Evropa nám stárne. Budou za pár let bloudit po starém kontinentu hloučky osamocených dítek? Je naší jedinou nadějí genetická vzpruha příchozích migrantů?

Demografická křivka naší populace vykazuje pokles. V Německu bude roku 2070 žít o dvacet milionů obyvatel méně, a jejich věkový průměr neklesne pod padesát let. Vyhlídky České republiky nevypadají nadějněji.

Jedna skupina chápe tato data jako důvod k přitakání migraci: nově příchozí doplní a oživí zdejší národy. Druhý tábor ale odporuje. Miloš Kubánek přijímání uprchlíků odmítá — pokud Evropa částečně vymře, zbude pak přece víc bohatství pro menší počet místních. A Andrej Duhan, příznivec Pegidy publikující na České pozici, se s obavou ptá: „Může být Evropa stejná s jinými lidmi?“ Varuje před degenerací, kterou přinese spoléhání na imigranty a rozvoj jejich kultury.

Evropská identita totiž bývá v době krizí spojována se zemitými znaky. Především s krví: naše děti, naše rodiny, tatínek chrání své holčičky. Evropský prostor by se měl zřejmě proměnit na chovnou stanici, eugenický Lebensborn.

Z konzervativního pohledu tak stojí Evropa na křižovatce: jedna cesta vede ke zkřížení s podivnými etniky a tedy úplnému rozpadu, ta druhá k naprostému vyhynutí. Doufejme, že si ochránci tradičních hodnot vyberou správně.