Keller a utečenci

Ivan Štampach

Jan Keller nechce na rozdíl od mnoha svých stranických kolegů na nižších patrech politiky opustit klasické sociálně demokratické zásady humanity a solidarity, ale téma běženců staví tak, že by snad přece jen bylo lepší je nepřijmout.

Jsem tradičním voličem sociální demokracie. Snažím se být demokratický a cítím sociálně. Analýza ekonomických, sociálních a politických poměrů stojící v pozapomenuté prehistorii sociální demokracie vyžaduje úpravy parametrů podle dnešních faktů, v principu se však jeví pořád platná.

Demokratický socialismus jako kombinace svobody, rovnosti a solidarity se zdál nadohled a teď se poněkud vzdálil. Ani o stupeň méně, totiž sociální stát se nedaří udržet. Mimo jiné tu už není protivník, jemuž bylo třeba tehdy ukázat, že dokážeme být stejně nebo více sociální jako on, ale bez diktátorských manýr.

V konkrétních případech váhám. Když jsem například před posledními komunálními volbami četl na plakátech, že sociální demokracie zatočí s těmi, které mají na prvním místě chránit a jimž mají svou politikou pomáhat, tak jsem této straně navzdory svému politickému přesvědčení nedal hlas.

V ne tak dávných volbách do Evropského parlamentu jsem však nadšeně hlasoval pro kandidátku ČSSD. Někteří kandidáti na vysokých pozicích mi sice byli proti mysli, ale jásal jsem nad tím, že se lídrem kandidátky stal Jan Keller.

Jan Keller a Iveta Radičová ve druhé polovině včerejších Otázek Václava Moravce. Foto repro ČT

Líbí se mi na něm, že je osvědčeným odborníkem a nepřestal být lidový, resp. chápající potřeby běžného člověka a srozumitelný lidem bez diplomů. Líbila se mi i jeho prostořekost. Nemluvil o různých evropských projektech s diplomatickou zdrženlivostí a pojmenovával pokusy dál oklešťovat vyspělý evropský sociální stát pravdivě a nemilosrdně.

Zaváhal jsem, byla-li má podpora na místě, když jsem si vyslechl jeho rozhovor s Václavem Moravcem a Ivetou Radičovou ve druhé polovině včerejších Otázek. Potvrdil jsem si to, co jsem slyšel, dodatečnou četbou předvánočního článku na toto téma v Právu (Jan Keller: Dominový efekt, Právo z 23. 12. 2014).

Nutno dát Kellerovi za pravdu, že za zoufalou situaci národů na Blízkém východě a v severní Africe neseme spoluodpovědnost. Využití místních nepokojů pro další marný pokus o vývoz demokracie bylo přinejmenším neodpovědné.

Pokud mi něco neuniklo, tak naposledy se podařilo vnutit demokratické uspořádání ozbrojenou akcí Německu a Japonsku na konci 2. světové války. Od této velmi specifické situace se stále potvrzuje, že bez občanské společnosti připravené převzít moc od místních tyranů a postavit tuto moc do služby země a obyvatelstva, nelze dosáhnout ničeho. Jedny kruté poměry jsou vystřídány jinými krutými poměry.

Kolik životů vojáků USA a jejich spojenců, včetně několika českých, bylo v Afghánistánu zbytečně ztraceno s tím, že jednotky se stahují a tamní vláda má sotva demokratickou legitimitu a ovládá nepatrnou část území.

V Iráku byl svržen krvavý diktátor Saddám Husajn a nastolen fakticky režim většiny 65 % šíitů nad jinými náboženskými a etnickými skupinami, s jejich pochopitelnou snahou dosáhnout náležitého podílu na moci. Obětí poměrů nastolených západní intervencí je tam podle všeho více než obětí minulého diktátorského režimu.

Na USA a jejich poslušné spojence působí jako rudý hadr na býka systém takřečeného arabského socialismu v Sýrii. Proto Západ všemožně podporoval ozbrojenou opozici proti němu, o které se záhy ukázalo, že je krutější než syrský režim jedné strany. Ba více ukázalo se, že tato opozice je začátkem hnutí dnes nazývaného Islámský stát, ve srovnání se kterým jsou Al-Káida a Taliban mírumilovnými liberálně demokratickými proudy. 

Keller shrnuje: Události, které jsme uvedli do chodu, nemáme pod kontrolou. U Moravce spíše než v článku se vyslovil, že přijetí běženců by bylo humánní. Ale zároveň se ptá. A v politice je málo samozřejmostí. Je na místě otázka, jaké důvody mluví pro přijetí lidí z postižených oblastí a jaké důvody mluví proti tomu. Keller se neztotožňuje s těmi, kdo odmítají poskytnout útočiště. Jen upozorňuje, že to vyvolává vlnu nacionalistického a populistického odporu.

Jistě všichni, kdo se přílivu utečenců brání, nejsou fanatičtí antiislamisté typu Miloše Zemana nebo Tomia Okamury. Nejde u všech o plynulé navázání na dřívější, protižidovskou formu antisemitismu. Plakáty Nenakupujte u muslimů, které se naštěstí jen sporadicky objevují, jsou až na jedno slovo, dokonce i úpravou, totožné s nacistickými a protektorátními plakáty, ve kterých šlo o Židy.

Humanistický aspekt musí mít navrch. 

Demonstranti a voliči pravicových populistů hledí na bezprostřední sociální zájmy. Keller je s nimi solidární. Léta byli trpěliví, věřili tomu, že sociální stát nelze „ufinancovat“, byli ochotni se uskromňovat a teď, kdy krize (načas?) povolila, připadne část toho, co by se snad znovu dalo přilít do sociálních programů vlád, na podporu lidí těžko uplatnitelných na trhu práce, bez znalosti místních jazyků, z prostřední s odlišným pojetím rodiny, bez zkušeností s demokratickou občanskou kulturou.

Keller je v rozboru situace realistický a věcný. Jen nenabízí řešení. Článek je tentokrát výjimečně spíše profesorsky problematizující, než politicky vybízející či navrhující.

Nelze se zbavit dojmu, že Keller nechce překročit hranici, nechce na rozdíl od mnoha svých stranických kolegů na nižších patrech politiky, kteří jsou otevřeně nacionalističtí, rasističtí a autoritativní, opustit klasické sociálně demokratické zásady humanity a solidarity. Ale staví téma tak, že by snad přece jen bylo lepší běžence nepřijmout. Nelze to z jeho slov nevyčíst.

Jistě tomu tak u Kellera není z důvodů nacionalismu nebo rasismu, snad ani názorové nesnášenlivosti (vůči islámu předpokládanému u většiny z potenciálních asylantů). Jeho důvod je sociální. Přeje si, aby domácí obyvatelé sužovaní po řadu uplynulých let asociální politikou mohli vydechnout a dosáhnout toho, na co si poctivě dlouho spořili daněmi, zdravotními a sociálními srážkami.

Humanistický aspekt by však měl mít navrch. Nelze být civilizovaným Evropanem a nechat někoho umírat na svém prahu. Je šílená představa nějakého Duky, který sedí u vchodu a podle náboženského vyznání jedněm ukáže prstem směrem k naději na přežití a druhé odešle pokynem opačným směrem, do záhuby, jen protože to jsou muslimové (nebo kdokoli jiný kromě křesťanů).

A pak, dovolil bych si připomenout, že návrhy na českou účast na pomoci běžencům byly velmi skromné. Mluvilo se o desítkách lidí, navrhovalo se přijmout aspoň několik desítek dětí. Vše to naráží na nenávistné pocity snad stále ještě menšiny a iracionální strach většiny. Pak ještě stojí za připomenutí, že dospělí, kteří by případně přišli k nám, by nebyli jen příjemci sociální pomoci, ale po nějaké adaptaci i spolutvůrci ekonomických hodnot.

Nezavrhuji svou volbu pro Kellerův tým do Evropského parlamentu, rozumím obavám, které tlumočí, ale doporučuji ukázat křesťanskou nebo sekulárně humanistickou velkorysost a nějaký počet potřebných přijmout.

    Diskuse (17 příspěvků)
    IR
    Ivana Recmanová, studentka a lingvistka
    January 5, 2015 v 10.37
    Na Parlamentních listech před eurovolbami psali, že v rozhovoru pro Frekvenci 1 říkal, že u muslimů v Evropě je problém, že se neasimilují. Nemohu si být jista, jak moc s uprchlíky solidarizuje...
    JK
    Jan Kovařík, Stavební inženýr
    January 5, 2015 v 11.9
    A co tam měl pan profesor povídat?
    Už i na těchto stránkách jsem v diskusi našel názory, že se budou podporovat běženci, kteří tu na nic nepřispěli, a nebude se dostávat na ty místní potřebné, kteří tu celý život platili. A dokonce jsem si tu už přečetl, že mládež s plackou Karla by ráda rozdávala na běžence z fondů, na které sama zatím nic nepřispívá. (Tím nám ta diskuse dostala i generační rozměr.)
    To je přesně ten mechanismus, kterým kapitál rozštípe zbytky levice v Evropě - místo toho, abychom se ptali, proč bohaté firmy vykazují zisky někde na Krokodýlím ostrově a vyhýbají se tak placení daní zde, budeme se hašteřit, komu se má přerozdělovat to čím dál menší málo, které se posbírá z příspěvků těch, kteří zatím neuměli své zisky vyvést na Krokodýlí ostrov.
    Keller jen popsal ten mechanismus. Výsledkem bude, že čím menší cenu bude mít občanství evropského státu, tím více se nám bude propagandisticky prodávat Jsi Evropan - kdo je víc?Jak daleko je doba, kdy se začneme veřejně ptát, jak by se mělo naložit s neevropany, kteří nám přišli ujídat chlebíčka?
    Nejsmutnější na tom je, že si to peklo nakonec vytvoříme sami.
    PL
    Petr Litschmann
    January 5, 2015 v 12.38
    Je údělem specialistů (a lidí s vyhraněným zájmem)
    že trpí nějakou profesní slepotou, která se chová jako hledění skrz barevné brýle - nevidí část spektra a ze zbytku viděného svám rozumem dedukuje celek.
    Autor článku se podobně zaměřil na uprchlíky, aby neviděl-neslyšel Kellerova slova o rozdělení Evropy na ose sever jih, o práci v EU a reálných vlivech politiky demagogicky populistických evropských stran na atmosféru v Evropském parlamentu například. ;-)
    Dana Havlenová, redaktorka
    January 5, 2015 v 15.58
    Kde je křesťanská velkorysost?
    Jsme vděčna za Váš článek, pane Štampachu. Děsí mne, co se odehrává v diskusích pod víceméně rasistickými texty, které se v poslední době nějak moc množí. Co jsme si vzali coby křesťané z Ježíšova učení? Víme vůbec, co je křesťanská velkorysost? Nebo budeme raději dumat, jestli nám postačí kus buřta, z něhož nám ukousne jakousi hypotetickou část člověk, který zrovna přišel o střechu nad hlavou a možná o svoji rodinu, protože ta část světa, která si říká křesťanská, před 12 lety nedohlédla na vlastní špičku nosu? Je mi hrozně smutno, když vidím, co šíří Okamura, zvedal se mi žaludek z poslední volební kampaně. To jsme tady v české kotlině vážně až takoví pitomci, neschopní elementární lidské reflexe?
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    January 5, 2015 v 17.40
    Keller humanistickou rétoriku nepoužívá,
    ale kdo jej dobře poslouchá, dokáže humanistický smysl jeho slov rozpoznat.

    Lid se ovšem pod dojmem uprchlických vln bude bohužel obracet čím dál více k rasismu (souhlasím s tím, že Keller to "jen" popisuje). Levice proti tomu může postavit jedinou účinnou strategii: žádat přerozdělování a sociální spravedlnost.
    Jiří Kubička, psycholog
    January 5, 2015 v 17.54
    Mluvme raději o něčem jiném - panu Litschmanovi
    Jan Keller byl tázán na část - tedy uprchlíky, ale zaměřil se na celek, tedy problémy Evropy jako rozdělení Sever-Jih, nedostatek solidarity v členských zemí bohatších občanů s chudšími atd. Dalo by se říci, že se zaměřil na problémy Evropy, aby neviděl-neslyšel o problémech uprchlíků.

    V České republice rozhodně není situace, kdy by přijetí pár stovek uprchlíků bylo na úkor českých občanů.

    Příjímejme uprchlíky, ale až si vyřešíme vlastní problémy znamená - nepříjímejme uprchlíky. To Keller v podstatě řekl.
    Eva Hájková, penzistka
    January 5, 2015 v 18.40
    To bude úžasné, když budeme mít humanistický stát, který nikdy neodmítne pomocnou ruku cizincům, zatímco občané tohoto státu budou trpět xenofobií, rasismem, antiislamismem a podobnými "neduhy".
    Nepochybuji, že Keller je humanista. Ale je prostě realista.
    Bohuslav Vorel, pojistný matematik
    January 5, 2015 v 23.22
    V diskuzi mezi Janem Kellerem a Ivetou Radičovou
    se jasně ukázalo, že Jan Keller je stále ještě, bohužel nebo bohudík, více sociologem než politologem, jak ostatně sám konstatoval. Pouštím si diskuzi ze záznamu a sleduji dialog ani tak ne dvou odlišných názorů, ale odlišných stylů projevu. Doufám, že se Jan Keller od zkušené političky Ivety Radičové něco z techniky argumentace přiučí.

    Z argumentů, které zazněly, se nedomnívám, že Jan Keller je proti přijetí určitého počtu běženců, jenom říká, že je to projev dobré vůle, ale nikoliv řešení.

    Co se týká volebních kampaní, připadají mi stále prázdnější nebo chcete-li stále více odideologizované. Nejlepší volební kampaň je (skoro) žádná kampaň a chovat se neustále tak, aby alespoň 30% voličů považovalo za naprosto samozřejmé jít k volbám a jako projev souhlasu a podpory vhodit volební lístky do urny. Jen tak je možné udržet v rozumné míře podíl práce na benefitech z ekonomiky. Jinak je vše jenom další variantou na "hru o trůny".
    Dana Havlenová, redaktorka
    January 6, 2015 v 10.13
    Nejde o Kellera, ale elementární pojmy
    Opravdu mne baví, jak moc lze pitvat něčí vystoupení, bohužel jsme jen svědky další naprosté devalvace všeobecné vzdělanosti a schopnosti vnímat a hodnotit, co se kolem děje. Je mi upřímně jedno, jestli se pan Keller vyjadřuje víc jako sociolog nebo politolog. Za politika ho při nejlepší vůli nepovažuju, prostě doufám, že jím nebude a zůstane tím, čím je - moudrým a vzdělaným člověkem, byť může mít i názory, s nimiž tak docela nesouzním. A těch je mezi "politiky" pořád pomálu. Jde o principy a ideály. Pokud značná část národa, který byl schopen sametové revoluce, 25 let poté dští oheň a síru na jakoukoli skupinu lidí zcela všeobecně, něco je špatně. Co to tedy je?
    PL
    Petr Litschmann
    January 6, 2015 v 10.49
    Panu Kubičkovi
    Keller hlavně vůbec nemluvil o ČR. Řekl bych že celá diskuse, ve které si slovenská expremiérka dlouho nechávala slovo a ještě si ho vypůjčovala od "Honzy", byla o politice EU a běžencích do EU. ČR není v tomto ohledu vůbec, bohužel, významná. Lze "poděkovat" i plzeňskému kandidátovi na 1. místopředsedu ČSSD. V této situaci se oba hosté doplňovali a Keller zřejmě necítil potřebu v cenném zbylém čase opakovat, co řekla či řekně Radičová.
    Myslím, že co člověk řekne svým neříkáním "v podstatě" je právě psychologický konstrukt posluchače. Ale v tom Vám nebudu příliš fušovat do řemesla. (Sociologie přeci popisuje jevy ve společnostech, jejím úkolem není kázat, jaké ty jevy mají být, to dělají kněží, národní bardi a novináři - hmm, kněží a nevináři...)
    + Další komentáře