Právo na Semelovou

Filip Outrata

Podle Filipa Outraty hloupé, ignorantské a hanebné výroky Marty Semelové svědčí o smutném duševním stavu jejich autorky i o současné KSČM. Adekvátním trestem nicméně je nechat je svobodně zaznívat.

Výroky Marty Semelové v pořadu Hyde Park České televize vyvolaly vlnu pobouření a odporu. Není to u poslankyně za KSČM poprvé a jistě ani naposledy. Její poslední vystoupení dosud vyvolalo dvě trestní oznámení, z nichž jeden podali představitelé sdružení ProtiAlt.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Řekněme na úvod zcela bez obalu: to, co Marta Semelová v Hyde Parku říkala, bylo trapné a hanebné, a především obludně hloupé. Nazvat Vasila Biľaka významným politikem Československa a pozitivní postavou je výsměchem nejen historické paměti naprosté většiny občanů takovou pamětí obdařených, ale také statisícům reformních komunistů, pro něž byl právě Vasil Biľak symbolem omezeného a podlého kariéristy, který se nakonec pro svou omezenost nehodil ani Brežněvovi.

Ještě horší je stavět vedle sebe režim v Jižní a Severní Koreji jako mající srovnatelné problémy a tvrdit, že „nakonec i v té jižní části jsou problémy, také kolem hladu“. To je absolutní ztráta smyslu pro proporce provázená asi nejhorším možným komentářem, totiž neuvěřitelným „nebyla jsem tam, takže to nemohu posoudit“.

Okupace v roce 1968 podle Semelové nebyla okupací, ale „internacionální pomocí, která nám ovšem do budoucna udělala mnohé problémy“. To, co na první pohled vypadá jako jemně sarkastické shození fráze „internacionální pomoc“, je ve skutečnosti bohužel smutným svědectvím o duševním stavu a rozhledu autorky těchto slov.

Předmětem trestního oznámení se ale nestal žádný z dosud citovaných výroků, ale jiné dva. První se týká procesu s Miladou Horákovou. Marta Semelová doslova pravila: „Dost pochybuju o tom, že to byla vynucená přiznání. V každém případě je to smutná záležitost. Nemáme z ní nikdo radost.

Marta Semelová. Foto Mikuláš Křepelka, Mediafax

Druhý se týká počtu obětí komunistického režimu. Slova Marty Semelové: „Když sleduju, kdo byl takzvanou obětí komunistického režimu, tak to kolikrát vypadá, že obětí je víc lidí, než má tato země obyvatel.

Podle jednoho z podavatelů trestního oznámení naplňují právě tyto dva výroky tři paragrafy zákona o protiprávnosti komunistického režimu, konkrétně zejména § 405 o popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Marta Semelová těmito výroky měla bagatelizovat zločiny, spáchané komunistickým režimem na jeho oponentech.

Sami podavatelé připouštějí, že jejich trestní oznámení má téměř nulové vyhlídky na úspěch. V každém případě je trestní oznámení přinejmenším příležitost vyjasnit lépe, jaké konkrétní implikace paragrafy o propagaci komunismu a bagatelizaci jeho zločinů mohou mít. Asi přínosnější než spekulovat o osudu trestních oznámení nicméně je zamyslet se nad tím, zda a jak jsou dotčené výroky skutečně nebezpečné.

Paragraf trestající zpochybňování něčeho je sám o sobě podivný. Jakýsi smysl snad dává pouze v situaci čerstvé hrůzné zkušenosti s genocidou obrovských rozměrů a snahy jakýmikoli prostředky zabránit jejímu opakování. V praxi se ovšem tato dobře míněná snaha stane vždy spíš nechtěným nástrojem propagace názorů různých popíračů holocaustu.

Stejně je tomu s výroky, které spíš než jako schvalování genocidia je možné kvalifikovat jako projev hlouposti a omezenosti, a také neúcty ke skutečným obětem teroru a bezpráví. Nejvhodnějším trestem by mělo být samotné jejich publikování, které jejich autora ukáže v plné nahotě a vystaví oprávněnému posměchu.

Tak nějak tomu myslím je i s výroky Marty Semelové. Od toho, aby mohly být jakkoli nebezpečné, je spolehlivě chrání jejich hloupost. Vlastně nejsou ani příliš agresivní, ani nějak rafinované. Nejvíc ze všeho jsou projevem ignorantství. To může jen těžko nadchnout pro jakoukoli ideu, ušlechtilou stejně jako zhoubnou.

Každá společnost, i ta nejsvobodnější, má své názorové okraje, své popírače genocid, stoupence teorií světového spiknutí, nostalgické obdivovatele diktátorů. Bezmála čtvrtstoletí po pádu režimu „reálného socialismu“ pod vládou jedné strany dle názvu „komunistické“ máme již snad právo na to považovat názory typu těch paní Semelové za právě takové názorové okraje.

A to navzdory tomu, že Marta Semelová je funkcionářkou jedné z našich parlamentních stran, dokonce té třetí nejsilnější, byla v čele její pražské kandidátky a její názory zřejmě určitá část členů i voličů této strany sdílí. Pokud by se tyto názory staly v KSČM obecně rozšířenými, vedlo by to, pevně věřím, k její skutečné a definitivní marginalizaci do role zcela okrajového subjektu, o spolupráci s nímž si nikdo nedovolí ani uvažovat.

Je proto nyní na představitelích KSČM, aby se dokázali distancovat od výroků, které si obsahem ani provedením nezadají s Jakešovým extempore na Červeném Hrádku. Může to pro ně být příležitost k vyrovnání s minulostí, což se konkrétně může projevit jen přihlášením k netotalitní a demokratické levicové politice a odsouzením všeho, co je s ní v zásadním rozporu.

Zatím se zdá, že tento úkol spočívá v KSČM na bedrech jediného muže, totiž místopředsedy Jiřího Dolejše. Už sám fakt, že je Dolejš prakticky jediný, kdo se nějakým způsobem otázce vztahu k totalitní minulosti věnuje, však jeho argumentaci ubírá na přesvědčivosti.

Celkem vzato je pochybné, zda po dvou desítkách let pohodlné existence v roli věčně naoko protestní strany bez skutečné odpovědnosti budou čeští a moravští komunisté jako celek skutečné reflexe vlastní minulosti ještě schopni. K dalšímu pohodlnému přežívání se jim totiž určitá dávka nostalgie po normalizační době a dokonce i po Gottwaldovi a Biľakovi hodí.

Co si z celé kauzy vzít za závěr? Právo na svou Semelovou, právo a luxus nechat svobodně zaznívat okrajové a skandální názory, má koneckonců jen taková společnost, která především v praktické, sociální a právní rovině usiluje o spravedlnost a řád, umí se postarat o své nejslabší a dodržuje pravidla, která si sama stanovuje. Pro ni nejsou ani ty nejobludnější názory skutečně nebezpečné.

Naopak ve společnosti, kde nefunguje právo, je pošlapávána spravedlnost a zvyšují se sociální rozdíly, se jindy neškodné názorové okraje (stalinistické, fašizující či antisemitské) snadno mohou stát rakovinou, která rozežere a nakonec požere organismus, který jí umožnil růst. Přes všechny pochybnosti věřme, že my již své právo na Semelovou máme.

    Diskuse
    February 26, 2014 v 8.51
    Silná demokracie
    se vyznačuje tím, že je schopna integrovat kritiku a kritiky. Řekl bych, že komunistická strana není ani příliš kritická, asi tak podobně jako byla za pravicových vlád sociální demokracie, Proalt či někteří anarchisté byli jistě kritičtější. Je to spíše strana konzervativně pragmatická. Konzervativní v tom smyslu, že by chtěla konzervovat dobré i špatné v letech 1948 - 1989 - to ji zajišťuje jak hlasy nostalgiků, tak hlasy současných nespokojenců a těch, kterým se nyní nedaří příliš dobře. Výrazně ovšem komunistům vždy pomáhali a dosud pomáhají, i když už ne tak silně jako v minulosti antikomunisté. Ti jim zajistili privilegované místo mezi kritiky a odpůrci režimu, i když se mu fakticky komunisté velmi rychle přizpůsobili jak v oblasti ekonomické, tak v oblasti politické na rovině soutěže politických stran o moc - je na nich vidět, že je to strana s delší tradicí a politicky zkušenější než všechny naše pravicové strany, které ve své naivitě komunistům nahánějí hlasy svým antikomunismem. Marta Semelová je jen mluvčí husákovských, jakešovských a bilakovských ostatků. Pozornost, kterou se jí dostává, si jistě nezaslouží. Asi se nenašel žádný chytřejší komunista, který by převzal její roli.
    MT
    February 26, 2014 v 10.26

    Z představy, že by měla být Semelová stíhána za své nechutné a otevřeně vyjádřené postoje a názory, se mně dělá špatně.

    Ale také stíhání popíračů holocaustu v některých evropských státech považuju za věc nesprávnou ... a ke všemu do jisté míry za privilegování jedné etnické skupiny ...

    V této věci mi připadá správný přístup Američanů ...

    ??
    February 26, 2014 v 13.47
    Pane Outrato ač komunista, plně s Vámi souhlasím
    Chci jen vysvětlit některé souvislosti. Do důchodu jsem byl dlouhá léta analytikem ÚV KSČM a před listopadem učitelem marxismu na Městské politické škole a pak v ČSAV.Mé názory zformoval rok 1968 (pochopitelně z té reformátorské strany) a od té doby jsem přes různé existenční kompromisy rozpracovával a ještě v minulém systému dokončil kritickou, ale marxistickou analýzu minulého systému - dle mého názoru tzv. protosocialismu, jedné vedlejší varianty v procesu překonávání kapitalismu, který odmítám. Dokončil jsem ji na poč. 80 let, ale samozřejmě nemohl publikovat a šířit. Byl jsem velmi překvapen, když po vzniku nové KSČM (podílel jsem se na porážce směru usilujího o změnu její komunistické identity) zjistil, že se moje koncepce nehodí ani tam a skoro dvacet let jsem bojoval o to aby se závěry z ní a na ní navazující koncepce skutečného samosprávného socialismu projevila v dokumentech KSČM a stanoviscích jejích politiků. Bez ochrany Jiřího Dolejše by mne stalinisté byli sežrali a Marta byla můj významný politický protivník (ale mám tu babu stejně rád, protože je ryzí není kariéristka a umí pracovat v té sociální oblasti, její postoj byl formován stalinsky orientovanou rodinou a dětským zážitkem z r.1968 - kdy ji děti ve škole zbily kvůli komunistickým rodičům - takové věci se skutečně stávaly a už v osmašédesátém mi nezapadaly do tehdy dost naivní víry v Pražské jaro -a hlubokého odporu k celé té partě Bil´ak a spol - s Fojtíkem bojuji do dneška přes tzv. Dialog, kde vystupuje pod pseduonymy, nejčastěji Jan Kůrka). Mé úsilí směrem k vedení a dokumentům strany bylo přes mnohé aktivity a spoustu napsaného elektronického papíru naprosto marné, v poslední době bohužel i vinou Jirky Dolejše, který po letech podlehl pštrosí politice mainstreamu vedení KSČM v centru i regionech - k minulosti má však nadále vnitřně stejný vztah jako já a není sám!!!!). A teď k pochopení samotné KSČM - listopadový, v podstatě kontrarevoluční (Šamalík se hluboce mýlí, i když převrat byl nutný k odstranění slepé varianty) převrat nahnal do jednoho chumlu různé sociální i politicko-názorové elementy. Odešla masa neprivilegovaných zejména dělníků. Přesto zůstala část komunistů různého, bohužel spíše staršího věku, schopná kritičnosti k minulému systému ale nadále protikapitalistická - to jsou ti opravdoví komunisté, i když ne vždy dost informovaní a hlavně aktivní - ti, kdo pracují, nemají čas na stranický život, který se postupnšě stal monopolem seniorů,dosti snadno manipulovatelných těmi pohrobky minulosti a profesionály v politice vůbec. I když tito dědečkové a babky stranu zachránily a projevují do posledního dechu velkou obětavost - mimo jiné i kvůli nim jsem ještě členem. Ovšem - ve straně zůstala i část příslušníků minulé vládnoucí třídy řídícího aparátu, částečně i politického, ideologického či mocenského aparátu. Ani o těch nelze jednoznačně špatně soudit. V drtivé většině jsou z nižších pater minulé elity, žádní boháči co si nakradli a mají protikapitalistické přesvědčení - ovšem takové, jak se rodilo v dobácvh jejich mládí - ˇpo válce a kolem února.Jsou také zformováno i svým omezeným úhlem pohledu řídícího článku v protosocialismu (např. možnost samosprávného socialismu neberou a tvrdě hájí státní vlastnictví).I oni se poučili a chápou (i když vnitřně neradi) ty zločiny padesátých let (méně už normalizace - mají totiž kus pravdy, že by reformátorský vývoj stejně vedl ke kapitalismu, s čímž dnes i já, po analýze bezperspektivního a neopravitelného protosocialismu musím souhlasit - ale i nadále obdfivuji reformátory a nenávidím Bil´ aky - Husák byl trochu něco jiného, bez něj by to asi odneslo víc lidí a hůř) jEJICH VNITŘNÍ KONFLIKT SVĚDOMÍ jim ale nedovoluje vidět ty zločiny systémově a mají tendenci je snižovat, zvláště tváří v tvář zločinům kapitalismu v minulosti i dnes a antikomunistické polistopadové propagandě, která zase věci přehnala na druhou stranu, ty zločiny absolutizovala, ale neanalyzovala objektivně - např. ve srovnání s počátky kapitalismu, s dobovou atmosférou, kde Ti hrdinní bojovníci proti totalitě přecházející hranici byli opravdu lumpové schopní všeho a agenti cizích mocností sledujících ne demokracii ale vlkastní kšeftya moc - ať na mne zs to někldo taky podá trestní oznámení - zopakuji to třeba před soudem.) .Právě anrtikomunismus, který nepravdivě pošpinil značnou část poctivého díla těch dobrých komunistů a tím je neskutečně naštval / i mne - i moji rodiče byli poctivě pracující komunisté z nižších pater elity - ředitelka školy a agronom), takže část z nich podlehla útěšnému neostalinskému náboženství šířenému těmiu skutečnými pohrobky minulosti, kteří ve straně zůstali a vedou dlouhá léta boj za její ovládnutí. Takže strana vnitřně rozporná a nesourodá jak sociálně, tak ideově a politicky.Hodně členů však poro minulost moc smyslu nemá a je jako v každém hnutí pragmatická - třeba lpí na některých dogmatech, ale podpoří "rozumnou" politiku a ta je v té krátkodobé a středně dobé linii v zásadě dobrá a v zájmu neprivilegovaných vrestev. Ve straně zesílil vliv drobných podnikatelů, kteří jako jediní si mohli dovolit se do jisté míry veřejně angažovat (v naší velmi jednostranné demokracii!!!!!). Vedení a aparát strany až na drobné výjimky se opřelo práv ě o tyto pragmatiky a ze strachu před rozpadem strany zmrazilo zkoumání minulosti a zaujímání ideologicky vyhraněnějších stanovisek. Formálně se bádalo dál, ale do dokumentů nepřišlo nic, politici se v televizi pořád kroutili a točili - tím také strana ztrácela. Diskuse uvnotř stranxy se nepřipouštěla, kdoi vyjel moc nalevo nebo moc doprava byl celkem vlídně usměrněn, taková byla a je i cenzura v Hano. Mám vlastní zkušenosti. Takové ty více či méně stalinisticky orientované síly ovládaly zejména pražskou organizaci a nakonec v zápúase dilejšovců a semelovců vynesly Martu až do parlamentu, k zděšení celého pragmatického vedení. Jenomže to dloiuholeté přešlapování nikam nevede - i když má strans štěstí a preavice jí opravdu nahání nejen voliče, ale i členy!!! A mladší generace - ne mládež. Takže si stranická elita zvykla, že se tak dá dobře žít a hodlá tento stav udržovat. Odrazila všechny pokusy na tom něco změnit - ty nebezpoečnější pocházejí od stalinistů, kteří mají dnes více pravdy než kdysi - tahle strans opravdu neníé dlouhodobě udržitelná, dnes je to jen zatím lepší verze soc.dem. Vedení ke kterému se už přidsl i Jirka Dolejš,proto tvrdě odmítá diskusi o zásadnkjěších problémech a nanejvše staví "Potěmkinovy vesnice", jako např. dokument Socialismus pro 21.století - dokonalý hybrid, krterý nikomu neškodí a nikoho nenadchne a hlásí se k samosprávě na nižších článcích a celkovému státnímu vlasdtnictví - což je blbost, protože právě to zkrachovalo. S přáteli jsme se pokusili prosadit alternativu - alespoň k posouzení zároveň s tím oficiálním - špičky to ani nečetly a do stranické diskuse to nepřipustily. Protože není nic závazného (samozřejmě exstují ta všechna stanoviska, se kterými operují naše špičky - omluva z dávného sjezdu, pár stanovisek k výročím a kladenský program, který jde v odmítnutí stalinismu nejdále, ale celkově už nevyhovuje, jenže kdyby nebyl a stalinisté vyhráli při formulacích nového......hrůza pomyslet.
    Takže pánové a dámy - tohle je objektivní analýza zkušeného člena a de facto i aparátníka KSČ a KSČM. Dopouštím se klasického prohřešku, po kterém vždy přicházel trest a odvrhnutí odpadlíka. Jenomže mně nejde o stranu, ale o marxismus, socialismus a zájmy neprivilegovaných a chci využít každé příležitosti, abych napravil u slušných lidí špatný dojem z excesů stalinistů (ale i hlouposti typu výroků předsedy Filipa o Bil´akovi zase diktovaných snahou zalíbit se stalinistům, aby nezlobili - on o takových výrocích moc nepřemýšlí - plácne a basta a nikoho se neptá, totéž u poliiky vůči KLDR ).
    February 26, 2014 v 16.53
    Já bych svým diskusním příspěvkem navázala na to, co napsal Pepík Heller. Myslím, že při posuzování něčí výpovědi by se nikdy nemělo úplně přehlížet, kdo mluví - tedy z jakého prostředí pochází, kdo byli jeho rodiče a jaké zážitky má za sebou. S paní Semelovou (ač se osobně neznáme) mě leccos spojuje: jsme skoro stejně staré, pocházíme z komunistického prostředí a v dětství jsme měly obdobné zážitky z 68. roku. I já si pamatuji na rozbitá okna a šibenice nakreslené na zdech nebo na dveřích. Měla jsem ale to štěstí, že mně kvůli rodičům nikdo fyzicky neublížil.
    Já chápu, že něco takového člověka strašně štve, zvlášť, když se musel později dívat na to, jak byla naše země převálcovaná cizím kapitálem. Jenže je třeba pohlédnout na věc s odstupem. Můj kamarád Jirka Karen tu ve svém nedávném článku napsal, že historii bychom se měli snažit pochopit, nikoliv ji soudit. Ono to asi platí pro obě strany. Je třeba naučit se chápat i zážitky druhých, nejen výhradně ty svoje. Vidět svět i jejich očima. Stát, který popravuje své občany z politických důvodů, se opravdu dopouští zločinu!
    Zákon, který zakazuje svým občanům nahlas říkat, co si myslí, případně o něčem pochybovat, je jenom hloupý. Trvat na tom, co už je dávno překonané je však taky hloupost. Myšlenka komunismu bude ovšem žít dál. Není ale vlastnictvím jedné strany. Já bych si přála, aby byla před lidmi očištěna hlavně ta myšlenka - udržet pohromadě stranu není až tak důležité. Erazim Kohák napsal ve své knížce Domov a dálava, že komunisté měli u nás po válce takový kredit, že by bývali mohli vládnout dlouhá léta i bez násilí. Je smutné, že se stalo to, co se stalo. Přála bych si, aby se to všechno v budoucnu dalo nějak napravit.
    Co je pryč, je pryč. Někdy je lepší odpoutat se od toho, co už je mrtvé. A hlavní je pustit z hlavy jakoukoliv myšlenku na revanš, protože z toho ještě nikdy nic dobrého nevzešlo.
    February 26, 2014 v 19.41
    S inkriminovaným ani s dalšími projevy Semelové, které jsem slyšel nebo četl, nesouhlasím. Mimo jiné hodnotím období 1948 - 1989 zásadně kriticky jako karikaturu socialismu.

    Nechápu, jak mohli někteří obvinit Semelovou za schvalování genocidia. To je přímo v zákoně definováno jako čtyři (dále popsané) druhy činů, kterými někdo projevuje "úmysl zničit úplně nebo částečně některou rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou podobnou skupinu lidí". Semelová nic takového neschvalovala.

    Semelové by snad bylo možné připsat, že schvalovala trestání za politické činy a postoje, které minulý režim označil za trestné. Trestat za politické postoje nepokládám za správné kromě vzácných výjimek, jímž je např, právě schvalování genocidia nebo podněcování k nenávisti k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině , náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod. To se u nás trestá, ale soudy jsou velmi opatrné, nechtějí narušit svobodu projevu, velmi zvažují, kdy už k činu došlo a tresty jsou nízké. Drakonické tresty za politické delikty za minulého režimu jsou odsouzeníhodné.

    Ale trestání za politické postoje a činy provázelo různé revoluce, například Velkou francouzskou revoluci, jejímž plodem je současný systém. Záhy po propuknutí revoluce nastal jakobínský teror. Půl milionu uvězněných a mnoho desítek tisíc popravených za rok (1793 - 1794), to je nepopiratrelná bilance nastolení volnosti, rovnosti a bratrství.

    Jakobínský teror je vypouklým ale přece jen příkladem chování revolucí.

    Chtějí autoři obvinění Semelové schvalování Velké francouzské revoluce (a dalších násilných revolucí) také označit za schvalování genocidia a chtějí pachatele trestat? Nebudeme měřit všem stejným metrem?
    MP
    February 26, 2014 v 20.41
    Souhlasím s F. Outratou
    Ta dáma se znemožnila sama...
    FO
    February 26, 2014 v 22.13
    Pane Hellere, děkuji
    za Váš zasvěcený a osobní pohled zevnitř. Souhlasím že jistou roli sehrává reakce na antikomunismus a jeho projevy, za všechny z poslední doby http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/denne-umre-deset-komunistu-to-je-malo_299390.html#.Uw5Jn0cw-ng nešťastné je, pokud tou reakcí je nostalgické přimknutí se k neostalinismu nebo normalizaci... snad stalinisté v rámci KSČM nebudou mít vrchu. K osobě paní Semelové - a píše to i paní Hájková - uznávám, že asi má sociální cítění, a třeba její článek o bezdomovcích tady na DR byl docela dobrý. Ale ta hloupost jejího projevu, ta je strašlivá...
    February 26, 2014 v 23.52
    pan Tejkl
    právní regulace je vždy konkrétní a nikoliv abstraktiní.Ttakže po tom co Evropa zažila považuji za adekvátní že v trestním zákoně jsou paragrafy na postih propagace hnutí proti lidským právům a popírání jejich činů - americký liberální model je poznamenaný odlišnou zkušeností. Ale každý vina je v právu zkoumána individuelně. Takže co kdo říká, co tím myslí a společenská nebezpečnost je případ od případu a nikoliv paušálně. Viz zákaz Dělnické strany, který sice problém extremismu nevyřeší, ale to ajsný vzkaz společnosti.
    February 27, 2014 v 3.11
    Předmět trestního oznámení
    Marta Semelová doslova pravila:
    „Dost pochybuju o tom, že to byla vynucená přiznání. V každém případě je to smutná záležitost. Nemáme z ní nikdo radost.“

    Publicista Jan Schneider k tomu napsal:
    „Dosti mne štvou ti, kteří hovoří o tom, že proces s Miladou Horákovou byl zmanipulovaný. Ona to tedy nebyla žena, která šla komunistům po krku? Ona to byla asi nějaká kuchyňská cuchta, co z ní to falešné přiznání vymlátili? Podívejte se pozorně na ty filmové záznamy, jak hrdě tam Horáková stojí a říká, že po nich šla a že si přitom byla vědoma i toho, že to něco bude stát. Úžasné. A teď někdo bude tvrdit, že to nebyla pravda? Nikoliv! To jen někomu ve svatém antikomunistickém zápalu dávno došla logika i argumenty.“
    Více v diskuzi zde: http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/padna-odpoved-soudruzky-semelove?showcomments=1#comments

    To jsou dilemata …

    JV
    February 27, 2014 v 6.37
    Abychom v té debatě nezapomněli na podstatné...
    Že komunisté přiznání u soudu vynucovali, o tom existují stovky svědectví těch, kteří ta hrůzná vyšetřování přežili. Někteří, kteří dosud žijí, o tom ještě mohou mluvit. Jiní svá svědectví uvádějí v nesčetných dokumentech a knihách.

    Chce-li někdo tyto zločiny komunismu zpochybňovat, dočkáme se za pár let všeobecného zpochybňování holokaustu.

    A abychom nezapomněli: Milada Horáková a stovky jiných byli komunisty popraveni za to, že buď něco říkali, něco psali anebo si něco mysleli. Nikdo z nich nikoho nezabil. Ukládat trest smrti za toto je zločin prvního formátu. Projevovat v tomto směru nějaké pochopení či toleranci nemá a nesmí mít v tomto světě místo. Jedině před Pánem Bohem, ale o tom tu právě řeč není.

    Tupost výroků paní Semelové, ale nejen jí, ale i předsedy pana Filipa, je opravdu zarážející. Nelze se zbavit dojmu, že jejich účelem je držet při životě podobně tupý a falešný pravicový antikomunismus.

    Jiří Vyleťal
    + Další komentáře