Opuštěná dělnická třída může stěží sympatizovat s uprchlíky
Aleš PůčekDokud nepochopíme hlubší příčiny protiuprchlických nálad, budou naše snahy o budování solidární společnosti marné. Jedním z klíčových segmentů společnosti jsou v tomto smyslu dělníci.
V českých zemích nijak dramatická situace kolem uprchlické krize přinesla již řadu iracionálních argumentů a emocionálních výkřiků. Bez pochopení příčin, proč jednotlivé skupiny obyvatelstva zastávají v otázce přistěhovalců převážně negativní postoje, však zůstanou veškeré kampaně podporující solidaritu s imigranty jen intelektuální onanií s často kontraproduktivním účinkem. Výjimkou nejsou ani postoje zaměstnanců v dělnických profesích.
Po většinu minulého století, bylo dělnictvo progresivním představitelem boje za rozšiřování lidskoprávní agendy, který se do značné míry prolínal s jeho vlastním bojem za svá sociální práva. Proč je současná situace, kdy je svědkem postupného odbourávání vydobytých jistot sociálního státu tak diametrálně odlišná a v otázkách týkajících se lidských práv zastává převážně pasivní či rovnou konzervativní negativní postoje?
Jedním z hlavních důvodů je roztříštění dělnictva jako třídy a z toho plynoucí oslabení jeho pozic. Její jádro se posunulo z oblasti státních a průmyslových podniků, které umožňovaly účinnou vnitřní organizaci do oblasti služeb. Nejpočetnějšími představiteli dělnické třídy se tak stávají pracovníci v obchodních řetězcích, restauračních franšízách či logistických centrech.
Právě zaměstnanci v tomto sektoru přitom čelí nejhrubší formě vykořisťování. Klasicky je značná část pracovních sil najímána přes pracovní agentury na „dohodu o pracovní činnosti“, což umožňuje vytvářet tlak i na stálé zaměstnance. Všichni pak pracují za otřesných podmínek pod neustálým tlakem a hrozbou ztráty i těchto prachmizerně ceněných pozic. Vysoká fluktuace lidí přitom reálně brání účinnější organizaci na ochranu svých zájmů.
↗
Po většinu minulého století, bylo dělnictvo progresivním představitelem boje za rozšiřování lidskoprávní agendy, který se do značné míry prolínal s jeho vlastním bojem za svá sociální práva. Ilustrace brazigrag.com
Početná, ale roztříštěná a pasivní dělnická třída se pak čím dál více stává marginální pro média, „levicové“ politiky a dokonce i pro oponenty z řad stoupenců Friedmanovi doktríny. Punc moderních a hlavních představitelů levice získává rozšiřující se sféra lidskoprávních neziskových organizací, přestože pro značnou část z nich stojí hájení sociálních jistot pracujících na okraji jejich zájmu, nezastávají-li vůči nim přímo negativní postoje. Lidskoprávní neziskové organizace tak pozice dělnické třídy často spíše oslabují. Pokladní ze supermarketu je pro média méně zajímavá než pohotoví facebookoví opinion makeři z neziskovek.
Četnost a vyznění zmínek v médiích potom akcentují i politici. Nic na tom nemění ani fakt, že navzdory dojmům vyvolávaným z velké části marketingovými agenturami hrají sociální sítě při celorepublikových politických kláních jen okrajovou roli. Všechny politické strany, které se na ně před volbami — ať již z finančních či trendových důvodů — primárně spoléhaly, pak ve volbách pohořely (Strana zelených a Piráti na Facebooku, ODS na Twitteru). Dynamika sociálních sítí tak přes svůj marginální dosah ještě ztěžuje již tak těžké postavení neorganizovaného dělnictva.
Shrneme-li to: Roztříštěná dělnická třída, která postupně přichází o své sociální jistoty, může jen stěží podporovat rozšiřování lidskoprávní agendy, která na sebe jakoby strhává veškerou pozornost médií a levicových politiků, a přitom neakcentuje její vlastní zájmy. Negativní vnímání imigrace tak není u příslušníků dělnické třídy povětšinou projevem hluboké xenofobie, jako spíše strachem z toho, že ve své současné těžké situaci zůstanou zcela osamoceni. Jen stěží mohou projevovat solidaritu ti, s nimiž nikdo navenek solidární není.
Diskuse
August 18, 2015 v 10.27
Dělnická třída není roztříštěná, protože ji opustili intelektuálové, ale protože jí schází i vnitřní solidarita. Jak by mohla být potom solidární s uprchlíky.
August 18, 2015 v 10.59
"Punc moderních a hlavních představitelů levice získává rozšiřující se sféra lidskoprávních neziskových organizací, přestože pro značnou část z nich stojí hájení sociálních jistot pracujících na okraji jejich zájmu, nezastávají-li vůči nim přímo negativní postoje."
Nějaké doklady na podporu druhé poloviny té věty by se našly?
Nějaké doklady na podporu druhé poloviny té věty by se našly?
MP
je třeba být solidární s dělníky a zaměstnanci. Ale zároveň neztrácet solidaritu s těmi ještě ubožejšími, tedy t.č. uprchlíky.
Závěr je tedy dle mého mínění jediný: kritizovat kapitalismus a asociálnost neoliberalismu a současně nastolovat i širší lidskoprávní agendu. Jedno nemůže být důvěryhodné bez druhého.
Jen tak lze doufat, že dělníci pochopí, že jejich nepřátelé nejsou imigranti, nýbrž někdo úplně jiný.
Závěr je tedy dle mého mínění jediný: kritizovat kapitalismus a asociálnost neoliberalismu a současně nastolovat i širší lidskoprávní agendu. Jedno nemůže být důvěryhodné bez druhého.
Jen tak lze doufat, že dělníci pochopí, že jejich nepřátelé nejsou imigranti, nýbrž někdo úplně jiný.
August 18, 2015 v 12.19
Já si myslím, pane Plevo, že dělníci na kritiku kapitalismu kašlou.
Ale nevím, co konkrétně si představujete pod tím nastolováním širší lidskoprávní agendy a kdo ji bude nastolovat.
Ale nevím, co konkrétně si představujete pod tím nastolováním širší lidskoprávní agendy a kdo ji bude nastolovat.
PM
kdy jenajen jedinec zodpovídá za cenu své kůže na trhu vyžaduje nové formy solidarity, a navíc extra rezistentní vůči velmi agilní destrukci ze strany zaměstnavatelů.
O konsekventní paralyzaci odborů neexistují jen historické doklady ...bych dodal.
O konsekventní paralyzaci odborů neexistují jen historické doklady ...bych dodal.
MP
nějak jste zatrpkla...
Dělníci a chudí a chudší lidé jsou přece velmi citelně a viditelně nespokojeni se svým postavením, jenomže si nedovedou jeho příčiny správně vysvětlit a hledají si náhradní terče: u nás to byli dlouho Romové (ti snad jediní na té nynější hysterii vydělávají:)), ale patří sem i to nediferencované nadávání na politiky a la "všichni jsou zkorumpovaní, všechny vyházet a pozavírat" atd.
Zkrátka, kanály hněvu.
Slovy Bělohradského je ale třeba se naučit hněvat na systém, ne na jeho oběti. Jinak budou slabí a ti nejslabší jedna skupina po druhé nemilosrdně likvidováni
Jenže pozor, řešením není nahradit rasovou nenávist nenávistí třídní ve starém bolševickém smyslu, tedy hněv směřovat vůči kapitalistům a manažerům jakožto konkrétním jedincům, lidem atd. To bychom dopadli stejně katastrofálně jako ti komunisté v dějinách.
Takže opakuji a zdůrazňuji: hněvat se na systém, ne na jiné lidi...
Dělníci a chudí a chudší lidé jsou přece velmi citelně a viditelně nespokojeni se svým postavením, jenomže si nedovedou jeho příčiny správně vysvětlit a hledají si náhradní terče: u nás to byli dlouho Romové (ti snad jediní na té nynější hysterii vydělávají:)), ale patří sem i to nediferencované nadávání na politiky a la "všichni jsou zkorumpovaní, všechny vyházet a pozavírat" atd.
Zkrátka, kanály hněvu.
Slovy Bělohradského je ale třeba se naučit hněvat na systém, ne na jeho oběti. Jinak budou slabí a ti nejslabší jedna skupina po druhé nemilosrdně likvidováni
Jenže pozor, řešením není nahradit rasovou nenávist nenávistí třídní ve starém bolševickém smyslu, tedy hněv směřovat vůči kapitalistům a manažerům jakožto konkrétním jedincům, lidem atd. To bychom dopadli stejně katastrofálně jako ti komunisté v dějinách.
Takže opakuji a zdůrazňuji: hněvat se na systém, ne na jiné lidi...
August 18, 2015 v 16.36
To by mě zajímalo, z čeho tak soudíte, pane Plevo, že jsem zatrpkla? Já jsem přece stále proti kapitalismu, aniž chci něco dělat proti konkrétním jedincům. Ale co dělat? Myslíte si, že na světě neprobíhají procesy, které jsou nezávislé na lidském vědomí? Umíte-li kapitalismus změnit v jiný systém, jsem pro. Všemi deseti.
Já se tu jenom snažím realisticky popisovat, jak se to má s dělnickou třídou. Podle mě už žádná neexistuje. Dělníci samozřejmě existují, stejně jako chudí lidé. Já přece naprosto s vámi souhlasím, že "Dělníci a chudí a chudší lidé jsou přece velmi citelně a viditelně nespokojeni se svým postavením, jenomže si nedovedou jeho příčiny správně vysvětlit a hledají si náhradní terče".
Jenom mě zajímá, jak je chcete přimět, aby se hněvali na systém, ne na uprchlíky nebo Romy. A jak dosáhnete toho, abychom ten systém společně změnili. To mě zajímá. Ne řeči, co by mělo jak být, ale způsob, jak změnit systém. A konec konců i lidi (aspoň některé), protože bez toho změna systému nebude možná.
Já se tu jenom snažím realisticky popisovat, jak se to má s dělnickou třídou. Podle mě už žádná neexistuje. Dělníci samozřejmě existují, stejně jako chudí lidé. Já přece naprosto s vámi souhlasím, že "Dělníci a chudí a chudší lidé jsou přece velmi citelně a viditelně nespokojeni se svým postavením, jenomže si nedovedou jeho příčiny správně vysvětlit a hledají si náhradní terče".
Jenom mě zajímá, jak je chcete přimět, aby se hněvali na systém, ne na uprchlíky nebo Romy. A jak dosáhnete toho, abychom ten systém společně změnili. To mě zajímá. Ne řeči, co by mělo jak být, ale způsob, jak změnit systém. A konec konců i lidi (aspoň některé), protože bez toho změna systému nebude možná.
LŠ
jako by diskutoval s telefonními automaty, které mu dokola opakují nahrané fráze:
-musíme přijmout všechny emigranty, neboť jsme humanisté. Technickými a bezpečnostními problémy, které to obnáší, se nezabýváme, jsme humanisté, tyto věci jsou pod naši úroveň.
- problémy místního obyvatelstva, bílého etnika, ať jsou jakkoliv tragické nás nezajímají, neboť tito si svoji životní situaci mohou zřejmě změnit sami, bez pomoci, nebo si za svou situaci mohou tím, že nejsou dostatečně uvědomělí, nevolí levici, málo za svou věc bojují, atd. Tohle vše neplatí ovšem pro migranty a Romy. Ti si za svoji situaci nemohou a za svoji věc bojovat nemusí. My to musíme dělat za ně.
-kdo o těchto monotoních "pravdách" pochybuje, je rasista, aticiganista, v lepším případě zatrpklý.
-to, že všichni s nadšením tyto "pravdy" nevítají není tím, že by se zdály nevěryhodné, nebo tím, že by jejich interpreti nedokázali o nich přesvědčit širokou veřejnost, ale stojí za tím čecháčkovství, Konvičkové a další nepřátele, včetně zřejmě i čtyř ročních období.
Jak v takovém stylu debaty dosáhnout pokroku, je pro mě záhadou.
-musíme přijmout všechny emigranty, neboť jsme humanisté. Technickými a bezpečnostními problémy, které to obnáší, se nezabýváme, jsme humanisté, tyto věci jsou pod naši úroveň.
- problémy místního obyvatelstva, bílého etnika, ať jsou jakkoliv tragické nás nezajímají, neboť tito si svoji životní situaci mohou zřejmě změnit sami, bez pomoci, nebo si za svou situaci mohou tím, že nejsou dostatečně uvědomělí, nevolí levici, málo za svou věc bojují, atd. Tohle vše neplatí ovšem pro migranty a Romy. Ti si za svoji situaci nemohou a za svoji věc bojovat nemusí. My to musíme dělat za ně.
-kdo o těchto monotoních "pravdách" pochybuje, je rasista, aticiganista, v lepším případě zatrpklý.
-to, že všichni s nadšením tyto "pravdy" nevítají není tím, že by se zdály nevěryhodné, nebo tím, že by jejich interpreti nedokázali o nich přesvědčit širokou veřejnost, ale stojí za tím čecháčkovství, Konvičkové a další nepřátele, včetně zřejmě i čtyř ročních období.
Jak v takovém stylu debaty dosáhnout pokroku, je pro mě záhadou.
Dokladem je treba fakt, ze vetsina teh o kterych pan Pucek pise volila a podporovala Schwanzerberga. Predsedu strany s asocialnim programem, ktera jde presne proti zajmum delniku a zamestnancu. Oni ti lide, kteri se ohaneji projekty , granty a fundraisingem patrne uz o lidech, kterym se rika delnici ani nevedi. Nebo muze byt vysvetleni v tom, ze se snazi vzdalit od te spiny obycejneho delnika , proto ti projektovi manazeri a vsechny ty anglismy, Zda se jim patrne, ze je to priblizuje k uspesnym vladnoucim elitam. Psychologii tohoto mysleni popisuje Naomi Kleinova v knize Bez loga.
"Takže opakuji a zdůrazňuji: hněvat se na systém, ne na jiné lidi.."
Zacnem treba u otce vlasti. Karlik byl prece dobrak od kosti a k tomu zbozny. Ze nechal sem tam upalit nejakou tu stovku zidu za ziva. No byl to tenkrat takovy system. Dnes ma ten antisemita v Cechach universitu toho jmena. To mi pripomina, ze i Havel ma letiste jez nese jeho jmeno, coz je kouzlo nechteneho, vzhledem k jeho povesti humanitarniho bombardaka. No je to takovy system, kdy ti mocni bombarduji ty slabsi a Havel se prizpusobil. A co takhle Reinhard Heydrich. Jeho skvele osobni vlastnosti zli Cesi a Slovaci ocenili sprostou vrazdou. Byl to prece vynikajici sportovec, miloval vaznou hudbu a sam ji aktivne provozoval, byl skvely organizator a milujici manzel, ktery se nezenil pro penize. A ti Cesi misto aby nenavideli system, nenavideli konkretniho cloveka tak, ze ho dokonce zavrazdili.
Tenhle Obama je taky hodny. Obcas sice podepise prikaz k bombardovani jineho statu, ale to musi, takovy je system. Ze nam tim do Evropy nazene miliony imigrantu za to on nemuze . To system. Jen u Putina je to jine, on muze za system. Putina je treba nenavidet a docilit aby system ovladl Jelcin 2. Pak budeme opet s klidnym svedomim nenavidet system.
Zacnem treba u otce vlasti. Karlik byl prece dobrak od kosti a k tomu zbozny. Ze nechal sem tam upalit nejakou tu stovku zidu za ziva. No byl to tenkrat takovy system. Dnes ma ten antisemita v Cechach universitu toho jmena. To mi pripomina, ze i Havel ma letiste jez nese jeho jmeno, coz je kouzlo nechteneho, vzhledem k jeho povesti humanitarniho bombardaka. No je to takovy system, kdy ti mocni bombarduji ty slabsi a Havel se prizpusobil. A co takhle Reinhard Heydrich. Jeho skvele osobni vlastnosti zli Cesi a Slovaci ocenili sprostou vrazdou. Byl to prece vynikajici sportovec, miloval vaznou hudbu a sam ji aktivne provozoval, byl skvely organizator a milujici manzel, ktery se nezenil pro penize. A ti Cesi misto aby nenavideli system, nenavideli konkretniho cloveka tak, ze ho dokonce zavrazdili.
Tenhle Obama je taky hodny. Obcas sice podepise prikaz k bombardovani jineho statu, ale to musi, takovy je system. Ze nam tim do Evropy nazene miliony imigrantu za to on nemuze . To system. Jen u Putina je to jine, on muze za system. Putina je treba nenavidet a docilit aby system ovladl Jelcin 2. Pak budeme opet s klidnym svedomim nenavidet system.
??
Jen se obavam, ze jedna vlastovicka jaro nedela.
LV
Británie
Yasmin Alibhai Brown - britská novinářka indického původi z Ugandy.
Rasisti. Britové jsou rasisti. Francouzi jsou rasisti. Rasisti....Rasisti......!!!
Pak se sama veřejně přizná, že nenávidí představitele bílé pracující třídy a osudy těchto lidí ji naprosto nezajímají (do jisté míry ji chápu, možná, že bych se na jejím místě chovala stejně).
České luhy a háje.
Britské listy. Jakási děva tam psala, že ji zajímají Romové. Jsou diskriminováni.
Pokud náhodou někomu z většinového etnika něco ukradnou nebo někde v noci hlučí a jejich sousedi nemohou spát, naprosto ji to nezajímá, je totiž na straně ubohých, diskriminovaných Romů.
Kouzlem nechtěného byla nad tímto rasistickým příspěvkem poznámka redaktora, že BL rasistické články nepublikují.
Trochu jiný případ
pan Doležal měl nepříjemnou zkušenost s Romy a říká
Bez ohledu na to si ale od momentu, co jsem se dozvěděl, že jsem český kokot, kladu otázku, jak nepaušalizovat. Jak sám sebe přesvědčit, že příčina je v tom, že ti lidé jsou asociálové. Ne v tom, že jsou Romové.
http://www.reflex.cz/clanek/komentare/49917/jiri-x-dolezal-jak-nebyt-rasistou.html
komentář pana Čulíka
Primitiv je J.X. Doležal proto, že si nedokáže uvědomit, že je sprosté a neférové extrapolovat zkušenosti, které má s jedinou asociální rodinou, na všechny Romy.
http://blisty.cz/art/71691.html
Řvát něco o českých kokotech se zřejmě může, to žádný rasismus či primitivismus není.
Yasmin Alibhai Brown - britská novinářka indického původi z Ugandy.
Rasisti. Britové jsou rasisti. Francouzi jsou rasisti. Rasisti....Rasisti......!!!
Pak se sama veřejně přizná, že nenávidí představitele bílé pracující třídy a osudy těchto lidí ji naprosto nezajímají (do jisté míry ji chápu, možná, že bych se na jejím místě chovala stejně).
České luhy a háje.
Britské listy. Jakási děva tam psala, že ji zajímají Romové. Jsou diskriminováni.
Pokud náhodou někomu z většinového etnika něco ukradnou nebo někde v noci hlučí a jejich sousedi nemohou spát, naprosto ji to nezajímá, je totiž na straně ubohých, diskriminovaných Romů.
Kouzlem nechtěného byla nad tímto rasistickým příspěvkem poznámka redaktora, že BL rasistické články nepublikují.
Trochu jiný případ
pan Doležal měl nepříjemnou zkušenost s Romy a říká
Bez ohledu na to si ale od momentu, co jsem se dozvěděl, že jsem český kokot, kladu otázku, jak nepaušalizovat. Jak sám sebe přesvědčit, že příčina je v tom, že ti lidé jsou asociálové. Ne v tom, že jsou Romové.
http://www.reflex.cz/clanek/komentare/49917/jiri-x-dolezal-jak-nebyt-rasistou.html
komentář pana Čulíka
Primitiv je J.X. Doležal proto, že si nedokáže uvědomit, že je sprosté a neférové extrapolovat zkušenosti, které má s jedinou asociální rodinou, na všechny Romy.
http://blisty.cz/art/71691.html
Řvát něco o českých kokotech se zřejmě může, to žádný rasismus či primitivismus není.
MP
a co tedy společně uděláme pro to, aby byly hájeny zájmy jak bílých, tak barevných? Co třeba si zaskandovat "Černí, bílí, spojme síly!"?
Jinak, vašemu druhému příspěvku nerozumím. Rád bych vás poprosil o vysvětlení. Pokud jste tím tedy nechtěl říci jen tu banalitu, že každý politik je morálně zodpovědný za to, co udělal a rozhodl, což je samozřejmé...
A poslední poznámka. S tím Schwarzenbergem je to už trapné. Musíme se konečně naučit tolerance a vzájemné spolupráce. Každý má právo volit, koho chce, a my bychom měli přestat s tím podezíráním a kádrováním (kdo si koho koupil, kolik na čem která neziskovka vydělává, bože můj, tak tam běžtre pracovat, když myslíte,že je to zlatej důl...:)).
A ještě k Zemanovi vs. Schwarzenberg. Ten první je fakticky asociální neoliberál a ještě hulvát a isklamofobní rasista, ten druhý taktéž asociální neoliberál (byť otevřeněji), ale zároveň přece jen aspoň demokrat západního stylu (dovede říci, že muslimové jsou normální lidé apod. ...). Takže si nevyberete, resp. volba Zemana se ukazuje jako čím dál větší průšvih, zatímco pospávající kníže by sice asi ničemu moc nepomohl, ale nic by ani nezkazil.
Jinak, vašemu druhému příspěvku nerozumím. Rád bych vás poprosil o vysvětlení. Pokud jste tím tedy nechtěl říci jen tu banalitu, že každý politik je morálně zodpovědný za to, co udělal a rozhodl, což je samozřejmé...
A poslední poznámka. S tím Schwarzenbergem je to už trapné. Musíme se konečně naučit tolerance a vzájemné spolupráce. Každý má právo volit, koho chce, a my bychom měli přestat s tím podezíráním a kádrováním (kdo si koho koupil, kolik na čem která neziskovka vydělává, bože můj, tak tam běžtre pracovat, když myslíte,že je to zlatej důl...:)).
A ještě k Zemanovi vs. Schwarzenberg. Ten první je fakticky asociální neoliberál a ještě hulvát a isklamofobní rasista, ten druhý taktéž asociální neoliberál (byť otevřeněji), ale zároveň přece jen aspoň demokrat západního stylu (dovede říci, že muslimové jsou normální lidé apod. ...). Takže si nevyberete, resp. volba Zemana se ukazuje jako čím dál větší průšvih, zatímco pospávající kníže by sice asi ničemu moc nepomohl, ale nic by ani nezkazil.
MP
řvát něco o českých kokotech je samozřejmě primitivismus. Ale kam dospějeme, když budeme na "černý rasismus" odpovídat "bílým rasismem"? Je třeba odsoudit obojí.
MP
nevím, na jakou adresu se obracíte.
Co se mě týče, vždy jsem považoval obranu sociálního státu a sociálních práv za zásadní prioritu. Problémy chudých bílých mě vždy zajímaly...
Co se mě týče, vždy jsem považoval obranu sociálního státu a sociálních práv za zásadní prioritu. Problémy chudých bílých mě vždy zajímaly...
PK
M. Pleva: "pospávající kníže by sice asi ničemu moc nepomohl, ale nic by ani nezkazil".
Pane Plevo, zdá se Vám Zeman naproti tomu plný života? A nevzpomenete si na žádnou jeho veřejnou fotku, kde ne že by "pospával", ale přímo chrněl? :-)
Po pravdě řečeno, Schwarzenberg je proti Zemanovi vitální mladík - řekněme si to už jednou otevřeně.
Pane Plevo, zdá se Vám Zeman naproti tomu plný života? A nevzpomenete si na žádnou jeho veřejnou fotku, kde ne že by "pospával", ale přímo chrněl? :-)
Po pravdě řečeno, Schwarzenberg je proti Zemanovi vitální mladík - řekněme si to už jednou otevřeně.
LŠ
Stačí se podívat sem, na toto forum. Levicoví aktivisté občas, ovšem s jinou souvislostí, něco pronesou o nízké minimalní mzdě a tím to hasne.
Jejich zájem se soustředí na sociálně slabé Romy a migranty. Možná ještě homosexuály. Důchodci, jak starobní, tak invalidní, na, nebo za hranici nouze, lidé pracující za minimální mzdu, lidé žijící v trvalém stresu v sousedství ghett, lidé spadlí do úvěrových pastí, lidé okrádáni exekutorskými mafiemi a další takoví jsou mimo jejich zájem.
A to tak mimo, že pokud se například stane, že jsou nešťastní sousedé ghetta napadeni jejich obyvateli, navíc k tomu se jim dostane, místo ochrany, verbálního ataku ze strany aktivistů, ombudsmanky atd.
Mají smůlu. Nejsou na ně granty, nikoho tak nezajímají. Napapaní pánové nahoře nejsou schopni pochopit hloubku jejich trablů. Nejsou v jejich botách. Nikdo o nich netočí filmy, které se snaží z vzácné vyjímky udělat pravidlo. Jsou šedivě nezajímaví.
Jejich reakce na opuštění je brána s povýšeneckou uražeností. Jak to, že nechápou, že MUSÍ být vstřícni k nepracujícím Romům, k migrantům a dalším, kteří jsou slušným zdrojem byznysu řady aktivistů? Proč nepřejí nepracujícím Romům dávky, které převýší jejich vydřené mzdy? Jak to, že podporují skinheady, jejichž jeden průvod dokáže na pár týdnů zklidnit prostředí, ve kterém bydlí? Proč nechtějí mít za sousedy migranty jiné kultury, kteří budou zřejmě dalším zdrojem problémů? Vždyť problémy chudých bílých aktivisty vždy zajímaly. Akorát, že skutek daleko, daleko utek.....
Skepse dělnické třídy, pocit opuštění, reakce na současnou migraci, jsou naprosto pochopitelné. Kdyby tomu bylo obráceně, moc bych se divil. Svět by byl vzhůru nohama.
Jejich zájem se soustředí na sociálně slabé Romy a migranty. Možná ještě homosexuály. Důchodci, jak starobní, tak invalidní, na, nebo za hranici nouze, lidé pracující za minimální mzdu, lidé žijící v trvalém stresu v sousedství ghett, lidé spadlí do úvěrových pastí, lidé okrádáni exekutorskými mafiemi a další takoví jsou mimo jejich zájem.
A to tak mimo, že pokud se například stane, že jsou nešťastní sousedé ghetta napadeni jejich obyvateli, navíc k tomu se jim dostane, místo ochrany, verbálního ataku ze strany aktivistů, ombudsmanky atd.
Mají smůlu. Nejsou na ně granty, nikoho tak nezajímají. Napapaní pánové nahoře nejsou schopni pochopit hloubku jejich trablů. Nejsou v jejich botách. Nikdo o nich netočí filmy, které se snaží z vzácné vyjímky udělat pravidlo. Jsou šedivě nezajímaví.
Jejich reakce na opuštění je brána s povýšeneckou uražeností. Jak to, že nechápou, že MUSÍ být vstřícni k nepracujícím Romům, k migrantům a dalším, kteří jsou slušným zdrojem byznysu řady aktivistů? Proč nepřejí nepracujícím Romům dávky, které převýší jejich vydřené mzdy? Jak to, že podporují skinheady, jejichž jeden průvod dokáže na pár týdnů zklidnit prostředí, ve kterém bydlí? Proč nechtějí mít za sousedy migranty jiné kultury, kteří budou zřejmě dalším zdrojem problémů? Vždyť problémy chudých bílých aktivisty vždy zajímaly. Akorát, že skutek daleko, daleko utek.....
Skepse dělnické třídy, pocit opuštění, reakce na současnou migraci, jsou naprosto pochopitelné. Kdyby tomu bylo obráceně, moc bych se divil. Svět by byl vzhůru nohama.
August 19, 2015 v 12.23
Trvám na tom, že dělnická třída neexistuje, i když dělnictvo pochopitelně existuje.
Připadala si snad dělnická třída za první republiky, kdy se měla rozhodně hůř než dnes, opuštěná? Potřebovala nějaké intelektuály, aby se o ni starali?
Tím nechci říct že chyba je v dělnícich. Vůbec ne. Jenom je jiná situace. Dělníci už nejsou zvláštní třídou, natož třídou, která umí bojovat za své zájmy.
Připadala si snad dělnická třída za první republiky, kdy se měla rozhodně hůř než dnes, opuštěná? Potřebovala nějaké intelektuály, aby se o ni starali?
Tím nechci říct že chyba je v dělnícich. Vůbec ne. Jenom je jiná situace. Dělníci už nejsou zvláštní třídou, natož třídou, která umí bojovat za své zájmy.
MK
August 19, 2015 v 13.23
Souhlasím s velkou částí posledního příspěvku pana Ševčíka. Dělníkům, důchodcům atd. se není co divit, že z velké části zavrhli levicové intelektuály a jejich témata.
Na druhou stranu, lze se divit levicovým intelektuálům, že nespolupracují s těmi, co ve chvíli, kdy zjistí, že dávky, které někdo dostává jsou stejně vysoké, jako jejich plat, začnou nadávat na vysoké dávky, místo aby nadávali na svůj nízký plat? Vždyť je to krajně iracionální-i na iracionální tvory, jako jsou lidé. Proč sousedé ghett nadávají na lidi z ghett, a ne na ty, kdo svou činností či nečinností ta ghetta vytvořili. Atd, atd.
Aby bylo jasno, se svým nedokonalým přehledem o historii věcí viním z této situace především intelektuály, kteří přestali řešit témata "běžných lidí" (slovo obyčejný považuji za urážlivé).
Ale řešit, kdo si začal, je hodné dětí v mateřské školce, ne politicky angažovaných dospělých.
Takže věčná otázka: Co s tím? Bludný kruh je roztočen, jak ho rozetnout? Nebo ho nechat točit, a pak, místo abychom společně bojovali, padnout každý sám?
Na druhou stranu, lze se divit levicovým intelektuálům, že nespolupracují s těmi, co ve chvíli, kdy zjistí, že dávky, které někdo dostává jsou stejně vysoké, jako jejich plat, začnou nadávat na vysoké dávky, místo aby nadávali na svůj nízký plat? Vždyť je to krajně iracionální-i na iracionální tvory, jako jsou lidé. Proč sousedé ghett nadávají na lidi z ghett, a ne na ty, kdo svou činností či nečinností ta ghetta vytvořili. Atd, atd.
Aby bylo jasno, se svým nedokonalým přehledem o historii věcí viním z této situace především intelektuály, kteří přestali řešit témata "běžných lidí" (slovo obyčejný považuji za urážlivé).
Ale řešit, kdo si začal, je hodné dětí v mateřské školce, ne politicky angažovaných dospělých.
Takže věčná otázka: Co s tím? Bludný kruh je roztočen, jak ho rozetnout? Nebo ho nechat točit, a pak, místo abychom společně bojovali, padnout každý sám?
PM
August 19, 2015 v 13.45
Svět JE vzhůru nohama, ale ne z pohledu zaměstnanců
kteří se plně identifikují se zájmy zaměstnavatele.
Dělnictvo je pojem industriální epochy minulého století. Zaměstnanci dnes dělníky neznají, jsou specialisty oboru, uklizečky jsou pečovatelky o hygienu prostředí, mistr je úsekový manager a............ a zaměstnanci odborových organizací jsou supervizoři v procesu realizace syn-energických zájmů zaměstnavatele a zaměstnance.
Problémy těch z jakéhokoliv důvodu nezaměstnaných jsou mrzutostí, na kterou bohužel nemají čas a vliv....bohužel.
Dělnictvo je pojem industriální epochy minulého století. Zaměstnanci dnes dělníky neznají, jsou specialisty oboru, uklizečky jsou pečovatelky o hygienu prostředí, mistr je úsekový manager a............ a zaměstnanci odborových organizací jsou supervizoři v procesu realizace syn-energických zájmů zaměstnavatele a zaměstnance.
Problémy těch z jakéhokoliv důvodu nezaměstnaných jsou mrzutostí, na kterou bohužel nemají čas a vliv....bohužel.
PH
To je pořád kolem dokola "leví, praví, středoví, zelení, se nestarají o ty a ony." Pokud je řeč o lidech dospělých, tak mohu posloužit příkladem: pohybuji se v komunální politice 24 let, zejména organizací nezávislých kandidátů s ekologickosociálním programem. Jako jediný subjekt ve městě organizujeme po celá léta setkání s různými osobnostmi, se zastupiteli, s vedením města. A zájem o to setkat se s vedením a sdělit jim své starosti a chtít na nich, aby pomohli řešit problémy? Po počáteční euforii mizivý a stále se snižuje.
Podobnou zkušenost mám i z odborového hnutí po r. 1989 (před tím nešlo o odborové práci v pravém slova smyslu mluvit). Odbory dnes na škole alespoň fungují z hlediska vyjednávání kolektivní smlouvy, zájem o práci v odborech také klesá. Vím také, že založit odborovou organizaci v soukromém podniku je námět na vyhazov.
Ale - pokud se sami lidé neodváží k akci, nikdo zvenku jim nepomůže. Oni sami by měli být aktivní a to je ten problém - pohodlnost, nezájem o veřejné dění a když tak jen když mi někdo šlápne na kuří oko.
A najednou se objeví problém "kuřího oka" v jejich blízkosti ("alespoň všichni o tom IS mluví, tak to musí být pravda, že"). Ale oni neví co teď, odvykli být aktivní, čekají spasitele a to je ten problém.
Problém politických stran je z toho vyplývající - málo členů a málo těch, kteří by šli do politiky beze snahy o osobní prospěch.
Chovejme se tedy jako svéprávní občané a nečekejme na pomoc shůry. Takoví lidé se pak nemusí bát žádných strašidel.
Podobnou zkušenost mám i z odborového hnutí po r. 1989 (před tím nešlo o odborové práci v pravém slova smyslu mluvit). Odbory dnes na škole alespoň fungují z hlediska vyjednávání kolektivní smlouvy, zájem o práci v odborech také klesá. Vím také, že založit odborovou organizaci v soukromém podniku je námět na vyhazov.
Ale - pokud se sami lidé neodváží k akci, nikdo zvenku jim nepomůže. Oni sami by měli být aktivní a to je ten problém - pohodlnost, nezájem o veřejné dění a když tak jen když mi někdo šlápne na kuří oko.
A najednou se objeví problém "kuřího oka" v jejich blízkosti ("alespoň všichni o tom IS mluví, tak to musí být pravda, že"). Ale oni neví co teď, odvykli být aktivní, čekají spasitele a to je ten problém.
Problém politických stran je z toho vyplývající - málo členů a málo těch, kteří by šli do politiky beze snahy o osobní prospěch.
Chovejme se tedy jako svéprávní občané a nečekejme na pomoc shůry. Takoví lidé se pak nemusí bát žádných strašidel.
LŠ
"Chovejme se tedy jako svéprávní občané a nečekejme na pomoc shůry. "
Že tohle pravidlo, pane Hlávko, neaplikujete na Romy a migranty?
A vo tom to je. Pak aby dělnická třída oprávněně netrpěla pocitem opuštění.
I když termín dělnická třída mi také nevyhovuje. Spíš by se hodilo něco ve smyslu příjmově slabá část majority. Na tu každý zvysoka kašle. Nanejvýš si tak ještě do ní z vrchu kopnout za to, že nechce financovat dobrodinní, které aktivisté poskytují jiným.
Že tohle pravidlo, pane Hlávko, neaplikujete na Romy a migranty?
A vo tom to je. Pak aby dělnická třída oprávněně netrpěla pocitem opuštění.
I když termín dělnická třída mi také nevyhovuje. Spíš by se hodilo něco ve smyslu příjmově slabá část majority. Na tu každý zvysoka kašle. Nanejvýš si tak ještě do ní z vrchu kopnout za to, že nechce financovat dobrodinní, které aktivisté poskytují jiným.
August 19, 2015 v 17.30
No, hlavně tady všichni nepoužívejte marxistické termíny, když máte k Marxovi daleko.
Ty diskuse se už pomalu nedají číst. Jsem moc zvědavá, kdy konečně dojdete k nějaké shodě. Nedávno jsem slyšela jeden přiléhavý názor : Levice, místo aby něco dělala, furt jenom kecá.
Místo aby vytvářela nové nekapitalistické výrobní vztahy!
Ty diskuse se už pomalu nedají číst. Jsem moc zvědavá, kdy konečně dojdete k nějaké shodě. Nedávno jsem slyšela jeden přiléhavý názor : Levice, místo aby něco dělala, furt jenom kecá.
Místo aby vytvářela nové nekapitalistické výrobní vztahy!
IH
Každý bychom si měli především položit otázku, jaký máme k imigraci vztah my sami.
Já se domnívám, že ke konkrétním cizím lidem, zvláště neprivilegovaným a slušným, se chovám vstřícně a dávám jim najevo sympatie. Lidi neposuzuji podle původu, náboženství, vzdělání atd. Ošklivím si být "cyklistou", nahoře se hrbit a dole šlapat. Když někdo zaslouží azyl, je vlastně hostem.
Nemohu však popřít, že nemám za šťastné a přínosné, aby docházelo k takovému mísení (a hlavně nemísení) populací, jaké je historicky zcela výjimečné. Ostatně mám za to, že většina z novodobého "stěhování národů" se děla především v zájmu toho, aby cena manuální práce nerostla v západní Evropě příliš.
Dnešní vlna uprchlíků povstala možná z nedávné destabilizace a bojů v několika zemích islámského světa. Zajisté však silně souvisí s tvorbou jediného globalizovaného světa. Stovky milionů chudých žijí, leckdy i šťastně, dál doma, zatímco jedinci jistého povahového typu mají už vybraná konkrétní západní velkoměsta, kde jedině chtějí žít a zbohatnout. Tito emigranti nás na Západě vzali za slovo, které náš systém hlásá do informačně propojeného světa. Starej se o sebe! Nevaž se, odvaž se!
Já se domnívám, že ke konkrétním cizím lidem, zvláště neprivilegovaným a slušným, se chovám vstřícně a dávám jim najevo sympatie. Lidi neposuzuji podle původu, náboženství, vzdělání atd. Ošklivím si být "cyklistou", nahoře se hrbit a dole šlapat. Když někdo zaslouží azyl, je vlastně hostem.
Nemohu však popřít, že nemám za šťastné a přínosné, aby docházelo k takovému mísení (a hlavně nemísení) populací, jaké je historicky zcela výjimečné. Ostatně mám za to, že většina z novodobého "stěhování národů" se děla především v zájmu toho, aby cena manuální práce nerostla v západní Evropě příliš.
Dnešní vlna uprchlíků povstala možná z nedávné destabilizace a bojů v několika zemích islámského světa. Zajisté však silně souvisí s tvorbou jediného globalizovaného světa. Stovky milionů chudých žijí, leckdy i šťastně, dál doma, zatímco jedinci jistého povahového typu mají už vybraná konkrétní západní velkoměsta, kde jedině chtějí žít a zbohatnout. Tito emigranti nás na Západě vzali za slovo, které náš systém hlásá do informačně propojeného světa. Starej se o sebe! Nevaž se, odvaž se!
Jeden podle mne podstatný aspekt problému dělnické třídy je v tom, že ve výrobě je čím dále postradatelnější široká vrstva kvalifikované pracovní síly. V době automatizovaných výrobních linek je snadněji nahrazována. Její síla spočívala v nepostradatelnosti ve výrobě.
Pokud chceme hledat co s tím, zapomeňme na to, že dělnická třída jsou montérky a kladivo nebo lopata. Takový programátor pracující sice za 40 tisíc měsíčně, ale snadno vyměnitelný za jiného, je proletář nebo střední třída? Domnívám se, že problém je podobný jako v době budování dělnického hnutí, elektorát je třeba hledat v 70% spodní části pyramidy. Cílem je vygenerovat reprezentaci, která bude z hlubokého přesvědčení hájit zájmy této skupiny v rámci budování trvale udržitelného systému. A být přitom garantem demokracie v původním významu tohoto slova.
Pokud si to dobře pamatuji z dob mých studií, jeden z nejsložitějších problémů pro mne bylo pochopit skutečnou hloubku rozdílu mezi pojmy "o sobě" a "pro sebe". Nevím, jestli je to dost "marxistické", ale v současné době jsme tak trochu opět na počátku. Předchozí pokus skončil tím, že dělnická třída ztratila sama sebe a musí se znovu nalézt. Pak možná uvidíme, jestli jsme slovy klasiků na spirále, nebo jen na kolotoči.
Pokud chceme hledat co s tím, zapomeňme na to, že dělnická třída jsou montérky a kladivo nebo lopata. Takový programátor pracující sice za 40 tisíc měsíčně, ale snadno vyměnitelný za jiného, je proletář nebo střední třída? Domnívám se, že problém je podobný jako v době budování dělnického hnutí, elektorát je třeba hledat v 70% spodní části pyramidy. Cílem je vygenerovat reprezentaci, která bude z hlubokého přesvědčení hájit zájmy této skupiny v rámci budování trvale udržitelného systému. A být přitom garantem demokracie v původním významu tohoto slova.
Pokud si to dobře pamatuji z dob mých studií, jeden z nejsložitějších problémů pro mne bylo pochopit skutečnou hloubku rozdílu mezi pojmy "o sobě" a "pro sebe". Nevím, jestli je to dost "marxistické", ale v současné době jsme tak trochu opět na počátku. Předchozí pokus skončil tím, že dělnická třída ztratila sama sebe a musí se znovu nalézt. Pak možná uvidíme, jestli jsme slovy klasiků na spirále, nebo jen na kolotoči.
August 19, 2015 v 20.02
"... její síla spočívala v nepostradatelnosti ve výrobě..."
No vidíte, pane Vorle. To už dnes neplatí. Obyčejní dělníci nebudou subjektem změny.
Heller by vám řekl, že se začíná utvářet úplně nová (vysoce kvalifikovaná) dělnická třída a tou je kognitariát.
No, kdo ví, jak to všechno doopravdy je. Ale stejně bychom měli vytvářet nové výrobní vztahy, to znamená zakládat samosprávné podniky.
No vidíte, pane Vorle. To už dnes neplatí. Obyčejní dělníci nebudou subjektem změny.
Heller by vám řekl, že se začíná utvářet úplně nová (vysoce kvalifikovaná) dělnická třída a tou je kognitariát.
No, kdo ví, jak to všechno doopravdy je. Ale stejně bychom měli vytvářet nové výrobní vztahy, to znamená zakládat samosprávné podniky.
PK
Co budou ty samosprávné podniky dělat? V ideálním případě by měly zajistit svým zaměstnancům obživu.
Jak toho dosáhnout? Nejen zaměstnanec je vyměnitelný, ale z hlediska zákazníka i celé podniky.
Jak tedy přesvědčit zákazníky, aby nakupovali výrobky samosprávných podniků? Dát jim logo s certifikátem "Samosprávný podnik" - něco jako "Fair trade"? Bude to fungovat?
Jak toho dosáhnout? Nejen zaměstnanec je vyměnitelný, ale z hlediska zákazníka i celé podniky.
Jak tedy přesvědčit zákazníky, aby nakupovali výrobky samosprávných podniků? Dát jim logo s certifikátem "Samosprávný podnik" - něco jako "Fair trade"? Bude to fungovat?
August 19, 2015 v 20.56
Možná se to zpočátku dařit nebude, pane Kolaříku. Lidé by museli věřit, že to má smysl. Já jsem o tom loni něco málo napsala : http://www.umlaufoviny.com/index.php?a=umlaufoviny/budoucnost-patri-ekonomicke-samosprave
PK
V tom článku píšete např.:
"Člověk, který má ke svému podniku vztah, ho neopouští hned při prvním neúspěchu."
Jenomže jak dobře víme, ono to bývá často naopak. I v "normálním" (nesamosprávném) podniku by člověk rád zůstal, ale podnik mu řekne: "Daří se nám špatně, musíme se s tebou rozloučit."
Bude to v samosprávném podniku jinak?
Předpokládám, že to může být jinak jenom tak, že si všichni v podniku řeknou, že si tedy sníží platy.
Což souvisí také s tím, že samosprávné podniky nejdou dohromady s odbory. Odbory zastupují zaměstnance vůči zaměstnavateli. Jenomže v samosprávném podniku jsou to zase titíž lidé. Tudíž odbory v samosprávném podniku je protimluv.
"Člověk, který má ke svému podniku vztah, ho neopouští hned při prvním neúspěchu."
Jenomže jak dobře víme, ono to bývá často naopak. I v "normálním" (nesamosprávném) podniku by člověk rád zůstal, ale podnik mu řekne: "Daří se nám špatně, musíme se s tebou rozloučit."
Bude to v samosprávném podniku jinak?
Předpokládám, že to může být jinak jenom tak, že si všichni v podniku řeknou, že si tedy sníží platy.
Což souvisí také s tím, že samosprávné podniky nejdou dohromady s odbory. Odbory zastupují zaměstnance vůči zaměstnavateli. Jenomže v samosprávném podniku jsou to zase titíž lidé. Tudíž odbory v samosprávném podniku je protimluv.
August 19, 2015 v 21.27
Asi by tam opravdu nebyly odbory. Protože v takovém podniku by nebylo rozdílu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.
Zatím většina lidí chce (a umí) být jen zaměstnanci.
Vůbec netvrdím, že je jednoduché něčeho takového dosáhnout. Ale znamenalo by to určitě konec kapitalismu.
Zatím většina lidí chce (a umí) být jen zaměstnanci.
Vůbec netvrdím, že je jednoduché něčeho takového dosáhnout. Ale znamenalo by to určitě konec kapitalismu.
PK
Pro většinu lidí určitě není žádný problém si jednou za měsíc koupit o 20 % dražší kávu, protože je "Fair trade". Ale kdo by byl ochoten si koupit o 20 % dražší auto, aby podpořil samosprávný podnik? Pochybuji, že by se našlo takových dostatečné množství.
Samosprávné podniky by zkrátka musely obstát v globální konkurenci - musely by být schopny konkurovat cenou i kvalitou.
Samosprávné podniky by zkrátka musely obstát v globální konkurenci - musely by být schopny konkurovat cenou i kvalitou.
PH
Majorita nebo jen t.zv. dělnická třída, mnoho z našich občanů se uzavřelo do svých problémů a někteří do virtuálního světa médií, a chybí tu hlavně na vlastní kůži poznat, jak tvrdě se muselo o skutečnou demokracii bojovat (ta legrace zvaná sametová revoluce nedala skutečný boj zažít). Proto mnozí si nejenže demokracie neváží, ale neumějí ji využívat pro obhajobu svých zájmů a z toho vyplývá jejich frustrace.
Ale řečeno jinak - copak to byl nějaký Mesiáš, který se náhle zjevil a založil sociální demokracii v předminulém století v hostinci v Břevnově?
Chápu, že vlastním účelem článku bylo poukázat na chyby politiků v nevyužitém potenciálu oslovení určité (bohužel netečné) vrstvy občanů.
Je samozřejmě i chyba učitelů, zejména občanské nauky, že mnozí z nich se neorientují v dění, sami tápou a neumějí vést žáky ke kritickému myšlení.
Ale na prvním místě musejí ti nejvíce vykořisťovaní také chtít sami proti tomu to něco udělat.
Panu Ševčíkovi: už jsem si říkal, že tady o Romech a uprchlících dlouho nic nezaznělo ... Znám aktivní Romy i uprchlíky (z Kazachstánu), příklady z Rokycan. Prostě házet do jednoho pytle je známá metoda, koho asi?
Ale řečeno jinak - copak to byl nějaký Mesiáš, který se náhle zjevil a založil sociální demokracii v předminulém století v hostinci v Břevnově?
Chápu, že vlastním účelem článku bylo poukázat na chyby politiků v nevyužitém potenciálu oslovení určité (bohužel netečné) vrstvy občanů.
Je samozřejmě i chyba učitelů, zejména občanské nauky, že mnozí z nich se neorientují v dění, sami tápou a neumějí vést žáky ke kritickému myšlení.
Ale na prvním místě musejí ti nejvíce vykořisťovaní také chtít sami proti tomu to něco udělat.
Panu Ševčíkovi: už jsem si říkal, že tady o Romech a uprchlících dlouho nic nezaznělo ... Znám aktivní Romy i uprchlíky (z Kazachstánu), příklady z Rokycan. Prostě házet do jednoho pytle je známá metoda, koho asi?
August 19, 2015 v 21.45
Vlna imigrace jako dlouho očekávaný impuls..., možnost sjednocení
Vážený pane Kolaříku, píšete:
»…se svým nedokonalým přehledem o historii věcí viním z této situace především intelektuály, kteří přestali řešit témata "běžných lidí" (slovo obyčejný považuji za urážlivé)…«
Přemýšlení přesně o tom, co píšete, tedy k d o za to může, k o h o lze vinit, nebo k o h o lze pověřit, jsem věnoval opravdu hodně času. Příčí se mi vinit prodavačku, řidiče, skladníka nebo dělníka, že za to mohou, protože ti přece svoji práci dělají a často výborně. A na diskusi výše lze jasně vidět, že ani vzdělaný intelektuál, který může analýze světa kolem věnovat hodiny času denně, se neshodne s druhým. Jak by se pak mohl orientovat náš „obyčejný“ člověk.
V době působení myšlenek K. Marxe, na konci 19. a ve 20. století, zde byla silná osobní motivace (zejména velká chudoba), ale hlavně i souboj obou táborů, kdy se i Západ prostě m u s e l dotahovat na sociální zabezpečení východního socialistického bloku. Toto vše po roce 1990 zmizelo a zmizela i silná osobní zkušenost otců a dědů s kapitalismem z První republiky, která lidi spojovala.
Jsme v epoše stále silnějšího individualismu. To je prostě fakt. Umožňuje to technická civilizace a bohatství společností. Ale jsme na vrcholu a ten vydrží možná deset, možná dvacet let a přijdou vážné problémy.
Mohli a měli bychom soustředit naši pozornost k tomu, co je podstatné. K tomu však nedochází.
Vinu nesou v prvé řadě novináři v médiích, zejména jde o Českou televizi (ani V. Moravec přece nesoustředí pozornost k tomu, co je zapotřebí a protože nemá potřebnou motivaci, nevnímá kontext), ale i v dalších redakcích, třeba novin, centrály jsou v Praze a Praha jako celek je specifická b u b l i n a, která vnímá jinak, než 4/5 „zbytku“ republiky. Čest výjimkám: Erik Best, Ivan Hoffman…
Podíl na mizerné reflexi dění po roce 1989 mají rovněž učitelé na VŠ, v oborech historie, politologie, žurnalistiky, filosofie atd. Tito intelektuálové selhali ze stejné příčiny jako lidé v médiích: Měli a mají relativně slušnou životní úroveň a nulovou motivaci. Čest výjimkám (snad Jan Keller, Ilona Švihlíková, nevím zda učil E. Kohák).
Plně s vámi tedy souhlasím, i když je tu otázka, k čemu nám toto konstatování prakticky je. Je to smutné, ale pokud dojde k úpadku lidskosti, kultury, pokud začne převládat jen carpe diem, pokud je zde prostě tento "Zeitgeist", tak co my s tím…
Dějiny jsou cyklické a my nyní čekáme na to, zda nás cosi spojí, co znovu obnoví naši s p o l e č n o s t. Slovo národ to být nesmí, ba ani naše slovanská památná lípa (Čulík–Kohout). Pamatuji povodně v roce 1998, zmizely rozdíly mezi pravicí a levicí a lidé si pomáhali, i když některé hyeny se i tehdy pakovaly a kradly.
Situace s islámem a vlnou imigrace tak může být podobný impuls jako povodně. Impuls velmi potřebný a dlouho očekávaný. Ale k čemu vinit intelektuály, když se neshodneme ani my zde? Když se neumíme sjednotit? 13 monologů, každý po svém… Postav jak na Poslední večeři. Všichni jsme se přišli sem blýsknout svojí moudrostí, s nadějí, že někdo druhý to ocení. Všimne si postřehu, moudrosti…
Začneme se mít lépe, až se naučíme lépe poslouchat, vnímat, až zjemníme své bytí a dokážeme si vážit i sebe navzájem – i my zde v této diskusi na DR. Ale proč bychom to měli dělat? Kde by se vzala najednou taková naše společná motivace, když n e m u s í m e ?
»…se svým nedokonalým přehledem o historii věcí viním z této situace především intelektuály, kteří přestali řešit témata "běžných lidí" (slovo obyčejný považuji za urážlivé)…«
Přemýšlení přesně o tom, co píšete, tedy k d o za to může, k o h o lze vinit, nebo k o h o lze pověřit, jsem věnoval opravdu hodně času. Příčí se mi vinit prodavačku, řidiče, skladníka nebo dělníka, že za to mohou, protože ti přece svoji práci dělají a často výborně. A na diskusi výše lze jasně vidět, že ani vzdělaný intelektuál, který může analýze světa kolem věnovat hodiny času denně, se neshodne s druhým. Jak by se pak mohl orientovat náš „obyčejný“ člověk.
V době působení myšlenek K. Marxe, na konci 19. a ve 20. století, zde byla silná osobní motivace (zejména velká chudoba), ale hlavně i souboj obou táborů, kdy se i Západ prostě m u s e l dotahovat na sociální zabezpečení východního socialistického bloku. Toto vše po roce 1990 zmizelo a zmizela i silná osobní zkušenost otců a dědů s kapitalismem z První republiky, která lidi spojovala.
Jsme v epoše stále silnějšího individualismu. To je prostě fakt. Umožňuje to technická civilizace a bohatství společností. Ale jsme na vrcholu a ten vydrží možná deset, možná dvacet let a přijdou vážné problémy.
Mohli a měli bychom soustředit naši pozornost k tomu, co je podstatné. K tomu však nedochází.
Vinu nesou v prvé řadě novináři v médiích, zejména jde o Českou televizi (ani V. Moravec přece nesoustředí pozornost k tomu, co je zapotřebí a protože nemá potřebnou motivaci, nevnímá kontext), ale i v dalších redakcích, třeba novin, centrály jsou v Praze a Praha jako celek je specifická b u b l i n a, která vnímá jinak, než 4/5 „zbytku“ republiky. Čest výjimkám: Erik Best, Ivan Hoffman…
Podíl na mizerné reflexi dění po roce 1989 mají rovněž učitelé na VŠ, v oborech historie, politologie, žurnalistiky, filosofie atd. Tito intelektuálové selhali ze stejné příčiny jako lidé v médiích: Měli a mají relativně slušnou životní úroveň a nulovou motivaci. Čest výjimkám (snad Jan Keller, Ilona Švihlíková, nevím zda učil E. Kohák).
Plně s vámi tedy souhlasím, i když je tu otázka, k čemu nám toto konstatování prakticky je. Je to smutné, ale pokud dojde k úpadku lidskosti, kultury, pokud začne převládat jen carpe diem, pokud je zde prostě tento "Zeitgeist", tak co my s tím…
Dějiny jsou cyklické a my nyní čekáme na to, zda nás cosi spojí, co znovu obnoví naši s p o l e č n o s t. Slovo národ to být nesmí, ba ani naše slovanská památná lípa (Čulík–Kohout). Pamatuji povodně v roce 1998, zmizely rozdíly mezi pravicí a levicí a lidé si pomáhali, i když některé hyeny se i tehdy pakovaly a kradly.
Situace s islámem a vlnou imigrace tak může být podobný impuls jako povodně. Impuls velmi potřebný a dlouho očekávaný. Ale k čemu vinit intelektuály, když se neshodneme ani my zde? Když se neumíme sjednotit? 13 monologů, každý po svém… Postav jak na Poslední večeři. Všichni jsme se přišli sem blýsknout svojí moudrostí, s nadějí, že někdo druhý to ocení. Všimne si postřehu, moudrosti…
Začneme se mít lépe, až se naučíme lépe poslouchat, vnímat, až zjemníme své bytí a dokážeme si vážit i sebe navzájem – i my zde v této diskusi na DR. Ale proč bychom to měli dělat? Kde by se vzala najednou taková naše společná motivace, když n e m u s í m e ?
VK
August 19, 2015 v 22.08
Samosprávné podniky neřeší podstatně ten zásadní rozpor, spočívající v klesající míře ziskovosti. Hrajíce na tomtéž hřišti, jako soukromé podniky, vystaveny tomutéž rozporu, že mzda je na jak náklad, tak z druhé strany zdroj většiny ziskové suroviny v podobě poptávky. S tímtéž navázaným paradoxem divadelního hlediště. Snad jen do té míry, že zde neexistuje trade-off vztah (tj. vztah co dostane jedna, sebere se druhé straně) mezi mzdou a ziskem, teoreticky mohou jet i na nule zisku, investovat i bez výhledu na čistý zisk. Pod nulu ovšem rovněž nepůjdou.
Na druhou stranu i tato dílčí výhoda - odbourání trade-off vztahu mezi ziskem a mzdou, potažmo ztráta závislosti na čistém zisku - může mít významný dopad. Brání přinejmenším "ofenzivnímu propouštění", offshoringu, přesunu výrob do lacinějších zemí v té třídě případů, kdy je to kvůli vylepšování čtvrtletní uzávěrky. Rozhodováním manažerů hodnocených podle tomu odpovídajícího aktuálního vzrůstu akciového kurzu podniku a dividendy pro akcionáře. Kterýž mechanismus má významný, byť pořád jen dílčí, podíl na vůčihledné deindustrializaci západu.
Na druhou stranu i tato dílčí výhoda - odbourání trade-off vztahu mezi ziskem a mzdou, potažmo ztráta závislosti na čistém zisku - může mít významný dopad. Brání přinejmenším "ofenzivnímu propouštění", offshoringu, přesunu výrob do lacinějších zemí v té třídě případů, kdy je to kvůli vylepšování čtvrtletní uzávěrky. Rozhodováním manažerů hodnocených podle tomu odpovídajícího aktuálního vzrůstu akciového kurzu podniku a dividendy pro akcionáře. Kterýž mechanismus má významný, byť pořád jen dílčí, podíl na vůčihledné deindustrializaci západu.
PK
jsou samozřejmě Jiří Pehe, Petr Nováček, Alexandr Mitrofanov.
http://denikreferendum.cz/clanek/20584-trefa-do-cerneho
http://denikreferendum.cz/clanek/20584-trefa-do-cerneho
August 19, 2015 v 22.23
Efektivita celku – přátelské vztahy – dobrovolná skromnost
Moderní společnost nemá přece problém s výrobou, máme problém se spravedlivostí distribuce zisků a s motivací k práci. A ta neuvěřitelně vysoká dnešní výroba a spotřeba je možná jen skrze kapitalismus, který tak velmi tlačí na výkon. – Lidštější vztahy budou produkovat vždy nižší výkon.
Lidštější a slušnější výrobní vztahy, třeba jen dva tři pracovní dny v týdnu po 4 nebo 6 hodinách nejsou utopie. Ale musí zmizet zbytečná práce, kontroly, korupce a všechny neefektivity. To bude někdy za 100 nebo 1000 let. Utopie je to dnes. A nebude zde mj. zbytečný luxus. Lidstvo se bude věnovat tomu, co je nutné. Bude možné rozvíjet kulturu, turistiku a jiné sporty nezaložené na byznysu. Vzdělanost…
Čekáme, až se stane dobrovolná skromnost celoplanetárním hitem. Bohužel však existuje Gaussova křivka a část lidí bude vždy využívat dobrotu druhých jako jejich slabost. – Skrze přetvářku a jinou manipulaci. Otázka je, v jaké oblasti musí nastat pokrok. Čekáme ho v politice nebo v ekonomice. Přitom jde jen a pouze o obyčejnou slušnost a lidskost. Etiku. Pokud má nastat změna, nastane skrze vzájemný respekt a úctu, skrze naslouchaní. Mj. i zde.
Samosprávné podniky, tedy družstva vlastníků jsou nepochybně skvělou možností. Pokud budou všude. Zde čekáme na srovnání pracovních podmínek po celém glóbu. Řešit ziskovost je v tomto pohledu zbytečné, řekl bych, vážený pane Klusáčku…
Lidštější a slušnější výrobní vztahy, třeba jen dva tři pracovní dny v týdnu po 4 nebo 6 hodinách nejsou utopie. Ale musí zmizet zbytečná práce, kontroly, korupce a všechny neefektivity. To bude někdy za 100 nebo 1000 let. Utopie je to dnes. A nebude zde mj. zbytečný luxus. Lidstvo se bude věnovat tomu, co je nutné. Bude možné rozvíjet kulturu, turistiku a jiné sporty nezaložené na byznysu. Vzdělanost…
Čekáme, až se stane dobrovolná skromnost celoplanetárním hitem. Bohužel však existuje Gaussova křivka a část lidí bude vždy využívat dobrotu druhých jako jejich slabost. – Skrze přetvářku a jinou manipulaci. Otázka je, v jaké oblasti musí nastat pokrok. Čekáme ho v politice nebo v ekonomice. Přitom jde jen a pouze o obyčejnou slušnost a lidskost. Etiku. Pokud má nastat změna, nastane skrze vzájemný respekt a úctu, skrze naslouchaní. Mj. i zde.
Samosprávné podniky, tedy družstva vlastníků jsou nepochybně skvělou možností. Pokud budou všude. Zde čekáme na srovnání pracovních podmínek po celém glóbu. Řešit ziskovost je v tomto pohledu zbytečné, řekl bych, vážený pane Klusáčku…
JN
August 19, 2015 v 23.27
Evě Hájkové - lokální ekonomika, komplementární měna
Řešením by snad mohl být rozvoj lokálních ekonomik (tedy lokalizace ekonomiky), lokální komplementární (alternativní) měny, "kazící se" měna, samosprávné podniky - ale v rámci té lokální ekonomiky, jinak by těžko obstály.
Konrad Lorenz v knize "Takzvané zlo" píše, že kromě letek bažanta arguse je pracovní tempo západní civilizace tím nejhloupějším produktem vnitrodruhového výběru. Lidé by se klidně mohli domluvit a začít pracovat trochu pomaleji, ale v praxi to není možné. Člověk je prostě vystaven špatnému vlivu toho vnitrodruhového výběru.
(Kohout bažanta arguse má velmi dlouhé loketní letky, kterými imponuje samicím, čím obrovitější letky, tím více imponuje, ale tím také hůře létá a tím snadněji se stává kořistí predátorů; přesto však platí - čím větší letky, tím více potomstva. Vloha k vytváření mocných loketních letek se tedy udržuje zcela proti zájmu udržení druhu.) V takové slepé uličce jako bažant argus jsme zřejmě i my lidé.
Konrad Lorenz v knize "Takzvané zlo" píše, že kromě letek bažanta arguse je pracovní tempo západní civilizace tím nejhloupějším produktem vnitrodruhového výběru. Lidé by se klidně mohli domluvit a začít pracovat trochu pomaleji, ale v praxi to není možné. Člověk je prostě vystaven špatnému vlivu toho vnitrodruhového výběru.
(Kohout bažanta arguse má velmi dlouhé loketní letky, kterými imponuje samicím, čím obrovitější letky, tím více imponuje, ale tím také hůře létá a tím snadněji se stává kořistí predátorů; přesto však platí - čím větší letky, tím více potomstva. Vloha k vytváření mocných loketních letek se tedy udržuje zcela proti zájmu udržení druhu.) V takové slepé uličce jako bažant argus jsme zřejmě i my lidé.
IH
Poněkud se divím častému kroužení kolem určité obdoby známé otázky "Co bylo dřív, slepice nebo vejce?" Na DR jí je problém, zda a jak zrušit kapitalismus.
Jsem toho názoru, že inspirativní tu může být evoluční teorie. Dnes na zemi žijí živočichové, které řadíme do různých tříd. Víme přitom, že kdysi byly doby, kdy tyto třídy neexistovaly. Často se např. píše o tom, že ptáci jsou vlastně jedinými žijícími zástupci skupiny dinosaurů. Vnímáme však slepici (snášející vejce) jako dinosaura (který snášel vejce též)? Paralelu lze vést také např. s vývojem jazyků. Jak začala čeština nebo francouzština? Nestarejme se zkrátka o to, zda jsme pro nějakou podobu kapitalismu, nebo o jeho opak - socialismus. Žádejme a prosazujme funkční změny, které vidíme jako žádoucí. Sociální řád se postupně změní k nepoznání (jako jedině přeživší dinosauři, nebo jako moderní jazyky). Nebuďme jako paleonotologové, kteří zkoumají (většinou nemají ovšem na vybranou) jen "tvrdé" znaky, tj. kostry. Nové chování a nové možnosti se časem zapíše i do tvrdých znaků kapitalistické provenience.
Jsem toho názoru, že inspirativní tu může být evoluční teorie. Dnes na zemi žijí živočichové, které řadíme do různých tříd. Víme přitom, že kdysi byly doby, kdy tyto třídy neexistovaly. Často se např. píše o tom, že ptáci jsou vlastně jedinými žijícími zástupci skupiny dinosaurů. Vnímáme však slepici (snášející vejce) jako dinosaura (který snášel vejce též)? Paralelu lze vést také např. s vývojem jazyků. Jak začala čeština nebo francouzština? Nestarejme se zkrátka o to, zda jsme pro nějakou podobu kapitalismu, nebo o jeho opak - socialismus. Žádejme a prosazujme funkční změny, které vidíme jako žádoucí. Sociální řád se postupně změní k nepoznání (jako jedině přeživší dinosauři, nebo jako moderní jazyky). Nebuďme jako paleonotologové, kteří zkoumají (většinou nemají ovšem na vybranou) jen "tvrdé" znaky, tj. kostry. Nové chování a nové možnosti se časem zapíše i do tvrdých znaků kapitalistické provenience.
August 20, 2015 v 10.35
Ono jde o to, že podle Marxe jsou právě vztahy lidí do nichž vstupují během výroby nebo zkrátka v materiální sféře, určující pro jejich postavení ve společnosti. A přecházejí na celé další generace. Samozřejmě tomu nemusíme věřit. Spousta lidí si myslí, že hlavní je politika.
Píšete "Žádejme a prosazujme funkční změny, které vidíme jako žádoucí."
Souhlasím. Ale kdo je má prosazovat a jak ho k tomu přimět, když už nechceme používat násilí?
Píšete "Žádejme a prosazujme funkční změny, které vidíme jako žádoucí."
Souhlasím. Ale kdo je má prosazovat a jak ho k tomu přimět, když už nechceme používat násilí?
JN
že to revoluční násilí té moderní progresívní levici přece jen zůstalo. Poměrně úzká skupina lidí chce totiž revidovat "základní lidské hodnoty" a propříště už je chce nově stanovovat jen ona sama. Zdá se, že progresívní levice nám přikazuje, že musíme mít ty "loketní letky" ještě mnohem větší než je máme. Tím nás "úspěšně a neomylně" vyvedou z té slepé vývojové uličky (bažanta arguse).
LŠ
vlákno je dlouhé a Vy jste asi ztratil nit, když jste se pokusil vyjádřit k mému příspěvku. Neboť jaký by mělo jinak smysl psát mi o tom, že znáte aktivní Romy i upchlíky?
Zopakuji tedy: psal jste o tom, že by lidé neměli čekat spasitele, chovat se tedy jako svéprávní občané a nečekat na pomoc shůry. Na to jsem Vám opáčil, proč tohle pravidlo neaplikujete na Romy a migranty?
Když si běžný občan má pomoci sám, proč si nepomohou sami Romové a ve svých zemích migranti?
A právě tyto rozdílné metry jsou jedním z důvodů, proč zde tzv. dělnický třída nebude sympatizovat s migranty.
Vaše věta pak o házení do jednoho pytle pak byla zbytečným otřískávám Vaší klávesnice. Neměla s mou psaným textem absolutní souvislost, i když Vám mohla připadnout jako umravnění rasisty.
Zopakuji tedy: psal jste o tom, že by lidé neměli čekat spasitele, chovat se tedy jako svéprávní občané a nečekat na pomoc shůry. Na to jsem Vám opáčil, proč tohle pravidlo neaplikujete na Romy a migranty?
Když si běžný občan má pomoci sám, proč si nepomohou sami Romové a ve svých zemích migranti?
A právě tyto rozdílné metry jsou jedním z důvodů, proč zde tzv. dělnický třída nebude sympatizovat s migranty.
Vaše věta pak o házení do jednoho pytle pak byla zbytečným otřískávám Vaší klávesnice. Neměla s mou psaným textem absolutní souvislost, i když Vám mohla připadnout jako umravnění rasisty.
PŠ
Jak si mají pomoci uprchlíci sami ve svých zemích? Třeba v Sýrii ukončit občanskou válku a porazit IS? A v Eritrei svrhnout vojenskou disktaturu? Každý svého štěstí strůjcem :)
PK
ČR má levicovou vládu, a levicového prezidenta. Odboroví vůdci hlásí úspěchy ve vyjednávání v tripartitě. Předseda vlády hlásí zvýšení minimální mzdy.
LŠ
Teorii, že by že by lidé neměli čekat spasitele, a měli by se chovat tedy jako svéprávní občané a nečekat na pomoc shůry, zde nastolil přece pan Hlávka. I když tak nějak selektivně. To zde vcelku frčí. Známe to například z hodnocení odsunu. Němci byli také odsunuti nespravedlivě, na principu kolektivní viny, což je nepřípustné a za to nesou Češi kolektivní vinu, což je přípustné. Prostě jak se to komu kdy hodí.
Co se týče útěku migrantů ze zemí, které ohrožuje IS a další - je řešením? Jakým?
Co se týče útěku migrantů ze zemí, které ohrožuje IS a další - je řešením? Jakým?
PŠ
No tak pro uprchlíka např. ze Sýrie útěk ze země řešením je. Zachrání si život. Asi vám to přijde málo:)
LŠ
Jde o to, zda kdo uteče, opravdu vyhraje. Vždyť tam nechává rodinu, rodiče, příbuzné /pokud již nepočítá s tím, že si našetří a přiveze je sem/. Představte si, jak to dopadne, když všichni mladí muži utečou před zlem. To mu pak mají postavit staří, nemocní, ženy a děti? Nebo to někdo z jiné země má udělat za ně? Není jednoduchý pohled na tuto situaci.
JP
Paní Hájková, zrovna o tom družstevnictví jsem do redakce DR před více než týdnem poslal jeden text, se zajímavými informacemi o tomto druhu podnikání z Jižní Ameriky, o jejich přednostech i limitech.
O dalších osudech tohoto textu mi není nic známo; tak nevím, jestli z toho ještě něco bude.
O dalších osudech tohoto textu mi není nic známo; tak nevím, jestli z toho ještě něco bude.
JP
Ostatně, paní Hájková, svou iniciativou ve prospěch zakládání družstev nemůžete změnit výrobní vztahy, nýbrž jenom a pouze v l a s t n i c k é vztahy! To je opravdu po čertech rozdíl.
Výrobní vztahy jsou r e á l n é společenské vztahy vznikající v souvislosti se společenskou produkcí, tak jak se znovu reprodukují každý den, v každém ekonomickém aktu znovu a znovu. Těmto reálným ekonomickým vztahům se pak - v delším časovém horizontu - přizpůsobují i vztahy vlastnické.
To znamená: kdyby stávající výrobní vztahy směřovaly k družstevnictví - pak by nebylo nutno družstva zakládat uměle, ta by vznikala sama sebou, spontánně.
A naopak, jestli tomu tak není a jestli stávající výrobní vztahy nesměřují k družstevní vlastnické formě - pak je umělé zakládání družstev zase zbytečné, protože se v cizorodém prostředí (oněch reálných výrobních vztahů) stejně natrvalo neudrží.
Výrobní vztahy jsou r e á l n é společenské vztahy vznikající v souvislosti se společenskou produkcí, tak jak se znovu reprodukují každý den, v každém ekonomickém aktu znovu a znovu. Těmto reálným ekonomickým vztahům se pak - v delším časovém horizontu - přizpůsobují i vztahy vlastnické.
To znamená: kdyby stávající výrobní vztahy směřovaly k družstevnictví - pak by nebylo nutno družstva zakládat uměle, ta by vznikala sama sebou, spontánně.
A naopak, jestli tomu tak není a jestli stávající výrobní vztahy nesměřují k družstevní vlastnické formě - pak je umělé zakládání družstev zase zbytečné, protože se v cizorodém prostředí (oněch reálných výrobních vztahů) stejně natrvalo neudrží.
MP
mohu vás ujistit, že lidí ochotných bojovat je v Sýrii (bohužel:)) pořád ještě dost, jinak by tam přece občanská válka již dávno skončila.
A navíc podivuhodně nerozlišujete mezi občanskou angažovaností v demokratickém státě (jímž přes všechny možné výhrady ČR je) a v podmínkách diktatur v rozvojových zemích.
A poslední věc: Představte si takového sira N. Wintona, jehož si do úst odvažuje brát i demagog a rasista Zeman, jak říká židovským dětem: "Nedá se nic dělat, milé děti, zásada Kdo uteče, ten vyhraje není řešením, spíš přesvědčte své tatínky, aby proti panu Hilterovi bojovali se zbraní v ruce, co bych vás bral do Británie, správnej chlap, co má rodinu, by měl za ni bojovat..."
Myslím, že není co dodat...
A navíc podivuhodně nerozlišujete mezi občanskou angažovaností v demokratickém státě (jímž přes všechny možné výhrady ČR je) a v podmínkách diktatur v rozvojových zemích.
A poslední věc: Představte si takového sira N. Wintona, jehož si do úst odvažuje brát i demagog a rasista Zeman, jak říká židovským dětem: "Nedá se nic dělat, milé děti, zásada Kdo uteče, ten vyhraje není řešením, spíš přesvědčte své tatínky, aby proti panu Hilterovi bojovali se zbraní v ruce, co bych vás bral do Británie, správnej chlap, co má rodinu, by měl za ni bojovat..."
Myslím, že není co dodat...
August 21, 2015 v 21.58
Ano, musíme si uvědomit, že lidštější vztahy budou vždy produkovat nižší výkon
Souhlasím v Vámi pane Rusku. Také mi hlava ani srdce nebere, proč i při 10% nezaměstnanosti zůstává normou 40 hodinový pracovní týden a řada přemotivovaných lidí ještě s nadšením dělá přesčasy, anebo maká 12 hodin denně na vlastní triko.
Není to čertovo kopýtko v tom, co velice přesně popsal svého času např. Guy Debord, totiž že kapitalismus je doslova existenčně závislý na produkování chudoby? Je zde snad nějaký jiný nástroj, jak alespoň někoho přimět dělat "práci na hovno" a ještě za mizerný peníze?
Ten spektákl, ať už je to tradiční televize, moderní facebook, anebo jakékoli jiné šidítko, ten je tu přeci jak od toho, aby ta reálná chudoba nebyla tak palčivá, ale krom toho slouží také jako skvělý "stroj na výrobu touhy" - tedy jako nástroj "pozitivní" motivace .
A krom toho, soustředění kolektivního pohledu na materiální blahobyt zakrývá, že máme i jiné potřeby, na které se mnohdy nedostává - třeba potřeby emocionální, spirituální, potřebu sounáležitosti, tvořivosti - a pokud na ně soustavně kašleme, ono se to někde projeví, třeba jako ona hůře uchopitelná frustrace, která je nikoli náhodou směřována právě na ty, kteří ač materiálně chudí, mají třeba svou jistotu víry (muslimové), odvahu vykročit do neznáma (uprchlíci) anebo pevné rodinné vazby (romové).
Není to čertovo kopýtko v tom, co velice přesně popsal svého času např. Guy Debord, totiž že kapitalismus je doslova existenčně závislý na produkování chudoby? Je zde snad nějaký jiný nástroj, jak alespoň někoho přimět dělat "práci na hovno" a ještě za mizerný peníze?
Ten spektákl, ať už je to tradiční televize, moderní facebook, anebo jakékoli jiné šidítko, ten je tu přeci jak od toho, aby ta reálná chudoba nebyla tak palčivá, ale krom toho slouží také jako skvělý "stroj na výrobu touhy" - tedy jako nástroj "pozitivní" motivace .
A krom toho, soustředění kolektivního pohledu na materiální blahobyt zakrývá, že máme i jiné potřeby, na které se mnohdy nedostává - třeba potřeby emocionální, spirituální, potřebu sounáležitosti, tvořivosti - a pokud na ně soustavně kašleme, ono se to někde projeví, třeba jako ona hůře uchopitelná frustrace, která je nikoli náhodou směřována právě na ty, kteří ač materiálně chudí, mají třeba svou jistotu víry (muslimové), odvahu vykročit do neznáma (uprchlíci) anebo pevné rodinné vazby (romové).
Já mimochodem soudím, že bude asi potřeba, aby se lidé při tom společném podnikání nějakým způsobem naladili na stejnou duchovní vlnu, či jak to nazvat.
PM
Masa obyvatel produktivního věku a mentální flexibility - mj. schopnosti život žít v kapitalismu s nabídkou postmoderního vydání liberální demokracie - prchla, opustila usedlíky a zanechala je a území na pospas gulášové despocii.
Zážitek nepříliš povznášející a ne hodný následování........bych dodal.
Zážitek nepříliš povznášející a ne hodný následování........bych dodal.
PM
doplnil bych - bude asi potřeba, aby se lidé při tom společném podnikání nějakým způsobem naladili na stejnou, a především předem nově naladěnou duchovní vlnu, či jak to nazvat.
JP
Což o to, paní Hájková, být "naladěn na společnou duchovní vlnu" je předpokladem v podstatě každé skupinově prováděné činnosti, má-li být úspěšná. Ale Vy zřejmě máte na mysli duchovní naladění ve smyslu vzájemné kooperace, solidarity a harmonie. Za hranicemi ryze kapitalistického myšlení orientovaného na profit.
Asi v tom smyslu, jak ho tu načrtl pan Holubec: neprodukovat křečovitě nesmysly, ale produkci přeorientovat ve smyslu humanity.
Ta otázka tu ovšem stojí takto: kde vzít nějakou r e á l n o u základnu pro takovouto duchovní (respektive psychologickou) proměnu?
Takovouto reálnou základnu nevytvoří - bohužel - pouze to, že my (někteří) si takovýto stav přejeme. To by bylo stavění na písku. Takovouto opravdu nosnou základnu je možno hledat ve dvou sférách: buďto v základech lidské osobnosti, jejích primárních motivech - anebo v komplexu společenského prostředí, ve kterém člověk žije.
Pokud bychom se snažili o tu první cestu, pak by to znamenalo, že základní životní motivací člověka je humanismus a solidarita s druhými, nikoli snaha o maximalizaci vlastního prospěchu. Z rozhovoru s německým bioetikem Eckartem Volandem (srv. článek "Chamtivost je starší než kapitalismus") však jednoznačně vyplývá naprostý opak: snaha po maximalizaci vlastního (a tedy principiálně: egoistického) prospěchu je tím primárním životním pudem člověka, zděděným ještě z živočišné říše.
Zbývá tedy druhá možnost: postavit člověka do takových reálných životních podmínek a vztahů, že v něm pozitivní faktory vstřícnosti, solidárnosti, ale zároveň i (konzumní) uměřenosti převládnou nad oněmi přírodou danými pudy.
Ostatně, i sám profesor Voland uvádí, že tím rozhodujícím faktorem, který lidský rod vyčlenil z ryze živočišné říše, je právě schopnost kooperace.
Nicméně - a to je nutno si uvědomit - samotný fakt kooperace ještě sám o sobě nezaručuje (pravou) humanitu. Kooperace může také mít (respektive principiálně má) ryze "egoistický" základ: lidé spolu navzájem kooperují tehdy, když mají vyhlídku na to, že to jim osobně (tj. každému z nich individuálně) přinese větší prospěch, nežli ryze individuální aktivita.
A za druhé, takováto kooperace už vůbec není zárukou oné konzumní umírněnosti. Ten moment či faktor kooperace sice tak nějak směřuje k větší míře solidárnosti, humanity a i umírněnosti ve srovnání s programatickým individualismem; ale na nějakou opravdu zásadní, celospolečenskou změnu to asi sotva bude postačit.
Nehledě k tomu, že pokud tato - skupinová, družstevní - kooperace má vznikat za rámcových podmínek volného trhu a tedy kapitalismu, pak zde nevyhnutelně stále převažuje ten element maximalizace osobního prospěchu, tedy chamtivost.
Takže, ještě jednou: takovou zásadní změnu (směrem pryč od kapitalismu) nedostaneme tím, že si vytvoříme nějaké skupinky, ve kterých se budeme "nalaďovat na společnou duchovní vlnu".
Jestliže chceme zlomit, překonat ten primární egoismus člověka, pak v prvé řadě musíme nalézt takový produkční model, kde jednotlivec optimální uplatnění svých vlastních osobních zájmů bude spatřovat a nalézat ve vyšších, nadindividuálních celcích a komunitách. To by byl naprosto první nutný krok; ovšem, zdaleka ne jediný a poslední.
Asi v tom smyslu, jak ho tu načrtl pan Holubec: neprodukovat křečovitě nesmysly, ale produkci přeorientovat ve smyslu humanity.
Ta otázka tu ovšem stojí takto: kde vzít nějakou r e á l n o u základnu pro takovouto duchovní (respektive psychologickou) proměnu?
Takovouto reálnou základnu nevytvoří - bohužel - pouze to, že my (někteří) si takovýto stav přejeme. To by bylo stavění na písku. Takovouto opravdu nosnou základnu je možno hledat ve dvou sférách: buďto v základech lidské osobnosti, jejích primárních motivech - anebo v komplexu společenského prostředí, ve kterém člověk žije.
Pokud bychom se snažili o tu první cestu, pak by to znamenalo, že základní životní motivací člověka je humanismus a solidarita s druhými, nikoli snaha o maximalizaci vlastního prospěchu. Z rozhovoru s německým bioetikem Eckartem Volandem (srv. článek "Chamtivost je starší než kapitalismus") však jednoznačně vyplývá naprostý opak: snaha po maximalizaci vlastního (a tedy principiálně: egoistického) prospěchu je tím primárním životním pudem člověka, zděděným ještě z živočišné říše.
Zbývá tedy druhá možnost: postavit člověka do takových reálných životních podmínek a vztahů, že v něm pozitivní faktory vstřícnosti, solidárnosti, ale zároveň i (konzumní) uměřenosti převládnou nad oněmi přírodou danými pudy.
Ostatně, i sám profesor Voland uvádí, že tím rozhodujícím faktorem, který lidský rod vyčlenil z ryze živočišné říše, je právě schopnost kooperace.
Nicméně - a to je nutno si uvědomit - samotný fakt kooperace ještě sám o sobě nezaručuje (pravou) humanitu. Kooperace může také mít (respektive principiálně má) ryze "egoistický" základ: lidé spolu navzájem kooperují tehdy, když mají vyhlídku na to, že to jim osobně (tj. každému z nich individuálně) přinese větší prospěch, nežli ryze individuální aktivita.
A za druhé, takováto kooperace už vůbec není zárukou oné konzumní umírněnosti. Ten moment či faktor kooperace sice tak nějak směřuje k větší míře solidárnosti, humanity a i umírněnosti ve srovnání s programatickým individualismem; ale na nějakou opravdu zásadní, celospolečenskou změnu to asi sotva bude postačit.
Nehledě k tomu, že pokud tato - skupinová, družstevní - kooperace má vznikat za rámcových podmínek volného trhu a tedy kapitalismu, pak zde nevyhnutelně stále převažuje ten element maximalizace osobního prospěchu, tedy chamtivost.
Takže, ještě jednou: takovou zásadní změnu (směrem pryč od kapitalismu) nedostaneme tím, že si vytvoříme nějaké skupinky, ve kterých se budeme "nalaďovat na společnou duchovní vlnu".
Jestliže chceme zlomit, překonat ten primární egoismus člověka, pak v prvé řadě musíme nalézt takový produkční model, kde jednotlivec optimální uplatnění svých vlastních osobních zájmů bude spatřovat a nalézat ve vyšších, nadindividuálních celcích a komunitách. To by byl naprosto první nutný krok; ovšem, zdaleka ne jediný a poslední.
MP
Za posledních sto let odtud prchala část obyvatel produktivního věku dokonce několikrát, de facto v každé generaci. Masivnost různá, výsledek stejný -- nikdy to nebyl rozhodující faktor, který by podvazoval možnosti této země. I dnes nás neohrožuje odliv mozků, ale idiotské oslabování vzdělávacích a kulturních institucí.
JP
Pane Petrasku, zrovna v dnešním "Právu" vyšel opravdu nemálo zajímavý text Jiřího Pehe, ve kterém tento - v aktuální reminiscenci na rok osmašedesátý - proti sobě staví Kunderu a Havla.
Přičemž Kundera (tehdy) argumentoval ve prospěch humanizovaného a demokratického socialismu, s vizí vzniku nové, opravdu svobodné, humánní a kulturní společnosti (v protikladu k dekadentnímu Západu) - zatímco Havel se této vizi posmíval, s tím že je zapotřebí obnovit klasickou liberální demokracii.
Pehe konstatuje, že v reálných dějinách se vítězem v tomto souboji stal jednoznačně Havel; alespoň pro počátek. Zároveň Pehe ale poukazuje na to, že samotná tato liberální demokracie v posledním období svého vývoje zakouší takové deformace (pod vlivem především korporativního, demokraticky nekontrolovaného kapitalismu), že se staví otázka, jestli z perspektivního hlediska nakonec přece jenom více pravdy neměl Kundera. A jestli tedy není nutno i nadále hledat nějakou dějinnou alternativu k současnému kapitalismu.
Přičemž Kundera (tehdy) argumentoval ve prospěch humanizovaného a demokratického socialismu, s vizí vzniku nové, opravdu svobodné, humánní a kulturní společnosti (v protikladu k dekadentnímu Západu) - zatímco Havel se této vizi posmíval, s tím že je zapotřebí obnovit klasickou liberální demokracii.
Pehe konstatuje, že v reálných dějinách se vítězem v tomto souboji stal jednoznačně Havel; alespoň pro počátek. Zároveň Pehe ale poukazuje na to, že samotná tato liberální demokracie v posledním období svého vývoje zakouší takové deformace (pod vlivem především korporativního, demokraticky nekontrolovaného kapitalismu), že se staví otázka, jestli z perspektivního hlediska nakonec přece jenom více pravdy neměl Kundera. A jestli tedy není nutno i nadále hledat nějakou dějinnou alternativu k současnému kapitalismu.
…a možná ta vlna nemusí být ani duchovní, ale společná určitě. Nebo naopak: Cokoliv společného je už vlastně jistým způsobem vyšší, duchovní. Ale co dělat, když i takto prostá věc, je tak těžká k pochopení? Tam kde chybí vstřícnost, kde chybí královská velkorysost, tam přece nemůže vzniknout cokoliv společného.
PM
bych váš poznatek .......I dnes nás neohrožuje odliv mozků, ale idiotské oslabování vzdělávacích a kulturních institucí........... považoval za semikongruetní, neb vzdělávací a kulturní instituce vesměs vzkvétají za přílivu mozků.
I když i zde ta kongruence občas hapruje....bych přiznal.
I když i zde ta kongruence občas hapruje....bych přiznal.
PM
byl gestem umělce a sounáležitosti s osvícenskými ideály pokusu evropského civilizace o občanskou emancipaci v sekulárním prostředí.
Havlův vítězný boj za restauraci liberálního pojetí kapitalismu byl gestem politika tradiční interpretace ideálů osvícenství. Byl počat touhou po spočinutím v liberalismu a skončil v náručí neoliberalismu, za doprovodu rozhořčené kritiky jeho morálních poklesků.
Havel zvítězil a Kundera ve vyhnanství nadále očekává malinký historický zlom, kdy se naše milá křesťanská civilizace vyprostí z osidel manicheismu.
Přesto by myslím dnes nepohrdl i s malým společenským zlomem a návratem k sociálnímu kapitalismu.
Mnozí s ním, a možná i ten nedouk Havel....bych dodal.
Havlův vítězný boj za restauraci liberálního pojetí kapitalismu byl gestem politika tradiční interpretace ideálů osvícenství. Byl počat touhou po spočinutím v liberalismu a skončil v náručí neoliberalismu, za doprovodu rozhořčené kritiky jeho morálních poklesků.
Havel zvítězil a Kundera ve vyhnanství nadále očekává malinký historický zlom, kdy se naše milá křesťanská civilizace vyprostí z osidel manicheismu.
Přesto by myslím dnes nepohrdl i s malým společenským zlomem a návratem k sociálnímu kapitalismu.
Mnozí s ním, a možná i ten nedouk Havel....bych dodal.
August 22, 2015 v 19.05
Pane Poláčku,
jakmile napíšu, že člověk se musí změnit po stránce hodnotové nebo duchovní a tím se změní svět, opáčíte mi, že to nejde, protože člověku v tom, aby se změnil, brání systém, v němž je nutné bojovat o materiální zisk. Kdybych naopak napsala, že nejprve se musí změnit ekonomický systém a teprve potom se lidé změní po stránce hodnotové nebo duchovní, tak byste mi zase oponoval, že samotná změna ekonomického systému k duchovní změně nestačí. Já už vás znám.
Pane Rusku,
souhlasím. Aby lidé mohli mít něco společného, k tomu je zajisté zapotřebí velkorysosti, což například znamená neprosazovat se za každou cenu, ustoupit v nepodstatném a j. Někdy si myslím, že by se kvůli tomu společnému snad lidé dokonce museli mít rádi.
jakmile napíšu, že člověk se musí změnit po stránce hodnotové nebo duchovní a tím se změní svět, opáčíte mi, že to nejde, protože člověku v tom, aby se změnil, brání systém, v němž je nutné bojovat o materiální zisk. Kdybych naopak napsala, že nejprve se musí změnit ekonomický systém a teprve potom se lidé změní po stránce hodnotové nebo duchovní, tak byste mi zase oponoval, že samotná změna ekonomického systému k duchovní změně nestačí. Já už vás znám.
Pane Rusku,
souhlasím. Aby lidé mohli mít něco společného, k tomu je zajisté zapotřebí velkorysosti, což například znamená neprosazovat se za každou cenu, ustoupit v nepodstatném a j. Někdy si myslím, že by se kvůli tomu společnému snad lidé dokonce museli mít rádi.
MP
Ta závislost není nutná. Vzdělávací instituce by únik mozků příliš ohrožovat neměl, nejsou závislé na špičkových výkonech, ale na kvalitním průměru. Ten se udržuje mnohem hůř. Dobrý učitel matematiky nemusí ve volných chvílích psát důkaz Fermatovy věty, ale učitel, který nepozná, když žák páté třídy použil místo trojčlenky rovnici, že šlo o totéž s jiným zápisem, je malér (nemluvím o případu, kdy trvá na doporučeném řešení, protože cvičí rutinu, ale o tom, když to opravdu nepozná). A učitelka, která vyhodí studenta od maturity, protože když mluvil o Hamletovi, tak pod dojmem nedávné četby akcentoval pasáže, které ona z výtahů nutných pro absolvování pajdy neznala, je malér také (to si bohužel ani jedno nevymýšlím).
VK
August 22, 2015 v 23.19
Josef Poláček se svou parolou, že je potřeba změnit člověka v nového, lepšího,. A dokud se takový nový nevylíhne, musí se podporovat ty nejtvrdší neoliberální recepty, nedá se svítit. Že se vám ještě chce na to reagovat.
PM
s čím vyslat pacholátka do zbytkového života s jak důležitými poznáními v srdci.
Příkladně, že znalost počtů je výhodná k pochopení funkce a vlastností peněz. A nikdy jim nezapomenout objasnit, že peníze jsou instrumentem, který umí poměřovat lidskou činnost pouze mírou kvantity.
Unikají i mozky těch kteří tohle opomenou....bych se zeptal.
Příkladně, že znalost počtů je výhodná k pochopení funkce a vlastností peněz. A nikdy jim nezapomenout objasnit, že peníze jsou instrumentem, který umí poměřovat lidskou činnost pouze mírou kvantity.
Unikají i mozky těch kteří tohle opomenou....bych se zeptal.
MP
vy tak můžete leda dělat Schäublemu tiskového mluvčího.
Nemáte žádné morální právo filozofovat o socialismu, když v konkrétních otázkách podporujete ty nejasociálnější neoliberální nesmysly.
Jste morálně i intelektuálně sto sáhů pod reformními komunisty z osmašedesátého.
Nemáte žádné morální právo filozofovat o socialismu, když v konkrétních otázkách podporujete ty nejasociálnější neoliberální nesmysly.
Jste morálně i intelektuálně sto sáhů pod reformními komunisty z osmašedesátého.
JP
Pane Petrasku, opravdu nejsem se současnými životními názory M. Kundery seznámen natolik důvěrně, abych si troufal odhadovat, do jaké míry by se skutečně spokojil jenom s návratem ke kapitalismu dejme tomu šedesátých, či ještě sedmdesátých let. - Ale vzhledem k tomu, že od toho kapitalismu let šedesátých se zcela zřetelně distancoval (a to ani ne tak z ryze sociálních, jako především z kulturně-duchovních důvodů), muselo by především u něho samotného dojít k opravdu velkému vnitřnímu zlomu, aby se teď s něčím takovým spokojil.
Ten "sociální kapitalismus" totiž nemanipuloval člověkem, jeho duchem a duší o nic méně, nežli současný neoliberalismus; a dokonce by se právem dalo tvrdit, že v tomto ohledu to bylo ještě horší, právě proto že ten "sociální kapitalismus" mohl ještě budit určité iluze, zatímco ten neoliberální kapitalismus současnosti odhodil svou masku humanity už natolik zjevně, že je to patrné i takovým středově orientovaným autorům jako Bělohradský a Pehe.
Ten "sociální kapitalismus" totiž nemanipuloval člověkem, jeho duchem a duší o nic méně, nežli současný neoliberalismus; a dokonce by se právem dalo tvrdit, že v tomto ohledu to bylo ještě horší, právě proto že ten "sociální kapitalismus" mohl ještě budit určité iluze, zatímco ten neoliberální kapitalismus současnosti odhodil svou masku humanity už natolik zjevně, že je to patrné i takovým středově orientovaným autorům jako Bělohradský a Pehe.
JP
Paní Hájková, to je pro mě bezpochyby potěšitelná zpráva, že mé myšlenky znáte už natolik důkladně, že je dokážete uhadovat předem. ;-)
Nicméně, tady - v bezprostřední rovině - stojíme před onou klasickou otázkou, co bylo dříve: zda vejce či slepice. A jestli je tedy - žádoucí - obrat k postkapitalistické společnosti nutno zahájit přeměnou člověka, tedy jeho centrálních motivací - anebo ale změnou systému, který ovšem sám zcela určité motivace jednání generuje.
Konkrétně: odstraníme kapitalismus tím, že změníme - uměle - určité ekonomicko-majetkové koordináty (formu vlastnictví) - ale zároveň ponecháme nezměněného současného člověka, s jeho neukrocenou touhou po maximalizaci vlastního prospěchu? Nevynutí si tento člověk okamžitý návrat ke kapitalismu - tedy k tomu systému, o kterém prof. Voland konstatoval, že jeho síla záleží v tom, že ze všech nejlépe odpovídá "myšlence prospěchu a trhu"?
A naopak: jestliže by se nám nějakým způsobem přece jenom podařilo změnit mentalitu člověka, jeho životní priority - jak on by mohl s takovýmito "nekapitalistickými" životními hodnotami natrvalo přežít v ryze kapitalistickém, konkurenčním prostředí?
- Takže, paní Hájková, má centrální myšlenka zůstává stále stejná (a tady si opravdu nejsem tak zcela jistý, do jaké míry je Vám tato má ústřední téze zřejmá) - jakákoli takováto změna musí být bezpodmínečně k o m p l e x n í, musí zahrnovat veškerý horizont existence člověka, od jeho subjektivních motivací až po jeho reálné (materiální) životní podmínky.
A zásadní otázkou stále ještě zůstává, kde vzít dostatečně nosnou základnu pro tuto komplexní změnu.
Nicméně, tady - v bezprostřední rovině - stojíme před onou klasickou otázkou, co bylo dříve: zda vejce či slepice. A jestli je tedy - žádoucí - obrat k postkapitalistické společnosti nutno zahájit přeměnou člověka, tedy jeho centrálních motivací - anebo ale změnou systému, který ovšem sám zcela určité motivace jednání generuje.
Konkrétně: odstraníme kapitalismus tím, že změníme - uměle - určité ekonomicko-majetkové koordináty (formu vlastnictví) - ale zároveň ponecháme nezměněného současného člověka, s jeho neukrocenou touhou po maximalizaci vlastního prospěchu? Nevynutí si tento člověk okamžitý návrat ke kapitalismu - tedy k tomu systému, o kterém prof. Voland konstatoval, že jeho síla záleží v tom, že ze všech nejlépe odpovídá "myšlence prospěchu a trhu"?
A naopak: jestliže by se nám nějakým způsobem přece jenom podařilo změnit mentalitu člověka, jeho životní priority - jak on by mohl s takovýmito "nekapitalistickými" životními hodnotami natrvalo přežít v ryze kapitalistickém, konkurenčním prostředí?
- Takže, paní Hájková, má centrální myšlenka zůstává stále stejná (a tady si opravdu nejsem tak zcela jistý, do jaké míry je Vám tato má ústřední téze zřejmá) - jakákoli takováto změna musí být bezpodmínečně k o m p l e x n í, musí zahrnovat veškerý horizont existence člověka, od jeho subjektivních motivací až po jeho reálné (materiální) životní podmínky.
A zásadní otázkou stále ještě zůstává, kde vzít dostatečně nosnou základnu pro tuto komplexní změnu.
JP
Pane Plevo, naštěstí nejste v pozici, kdy byste mi mohl předepisovat, co smím a nesmím psát.
Co se pak úsilí reformních komunistů roku osmašedesátého týče, pak centrálním bodem všech ekonomických reforem oné doby byl právě naprostý odvrat od celé dosavadní tradice levičáckého ekonomického voluntarismu, a přívrat k respektování objektivních ekonomických faktorů, včetně trhu atd. (A tedy i včetně povinnosti korektně splácet vlastní dluhy, jen tak mimochodem.)
Takže, nemíchejte laskavě dohromady československé reformní ekonomy a řeckou Syrizu (respektive její excentrické křídlo v čele s Varufakisem). To jsou dvě opravdu velice rozdílné věci.
Českoslovenští reformní komunisté se pokoušeli obnovit holou ekonomickou racionalitu moderní tržní ekonomiky; přitom ovšem žili v iluzi, že je to možné při zachování socialismu.
Řecká Syriza se naopak snažila žít z evropských peněz, aniž by musela učinit zadost ekonomicko-finanční racionalitě - čili její úsilí se pohybovalo přesně opačným směrem, nežli jak tomu bylo u československých reformistů.
Co se pak úsilí reformních komunistů roku osmašedesátého týče, pak centrálním bodem všech ekonomických reforem oné doby byl právě naprostý odvrat od celé dosavadní tradice levičáckého ekonomického voluntarismu, a přívrat k respektování objektivních ekonomických faktorů, včetně trhu atd. (A tedy i včetně povinnosti korektně splácet vlastní dluhy, jen tak mimochodem.)
Takže, nemíchejte laskavě dohromady československé reformní ekonomy a řeckou Syrizu (respektive její excentrické křídlo v čele s Varufakisem). To jsou dvě opravdu velice rozdílné věci.
Českoslovenští reformní komunisté se pokoušeli obnovit holou ekonomickou racionalitu moderní tržní ekonomiky; přitom ovšem žili v iluzi, že je to možné při zachování socialismu.
Řecká Syriza se naopak snažila žít z evropských peněz, aniž by musela učinit zadost ekonomicko-finanční racionalitě - čili její úsilí se pohybovalo přesně opačným směrem, nežli jak tomu bylo u československých reformistů.
VK
August 23, 2015 v 15.27
Ta vaše ekonomická objektivní racionalita je, nedá se svítit, pouze jeden jediný výklad ekonomické reality podle jedné jediné ekonomické školy. Navíc s očima křečovitě zavřenýma ke skutečnostem, které vám do toho jednou vytvořeného obrazu "ekonomické racionality" nezapadají.
VK
August 23, 2015 v 15.29
Mimochodem, to všeobecně sdílené přesvědčení, že je výklad neoliberálních ekonomických škol ekonomická racionalita, jakási objektivní danost, je snad největší vítězství politické pravice v poslední době.
August 23, 2015 v 15.45
Podle pana Poláčka jsme všichni determinováni systémem, a zřejmě z toho důvodu neexistuje žádná nosná základna pro změnu tohoto systému.
PM
že se nebezpečně přibližujete nebezpečné polopravdě.
August 23, 2015 v 19.23
Pokud se, pane Petrásku, domníváte, že kapitalismus je něco neodstranitelného, asi jako koloběh ročních období jaro-léto-podzim-zima, popřípadě jako počasí, nebudu se s vámi přít, že to tak není. Ale řeknu vám následující příklad:
Neumíme sice zabránit tomu, aby byl v zimě mráz, v létě vedro nebo aby na nás pršelo. Ale můžeme si postavit dům, ve kterém se dá schovat před mrazem, před vedrem i před deštěm.
Možná i před kapitalismem se dá schovat pod nějakou střechu.
A pak ho můžeme ignorovat jako počasí.
Neumíme sice zabránit tomu, aby byl v zimě mráz, v létě vedro nebo aby na nás pršelo. Ale můžeme si postavit dům, ve kterém se dá schovat před mrazem, před vedrem i před deštěm.
Možná i před kapitalismem se dá schovat pod nějakou střechu.
A pak ho můžeme ignorovat jako počasí.
VK
August 24, 2015 v 0.05
Ale ne.
Josef Poláček prostě vidí jen jednu stranu rovnice. Tu stranu, v níž je práce náklad. Který je v logice kapitalisty a kapitalismu snižovat, což nakonec vede k efektivitě a produktivitě. Dokud existuje kapitalismus, nemá tudíž smysl se proti této logice stavět, kdo nestlačí na efektivitu tlakem na mzdy tím či oním způsobem, stojí opodál, je trhem vyřazen, a naopak pomocí toho dosahovaná efektivita vede k funkčnosti a úžasné produktivitě kapitalismu jako celku. Který produkuje pravda velké sociální rozdíly, ale je jinak díky své efektivitě funkční, veškerá snaha se proti tomu stavět nemá smysl, ba je škodlivá.
Neuvědomuje si, lépe řečeno zavírá oči, odhání jakožto obtížnou mouchu skutečnost, že rovnice má i druhou stranu. Kde náklady na pracovní sílu jsou zdrojem většiny zisku; produkty podniků, podnikání si musí nakonec někdo koupit a kupující jsou většinou zase zaměstnanci utrácejíce svoje mzdy.
Mzda je náklad a zároveň zdroj zisku. Kapitalista je potřebuje minimalizovat - a přitom maximalizovat. Protimluv, cize paradox. Ten klasický, základ kritiky všech heterodoxních ekonomických škol, od Marxe až po současné postkeynesovce, různými způsoby ekvivalentně vyjádřené, že nikde není zaručena rovnováha nabídkové a poptávkové strany, sklon systému k chodu ve stagnačním režimu bez plné zaměstnanosti.
Pak trochu jemnější varianty, kapitalista potřebuje mzdy ve svých podnicích minimalizovat a při tom aby totéž neudělali ostatní. Svou konkurenční výhodu může těžit pouze z terénu převážně nezměněných ostatních mezd a nepropuštěných pracovníků u ostatních zaměstnavatelů, krátce na terénu jinak beze změny kupní síly. To co pomáhá jednomu, udělají-li všichni, vede k paradoxu, třída paradoxů typu vězňovo dilema, paradox hlediště. A neplatí jen pro podniky a jednotlivé jejich vlastníky, sem patří strategie a pasti pro strategii celých států "vyexportuj se z krize, konkuruj lácí pracovní síly". Kenesovský paradox spořivosti.
Josef Poláček vidí jen tu první stranu, jen stranu práce = ke snížení určený náklad. Akorát rozvíjí tento základ, výsek reálně existujících vztahů, východisek se sveřepým ignorováním zbytku, do neskutečných kvant a nutno uznat řemeslně dobře napsaného textu.
Josef Poláček prostě vidí jen jednu stranu rovnice. Tu stranu, v níž je práce náklad. Který je v logice kapitalisty a kapitalismu snižovat, což nakonec vede k efektivitě a produktivitě. Dokud existuje kapitalismus, nemá tudíž smysl se proti této logice stavět, kdo nestlačí na efektivitu tlakem na mzdy tím či oním způsobem, stojí opodál, je trhem vyřazen, a naopak pomocí toho dosahovaná efektivita vede k funkčnosti a úžasné produktivitě kapitalismu jako celku. Který produkuje pravda velké sociální rozdíly, ale je jinak díky své efektivitě funkční, veškerá snaha se proti tomu stavět nemá smysl, ba je škodlivá.
Neuvědomuje si, lépe řečeno zavírá oči, odhání jakožto obtížnou mouchu skutečnost, že rovnice má i druhou stranu. Kde náklady na pracovní sílu jsou zdrojem většiny zisku; produkty podniků, podnikání si musí nakonec někdo koupit a kupující jsou většinou zase zaměstnanci utrácejíce svoje mzdy.
Mzda je náklad a zároveň zdroj zisku. Kapitalista je potřebuje minimalizovat - a přitom maximalizovat. Protimluv, cize paradox. Ten klasický, základ kritiky všech heterodoxních ekonomických škol, od Marxe až po současné postkeynesovce, různými způsoby ekvivalentně vyjádřené, že nikde není zaručena rovnováha nabídkové a poptávkové strany, sklon systému k chodu ve stagnačním režimu bez plné zaměstnanosti.
Pak trochu jemnější varianty, kapitalista potřebuje mzdy ve svých podnicích minimalizovat a při tom aby totéž neudělali ostatní. Svou konkurenční výhodu může těžit pouze z terénu převážně nezměněných ostatních mezd a nepropuštěných pracovníků u ostatních zaměstnavatelů, krátce na terénu jinak beze změny kupní síly. To co pomáhá jednomu, udělají-li všichni, vede k paradoxu, třída paradoxů typu vězňovo dilema, paradox hlediště. A neplatí jen pro podniky a jednotlivé jejich vlastníky, sem patří strategie a pasti pro strategii celých států "vyexportuj se z krize, konkuruj lácí pracovní síly". Kenesovský paradox spořivosti.
Josef Poláček vidí jen tu první stranu, jen stranu práce = ke snížení určený náklad. Akorát rozvíjí tento základ, výsek reálně existujících vztahů, východisek se sveřepým ignorováním zbytku, do neskutečných kvant a nutno uznat řemeslně dobře napsaného textu.
Dokud pan P. osobně a sám nepřijde na to, že existuje cesta, jak opustit tuto verzi společenských vztahů, tak bude všemi svými silami – a že jich je – všem ostatním bránit, aby po té cestě už vyšli. Nejhorší je, když slepý brání druhým vidět.
Papírová A2 věnovala hned celou velkou dvojstranu volbě losem. Pan P. ale ví, že volba losem je na nic. Volba losem přitom může výborně doplnit současný systém, nepochybně by dokázala stávající šíbry pěkně vyvést z míry. Stačí si jen trochu hlouběji zajímat o volbu losem a je hned vidět, jak moc může narušit stávající pyramidy korupce a moci. Pan P. ovšem ví, že tudy cesta nevede. Možná nastal čas pochopit, že ke změně systému nedojdeme ani teoreticky natož pak prakticky nikdy, dokud bude někdo v y t r v a l e a s t á l e házet klacky pod nohy každé změně. Musíme se dobře naučit rozlišovat, kdo je kdo, čím srdce hoří a kdo vždy jen brzdí. Vývoj a pokrok.
Demokracie je velmi slabá v okamžiku, kdy narazí na překážku ve formě člověka bez etiky, který nedokáže přiznat chybu, který je bez sebemenší sebereflexe, který však dokáže generovat formálně zajímavé texty, jež však klamou tělem. Po ovoci je poznáte…
Společnost jsou vztahy mezi lidmi. Vývoj určuje posuvná hranice mezi slušnými a neslušnými lidmi. Čím jsou lidé slušnější a jemnější, tím více a snáze těch neotesaných (hadů v kravatách) si najde svoje teplé místo.
Papírová A2 věnovala hned celou velkou dvojstranu volbě losem. Pan P. ale ví, že volba losem je na nic. Volba losem přitom může výborně doplnit současný systém, nepochybně by dokázala stávající šíbry pěkně vyvést z míry. Stačí si jen trochu hlouběji zajímat o volbu losem a je hned vidět, jak moc může narušit stávající pyramidy korupce a moci. Pan P. ovšem ví, že tudy cesta nevede. Možná nastal čas pochopit, že ke změně systému nedojdeme ani teoreticky natož pak prakticky nikdy, dokud bude někdo v y t r v a l e a s t á l e házet klacky pod nohy každé změně. Musíme se dobře naučit rozlišovat, kdo je kdo, čím srdce hoří a kdo vždy jen brzdí. Vývoj a pokrok.
Demokracie je velmi slabá v okamžiku, kdy narazí na překážku ve formě člověka bez etiky, který nedokáže přiznat chybu, který je bez sebemenší sebereflexe, který však dokáže generovat formálně zajímavé texty, jež však klamou tělem. Po ovoci je poznáte…
Společnost jsou vztahy mezi lidmi. Vývoj určuje posuvná hranice mezi slušnými a neslušnými lidmi. Čím jsou lidé slušnější a jemnější, tím více a snáze těch neotesaných (hadů v kravatách) si najde svoje teplé místo.
Většina lidí se chová slušně, lidé se opravdu rádi chovají slušně. Jenže tu máme Gaussovu křivku, onen Rumcajsův klobouk. A z ní mj. plyne, že tu bude vždy ten její extrémní konec, který určuje počet zlodějů, korupčníků atd. Problém není v těchto lidech, ti zde budou vždy. Tito vlci a hyeny. Problém je ve slabosti v ě t š i n y lidí, kteří dnes už ztrácejí schopnost vymést od moci a rozhodování ty, kteří do vedení nepatří. Jd eo tyto mechanismy.
Problém je dále v samotných funkcích, které jsou na člověka příliš odpovědné a – viz Havel – když člověk má už kolem sebe jen samé pochlebující a požadující tváře, rázem změní charakter.
Možností, co s tím dělat, je samozřejmě hodně. Omezit délku mandátů časově, proč by měl např. Kalousek (nebo kdokoliv jiný) od roku 1994 prokazovat 30 let své politické kvality. Za tu dobu se naučil nikoliv jak vést zemi slušně, ale jak manipulovat emocemi lidí. Takže není problém v kapitalismu a trhu, ale v egu, pýše, neschopnosti zdravé sebereflexe, namyšlnosti, v nedostatku etiky a pokory. Vlastně je možné říct, že v politice se udrží jen extrémně sebestřední jedinci s výjimečným mixem úchylek od zdravého nromálu.
A – samozřejmě – vhodně přimíchat volbu losem. Němci experimentálně prokázali, že občan vyrtžený na půl roku ze svého působiště – do kterého se pak nutně vrací – je výrazně méne korumpovatelný, než profi politik, který je naopak za 20 nebo 30 let (Hašek, Palas... ČSSD) na úplatky a na "jánabráchu" už dokonale zvyklý.
Funkce Haška:
Funkce Michala Haška k září 2012:
poslanec
hejtman Jihomoravského kraje
předseda Rady hospodářské a sociální dohody Jihomoravského kraje (souvisí s funkcí hejtmana JMK)
předseda valné hromady Jihomoravského inovačního centra
předseda dozorčí rady společnosti Cíl a.s
člen správní rady Masarykovy univerzity
člen správní rady Vysokého učení technického v Brně
člen správní rady Mendelovy univerzity v Brně
člen správní rady Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
člen předsednictví přeshraničního regionu Centrope
místopředseda Regionální rady ROP Jihovýchod[41]
předseda Asociace krajů České republiky
člen komise pro dopravu Asociace krajů České republiky
člen volebního výboru poslanecké sněmovny ČR
člen česko-rakouské meziparlamentní skupiny
člen Rady vlády pro energetickou a surovinovou strategii
člen Rady vlády pro záležitosti romské menšiny
předseda dozorčí rady Vinařského fondu
1. místopředseda ČSSD
místopředseda okresního výkonného výboru ČSSD Brno-venkov
člen krajského výkonného výboru ČSSD Jihomoravského kraje
Lidé jako Hašek a další měli být už dávno mimo politiku. Stejně jako vrcholový sportovec sbírá medaile, se i oni specializovali. I jejich svaly zesílily. Ovšem nikoliv pro nás, pro občany, nikoliv pro celek, pro společnost. Je to naše jemnost a hloupost, oni tyto naše vlastnosti jednak pochopili, ale hlavně je plně využívají.
Problém je dále v samotných funkcích, které jsou na člověka příliš odpovědné a – viz Havel – když člověk má už kolem sebe jen samé pochlebující a požadující tváře, rázem změní charakter.
Možností, co s tím dělat, je samozřejmě hodně. Omezit délku mandátů časově, proč by měl např. Kalousek (nebo kdokoliv jiný) od roku 1994 prokazovat 30 let své politické kvality. Za tu dobu se naučil nikoliv jak vést zemi slušně, ale jak manipulovat emocemi lidí. Takže není problém v kapitalismu a trhu, ale v egu, pýše, neschopnosti zdravé sebereflexe, namyšlnosti, v nedostatku etiky a pokory. Vlastně je možné říct, že v politice se udrží jen extrémně sebestřední jedinci s výjimečným mixem úchylek od zdravého nromálu.
A – samozřejmě – vhodně přimíchat volbu losem. Němci experimentálně prokázali, že občan vyrtžený na půl roku ze svého působiště – do kterého se pak nutně vrací – je výrazně méne korumpovatelný, než profi politik, který je naopak za 20 nebo 30 let (Hašek, Palas... ČSSD) na úplatky a na "jánabráchu" už dokonale zvyklý.
Funkce Haška:
Funkce Michala Haška k září 2012:
poslanec
hejtman Jihomoravského kraje
předseda Rady hospodářské a sociální dohody Jihomoravského kraje (souvisí s funkcí hejtmana JMK)
předseda valné hromady Jihomoravského inovačního centra
předseda dozorčí rady společnosti Cíl a.s
člen správní rady Masarykovy univerzity
člen správní rady Vysokého učení technického v Brně
člen správní rady Mendelovy univerzity v Brně
člen správní rady Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
člen předsednictví přeshraničního regionu Centrope
místopředseda Regionální rady ROP Jihovýchod[41]
předseda Asociace krajů České republiky
člen komise pro dopravu Asociace krajů České republiky
člen volebního výboru poslanecké sněmovny ČR
člen česko-rakouské meziparlamentní skupiny
člen Rady vlády pro energetickou a surovinovou strategii
člen Rady vlády pro záležitosti romské menšiny
předseda dozorčí rady Vinařského fondu
1. místopředseda ČSSD
místopředseda okresního výkonného výboru ČSSD Brno-venkov
člen krajského výkonného výboru ČSSD Jihomoravského kraje
Lidé jako Hašek a další měli být už dávno mimo politiku. Stejně jako vrcholový sportovec sbírá medaile, se i oni specializovali. I jejich svaly zesílily. Ovšem nikoliv pro nás, pro občany, nikoliv pro celek, pro společnost. Je to naše jemnost a hloupost, oni tyto naše vlastnosti jednak pochopili, ale hlavně je plně využívají.
JP
Paní Hájková, v každém případě je nemálo úsměvné, právě od vyznavačky Marxova učení uslyšet jako výtku, když se začne argumentovat společenskou respektive systémovou determinací člověka. ;-)
Nicméně, vraťme se zpátky k meritu věci. Jeden aspekt zde totiž zůstal ještě nepojednán, a právě tam by se skutečně mohlo ukrývat řešení onoho principiálního dilematu slepice či vejde, čili změnit systém anebo člověka.
Vraťme se k oněm proslulým Marxovým "výrobním silám".
Připomeňme si onen Marxův myšlenkový model: základní hnací silou dějin je rozvoj výrobních sil. Tedy rozvoj schopností člověka respektive společnosti v zápase s přírodou a jejími zdroji neustále zvyšovat svůj blahobyt.
Podle Marxe je tato sféra lidské existence proto primární (a vše ostatní určující, determinující), právě protože je to sféra absolutně neopomenutelná. Člověk si může myslet co chce, může si vytvářet představy o svém světě jaké chce - ale předem všeho jiného musí zabezpečit svou holou materiální existenci.
Druhý článek v Marxově myšlenkovém modelu tvoří téze, že v té materiální produkci (čili kolem těch "výrobních sil") se vytváří komplex společenských v z t a h ů. To je krajně důležitý moment: tyto společenské vztahy (to jest, profilující charakter dané společnosti) nejsou vytvářeny nějakou libovolnou úvahou lidí - nýbrž jsou principiálně e k v i v a l e n t n í oněm výrobním silám.
Marx se vždy zásadně stavěl proti té iluzi, že lidé si své státy (státní zřízení, ústavy atd.) vytvářejí čistě na základě svého vlastního, politického rozhodnutí. Marxovo poselství je jednoznačné: za veškerou politikou stojí napřed tato "materiální základna". Společenské, sociální, politické, ale i kulturní atd. vztahy se dříve či později přizpůsobí oné původní "materiální základně".
A nyní přichází rozhodující moment: podle Marxe je tomu tak, že když ten rozvoj výrobních sil - a spolu s ním i rozvoj výrobních vztahů - přesáhne určitou hranici, pak n e v y h n u t e l n ě musí dojít i ke změně oné "společenské nadstavby". Tedy k revoluci. Politické, právní, ale především majetkové poměry se musí přizpůsobit oné reálné ekonomické "materiální základně".
Takže, potud Marx. A nakolik je v tak složitém systému jako je lidská společnost vůbec možné dosáhnout nějaké alespoň relativní jistoty poznání, pak skutečně vše hovoří pro to, že tento Marxův model dějin (a tedy i revoluce) je platný, a že tu Marx skutečně přišel s velmi principiálním poznatkem, bez kterého není chodu lidských dějin porozumět, a tím méně pokoušet se o cílenou změnu tohoto chodu dějin do budoucna.
-------------------------------------------------------------
Takže, potud dobře. Jenže: aby Marx z tohoto svého obecně pojatého modelu mohl vydedukovat i nevyhnutelnost příchodu komunistické společnosti, musel k němu připojit ještě jeden dodatečný postulát.
Ten zní: tato materiální produkce lidstva má principiálně
1) k o o p e r a t i v n í charakter; a za druhé následně
2) s p o l e č e n s k ý (tedy pospolitý) charakter.
Z toho pak už vyplývá celkem logicky: jestliže je společenská produkce apriori kooperativní a společenská, pak jsou to jenom dějinně přechodné elementy (soukromé vlastnictví, trh, kapitalismus), které tuto původní jednotu ruší. Postačí tedy tyto elementy odstranit - a ta kooperativní, pospolitá, harmonická společnost (tedy komunismus) se obnoví přirozenou cestou sama od sebe.
To je tedy Marxovo řešení (svým způsobem skutečně geniální) onoho paradoxu "slepice či vejce": ten "rozvoj výrobních sil" probíhá v podstatě automaticky, a svým vývojem determinuje j a k stávající společensko-ekonomický systém, t a k i samotného člověka (jeho mentalitu, jeho životní priority). Ještě jednou: takovéto řešení ve své jednoduchosti nese opravdu momenty geniality.
Proč tedy ale reálné dějiny jaksi nechtějí "poslouchat" tento Marxův tak dokonalý model? Proč stále znovu ztroskotávají všechny pokusy o zavedení té harmonické, pospolité společnosti komunismu?
Připomeňme si: k onomu obecnému modelu dějin Marx přilepil dodatečně ještě ten svůj postulát o principiálně kooperativním, tedy kolektivistickém a pospolitém způsobu produkce, a tedy s ní spojených společenských vztahů.
Budiž to řečeno krátce: tento Marxův postulát je čirý axióm, nijakým způsobem nedokazatelný.
Marx tento axióm, tento předpoklad prostě učinit musel - protože to byl ten jediný způsob, jak se mohl dostat ke svému životnímu cíli, totiž k teoretickému odůvodnění komunismu. S tímto jedním jediným postulátem stojí - a padá - celá jeho teorie dějin směřujících ke komunismu.
Totiž: Marx samozřejmě neměl zcela nepravdu. Je nepochybné, že společenská produkce má t a k é kooperativní (a tedy přinejmenším latentně pospolitý) charakter.
Na straně druhé je ovšem stejně tak fakt, že produkce - a v prvé řadě právě ta vysoce vyvinutá produkce moderní doby - má stejně tak i n d i v i d u á l n í, a tedy také individualistický charakter.
Moderní produkce je v prvé řadě kreativní; a nedá se nic dělat, skutečně kreativním je nakonec vždycky jenom jedinec.
Takže, co s tím vším? Znovu: ten Marxův model rozvoje společnosti spolu s rozvojem jejích produkčních sil i nadále může platit jako zcela progresivní.
Ale je nezbytné se jednou provždy rozloučit s tou Marxovou iluzí, že produkce má j e n o m pospolitý, kolektivní charakter, a že dějiny tedy automaticky směřují ke komunismu.
Produkční činnost člověka v sobě obsahuje vždy o b a zmíněné elementy: jak kooperativnost, tak i individuálnost. A jestli tedy reálné, materiální dějiny skutečně někam směřují svým samovývojem, pak v žádném případě k nějakému bezrozpornému, harmonickému komunismu, nýbrž k syntetickému modelu společnosti, který v sobě - v trvale rozporuplné jednotě - spojí oba tyto základní elementy jak lidské produkce, tak lidské existence vůbec.
Nicméně, vraťme se zpátky k meritu věci. Jeden aspekt zde totiž zůstal ještě nepojednán, a právě tam by se skutečně mohlo ukrývat řešení onoho principiálního dilematu slepice či vejde, čili změnit systém anebo člověka.
Vraťme se k oněm proslulým Marxovým "výrobním silám".
Připomeňme si onen Marxův myšlenkový model: základní hnací silou dějin je rozvoj výrobních sil. Tedy rozvoj schopností člověka respektive společnosti v zápase s přírodou a jejími zdroji neustále zvyšovat svůj blahobyt.
Podle Marxe je tato sféra lidské existence proto primární (a vše ostatní určující, determinující), právě protože je to sféra absolutně neopomenutelná. Člověk si může myslet co chce, může si vytvářet představy o svém světě jaké chce - ale předem všeho jiného musí zabezpečit svou holou materiální existenci.
Druhý článek v Marxově myšlenkovém modelu tvoří téze, že v té materiální produkci (čili kolem těch "výrobních sil") se vytváří komplex společenských v z t a h ů. To je krajně důležitý moment: tyto společenské vztahy (to jest, profilující charakter dané společnosti) nejsou vytvářeny nějakou libovolnou úvahou lidí - nýbrž jsou principiálně e k v i v a l e n t n í oněm výrobním silám.
Marx se vždy zásadně stavěl proti té iluzi, že lidé si své státy (státní zřízení, ústavy atd.) vytvářejí čistě na základě svého vlastního, politického rozhodnutí. Marxovo poselství je jednoznačné: za veškerou politikou stojí napřed tato "materiální základna". Společenské, sociální, politické, ale i kulturní atd. vztahy se dříve či později přizpůsobí oné původní "materiální základně".
A nyní přichází rozhodující moment: podle Marxe je tomu tak, že když ten rozvoj výrobních sil - a spolu s ním i rozvoj výrobních vztahů - přesáhne určitou hranici, pak n e v y h n u t e l n ě musí dojít i ke změně oné "společenské nadstavby". Tedy k revoluci. Politické, právní, ale především majetkové poměry se musí přizpůsobit oné reálné ekonomické "materiální základně".
Takže, potud Marx. A nakolik je v tak složitém systému jako je lidská společnost vůbec možné dosáhnout nějaké alespoň relativní jistoty poznání, pak skutečně vše hovoří pro to, že tento Marxův model dějin (a tedy i revoluce) je platný, a že tu Marx skutečně přišel s velmi principiálním poznatkem, bez kterého není chodu lidských dějin porozumět, a tím méně pokoušet se o cílenou změnu tohoto chodu dějin do budoucna.
-------------------------------------------------------------
Takže, potud dobře. Jenže: aby Marx z tohoto svého obecně pojatého modelu mohl vydedukovat i nevyhnutelnost příchodu komunistické společnosti, musel k němu připojit ještě jeden dodatečný postulát.
Ten zní: tato materiální produkce lidstva má principiálně
1) k o o p e r a t i v n í charakter; a za druhé následně
2) s p o l e č e n s k ý (tedy pospolitý) charakter.
Z toho pak už vyplývá celkem logicky: jestliže je společenská produkce apriori kooperativní a společenská, pak jsou to jenom dějinně přechodné elementy (soukromé vlastnictví, trh, kapitalismus), které tuto původní jednotu ruší. Postačí tedy tyto elementy odstranit - a ta kooperativní, pospolitá, harmonická společnost (tedy komunismus) se obnoví přirozenou cestou sama od sebe.
To je tedy Marxovo řešení (svým způsobem skutečně geniální) onoho paradoxu "slepice či vejce": ten "rozvoj výrobních sil" probíhá v podstatě automaticky, a svým vývojem determinuje j a k stávající společensko-ekonomický systém, t a k i samotného člověka (jeho mentalitu, jeho životní priority). Ještě jednou: takovéto řešení ve své jednoduchosti nese opravdu momenty geniality.
Proč tedy ale reálné dějiny jaksi nechtějí "poslouchat" tento Marxův tak dokonalý model? Proč stále znovu ztroskotávají všechny pokusy o zavedení té harmonické, pospolité společnosti komunismu?
Připomeňme si: k onomu obecnému modelu dějin Marx přilepil dodatečně ještě ten svůj postulát o principiálně kooperativním, tedy kolektivistickém a pospolitém způsobu produkce, a tedy s ní spojených společenských vztahů.
Budiž to řečeno krátce: tento Marxův postulát je čirý axióm, nijakým způsobem nedokazatelný.
Marx tento axióm, tento předpoklad prostě učinit musel - protože to byl ten jediný způsob, jak se mohl dostat ke svému životnímu cíli, totiž k teoretickému odůvodnění komunismu. S tímto jedním jediným postulátem stojí - a padá - celá jeho teorie dějin směřujících ke komunismu.
Totiž: Marx samozřejmě neměl zcela nepravdu. Je nepochybné, že společenská produkce má t a k é kooperativní (a tedy přinejmenším latentně pospolitý) charakter.
Na straně druhé je ovšem stejně tak fakt, že produkce - a v prvé řadě právě ta vysoce vyvinutá produkce moderní doby - má stejně tak i n d i v i d u á l n í, a tedy také individualistický charakter.
Moderní produkce je v prvé řadě kreativní; a nedá se nic dělat, skutečně kreativním je nakonec vždycky jenom jedinec.
Takže, co s tím vším? Znovu: ten Marxův model rozvoje společnosti spolu s rozvojem jejích produkčních sil i nadále může platit jako zcela progresivní.
Ale je nezbytné se jednou provždy rozloučit s tou Marxovou iluzí, že produkce má j e n o m pospolitý, kolektivní charakter, a že dějiny tedy automaticky směřují ke komunismu.
Produkční činnost člověka v sobě obsahuje vždy o b a zmíněné elementy: jak kooperativnost, tak i individuálnost. A jestli tedy reálné, materiální dějiny skutečně někam směřují svým samovývojem, pak v žádném případě k nějakému bezrozpornému, harmonickému komunismu, nýbrž k syntetickému modelu společnosti, který v sobě - v trvale rozporuplné jednotě - spojí oba tyto základní elementy jak lidské produkce, tak lidské existence vůbec.
JP
Pane Klusáčku, ten interní rozpor kapitalismu je skutečně celkem dobře znám.
Podle Marxova pevného přesvědčení právě tento rozpor měl vést nevyhnutelně k ekonomickému zániku kapitalismu (v důsledku nemožnosti generovat zisk), a to už v historicky dohledné době.
Nicméně, ještě půldruha století po Marxovi tento kapitalismus stále ještě existuje, a zdá se, že se i s tímto vnitřním protikladem naučil docela dobře žít.
Dalo by se tedy soudit, že to bude spíše ten Marxův ekonomický model kapitalismu, ve kterém nebude všechno tak úplně souhlasit.
Podle Marxova pevného přesvědčení právě tento rozpor měl vést nevyhnutelně k ekonomickému zániku kapitalismu (v důsledku nemožnosti generovat zisk), a to už v historicky dohledné době.
Nicméně, ještě půldruha století po Marxovi tento kapitalismus stále ještě existuje, a zdá se, že se i s tímto vnitřním protikladem naučil docela dobře žít.
Dalo by se tedy soudit, že to bude spíše ten Marxův ekonomický model kapitalismu, ve kterém nebude všechno tak úplně souhlasit.
Marx tu determinaci sám na své vlastní existenci popřel - jakožto příslušník buržoazní třídy angažující se pro zájmy dělnictva.
Nicméně to neznamená, že žádná determinace neexistuje. Jenom není absolutní, tak jak to koneckonců bývá se vším.
Nicméně to neznamená, že žádná determinace neexistuje. Jenom není absolutní, tak jak to koneckonců bývá se vším.
VK
August 25, 2015 v 0.13
Ač nevedl ke konci kapitalismu, tento základní základní rozpor se jak nedaří uspokojivě řešit, tak se s ním kapitalismu žije čím dál tím hůř. Nezaměstnanost v trendu s nějakými výkyvy setrvale roste, využití produkčních kapacit setrvale klesá, kapitálu se čím dál obtížněji daří hledat ziskové investice v produktivních sektorech ekonomiky, museje se čím dál víc spoléhat na sektor financializace, nafukování bublin na burzách rozličných typů a vytloukání renty. Jakožto více méně zoufalou náhražku za čím dál tím chybějící zisk, růst, poptávku v reálné ekonomice. Řecká krize je jen jedním z konkrétních projevů, akorát jak pod lupou zvětšených do nestvůrných, karikovaných rozměrů.
A není bez zajímavosti srovnání, kdy poslední podobná exacerbace tohoto rozporu - ve velké krizi 30. let - nebyla lze vyřešit v rámci systému kapitalismu samotného. Krize 30. let byla vyřešena až úkrokem stranou, zásahem zpoza hranic systému, až druhou světovou válkou. V podstatě do té doby nepředstavitelně masivními státními investicemi a nákupy v podstatě nepruduktivního ba zbytečného zboží v obřích státních zakázkách na dluh (k čemu je vlastně bomba, granát, tank?) - opět nikoli bez zajímavosti.
A není bez zajímavosti srovnání, kdy poslední podobná exacerbace tohoto rozporu - ve velké krizi 30. let - nebyla lze vyřešit v rámci systému kapitalismu samotného. Krize 30. let byla vyřešena až úkrokem stranou, zásahem zpoza hranic systému, až druhou světovou válkou. V podstatě do té doby nepředstavitelně masivními státními investicemi a nákupy v podstatě nepruduktivního ba zbytečného zboží v obřích státních zakázkách na dluh (k čemu je vlastně bomba, granát, tank?) - opět nikoli bez zajímavosti.
Napsal jsi: >>Nějaké doklady na podporu druhé poloviny té věty by se našly?<<
Asi by někdo mohl udělat analýzu, jaká témata jak frekventují. Udělat četnost. Já třeba s tou větou souhlasím a jsem názoru, že pokud by se podařilo nějak změřit, kolikrát se třeba někdo zajímal o zvýšení minimální mzdy (jistí "ekonomové" často mlží a tvrdí, že její zvýšení dokonce až škodí potřebným, což jsou memy jednak lživé, ale hlavně z ekonomického hlediska poškozují celou ekonomiku, což je jiné velké téma), nebo o zvýšení existenčního a životního minima, na které jsou vázané i sociální dávky, opět nebude zvýšeno, ty částky jsou okolo 100 Euro, což je směšné. Atd. Mluví se o genderové nerovnosti, mluví se o právech různých menšin, ale na člověka obecného naše "nová levice", zdá se, až ostentativně kašle.
Nefungují odbory, resp. se pan Středula snaží, co může, ale co nadělá, když nemá "mediální krytí". Máme nejnižší mzdy z vyspělé části Evropy. Za námi je z EU pouze Rumunsko, Bulharsko a tuším Litva, a pak je tu ještě mimo EU Albánie a Makedonie, Srbsko, Černá Hora a další B a l k á n...
Takže ještě jednou: Čím srdce přetéká, tím ústa hovoří. Ale asi jsem k stáru už hluchý a zřejmě vůbec neslyším. Prostě tu autentickou novou levici neslyším. Snad jen platformu Doleva!
Asi by někdo mohl udělat analýzu, jaká témata jak frekventují. Udělat četnost. Já třeba s tou větou souhlasím a jsem názoru, že pokud by se podařilo nějak změřit, kolikrát se třeba někdo zajímal o zvýšení minimální mzdy (jistí "ekonomové" často mlží a tvrdí, že její zvýšení dokonce až škodí potřebným, což jsou memy jednak lživé, ale hlavně z ekonomického hlediska poškozují celou ekonomiku, což je jiné velké téma), nebo o zvýšení existenčního a životního minima, na které jsou vázané i sociální dávky, opět nebude zvýšeno, ty částky jsou okolo 100 Euro, což je směšné. Atd. Mluví se o genderové nerovnosti, mluví se o právech různých menšin, ale na člověka obecného naše "nová levice", zdá se, až ostentativně kašle.
Nefungují odbory, resp. se pan Středula snaží, co může, ale co nadělá, když nemá "mediální krytí". Máme nejnižší mzdy z vyspělé části Evropy. Za námi je z EU pouze Rumunsko, Bulharsko a tuším Litva, a pak je tu ještě mimo EU Albánie a Makedonie, Srbsko, Černá Hora a další B a l k á n...
Takže ještě jednou: Čím srdce přetéká, tím ústa hovoří. Ale asi jsem k stáru už hluchý a zřejmě vůbec neslyším. Prostě tu autentickou novou levici neslyším. Snad jen platformu Doleva!
JP
V každém případě, v porovnání s (Marxovým) 19. stoletím je nezaměstnanost v průmyslových zemích dnes (s výjimkou Španělska a Řecka) bezmála marginální.
Jenom za posledního čtvrt století se podařilo počet hladovějících ve světě snížit o celé desítky procent (nemýlím-li se, o 40 procent).
A to všechno převážně za podmínek tržního, tedy kapitalistického ekonomického systému.
Produkční síly světa se neustále rozvíjejí až neuvěřitelným tempem.
Z nějakého zániku kapitalismu - z jeho údajné neschopnosti generovat zisk - není vidět téměř nic. Ta stále nejpravděpodobnější alternativa, kdy by se skutečně zhroutil dosavadní kapitalistický ekonomický řád, není z ekonomické, nýbrž ekologické sféry - tím že dojde k ekologickému kolapsu celé planety.
Jenom za posledního čtvrt století se podařilo počet hladovějících ve světě snížit o celé desítky procent (nemýlím-li se, o 40 procent).
A to všechno převážně za podmínek tržního, tedy kapitalistického ekonomického systému.
Produkční síly světa se neustále rozvíjejí až neuvěřitelným tempem.
Z nějakého zániku kapitalismu - z jeho údajné neschopnosti generovat zisk - není vidět téměř nic. Ta stále nejpravděpodobnější alternativa, kdy by se skutečně zhroutil dosavadní kapitalistický ekonomický řád, není z ekonomické, nýbrž ekologické sféry - tím že dojde k ekologickému kolapsu celé planety.
MP
Možná se stýkám se špatnými nevládkami a vybírám si selektivně, ale za poslední rok jsem byl asi na sedmi diskusích, kde se téma probíralo. A jedné demonstraci, aby to nebylo tak salonní. Ona Pražská škola alternativ, Pro-Alt, MDA, SOK jsou prostě taky nevládky. Mimochodem, nevládka jsou i odbory.
Ano, asi tu levici neuslyšíte, protože jak říkáte, nemá "mediální krytí" (já to slovo znám jinak jen ze špatných špiónských filmů a pak od myslivců, když mluví o připouštění psů, ale myslím, že rozumím, co chcete říct). Ale mezi neschopnosti se svými tématy prorazit a kašlat na něco je přeci jen rozdíl.
Potíž je v tom, že dělnickou třídu nikdo neopustil, ona opustila sama sebe. Mám rád ty sympatické mladé muže, co se snaží před posledními továrnami snaží přesvědčit zaměstnance , aby se uvědomili jako členové dělnické třídy, ctím jejich zápal a věrnost minulosti. Ale taky vidím, jak se na ně ti agitovaní koukají.
Ano, asi tu levici neuslyšíte, protože jak říkáte, nemá "mediální krytí" (já to slovo znám jinak jen ze špatných špiónských filmů a pak od myslivců, když mluví o připouštění psů, ale myslím, že rozumím, co chcete říct). Ale mezi neschopnosti se svými tématy prorazit a kašlat na něco je přeci jen rozdíl.
Potíž je v tom, že dělnickou třídu nikdo neopustil, ona opustila sama sebe. Mám rád ty sympatické mladé muže, co se snaží před posledními továrnami snaží přesvědčit zaměstnance , aby se uvědomili jako členové dělnické třídy, ctím jejich zápal a věrnost minulosti. Ale taky vidím, jak se na ně ti agitovaní koukají.
VK
August 25, 2015 v 13.29
Počet hladovějících není roven počtu lidí bez práce, reálná nezaměstnanost (tj. se započítáním lidí od hledání práce odrazených, jakož i lidí pracujících na nižší než plný úvazek bez naděje na plný a v režimu prekarizované práce) není deklarovaná. V reálných číslech přesahuje nezaměstnanost jen v USA 16 %, v Evropě je jen ta deklarovaná v průměru přes 10 %, reálná bude čísel USA dosahovat. Především se jedná o trend, který je rostoucí bez jakékoli naděje na zlom s výjimkou jednotlivých zemí, aktuálních vítězů závodu na dno.
Potíž 19. století nebyla nezaměstnanost, nýbrž katastrofálně nízké mzdy, nezaměstnanost byla i dramaticky vysoká za krizí, po nichž ovšem rychle a takřka úplně klesala .Na rozdíl od 30. let a stavu dnes, té velké krizi jak když z oka vypadl.
Potíž, paradox, neznamená automaticky zánik systému. Et vice versa, že kapitalismus nezaniká neznamená neexistenci tohoto zásadního problému.
Problém nicméně nevidíte, resp. odmítáte vidět, další diskuse z vaší stranu, pane Poláčku, je dále nepřínosná.
Potíž 19. století nebyla nezaměstnanost, nýbrž katastrofálně nízké mzdy, nezaměstnanost byla i dramaticky vysoká za krizí, po nichž ovšem rychle a takřka úplně klesala .Na rozdíl od 30. let a stavu dnes, té velké krizi jak když z oka vypadl.
Potíž, paradox, neznamená automaticky zánik systému. Et vice versa, že kapitalismus nezaniká neznamená neexistenci tohoto zásadního problému.
Problém nicméně nevidíte, resp. odmítáte vidět, další diskuse z vaší stranu, pane Poláčku, je dále nepřínosná.
PM
August 25, 2015 v 16.02
Tázavý postřeh z návštěvy zralého kapitalistického prostředí
Přátelé, kteří tráví dovolenou na šešuli toskánského kopce s výhledem na šešuli s věžemi Sieny nám nabídli krátké přístřeší a tím i možnost jim jednou uvařit.
Na nákup nás poslali do rokle pod Sienou, kde mezi sklady a autobusovým nádražím se nachází diskrétní hangár s nejlevnější možností nákupu:
veškerá zelenina, ovoce za polovinu zdejší ceny
pasta - do jednoho eura
olej - tři eura za litr
vína - místní sandžovéze jedno až dvě eura lahev
maso, sýry............
krabice zmrzlin - takže jeden kornet vyjde na 0.10 EU
Prý běžná prodejna pro italský prekariát.
Velkorodina žijící z penzí mama e papa si prý může dovolit tradiční standart mamakuchyně. A to nejen bez hladu, ale s pocitem kulinářského standartu che ieri, a ten je mnohdy i lepší než ristoranto San Giuseppe na kopci v Sieně....říká se.
Má to ten prekariát po tisíciletí tréningu v peřejích peněžních veletoků doopravdy tak psycholehké?
A může to být naší budoucností......... bych dodal.
Na nákup nás poslali do rokle pod Sienou, kde mezi sklady a autobusovým nádražím se nachází diskrétní hangár s nejlevnější možností nákupu:
veškerá zelenina, ovoce za polovinu zdejší ceny
pasta - do jednoho eura
olej - tři eura za litr
vína - místní sandžovéze jedno až dvě eura lahev
maso, sýry............
krabice zmrzlin - takže jeden kornet vyjde na 0.10 EU
Prý běžná prodejna pro italský prekariát.
Velkorodina žijící z penzí mama e papa si prý může dovolit tradiční standart mamakuchyně. A to nejen bez hladu, ale s pocitem kulinářského standartu che ieri, a ten je mnohdy i lepší než ristoranto San Giuseppe na kopci v Sieně....říká se.
Má to ten prekariát po tisíciletí tréningu v peřejích peněžních veletoků doopravdy tak psycholehké?
A může to být naší budoucností......... bych dodal.
JP
August 26, 2015 v 12.17
Nuže, pane Klusáčku, když jsou Vám mé příspěvky nepřínosné, nebudu Vás jimi nadále obtěžovat.
Nicméně, ten Váš poslední výrok je možno obrátit i v pravý opak: jestliže onen centrální paradox kapitalismu nevede k zániku systému - nemůže to snad znamenat, že to až zas tak závažný vnitřní protiklad systému zase nebude?
Nicméně, ten Váš poslední výrok je možno obrátit i v pravý opak: jestliže onen centrální paradox kapitalismu nevede k zániku systému - nemůže to snad znamenat, že to až zas tak závažný vnitřní protiklad systému zase nebude?
ledaže byste světovou válku považoval za jednu z nutných fází kapitalizmu. Zkusme si uvědomit, o zániku čeho tady mluvíme. Jistěže systém kapitalizmu nemusí zaniknout, i kdyby se ve světové válce povraždila značná část lidstva. Zánik kapitalizmu by to nebyl, protože by nezanikl kapitalizmus, jen hodně lidí. Takže žádný závažný vnitřní protiklad centrální paradox kapitalizmu nepředstavuje, že ano?
Pro kapitalizmus ne, ale pro lidi, pane Poláčku, ano.
Pro kapitalizmus ne, ale pro lidi, pane Poláčku, ano.
JP
August 27, 2015 v 14.56
Upřímně řečeno, paní Švandová, logika Vaší argumentace mi dosti uniká.
Připomeňme si: tady se jedná o to, že podle Marxovy teorie kapitalismus zanikne v důsledku své neschopnosti generovat zisk. V důsledku - prý - neustále klesající míry zisku. A jestliže ještě půl druhého století po Marxovi kapitalismus stále ještě existuje, a je zcela dominantní ekonomickou formou na této planetě - není to snad přinejmenším velmi závažnou indicií pro to, že na této Marxově myšlence něco nebude tak docela souhlasit?
Co má tohle co společného s nějakou "světovou válkou"?...
Připomeňme si: tady se jedná o to, že podle Marxovy teorie kapitalismus zanikne v důsledku své neschopnosti generovat zisk. V důsledku - prý - neustále klesající míry zisku. A jestliže ještě půl druhého století po Marxovi kapitalismus stále ještě existuje, a je zcela dominantní ekonomickou formou na této planetě - není to snad přinejmenším velmi závažnou indicií pro to, že na této Marxově myšlence něco nebude tak docela souhlasit?
Co má tohle co společného s nějakou "světovou válkou"?...
Vnímáme to velmi podobně, vidíme svět z velmi blízkého místa. Píšete:
»A krom toho, soustředění kolektivního pohledu na materiální blahobyt zakrývá, že máme i jiné potřeby, na které se mnohdy nedostává - třeba potřeby emocionální, spirituální, potřebu sounáležitosti, tvořivosti - a pokud na ně soustavně kašleme, ono se to někde projeví, třeba jako ona hůře uchopitelná frustrace, která je nikoli náhodou směřována právě na ty, kteří ač materiálně chudí, mají třeba svou jistotu víry (muslimové), odvahu vykročit do neznáma (uprchlíci) anebo pevné rodinné vazby (romové).«
Poku dbudeme optimisty, tak budeme věřit, že vývoj a pokrok existuje. Je dobré se ptát, v jaké oblasti. Že se vyvíjí technika a vědy, na to jsme si zvykli. Zřejmě se čeká na nějaký impuls.
Ti, kdo mají masivní zájmy, oni Koukolíkovi "hadi v kravatách", kteří se často liší od kriminálníků jen tím, že svou inteligenci použili k tomu, aby je nechytli, ti jsou jen částí problému. Protože je tu onen cca 80-90 % "zbytek" společnosti, který by mohl:
• nějak myslet, tedy na to, co je podstatné
• mohl by rozklíčovat, systematicky, kde máme hlavní problémy
• mohl by jevit vysoce racionální snahu, aby nezůstalo jen u slov a analýz, ale aby se něco skutečně změnilo
atd.
K tomu všemu je nutné pochopit to základní a zásadní:
Pojem AGENDA SETTING. Ten, kdo dokáže určovat témata, ten nastoluej agendu a současně i pohled veřejnosti.
To první, co již během jediného týdne v Praze nastalo, to zásadní a klíčové, že se změnilo vysílání ČR, ale nastaly i změny v Lidových noviních i jinde...
Problém není ani tak v tom, že by slušná majorita (60-70 %) nevěděla, co se je dobré dělat. Problém je, že tuto většinu ovládá 10 % (a možná ještě méně) skrze své zájmy.
Jinými slovy: Nemůžeme čekat žádnou změnu, dokud nebude mít alespoň jistá část společnosti silnou motivaci (vůli) ke změně. Vůli k moci.Do té doby nás, bohužel, čeká velmi dekadentní vývoj, v podstatě sledujeme pomalý rozklad všech hodnot po vzoru rozpadu starého Říma...
»A krom toho, soustředění kolektivního pohledu na materiální blahobyt zakrývá, že máme i jiné potřeby, na které se mnohdy nedostává - třeba potřeby emocionální, spirituální, potřebu sounáležitosti, tvořivosti - a pokud na ně soustavně kašleme, ono se to někde projeví, třeba jako ona hůře uchopitelná frustrace, která je nikoli náhodou směřována právě na ty, kteří ač materiálně chudí, mají třeba svou jistotu víry (muslimové), odvahu vykročit do neznáma (uprchlíci) anebo pevné rodinné vazby (romové).«
Poku dbudeme optimisty, tak budeme věřit, že vývoj a pokrok existuje. Je dobré se ptát, v jaké oblasti. Že se vyvíjí technika a vědy, na to jsme si zvykli. Zřejmě se čeká na nějaký impuls.
Ti, kdo mají masivní zájmy, oni Koukolíkovi "hadi v kravatách", kteří se často liší od kriminálníků jen tím, že svou inteligenci použili k tomu, aby je nechytli, ti jsou jen částí problému. Protože je tu onen cca 80-90 % "zbytek" společnosti, který by mohl:
• nějak myslet, tedy na to, co je podstatné
• mohl by rozklíčovat, systematicky, kde máme hlavní problémy
• mohl by jevit vysoce racionální snahu, aby nezůstalo jen u slov a analýz, ale aby se něco skutečně změnilo
atd.
K tomu všemu je nutné pochopit to základní a zásadní:
Pojem AGENDA SETTING. Ten, kdo dokáže určovat témata, ten nastoluej agendu a současně i pohled veřejnosti.
To první, co již během jediného týdne v Praze nastalo, to zásadní a klíčové, že se změnilo vysílání ČR, ale nastaly i změny v Lidových noviních i jinde...
Problém není ani tak v tom, že by slušná majorita (60-70 %) nevěděla, co se je dobré dělat. Problém je, že tuto většinu ovládá 10 % (a možná ještě méně) skrze své zájmy.
Jinými slovy: Nemůžeme čekat žádnou změnu, dokud nebude mít alespoň jistá část společnosti silnou motivaci (vůli) ke změně. Vůli k moci.Do té doby nás, bohužel, čeká velmi dekadentní vývoj, v podstatě sledujeme pomalý rozklad všech hodnot po vzoru rozpadu starého Říma...
August 28, 2015 v 1.51
Tak dobře, pane Poláčku, když se tak hezky ptáte, já to zkusím
Pak Klusáček tady podrobně vysvětloval, že mzda je pro kapitalistu náklad a zároveň zdroj zisku, a když kapitalista minimalizuje náklady a snižuje proto mzdy, dostává se do problému, protože zboží pak nemá kdo koupit, a zisk se mu sníží, když zboží neprodá. V tom spočívá centrální problém kapitalizmu, o kterém jste tu výše prohlásil, že je to dávno známá věc a že si s tím kapitalizmus dovede poradit.
V tom Vám dávám za pravdu, skutečně dovede a to více než jedním způsobem, a ten jeden, který se pokusím popsat, ten právě vede k válkám ba dokonce světovým .
Jaké zboží bude vyrábět kapitalista, aby ho nemuseli kupovat ti, kteří na to nemají, protože jim snižuje mzdu? No přece válečný materiál a zbraně. Protože kdo ty zbraně ve velkém nakupuje? No, stát. A když už je má a je to potřeba, tak je taky použije či někomu "vypomůže", jako naše republika tuhle Kurdům. Nejlepší je, když ve světě vznikne nějaký pěkný válečný konflikt a hned musí být nakoupeny další zbraně. To se pak zadrhlý systém kapitalizmu zase vesele roztočí. Kapitalista zbrojař může dále snižovat mzdy, ale kupní síla potřebná na odbyt jeho zboží neklesá, protože prodává státu a ne jednotlivým lidem.
Tímto způsobem mohou kapitalisté dále snižovat své náklady, aniž by se báli, že by to snížilo kupní sílu na jejich zboží, a aniž by to tedy vedlo k centrálnímu paradoxu. Zboží nenakupují zaměstnanci, ti na to nemají, nakupuje je stát. Jenže ouha, kde na to stát bere peníze? No přece z daní. Zaměstnanci nenakupují zbraně přímo, ale nepřímo přes stát, prostřednictvím daní, které mu odvádí. Že by raději zbraně nenakupovali? To už je otázka politiky státu, kterou dělají jejich zvolení zástupci. A ti jsou zkorumpovaní zbrojařskou lobby.
Takže takový nějaký je vztah mezi centrálním problémem kapitalizmu a válkou. Mají na ní zájem zbrojařské firmy, protože z ní mají zisk a jsou imuní vůči centrálnímu problému. A kapitalisté nezbrojaři na tom vydělají také, protože zbrojaři neodčerpávají tu kupní sílu odpovídající ceně jejich výrobků.
A ono se to skutečně v praxi děje. Teď to pěkně popsal Daniel Veselý, jak brzprostřední vztah je mezi zisky zbrojařů a válkou
http://www.blisty.cz/art/78634.html
Článek je nazvaný "Kdo vyhrává ve válce proti islámskému státu?" Daniel Veselý konstatuje, že boj proti islámskému státu se neskutečně táhne, a USA už vynaložili jen v této válce víc než miliardu bez výsledku. Kdo tady vyhrává? V přeneseném slova smyslu vyhrávají na celé čáře zbrojařské firmy. Minimalizují náklady a současně maximalizují zisk, aniž by upadly do centrálního problému kapitalizmu, protože zbraně Američané neplatí z mezd, ale z daní. Tak šikovně si s tím kapitalizmus dovedl poradit.
Jenže kvůli tomu umírají lidé, pane Poláčku, a ti, co přežili nálety dronů a jiné hrůzy a ztratili své domovy, se teď hrnou do Evropy. A kde to skončí, pane Poláčku? Jakpak si ten kapitalizmus poradí dál? Kolik tohle řešení centrálního paradoxu bude ještě stát lidských životů?
Nemusíte mi odpovídat, pane Poláčku, to přece nikdo nemůže vědět, kde se ta mašinerie kapitalizmu zastaví, pokud se proti tomu nepostaví většina. Nejprve je ale potřeba pochopit, o co tu kráčí.
V tom Vám dávám za pravdu, skutečně dovede a to více než jedním způsobem, a ten jeden, který se pokusím popsat, ten právě vede k válkám ba dokonce světovým .
Jaké zboží bude vyrábět kapitalista, aby ho nemuseli kupovat ti, kteří na to nemají, protože jim snižuje mzdu? No přece válečný materiál a zbraně. Protože kdo ty zbraně ve velkém nakupuje? No, stát. A když už je má a je to potřeba, tak je taky použije či někomu "vypomůže", jako naše republika tuhle Kurdům. Nejlepší je, když ve světě vznikne nějaký pěkný válečný konflikt a hned musí být nakoupeny další zbraně. To se pak zadrhlý systém kapitalizmu zase vesele roztočí. Kapitalista zbrojař může dále snižovat mzdy, ale kupní síla potřebná na odbyt jeho zboží neklesá, protože prodává státu a ne jednotlivým lidem.
Tímto způsobem mohou kapitalisté dále snižovat své náklady, aniž by se báli, že by to snížilo kupní sílu na jejich zboží, a aniž by to tedy vedlo k centrálnímu paradoxu. Zboží nenakupují zaměstnanci, ti na to nemají, nakupuje je stát. Jenže ouha, kde na to stát bere peníze? No přece z daní. Zaměstnanci nenakupují zbraně přímo, ale nepřímo přes stát, prostřednictvím daní, které mu odvádí. Že by raději zbraně nenakupovali? To už je otázka politiky státu, kterou dělají jejich zvolení zástupci. A ti jsou zkorumpovaní zbrojařskou lobby.
Takže takový nějaký je vztah mezi centrálním problémem kapitalizmu a válkou. Mají na ní zájem zbrojařské firmy, protože z ní mají zisk a jsou imuní vůči centrálnímu problému. A kapitalisté nezbrojaři na tom vydělají také, protože zbrojaři neodčerpávají tu kupní sílu odpovídající ceně jejich výrobků.
A ono se to skutečně v praxi děje. Teď to pěkně popsal Daniel Veselý, jak brzprostřední vztah je mezi zisky zbrojařů a válkou
http://www.blisty.cz/art/78634.html
Článek je nazvaný "Kdo vyhrává ve válce proti islámskému státu?" Daniel Veselý konstatuje, že boj proti islámskému státu se neskutečně táhne, a USA už vynaložili jen v této válce víc než miliardu bez výsledku. Kdo tady vyhrává? V přeneseném slova smyslu vyhrávají na celé čáře zbrojařské firmy. Minimalizují náklady a současně maximalizují zisk, aniž by upadly do centrálního problému kapitalizmu, protože zbraně Američané neplatí z mezd, ale z daní. Tak šikovně si s tím kapitalizmus dovedl poradit.
Jenže kvůli tomu umírají lidé, pane Poláčku, a ti, co přežili nálety dronů a jiné hrůzy a ztratili své domovy, se teď hrnou do Evropy. A kde to skončí, pane Poláčku? Jakpak si ten kapitalizmus poradí dál? Kolik tohle řešení centrálního paradoxu bude ještě stát lidských životů?
Nemusíte mi odpovídat, pane Poláčku, to přece nikdo nemůže vědět, kde se ta mašinerie kapitalizmu zastaví, pokud se proti tomu nepostaví většina. Nejprve je ale potřeba pochopit, o co tu kráčí.
August 28, 2015 v 6.56
Já sice nevím, jestli to Marx řekl přesně takhle (že kapitalismus zanikne, až přestane generovat zisk), ale vím určitě, že kapitalismus podle Marxe zanikne, až bude brzdit rozvoj výrobních sil. Na to jistě někdo může namítnout, že je zatím nijak nebrzdí, protože technika a věda se dál rozvíjí. Jenomže výrobní silou nejsou jen a pouze stroje, je jí i člověk sám - jeho schopnosti, dovednosti, vlastnosti...
A ty kapitalismus velice brzdí.
A ty kapitalismus velice brzdí.
JP
Paní Švandová, to tvrzení že kapitalisté záměrně rozpoutávají války aby mohli vydělávat na zbraních - to je jako vystřižené z propagandistické dílny ideologů a agitátorů minulého, (pseudo)komunistického režimu.
Přitom je to už čistě ekonomicky naprostý nesmysl; na který jste mohla přijít už sama, kdybyste se jenom trochu pozorněji podívala na vlastní text.
K nesmyslnosti těchto tvrzení nás svého času tak nějak nenápadně dovedl jeden lektor politické ekonomie už na socialistické(!) vysoké škole. On se ovšem neodvážil na nepodloženost takovýchto tvrzení poukázat přímo, ale jak řečeno tak trochu oklikou nás k tomu dovedl, s tím že kdo chtěl si už ty důsledky mohl domyslet sám.
Jde o to, že - jak sama uvádíte - ty zbraně kupuje stát. Za peníze daňových poplatníků, bezpochyby. A teď ten holý ekonomický fakt, ke kterému nás onen český ekonom dovedl: platy (a tedy náklady) ve vojenskoprůmyslovém komplexu jsou v porovnání s mzdovými náklady v jiných sektorech průmyslu signifikantně vyšší.
To znamená: stát má tedy dejme tomu k použití sto miliard dolarů. Velmi triviálně řečeno: za těchto sto miliard může zaplatit buďto 200 000 pracovníků v "normálním" průmyslu, anebo j e n o m 100 000 pracovníků v průmyslu vojenském. Přičemž předpokládejme, že když tyto pracovníky nezaplatí stát, budou nezaměstnaní.
To znamená: když se stát rozhodně pro tu vojenskou výrobu, bude mít v důsledku toho na krku sto tisíc nezaměstnaných navíc, kteří nejenže mu nebudou odvádět žádné daně, ale naopak on bude mít ještě navíc obrovské výdaje s jejich sociálním zabezpečením!
Takže, jak vidíte, paní Švandová, ta představa že "kapitalisté uměle vyvolávají války aby vydělali" je už z čistě ekonomického hlediska naprostým nesmyslem. Stačí jenom trochu přemýšlet.
Samozřejmě, že samotným zbrojním koncernům to vyhovuje když jsou války - jenže, ty zbrojní koncerny opravdu neovládají politiku zdaleka tak, jak nám co celá léta a desetiletí neustále sugerovalo Rudé právo.
Přitom je to už čistě ekonomicky naprostý nesmysl; na který jste mohla přijít už sama, kdybyste se jenom trochu pozorněji podívala na vlastní text.
K nesmyslnosti těchto tvrzení nás svého času tak nějak nenápadně dovedl jeden lektor politické ekonomie už na socialistické(!) vysoké škole. On se ovšem neodvážil na nepodloženost takovýchto tvrzení poukázat přímo, ale jak řečeno tak trochu oklikou nás k tomu dovedl, s tím že kdo chtěl si už ty důsledky mohl domyslet sám.
Jde o to, že - jak sama uvádíte - ty zbraně kupuje stát. Za peníze daňových poplatníků, bezpochyby. A teď ten holý ekonomický fakt, ke kterému nás onen český ekonom dovedl: platy (a tedy náklady) ve vojenskoprůmyslovém komplexu jsou v porovnání s mzdovými náklady v jiných sektorech průmyslu signifikantně vyšší.
To znamená: stát má tedy dejme tomu k použití sto miliard dolarů. Velmi triviálně řečeno: za těchto sto miliard může zaplatit buďto 200 000 pracovníků v "normálním" průmyslu, anebo j e n o m 100 000 pracovníků v průmyslu vojenském. Přičemž předpokládejme, že když tyto pracovníky nezaplatí stát, budou nezaměstnaní.
To znamená: když se stát rozhodně pro tu vojenskou výrobu, bude mít v důsledku toho na krku sto tisíc nezaměstnaných navíc, kteří nejenže mu nebudou odvádět žádné daně, ale naopak on bude mít ještě navíc obrovské výdaje s jejich sociálním zabezpečením!
Takže, jak vidíte, paní Švandová, ta představa že "kapitalisté uměle vyvolávají války aby vydělali" je už z čistě ekonomického hlediska naprostým nesmyslem. Stačí jenom trochu přemýšlet.
Samozřejmě, že samotným zbrojním koncernům to vyhovuje když jsou války - jenže, ty zbrojní koncerny opravdu neovládají politiku zdaleka tak, jak nám co celá léta a desetiletí neustále sugerovalo Rudé právo.
JP
Paní Hájková, to je sice velmi přesvědčivě znějící věta - ale opravdu si nejsem vůbec jistý tím, jestli odpovídá současné realitě.
Shodou okolností jsem zrovna v minulých dnech četl něco o tom - a už si vzpomínám podrobněji, bylo to v souvislosti s nedávnou aférou s Amazonem, s tím jak se proslechlo, jak nelítostné pracovní vztahy panují u personálu na střední úrovni jeho řízení.
A v této souvislosti v tom článku který jsem četl padla zmínka o tom, že v takovýchto raketově startujících firmách prostě existuje zcela jiný typ motivace, nežli ve "standardních" podnicích. V této souvislosti byl citován Bill Gates, když vzpomínal na své začátky v Microsoftu: "Byl jsem v té době v práci každý den šestnáct hodin, a vůbec mi to nepřišlo!"
Jinými slovy: v takovýchto vysoce inovačních firmách jsou jejich zaměstnanci plně srostlí s podnikem, vydávají ze sebe maximum svého nasazení: časového, osobního, ale i kreativně-inovačního. A to ale do značné míry p r á v ě proto, že je to firma soukromovlastnická, tedy kapitalistická, takže oni mají ty nejlepší vyhlídky, že se díky tomuto svému maximálnímu nasazení dostanou do čela dění, s odpovídajícím jak finančním, tak ale i společenským ohodnocením.
- Takže, paní Hájková, ono se opravdu dost dobře nedá jen tak vystřelit od boku tvrzení, že kapitalismus "brzdí schopnosti, dovednosti, vlastnosti člověka"...
Shodou okolností jsem zrovna v minulých dnech četl něco o tom - a už si vzpomínám podrobněji, bylo to v souvislosti s nedávnou aférou s Amazonem, s tím jak se proslechlo, jak nelítostné pracovní vztahy panují u personálu na střední úrovni jeho řízení.
A v této souvislosti v tom článku který jsem četl padla zmínka o tom, že v takovýchto raketově startujících firmách prostě existuje zcela jiný typ motivace, nežli ve "standardních" podnicích. V této souvislosti byl citován Bill Gates, když vzpomínal na své začátky v Microsoftu: "Byl jsem v té době v práci každý den šestnáct hodin, a vůbec mi to nepřišlo!"
Jinými slovy: v takovýchto vysoce inovačních firmách jsou jejich zaměstnanci plně srostlí s podnikem, vydávají ze sebe maximum svého nasazení: časového, osobního, ale i kreativně-inovačního. A to ale do značné míry p r á v ě proto, že je to firma soukromovlastnická, tedy kapitalistická, takže oni mají ty nejlepší vyhlídky, že se díky tomuto svému maximálnímu nasazení dostanou do čela dění, s odpovídajícím jak finančním, tak ale i společenským ohodnocením.
- Takže, paní Hájková, ono se opravdu dost dobře nedá jen tak vystřelit od boku tvrzení, že kapitalismus "brzdí schopnosti, dovednosti, vlastnosti člověka"...
já opravdu žasnu. Nikde přece nepíšu, že zbraně vyrábí stát a ani to tak není. Pracovníci ve zbrojním průmyslu stejně jako majitelé zbrojních závodů nejsou zaměstnanci státu, jde o privátní firmy, které svoje výrobky - zbraně - státu prodávají. Váš protiargument stojí na nepravdivé premise, na chybném předpokladu, že zbraně vyrábí stát, ale to není pravda. Proto nemůžete dojít ke správnému závěru.
Může se tady, prosím, ozvat ještě někdo z diskutujících, zda nepochopil z mého vysvětlení, jak socializace nákladů a privatizace zisků ve zbrojním průmyslu, plus zkorumpování politiků vede k válkám? Pokud ano, beru to na sebe, špatně vysvětluji a zkusím to znovu.
Může se tady, prosím, ozvat ještě někdo z diskutujících, zda nepochopil z mého vysvětlení, jak socializace nákladů a privatizace zisků ve zbrojním průmyslu, plus zkorumpování politiků vede k válkám? Pokud ano, beru to na sebe, špatně vysvětluji a zkusím to znovu.
August 28, 2015 v 19.32
Ale pane Poláčku, jaképak střílení od boku? To přece platí jen pro ten tzv. kognitariát. Tedy pro lidi, jejichž práce (někomu jinému) přináší zisk, zatímco jim přináší vedle mzdy také uspokojení.
Lidé, kteří by se našli v úplně jiné práci (například v humanitních oborech), se zdaleka tak rozvíjet nemohou, protože zisk nikomu nepřinášejí. Nebo si snad myslíte, že humanitní obory jsou pro vývoj společnosti nepotřebné?
A co teprve lidé, kteří by k tomu, aby své schopnosti (které třeba také nejsou ziskutvorné) rozvíjeli, potřebovali nejen příznivé prostředí, ale které by navíc musel k tomu, aby se rozvíjeli, někdo dotlačit? To v současnosti vůbec není možné.
Spousta lidí nebo spíš schopností v nich ukrytých prostě jen tak leží ladem. To mi nevymluvíte.
Lidé, kteří by se našli v úplně jiné práci (například v humanitních oborech), se zdaleka tak rozvíjet nemohou, protože zisk nikomu nepřinášejí. Nebo si snad myslíte, že humanitní obory jsou pro vývoj společnosti nepotřebné?
A co teprve lidé, kteří by k tomu, aby své schopnosti (které třeba také nejsou ziskutvorné) rozvíjeli, potřebovali nejen příznivé prostředí, ale které by navíc musel k tomu, aby se rozvíjeli, někdo dotlačit? To v současnosti vůbec není možné.
Spousta lidí nebo spíš schopností v nich ukrytých prostě jen tak leží ladem. To mi nevymluvíte.
VK
August 28, 2015 v 23.48
Kapitalismus už zcela zjevně brzdí rozvoj výrobních sil, v podobě chronické a v trendu vůčihledně rostoucí nezaměstnanosti - nevyužívání jejich potenciálu, tvůrčích schopností, jejich produkce. A tomu odpovídající režimu sekulární stagnace, v němž se nachází většina vyspělých ekonomik, se slabým růstem až stagnací, produkčními kapacitami pro něž není využití a chodem hospodářství pod potenciálem produktu. S trvajícími potížemi umisťovat investistice ziskově v produktivní sféře a tomu odpovídajícím úprkem kapitálu do sféry financializace.
Mezera mezi potenciálem a skutečným produktem tu je, okecat se nedá.
Mezera mezi potenciálem a skutečným produktem tu je, okecat se nedá.
Pardon, tu opravu vklíním až sem:
»To první, co již během jediného týdne po 17. listopadu 1989 v Praze nastalo – t o . z c e l a . z á s a d n í . a . a b s o l u t n ě . k l í č o v é, byla výměna osob ve vedení České televize, ale kromě toho nastaly i personální změny v redakci Lidových novin i jinde...«
Zmínil jsem pojem "agenda setting", což není nic jiného, než pochopení, že někdo nastavuje "o čem se bude hovořit". Na obsah tohoto pojmu agenda setting je nutné myslet stále. A pochopitelně se týká i prostoru k dialogu zde, na DR.
Pokud se lidé respektují, pokud si poskytují symetrický prostor (elementární základ slušné diskuse), tak je položen určitý základ kulturního dialogu. Pokud se začnou používat emoční "argumenty" ("proboha vzpamatujte se") a jiné argumentační fauly ("všichni se vám tady smějí", nebo "všichni přece vědí, že"), přestává jít o dialog a hledání. Místo toho dochází k silovému p r o s a z e n í, názoru jedné strany.
Pochopitelně je to určitá maxima, tedy nedostižný ideál, v praxi – počínaje výchovou v rodině – dochází vždy k určitému "válcování" druhé strany dialogu, v té rodině jsem myslel konkrétně na děti: "O tom nebudeme spolu diskutovat, prostě to napřed sněz..."
Bohužel neexistuje přímý vztah, souvislost (korelace), mezi dvěma vlastnostmi:
1) být "hegemonem" diskuse, mít přirozenou autoritu, nastolovat témata, vést dialog (agenda setting)
2) mít pravdu, mít moudrost, mít schopnost směrovat dialog tam, kde "opravdu" spočívá řešení (což se ukáže jen někdy a obvykle až po delší době)
Dokonce je možné říci, že slušný člověk se častěji řídí heslem "moudřejší ustoupí". Výsledkem je ta situace, kterou vidíme okolo:
To, co je opravdu podstatné (mj. finannčí toky, kdo je ovládá atd.), se neřeší, a pokud někdo přece jen čas od času najde podstatný střípek, pravidelně bývá – prostě jen tak – těmi, kdo jej sami nenašli, často zcela bez argumentu, zamítnut.
// Jistě víte, pane Poláčku, že nyní např. mluvím zcela přesně a zcela konkrétně o vašem odmítnutí volby losem, protože jste zesílil ad absurdum pouhý jeden pohled (aspekt), tedy že lidé vybraní losem mohou mít (potenciálně) problém s odborností vzhledem k odpovědnosti, jakou mohou "vyfasovat". Ale to je jiné téma, které si zaslouží speciální prostor. //
Tento komentář se snaží upozornit na fakt, že jedna věc je samotné řešení problému, schopnost skupiny jej vyřešit. Ale zcela jiný problém je "křížení" témat, kdy si lidé (jejich ega) navzájem podsouvají k pozornosti, podle vyspělosti a moudrosti, svůj individuální focus, tedy c o se má vlastně řešit.
V ideálním rozhovoru mezi l i d m i by se mělo dostat na všechna témata, i ten poslední (a klidně i nejhloupější) by měl mít možnost zažít koncentrovanou a ryze věcnou pozornost. Protože jen tak se i ten poslední bude moci "svého tématu" zbavit (byl-li chybný), nebo naopak bude moci – skrze vsřícnou pozornost skupiny – svůj vhled doplnit, rozpracovat a vysvětlit. Třeba se pak ukáže, že měl – překvapivě – i tento jeho na první pohled nepatřičný pohled na danou věc svoje opravnění.
Bohužel nemáme na nic čas. Je tu rvačka o výběr tématu, je tu silová přetlačovaná o vstřícnou pozornost.
(Tuto poznámku berte, prosím, jen jako poznámku o diskusi, nesouvisí přímo s předchozími příspěvky, ale přesto je právě i pro vedení tohoto dialogu velmi potřebná.)
»To první, co již během jediného týdne po 17. listopadu 1989 v Praze nastalo – t o . z c e l a . z á s a d n í . a . a b s o l u t n ě . k l í č o v é, byla výměna osob ve vedení České televize, ale kromě toho nastaly i personální změny v redakci Lidových novin i jinde...«
Zmínil jsem pojem "agenda setting", což není nic jiného, než pochopení, že někdo nastavuje "o čem se bude hovořit". Na obsah tohoto pojmu agenda setting je nutné myslet stále. A pochopitelně se týká i prostoru k dialogu zde, na DR.
Pokud se lidé respektují, pokud si poskytují symetrický prostor (elementární základ slušné diskuse), tak je položen určitý základ kulturního dialogu. Pokud se začnou používat emoční "argumenty" ("proboha vzpamatujte se") a jiné argumentační fauly ("všichni se vám tady smějí", nebo "všichni přece vědí, že"), přestává jít o dialog a hledání. Místo toho dochází k silovému p r o s a z e n í, názoru jedné strany.
Pochopitelně je to určitá maxima, tedy nedostižný ideál, v praxi – počínaje výchovou v rodině – dochází vždy k určitému "válcování" druhé strany dialogu, v té rodině jsem myslel konkrétně na děti: "O tom nebudeme spolu diskutovat, prostě to napřed sněz..."
Bohužel neexistuje přímý vztah, souvislost (korelace), mezi dvěma vlastnostmi:
1) být "hegemonem" diskuse, mít přirozenou autoritu, nastolovat témata, vést dialog (agenda setting)
2) mít pravdu, mít moudrost, mít schopnost směrovat dialog tam, kde "opravdu" spočívá řešení (což se ukáže jen někdy a obvykle až po delší době)
Dokonce je možné říci, že slušný člověk se častěji řídí heslem "moudřejší ustoupí". Výsledkem je ta situace, kterou vidíme okolo:
To, co je opravdu podstatné (mj. finannčí toky, kdo je ovládá atd.), se neřeší, a pokud někdo přece jen čas od času najde podstatný střípek, pravidelně bývá – prostě jen tak – těmi, kdo jej sami nenašli, často zcela bez argumentu, zamítnut.
// Jistě víte, pane Poláčku, že nyní např. mluvím zcela přesně a zcela konkrétně o vašem odmítnutí volby losem, protože jste zesílil ad absurdum pouhý jeden pohled (aspekt), tedy že lidé vybraní losem mohou mít (potenciálně) problém s odborností vzhledem k odpovědnosti, jakou mohou "vyfasovat". Ale to je jiné téma, které si zaslouží speciální prostor. //
Tento komentář se snaží upozornit na fakt, že jedna věc je samotné řešení problému, schopnost skupiny jej vyřešit. Ale zcela jiný problém je "křížení" témat, kdy si lidé (jejich ega) navzájem podsouvají k pozornosti, podle vyspělosti a moudrosti, svůj individuální focus, tedy c o se má vlastně řešit.
V ideálním rozhovoru mezi l i d m i by se mělo dostat na všechna témata, i ten poslední (a klidně i nejhloupější) by měl mít možnost zažít koncentrovanou a ryze věcnou pozornost. Protože jen tak se i ten poslední bude moci "svého tématu" zbavit (byl-li chybný), nebo naopak bude moci – skrze vsřícnou pozornost skupiny – svůj vhled doplnit, rozpracovat a vysvětlit. Třeba se pak ukáže, že měl – překvapivě – i tento jeho na první pohled nepatřičný pohled na danou věc svoje opravnění.
Bohužel nemáme na nic čas. Je tu rvačka o výběr tématu, je tu silová přetlačovaná o vstřícnou pozornost.
(Tuto poznámku berte, prosím, jen jako poznámku o diskusi, nesouvisí přímo s předchozími příspěvky, ale přesto je právě i pro vedení tohoto dialogu velmi potřebná.)
JP
August 29, 2015 v 13.06
Paní Švandová, že "stát sám zbraně nevyrábí", je naprostá trivialita. Jde o to, že ten stát tu výrobu financuje - o tom jste psala sama. A tento stát (kapitalistický ovšem) by tyto své finanční zdroje mohl použít daleko efektivněji - na podporu k a p i t a l i s t i c k é produkce!!
JP
August 29, 2015 v 13.11
Paní Hájková, jestliže vyslovíte tézi že současný kapitalismus podvazuje či omezuje lidský potenciál produkčních sil, pak byste napřed musela mít k dispozici nějaký model, který by tuto stránku společenské produkce motivoval (či uvolňoval) více, efektivněji.
Já jsem Vám předložil tu námitku, že je to právě ten soukromovlastnický (čili: "kapitalistický") moment či faktor, který účastníky produkčního procesu vede k maximalizaci jejich výkonu, a to případně ještě vysoko nad standardní hranici. Toto trávení víceméně veškerého životního času v práci je z čistě humánního hlediska až vysloveně patologické; ale opravdu se sotva dá tvrdit, že by toto maximalizované nasazení ve prospěch produkce nějakým způsobem "svazovalo rozvoj výrobních sil".
Já jsem Vám předložil tu námitku, že je to právě ten soukromovlastnický (čili: "kapitalistický") moment či faktor, který účastníky produkčního procesu vede k maximalizaci jejich výkonu, a to případně ještě vysoko nad standardní hranici. Toto trávení víceméně veškerého životního času v práci je z čistě humánního hlediska až vysloveně patologické; ale opravdu se sotva dá tvrdit, že by toto maximalizované nasazení ve prospěch produkce nějakým způsobem "svazovalo rozvoj výrobních sil".
JP
No ano, právě tímto se zdůvodňovala nezbytnost zavedení komunismu respektive socialismu: nebude nezaměstnanost, produkční prostředky budou patřit těm co s nimi pracují, všichni budou poctivě pracovat na plný výkon, nebudou nevyužité kapacity protože veškerá společenská produkce bude řízena centrálním plánem.
Ano, tyto představy vypadaly naprosto přesvědčivě; jenže v praxi se ukázalo, že ta "mezera mezi potenciálem a skutečným produktem" ve skutečnosti existuje mezi tímto socialismem a kapitalismem, a to sice v e p r o s p ě c h kapitalismu! Jinými slovy, i ten - bezpochyby mnohými iracionalitami a deficity trpící - kapitalismus dokáže stále ještě daleko efektivněji využívat produkční potenciál společnosti, nežli onen prý "společensky řízený" socialismus.
Takže, jsme zase u té samé otázky: jestliže se nám nelíbí kapitalismus, čím ho chceme/můžeme nahradit?
Ano, tyto představy vypadaly naprosto přesvědčivě; jenže v praxi se ukázalo, že ta "mezera mezi potenciálem a skutečným produktem" ve skutečnosti existuje mezi tímto socialismem a kapitalismem, a to sice v e p r o s p ě c h kapitalismu! Jinými slovy, i ten - bezpochyby mnohými iracionalitami a deficity trpící - kapitalismus dokáže stále ještě daleko efektivněji využívat produkční potenciál společnosti, nežli onen prý "společensky řízený" socialismus.
Takže, jsme zase u té samé otázky: jestliže se nám nelíbí kapitalismus, čím ho chceme/můžeme nahradit?
ta výroba přece nemůže být samoúčelná. Výroba a výrobní způsob slouží k tomu, aby se lidstvo, jehož potřeby mimochodem rostou, uživilo. Pokud se lidstvo neuživí, pak výrobní způsob neplní svůj účel a je špatný.
Jiná věc je, že lidské potřeby by se měly vyvíjet směrem od pouhého růstu těch materiálních k potřebám jiného druhu.
Ale zase je to především kapitalismus, který lidi drží u těch materiálních potřeb, ba vnucuje jim je (reklama, konzum atd.)
Jiná věc je, že lidské potřeby by se měly vyvíjet směrem od pouhého růstu těch materiálních k potřebám jiného druhu.
Ale zase je to především kapitalismus, který lidi drží u těch materiálních potřeb, ba vnucuje jim je (reklama, konzum atd.)
August 29, 2015 v 13.30
Jinak toho už asi nechám. Přít se o to, kterým směrem se svět nebo systém bude dál vyvíjet, se mi nejeví jako smysluplné.
IH
Jedna věc je, jaký vývoj světa by se nám líbil, resp. jaký by byl "dobrý". Jiná, jaký přijde, za jak dlouho si ho všimneme, zda bude prudký, nebo pomalý. Je velmi nepravděpodobné, že se nám bude líbit, jestli se ho ještě v relevantní podobě dožijeme. Čekal někdo před třemi roky konflikt Ruska s Ukrajinou nebo rozpad Sýrie, provázený spoustou barbarství? Čekali jsme předloni, že hlavní problém české politiky budou migranti? Vztáhněme nejistotu o vývoji v menším i na "světodějné problémy."
Přečetl jsem před týdnem knížku J. Verna Paříž ve 20. století. Její publikování po objevu ve spisovatelově pozůstalosti bylo svého času jistou senzací. Mně její přečtení stálo za to, byť nejde o nějaký literární skvost. Vystihnout charakter Paříže po 100 letech se proslulému snílkovi příliš nezdařilo. Čtenář si uvědomí, jak je to nemožné, příp. vlastně i náhoda. Politické a společenské proměny a války 20. století Verne naprosto nepředjal (předpokládal např., zdá se, že spíš nerad, konec armád). Proč je tedy jeho kniha tak zajímavá (a proč mu ji jeho vydavatel znectil a rozmluvil)? Myslím, že podstatná je její kritičnost, jež jde od srdce. Autor v ní takto promluvil poprvé a rovnou naposled. Straní zde době, jež ho formovala, nové tendence - rostoucí racionalitu, kalkul a chlad společnosti si nepřeje. V tomto je kniha pravdivá a inspirující asi ještě víc v roce 2015, než o 50 let dříve, kdy se měl její děj odehrávat.
Nevnucuji svůj pohled mladým, ať jsou šťastní (jako byla i generace mých rodičů v době 2. světové války). Pro mě je však "moje 20. století" (název filmu A. Vardaové). Při všech jeho hrůzách, ale také s jeho nevyužitým potenciálem. Pocitově je pro leckoho z nás vývoj světa v 21. století "blbý jak tágo". Plně oprávněně, nejen z ohledů literárních.
Přečetl jsem před týdnem knížku J. Verna Paříž ve 20. století. Její publikování po objevu ve spisovatelově pozůstalosti bylo svého času jistou senzací. Mně její přečtení stálo za to, byť nejde o nějaký literární skvost. Vystihnout charakter Paříže po 100 letech se proslulému snílkovi příliš nezdařilo. Čtenář si uvědomí, jak je to nemožné, příp. vlastně i náhoda. Politické a společenské proměny a války 20. století Verne naprosto nepředjal (předpokládal např., zdá se, že spíš nerad, konec armád). Proč je tedy jeho kniha tak zajímavá (a proč mu ji jeho vydavatel znectil a rozmluvil)? Myslím, že podstatná je její kritičnost, jež jde od srdce. Autor v ní takto promluvil poprvé a rovnou naposled. Straní zde době, jež ho formovala, nové tendence - rostoucí racionalitu, kalkul a chlad společnosti si nepřeje. V tomto je kniha pravdivá a inspirující asi ještě víc v roce 2015, než o 50 let dříve, kdy se měl její děj odehrávat.
Nevnucuji svůj pohled mladým, ať jsou šťastní (jako byla i generace mých rodičů v době 2. světové války). Pro mě je však "moje 20. století" (název filmu A. Vardaové). Při všech jeho hrůzách, ale také s jeho nevyužitým potenciálem. Pocitově je pro leckoho z nás vývoj světa v 21. století "blbý jak tágo". Plně oprávněně, nejen z ohledů literárních.
»Ale zase je to především kapitalismus, který lidi drží u těch materiálních potřeb, ba vnucuje jim je (reklama, konzum atd.)«
Řada lidí stále cítí velmi silnou iracionální potřebu základní teze kapitalismu obhajovat (poněkud nechápu, proč píšou sem a ne třeba na nějaký neoliberální web, tam by jejich příspěvky lépe zapadly).
Základem kapitalismu je přece teze, že bohatství celku vznikne "jaksi omylem" skrze snahu maximalizovat soukromý zisk. Tedy nikoliv pomáhat, ale starat se o sebe. Ten dobrý svět je pouze jakýsi vedlejší produkt kapitalismu.
Pokud plánuji letadlo, postavím letadlo, plánuji-li loď, dostanu loď. A pokud naplánuji společnost založenou na sobectví a egoismu, dostanu to, co vidíme kolem sebe. A to dobré, co vidíme, to se děje natruc kapitalismu. O dobru v kapitalismu není ani slovo.
Pochopitelně ten, kdo se nebude zajímat o vertikálu lidského bytí, o humanismus, nebo bude sice o humanitě mluvit, ale přesto jím nebude bytostně naplněn (je-li ateista) nebo nebude prohlubovat spirituální podstatu své lidské existence (je-li založen idealisticky) – tak takový člověk bude vždy trvat na obhajobě všech negativních tezí, na kterých stojí dnešní podoba trhu (kapitalismus), protože světy jemnější a jejich jemné cizelování jej prostě přesahují.
Takovému člověku je marné cokoliv vysvětlovat, asi podobně, jako byste dítěti marně vysvětlovala derivace podle času, nebo co je to Laplaceův operátor...
Skutečnost tohoto světa je opravdu taková, jak píšete. A lze zde připomenout třeba čínské Tao a Lao C‘:
»Nevynášejte vznešené -
a lidé se nebudou svářit;
nevychvalujte těžko dostupné -
a lidé nebudou krást;
nevystavujte žádoucí -
a lidská srdce nebudou rozjitřena.
Proto: vládne-li moudrý,
vyprazdňuje srdce lidí
a naplňuje jejich mysl;
oslabuje ctižádost lidí
a zpevňuje jejich páteř.
Bez ustání usiluje,
aby lidé byli bez chtivosti a zchytralosti;
stará se,
aby ti, kdož jsou zchytralí,
se neodvážili zasahovat.
Jednáme-li, aniž zasahujeme,
nic není bez vlády.«
Nemůže nastat proměna společnosti, pokud nedojdeme k pochopení, že je nutně v prvé řadě pečlivě cizelovat média, aby nevypouštěla svůj informační smog.
Srdce mnoha lidí chce upřímně pomáhat, nicméně zatím nám chybí nový vědní obor s názvem "informační ekologie", což se týká zejména reklamy, ale také zpráv. Obecně veřejného prostoru.
Informační smog je aktuální problém naší doby. Musíme se naučit odlišit Informace, které se tváří důležitě, ale buď hodnotu nemají, nebo nás dokonce uvnitř, tedy v hlavě, špiní a naplňují svinstvem rozličného druhu, od informací potřebných a užitečných.
Řada lidí stále cítí velmi silnou iracionální potřebu základní teze kapitalismu obhajovat (poněkud nechápu, proč píšou sem a ne třeba na nějaký neoliberální web, tam by jejich příspěvky lépe zapadly).
Základem kapitalismu je přece teze, že bohatství celku vznikne "jaksi omylem" skrze snahu maximalizovat soukromý zisk. Tedy nikoliv pomáhat, ale starat se o sebe. Ten dobrý svět je pouze jakýsi vedlejší produkt kapitalismu.
Pokud plánuji letadlo, postavím letadlo, plánuji-li loď, dostanu loď. A pokud naplánuji společnost založenou na sobectví a egoismu, dostanu to, co vidíme kolem sebe. A to dobré, co vidíme, to se děje natruc kapitalismu. O dobru v kapitalismu není ani slovo.
Pochopitelně ten, kdo se nebude zajímat o vertikálu lidského bytí, o humanismus, nebo bude sice o humanitě mluvit, ale přesto jím nebude bytostně naplněn (je-li ateista) nebo nebude prohlubovat spirituální podstatu své lidské existence (je-li založen idealisticky) – tak takový člověk bude vždy trvat na obhajobě všech negativních tezí, na kterých stojí dnešní podoba trhu (kapitalismus), protože světy jemnější a jejich jemné cizelování jej prostě přesahují.
Takovému člověku je marné cokoliv vysvětlovat, asi podobně, jako byste dítěti marně vysvětlovala derivace podle času, nebo co je to Laplaceův operátor...
Skutečnost tohoto světa je opravdu taková, jak píšete. A lze zde připomenout třeba čínské Tao a Lao C‘:
»Nevynášejte vznešené -
a lidé se nebudou svářit;
nevychvalujte těžko dostupné -
a lidé nebudou krást;
nevystavujte žádoucí -
a lidská srdce nebudou rozjitřena.
Proto: vládne-li moudrý,
vyprazdňuje srdce lidí
a naplňuje jejich mysl;
oslabuje ctižádost lidí
a zpevňuje jejich páteř.
Bez ustání usiluje,
aby lidé byli bez chtivosti a zchytralosti;
stará se,
aby ti, kdož jsou zchytralí,
se neodvážili zasahovat.
Jednáme-li, aniž zasahujeme,
nic není bez vlády.«
Nemůže nastat proměna společnosti, pokud nedojdeme k pochopení, že je nutně v prvé řadě pečlivě cizelovat média, aby nevypouštěla svůj informační smog.
Srdce mnoha lidí chce upřímně pomáhat, nicméně zatím nám chybí nový vědní obor s názvem "informační ekologie", což se týká zejména reklamy, ale také zpráv. Obecně veřejného prostoru.
Informační smog je aktuální problém naší doby. Musíme se naučit odlišit Informace, které se tváří důležitě, ale buď hodnotu nemají, nebo nás dokonce uvnitř, tedy v hlavě, špiní a naplňují svinstvem rozličného druhu, od informací potřebných a užitečných.
August 30, 2015 v 19.40
Řada lidí se domnívá, že konzum je známkou svobody. To si myslí například Lidové noviny v rozhovoru se Zygmuntem Baumanem na http://www.lidovky.cz/laska-bankrotuje-0k9-/zpravy-domov.aspx?c=A061020_143121_ln_rozhovory_svo
"Konzumní kultura je daň, kterou platíme za rozšiřování svobody, autonomie a demokracie."
Bauman ale upozorňuje na nebezpečí pronikání konzumu do sféry mezilidských vztahů, i těch osobních. Tvrdí, že člověk se musí stát tvůrcem, nikoliv spotřebitelem - Jen tak se může konzumu vyhnout. Konzumní společnost podle něj znehodnocuje to, co je základem veškeré morálky, totiž ideu „života pro“, nejen „života s“. Nacházení radosti ve službě někomu.
Ale je pravda, na co upozorňujete: kdo to člověka naučí, když média (a prostředí vůbec) ho vedou k něčemu jinému?
Jak dosáhnout toho cizelování?
Kdo člověka přiměje k tomu, aby se stal tvůrcem a ne spotřebitelem?
"Konzumní kultura je daň, kterou platíme za rozšiřování svobody, autonomie a demokracie."
Bauman ale upozorňuje na nebezpečí pronikání konzumu do sféry mezilidských vztahů, i těch osobních. Tvrdí, že člověk se musí stát tvůrcem, nikoliv spotřebitelem - Jen tak se může konzumu vyhnout. Konzumní společnost podle něj znehodnocuje to, co je základem veškeré morálky, totiž ideu „života pro“, nejen „života s“. Nacházení radosti ve službě někomu.
Ale je pravda, na co upozorňujete: kdo to člověka naučí, když média (a prostředí vůbec) ho vedou k něčemu jinému?
Jak dosáhnout toho cizelování?
Kdo člověka přiměje k tomu, aby se stal tvůrcem a ne spotřebitelem?
PM
Tak nějak jsme ukončili včerejší státotvorné rokování pod kaštanem ve 30°C.....shrnuto:
Globální svoboda trhu, tedy finančních toků si vyžádala možnost neomezených komunikací.
Neoliberálnímu režimu chybí faktor sociálního vyrovnání, který produkuje celosvětově chaotickou mozaiku sociálně konfliktních území.
Financkapitalismu sice schází instrument globálního sociálního vyrovnání ale zato oplývá globálně svobodnou a levnou komunikaci pro každého.
Cestovky tak kdekoliv a kdykoliv vyzývají obyvatele zbídačených území, aby se za dostupnou cenu dostavili ke konzumu do prostor přetékající zbožím a dekadentním konzumem.
Co s tím, aby naše konzumní apatie mohla nerušeně pokračovat zůstalo otevřené...... bych dodal.
Globální svoboda trhu, tedy finančních toků si vyžádala možnost neomezených komunikací.
Neoliberálnímu režimu chybí faktor sociálního vyrovnání, který produkuje celosvětově chaotickou mozaiku sociálně konfliktních území.
Financkapitalismu sice schází instrument globálního sociálního vyrovnání ale zato oplývá globálně svobodnou a levnou komunikaci pro každého.
Cestovky tak kdekoliv a kdykoliv vyzývají obyvatele zbídačených území, aby se za dostupnou cenu dostavili ke konzumu do prostor přetékající zbožím a dekadentním konzumem.
Co s tím, aby naše konzumní apatie mohla nerušeně pokračovat zůstalo otevřené...... bych dodal.
Když Eva (nemyslím nyní vás, paní Hájková) podala Adamovi jablko, bylo to spojeno s tím, že pak pozná (dokáže odlišit) "dobré od zlého". Pokud vezmeme tento mýtus vážně, tak my všichni, jako lidstvo, jako celek, máme tento první a hlavní problém stále. Máme ten dar, ale skrze chaos a nejedno zmatení jsme na něj zapomněli. A hlavně je tu onen had, pokušení.
Pokud had zaseje do společnosti neoliberální teze o tom, že vztahy mezi lidmi mají určovat peníze, nikoliv to skutečné, co existuje mezi Já–Ty, tedy to, co činí člověka člověkem, máme velký problém.
Pokud majitelé i vysoce prosperujících firem (a že jich v ČR je!) místo přiznání spravedlivého podílu těm, kdo tuto prosperitu svou nádenickou prací dennodenně vytvářejí, přerozdělí hodnotu nezaplacené práce akcionářům s tím, že takto přece funguje trh, a že takto je to správné a dokonce spravedlivé, máme problém.
Pokud ekonomické školy a učitelé zde vyučující zapomenou na fakt, že svět stále ještě není přátelské harmonické místo, ale studená válka stále probíhá a dokonce se zostřuje, takže se ekonomika místo sluhy stala druhem ničivé válečné zbraně (sankce), nebudou si moci studenti odnést úplné ekonomické vzdělání a budou ve svých analýzách tápat. S tím máme velký problém.
Zkrátka budeme-li ignorovat "politickou ekonomii", máme problém.
Vždyť my vlastně vůbec neumíme přemýšlet o tom, kde jsou dnes ve světě skutečná centra vlády. Naše média nehledají, které konkrétní skupiny osob mohou svým rozhodnutím zničit celé státy, nebo které mohou tak "rozkývat" veřejné mínění, až si bude „demokraticky“ přát válku.
My přece máme velký problém s tím, že stále tak málo vnímáme, jak moc o našem životě rozhoduje právě velká geopolitika.
Pokud se vědci a technici zaměří jen na rychlost vývoje, protože jedině nové zboží dokáže generovat zisky, máme problém, protože zboží vydrží velmi málo a je nutné často již za pár měsíců kupovat nové. Protože jak by zaplatila firma své zaměstnance, kdyby se poslední generace výrobků nekazila a vydržela by věčně (eternity)? Musela by je všechny propustit.
Kapitalismus je systém založený na pokoušení srdce člověka.
Moderní ekonomika má schopnost vyrábět tisíckrát a milionkrát více zboží a služeb, než člověk dokáže užít a spotřebovat, a skrze moderní reklamu část společnosti tomuto trendu opravdu podléhá. – Jenže zboží a služby nejsou pro všechny. (A také je tu životní prostředí, které tak vysokou spotřebu a růst prostě neunese.)
!
Nelze současně nepřiznat, že právě tato sázka na pokoušení srdce člověka ekonomicky funguje. Protože je snazší vzbudit v srdci člověka vášeň k novému autu, počítači, nebo zájezdu do Alp či New Yorku, než třeba pro založení nové školy.
Onen mýtický had znamená pokušení. Had vyhrává všude, kde nedokážeme rozklíčovat ekonomické pozadí a vidíme jen reklamní pozlátko.
Kapitalismus, ten amorfní a amébovitý systém tržních vztahů, pochopitelně nelze zakázat, ale na druhé straně jej nelze ani přestat vystavovat přísné kritice, protože jen trvalé upozorňování na jeho chyby tohoto z p r i n c i p u zlého sluhu polidšťuje.
A kritika rovná se systém regulace, protože lidstvo rozdělené podle Gaussovy křivky bude vždy obsahovat i gaunery jako je Bakala, ten Bakala, který zmátl veřejnost pomocí při založení galerie DOX, nebo při založení Knihovny Václava Havla. A do té doby, než bude každý člověk činit dobro (pokud to kdy bude), do té doby potřebuje zákony a regulace a nutnost jejich vymáhání.
Aktuálně potřebuje znát světové finanční toky, protože pak budeme vidět, kdo má zájem na vedení válek. Komu války – a možná i tato vlna migrace – slouží. Qui bono.
Úkol přemýšlivého člověka je stejný dnes jako před tisíci lety: Hledat svoje platné místo na Zemi, hledat vnitřní sílu k překonání všeho "laciného" a často tak povrchního, co se mu nabízí. A hlavně se vždy přihlásit k těm společenským proudům, které zvyšují kulturu a člověka vedou po vertikále jeho bytí vzhůru, směrem k jeho srdci (bez patosu).
Pokud se tedy ptáte, vážený pane Petrasku, co s tím, tak mám jen dvě poznámky: Svět se (bohužel) nezmění během chvíle, nějakým mávnutím kouzelného proutku. Musíme se připravit na mnoho let hledání a vývoje lidské společnosti. Zřejmě na celá staletí, ne-li tisíciletí. A ta druhá věc je vše, o čem jsem psal výše:
Bez dobrého zvládnutí rozlišování dobrého a zlého, bez onoho až "danajského" daru, skrze který jsme opustili Ráj, bez rozlišování v každé vteřině, se k podobě ideálního Člověka blížit nebudeme. – Ale jaký jiný Příběh, bychom si pro tuto planetu Zemi přáli?
Pokud had zaseje do společnosti neoliberální teze o tom, že vztahy mezi lidmi mají určovat peníze, nikoliv to skutečné, co existuje mezi Já–Ty, tedy to, co činí člověka člověkem, máme velký problém.
Pokud majitelé i vysoce prosperujících firem (a že jich v ČR je!) místo přiznání spravedlivého podílu těm, kdo tuto prosperitu svou nádenickou prací dennodenně vytvářejí, přerozdělí hodnotu nezaplacené práce akcionářům s tím, že takto přece funguje trh, a že takto je to správné a dokonce spravedlivé, máme problém.
Pokud ekonomické školy a učitelé zde vyučující zapomenou na fakt, že svět stále ještě není přátelské harmonické místo, ale studená válka stále probíhá a dokonce se zostřuje, takže se ekonomika místo sluhy stala druhem ničivé válečné zbraně (sankce), nebudou si moci studenti odnést úplné ekonomické vzdělání a budou ve svých analýzách tápat. S tím máme velký problém.
Zkrátka budeme-li ignorovat "politickou ekonomii", máme problém.
Vždyť my vlastně vůbec neumíme přemýšlet o tom, kde jsou dnes ve světě skutečná centra vlády. Naše média nehledají, které konkrétní skupiny osob mohou svým rozhodnutím zničit celé státy, nebo které mohou tak "rozkývat" veřejné mínění, až si bude „demokraticky“ přát válku.
My přece máme velký problém s tím, že stále tak málo vnímáme, jak moc o našem životě rozhoduje právě velká geopolitika.
Pokud se vědci a technici zaměří jen na rychlost vývoje, protože jedině nové zboží dokáže generovat zisky, máme problém, protože zboží vydrží velmi málo a je nutné často již za pár měsíců kupovat nové. Protože jak by zaplatila firma své zaměstnance, kdyby se poslední generace výrobků nekazila a vydržela by věčně (eternity)? Musela by je všechny propustit.
Kapitalismus je systém založený na pokoušení srdce člověka.
Moderní ekonomika má schopnost vyrábět tisíckrát a milionkrát více zboží a služeb, než člověk dokáže užít a spotřebovat, a skrze moderní reklamu část společnosti tomuto trendu opravdu podléhá. – Jenže zboží a služby nejsou pro všechny. (A také je tu životní prostředí, které tak vysokou spotřebu a růst prostě neunese.)
!
Nelze současně nepřiznat, že právě tato sázka na pokoušení srdce člověka ekonomicky funguje. Protože je snazší vzbudit v srdci člověka vášeň k novému autu, počítači, nebo zájezdu do Alp či New Yorku, než třeba pro založení nové školy.
Onen mýtický had znamená pokušení. Had vyhrává všude, kde nedokážeme rozklíčovat ekonomické pozadí a vidíme jen reklamní pozlátko.
Kapitalismus, ten amorfní a amébovitý systém tržních vztahů, pochopitelně nelze zakázat, ale na druhé straně jej nelze ani přestat vystavovat přísné kritice, protože jen trvalé upozorňování na jeho chyby tohoto z p r i n c i p u zlého sluhu polidšťuje.
A kritika rovná se systém regulace, protože lidstvo rozdělené podle Gaussovy křivky bude vždy obsahovat i gaunery jako je Bakala, ten Bakala, který zmátl veřejnost pomocí při založení galerie DOX, nebo při založení Knihovny Václava Havla. A do té doby, než bude každý člověk činit dobro (pokud to kdy bude), do té doby potřebuje zákony a regulace a nutnost jejich vymáhání.
Aktuálně potřebuje znát světové finanční toky, protože pak budeme vidět, kdo má zájem na vedení válek. Komu války – a možná i tato vlna migrace – slouží. Qui bono.
Úkol přemýšlivého člověka je stejný dnes jako před tisíci lety: Hledat svoje platné místo na Zemi, hledat vnitřní sílu k překonání všeho "laciného" a často tak povrchního, co se mu nabízí. A hlavně se vždy přihlásit k těm společenským proudům, které zvyšují kulturu a člověka vedou po vertikále jeho bytí vzhůru, směrem k jeho srdci (bez patosu).
Pokud se tedy ptáte, vážený pane Petrasku, co s tím, tak mám jen dvě poznámky: Svět se (bohužel) nezmění během chvíle, nějakým mávnutím kouzelného proutku. Musíme se připravit na mnoho let hledání a vývoje lidské společnosti. Zřejmě na celá staletí, ne-li tisíciletí. A ta druhá věc je vše, o čem jsem psal výše:
Bez dobrého zvládnutí rozlišování dobrého a zlého, bez onoho až "danajského" daru, skrze který jsme opustili Ráj, bez rozlišování v každé vteřině, se k podobě ideálního Člověka blížit nebudeme. – Ale jaký jiný Příběh, bychom si pro tuto planetu Zemi přáli?
PM
August 31, 2015 v 14.52
Pane Rusku, můj text měl vyznít jako politická a státotvorná úvaha
jako analýza současných projevů ekonomiky, které uvádějí do pohybu současně přebujelou migraci a naši rozmrzelost.
Nešlo mně o prvotní příběh bible, o hledání substance křesťanské věrouky, ani o ideou absolutního dobra a pravdy, ale o hledání podstaty velmi konkrétních etických defektů neoliberální ekonomiky.
Pálí mě otázka zda je možné regulovat tok kapitálu v oblasti podnikání s pohybem obyvatelstva, aniž by došlo k ohrožení zájmů investorů, tedy ideologie neoliberalismu.
Konkrétně, zda globální regulace cen pohybu obyvatelstva by mohla splnit předpoklad neliberální etiky ve smyslu winwin. Zcela konkrétně, zda elitarizace turistiky na úkor masové, by se nemohla stát vývěsním štítem flexibility ve jménu humanismu a částečně otupit nešvary volného podnikání.
Jde mi o ryze konkrétní politické opatření.
O obvyklé vyháněním čerta ďáblem ........bych dodal.
Nešlo mně o prvotní příběh bible, o hledání substance křesťanské věrouky, ani o ideou absolutního dobra a pravdy, ale o hledání podstaty velmi konkrétních etických defektů neoliberální ekonomiky.
Pálí mě otázka zda je možné regulovat tok kapitálu v oblasti podnikání s pohybem obyvatelstva, aniž by došlo k ohrožení zájmů investorů, tedy ideologie neoliberalismu.
Konkrétně, zda globální regulace cen pohybu obyvatelstva by mohla splnit předpoklad neliberální etiky ve smyslu winwin. Zcela konkrétně, zda elitarizace turistiky na úkor masové, by se nemohla stát vývěsním štítem flexibility ve jménu humanismu a částečně otupit nešvary volného podnikání.
Jde mi o ryze konkrétní politické opatření.
O obvyklé vyháněním čerta ďáblem ........bych dodal.
Díky za poznámku, vážený pane Petrasku. Hledání podstaty velmi konkrétních etických defektů neoliberální ekonomiky jsem se právě věnoval mj. i v té mytologii. Nešlo mi o hledání substance křesťanské věrouky, spíše jen a pouze na tomto starém biblickém příběhu ukázat, kde cítím a vnímám hlavní problém.
Pokud jsem již znovu zmínil např. onu turistiku, jako možnost dobré volnočasové aktivity, která však nezatěžuje svými vysokými ekonomickými nároky ani ekologii, any výrobu a spotřebu (byl to jen příklad), pak je otázka její propagace velmi obtížná, protože to nejde již z principu. Jak chcete propagovat turistiku systémem winwin, když by měla fungovat bez urácení, tedy bez zisku? Jedině skrze osvícená média (nezisková).
Protože neoliberální kapitalismus automaticky rozvíjí ty oblasti, ve kterých je největší zisk. Je to právě vidina zisku, která vytváří poptávku skrze reklamu. O tom byl ten myticky příběh o jablku. Jablko jako symbol. Symbol pokušení, symbol toho, že část výroby a spotřeby je dnes zbytečná. Není nutná, jen ji někdo chce. Ani ne tak skrze užitek této spotřeby, jako hlavně skrze zisky z prodeje. Rozmařile zbytečného prodeje.
Reklama funguje, lidstvo se rádo obohacuje o nekonečné množství výrobků (krása červeného jablka), nicméně ekonomické důsledky pro lidstvo jako celek jsou mnohé negativní: Tlak na pracovní výkon, konečně i ta migrace atd.
Bez poznání dobrého a zlého, bez pečlivého rozlišování, co v konečném důsledku ta či ona teze pro lidstvo jako celek znamená, nelze ani neoliberální kapitalismus správně kritizovat.
Lidské srdce prostě je pokušitelné, proto je také pokoušeno.
P o k u d bychom se pokusili cizelovat představu dobrovolné skromnosti, protože tato představa a jen tato představa (!) principiálně řeší řadu věcí, budeme se blížit mj. právě i ekonomickému řešení pro celou planetu.
Světová ekonomika může jet na jedničku, dvojku, nebo čtyřku či pětku. Limity jsou jednak ekologické (kolik zplodin z vysoce roztočených ekonomických otáček planeta vydrží), ale hlavně lidské, kolik hodin týdně vydrží člověk naplno pracovat. - Přitom nám stále uniká, že je to jak proti přírodě, tak proti člověku.
A proč? Ve jménu toho, co je základem kapitalismu: Ve jménu zisku. Zde jsme prostě narazili na základní problém kapitalismu. Principiální problém.
Výroba přece není pro užitek a dobro člověka, ale pro zisk. To je zásadní rozdíl. A my dnes maximalizume zisk jednotlivců na úkor užitku pro člověka. Na úkor celku.
Zisky rovná se prodej, zisky rovná se zbytečně vysoká výroba a spotřeba. Zisky rovná se zbytečná zátěž pro ekologii (přírodu), ale i zbytečná zátěž pro člověka.
Pochopitelně jde o míru. Jistě zisky jsou OK a opravdu jsou potřebným motorem ekonomiky, ale i zde platí, že extrímy škodí.
A jde právě o snížení extrémních zisků. Protože, viz Gaussova křivka, my přece nemůžeme nechat např. 1 promile extrémních jedinců ponechat, aby skrze své patologické myšlení a ambice zavlekli celé lidstvo do neřešitelné situace. 99 procent lidí musí patologii nekonečného růstu omezit. V zájmu dobrého vývoje pro celek.
- To je první věc, zbytečná výroba jako zbytečná zatěž planety i člověka.
A teprve druhá věc je (ne)schopnost lidské rasy lépe distribuovat bohatství. Protože majitel firmy bude vždy tvrdit, že až 100 % zisku si zaslouží on sám (a jeho akcionáři), protože v té "hře" volného trhu byl nejlepší právě on.
Přece každý to může dokázat. - Zde je problém v teorii. Protože nemůže. Nemůže z dlouhé řady důvodů. A o tom bychom měli diskutovat.
Je to diskuse o pravidlech volného trhu, která chápeme jako etická či neetická.
Zde musíme jasně říct, že se fy Hyundai (příklad), která generuje 7,33 mld. zisku / 2014/ a která by snížením tohoto zisku o pouhých 10 % mohla zvýšit superhrubé mzdy o 18 tisíc Kč nechová eticky. Přece i zisk 6,5 mld. je pro akcionáře velmi vysoké zhodnocení jejich investice.
Jenže my údajně musíme respektovat neregulovaný trh. My musíme tvrdit, že jen konkurence může vysoký zisk omezit. To je špatně.
(A pak tu je potřeba vyšší trvanlivost zboží, což je další věc, kdy by se mohla omezit zbytečná práce...)
Pokud jsem již znovu zmínil např. onu turistiku, jako možnost dobré volnočasové aktivity, která však nezatěžuje svými vysokými ekonomickými nároky ani ekologii, any výrobu a spotřebu (byl to jen příklad), pak je otázka její propagace velmi obtížná, protože to nejde již z principu. Jak chcete propagovat turistiku systémem winwin, když by měla fungovat bez urácení, tedy bez zisku? Jedině skrze osvícená média (nezisková).
Protože neoliberální kapitalismus automaticky rozvíjí ty oblasti, ve kterých je největší zisk. Je to právě vidina zisku, která vytváří poptávku skrze reklamu. O tom byl ten myticky příběh o jablku. Jablko jako symbol. Symbol pokušení, symbol toho, že část výroby a spotřeby je dnes zbytečná. Není nutná, jen ji někdo chce. Ani ne tak skrze užitek této spotřeby, jako hlavně skrze zisky z prodeje. Rozmařile zbytečného prodeje.
Reklama funguje, lidstvo se rádo obohacuje o nekonečné množství výrobků (krása červeného jablka), nicméně ekonomické důsledky pro lidstvo jako celek jsou mnohé negativní: Tlak na pracovní výkon, konečně i ta migrace atd.
Bez poznání dobrého a zlého, bez pečlivého rozlišování, co v konečném důsledku ta či ona teze pro lidstvo jako celek znamená, nelze ani neoliberální kapitalismus správně kritizovat.
Lidské srdce prostě je pokušitelné, proto je také pokoušeno.
P o k u d bychom se pokusili cizelovat představu dobrovolné skromnosti, protože tato představa a jen tato představa (!) principiálně řeší řadu věcí, budeme se blížit mj. právě i ekonomickému řešení pro celou planetu.
Světová ekonomika může jet na jedničku, dvojku, nebo čtyřku či pětku. Limity jsou jednak ekologické (kolik zplodin z vysoce roztočených ekonomických otáček planeta vydrží), ale hlavně lidské, kolik hodin týdně vydrží člověk naplno pracovat. - Přitom nám stále uniká, že je to jak proti přírodě, tak proti člověku.
A proč? Ve jménu toho, co je základem kapitalismu: Ve jménu zisku. Zde jsme prostě narazili na základní problém kapitalismu. Principiální problém.
Výroba přece není pro užitek a dobro člověka, ale pro zisk. To je zásadní rozdíl. A my dnes maximalizume zisk jednotlivců na úkor užitku pro člověka. Na úkor celku.
Zisky rovná se prodej, zisky rovná se zbytečně vysoká výroba a spotřeba. Zisky rovná se zbytečná zátěž pro ekologii (přírodu), ale i zbytečná zátěž pro člověka.
Pochopitelně jde o míru. Jistě zisky jsou OK a opravdu jsou potřebným motorem ekonomiky, ale i zde platí, že extrímy škodí.
A jde právě o snížení extrémních zisků. Protože, viz Gaussova křivka, my přece nemůžeme nechat např. 1 promile extrémních jedinců ponechat, aby skrze své patologické myšlení a ambice zavlekli celé lidstvo do neřešitelné situace. 99 procent lidí musí patologii nekonečného růstu omezit. V zájmu dobrého vývoje pro celek.
- To je první věc, zbytečná výroba jako zbytečná zatěž planety i člověka.
A teprve druhá věc je (ne)schopnost lidské rasy lépe distribuovat bohatství. Protože majitel firmy bude vždy tvrdit, že až 100 % zisku si zaslouží on sám (a jeho akcionáři), protože v té "hře" volného trhu byl nejlepší právě on.
Přece každý to může dokázat. - Zde je problém v teorii. Protože nemůže. Nemůže z dlouhé řady důvodů. A o tom bychom měli diskutovat.
Je to diskuse o pravidlech volného trhu, která chápeme jako etická či neetická.
Zde musíme jasně říct, že se fy Hyundai (příklad), která generuje 7,33 mld. zisku / 2014/ a která by snížením tohoto zisku o pouhých 10 % mohla zvýšit superhrubé mzdy o 18 tisíc Kč nechová eticky. Přece i zisk 6,5 mld. je pro akcionáře velmi vysoké zhodnocení jejich investice.
Jenže my údajně musíme respektovat neregulovaný trh. My musíme tvrdit, že jen konkurence může vysoký zisk omezit. To je špatně.
(A pak tu je potřeba vyšší trvanlivost zboží, což je další věc, kdy by se mohla omezit zbytečná práce...)
PM
kanalizovat lidskou hrabivost do masové produkce a konzumu.
Tudíž preferovat tomu odpovídající projevy bezohlednosti.
Činnost založená na altruistické mentalitě - jako třeba dobrovolná skromnost - má tak význam opiátu pro všechny.
A je umožňována pouze jako podpůrný doplněk režimu konkurence o krátkodobý profit.
Stále svěží problémek, který Hobbes popsal před pár set lety.
Jeho řešení spatřoval v osvíceneckém absolutismu.
My dnešní humanisté preferujeme instrument osvícenecké demokracie ....bych bezelstně naivně hrdě dodal.
Tudíž preferovat tomu odpovídající projevy bezohlednosti.
Činnost založená na altruistické mentalitě - jako třeba dobrovolná skromnost - má tak význam opiátu pro všechny.
A je umožňována pouze jako podpůrný doplněk režimu konkurence o krátkodobý profit.
Stále svěží problémek, který Hobbes popsal před pár set lety.
Jeho řešení spatřoval v osvíceneckém absolutismu.
My dnešní humanisté preferujeme instrument osvícenecké demokracie ....bych bezelstně naivně hrdě dodal.
September 2, 2015 v 14.35
Vyšší kvalita školství, důraz na vědomostní společnost, kulturu
Vážená paní Hájková. Vždyť přece všichni víme, že příkaldy táhnou. Pokud se jako lidstvo nenaučíme lépe předávat dalším generacím nikoliv jen technické vědy, ale hlavně poznání a moudrost, tak můžeme na jakýkoliv hlubší pokrok zapomenout.
Jen všeobecná vzdělanost a tedy zejména podpora lepšího školství a kultury může něco změnit.
Bohužel však narážíme na principiální problém, kdy sebevědomí nevzdělaní mají ostré lokty a drzé čelo a slušný člověk na stále hádky a přesvědčování v té či oné diskusi prostě nemá žaludek. Netušíte, jak lze tuto obecnou situaci řešit?
Jen všeobecná vzdělanost a tedy zejména podpora lepšího školství a kultury může něco změnit.
Bohužel však narážíme na principiální problém, kdy sebevědomí nevzdělaní mají ostré lokty a drzé čelo a slušný člověk na stále hádky a přesvědčování v té či oné diskusi prostě nemá žaludek. Netušíte, jak lze tuto obecnou situaci řešit?
September 2, 2015 v 16.43
Co jiného člověku zbývá, pane Rusku, než aby dělal to, co umí a co zvládne, a smířil se přitom s tím, že všechno (a všechny) nemůže ovlivnit?
VK
September 2, 2015 v 17.33
Jenže k čemu dobrovolná skromnost, když problém je v nevyužitých kapacitách, že systém nedokáže využít veškerého tvůrčího a produkčního potenciálu, jenž je k dispozici. Z důvodu toho základního paradoxu, že je práce jak snižovaný náklad, tak zdroj zisku ze svých útrat. Takže vždycky hrozí pád do nekonečného regresního kruhu, sníží se náklady na práci aby byl zisk a ten není, neb se sníží útraty a tak se neinvestuje a dál snižují náklady na práci a čím dál víc produktivních jde z kola ven. Problém je přesně opačný,, než že by byla potřeba skromnost. Můžeme cokoli chceme, vyrobit, vyprodukovat, jen systém z toho potenciálu dokáže čím dál míň rrealizovat. A tak se zdá, že se něčeho nedostává, že se musíme omezovat.
Dokonce spolkový statistický úřad si všiml, že jsou produktivní investice na historickém minimu, firmy raději vyplácejí dividendy a nafukují bubliny na akciovém trhu, nemajíce kam ziskově smysluplnně investovat. V Německu, lokomotivě Evropy. Což teprv jinde.
Dokonce spolkový statistický úřad si všiml, že jsou produktivní investice na historickém minimu, firmy raději vyplácejí dividendy a nafukují bubliny na akciovém trhu, nemajíce kam ziskově smysluplnně investovat. V Německu, lokomotivě Evropy. Což teprv jinde.
September 2, 2015 v 22.22
Vojtěchu Klusáčkovi – koncept dobrovolníé skromnosti...
Ohledně trendů a výhledů světové ekonomiky bychom museli spolu diskutovat řadu hodin, abychom si lépe porozuměli. Pokud vás to zaujme, vážený pane Klusáčku, tak dovolte alespoň stručný nástin:
1) První nefunkčnost dnešního systému je tzv. dluhová ekonomika. Asi není problém, pokud si někdo jednorázově půjčí a ví, že bude moci dluh rychle splatit. Dnes je však dluh tak velký – jak na úrovní velkého počtu jednotlivců (jak v ČR, tak i ve světě), tak i na úrovni celých států, že je v dohledné době prakticky n e s p l a t i t e l n ý. Dluh se valí dopředu a ti, kdo měli hotovost, nebo si ji vytiskli z ničeho (fiat money) pak žijí z této "investice" skrze úroky. Ti bohatší vysávají ty chudší ("méně schopné"). Nikomu už vlastně ani nevadí, jak velice je toto neetické. (Ani komunista pan Dolejš toto neřeší...)
A dluh má jednu zásadní nepříjemnou vlastnost, která souvisí právě s tou dobrovolnou skromností: Pokud by si lidé (hypoteticky) nakoupili na rok potraviny, vzali na rok neplacené volno (dobře, necháme fungovat policii a zdravotnické služby, hasiče atd....), tak by kromě energií a vody mohla společnost, t e o r e t i c k y dál – velmi skromně – normálně fungovat. Lidé by mohli prostě žít. Ovšem pokud je nutné splácet velké dluhy, tak to pochopitelně nejde. Protože ty dluhy je nutné stále splácet. Kdosi z nich žije, dluhy jsou pro někoho renta. – Vždyť kdo by nechtěl mít trvalý bezpracný příjem?
Pokud se budeme ptát, komu celé státy dnes dluží, tak kromě neznámých vlastníků velkého kapitálu jde mj. zejména o důchodové fondy. On totiž i ten systém důchodového spoření je ve své podstatě jen další varianta "průběžného" systému, protože důchodové fondy slíbily zúročení obvykle kolem 4–5 %, které se musí kdesi vzít. To je dobré si uvědomit. Kdosi musí ty výnosy důchodových fondů zajistit. Proto např. mj. německé a francouzské fondy nakupovaly dluhopisy Řecka, proto se také Němci postarali, aby Řecko dluhy skrze další půjčky splatilo...
2) Otočmě na chvíli, v představách, ekonomiku opačně:
Zapomeňme pro tuto ryze hypotetickou úvahu na motivaci k práci a ptejme se, zda lidstvo jako celek může mít v dalších cca 50–100 letech zásadní problém s výrobou. – Dnes zatím pochopitelně nikoliv. To je velmi důležité konstatování. Lidstvo tedy n e m á problém s výrobou. Vlastně je tomu přesně naopak: Již dnes máme problém s mnoha přebytky, reklamní prospekty už vlastně ani nikdo nečte. Žijeme v blahobytu a přebytku. Ten je však zajištěn mj. prekarizovanou prací, tedy tvrdým existenčním tlakem zejména na spodní patra společnosti. Na tu část, která nemá jinou možnost, než pracovat za minimální mzdu.
Připomeňme zde, že vědci vůbec neřeší fakt, jak extrémně nízká minimální mzda (MM) v ČR existuje, že za námi je už jen Rumunsko, Bulharsko, Albánie, Makedonie a několik dalších evropských zemí... MM v Polsku je o 2500 vyšší, podobně ina Slovensku atd.
Nemáme problém s výrobou, máme však problém se spravedlivostí přerozdělování bohatství a s motivací k práci. Což spolu souvisí.
Navíc se můžeme snažit přemýšlet, kde všude jde výrobu a spotřebu dále zásadně snížit:
a) Zejména horních cca 10 % by mohlo omezit svoji v mnoha případech naprosto zbytečnou a zhůvěřile luxusní spotřebu
b) Obrovské rezervy máme jako lidstvo v možnosti omezit a posléze zcela zrušit zbrojní výrobu
c) Velké rezervy máme v neefektivitách různého druhu…
d) …a konečně v řádově vyšší trvanlivosti. Dnešní zboží, které často vydrží rok nebo dva slouží mnohdy jen výrobě pro výrobu
3) Problém, který jako celek, jako lidstvo máme, tedy nespočívá v neschopnosti vyrábět dostatek zboží, ale spočívá ve dvou oblastech:
i) v motivaci k práci
ii) ve spravedlivosti přerozdělování bohatství
4) Jedna z vizí, která má velký potenciál tyto problémy řešit, je Základní příjem (ZP). Je ideální, pokud moudrá společnost dokáže zajistit dostatek levného bydlení za nákladové ceny.
ZP řeší velmi elegantně řadu problémů:
a) sníží ekologickou zátěž – bude moci pracovat méně lidí, kdo nechce pracovat, bude moci mít základní skromnou životní úroveň (bydlení, jídlo + něco málok tomu).
Problém přece není (!) v tom, že musíme vyrábět více a více (kromě nutnosti platit vyšší a vyšší dluhy). – Je nutné pochopit z hlediska planety Země, že cílem r o z u m n é h o . a . m o u d r é h o lidstva je co nejnižší ekologická stopa. Zejména tento požadavek ZP řeší.
b) Jeden z konceptů ZP počítá se zrušením spektra daní a místo toho s vysokou 50 % daní DPH...
c) Výši ZP navrhovanou v Německu (1000 €) nebo Švýcarsku cca 2000 CHF považuji přes veškerý optimismus za utopii. Na současné reálie v ČR lze reálně počítat s částkou do 10 tisíc Kč.
d) Výhodou ZP je, že bude možné postupně zrušit veškeré sociální dávky a dokonce i státní důchod, speciální příplatky zůstanou na ošetřování, invaliditu..., tím pádem bude možné zrušit všechny Úřady práce, všechny tiskopisy a všechno vyplňování...
e) Na ZP bude možné přejít p o s t u p n ě, bude se moci např. každý půl rok přidávat 500 Kč od nuly, nicméně ZP je zatím stále spíše vzdálenější budoucnost... Přechod na zcela jiný systém tak může probíhat povlovně, aby si systém sedl
f) U ZP existuje vize, že ZP bude jen absolutní základ, lze odhadnout, že cca do 20 % populace se bude moci s tímto základem spokojit, zde dojde k již zmíněnému snížení ekologické stopy společnosti, což je podstatné, nicméně kadý, kdo bude chtít mít životní úroveň si bude moci na trhu najít (pochopitelně) svůj další zdroj příjmů
g) ZP zcela a principiálně odstraňuje vykořisťování, zcela se obrací "gard", člověk se zajištěnou základní existencí bude moci uzavírat jen ty pracovní vztahy, které bude skutečně chtít. Dnes je často nucen doslova otročit
h) Bude možné zcela zrušit práci odborů i institut základní mzdy. Člověk zajištěný skrze ZP si bude moci práci vybrat zcela podle svých potřeb...
i) Ekonomický systém ZP se bude muset zřejmě zavést ve velké geografické oblasti, pokdu ne rovnou na celém světě, tak třeba v celé Evropě
j) bude se více platit za nepříjemné práce, které jsou dnes neadekvátně placené, protože je nebude chtít nikdo dělat
k) výše ZP je proměnná, lze jej zavést na velmi nízké úrovni, nebo na střední nebo na vyšší úrovni, právě skrze výši plošného ZP bude možné regulovat ekonomiku, samozřejmě musí být dostatečný počet lidí motivovaný k práci v ekonomice...
...přesto však bude celý systém mnohem snáze fungovat – a proto jsem o tom mluvil, vážený pane Klusáčku – zejména pokud budou lidé jako celek vyznávat dobrovolnou skromnost.
Otázka samozřejmě je, kdy se tyto dnes ještě stále tak utopické vize podaří zavést. Zatím jde o vzdálený horizont v řádu 10 let a více, možná i 50 nebo 100 let.
Na druhé straně si po událostech v Evropě ohledně imigrace, po naléhání Německa na stejné sociální podmínky ve všech zemích EU již u m í m představit, že KAPITÁL nás může i velmi něčekaně překvapit, a že se tyto trendy budou zcela překvapivě řešit shora (!), tedy právě od zájmů kapitálu.
Zde je na nutné varovat před jednou zásadní nevýhodou ZP: Lidé, kteří budou brát ZP, budou na něm zcela závislí. Tedy na systému. Patrně tak zmizí jediná motivace k dalším společenským změnám: Osobní motivac jako obhajoba osobních zájmů.
Ta dobrovolná skromnost je pochopitelně jen jedna možnost. Ta možnost, která mi je blízká, protože je ohleduplná:
• k životnímu prostředí
• k člověku, který nebude přetěžován stresem
• ke vzdálené budoucnosti lidstva, déle vydrží nerostné zdroje
Pochopitelně rozumím, když se běžný ekonom těmto úvahám vysměje, protože je zřejmé, že mezi dnešní funkčností ekonomiky a tímto snad zase na nějakou dobu cílovým stavem zeje hluboká propast. A po zkušenostech s realitou "komunistické" vize, musíme být velmi opatrní v tom, abychom od zeleného stolu neprojektovali cosi, co je velmi vzdálené od psychologických vlastností člověka, zejména jeho poctivosti, motivace k práce, touhy po životě, který není na úkor kohokoliv, ať už jde o biosféru nebo ostatní lidi. Zde nás čeká ještě hodně práce v oblasti osvěty...
ZP by se mohl zavést rychle, jenže horních 10 % populace, která zde vládne, musí mít motivaci tento ZP zavést. Není tedy problém v nemožnosti nastavit parametry ZP, jako právě v nechuti těcho 10 horních procent společnosti. Protože ZP omezí právě jejich zisky.
1) První nefunkčnost dnešního systému je tzv. dluhová ekonomika. Asi není problém, pokud si někdo jednorázově půjčí a ví, že bude moci dluh rychle splatit. Dnes je však dluh tak velký – jak na úrovní velkého počtu jednotlivců (jak v ČR, tak i ve světě), tak i na úrovni celých států, že je v dohledné době prakticky n e s p l a t i t e l n ý. Dluh se valí dopředu a ti, kdo měli hotovost, nebo si ji vytiskli z ničeho (fiat money) pak žijí z této "investice" skrze úroky. Ti bohatší vysávají ty chudší ("méně schopné"). Nikomu už vlastně ani nevadí, jak velice je toto neetické. (Ani komunista pan Dolejš toto neřeší...)
A dluh má jednu zásadní nepříjemnou vlastnost, která souvisí právě s tou dobrovolnou skromností: Pokud by si lidé (hypoteticky) nakoupili na rok potraviny, vzali na rok neplacené volno (dobře, necháme fungovat policii a zdravotnické služby, hasiče atd....), tak by kromě energií a vody mohla společnost, t e o r e t i c k y dál – velmi skromně – normálně fungovat. Lidé by mohli prostě žít. Ovšem pokud je nutné splácet velké dluhy, tak to pochopitelně nejde. Protože ty dluhy je nutné stále splácet. Kdosi z nich žije, dluhy jsou pro někoho renta. – Vždyť kdo by nechtěl mít trvalý bezpracný příjem?
Pokud se budeme ptát, komu celé státy dnes dluží, tak kromě neznámých vlastníků velkého kapitálu jde mj. zejména o důchodové fondy. On totiž i ten systém důchodového spoření je ve své podstatě jen další varianta "průběžného" systému, protože důchodové fondy slíbily zúročení obvykle kolem 4–5 %, které se musí kdesi vzít. To je dobré si uvědomit. Kdosi musí ty výnosy důchodových fondů zajistit. Proto např. mj. německé a francouzské fondy nakupovaly dluhopisy Řecka, proto se také Němci postarali, aby Řecko dluhy skrze další půjčky splatilo...
2) Otočmě na chvíli, v představách, ekonomiku opačně:
Zapomeňme pro tuto ryze hypotetickou úvahu na motivaci k práci a ptejme se, zda lidstvo jako celek může mít v dalších cca 50–100 letech zásadní problém s výrobou. – Dnes zatím pochopitelně nikoliv. To je velmi důležité konstatování. Lidstvo tedy n e m á problém s výrobou. Vlastně je tomu přesně naopak: Již dnes máme problém s mnoha přebytky, reklamní prospekty už vlastně ani nikdo nečte. Žijeme v blahobytu a přebytku. Ten je však zajištěn mj. prekarizovanou prací, tedy tvrdým existenčním tlakem zejména na spodní patra společnosti. Na tu část, která nemá jinou možnost, než pracovat za minimální mzdu.
Připomeňme zde, že vědci vůbec neřeší fakt, jak extrémně nízká minimální mzda (MM) v ČR existuje, že za námi je už jen Rumunsko, Bulharsko, Albánie, Makedonie a několik dalších evropských zemí... MM v Polsku je o 2500 vyšší, podobně ina Slovensku atd.
Nemáme problém s výrobou, máme však problém se spravedlivostí přerozdělování bohatství a s motivací k práci. Což spolu souvisí.
Navíc se můžeme snažit přemýšlet, kde všude jde výrobu a spotřebu dále zásadně snížit:
a) Zejména horních cca 10 % by mohlo omezit svoji v mnoha případech naprosto zbytečnou a zhůvěřile luxusní spotřebu
b) Obrovské rezervy máme jako lidstvo v možnosti omezit a posléze zcela zrušit zbrojní výrobu
c) Velké rezervy máme v neefektivitách různého druhu…
d) …a konečně v řádově vyšší trvanlivosti. Dnešní zboží, které často vydrží rok nebo dva slouží mnohdy jen výrobě pro výrobu
3) Problém, který jako celek, jako lidstvo máme, tedy nespočívá v neschopnosti vyrábět dostatek zboží, ale spočívá ve dvou oblastech:
i) v motivaci k práci
ii) ve spravedlivosti přerozdělování bohatství
4) Jedna z vizí, která má velký potenciál tyto problémy řešit, je Základní příjem (ZP). Je ideální, pokud moudrá společnost dokáže zajistit dostatek levného bydlení za nákladové ceny.
ZP řeší velmi elegantně řadu problémů:
a) sníží ekologickou zátěž – bude moci pracovat méně lidí, kdo nechce pracovat, bude moci mít základní skromnou životní úroveň (bydlení, jídlo + něco málok tomu).
Problém přece není (!) v tom, že musíme vyrábět více a více (kromě nutnosti platit vyšší a vyšší dluhy). – Je nutné pochopit z hlediska planety Země, že cílem r o z u m n é h o . a . m o u d r é h o lidstva je co nejnižší ekologická stopa. Zejména tento požadavek ZP řeší.
b) Jeden z konceptů ZP počítá se zrušením spektra daní a místo toho s vysokou 50 % daní DPH...
c) Výši ZP navrhovanou v Německu (1000 €) nebo Švýcarsku cca 2000 CHF považuji přes veškerý optimismus za utopii. Na současné reálie v ČR lze reálně počítat s částkou do 10 tisíc Kč.
d) Výhodou ZP je, že bude možné postupně zrušit veškeré sociální dávky a dokonce i státní důchod, speciální příplatky zůstanou na ošetřování, invaliditu..., tím pádem bude možné zrušit všechny Úřady práce, všechny tiskopisy a všechno vyplňování...
e) Na ZP bude možné přejít p o s t u p n ě, bude se moci např. každý půl rok přidávat 500 Kč od nuly, nicméně ZP je zatím stále spíše vzdálenější budoucnost... Přechod na zcela jiný systém tak může probíhat povlovně, aby si systém sedl
f) U ZP existuje vize, že ZP bude jen absolutní základ, lze odhadnout, že cca do 20 % populace se bude moci s tímto základem spokojit, zde dojde k již zmíněnému snížení ekologické stopy společnosti, což je podstatné, nicméně kadý, kdo bude chtít mít životní úroveň si bude moci na trhu najít (pochopitelně) svůj další zdroj příjmů
g) ZP zcela a principiálně odstraňuje vykořisťování, zcela se obrací "gard", člověk se zajištěnou základní existencí bude moci uzavírat jen ty pracovní vztahy, které bude skutečně chtít. Dnes je často nucen doslova otročit
h) Bude možné zcela zrušit práci odborů i institut základní mzdy. Člověk zajištěný skrze ZP si bude moci práci vybrat zcela podle svých potřeb...
i) Ekonomický systém ZP se bude muset zřejmě zavést ve velké geografické oblasti, pokdu ne rovnou na celém světě, tak třeba v celé Evropě
j) bude se více platit za nepříjemné práce, které jsou dnes neadekvátně placené, protože je nebude chtít nikdo dělat
k) výše ZP je proměnná, lze jej zavést na velmi nízké úrovni, nebo na střední nebo na vyšší úrovni, právě skrze výši plošného ZP bude možné regulovat ekonomiku, samozřejmě musí být dostatečný počet lidí motivovaný k práci v ekonomice...
...přesto však bude celý systém mnohem snáze fungovat – a proto jsem o tom mluvil, vážený pane Klusáčku – zejména pokud budou lidé jako celek vyznávat dobrovolnou skromnost.
Otázka samozřejmě je, kdy se tyto dnes ještě stále tak utopické vize podaří zavést. Zatím jde o vzdálený horizont v řádu 10 let a více, možná i 50 nebo 100 let.
Na druhé straně si po událostech v Evropě ohledně imigrace, po naléhání Německa na stejné sociální podmínky ve všech zemích EU již u m í m představit, že KAPITÁL nás může i velmi něčekaně překvapit, a že se tyto trendy budou zcela překvapivě řešit shora (!), tedy právě od zájmů kapitálu.
Zde je na nutné varovat před jednou zásadní nevýhodou ZP: Lidé, kteří budou brát ZP, budou na něm zcela závislí. Tedy na systému. Patrně tak zmizí jediná motivace k dalším společenským změnám: Osobní motivac jako obhajoba osobních zájmů.
Ta dobrovolná skromnost je pochopitelně jen jedna možnost. Ta možnost, která mi je blízká, protože je ohleduplná:
• k životnímu prostředí
• k člověku, který nebude přetěžován stresem
• ke vzdálené budoucnosti lidstva, déle vydrží nerostné zdroje
Pochopitelně rozumím, když se běžný ekonom těmto úvahám vysměje, protože je zřejmé, že mezi dnešní funkčností ekonomiky a tímto snad zase na nějakou dobu cílovým stavem zeje hluboká propast. A po zkušenostech s realitou "komunistické" vize, musíme být velmi opatrní v tom, abychom od zeleného stolu neprojektovali cosi, co je velmi vzdálené od psychologických vlastností člověka, zejména jeho poctivosti, motivace k práce, touhy po životě, který není na úkor kohokoliv, ať už jde o biosféru nebo ostatní lidi. Zde nás čeká ještě hodně práce v oblasti osvěty...
ZP by se mohl zavést rychle, jenže horních 10 % populace, která zde vládne, musí mít motivaci tento ZP zavést. Není tedy problém v nemožnosti nastavit parametry ZP, jako právě v nechuti těcho 10 horních procent společnosti. Protože ZP omezí právě jejich zisky.
+ Další komentáře