se vyznačuje tím, že je schopna integrovat kritiku a kritiky. Řekl bych, že komunistická strana není ani příliš kritická, asi tak podobně jako byla za pravicových vlád sociální demokracie, Proalt či někteří anarchisté byli jistě kritičtější. Je to spíše strana konzervativně pragmatická. Konzervativní v tom smyslu, že by chtěla konzervovat dobré i špatné v letech 1948 - 1989 - to ji zajišťuje jak hlasy nostalgiků, tak hlasy současných nespokojenců a těch, kterým se nyní nedaří příliš dobře. Výrazně ovšem komunistům vždy pomáhali a dosud pomáhají, i když už ne tak silně jako v minulosti antikomunisté. Ti jim zajistili privilegované místo mezi kritiky a odpůrci režimu, i když se mu fakticky komunisté velmi rychle přizpůsobili jak v oblasti ekonomické, tak v oblasti politické na rovině soutěže politických stran o moc - je na nich vidět, že je to strana s delší tradicí a politicky zkušenější než všechny naše pravicové strany, které ve své naivitě komunistům nahánějí hlasy svým antikomunismem. Marta Semelová je jen mluvčí husákovských, jakešovských a bilakovských ostatků. Pozornost, kterou se jí dostává, si jistě nezaslouží. Asi se nenašel žádný chytřejší komunista, který by převzal její roli.

Z představy, že by měla být Semelová stíhána za své nechutné a otevřeně vyjádřené postoje a názory, se mně dělá špatně.

Ale také stíhání popíračů holocaustu v některých evropských státech považuju za věc nesprávnou ... a ke všemu do jisté míry za privilegování jedné etnické skupiny ...

V této věci mi připadá správný přístup Američanů ...

Chci jen vysvětlit některé souvislosti. Do důchodu jsem byl dlouhá léta analytikem ÚV KSČM a před listopadem učitelem marxismu na Městské politické škole a pak v ČSAV.Mé názory zformoval rok 1968 (pochopitelně z té reformátorské strany) a od té doby jsem přes různé existenční kompromisy rozpracovával a ještě v minulém systému dokončil kritickou, ale marxistickou analýzu minulého systému - dle mého názoru tzv. protosocialismu, jedné vedlejší varianty v procesu překonávání kapitalismu, který odmítám. Dokončil jsem ji na poč. 80 let, ale samozřejmě nemohl publikovat a šířit. Byl jsem velmi překvapen, když po vzniku nové KSČM (podílel jsem se na porážce směru usilujího o změnu její komunistické identity) zjistil, že se moje koncepce nehodí ani tam a skoro dvacet let jsem bojoval o to aby se závěry z ní a na ní navazující koncepce skutečného samosprávného socialismu projevila v dokumentech KSČM a stanoviscích jejích politiků. Bez ochrany Jiřího Dolejše by mne stalinisté byli sežrali a Marta byla můj významný politický protivník (ale mám tu babu stejně rád, protože je ryzí není kariéristka a umí pracovat v té sociální oblasti, její postoj byl formován stalinsky orientovanou rodinou a dětským zážitkem z r.1968 - kdy ji děti ve škole zbily kvůli komunistickým rodičům - takové věci se skutečně stávaly a už v osmašédesátém mi nezapadaly do tehdy dost naivní víry v Pražské jaro -a hlubokého odporu k celé té partě Bil´ak a spol - s Fojtíkem bojuji do dneška přes tzv. Dialog, kde vystupuje pod pseduonymy, nejčastěji Jan Kůrka). Mé úsilí směrem k vedení a dokumentům strany bylo přes mnohé aktivity a spoustu napsaného elektronického papíru naprosto marné, v poslední době bohužel i vinou Jirky Dolejše, který po letech podlehl pštrosí politice mainstreamu vedení KSČM v centru i regionech - k minulosti má však nadále vnitřně stejný vztah jako já a není sám!!!!). A teď k pochopení samotné KSČM - listopadový, v podstatě kontrarevoluční (Šamalík se hluboce mýlí, i když převrat byl nutný k odstranění slepé varianty) převrat nahnal do jednoho chumlu různé sociální i politicko-názorové elementy. Odešla masa neprivilegovaných zejména dělníků. Přesto zůstala část komunistů různého, bohužel spíše staršího věku, schopná kritičnosti k minulému systému ale nadále protikapitalistická - to jsou ti opravdoví komunisté, i když ne vždy dost informovaní a hlavně aktivní - ti, kdo pracují, nemají čas na stranický život, který se postupnšě stal monopolem seniorů,dosti snadno manipulovatelných těmi pohrobky minulosti a profesionály v politice vůbec. I když tito dědečkové a babky stranu zachránily a projevují do posledního dechu velkou obětavost - mimo jiné i kvůli nim jsem ještě členem. Ovšem - ve straně zůstala i část příslušníků minulé vládnoucí třídy řídícího aparátu, částečně i politického, ideologického či mocenského aparátu. Ani o těch nelze jednoznačně špatně soudit. V drtivé většině jsou z nižších pater minulé elity, žádní boháči co si nakradli a mají protikapitalistické přesvědčení - ovšem takové, jak se rodilo v dobácvh jejich mládí - ˇpo válce a kolem února.Jsou také zformováno i svým omezeným úhlem pohledu řídícího článku v protosocialismu (např. možnost samosprávného socialismu neberou a tvrdě hájí státní vlastnictví).I oni se poučili a chápou (i když vnitřně neradi) ty zločiny padesátých let (méně už normalizace - mají totiž kus pravdy, že by reformátorský vývoj stejně vedl ke kapitalismu, s čímž dnes i já, po analýze bezperspektivního a neopravitelného protosocialismu musím souhlasit - ale i nadále obdfivuji reformátory a nenávidím Bil´ aky - Husák byl trochu něco jiného, bez něj by to asi odneslo víc lidí a hůř) jEJICH VNITŘNÍ KONFLIKT SVĚDOMÍ jim ale nedovoluje vidět ty zločiny systémově a mají tendenci je snižovat, zvláště tváří v tvář zločinům kapitalismu v minulosti i dnes a antikomunistické polistopadové propagandě, která zase věci přehnala na druhou stranu, ty zločiny absolutizovala, ale neanalyzovala objektivně - např. ve srovnání s počátky kapitalismu, s dobovou atmosférou, kde Ti hrdinní bojovníci proti totalitě přecházející hranici byli opravdu lumpové schopní všeho a agenti cizích mocností sledujících ne demokracii ale vlkastní kšeftya moc - ať na mne zs to někldo taky podá trestní oznámení - zopakuji to třeba před soudem.) .Právě anrtikomunismus, který nepravdivě pošpinil značnou část poctivého díla těch dobrých komunistů a tím je neskutečně naštval / i mne - i moji rodiče byli poctivě pracující komunisté z nižších pater elity - ředitelka školy a agronom), takže část z nich podlehla útěšnému neostalinskému náboženství šířenému těmiu skutečnými pohrobky minulosti, kteří ve straně zůstali a vedou dlouhá léta boj za její ovládnutí. Takže strana vnitřně rozporná a nesourodá jak sociálně, tak ideově a politicky.Hodně členů však poro minulost moc smyslu nemá a je jako v každém hnutí pragmatická - třeba lpí na některých dogmatech, ale podpoří "rozumnou" politiku a ta je v té krátkodobé a středně dobé linii v zásadě dobrá a v zájmu neprivilegovaných vrestev. Ve straně zesílil vliv drobných podnikatelů, kteří jako jediní si mohli dovolit se do jisté míry veřejně angažovat (v naší velmi jednostranné demokracii!!!!!). Vedení a aparát strany až na drobné výjimky se opřelo práv ě o tyto pragmatiky a ze strachu před rozpadem strany zmrazilo zkoumání minulosti a zaujímání ideologicky vyhraněnějších stanovisek. Formálně se bádalo dál, ale do dokumentů nepřišlo nic, politici se v televizi pořád kroutili a točili - tím také strana ztrácela. Diskuse uvnotř stranxy se nepřipouštěla, kdoi vyjel moc nalevo nebo moc doprava byl celkem vlídně usměrněn, taková byla a je i cenzura v Hano. Mám vlastní zkušenosti. Takové ty více či méně stalinisticky orientované síly ovládaly zejména pražskou organizaci a nakonec v zápúase dilejšovců a semelovců vynesly Martu až do parlamentu, k zděšení celého pragmatického vedení. Jenomže to dloiuholeté přešlapování nikam nevede - i když má strans štěstí a preavice jí opravdu nahání nejen voliče, ale i členy!!! A mladší generace - ne mládež. Takže si stranická elita zvykla, že se tak dá dobře žít a hodlá tento stav udržovat. Odrazila všechny pokusy na tom něco změnit - ty nebezpoečnější pocházejí od stalinistů, kteří mají dnes více pravdy než kdysi - tahle strans opravdu neníé dlouhodobě udržitelná, dnes je to jen zatím lepší verze soc.dem. Vedení ke kterému se už přidsl i Jirka Dolejš,proto tvrdě odmítá diskusi o zásadnkjěších problémech a nanejvše staví "Potěmkinovy vesnice", jako např. dokument Socialismus pro 21.století - dokonalý hybrid, krterý nikomu neškodí a nikoho nenadchne a hlásí se k samosprávě na nižších článcích a celkovému státnímu vlasdtnictví - což je blbost, protože právě to zkrachovalo. S přáteli jsme se pokusili prosadit alternativu - alespoň k posouzení zároveň s tím oficiálním - špičky to ani nečetly a do stranické diskuse to nepřipustily. Protože není nic závazného (samozřejmě exstují ta všechna stanoviska, se kterými operují naše špičky - omluva z dávného sjezdu, pár stanovisek k výročím a kladenský program, který jde v odmítnutí stalinismu nejdále, ale celkově už nevyhovuje, jenže kdyby nebyl a stalinisté vyhráli při formulacích nového......hrůza pomyslet.
Takže pánové a dámy - tohle je objektivní analýza zkušeného člena a de facto i aparátníka KSČ a KSČM. Dopouštím se klasického prohřešku, po kterém vždy přicházel trest a odvrhnutí odpadlíka. Jenomže mně nejde o stranu, ale o marxismus, socialismus a zájmy neprivilegovaných a chci využít každé příležitosti, abych napravil u slušných lidí špatný dojem z excesů stalinistů (ale i hlouposti typu výroků předsedy Filipa o Bil´akovi zase diktovaných snahou zalíbit se stalinistům, aby nezlobili - on o takových výrocích moc nepřemýšlí - plácne a basta a nikoho se neptá, totéž u poliiky vůči KLDR ).

Já bych svým diskusním příspěvkem navázala na to, co napsal Pepík Heller. Myslím, že při posuzování něčí výpovědi by se nikdy nemělo úplně přehlížet, kdo mluví - tedy z jakého prostředí pochází, kdo byli jeho rodiče a jaké zážitky má za sebou. S paní Semelovou (ač se osobně neznáme) mě leccos spojuje: jsme skoro stejně staré, pocházíme z komunistického prostředí a v dětství jsme měly obdobné zážitky z 68. roku. I já si pamatuji na rozbitá okna a šibenice nakreslené na zdech nebo na dveřích. Měla jsem ale to štěstí, že mně kvůli rodičům nikdo fyzicky neublížil.
Já chápu, že něco takového člověka strašně štve, zvlášť, když se musel později dívat na to, jak byla naše země převálcovaná cizím kapitálem. Jenže je třeba pohlédnout na věc s odstupem. Můj kamarád Jirka Karen tu ve svém nedávném článku napsal, že historii bychom se měli snažit pochopit, nikoliv ji soudit. Ono to asi platí pro obě strany. Je třeba naučit se chápat i zážitky druhých, nejen výhradně ty svoje. Vidět svět i jejich očima. Stát, který popravuje své občany z politických důvodů, se opravdu dopouští zločinu!
Zákon, který zakazuje svým občanům nahlas říkat, co si myslí, případně o něčem pochybovat, je jenom hloupý. Trvat na tom, co už je dávno překonané je však taky hloupost. Myšlenka komunismu bude ovšem žít dál. Není ale vlastnictvím jedné strany. Já bych si přála, aby byla před lidmi očištěna hlavně ta myšlenka - udržet pohromadě stranu není až tak důležité. Erazim Kohák napsal ve své knížce Domov a dálava, že komunisté měli u nás po válce takový kredit, že by bývali mohli vládnout dlouhá léta i bez násilí. Je smutné, že se stalo to, co se stalo. Přála bych si, aby se to všechno v budoucnu dalo nějak napravit.
Co je pryč, je pryč. Někdy je lepší odpoutat se od toho, co už je mrtvé. A hlavní je pustit z hlavy jakoukoliv myšlenku na revanš, protože z toho ještě nikdy nic dobrého nevzešlo.

S inkriminovaným ani s dalšími projevy Semelové, které jsem slyšel nebo četl, nesouhlasím. Mimo jiné hodnotím období 1948 - 1989 zásadně kriticky jako karikaturu socialismu.

Nechápu, jak mohli někteří obvinit Semelovou za schvalování genocidia. To je přímo v zákoně definováno jako čtyři (dále popsané) druhy činů, kterými někdo projevuje "úmysl zničit úplně nebo částečně některou rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou podobnou skupinu lidí". Semelová nic takového neschvalovala.

Semelové by snad bylo možné připsat, že schvalovala trestání za politické činy a postoje, které minulý režim označil za trestné. Trestat za politické postoje nepokládám za správné kromě vzácných výjimek, jímž je např, právě schvalování genocidia nebo podněcování k nenávisti k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině , náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod. To se u nás trestá, ale soudy jsou velmi opatrné, nechtějí narušit svobodu projevu, velmi zvažují, kdy už k činu došlo a tresty jsou nízké. Drakonické tresty za politické delikty za minulého režimu jsou odsouzeníhodné.

Ale trestání za politické postoje a činy provázelo různé revoluce, například Velkou francouzskou revoluci, jejímž plodem je současný systém. Záhy po propuknutí revoluce nastal jakobínský teror. Půl milionu uvězněných a mnoho desítek tisíc popravených za rok (1793 - 1794), to je nepopiratrelná bilance nastolení volnosti, rovnosti a bratrství.

Jakobínský teror je vypouklým ale přece jen příkladem chování revolucí.

Chtějí autoři obvinění Semelové schvalování Velké francouzské revoluce (a dalších násilných revolucí) také označit za schvalování genocidia a chtějí pachatele trestat? Nebudeme měřit všem stejným metrem?

Ta dáma se znemožnila sama...

za Váš zasvěcený a osobní pohled zevnitř. Souhlasím že jistou roli sehrává reakce na antikomunismus a jeho projevy, za všechny z poslední doby http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/denne-umre-deset-komunistu-to-je-malo_299390.html#.Uw5Jn0cw-ng nešťastné je, pokud tou reakcí je nostalgické přimknutí se k neostalinismu nebo normalizaci... snad stalinisté v rámci KSČM nebudou mít vrchu. K osobě paní Semelové - a píše to i paní Hájková - uznávám, že asi má sociální cítění, a třeba její článek o bezdomovcích tady na DR byl docela dobrý. Ale ta hloupost jejího projevu, ta je strašlivá...

právní regulace je vždy konkrétní a nikoliv abstraktiní.Ttakže po tom co Evropa zažila považuji za adekvátní že v trestním zákoně jsou paragrafy na postih propagace hnutí proti lidským právům a popírání jejich činů - americký liberální model je poznamenaný odlišnou zkušeností. Ale každý vina je v právu zkoumána individuelně. Takže co kdo říká, co tím myslí a společenská nebezpečnost je případ od případu a nikoliv paušálně. Viz zákaz Dělnické strany, který sice problém extremismu nevyřeší, ale to ajsný vzkaz společnosti.

Marta Semelová doslova pravila:
„Dost pochybuju o tom, že to byla vynucená přiznání. V každém případě je to smutná záležitost. Nemáme z ní nikdo radost.“

Publicista Jan Schneider k tomu napsal:
„Dosti mne štvou ti, kteří hovoří o tom, že proces s Miladou Horákovou byl zmanipulovaný. Ona to tedy nebyla žena, která šla komunistům po krku? Ona to byla asi nějaká kuchyňská cuchta, co z ní to falešné přiznání vymlátili? Podívejte se pozorně na ty filmové záznamy, jak hrdě tam Horáková stojí a říká, že po nich šla a že si přitom byla vědoma i toho, že to něco bude stát. Úžasné. A teď někdo bude tvrdit, že to nebyla pravda? Nikoliv! To jen někomu ve svatém antikomunistickém zápalu dávno došla logika i argumenty.“
Více v diskuzi zde: http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/padna-odpoved-soudruzky-semelove?showcomments=1#comments

To jsou dilemata …

Že komunisté přiznání u soudu vynucovali, o tom existují stovky svědectví těch, kteří ta hrůzná vyšetřování přežili. Někteří, kteří dosud žijí, o tom ještě mohou mluvit. Jiní svá svědectví uvádějí v nesčetných dokumentech a knihách.

Chce-li někdo tyto zločiny komunismu zpochybňovat, dočkáme se za pár let všeobecného zpochybňování holokaustu.

A abychom nezapomněli: Milada Horáková a stovky jiných byli komunisty popraveni za to, že buď něco říkali, něco psali anebo si něco mysleli. Nikdo z nich nikoho nezabil. Ukládat trest smrti za toto je zločin prvního formátu. Projevovat v tomto směru nějaké pochopení či toleranci nemá a nesmí mít v tomto světě místo. Jedině před Pánem Bohem, ale o tom tu právě řeč není.

Tupost výroků paní Semelové, ale nejen jí, ale i předsedy pana Filipa, je opravdu zarážející. Nelze se zbavit dojmu, že jejich účelem je držet při životě podobně tupý a falešný pravicový antikomunismus.

Jiří Vyleťal

Tenhle druh debaty o zmíněných nešťastných výrocích je trochu redundantní a aktivizuje jen militanty na obou stranách. Že národní socialistka Horáková nesouhlasila se stalinským pojetím socialsimu nikdo nerozporuje. Jde o to že justiční vrždy jsou vraždami i proto že v "urválkovské justicI" v podsatě neexistovalo právo na spravedlivý proces.
Proto je smutné a indoletní podobné kauzy neustále relativizovat a už vůbec naznačovat, že si potrestaní svůj trest zasloužili, končící až v hyperbole "psovi psí smrt". I proto obecně KSČM procesy z 50. let jasně odsoudila a proto Filip, Ransdorf a další přispěli na pomník Milady Horákové.
Řada usnesení KSČM k minulosti jsou jasná - usnesení jsou přijímána kolektivně, takže neplatí že bych snad jejich připomenutím byl sám voják v poli. Jen se jejich reflexe řídí zájmem nenabudit extrémní poly debaty či iracionálně obranářský reflex - viz úterní absurdní exhibice antikomunistů na hřbitově v Olšanech.

Proč bychom se sakryš měli dočkat "všeobecného zpochybňování holocaustu", pane Vyleťale?

Jděte mi k čertu s takovou argumentací - to si myslíte, že před ní padnu na zadek?

To snad považujete představu a tvrzení, že holocaust NEBYL, za něco tak pravděpodobného, že se to jakožto "pravda" bude šířit všemi kanály a zakontaminuje svět ...

... když se tomu nebudeme bránit?

Takhle jste to - aspoň doufám - snad nemyslel?

Prostě budou podivíni, jako jsou tací, kteří nevěří, že člověk v létě 1969 (nebo potom) přistál na Měsíci.

Bude jich jistý počet ... proč všeobecné popírání holocaustu?
... co Vás k tomu vede ...

Váš typ argumentace používaly v historii ti, kteří bránili svobodě projevu ...

... a to, co Ing. Dolejš nazývá s takovým náboženským respektem "evropskou zkušeností" je jenom jinak přestrojený důvod použitý v dávné minulosti stokrát, dvěstěkrát ...

Jako zásadní problém vidím to, že poté, co Marta Semelová vypustila z úst v Hyde Parku své výroky, skoro nikdo nebyl schopen je konstruktivněkriticky rozebrat. Například reportáž ve 168 hodinách byla tragická a neobjektivní.

Dost mě zarazilo, že jako kontroverzní výrok bylo například v HN považováno i to, že je potřeba se na události dívat v kontextu doby. Ve skutečnosti, pokud bychom se na popravu Milady Horákové podívali skutečně z hlediska historického kontextu, pořád by se jednalo u justiční vraždu. Divím se, že tato kritika vůči Martě Semelové nebyla veřejně vznesena.

Jednoduše řečeno, kdyby se méně vytahovaly emoce a raději se zapracovalo na argumentech, bylo by jednodušší s těmito názory bojovat.

což snad jasně vyplynulo z mého vstupu na začátku. Ale ono to opravdu není tak jednoduché, jak to vidí pan Vyleťal. Mně osobně nejvíce vadí ta vžitá fráze - komunisté vymlátili, komunisté vraždili atd. - ale oni komunisté byli taky mláceni a vražděni a nebyli to jen ti, kteří celý mechanismus rozjeli, jako Slánský. Ale oni byli taky mlácení a vražděni dávno předtím - Pařížská komuna, Luxemburgová a Liebknecht, teror po porážce Madarské republiky rad, v Bulharsku, v Číně (a to nemluvím o zločinech bílých v Rusku a už vůbec ne o zločinech kapitalismu při jeho vzniku a dnes atd.).Čili pro přesnost - těchto zločinů se dopouštějí nějaké elity ve službách nějaké třídy a stranické legitimace může být jen formou pro něco úplně jiného než to bylo předtím - projekt komunismu u klasiků byl jiný, ony byly taky jiné projekt volnost- roivnost- bratrství ve Francouzské revoluci a kapitalismus, který z ní vznikl atd. Horáková prostě byla proti vznikajícímu systému a stala se obětí vznikající elity, která ovládla stranu. Ale - zase nemáte pane Vyleťale pravdu, že odpůrci systému si jen něco jiného mysleli - v té vypjaté atmosféře bylo všechno součástí jednoho tažení - jedni si jen mysleli a na počátku ale druzí pak přicházeli a vraždili - tyhle souvislosti se nedají pominout. Jeden starý funkcionář KSČ mi vyprávěl, jaký strach měli po převzetí moci - z války, kontrarevoluce teroru apod. - a ten by taky nejspíše byl. Takže já jsem taky toho názoru, že u Horákové za její náběhy k odboji stačilo ji načas zavřít a basta a odmítám přijmout její přiznání vynucené nejspíše strachem o dceru jako nějaký důkaz hodně zlé vůle, ale při objektivní analýze musím vnímat i tehdejší motivy těch "vrahů" jak by řekl pan Vyleťal. Ale nevyřeším to zákonem o zločinnosti - ten by se dal klidně přijmout i o anglickém kolonialismu nebo amerických intervencích v cizině, o postupu na Guantanamu atd. - a trestními oznámeními, ale musím stát na objektivní analýze minulosti i současnosti, kterou oficiální idoelogové neprovedli a neprovedou. Smutné je jen, že ji nedokážou provést ani vůdcové dnešní KSČM a přijmoiut jako skutečné a nepřehlédnutelné stanovisko strany a pak se ho držet a neplácat tak jako Semelová nebo Filip - toho vidím jako většího viníkA. Mimochodem - s tím "vždy´t oni si jen mysleli" zažijete brzy značná překvapení na Ukrajině - tam šli taky různí krasoduchové do boje za demokracii a nedělali nic než pokojně dmeonstrovali - a dnes Ukrajinu začínají reálně ovládat pohrobci nacistů, nejodpornější možná luza. Jsem zvědav, jak si s tím soupeřící skupiny buržoasie - včetně té Janukovičovské a včetně kapoitalistického Ruska- poradí. On se Hitler kdysi taky vymknul appeaserům.

Hysterický antikomunismus v médiích veřejné služby je selhání těchto médií. Fakticky je to služba komunistům typu paní Semelové. Chtělo by to racionálně a věcně rozebrat, jak píše slečna Recmanová či Honza Schneider v České pozici. Milada Horáková byla přesvědčená demokratka a poctivá odpůrkyně nacistů i stalinistických komunistů. Justiční vraždu stalinistům nikdo neodpáře, ale dnes bychom měli být schopni se na událost podívat s odstupem, ne hystericky. Historici, média i zainteresovaní občané by měli ukázat, v čem se paní Semelová mýlí a v čem je její výklad poplatný stalinistickým pohrobkům, ne ho kriminalizovat.

Pokud by měla KSČM skutečně nějaký potenciál, předseda strany měl ihned po odvysílání Hyde parku coby právník podat na Martu Semelovou trestní oznámení a navrhnout její okamžité bezpodmínečné vyloučení ze strany.

Toto nepovažuji za porušování svobody slova. Kdybych jako člen ODS v předvolební kampani propagoval Marxe, je zjevné, jak bych dopadl. Pokud má strana nějaký program a stanovy a člen této strany tento program nedodržuje a stranu evidentně poškozuje, je to jen obrana před jejím mediálním znemožněním. Pokud uvnitř KSČM nezazněla dostatečně silná kritika, znamená to jediné - strana něco veřejně říká a něco jiného si soukromě myslí. Pak by nemělo být překvapením, že KSČM se neustále "omlouvá za minulost", ale nikdo tomu nevěří.

Semelová má řadu možností, kde se realizovat. Existuje přece i totalitní KSČ (v posledních volbách dokonce postavila v některých krajích kandidátky), existuje stalinistický Klub českého pohraničí, její fašizující názory by se dobře uplatnily třeba u Nacionálních bolševiků atd atd.

myslím, že evropská zkušenost s vyhlazovacími tábory (ale i gulagy) je opravdu jiná než americká. Liberální, neregulovaný přístup k extrému spoléhá na civilizační autoregulaci. A ta právě selhala.
Glasnosť také nepřinesla hned samouzdravení. Takže proti liberálním ideálům stojí praxe, která - a to bych zdůraznil - zas tak restriktivní není. Vemte si jak často jsou paragrafy 403, 404 a 405 trestního zákonu účinně uplatněny.
Tady nejde o neadekvátní zákon, ale o mediální hysterii - souhlasím s I. Recmanovou, že by oběma stranám sporu neuškodilo malé školení z toho jak to s procesy a invazí bylo. Bez mytologie a agreese to rozebrat a vyvrátit bludy.

"S paní Semelovou (ač se osobně neznáme) mě leccos spojuje: jsme skoro stejně staré, pocházíme z komunistického prostředí a v dětství jsme měly obdobné zážitky z 68. roku. I já si pamatuji na rozbitá okna a šibenice nakreslené na zdech nebo na dveřích. Měla jsem ale to štěstí, že mně kvůli rodičům nikdo fyzicky neublížil."

Vy se vší vážností tvrdíte, že v roce 1968 byli komunisté pronásledováni?

Já jsem přece nenapsala, že komunisté byli pronásledováni, pane Kubičko. Nemohla jsem to napsat už z toho důvodu, že i Pražské jaro bylo dílem komunistů. Ano, měla jsem napsat, že pocházím ze stalinistického prostředí a že mí rodiče souhlasili se vstupem vojsk, aby to bylo přesnější. Nerada to říkám a taky nerada to označení (stalinisté) používám. Ale když už to chcete slyšet, tak tedy budiž.
Napsala jsem jasně, že mně (na rozdíl od paní Semelové, která byla údajně zbita dětmi ve škole) nikdo neublížil. Jenom k nám přestala chodit má kamarádka. A ta rozbitá okna jsme měli taky, to vím zcela určitě.
Překvapuje mě, jak si spousta lidí myslí, že ta záležitost s paní Semelovou je věcí rozumu a vysvětlování omylů. Slečna Recmanová píše "kdyby se více argumentovalo a méně vytahovaly emoce". Kam se ovšem ty emoce mají dát, to už se nikdo neptá. S tím prostě nic nenadělá žádný zákon. Copak nikdo neví, že někdy člověk musí něco udělat nebo říct, i kdyby bylo deset zákonů?
Přesto všechno si myslím, že když má paní Semelová dost síly na to, aby dělala poslankyni, musí mít taky dost síly na to, aby své emoce ovládla.

Já byl v r.1968 student třetího ročníku FF UK - FANATICKY NADŠENÝ STOUPENEC reformy a jejich vůdců a setrval jsem v tom s určitými důsledky pro další život - ne tragickými, měl jsem dost štěstí - dodnes. V prostředí, kde jsem se pohyboval jsem pochopitelně žádné pronásledoivání komunistů nezaznamenal a masově taky skutečně nebylo, pokud ano, tak hlavně po srpnu a týkalo se těch, kdo opravdu v té době podpořili invazi. Ale byly i jiné případy, které jsem tehdy bagatelizoval a vlastně odmítal vnímat, rušily mi ideál. Moji rodiče nebyli stalinisti, jen komunisti, nikomu neublížili a poctivě makali a v našem malém městě byli oblíbení. Táta byl dokonce ze selského - skoro kulackého. A přesto mámě učitelce ( z chudých poměrů) někdy v létě 1968 vyhrožoval jeden místní ožrala a asociál, že až se to obrátí, budou viset - to na ní tenkrát hodně zapůsobilo, i když já doma nadšeně agitoval. A byly i jiné případy a dokonce i tendence ve studentském prostředí nevolit komunisty do ARSu - ty velice reformní, jiní tam nebyli. K excesům, kterých pak normalizace úspěšně propagandisticky využila, patřil i ten davový pokus o lynč manželky jednoho zrádného důstojníka v Košicích v srpnu pom invazi, kterou by nahou byli vehnali pod tramvaj, a to za to že strhla plakát označující jejího muže za zrádce. Já to neuvádím jako nějaký argument pro Semelovou, ani proti osmašedesátému - dodnes si ho cením jako nejvyšší formu pokusu o posun protosocialismu k skutečnému socialismu a části jeho vůdců - zejména Šika, Kriegla, Hájka, Šabaty, hodně těch Pražáků,snad i Smrkovského - ale ten byl tak trochu hochštapler, Černík byl spíše na opačném pólu a proti Císařovi jako kandidátu na prezidenta jsme tehdy v Praze protestovali jako novotnovskému kádru, nevěřili jsme mu - byl to ten, kdo vystřídal progresivního ministra Hájka atd. (Dubček byl spíše tragická figura, kterého - jak se to někdy stává - dějiny postavily do role, pro kterou nebyl připraven, ale byl hodný a vcelku takový zůstal, ale žádný genius). S odstupem a po analýze třídních sil a mechanismů ekonomiky v protosocialismu ovšem vím, že systém byl nereformovatelný, nebyla nosná progresivní třída, ani ideologie - a skončilo by to opravdu nejspíše tam, co dnes, ale možná s menší diskreditaci snah o alternativu kapitalismu. Tanky to převálcovaly. A i tak oceńuji reformu jako dílčí, ale statečný krok dopředu - jako bylo rozbíjení strojů v 19.stol. , Pařížská komuna, některá další povstání po 1.světové válce a hrdinství polských hulánů útočících proti tankům (toho hrdinství bylo samozřejmě ve druhé světové hodně v Rusku i v odboji). Už tak nevidím Horákovou - která byla obětí nespravedlivého teroru, ale stála na z hlediska pokroku nesprávné straně a její demokratismus byl vlastně zneužit těmi, kteří by žádnou demokracii nebyli po vítězství ochotni pěstovat.
Ale zpět - žvanivý důchodce se zase jednou rozkecal - kdo zná historii a průběhy systémových změn - revolucí apod., tak ví, že těchto procesů se vždy účastní různé síly a že zatím žádná neprobíhala tak, aby byly vyloučeny excesy a postihy nevinných (i za americké revoluce tomu tak bylo-britští loyalisté, včetně civilistů!!!) o dnešní k fašismu spějící Ukrajině ani nemluvě. Takže pane Kubičko, Vaše otázka nebyla moc inteligentní - byla by omluvitelná jen mládím - a to se Vás myslím týká.
Na závěr osobní poznámka - zažil jsem dva velké společenské pohyby s akcemi na ulicích apod. - 1968/69 a 1989 - tedy jeden náběh k revoouci a jednu kontrarevoluci a kdybych nebyl marxista, tak se budu modlit, abych už nic podobného nezažil. Je to sice velký zážitek formující leckdy celý život lidí, je to přímo opium, zejména pro mladé, ale bohužel - vedle užasných pozitiv to v lidech zatím uvolňovalo i velká negativa . lidi dokážou strašně blbnout a vyřizovat si osobní účty - proto promýšlím přechod k samosprávnému socialismu jako sice revoluci, ale tišší a uměřenejší, která by dávala šance i těm, které je nutno porazit. V dějinách jsou i takové příklady.

I na můj život měly ty dvě dějinné události zásadní vliv a nikoliv radostný. Kdyby jich nebylo, tak jsem asi někým jiným. Pepík má patrně pravdu, že je třeba se obávat takových prudkých zvratů, které mohou působit jako opium, protože není žádný důvod si myslet, že tentokrát už to bude opravdu jiné.
Přesto se tomu asi nelze vyhnout. Revoluce jako zásadní kvalitativní změny jsou v dějinách potřebné. Ale měly by asi být tišší a umírněnější. A měl by to být posun k něčemu novému, ne ke starému.

Ještě chci dodat, že stejně jako Pepíkovi rodiče samozřejmě ani moji rodiče nikomu neublížili a poctivě makali. A byli dělnického původu a dělníky zůstali až do penze. Jejich revoluční událostí byl prostě únor 1948 a u toho zůstali. Měli pocit, že už rok 1968 je událostí proti němu.

Je posun ke starému vůbec REvoluce ? takoví DEvoluce (skokový civlizační regres). A co je tím novým a tím starým ?
Pokud by minulý režim sešel s cesty ideálu socialistické revoluce, měla by v této formální logice přijít nová revoluce která by byla pohybem vpřed
Také někteří autoři perestrojky volali po tom, že reforma režimu je
málo - že se společenské vztahy měly proměnit revolučně.
Na druhé straně je vrácení se zpět do řečiště historického proudu kapitalismu revolucí či devolucí ? Nejde ani o pouhou thermidorizaci, protože thermidor už návratem k feudalismus nebyl.
Rozhodně nebyl pouhým mocenský převratem jak kritici listopadu
občas tvrdí. - by´t se na změnách (zejm. na východ od nás) podílela část bývalých mocenských elit, které vzali věc kapitalismu do svých rukou..

Směšujete dvě věci.
a) Podat na Semelovou trestní oznámení předvést svoje nepovědomí o právu a zároveň ji poskytnout mediální pozornost, tak drahou hysterkám a neschopným politikům; čili smiřlivěji s biblí: "Neodpovídej bláznovi po bláznovství jeho, aby se nezdál moudrým ve svých očích."
b) Politická strana, která se nechá touto dámou reprezentovat a jejíž jediná reakce na takto skandální výroky komentář: "Je to v pořádku, členové našeho vedení přece už dávno přispěli na pomník Milady Horákové a tím považujeme věc za vyřízenou." si -- v tom máte nesporně pravdu -- o sobě sama na první pohled vystavuje velmi nelichotivé vysvědčení.

I když z pohledu bolševické taktiky: Semelová je užtečný idot, který živí ideologický antikomunismus. Antikomunismus, který KSČM zoufale potřebuje, aby ji někdo bral vážně. A Semelová přitom úspěšně zakrývá Hellery a podobné nešťastné dogmatiky.

Systémová změna v podobě pádu protosocialismu (nikoli socialismu, ale jednoho slepého, ale nikoli neužitečného ramena toku směřujícího ke komunistické společensko-ekonomické formaci) se vymyká tradičním schematům. Připomíná spíše zániky dvou vedlejších a slepých ramen vývoje třídně vykořisťovatelské společnosti- otrokářství a tzv. asijského výrobního způsobu - než klasický směr od feudalismu ke kapitalismu. Nicméně - dle marxistického pojetí je revoluce komplexní (tedy ekonomická, politická i duchovní) kvalitativní a - teď pozor - PROGRESIVNÍ -změna jedné formace v druhou. Listopad splňuje všechno až na tu progresivitu. Byla to sice logicky nutná změna vzhledem k vyhnívání a rostoucí reakčnosti protosocialismu . ale byl to krok zpět - jenom na vyšší stadium kapitalismu (globální kapitalismus).

Převrat nebo kontrarevoluce, to je jedno. Hlavně, že jsme to vyhráli.

Myslím, že revoluce 1989 byla jednoznačně pozitivní v nastolení demokratického režimu. Tedy umožnění soutěže politických stran a svobodných voleb. Slabší to už bylo v oblasti nastolení ústavně-právního řádu, který každá fungující demokracie potřebuje. Neštěstím bylo vítězství neoliberální koncepce Václava Klause, který liberálně ekonomickou transformaci nadřadil nad všechno ostatní, včetně právního řádu, občanské společnosti, atd. Ta neviditelná ruka trha vedená mafiány všeho druhu je temným stínem po celou dobu existence nového demokratického režimu.

Když komunisté mluví o kontrarevoluci, tak je to směšné. Největší kontrarevoluci prováděli sami v letech 1969 - 1989 a ostatně to, co se dělo v letech 1948 - 1967 lze považovat za první kontrarevoluci. Za revoluci bych považoval vyhlášení republiky v roce 1918, demokratizaci 1968 za pokus o zlidštění dikatury, 1989 - obnovení demokracie, ale doprovázené zpackanou ekonomickou transformací.

Slovo revoluce bylo v politickém smyslu poprvé použito pro anglickou "Slavnou revoluci" z roku 1688. Ta nastolila novou dynastii, ukončila politiku náboženské tolerance a položila základy parlamentarismu. To bylo podáváno jako návrat k tradicím - revoluce ve smyslu otočení zpátky.

je relativní a tudíž námětem k popovídání mezi zástupci různých stavů.
Z mého stavu prohlašuji, že výroky paní Semelové cítím jako přifoukávání do čmoudící hromady antikomunismu. A na tom jedovatém pachu - již po čtvrt století - mají zájem ti kterým je demokracie buď buřt nebo pouhým zdrojem jak se k buřtu dostat.
Tedy korporace klausiánů a neeurokomunistů....bych adresně dodal.

zase zopakuji - já Vám předložil marxistické pojetí, které je daleko hlubší a komplexnější než Váš z hlediska společenské strukturace povrchní a jevovými formami se zabývající demokratismus.Vaše logika platí jen tehdy a pro toho, kdo prostě nevnímá určující roli ekonomicko-vlastnických (a ty zase stimulují ty výrobně technické) vztahů a třídně sociální struktury společnosti. Ano, z hlediska čistě formálního politického demokratismu byla tato přeměna krokem vpřed a tedy revolucí - jenomže komu pomohla a kdo užívá té demokracie - privilegovaná menšina v zájmu systému, který stále markantněji degeneruje (samozřejmě bylo i nutné odstranit i degenerovaný protosocialismus - v tom je ta výjímečnost celého procesu, proč nereagujete na můj djěinný rozklad, je to na Vás moc práce?). Demokracie je forma, u které záleží na obsahu - pro koho to je demokracie. A už vAŠE STESKY NA JUSTIČNÍ SYSTÉM NÁZORNĚ POTVRZUJÍ, co je určující - kšeftařské zájmy menšiny a ty se vždycky prosadí dnešní kapitalismus u nás už bez nich nemůže být. Takže jasná kontrarevoluce, která udupala první a neumělý dějinný pokus o alternativu ke kapitalismu /jakási omluva pro tu kontrarevoluci je, že protosocialismus nešlo reformovat progresivně, ke skutečnému socialismu a skutečné demokracii založené na nové kvalitě ekonomické rovnosti a tudíž i reálnosti té demokracie/. Takže ti komunisté, kteří nepatřili k vládnoucí třídě nebo se z ní snažili vymknout jako někteří osmašedesátničtí vůdcové mají plné právo mluvit o kontrarevoluci - protože to je objektivní realita. Že Vy ji nevidíte - VÁŠ PROBLÉM A vÁŠ DÍL SLUŽBY VLÁDNOUCÍ BURŽOASII - I KDyŽ VÁS KONLKRÉTNĚ POVAŽUJI ZA MOŽNÉHO SPOJENCE - DŮSLEDNÁ demokratizace a samospráva je východiskem i k mé samosprávné koncepci. aLE TA TRVAJÍCÍ OMEZENOST A ILUZE TĚCH šIMSŮ,pETRÁSKŮ, kARENŮ, kONVALINKŮ - CENNÍ LIDÉ, ALE K ČEMU JSOU MOMENTÁLNĚ DOBŘÍ?LECKTERÝ CHLAP V HOSPODĚ TO VIDÍ ADEKVÁTNĚJI.
A ty řeči o roce 1948-jako o kontrarevoluci? To ne, byl to polovičatý a deformovaný krok, ale alespoň pokus jít dopředu a jako takový leccos dobrého přinesl. To že tuhle revoluci ukradl a zneužil nový vládnoucí řídící aparát - to není nic divnéhl - totéž potkalo neprivilegovan=vrstvy účastnícé se francouzské, anglické a americké revoluce. Reálný hegemon revoluce a její hybné síly nebyo nikdy totéž. No a ta anglická oranžistická Slavná revoluce? To bylo jen doklepávání buržoasní revoluce v rovině politiky, ekonomicky proběhla už před začátkrem té politické, v době ohrazování a kšeftování s vlnou s Holandskem. Nemyslíte, že materialistické pojetí dějin je lepší výklad a dává taky reálnější pohled na to, co byste Vy osobně chtěl - tu čistou demokracii?

když podle Vás jsou holínky jako hodinky (obojí se, jak známo natahují) a Vy jste vyhrál, tak Vás žádám, abyste urychleně zastavil tu korupoci ve státě, dal zavřít všechny kmotry, zlikvidoval nezamněstnanost a mimo jiné zabránil propouštění těch 7000 učitelů pod záminkou nekvalifikovanosti (přitom jde o dost velkou formalitu - tzv. pedagogické minimum u odborně jinak vysoce kvalifikovaných lidí, z níž mnozí už to minimum získali v tvrdé praxi) atd. Podrobný seznam takových požadavků obyčejných lidí Vám klidně zašlu. A jestli to náhodou nedokážete, tak neironizujte lidi, kteří se přidali k nutné změně kapoitalismu po válce, ale neuhlídali si svou elitu, stejně jsko francouzští dělníci si nedokázali ohlídat buržoasii. (Tím neříkám,že jste teď ironizoval komunisty, ale nediskutujeme spolu po prvé) A mimochodem - leckteří z těch, kteří zvítězili v únoru 1948 brzy potom viseli, tak si dejte pozor.

Je od nás, od Jana Konvalinky, ode mě atd. kteří jsme se narodili do doby, když už jste, jak říkáte, tu svojí elitu neuhlídali a museli jste vládnout s pomocí okupačních vojsk, neobyčejně tolerantní, že komunisty jenom ironizujeme.

Ale k tomu podstatnému. Zákon, který požadoval, aby učitelé měli odpovídající kvalifikaci, byl přijat před deseti lety. Se systémem odkladů, který kupříkladu umožňoval každému tehdejšímu padesátiletému učiteli (resp. učitelce, ono se to mnoha učitelů netýkalo), aby v klidu došel bez potřebné kvalifikace do důchodu. I dnes působí zcela jednoznačně odklad v případě, že začne studovat. A pamatuje se i na ty, kteří získali, jak říkáte, to minimum tvrdou praxí.
V pořádku ta ovšem situace není. Zákon a jeho implementace původně předpokládal řadu kariérních cest. A to by stálo peníze, které Topolánek a ti po něm rádi použili jinde. Ale i přesto to není tak, že by dnes někdo postavil ty učitele, kteří se deset let neobtěžovali svojí situaci řešit, náhle před hotovou věc.

dobře známe, Vám bych nevěřil ani že Slunce svítí, vím, jak jste se dokázal otáčet se známostmi s předlistopadovými papaláši a jak jste pak plynule přeplul k Buzkové a začall na mne házet zcela lživou špínu za to, že jsem od Vás pouze chtěl abyste se učil jako ostatní, vytvořil jste legendu, že jsem Vám chtěl zrušit aspiranturu, což byl naprostý nesmysl.
Ale nějak jste zřejmě pozapomněl na můj věk - nemohl jsem po únoru hlídat elitu už z toho jednoduchého důvodu, že jsem se narodil 1947 a v roce 1968 jsem byl jako každý student aktivní reformátor a obranu Pražskéhjo jara jsem psal, kdxž už mnoho mých kolegů se staralo jen o kariéru po škole. Pravda, díky pomoci tehdejších revizionistů na FF, jsem tím proplul tak, že jsem si mohl vcelku dělat co chtěl s nikoho to nezajímalo, připouštím, že jsem v tomto smyslu kolaboroval s elitou tak, jako Galileo a Bruno s církví - ale neuhnul jsem, což se o Vás říci nedá. Tak jděte strašit někam jinam, vím, co dovedete a jak, kdxž VÁS NĚLKDO PŘITLaČÍ KE ZDI, UDĚLÁTE OBRAT A ŘEKNETE, ŽE JSTE TO MYSLEL ÚPLNĚ JINAK. tAK - DOUFÁM, ŽE JSEM vÁM VZAL MUNICI, KTEROU JSTE MĚL PŘIPRAVENOU. Samozřejmě, že ti, kdo Vás neznají, Vám budou věřit. Ale pravda je pravda - o ty učitele tolik nejde, chtěl jsem jen podtrhnout hloupost vstpu pana Konvalinky, jestli je to Váš kamarád, tak to leccos vysvětluje. Unbtěch učitelů je ale jasné, že to je všechno je jen záminka k zdůvodnění masového propouštění - ale já znám tu situaci dole, takže nařízení Vašich kamarádů nahoře je jedna věc a život je druhá.

Někdy je člověk z toho pachtění trochu unavenej a deprimovanej, ale pak si přečte diskusní příspěvky pana Hellera v Deníku Referendum, a svět je zase o něco veselejší. Když si uvědomím, že moji studenti už nemusí poslouchat tyhle příšerné bláboly, aby je pustili k doktorátu, tak si říkám, že to přeci jen stálo za to.

Je na čase ho panu Hellerovi připomenout:
"Diskusní fórum má sloužit k výměně názorů a argumentů, prezentování doplňujících informací, souvislostí a podobně. Diskusní fórum nemá sloužit ke vzájemnému urážení, spamování, chatování apod."

Svoje účty s Martinem Profantem byste si opravdu měl vyřizovat někde jinde.

a) Jde v prvé řadě o ty učitele. To, jak já, vy nebo paní Eva vzpomínáme na jakousi dávnou minulost, může sice pro nás být zajímavé, ale to je tak všechno.
A co se těch učitelů týče -- on ten požadavek kvalifikace souvisel a souvisí velmi drsně s jejich postavením. Formálně nekvalifikovaného kantora můžete platit pod tabulkovým platem, snáz ho vyhodíte, lépe zdůvodníte, proč s ním uzavíráte smlouvu vždycky jen na deset měsíců; prostě se snáz dře z kůže (čili vykořisťuje). A nejen on, ale také jeho formálně kvalifikovaní kolegové, protože se jim dá hrozit, že je nahradíte levnějším a poslušnějším nekvalifikovaným.


b) "...neironizujte lidi, kteří se přidali k nutné změně kapitalismu po válce, ale neuhlídali si svou elitu, stejně jako francouzští dělníci si nedokázali ohlídat buržoasii."

Rozuměl jsem této Vaší větě extenzivně a myslel jsem, že zahrnuje všechny slušné komunisty, kteří vstoupili do strany z přesvědčení v letech po 2. světové válce.
Nenapadlo mě, že rozlišujete na ty, co po válce vstoupili z přesvědčení a na ty, co vstoupili už do té komunistické strany, která byla mocenským zařízením těch "neuhlídaných elit" a nehodlali za to nést žádnou odpovědnost. Omlouvám se za nepochopení -- Vaší věty i těch, kdo svojí roli v KSČ chápou takovým způsobem.

c) Ne vy jste neuhnul, vy jste se sehnul a dělal panského drába.
A pokud tvrdíte, že jsem uhnul já, prosím, uveďte kde a kdy. Nikdy jsem si nepřipadal jako hrdina, ale prostě nevím, co máte na mysli ...

a jak sem pan Profant vlezl, věděl jsem, co bude následovat, tak jsem tomu uťal tipec hned. Už s tím přestanu. Jen na vysvětlenou pro ty, kdo mne snad trochu poznali a i když si to nemohou ověřit, alespoň tuší, že mi mohou věřit , i kdyxž ro k ničemu není - pannského drába jsem nedělal, učil jsem marxismus, takový k jakému jsem se propracovával a když se pan pROFANT NA ROZDÍL OD OSTATNÍCH ZAČAL S VYUŽITÍM ZNÁMOSTÍ VÝUCE VYHÝBAT, SNAŽIL JSEM SE TOMU ČELIT, ale jen v rámci pravidel výuky, politiku jsem do toho netahal. Pomocnou ruku jsem podával i jiným lidem, kteří byli politicky ohroženi, i když měli jiné názory než já. Ale flákače a ulejváky nemá rád žádný kantor. ALE MARNĚ, ZNÁMOSTI BYLY SILNĚJŠÍ.tOŤ VŠE. A za mnou zůstala moje teorie a od té jsem neuhnul. A ten, kdo studoval marxisticko-leninskou filosofii, aby při nejbližší příležitosti přešel pod křídla pravicové političky a strany, která vyhlašuje, že podporuje kapitalismus, mi nemá co vyčítat. I když nebyl sám.

Máte to trochu pomotané. Vy jste nebyl kantor, ale ideologický kazatel, který otravoval mladým vědcům život na povinném školení vědeckých kádrů. Ale i kdyby jste byl učitel -- v době, kdy jsem podle Vašeho tvrzení vyhybal výuce, jsem už měl doktorát z filosofie a pochybuji, že byste mě mohl něco naučit při přednáškách, které byly zároveň určeny přirodovědcům, ekonomům či právníkům. A kupodivu jsem se těm přednáškám nevyhybal, jen jsem právě v důsledku předchozího vzdělání odmítal souhlasit s těmi dogmatickými bláboly, které jste nám vnucoval.

Mimochodem, neučil jste marxismus, ten jste neznal a neznáte dodneška, ale marxismus-leninismus.

Myslím, že by se mělo nechat osobních sporů a vrátit se k tématu. Jsem taky proti kapitalismu, ale už se přece nelze vrátit k tomu, co bylo. Tak k čemu jsou takové výroky před kamerou? Jenom k pohoršování druhých lidí. Mně je paní Semelové docela líto, že není schopna se od té minulosti odpoutat a najít si něco jiného.

co jsem znal a neznal, je jasně doložitelné v textech z příslušných dob a pokud vím, za panem Profantem nic podobného není,je samozřejmě zábavné,jak on ví co je a co není marxismus a jak to prokazuje službou tomuto režimu a jeho vidění světa tehdy je samozřejmě dáno tím, čím se stal po listopadu. Mimochodem - já Leninovy názory, ke kterým přistupuji stejně kriticky jako k Marxovým - nevidím mezi nimi podstatný rozdíl - limity jsou u obou stejné - považuji za integrální součást marxismu. |Názvu marxismus -leninismus bych se nebránil, nebýt toho, že se stal jakousi signaturou stalinistů, kteří neznají ani Marxe, ani Lenina.
Jinak pan Profant sice hrubou botou, ale přece jen zavadil o problém, který právě ty Leninovy názory potvrzuje. Jak se totiž dívali aspiranti z ČSAV - tedy poměrně reprezentativní vzorek tehdejší inteligence - na marxismus a celé duchovní prostředí tehdejší společnosti. Část jich to rozhodně vnímala tak, jak to předvedl pan Profant. Averze, bez schopnosti hledat a diferencovat a nalezeného použít k řešení problémů. V podstatě marxismus spíše neznali, mnozí pochytili pár dogmatických pouček a domnívali se, že je chceme od nich slyšet. Z toho jsem je, alespoň já, vždycky rychle vyváděl. Jejich postoj rozhodně svědčil o tom že díky rozkladu systému ideologie vládnoucí třídy ztratila půdu pod nohama, a to i když elita leccos z marxismu opustila, event. to přímo potlačovala - zejména vidění skutečné třídní strukturace společnosti.. Nicméně se jí podařilo marxismus zdiskreditovat - už jen tím obrovským rozporem mezi teorií a praxí. Vvědomí části inteligence (asoiuranti nebyli jen mladí!!!) se uzavřelo před vším, co jen zavánělo marxismem - a protože ideologické vakuum může být jen dočasné, ihned toto vakuum zaplnily nejprve určité specifické subideologie privilegovanějších skupin v protosocialismu- hlavně elitářské, technokratické, příp. konsumní (mimochodem jsem tehdy nemohl prosadit do časopisu článek, kde jsem tento proces popisoval, bránil tomu prorektor z VŠP a nakonec vyšel jen s jeho nesouhlasným komentářem z pozic nikoli marxistických, ale stratifikačních!!!!). Ale tyto subideologie už byly jen jistým úvodem masového pronikání buržoasní ideologie - neoliberalismu plus akcentu politického pluralismu a abstraktně chápané demokracie. To už všechno dnes dobře známe - mimo jiné i z těchto diskusí na DR. Ale stav ještě nebyl tak nepříznivý - i v těch dost nepřátelsky naladěných kolektivech naštvaných, utahaných a svými šéfy vykořisťovaných a samozřejmě i špatně placených aspirantů s doktorskými tituly- jich bylo dost vnímavých, kteří dovedli rozlišit holínky a hodinky. Já jsem učil takovou tu marxistickou směs politologie,sociologie a politické ekonomie nazývanou vědecký komunismus, takže nezáleželo na tom, zda šlo o společenskovědní či přírodovědní aspiranty, ti společenskovědní byli v této oblasti často dost negramotní,např. právníci. Ale nejraději jsem se bavil s historiky,archeology a etnografy - leccos jsem se od nich naučil A právě Ti, např. po seznámení s pasážemi z Grundrissů, dostávali velmi dobré nápady i ve svých oborech - a pokud jde o režim, tak dobře chápali, co jim sdělujeme - samozřejmě jsme nebyli zase tak velcí hrdinové a muselo to být trochu zaobalené. Ale stále méně. Lpěl jsem na té výuce proto, že jsem v tom viděl jednu možnost, jak čelit oficiální ideologii na jedné straně a tomu tlaku zprava na straně druhé - ale byla to samozřejmě sisyfovská práce. Pan Profant má pravdu, i když tehdy toho moc nevěděl ani o té buržoasní ideologii, ale jeho jsme opravdu nemohli ničemu naučit – obvyklé spojení běžného vědomí s buržoasní ideologii, jak to Lenin napsal v Co dělat? (to byl mimochodem pro některé aspiranty taky zajímavý objev) Na tom jsem se ale přesvědčil, že systém opravdu asi nemá obranné mechanismy, že ideologie dělnické atd. třídy do něj nepronikne a že to vypadá špatně. Ale s takovým krachem jsem ani já nepočítal. A teď si vezměte tu Martu,ročník 1960, i děti z jiných stalinských či papalášských rodin, v čem vyrůstaly a jak je to zhroucení ideálu, ke kterému se ještě ani nedokázali kriticky postavit, zasáhlo. Proto tu Martu do jisté mítry chápu, ale neomlouvám - a to zejména pro ty další promarněná léta po listopadu. Na lidi jejího typu se vztahuje ten klasický výrok francouzského generála o Bourbonech - nic nezapomněli a ničemu se nenaučili. Dnes ovšem vnímám jako větší nebezpečí ty pragmatiky, kteří Vám vyvrátí všechno, jen aby nebyly ohroženy jejich politické pozice.

Zhroucení ideálu přivodí duševní prázdnotu, která je těžko snesitelná...

A my ženy to vždycky odneseme nejvíc.

"Nic nezapomněli a ničemu se nenaučili"
Autor výroku,Talleyrand, byl za svůj dlouhý politický život ledacos, avšak generálem se nestal nikdy. A totéž platí druhém octi řečeného aforismu, Malletovi du Pan (ten navíc neměl rád vojáky).
Banální nepřesnost, já vím, ale malér je, když se z pdobných nepřesností skládaj celá sdělení.

Pan Profant předvádí co dovede - ale já mu tu radůstku klidně ponechám, moc jich nemá, kariéru má v háji. On jistě ví, kdo to řekl či jaké je to přísloví. Já budu raději zkoumat ten samosprávný model a teorii prcovní hodnoty.
Mimochodem - budou se nám prolínat (jistě i personálně) dvě diskuse - kromě této se rozvíjí pod Dolejšem Zbaví se KSČM atd. Vřele doporučuji.