V moderní době si lidé mysleli, že první tu byl národ a až potom stát. Že národ utvořil stát. Přitom tomu bylo naopak. Nejprve vznikly feudální státy a potom se z nich utvořily národy. Nejprve tradiční, feudální, později moderní národy. Je tedy hloupost tvrdit třeba, že "Velká Morava byla prvním státem Čechů a Slováků", protože žádní Češi a Slováci tu do 19. století nebyli.
Ten "sebevztek" na český národ je symptomatický. Je to jako u člověka s narušenou osobností, s traumatem, ke kterému se nedokáže dospěle postavit. Proto se z osobnosti oddělují její neintegrované části, komplexy, mezi nimiž a osobností je vztah s agresivním nábojem. Proto se vzájemně Češi nemají rádi a nedokážou se dohodnout na jednom příběhu a vizi. Protože nemají zdravý vztah a úctu ke svému češství uvnitř.
Češi nejsou ubozí a nízcí. Češi jsou tak strašně nejistí, sebepodceňující, nezralí a nesebevědomí!
JN
Velkým pozitivem Zemanova vítězství je, že pan prezident nyní může být naším "velkým učitelem" pokory... chi chi :-) (Myslím to tak trochu opravdu.)
Ano, od antizemanovců se opravdu očekává etická nadřazenost, ale v tom paradoxním (křesťanském) smyslu.
Ano, od antizemanovců se opravdu očekává etická nadřazenost, ale v tom paradoxním (křesťanském) smyslu.
Vyzýváte intelektuály, aby zanechali urážek a tím z nich jakýsi tábor děláte. Všichni intelektuálové přece neurážejí a pokud intelektuálové píšící do DR někoho urážejí, jsou to spíše intelektuálové liberální toho druhu, který píše do Respektu. Na nějaký článek v DR urážející Zemanovy voliče si nevzpomínám.
Připomněla byste mi, kde jsem ty voliče urážel já? Připomenu, že do DR jsem začal psát před první přímou volbou a proti Zemanovi jsem tehdy neagitoval, pro něj ovšem také ne.
Voliči Zemana jsou dnes v postavení vítězů, na mediální scéně je to už dávno establishment a to, do jaké míry se bude na veřejné scéně nadávat, záleží hlavně na nich.
"Pražská kavárna", to je dnes něco jako němečtí Židé na počátku třicátých let. Připisuje se jim obrovský vliv a bohatství a nikdo se jich nezastane.
Mimochodem, moje žena, která je na rozdíl ode mně katolička, teď psala Halíkovi kriticky o jeho snad příliš vyhroceném internetovém protizemanovskému rozhovoru. Odpověděl jí s uznáním kultivované kritiky a přislíbil jí, že o tomto duchovním aspektu bude ve svém večerním kázání mluvit, v něm pak vyzdvihl potřebu positivního přístupu. Odpůrci Zemana jsou samozřejmě oba.
Myslíte si, že podobné konverzace probíhají i mezi podporovateli Miloše Zemana? Možná ano, ale já se o tom nedozvídám.
Připomněla byste mi, kde jsem ty voliče urážel já? Připomenu, že do DR jsem začal psát před první přímou volbou a proti Zemanovi jsem tehdy neagitoval, pro něj ovšem také ne.
Voliči Zemana jsou dnes v postavení vítězů, na mediální scéně je to už dávno establishment a to, do jaké míry se bude na veřejné scéně nadávat, záleží hlavně na nich.
"Pražská kavárna", to je dnes něco jako němečtí Židé na počátku třicátých let. Připisuje se jim obrovský vliv a bohatství a nikdo se jich nezastane.
Mimochodem, moje žena, která je na rozdíl ode mně katolička, teď psala Halíkovi kriticky o jeho snad příliš vyhroceném internetovém protizemanovskému rozhovoru. Odpověděl jí s uznáním kultivované kritiky a přislíbil jí, že o tomto duchovním aspektu bude ve svém večerním kázání mluvit, v něm pak vyzdvihl potřebu positivního přístupu. Odpůrci Zemana jsou samozřejmě oba.
Myslíte si, že podobné konverzace probíhají i mezi podporovateli Miloše Zemana? Možná ano, ale já se o tom nedozvídám.
JN
doslechl jsem se totiž, že někde existovaly modlitební kroužky, kde se modlili za dobrou volbu prezidenta. Bůh naše přání vyplnil:-) a poslal nám vynikajícího učitele základní křesťanské ctnosti - pokory.
Já vím, že v dnešní době si člověk může volit národnost i víru. Ale myslím, že si je volí spíš srdcem než rozumem. Musím říct, že jsem byla čas od času na svůj národ taky dost naštvaná. Zlobila jsem se, že jsou takoví, jací jsou. Ale v cizině se za své češství nestydím, na rozdíl od některých jiných spoluobčanů. I když nepociťuji ani žádnou zvláštní hrdost. Ovšem tu bych nepociťovala ani kdybych se hlásila k moravanství, které jsem nikdy moc neprožívala (až na moravské lidové písně). Nějak to nemám zapotřebí, být hrdá na to, že někam patřím, že jsem to nebo ono. Vždycky jsem však měla vztah k národním dějinám a mýtům. Je to tak trochu součást mé duše. Nejde se toho zbavit.
Teď mě napadá, pane Ungere, jestli by nešlo tu českou národní duši nějak uzdravit - třeba ty oddělené komplexy nějak integrovat?
Teď mě napadá, pane Ungere, jestli by nešlo tu českou národní duši nějak uzdravit - třeba ty oddělené komplexy nějak integrovat?
JN
January 29, 2018 v 21.44
Cítím se Čechem a mužem, jestli jsem intelektuál - to nevím.
Intelektuálové nikdy do žádného tábora patřit nechtějí, takže jestli jsem intelektuál, do tábora intelektuálů jistě nepatřím a paušální umravňování intelektuálů se mě tudíž dotknout nemůže. Urážky Čechů a mužů se mě však dotýkají, takže asi stejně intelektuál nebudu. Ještě jsem totiž neviděl žádného intelektuála, který by byl také Čechem a mužem:-)
January 29, 2018 v 22.10
Já vím, pane Kubičko, že vy jste nikoho neurážel, a proto se omlouvám, jestli se vás to nějak osobně dotklo. Já moc dobře vím, že všichni intelektuálové takoví nejsou. Nedávno mě nadzvedl ten článek v Reflexu. Píšu ale na Referendum, protože jsem zvyklá sem psát. Navíc jsme se tu nedávno (i když myslím ne s vámi) přeli o morálních aspektech volby Zemana. Tak to sem jistě patří. Ať si to nikdo nebere osobně, ale ať se nad tím každý pro jistotu zamyslí. Zemanovi voliči většinou nejsou tak sečtělí jako vy s Halíkem, a tudíž ne každý patrně rozlišuje intelektuály z Reflexu, Respektu, Referenda či odjinud. Zlobí se pak paušálně na "pražskou kavárnu". Zazlíváte jim, že to nerozlišují?
FO
Musím dosvědčit, že jsem i mezi voliči Miloše Zemana zaregistroval diskuse o tom, jestli třeba ty billboardy "Stop migrantům a Drahošovi" byly přes čáru a příliš vyhrocené, stejně jako třeba kritiku Zemanova povolebního projevu o mutantovi - novináři ČT. Skutečně to není černobílé rozdělení, myslím.
MP
proč jste upustila od podpory Drahoše?
January 30, 2018 v 6.51
Protože jsem se zamyslela nad tím, co dělám, a zjistila jsem, že to ode mne byla bublinářská volba. Že jsem se jednoduše dala ovlivnit apely na občanské povinnosti, na volbu menšího zla, volbu slušnosti a větší sociálnosti kandidáta - tou si ovšem zatím vůbec nejsem jistá. Ne všichni lidé, o kterých vím, že mají politický přehled a že smýšlejí sociálně, Drahoše doporučovali. A tak jsem se rozhodla, že pokud nebudu nucena, tak se nezúčastním něčeho, o čem nevím jistě, jestli je to správné.
JV
Pane Poláčku,
to, co vy tu rozvíjíte o nedospělých Češích, je blud. Kdybyste se podíval na mapu toho, jak se kde volilo, mohl byste k tomu dospět.
Podle Vás by ti nejinteligentnější lidi byli z Prahy 1, ze Starého Města, a ti nejomezenější někde od Bohumína či z Oloví na Sokolovsku.
Ono je to ale jinak, pane Poláčku. Drahoše nejvíc volí tam, kde se točí nejvíce peněz a je nejvíce šancí zbohatnout. Zemana nejvíce volí tam, kde je největší bída a nejméně šancí z ní vybřednout.
Jinak řečeno, nejde o inteligenci. Protože tu motivem není nic jiného, než na prvním místě starost o sebe sama. Tedy zase jenom nedostatek lásky k bližnímu a přebytek lásky k sobě.
Nic nového pod sluncem, pane Poláčku. Jen mít oči k vidění a uši ke slyšení.
Váš Jiří Vyleťal
to, co vy tu rozvíjíte o nedospělých Češích, je blud. Kdybyste se podíval na mapu toho, jak se kde volilo, mohl byste k tomu dospět.
Podle Vás by ti nejinteligentnější lidi byli z Prahy 1, ze Starého Města, a ti nejomezenější někde od Bohumína či z Oloví na Sokolovsku.
Ono je to ale jinak, pane Poláčku. Drahoše nejvíc volí tam, kde se točí nejvíce peněz a je nejvíce šancí zbohatnout. Zemana nejvíce volí tam, kde je největší bída a nejméně šancí z ní vybřednout.
Jinak řečeno, nejde o inteligenci. Protože tu motivem není nic jiného, než na prvním místě starost o sebe sama. Tedy zase jenom nedostatek lásky k bližnímu a přebytek lásky k sobě.
Nic nového pod sluncem, pane Poláčku. Jen mít oči k vidění a uši ke slyšení.
Váš Jiří Vyleťal
VP
January 30, 2018 v 9.41
Asi nikdy pořádně nevyzkoumáme, co se děje v našem nitru. Psychologové už odhalili tolik způsobů jak se obelháváme, ospravedlňujeme, naplňujeme, žijeme... Znal jsem českou herečku, vždycky hrdě prohlašovala: Jsem česká herečka. Přitom pocházela z rodu Scorbetti, který byl ve středověku potupně vyhnaný z Itálie pro svoji zhýralost. Její otec byl pražský právník Schubert, mezi prvními odvezený do Dachau a tam umučený. Eva Seemannová svůj vztah ke světovosti vyjádřila esperantem. Byla výbornou esperantistkou. V esperantu tvořila, překládala z něj, měla i představení v esperantu. Češství však bylo na prvním místě. Kritizovala ty, kdo pomlouvali Čechy. Káleli do vlastního hnízda.
Myslím, že s národním prvkem budeme muset ještě dlouho počítat a nepřenechat jej nacionalistům. Vůbec nezáleží na tom, že státy původně nevznikaly na národním prvku. Spousta národů přitom zanikla (Polabští Slované a další). Problém národů bude ještě znepokojovat budoucnost světa. Ani Podkarpatští Ukrajinci se necítí jako Ukrajinci ale Rusíni. Problémem je, že za 40 let a další léta se na jejich území nastěhovalo hodně Ukrajinců a Rusů, a je tam i hodně dalších národností.
Jako může být složitá volba své národnosti, je podobně složitá i volba představitelů národa. Proto si ji musíme zjednodušovat. Přiznávám, že jsem ve druhém kole volil antizemana (přednost jsem dával Fischerovi), ale rozhodlo, že jsem nechtěl na místě prezidenta podrazníka a lháře. Takový byl už při volbě před pěti léty.
Myslím, že s národním prvkem budeme muset ještě dlouho počítat a nepřenechat jej nacionalistům. Vůbec nezáleží na tom, že státy původně nevznikaly na národním prvku. Spousta národů přitom zanikla (Polabští Slované a další). Problém národů bude ještě znepokojovat budoucnost světa. Ani Podkarpatští Ukrajinci se necítí jako Ukrajinci ale Rusíni. Problémem je, že za 40 let a další léta se na jejich území nastěhovalo hodně Ukrajinců a Rusů, a je tam i hodně dalších národností.
Jako může být složitá volba své národnosti, je podobně složitá i volba představitelů národa. Proto si ji musíme zjednodušovat. Přiznávám, že jsem ve druhém kole volil antizemana (přednost jsem dával Fischerovi), ale rozhodlo, že jsem nechtěl na místě prezidenta podrazníka a lháře. Takový byl už při volbě před pěti léty.
Motivem volby většiny lidí (a politických snah vůbec) skutečně bylo a je zajistit si svět jaký potřebuji pro sebe (i když se, pochopitelně, mohou mýlit v odhadu). Můžeme to chápat jako egoistické jednání. Vlastně i to, že chtějí volit lepší svět pro své děti, se dá chápat jako egoistické jednání. Skutečně neegoistické by totiž bylo své děti obětovat - jako Abraham Izáka - v důvěře, že Bůh ví, co dělá.
AM
January 30, 2018 v 10.09
Pro mnoho lidí byl Drahoš jenom prázdný sud, který zní podle toho, jak a kdo do něj bouchá...
VP
January 30, 2018 v 10.52
Myslím, že hlavním důvodem pro hodně lidí byla obava ze změny. Řekl mi kamarád: Volil bych Drahoše, ale bojím se, že bych toho jednou litoval. Podtextem je: Zeman nás zatím ochránil před imigranty, podporuje podnikání, ..., proto raději žádnou změnu.
JP
Takže, pane Vyleťale, pokud Vám dobře rozumím, v poslední volbě prezidenta nerozhodovala inteligence, nýbrž peníze.
V tomto smyslu bych s Vámi mohl dokonce souhlasit; nejsem si ovšem nijak jistý, jestli zrovna tento fakt slouží lidu českému ke cti.
Za prvé by to bylo projevem naprosté občanské negramotnosti (o níž je zrovna řeč v jiné diskusi) - tedy úplné nevědomosti o tom, na na to kolik občané budou mít k dispozici peněz má prezident státu asi takový vliv, jako televizní hlasatel počasí.
Za druhé: v České republice je podle nejnovějších údajů míra skutečně akutní chudoby nějakých 12 procent - nejméně v celé Evropě. Jak tedy pak může souhlasit ta rovnice, že zrovna ti "chudí" Češi jako svého reprezentanta volí takovou falešnou figuru jako je Zeman?
Za třetí a nejhůře: z Vaší téze by tedy vyplývalo, že Češi si do nejvyššího státního úřadu zvolili natolik evidentně pokřivenou osobnost jako je Zeman - jenom pro peníze!
Pokud by tohle opravdu mělo souhlasit - pak právě tohle by byl ten nejvíce zdrcující odsudek, který by vůbec jenom o morálce národa bylo možno vyslovit.
V tomto smyslu bych s Vámi mohl dokonce souhlasit; nejsem si ovšem nijak jistý, jestli zrovna tento fakt slouží lidu českému ke cti.
Za prvé by to bylo projevem naprosté občanské negramotnosti (o níž je zrovna řeč v jiné diskusi) - tedy úplné nevědomosti o tom, na na to kolik občané budou mít k dispozici peněz má prezident státu asi takový vliv, jako televizní hlasatel počasí.
Za druhé: v České republice je podle nejnovějších údajů míra skutečně akutní chudoby nějakých 12 procent - nejméně v celé Evropě. Jak tedy pak může souhlasit ta rovnice, že zrovna ti "chudí" Češi jako svého reprezentanta volí takovou falešnou figuru jako je Zeman?
Za třetí a nejhůře: z Vaší téze by tedy vyplývalo, že Češi si do nejvyššího státního úřadu zvolili natolik evidentně pokřivenou osobnost jako je Zeman - jenom pro peníze!
Pokud by tohle opravdu mělo souhlasit - pak právě tohle by byl ten nejvíce zdrcující odsudek, který by vůbec jenom o morálce národa bylo možno vyslovit.
JP
Takže paní Hájková je toho názoru, že není správné voliče Zemana odsuzovat, nýbrž je záhodno s nimi hovořit vlídně a s porozuměním. Neboť když se jejich volba odsoudí, oni se tím ještě více zatvrdí.
Tady je ovšem otázka, jakým způsobem je možno reálně prolomit jejich "kruhovou obranu", za kterou se zakopali do svých pozic, a s jejíž prostřednictvím se brání přiznat si zcela evidentní a nezpochybnitelnou mravní pokleslost a politické čachrářství jejich favorita.
Já opakuji ještě jednou: je vždy bezvýhradně nutno rozlišovat mezi tím, jak se stavět k jednotlivému člověku - a mezi tím, jak hodnotit jednání celého národa respektive volebního lidu.
Co se jednotlivce, konkrétního člověka týče - tady je opravdu krajně obtížné dávat nějaké rady, či objevovat nějakou univerzální metodu. Politické přesvědčení je velice úzce spjato se základním přesvědčením světonázorovým - a to je v každém člověku ukotveno v těch nejhlubších vrstvách jeho osobnosti, jeho vlastního já. Dalo by se snad téměř říci, že v daném smyslu politické přesvědčení je stejně tak nezměnitelné a neovlivnitelné jako sexuální orientace.
Pan Unger stanovil svou diagnózu, že český národ trpí ustrašeností a nedostatkem sebevědomí; já bych k tomu ještě připojil, že podle mých zkušeností trpí trvalým komplexem méněcennosti. Který si pak snaží kompenzovat křečovitě pěstovaným pocitem nadřazenosti: vůči Cikánům, vůči - dříve - Slovákům, vůči vlastně všem jiným národům. Toto je pak přesně ta živná půda, ze které čerpají takoví nacionální populisté jako je Zeman.
Ale znovu k otázce: co s tím? Jak mluvit s těmi, kteří takovéto názory a postoje zastávají? V individuálním případě je možno vyzkoušet psychoterapii, která by v dotyčné osobě utlumila její niterné strachy, její fóbie, a tím jí umožnila pohledět na okolní svět volnějším a otevřenějším pohledem.
Ale co s celým národem? Ten - bohužel - není možno celý (či alespoň jeho polovinu) položit na gauč u psychoanalytika.
Tuto chybějící možnost individuální psychoterapie je tedy nutno nahradit něčím jiným. A tímto "něčím jiným" nemůže být nic jiného, nežli právě to, co i my zde činíme - totiž angažovaná veřejná diskuse o tom, co je a co není správné, co je a co není lidsky pravé a pokročilé, o tom co je humánní a o tom co má naopak reakční charakter.
A takovouto veřejnou diskusi není možno zahájit jinak, nežli naprosto jasným a otevřeným pojmenováním toho, co se děje: jaké tento národ učinil kroky, a co přitom udělal nepravého. Pokud si nedokážeme sami nastavit toto zrcadlo - pak nikdy nedojde k žádné nápravě.
Tato otevřená, a třeba i nemilosrdná kritika do vlastních řad - to není v žádném případě projev národního odrodilství, nýbrž přesně naopak. Zkuste si jenom, paní Hájková, přečíst to, co na adresu českého národa a jeho mentality ve svých pamětech píše třeba takový profesor Václav Černý - o jeho malosti, o jeho provincialismu, o jeho "podučitelství". Ale - tato sžíravá kritika je naopak projevem s t a r o s t i o český národ, výrazem snahy o nápravu. Kdo se opravdu odrodil od národa, ten by nad ním už jenom lhostejně mávl rukou.
Nedávno tu pan Horák napsal, že on na své vlastní mužstvo vždy klady vyšší (morální) nároky, nežli na ta ostatní. Ano, to je přesně to o co se jedná: to co nám drahé, to co je naše vlastní, to na čem nám doopravdy záleží - tak k tomu musíme být vždycky náročnější, kritičtější, nežli k tomu ostatnímu. Nějaké zdánlivě "chápavé" zastírání a popírání vlastních chyb a nedostatků nám nepomůže; nepřinese to nápravu, naopak by nás jenom udržovalo natrvalo v současné mizérii.
Tady je ovšem otázka, jakým způsobem je možno reálně prolomit jejich "kruhovou obranu", za kterou se zakopali do svých pozic, a s jejíž prostřednictvím se brání přiznat si zcela evidentní a nezpochybnitelnou mravní pokleslost a politické čachrářství jejich favorita.
Já opakuji ještě jednou: je vždy bezvýhradně nutno rozlišovat mezi tím, jak se stavět k jednotlivému člověku - a mezi tím, jak hodnotit jednání celého národa respektive volebního lidu.
Co se jednotlivce, konkrétního člověka týče - tady je opravdu krajně obtížné dávat nějaké rady, či objevovat nějakou univerzální metodu. Politické přesvědčení je velice úzce spjato se základním přesvědčením světonázorovým - a to je v každém člověku ukotveno v těch nejhlubších vrstvách jeho osobnosti, jeho vlastního já. Dalo by se snad téměř říci, že v daném smyslu politické přesvědčení je stejně tak nezměnitelné a neovlivnitelné jako sexuální orientace.
Pan Unger stanovil svou diagnózu, že český národ trpí ustrašeností a nedostatkem sebevědomí; já bych k tomu ještě připojil, že podle mých zkušeností trpí trvalým komplexem méněcennosti. Který si pak snaží kompenzovat křečovitě pěstovaným pocitem nadřazenosti: vůči Cikánům, vůči - dříve - Slovákům, vůči vlastně všem jiným národům. Toto je pak přesně ta živná půda, ze které čerpají takoví nacionální populisté jako je Zeman.
Ale znovu k otázce: co s tím? Jak mluvit s těmi, kteří takovéto názory a postoje zastávají? V individuálním případě je možno vyzkoušet psychoterapii, která by v dotyčné osobě utlumila její niterné strachy, její fóbie, a tím jí umožnila pohledět na okolní svět volnějším a otevřenějším pohledem.
Ale co s celým národem? Ten - bohužel - není možno celý (či alespoň jeho polovinu) položit na gauč u psychoanalytika.
Tuto chybějící možnost individuální psychoterapie je tedy nutno nahradit něčím jiným. A tímto "něčím jiným" nemůže být nic jiného, nežli právě to, co i my zde činíme - totiž angažovaná veřejná diskuse o tom, co je a co není správné, co je a co není lidsky pravé a pokročilé, o tom co je humánní a o tom co má naopak reakční charakter.
A takovouto veřejnou diskusi není možno zahájit jinak, nežli naprosto jasným a otevřeným pojmenováním toho, co se děje: jaké tento národ učinil kroky, a co přitom udělal nepravého. Pokud si nedokážeme sami nastavit toto zrcadlo - pak nikdy nedojde k žádné nápravě.
Tato otevřená, a třeba i nemilosrdná kritika do vlastních řad - to není v žádném případě projev národního odrodilství, nýbrž přesně naopak. Zkuste si jenom, paní Hájková, přečíst to, co na adresu českého národa a jeho mentality ve svých pamětech píše třeba takový profesor Václav Černý - o jeho malosti, o jeho provincialismu, o jeho "podučitelství". Ale - tato sžíravá kritika je naopak projevem s t a r o s t i o český národ, výrazem snahy o nápravu. Kdo se opravdu odrodil od národa, ten by nad ním už jenom lhostejně mávl rukou.
Nedávno tu pan Horák napsal, že on na své vlastní mužstvo vždy klady vyšší (morální) nároky, nežli na ta ostatní. Ano, to je přesně to o co se jedná: to co nám drahé, to co je naše vlastní, to na čem nám doopravdy záleží - tak k tomu musíme být vždycky náročnější, kritičtější, nežli k tomu ostatnímu. Nějaké zdánlivě "chápavé" zastírání a popírání vlastních chyb a nedostatků nám nepomůže; nepřinese to nápravu, naopak by nás jenom udržovalo natrvalo v současné mizérii.
Já jenom doufám, že v zájmu vedení té "angažované veřejné diskuse o tom, co je a co není správné" dostaneme všichni brzy nepodmíněný základní příjem. Někteří z nás totiž (v zájmu diskuse) už vůbec nemohou pracovat, jak je ta diskuse ničí.
JN
January 30, 2018 v 12.26
Zabývat se tím, co bylo první, zda stát nebo národ (a co z čeho vzniklo) je v podstatě nesmyslné.
Často to bývá vedeno účelovou snahou "teoreticky zdůvodnit", že národ je sociální konstrukt (ve smyslu tvrzení: "skutečný" národ neexistuje). Jistěže národ je SKUTEČNÝ sociální konstrukt - v tom smyslu, že lidé mají přirozenou tendenci k vytváření společenství.
Společenství, vzniklé na podkladě spolupráce při zajišťování svého přežití a své reprodukce (z čehož mohou pocházet i společně uznávané hodnoty - "software" - neboli kulturní odlišnosti od jiných společenství), takovéto společenství nemůže být globální, protože by to odporovalo principům ekologie.
Globální aspirace může za určitých okolností mít třeba společenství vytvářené na podkladě náboženském.
"Krystalizačním jádrem" při tvorbě nového společenství může být třeba pocit, že "tam těm lidem vůbec nerozumím, nevím proč dělají to či ono (proč volí Zemana; proč jsou vstřícní k migrantům...)", společenství si tedy utváří svoji (lokální) morálku, které členové ostatních společenství nerozumí.
V současnosti jsme možná svědky úpadku mocenského a stmelujícího vlivu států (z mnohokráte již zmíněných důvodů) a tvorby nového "kmenového uspořádání" společnosti.
Domnívám se, že popírání přirozené tendence k tvorbě společenství (jejímž výsledkem je například "národ") je nesmyslné a kontraproduktivní, vede to ke snaze "vychovávat primitivy" a ztěžuje to sebereflexi (někdo například může považovat za špatné hlásit se k identitě Čecha, ale už nereflektuje, že se sám identifikuje jako příslušník "národa intelektuálů").
Společenství, vzniklé na podkladě spolupráce při zajišťování svého přežití a své reprodukce (z čehož mohou pocházet i společně uznávané hodnoty - "software" - neboli kulturní odlišnosti od jiných společenství), takovéto společenství nemůže být globální, protože by to odporovalo principům ekologie.
Globální aspirace může za určitých okolností mít třeba společenství vytvářené na podkladě náboženském.
"Krystalizačním jádrem" při tvorbě nového společenství může být třeba pocit, že "tam těm lidem vůbec nerozumím, nevím proč dělají to či ono (proč volí Zemana; proč jsou vstřícní k migrantům...)", společenství si tedy utváří svoji (lokální) morálku, které členové ostatních společenství nerozumí.
V současnosti jsme možná svědky úpadku mocenského a stmelujícího vlivu států (z mnohokráte již zmíněných důvodů) a tvorby nového "kmenového uspořádání" společnosti.
Domnívám se, že popírání přirozené tendence k tvorbě společenství (jejímž výsledkem je například "národ") je nesmyslné a kontraproduktivní, vede to ke snaze "vychovávat primitivy" a ztěžuje to sebereflexi (někdo například může považovat za špatné hlásit se k identitě Čecha, ale už nereflektuje, že se sám identifikuje jako příslušník "národa intelektuálů").
JN
January 30, 2018 v 12.38
„Po útoku pražské kavárny jsem v rekonvalescenci a doufám, že se ze šoku brzy zotavím,“
komentoval svůj kolaps na Zemanově oslavě Milan Rokytka. Muži, kteří útočili na novináře, si podle něj zaslouží cenu Michala Velíška, neboť mu prý zachránili život: "Nemusel jsem již být živ a vlastizrádné pražské kavárně dále na obtíž."
Smějme se bez povyšování tomu, co je směšné - smějme se i sami sobě a vyvarujme se generalizací.
Smějme se bez povyšování tomu, co je směšné - smějme se i sami sobě a vyvarujme se generalizací.
AM
January 30, 2018 v 13.09
Nezapomínal bych, kdo proti Zemanovi stál.
Poprvé kníže, který má k lidu blíže, což dokázal svou účastí v hrubě asociální vládě a pastelkami dokresleným čírem.
Podruhé osobně slušný člověk, ale naprostý politický amatér, jak se ukázalo.
Ani jednou to neměl Miloš Zeman příliš těžké, přesto napodruhé málem prohrál...
To by napovídalo, že spoustě lidí Zemanovy úchylácké móresy vadí, ale není to to hlavní, co by jim znemožnilo ho podpořit.
Poprvé kníže, který má k lidu blíže, což dokázal svou účastí v hrubě asociální vládě a pastelkami dokresleným čírem.
Podruhé osobně slušný člověk, ale naprostý politický amatér, jak se ukázalo.
Ani jednou to neměl Miloš Zeman příliš těžké, přesto napodruhé málem prohrál...
To by napovídalo, že spoustě lidí Zemanovy úchylácké móresy vadí, ale není to to hlavní, co by jim znemožnilo ho podpořit.
January 30, 2018 v 13.33
Někdy úplně chápu lidi, kteří vyžadují „klid na práci“, ačkoliv od většiny intelektuálů tím sklízejí jenom pohrdání a výsměch. Ona totiž, když se u někoho aktivuje určitá část mozku, může se tak vyřadit nebo oslabit jiné mozkové centrum a člověk je tím jaksi vychýlen z rovnováhy, není schopen se pořádně na nic soustředit. Není schopen vést normální život. Někteří lidé opravdu potřebují na práci klid, ať se nám to líbí nebo ne. Někdy sice může být docela užitečné – být takto „vychýlen z rovnováhy“. Totiž, třeba když je potřeba udělat nějakou velkou společenskou změnu. Jenže to nemůže trvat moc dlouho. Člověk totiž v takovém stavu nevydrží natrvalo. Nevydrží ve stavu permanentního neklidu. Může se jenom modlit: Bože, pomoz mi.
HZ
January 30, 2018 v 13.37
"Ani jednou to neměl Miloš Zeman příliš těžké, přesto napodruhé málem prohrál...To by napovídalo, že spoustě lidí Zemanovy úchylácké móresy vadí, ale není to to hlavní, co by jim znemožnilo ho podpořit."
Zdůrazňování Zemanových úchyláckých móresů přehlušilo hlasy těch, kteří hlavní nebezpečí pro případ jeho znovuzvolení viděli v něčem jiném.
Je otázka, jestli by tyto hlasy nerozhodnutí voliči vnímali. To se ale už nedozvíme. Spíš můžeme doufat, že si některých neblahých důsledků všimnou sami od sebe.
Zdůrazňování Zemanových úchyláckých móresů přehlušilo hlasy těch, kteří hlavní nebezpečí pro případ jeho znovuzvolení viděli v něčem jiném.
Je otázka, jestli by tyto hlasy nerozhodnutí voliči vnímali. To se ale už nedozvíme. Spíš můžeme doufat, že si některých neblahých důsledků všimnou sami od sebe.
JV
Pane Poláčku,
snažil jsem se Vám na mapě volebních výsledků ukázat, že tyto výsledky nejsou závislé na tom, co Vy pokládáte za jakousi občanskou (či jinou) vyspělost, ale na sociálním postavení lidí v oblastech, jež mapa znázorňuje.
Pro větší objasnění toho, co tím myslím, dodávám, že my lidé nevolíme ve své většině jenom podle toho, co od námi upřednostňovaného kandidáta očekáváme, ale daleko více podle toho, jak se domníváme, že dotyčný kandidát – nakolik jsme schopni jej poznat - rozumí naší životní situaci, jakož i nadějím, jež vkládáme do jejího vylepšení. (Já vím, řekl jsem to kostrbatě, ale chtěl jsem to vyjádřit pokud možno co nejpřesněji.) S penězi, jak se domníváte Vy, to alespoň v prvé řadě nemá vůbec nic společného.
Konkrétněji řečeno, většině bankovních manažerů z Prahy 1 bude asi bližší Drahoš než Zeman. A většině už pošesté nezaměstnaných obyvatel Jesenicka (zcela lhostejno jakého vzdělání) bude bližší Zeman než Drahoš. S inteligencí to nemá vůbec nic co do činění. A už vůbec ne s nějakou morálkou, jak si někteří rádoby občanští vzorové ve své namyšlenosti myslí.
Váš Jiří Vyleťal
snažil jsem se Vám na mapě volebních výsledků ukázat, že tyto výsledky nejsou závislé na tom, co Vy pokládáte za jakousi občanskou (či jinou) vyspělost, ale na sociálním postavení lidí v oblastech, jež mapa znázorňuje.
Pro větší objasnění toho, co tím myslím, dodávám, že my lidé nevolíme ve své většině jenom podle toho, co od námi upřednostňovaného kandidáta očekáváme, ale daleko více podle toho, jak se domníváme, že dotyčný kandidát – nakolik jsme schopni jej poznat - rozumí naší životní situaci, jakož i nadějím, jež vkládáme do jejího vylepšení. (Já vím, řekl jsem to kostrbatě, ale chtěl jsem to vyjádřit pokud možno co nejpřesněji.) S penězi, jak se domníváte Vy, to alespoň v prvé řadě nemá vůbec nic společného.
Konkrétněji řečeno, většině bankovních manažerů z Prahy 1 bude asi bližší Drahoš než Zeman. A většině už pošesté nezaměstnaných obyvatel Jesenicka (zcela lhostejno jakého vzdělání) bude bližší Zeman než Drahoš. S inteligencí to nemá vůbec nic co do činění. A už vůbec ne s nějakou morálkou, jak si někteří rádoby občanští vzorové ve své namyšlenosti myslí.
Váš Jiří Vyleťal
January 30, 2018 v 19.18
Léčba české duše - srozumitelnost, decentralizace a podpora občanské společnosti
Paní Hájková,
já v podstatě vidím dvě cesty - jednu motivační a jednu institucionální. Ideálně by bylo použít obě. Každopádně je to cesta na jednu až tři generace.
1. Motivační přístup k terapii - Mělo by se všeobecně podporovat autorství a odpovědnost voličů, politiků, představitelů občanské společnosti i profesních organizací. Pokud někdo dokáže nastavit klima, kde by se někdo ozval a cítil, že to má vliv na ostatní složky státu, tak by to bylo ve prospěch integrace té národní "osobnosti". S podporou referend bych začal na lokální úrovni a až tam se ukáže, že lidé v referendech účelně a smysluplně rozhodují za informovanosti o podstatných záležitostech, postoupil bych možnost referenda výše. Mohlo by to klidně trvat desítky let. Stát by měl masivně investovat do efektivního vzdělávání, zejména podpory schopnosti kritického myšlení, spolupráce v rámci celé občanské společnosti a plánování. Další velké prostředky by měly jít na podporu venkova, turistického ruchu a těch nejokrajovějších oblastí. Ale tak, aby byly investicemi a podporou dalšího rozvoje.
2. Institucionální přístup k terapii - Bylo by vhodné a účelné vyhlásit třeba pěti až desetiletou cestu k druhé (třetí) české republice nebo případně k restauraci monarchie. Je ale nutné směřovat k nové ústavě, o tom koneckonců začátkem tisíciletí mluvil Václav Havel. K tomu by měly sloužit zkušenosti s politickým a ústavním systémem současným. Pokud lidé chtějí přímou volbu prezidenta, proč ne, jeho moc však musí být omezena na reprezentativní a třeba kontrolní, při jmenování vlády musí být jasné limity. Senát nemusí být přímo volený, ale třeba jmenovanou reprezentací samospráv, částečně i profesních organizací či odborů. Decentralizace by měla proběhnout vznikem silných větších územněsprávních celků a okresních úřadů oddělených od místní samosprávy. Profesní komory s povinným členstvím, které by si samy řešily profesní etiku, by měly být mnohem širší a mít vyšší moc. Sem by patřila i důsledná kontrola nezávislosti médií. Jak nedávno prohlásil Petr Pithart: Decentralizovat, decentralizovat, decentralizovat!
V obou přístupech je nutné dbát na to, aby prožitek autorství, odpovědnosti a uspokojení se dostal k co nejvyššímu počtu občanů a jejich organizací. Pokud by politici byli schopni mluvit srozumitelně, být čitelní, předvídatelní, důvěryhodní a přitom zůstat být zakotveni ve svých idejích a hranicích slušnosti, bez extremismu a populismu, tak by léčba byla samozřejmě o to úspěšnější.
Neškodila by jakákoli katarze, která by pomohla jak k nastavení nových institucionálních parametrů, tak k postupnému vyrovnávání se s minulostí.
Bohužel, doba je na tyto věci velmi obtížná. Češi své možnosti hodně promarnili. Národní obrození, první republika, poválečné období, rok 1968 i rok 1989. Moderně je konec a v dnešní době jsou tyto věci mnohem obtížnější. Ale ne nemožné. Stačí analýza podobně velkých a podobně geopoliticky usazených států - Rakousko, Švýcarsko, Finsko, Švédsko, Slovinsko, Maďarsko.
To, co pacienta přivede k dlouhodobé a po několika měsících až letech i úspěšné terapii, je (bohužel nebo bohudík?), velká krize.
Co by ale změnu spolehlivě zablokovalo, by bylo náhlé a patetické vzplanutí pro rychlé změny jen v kruhu vládnoucích elit, kterým by jen nakazili zbytek společnosti a následovalo by další velké zklamání a kocovina. Ne, změny musí být pomalé, postupné a musí být kladeny realistické cíle z ohledem na kontext.
IH
Bylo výše konstatováno, že chudší lidé volili za prezidenta M. Zemana a bohatší J. Drahoše. Jiný názor předpokládá podstatnější korelaci mezi inteligencí (resp. aspoň trochou intelektuálství) a preferencí druhého z kandidátů. Není tedy asi od věci se otázat, v jakém vztahu je u nás v současnosti dobrá situovanost a intelektuální předpoklady. Majetkové poměry ovšem zakládá nejen osobní finanční úspěch, ale i zděděné, příp. restituované majetky. Přesto nelze tvrdit, že by majorita intelektuálně orientovaných lidí byla finančně dobře zabezpečená, zatímco velká většina ostatních naopak. Představme si deset starých historiček umění či archivářek v důchodu žijících osaměle v nájemních bytech velkoměsta. Zřejmě se nevyhnou žádostem o příspěvek na bydlení a budou i tak skoro odkázány i na pomoc svých potomků. Přesto je pravděpodobné, že většina, nejspíš velká většina z nich volila v nedávných volbách pana Drahoše. A nyní si představme desítku hutníků z Ostravska. Je zřejmé, že jejich příjem je nesrovnatelně vyšší než výše zmíněných důchodkyň. Přesto lze předpokládat, že se v rozhodují většině přiklonili k volbě pana Zemana.
Podívejme se však na problém i jinak. Vyhledal jsem výsledek voleb v šumavské Modravě. 80% odevzdaných hlasů zde bylo pro J. Drahoše. To je vyšší podíl než kdekoli v Praze. Přitom víme, že provozovatelé šumavských penzionů a další zdejší podnikatelé mají zájem na oslabení statutu národního parku, který je přece jen omezuje v jejich záměrech. Měli by tedy mít blíže k Zemanovi než k Drahošovi. Jednoznačně však převážila jejich sociální sebeidentifikace.
Myslím, že korelace mezi volbou Miloše Zemana a pravidelným čtením deníku Blesk, ač stěží ověřitelná, bude tak silná, že stěží lze uvažovat o nějaké ještě silnější. Platí samozřejmě, že jak hlas pro Zemana, tak i četba bulvárního tisku nejsou než výsledkem těchže dispozic podstatné části obyvatelstva. Navíc ovšem dlouhodobá konzumace duševní stravy určitého typu upevňuje politickou orientaci, která, rozšíří-li se dostatečně, se stane součástí sebeidentifikace mnohých, vzácnou šancí na prožitek masové přináležitosti i příležitostí k pocitu zadostiučinění.
Ostatně soudím, že s averzí "obyčejných lidí" vůči intelektuálům uměl obratně nakládat (nejen) komunistický režim. Tato dovednost se zjevně neztratila.
Podívejme se však na problém i jinak. Vyhledal jsem výsledek voleb v šumavské Modravě. 80% odevzdaných hlasů zde bylo pro J. Drahoše. To je vyšší podíl než kdekoli v Praze. Přitom víme, že provozovatelé šumavských penzionů a další zdejší podnikatelé mají zájem na oslabení statutu národního parku, který je přece jen omezuje v jejich záměrech. Měli by tedy mít blíže k Zemanovi než k Drahošovi. Jednoznačně však převážila jejich sociální sebeidentifikace.
Myslím, že korelace mezi volbou Miloše Zemana a pravidelným čtením deníku Blesk, ač stěží ověřitelná, bude tak silná, že stěží lze uvažovat o nějaké ještě silnější. Platí samozřejmě, že jak hlas pro Zemana, tak i četba bulvárního tisku nejsou než výsledkem těchže dispozic podstatné části obyvatelstva. Navíc ovšem dlouhodobá konzumace duševní stravy určitého typu upevňuje politickou orientaci, která, rozšíří-li se dostatečně, se stane součástí sebeidentifikace mnohých, vzácnou šancí na prožitek masové přináležitosti i příležitostí k pocitu zadostiučinění.
Ostatně soudím, že s averzí "obyčejných lidí" vůči intelektuálům uměl obratně nakládat (nejen) komunistický režim. Tato dovednost se zjevně neztratila.
JN
už jsem Vám chtěl dát celkem jednoznačně za pravdu, pane Horáku, ale pak jsem si uvědomil, že Blesk ani jiný bulvár nečtu a averzi k intelektuálům mám přesto také.
Miloše Zemana jsem nevolil, protože je to zakuklený intelektuál a na primitiva si jen hraje:-)
Miloše Zemana jsem nevolil, protože je to zakuklený intelektuál a na primitiva si jen hraje:-)
Musím říct, že to, co navrhujete (decentralizace), je mi bližší než návrhy pana Poláčka. Jenomže kdo to prosadí?
January 31, 2018 v 7.34
Proč je lidem "z regionů" bližší Zeman než Drahoš je otázka. Určitě to není tak, že by Drahoše volili samí bankovní manažeři a Zemana samí nezaměstnaní. Na to není dost ani jedněch ani druhých.
Dokonce ani není kupodivu tak moc lidí, kteří si myslí, že se mají ekonomicky špatně, těch co si myslí, že se mají spíše špatně je daleko méně (14% dle posledního výzkumu CVVM) než těch, co svou situaci považují za spíše dobrou (51%). V chudobě to není.
Patrick Zandl zde nedávno psal o Zemanových soucitných slovech adresovaných lidem, kteří jsou na tom špatně, ale nikdo si na žádná soucitná Zemanova slova nevzpomněl.
Soucitem překypují levicoví intelektuálové, ale Zemanovi voliči o žádný soucit nestojí, proto je na tom levice tak bídně.
Pravděpodobnější je, že jim imponuje to, o čem Miloš Zeman sám mluví, tedy především úspěch, kompetence,zkušenost sebevědomí, pohrdání lidmi, kteří jsou zadlužení, neúspěšní,nejistí, hendikepovaní, cizí.
Dokonce ani není kupodivu tak moc lidí, kteří si myslí, že se mají ekonomicky špatně, těch co si myslí, že se mají spíše špatně je daleko méně (14% dle posledního výzkumu CVVM) než těch, co svou situaci považují za spíše dobrou (51%). V chudobě to není.
Patrick Zandl zde nedávno psal o Zemanových soucitných slovech adresovaných lidem, kteří jsou na tom špatně, ale nikdo si na žádná soucitná Zemanova slova nevzpomněl.
Soucitem překypují levicoví intelektuálové, ale Zemanovi voliči o žádný soucit nestojí, proto je na tom levice tak bídně.
Pravděpodobnější je, že jim imponuje to, o čem Miloš Zeman sám mluví, tedy především úspěch, kompetence,zkušenost sebevědomí, pohrdání lidmi, kteří jsou zadlužení, neúspěšní,nejistí, hendikepovaní, cizí.
January 31, 2018 v 8.11
Prosím vás, pane Kubičko, kteří levicoví intelektuálové projevují soucit jinak, než že o něm pořád diskutují mezi sebou?
JN
January 31, 2018 v 11.15
Levicoví intelektuálové spíše svrhávají kapitalismus, nějaký lid je jim ukradený,
nebo je v této jejich záslužné činnosti lid dokonce zklamal
((https://www.advojka.cz/archiv/2016/18/levice-proti-lidu))
a bylo by ho proto potřeba vyměnit. Tak ho tedy mění za lid více revolučnější. Podle Gramsciho jsou totiž hodnoty západní buržoazní kultury úzce spjaty s křesťanstvím, takže křesťanství se k revoluci proti kapitalismu evidentně nehodí:-)
(Podle Maxe Webera je naopak vznik kapitalismu úzce spjat s protestantskou etikou.)
((https://www.advojka.cz/archiv/2016/18/levice-proti-lidu))
a bylo by ho proto potřeba vyměnit. Tak ho tedy mění za lid více revolučnější. Podle Gramsciho jsou totiž hodnoty západní buržoazní kultury úzce spjaty s křesťanstvím, takže křesťanství se k revoluci proti kapitalismu evidentně nehodí:-)
(Podle Maxe Webera je naopak vznik kapitalismu úzce spjat s protestantskou etikou.)
JP
January 31, 2018 v 11.34
Pane Vyleťale, podle volebních analýz největší volební podporu Zeman získal v sekci středně velkých měst od 50 do 90 tisíc obyvatel. To pro tu tézi nadprůměrné podpory ve zchudlých periferních oblastech zrovna příliš nehovoří. (Tu statistiku je možno nahlédnout v dnešním Právu.) Proti tomu Vašemu tvrzení že Drahoše volily především bohaté regiony (kolem Prahy) je totiž velice svévolně vybraným a použitým kritériem. Tyto regiony totiž zároveň mají také nejvyšší podíl moderních produkčních míst. Takže ten rozdíl v preferencích je dán spíše rozdílem mezi regiony s vysokým podílem služeb a regiony s vysokým podílem tradičního ("rukodělného") průmyslu.
A na přímou otázku redaktora Práva, zda o volebním vítězství Zemana nakonec rozhodovala míra vzdělání, dotazovaný odborník odpovídá jednoznačně: "Je to strašně obehraná písnička, a když to jeho voličům řeknete, jen je utvrdíte v jejich zavilosti vůči elitám, ale je to tak."
A na přímou otázku redaktora Práva, zda o volebním vítězství Zemana nakonec rozhodovala míra vzdělání, dotazovaný odborník odpovídá jednoznačně: "Je to strašně obehraná písnička, a když to jeho voličům řeknete, jen je utvrdíte v jejich zavilosti vůči elitám, ale je to tak."
JP
Ve zcela obecné rovině, tedy pokud uvažujeme o schopnosti obecného lidu řídit veřejné záležitosti (a tedy bez přihlédnutí ke specifickým politickým protikladům, obecně mezi levicí a pravicí) bych se přiklonil k náhledu pana Ungera.
Ano, pokud je cílem zvýšit reálnou účast obecného lidu na výkonu státní moci (a přitom se vyhnout takovým kolizím a deformacím jakých jsme právě svědky), pak je skutečně nutno začít odspodu. Lidé musejí zakusit to své "autorství" svých vlastních počinů - a musí se zároveň naučit za ně nést svou vlastní odpovědnost.
Ten současný systém volební zastupitelské demokracie je totiž ve skutečnosti založen na naprostém opaku: na NEodpovědnosti voliče. Na jeho naprosté libovůli. On si může hlasovat pro koho se mu jenom zlíbí; ale za výsledek svého volitelského rozhodnutí prakticky nikdy nenese reálné následky.
Českoamerická tenistka Martina Navrátilová před lety pronesla jednu skutečně pozoruhodnou větu: "Bylo by velice žádoucí, kdyby lidé při volbě prezidenta přemýšleli alespoň natolik, kolik přemýšlejí při koupi své nemovitosti."
Sotva kdy se tak zřetelně projeví tento až drastický nepoměr: ano, při koupi své nemovitosti (či jakékoli hodnotné věci) lidé zkoumají, zvažují, srovnávají všechny výhody a nevýhody daného objektu; zatímco při volbě prezidenta se nechají zcela slepě vést svými - vposledku zcela náhodnými - emocemi. Nikterak nepřezkoumanými a nekorigovanými střízlivým a věcným rozumem.
-------------------------------------------------------
A co se té katarze týče (jakožto základního předpokladu pro uzdravení pacienta): ano, i to je už dlouho mé přesvědčení, že nejen lid český, nýbrž veškeré lidstvo vůbec má zapotřebí takovéto katarze. Tedy do hloubi vlastní duše proniklého pochopení, že ten dosavadní způsob vlastního života je zásadně nesprávný, a že je nutno - v nejvlastnějším zájmu - svůj živost převést do zcela jiných kolejí.
Jenže lidé se právě takovéto katarzi - a takovéto životní změně - brání ze vší síly, protože jsou bytostně srostlí s tím svým dosavadním způsobem života. Oni v něm sice trpí - ale stále je pro ně nějakou jistotou, zatímco ten nový život je skokem do neznáma.
Ano, pokud je cílem zvýšit reálnou účast obecného lidu na výkonu státní moci (a přitom se vyhnout takovým kolizím a deformacím jakých jsme právě svědky), pak je skutečně nutno začít odspodu. Lidé musejí zakusit to své "autorství" svých vlastních počinů - a musí se zároveň naučit za ně nést svou vlastní odpovědnost.
Ten současný systém volební zastupitelské demokracie je totiž ve skutečnosti založen na naprostém opaku: na NEodpovědnosti voliče. Na jeho naprosté libovůli. On si může hlasovat pro koho se mu jenom zlíbí; ale za výsledek svého volitelského rozhodnutí prakticky nikdy nenese reálné následky.
Českoamerická tenistka Martina Navrátilová před lety pronesla jednu skutečně pozoruhodnou větu: "Bylo by velice žádoucí, kdyby lidé při volbě prezidenta přemýšleli alespoň natolik, kolik přemýšlejí při koupi své nemovitosti."
Sotva kdy se tak zřetelně projeví tento až drastický nepoměr: ano, při koupi své nemovitosti (či jakékoli hodnotné věci) lidé zkoumají, zvažují, srovnávají všechny výhody a nevýhody daného objektu; zatímco při volbě prezidenta se nechají zcela slepě vést svými - vposledku zcela náhodnými - emocemi. Nikterak nepřezkoumanými a nekorigovanými střízlivým a věcným rozumem.
-------------------------------------------------------
A co se té katarze týče (jakožto základního předpokladu pro uzdravení pacienta): ano, i to je už dlouho mé přesvědčení, že nejen lid český, nýbrž veškeré lidstvo vůbec má zapotřebí takovéto katarze. Tedy do hloubi vlastní duše proniklého pochopení, že ten dosavadní způsob vlastního života je zásadně nesprávný, a že je nutno - v nejvlastnějším zájmu - svůj živost převést do zcela jiných kolejí.
Jenže lidé se právě takovéto katarzi - a takovéto životní změně - brání ze vší síly, protože jsou bytostně srostlí s tím svým dosavadním způsobem života. Oni v něm sice trpí - ale stále je pro ně nějakou jistotou, zatímco ten nový život je skokem do neznáma.
PK
Jiří Drahoš získal celkem 2 701 206 hlasů. V Praze to bylo 446 621 hlasů. To je 16,53 % hlasů z celku. 83,47 % svých hlasů získal Drahoš mimo Prahu.
To jenom, kdyby někdo zase mluvil o pražské kavárně či boji Praha versus zbytek země.
To jenom, kdyby někdo zase mluvil o pražské kavárně či boji Praha versus zbytek země.
PK
že paní Hájková v reakci na pana Kubičku nikterak nezpochybnila jeho závěrečné, velmi vážné hodnocení Zemanů voličů:
"Pravděpodobnější je, že jim imponuje to, o čem Miloš Zeman sám mluví, tedy především úspěch, kompetence,zkušenost sebevědomí, pohrdání lidmi, kteří jsou zadlužení, neúspěšní,nejistí, hendikepovaní, cizí."
Když to shrnu dvěma slovy, Zemanovi voliči jsou ubozí a nízcí.
"Pravděpodobnější je, že jim imponuje to, o čem Miloš Zeman sám mluví, tedy především úspěch, kompetence,zkušenost sebevědomí, pohrdání lidmi, kteří jsou zadlužení, neúspěšní,nejistí, hendikepovaní, cizí."
Když to shrnu dvěma slovy, Zemanovi voliči jsou ubozí a nízcí.
Ještě před několika lety jsem měla obrovský vztek, že moje nejmladší dcera, která vystudovala knihovnictví, nedostala žádné místo. Není hvězda, ale nemyslím si ani, že je neschopná. Je celkem neprůbojná a má spoustu jiných problémů sama se sebou. Nikomu nezávidí, netouží ani po kariéře ani po úspěšnosti, ale jen po tom, aby mohla v klidu pracovat v oboru, který se pro ni myslím hodí. Sami jsme jí ho pomáhali vybrat, protože ona vůbec nevěděla, co vlastně chce dělat.
Přiznám se, že její opakované neúspěchy, které těžce nesla (např. ježdění po konkursech, o kterých bylo jasné, že už je předem rozhodnuto, koho vezmou) mě vedly až ke chvilkovým agresivním náladám - například jsem měla chuť rozbít okna na úřadě práce nebo tak něco. K tomu, abych našla klid, mi nakonec pomohla až víra. I když ten problém samotný se tím samozřejmě nevyřešil.
Dcera volila Zemana, protože ho doporučovali lidé z KSČM, ke které ona inklinuje (přestože já jsem z ní vystoupila). Je nesmysl, že by jí imponovalo nějaké Zemanovo pohrdání zadluženými a neúspěšnými nebo cokoliv z toho, co pan Kubička vyjmenoval (a já jsem na to ani nereagovala).
To jen tak na vysvětlenou, proč jsem se, jakožto matka, ohradila proti nařčení, že Zemanovi voliči jsou ubozí a nízcí, prospěchářští a závistiví.
Přiznám se, že její opakované neúspěchy, které těžce nesla (např. ježdění po konkursech, o kterých bylo jasné, že už je předem rozhodnuto, koho vezmou) mě vedly až ke chvilkovým agresivním náladám - například jsem měla chuť rozbít okna na úřadě práce nebo tak něco. K tomu, abych našla klid, mi nakonec pomohla až víra. I když ten problém samotný se tím samozřejmě nevyřešil.
Dcera volila Zemana, protože ho doporučovali lidé z KSČM, ke které ona inklinuje (přestože já jsem z ní vystoupila). Je nesmysl, že by jí imponovalo nějaké Zemanovo pohrdání zadluženými a neúspěšnými nebo cokoliv z toho, co pan Kubička vyjmenoval (a já jsem na to ani nereagovala).
To jen tak na vysvětlenou, proč jsem se, jakožto matka, ohradila proti nařčení, že Zemanovi voliči jsou ubozí a nízcí, prospěchářští a závistiví.
PK
Jak byste tedy nazvala to, že vaše dcera neví (nebo nechce vědět), že právě lidem jako je ona se Zeman cynicky vysmívá? A že je naprosto vyloučeno, aby Zemanovým zvolením (a dokonce znovuzvolením) se její situace jakkoliv zlepšila?
Nebudu vám napovídat, ale nějaké přiléhavé slovo vás jistě napadne.
Nebudu vám napovídat, ale nějaké přiléhavé slovo vás jistě napadne.
JN
Tak to jsem opravdu rád, že podle této "analýzy" nejsem ubohý a nízký, i když podle těch dřívějších, zde prezentovaných "analýz", to se mnou také nijak růžově nevypadá. Mám totiž nebezpečné sklony k fašismu, rasismu, xenofobii a homofobii, které zatím zvládám kompenzovat častým trolováním. A nadto všechno ještě trpím nezměrným pokrytectvím.
Snažím se to nějak léčit, ale intelektuálové mi nedávají velkou naději.
Neznáte, pane Kolaříku, nějakého dobrého léčitele?
Snažím se to nějak léčit, ale intelektuálové mi nedávají velkou naději.
Neznáte, pane Kolaříku, nějakého dobrého léčitele?
MP
a to si vaše dcera, když je teda knihovnice, nezjistila informace a nenačetla si, co je Zeman zač?
A proč jste jí nepomohla vy, aby se zorientovala?
Je to stejné jako s panem Morbicerem. Kdo vážně chce sociálně citlivou a humanistickou společnost, nemůže volit Zemana nebo jej pasivně podporovat. To je neslučitelné.
A proč jste jí nepomohla vy, aby se zorientovala?
Je to stejné jako s panem Morbicerem. Kdo vážně chce sociálně citlivou a humanistickou společnost, nemůže volit Zemana nebo jej pasivně podporovat. To je neslučitelné.
je také důležitá naděje. Možná ze všeho nejdůležitější. Ti, kterým záleží na státnosti českých zemí by měli programově pracovat na tom, aby voličům Miloše Zemana nebo Tomia Okamury dali naději. On to nějak tuší A. Babiš, proto se poněkud odcizeně a nedokonale snažil stylizovat do něčeho podobného, co předložil před válkou J. A. Baťa. Prostě budujme stát s nějakou vizí a pro ni získejme ty poslední z nejposlednějších. Lidé z moravského Osoblažska nebo českého Frýdlantska musí jasně vnímat, že je "ti nahoře" k této vizi potřebují a že za to něco dostanou. Ale nesklouznout k nereálným slibům jako "za deset let na úrovni Rakouska".
Každopádně beru jako prohru těch, kteří se spojili proti Zemanovi a "klauszemanismu" v těchto volbách, že neoslovili voliče jako paní Hájkovou nebo její dceru. Spousta voličů, kteří k volbám nešli, protože se báli volit Drahoše, prostě chtějí téměř "dokonalého prezidenta" a nejsou si jisti, zda jim shora někdo nepodsouvá něco, co se ukáže jako nedůvěryhodné. Ale já jsem chápal volbu prof. Drahoše jako něco přechodného, uklidňujícího, počítal jsem, že bude nevýrazný, ale vždyť prezident je především instituce a nepotřebujeme, aby byl králem, který nás povede do té největší bitvy. Stačí nám slušný občan, který bude naslouchat více stranám, bude rozvážný a bude správně moderovat politickou scénu. Hlavní vedoucí je premiér. Ale, bohužel, na to mnozí voliči neslyší, chtějí rytíře na koni. To je také jeden z důvodů, proč podporuji konstituční monarchii. Prostě na volbě Drahoše se sešla opravdu široká koalice - "poloevropští" voliči ODS, proevropští konzervativci, lidovečtí voliči, humanistická část soc. dem., měští liberálové, velká část voličů ANO, liberální voliči Zelených a Pirátů. Je škoda, že se nepodařilo získat více levicových a středových voličů, moc nechybělo.
Jak prosadit změny k léčbě české duše, paní Hájková? Řeknu Vám, že člověk, který má podobné problémy přichází buď v depresi, která mu paralyzuje normální život, po konci nějakého vážnějšího vztahu nebo ve velké životní krizi. Takže analogicky přemýšlejme, za jakých okolností tyto změny mohou být prosazeny.
Každopádně beru jako prohru těch, kteří se spojili proti Zemanovi a "klauszemanismu" v těchto volbách, že neoslovili voliče jako paní Hájkovou nebo její dceru. Spousta voličů, kteří k volbám nešli, protože se báli volit Drahoše, prostě chtějí téměř "dokonalého prezidenta" a nejsou si jisti, zda jim shora někdo nepodsouvá něco, co se ukáže jako nedůvěryhodné. Ale já jsem chápal volbu prof. Drahoše jako něco přechodného, uklidňujícího, počítal jsem, že bude nevýrazný, ale vždyť prezident je především instituce a nepotřebujeme, aby byl králem, který nás povede do té největší bitvy. Stačí nám slušný občan, který bude naslouchat více stranám, bude rozvážný a bude správně moderovat politickou scénu. Hlavní vedoucí je premiér. Ale, bohužel, na to mnozí voliči neslyší, chtějí rytíře na koni. To je také jeden z důvodů, proč podporuji konstituční monarchii. Prostě na volbě Drahoše se sešla opravdu široká koalice - "poloevropští" voliči ODS, proevropští konzervativci, lidovečtí voliči, humanistická část soc. dem., měští liberálové, velká část voličů ANO, liberální voliči Zelených a Pirátů. Je škoda, že se nepodařilo získat více levicových a středových voličů, moc nechybělo.
Jak prosadit změny k léčbě české duše, paní Hájková? Řeknu Vám, že člověk, který má podobné problémy přichází buď v depresi, která mu paralyzuje normální život, po konci nějakého vážnějšího vztahu nebo ve velké životní krizi. Takže analogicky přemýšlejme, za jakých okolností tyto změny mohou být prosazeny.
January 31, 2018 v 18.17
Pane Plevo, vězte, že já doma žádnou zvláštní autoritu nemám. Dcera je dospělá a svéprávná, i když je pod vlivem ideologie. Ale v tom není sama. Rodinné poměry, proč atd. zde rozebírat nehodlám. Dále vizte můj příspěvek pod článkem pana Outraty.
Uvažoval jsem o tom o celkových trendech, ne o individuálních důvodech, proč někdo volil Zemana, ty byl jistě různé, ale celkový trend tady je a je otázka jak ho vysvětlit. Vyzdvihování vlastní kompetence, úspěchů zkušenosti atd. je skutečně bylo skutečně hlavním Zemanovým tématem a naopak jejich nedostatek vyzdvihuje u svých kritiků Například Pražská kavárna jsou podle něj lidé především neúspěšní.
O sociálních tématech moc nemluví a pokud ano, tak často v tom duch, jak jsem to citoval. Možná bylo zbytečné to uvádět, protože to třeba není to, co jeho voličům imponuje. Ale ani jim to moc nevadí.
To, aby lidé masově volili Zemana, protože jsou chudí a myslí si že jim president pomůže, opravdu moc smyslu nedává, protože jim to Zeman ani nesliboval.
O sociálních tématech moc nemluví a pokud ano, tak často v tom duch, jak jsem to citoval. Možná bylo zbytečné to uvádět, protože to třeba není to, co jeho voličům imponuje. Ale ani jim to moc nevadí.
To, aby lidé masově volili Zemana, protože jsou chudí a myslí si že jim president pomůže, opravdu moc smyslu nedává, protože jim to Zeman ani nesliboval.
January 31, 2018 v 18.20
Pane Ungere, taky si myslím, že přijde nějaká velká společenská a možná i hospodářská krize, že bude znatelně hůř a pak možná dojde k nějakému obratu. Pak možná teprve začneme budovat tu samosprávu. Počítám s tím už od doby ProAltu.
Chápu, že jste uvažoval obecně a o celkových trendech.
Já mám prostě tendenci brát si vše osobně.
Já mám prostě tendenci brát si vše osobně.
PM
Zeman je apoštolem poslední verze liberálního tržního hospodářství, jejíž koncepce se zakládá na pošetilém přesvědčení, že nejobjektivnější komponentem ekonomiky je deregulované tržních prostředí, ve kterém je míra zisku současně mírou společenské prospěšnosti.
Je tak pouze a jen pošetilým protagonistou systému, který v krystalické podobě prosazuje asociální nedostatky neoliberálního režimu kapitalismu.
V jeho povaze tak musí být umění vypjaté scestné manipulace a pod. ..........bych dodal.
Je tak pouze a jen pošetilým protagonistou systému, který v krystalické podobě prosazuje asociální nedostatky neoliberálního režimu kapitalismu.
V jeho povaze tak musí být umění vypjaté scestné manipulace a pod. ..........bych dodal.
JN
Voliči M. Zemana:
"Pravděpodobnější je, že jim imponuje to, o čem Miloš Zeman sám mluví, tedy především úspěch, kompetence,zkušenost sebevědomí, pohrdání lidmi, kteří jsou zadlužení, neúspěšní,nejistí, hendikepovaní, cizí."
"Když to shrnu dvěma slovy, Zemanovi voliči jsou ubozí a nízcí."
-----------------------------
Voliči protizemanovští:
Pravděpodobnější je, že jim imponuje úspěch, kompetence (opak chování M.Z. v prezidentské funkci), zkušenost, sebevědomí, pohrdání lidmi, které považují za primitivy, neúspěšné, nejisté, kulturně a myšlenkově cizí.
Když to shrnu několika slovy, nemyslím si, že protizemanovští voliči jsou ubozí a nízcí.
"Pravděpodobnější je, že jim imponuje to, o čem Miloš Zeman sám mluví, tedy především úspěch, kompetence,zkušenost sebevědomí, pohrdání lidmi, kteří jsou zadlužení, neúspěšní,nejistí, hendikepovaní, cizí."
"Když to shrnu dvěma slovy, Zemanovi voliči jsou ubozí a nízcí."
-----------------------------
Voliči protizemanovští:
Pravděpodobnější je, že jim imponuje úspěch, kompetence (opak chování M.Z. v prezidentské funkci), zkušenost, sebevědomí, pohrdání lidmi, které považují za primitivy, neúspěšné, nejisté, kulturně a myšlenkově cizí.
Když to shrnu několika slovy, nemyslím si, že protizemanovští voliči jsou ubozí a nízcí.
JN
Všichni ti, kteří sami sebe považují málem za mravní vzory lidstva a nádoby moudrosti, mají tak jasno o tom, která volba je ta správná, že se až divím, proč nikdo z nich nezačal ještě prosazovat volbu manifestační, aby rozhodování pro tu "jedině správnou" jednotnou kandidátku - třeba zas nějaké Národní fronty ((pro ty mladší, kteří nevědí, co je manifestační volba a NF, připomínám, že to nijak nesouvisí s Marine Le Penovou)) - bylo propříště maximálně usnadněno. Poslouchat to intelektuálské poučování a spílání té "lůze" je tak očistný pocit, že moje původní velká lítost nad prohrou Jiřího Drahoše pomalu vyprchává. Děkuji.
Možná, že je to - paradoxně - volba dobrá. Miloš Zeman chce být, podle svých vlastních slov, v následujícím období méně arogantní a více pokorný. Na "důkaz", že to myslí vážně nazval přítomného novináře skřehotajícím mutantem. Možná nás tedy všechny čeká opravdová škola pokory a respektu k odlišnosti. Možná máme šanci na zlepšení vztahů ve společnosti, o kterou bychom při pouhé "protizemanovské odvetě" snadno přišli.
"Ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká," zpívá vyznamenaný:-) Jarek Nohavica. No, nedej Bože (který máš nekonečný smysl pro humor:-), aby se nakonec třeba ukázalo, že to byla volba velmi moudrá - to by intelektuálové asi nepřežili. Ale i z pouhé lidské perspektivy může být jak volba Jiřího Drahoše, tak i Miloše Zemana zcela srovnatelně racionálním rozhodnutím.
Možná, že je to - paradoxně - volba dobrá. Miloš Zeman chce být, podle svých vlastních slov, v následujícím období méně arogantní a více pokorný. Na "důkaz", že to myslí vážně nazval přítomného novináře skřehotajícím mutantem. Možná nás tedy všechny čeká opravdová škola pokory a respektu k odlišnosti. Možná máme šanci na zlepšení vztahů ve společnosti, o kterou bychom při pouhé "protizemanovské odvetě" snadno přišli.
"Ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká," zpívá vyznamenaný:-) Jarek Nohavica. No, nedej Bože (který máš nekonečný smysl pro humor:-), aby se nakonec třeba ukázalo, že to byla volba velmi moudrá - to by intelektuálové asi nepřežili. Ale i z pouhé lidské perspektivy může být jak volba Jiřího Drahoše, tak i Miloše Zemana zcela srovnatelně racionálním rozhodnutím.
PK
February 1, 2018 v 7.39
Ale jděte, vy truhlíku.
JN
February 1, 2018 v 11.14
Děkuji, pane Kolaříku, za slova podpory.
Zdá se, že můj primitivismus je tedy neléčitelný.
Otázka primitivů by ale měla mít nějaké konečné řešení - rád bych věděl, co s námi primitivy, kteří škodíme celému světu, nakonec bude? Budeme si smět svobodně zvolit mezi nástupem do tábora a úředním předvoláním k eutanazii?
Otázka primitivů by ale měla mít nějaké konečné řešení - rád bych věděl, co s námi primitivy, kteří škodíme celému světu, nakonec bude? Budeme si smět svobodně zvolit mezi nástupem do tábora a úředním předvoláním k eutanazii?
JP
Ano, i tady bych se plně připojil k názoru pana Ungera. Pokud je vůbec reálně možno překonat hluboké rozštěpení společnosti na protichůdné tábory, pak jedině na základě nějakého společně sdíleného impulsu, společně sdíleného cíle - a tedy i společné naděje.
Ovšem ten základní problém je právě v tom, kde a v čem takovouto novou naději, takovýto nový společný cíl hledat.
Nutno si uvědomit, že současná krize demokracie vůbec souvisí s rozpadem převládajícího společenského konsensu druhé poloviny minulého století: že totiž neustále stoupající bohatství a konzum dokáží kontinuálně zvyšovat pocit životního štěstí. Tehdy ještě bylo možno se oddat tomu "americkému snu", jak blahobytná měšťanská rodinka si užívá svého ničím nezkaleného rodinného štěstí.
Byly to napřed tvrdé ryze ekonomické krize, které otřásly touto iluzí o štěstí založeném na věcech a jejich vlastnictví. Poté hrozící ekologický kolaps otřásl vírou v neustálý růst blahobytu vůbec. No a nakonec se rozpadla i ta samotná rodina.
Dnes tedy nezbývá nic jiného, nežli na střepech nadějí a iluzí minulého století začít hledat naději novou. Ale v tuto chvíli máme sotva něco více k dispozici, nežli právě jenom ty střepy.
Ovšem ten základní problém je právě v tom, kde a v čem takovouto novou naději, takovýto nový společný cíl hledat.
Nutno si uvědomit, že současná krize demokracie vůbec souvisí s rozpadem převládajícího společenského konsensu druhé poloviny minulého století: že totiž neustále stoupající bohatství a konzum dokáží kontinuálně zvyšovat pocit životního štěstí. Tehdy ještě bylo možno se oddat tomu "americkému snu", jak blahobytná měšťanská rodinka si užívá svého ničím nezkaleného rodinného štěstí.
Byly to napřed tvrdé ryze ekonomické krize, které otřásly touto iluzí o štěstí založeném na věcech a jejich vlastnictví. Poté hrozící ekologický kolaps otřásl vírou v neustálý růst blahobytu vůbec. No a nakonec se rozpadla i ta samotná rodina.
Dnes tedy nezbývá nic jiného, nežli na střepech nadějí a iluzí minulého století začít hledat naději novou. Ale v tuto chvíli máme sotva něco více k dispozici, nežli právě jenom ty střepy.
+ Další komentáře