Právo na Semelovou
Filip OutrataPodle Filipa Outraty hloupé, ignorantské a hanebné výroky Marty Semelové svědčí o smutném duševním stavu jejich autorky i o současné KSČM. Adekvátním trestem nicméně je nechat je svobodně zaznívat.
Výroky Marty Semelové v pořadu Hyde Park České televize vyvolaly vlnu pobouření a odporu. Není to u poslankyně za KSČM poprvé a jistě ani naposledy. Její poslední vystoupení dosud vyvolalo dvě trestní oznámení, z nichž jeden podali představitelé sdružení ProtiAlt.
Řekněme na úvod zcela bez obalu: to, co Marta Semelová v Hyde Parku říkala, bylo trapné a hanebné, a především obludně hloupé. Nazvat Vasila Biľaka významným politikem Československa a pozitivní postavou je výsměchem nejen historické paměti naprosté většiny občanů takovou pamětí obdařených, ale také statisícům reformních komunistů, pro něž byl právě Vasil Biľak symbolem omezeného a podlého kariéristy, který se nakonec pro svou omezenost nehodil ani Brežněvovi.
Ještě horší je stavět vedle sebe režim v Jižní a Severní Koreji jako mající srovnatelné problémy a tvrdit, že „nakonec i v té jižní části jsou problémy, také kolem hladu“. To je absolutní ztráta smyslu pro proporce provázená asi nejhorším možným komentářem, totiž neuvěřitelným „nebyla jsem tam, takže to nemohu posoudit“.
Okupace v roce 1968 podle Semelové nebyla okupací, ale „internacionální pomocí, která nám ovšem do budoucna udělala mnohé problémy“. To, co na první pohled vypadá jako jemně sarkastické shození fráze „internacionální pomoc“, je ve skutečnosti bohužel smutným svědectvím o duševním stavu a rozhledu autorky těchto slov.
Předmětem trestního oznámení se ale nestal žádný z dosud citovaných výroků, ale jiné dva. První se týká procesu s Miladou Horákovou. Marta Semelová doslova pravila: „Dost pochybuju o tom, že to byla vynucená přiznání. V každém případě je to smutná záležitost. Nemáme z ní nikdo radost.“
Druhý se týká počtu obětí komunistického režimu. Slova Marty Semelové: „Když sleduju, kdo byl takzvanou obětí komunistického režimu, tak to kolikrát vypadá, že obětí je víc lidí, než má tato země obyvatel.“
Podle jednoho z podavatelů trestního oznámení naplňují právě tyto dva výroky tři paragrafy zákona o protiprávnosti komunistického režimu, konkrétně zejména § 405 o popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Marta Semelová těmito výroky měla bagatelizovat zločiny, spáchané komunistickým režimem na jeho oponentech.
Sami podavatelé připouštějí, že jejich trestní oznámení má téměř nulové vyhlídky na úspěch. V každém případě je trestní oznámení přinejmenším příležitost vyjasnit lépe, jaké konkrétní implikace paragrafy o propagaci komunismu a bagatelizaci jeho zločinů mohou mít. Asi přínosnější než spekulovat o osudu trestních oznámení nicméně je zamyslet se nad tím, zda a jak jsou dotčené výroky skutečně nebezpečné.
Paragraf trestající zpochybňování něčeho je sám o sobě podivný. Jakýsi smysl snad dává pouze v situaci čerstvé hrůzné zkušenosti s genocidou obrovských rozměrů a snahy jakýmikoli prostředky zabránit jejímu opakování. V praxi se ovšem tato dobře míněná snaha stane vždy spíš nechtěným nástrojem propagace názorů různých popíračů holocaustu.
Stejně je tomu s výroky, které spíš než jako schvalování genocidia je možné kvalifikovat jako projev hlouposti a omezenosti, a také neúcty ke skutečným obětem teroru a bezpráví. Nejvhodnějším trestem by mělo být samotné jejich publikování, které jejich autora ukáže v plné nahotě a vystaví oprávněnému posměchu.
Tak nějak tomu myslím je i s výroky Marty Semelové. Od toho, aby mohly být jakkoli nebezpečné, je spolehlivě chrání jejich hloupost. Vlastně nejsou ani příliš agresivní, ani nějak rafinované. Nejvíc ze všeho jsou projevem ignorantství. To může jen těžko nadchnout pro jakoukoli ideu, ušlechtilou stejně jako zhoubnou.
Každá společnost, i ta nejsvobodnější, má své názorové okraje, své popírače genocid, stoupence teorií světového spiknutí, nostalgické obdivovatele diktátorů. Bezmála čtvrtstoletí po pádu režimu „reálného socialismu“ pod vládou jedné strany dle názvu „komunistické“ máme již snad právo na to považovat názory typu těch paní Semelové za právě takové názorové okraje.
A to navzdory tomu, že Marta Semelová je funkcionářkou jedné z našich parlamentních stran, dokonce té třetí nejsilnější, byla v čele její pražské kandidátky a její názory zřejmě určitá část členů i voličů této strany sdílí. Pokud by se tyto názory staly v KSČM obecně rozšířenými, vedlo by to, pevně věřím, k její skutečné a definitivní marginalizaci do role zcela okrajového subjektu, o spolupráci s nímž si nikdo nedovolí ani uvažovat.
Je proto nyní na představitelích KSČM, aby se dokázali distancovat od výroků, které si obsahem ani provedením nezadají s Jakešovým extempore na Červeném Hrádku. Může to pro ně být příležitost k vyrovnání s minulostí, což se konkrétně může projevit jen přihlášením k netotalitní a demokratické levicové politice a odsouzením všeho, co je s ní v zásadním rozporu.
Zatím se zdá, že tento úkol spočívá v KSČM na bedrech jediného muže, totiž místopředsedy Jiřího Dolejše. Už sám fakt, že je Dolejš prakticky jediný, kdo se nějakým způsobem otázce vztahu k totalitní minulosti věnuje, však jeho argumentaci ubírá na přesvědčivosti.
Celkem vzato je pochybné, zda po dvou desítkách let pohodlné existence v roli věčně naoko protestní strany bez skutečné odpovědnosti budou čeští a moravští komunisté jako celek skutečné reflexe vlastní minulosti ještě schopni. K dalšímu pohodlnému přežívání se jim totiž určitá dávka nostalgie po normalizační době a dokonce i po Gottwaldovi a Biľakovi hodí.
Co si z celé kauzy vzít za závěr? Právo na svou Semelovou, právo a luxus nechat svobodně zaznívat okrajové a skandální názory, má koneckonců jen taková společnost, která především v praktické, sociální a právní rovině usiluje o spravedlnost a řád, umí se postarat o své nejslabší a dodržuje pravidla, která si sama stanovuje. Pro ni nejsou ani ty nejobludnější názory skutečně nebezpečné.
Naopak ve společnosti, kde nefunguje právo, je pošlapávána spravedlnost a zvyšují se sociální rozdíly, se jindy neškodné názorové okraje (stalinistické, fašizující či antisemitské) snadno mohou stát rakovinou, která rozežere a nakonec požere organismus, který jí umožnil růst. Přes všechny pochybnosti věřme, že my již své právo na Semelovou máme.
Z představy, že by měla být Semelová stíhána za své nechutné a otevřeně vyjádřené postoje a názory, se mně dělá špatně.
Ale také stíhání popíračů holocaustu v některých evropských státech považuju za věc nesprávnou ... a ke všemu do jisté míry za privilegování jedné etnické skupiny ...
V této věci mi připadá správný přístup Američanů ...
Takže pánové a dámy - tohle je objektivní analýza zkušeného člena a de facto i aparátníka KSČ a KSČM. Dopouštím se klasického prohřešku, po kterém vždy přicházel trest a odvrhnutí odpadlíka. Jenomže mně nejde o stranu, ale o marxismus, socialismus a zájmy neprivilegovaných a chci využít každé příležitosti, abych napravil u slušných lidí špatný dojem z excesů stalinistů (ale i hlouposti typu výroků předsedy Filipa o Bil´akovi zase diktovaných snahou zalíbit se stalinistům, aby nezlobili - on o takových výrocích moc nepřemýšlí - plácne a basta a nikoho se neptá, totéž u poliiky vůči KLDR ).
Já chápu, že něco takového člověka strašně štve, zvlášť, když se musel později dívat na to, jak byla naše země převálcovaná cizím kapitálem. Jenže je třeba pohlédnout na věc s odstupem. Můj kamarád Jirka Karen tu ve svém nedávném článku napsal, že historii bychom se měli snažit pochopit, nikoliv ji soudit. Ono to asi platí pro obě strany. Je třeba naučit se chápat i zážitky druhých, nejen výhradně ty svoje. Vidět svět i jejich očima. Stát, který popravuje své občany z politických důvodů, se opravdu dopouští zločinu!
Zákon, který zakazuje svým občanům nahlas říkat, co si myslí, případně o něčem pochybovat, je jenom hloupý. Trvat na tom, co už je dávno překonané je však taky hloupost. Myšlenka komunismu bude ovšem žít dál. Není ale vlastnictvím jedné strany. Já bych si přála, aby byla před lidmi očištěna hlavně ta myšlenka - udržet pohromadě stranu není až tak důležité. Erazim Kohák napsal ve své knížce Domov a dálava, že komunisté měli u nás po válce takový kredit, že by bývali mohli vládnout dlouhá léta i bez násilí. Je smutné, že se stalo to, co se stalo. Přála bych si, aby se to všechno v budoucnu dalo nějak napravit.
Co je pryč, je pryč. Někdy je lepší odpoutat se od toho, co už je mrtvé. A hlavní je pustit z hlavy jakoukoliv myšlenku na revanš, protože z toho ještě nikdy nic dobrého nevzešlo.
Nechápu, jak mohli někteří obvinit Semelovou za schvalování genocidia. To je přímo v zákoně definováno jako čtyři (dále popsané) druhy činů, kterými někdo projevuje "úmysl zničit úplně nebo částečně některou rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou podobnou skupinu lidí". Semelová nic takového neschvalovala.
Semelové by snad bylo možné připsat, že schvalovala trestání za politické činy a postoje, které minulý režim označil za trestné. Trestat za politické postoje nepokládám za správné kromě vzácných výjimek, jímž je např, právě schvalování genocidia nebo podněcování k nenávisti k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině , náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod. To se u nás trestá, ale soudy jsou velmi opatrné, nechtějí narušit svobodu projevu, velmi zvažují, kdy už k činu došlo a tresty jsou nízké. Drakonické tresty za politické delikty za minulého režimu jsou odsouzeníhodné.
Ale trestání za politické postoje a činy provázelo různé revoluce, například Velkou francouzskou revoluci, jejímž plodem je současný systém. Záhy po propuknutí revoluce nastal jakobínský teror. Půl milionu uvězněných a mnoho desítek tisíc popravených za rok (1793 - 1794), to je nepopiratrelná bilance nastolení volnosti, rovnosti a bratrství.
Jakobínský teror je vypouklým ale přece jen příkladem chování revolucí.
Chtějí autoři obvinění Semelové schvalování Velké francouzské revoluce (a dalších násilných revolucí) také označit za schvalování genocidia a chtějí pachatele trestat? Nebudeme měřit všem stejným metrem?
„Dost pochybuju o tom, že to byla vynucená přiznání. V každém případě je to smutná záležitost. Nemáme z ní nikdo radost.“
Publicista Jan Schneider k tomu napsal:
„Dosti mne štvou ti, kteří hovoří o tom, že proces s Miladou Horákovou byl zmanipulovaný. Ona to tedy nebyla žena, která šla komunistům po krku? Ona to byla asi nějaká kuchyňská cuchta, co z ní to falešné přiznání vymlátili? Podívejte se pozorně na ty filmové záznamy, jak hrdě tam Horáková stojí a říká, že po nich šla a že si přitom byla vědoma i toho, že to něco bude stát. Úžasné. A teď někdo bude tvrdit, že to nebyla pravda? Nikoliv! To jen někomu ve svatém antikomunistickém zápalu dávno došla logika i argumenty.“
Více v diskuzi zde: http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/padna-odpoved-soudruzky-semelove?showcomments=1#comments
To jsou dilemata …
Chce-li někdo tyto zločiny komunismu zpochybňovat, dočkáme se za pár let všeobecného zpochybňování holokaustu.
A abychom nezapomněli: Milada Horáková a stovky jiných byli komunisty popraveni za to, že buď něco říkali, něco psali anebo si něco mysleli. Nikdo z nich nikoho nezabil. Ukládat trest smrti za toto je zločin prvního formátu. Projevovat v tomto směru nějaké pochopení či toleranci nemá a nesmí mít v tomto světě místo. Jedině před Pánem Bohem, ale o tom tu právě řeč není.
Tupost výroků paní Semelové, ale nejen jí, ale i předsedy pana Filipa, je opravdu zarážející. Nelze se zbavit dojmu, že jejich účelem je držet při životě podobně tupý a falešný pravicový antikomunismus.
Jiří Vyleťal
Proto je smutné a indoletní podobné kauzy neustále relativizovat a už vůbec naznačovat, že si potrestaní svůj trest zasloužili, končící až v hyperbole "psovi psí smrt". I proto obecně KSČM procesy z 50. let jasně odsoudila a proto Filip, Ransdorf a další přispěli na pomník Milady Horákové.
Řada usnesení KSČM k minulosti jsou jasná - usnesení jsou přijímána kolektivně, takže neplatí že bych snad jejich připomenutím byl sám voják v poli. Jen se jejich reflexe řídí zájmem nenabudit extrémní poly debaty či iracionálně obranářský reflex - viz úterní absurdní exhibice antikomunistů na hřbitově v Olšanech.
Proč bychom se sakryš měli dočkat "všeobecného zpochybňování holocaustu", pane Vyleťale?
Jděte mi k čertu s takovou argumentací - to si myslíte, že před ní padnu na zadek?
To snad považujete představu a tvrzení, že holocaust NEBYL, za něco tak pravděpodobného, že se to jakožto "pravda" bude šířit všemi kanály a zakontaminuje svět ...
... když se tomu nebudeme bránit?
Takhle jste to - aspoň doufám - snad nemyslel?
Prostě budou podivíni, jako jsou tací, kteří nevěří, že člověk v létě 1969 (nebo potom) přistál na Měsíci.
Bude jich jistý počet ... proč všeobecné popírání holocaustu?
... co Vás k tomu vede ...
Váš typ argumentace používaly v historii ti, kteří bránili svobodě projevu ...
... a to, co Ing. Dolejš nazývá s takovým náboženským respektem "evropskou zkušeností" je jenom jinak přestrojený důvod použitý v dávné minulosti stokrát, dvěstěkrát ...
Dost mě zarazilo, že jako kontroverzní výrok bylo například v HN považováno i to, že je potřeba se na události dívat v kontextu doby. Ve skutečnosti, pokud bychom se na popravu Milady Horákové podívali skutečně z hlediska historického kontextu, pořád by se jednalo u justiční vraždu. Divím se, že tato kritika vůči Martě Semelové nebyla veřejně vznesena.
Jednoduše řečeno, kdyby se méně vytahovaly emoce a raději se zapracovalo na argumentech, bylo by jednodušší s těmito názory bojovat.
Toto nepovažuji za porušování svobody slova. Kdybych jako člen ODS v předvolební kampani propagoval Marxe, je zjevné, jak bych dopadl. Pokud má strana nějaký program a stanovy a člen této strany tento program nedodržuje a stranu evidentně poškozuje, je to jen obrana před jejím mediálním znemožněním. Pokud uvnitř KSČM nezazněla dostatečně silná kritika, znamená to jediné - strana něco veřejně říká a něco jiného si soukromě myslí. Pak by nemělo být překvapením, že KSČM se neustále "omlouvá za minulost", ale nikdo tomu nevěří.
Semelová má řadu možností, kde se realizovat. Existuje přece i totalitní KSČ (v posledních volbách dokonce postavila v některých krajích kandidátky), existuje stalinistický Klub českého pohraničí, její fašizující názory by se dobře uplatnily třeba u Nacionálních bolševiků atd atd.
Glasnosť také nepřinesla hned samouzdravení. Takže proti liberálním ideálům stojí praxe, která - a to bych zdůraznil - zas tak restriktivní není. Vemte si jak často jsou paragrafy 403, 404 a 405 trestního zákonu účinně uplatněny.
Tady nejde o neadekvátní zákon, ale o mediální hysterii - souhlasím s I. Recmanovou, že by oběma stranám sporu neuškodilo malé školení z toho jak to s procesy a invazí bylo. Bez mytologie a agreese to rozebrat a vyvrátit bludy.
Vy se vší vážností tvrdíte, že v roce 1968 byli komunisté pronásledováni?
Napsala jsem jasně, že mně (na rozdíl od paní Semelové, která byla údajně zbita dětmi ve škole) nikdo neublížil. Jenom k nám přestala chodit má kamarádka. A ta rozbitá okna jsme měli taky, to vím zcela určitě.
Překvapuje mě, jak si spousta lidí myslí, že ta záležitost s paní Semelovou je věcí rozumu a vysvětlování omylů. Slečna Recmanová píše "kdyby se více argumentovalo a méně vytahovaly emoce". Kam se ovšem ty emoce mají dát, to už se nikdo neptá. S tím prostě nic nenadělá žádný zákon. Copak nikdo neví, že někdy člověk musí něco udělat nebo říct, i kdyby bylo deset zákonů?
Přesto všechno si myslím, že když má paní Semelová dost síly na to, aby dělala poslankyni, musí mít taky dost síly na to, aby své emoce ovládla.
Ale zpět - žvanivý důchodce se zase jednou rozkecal - kdo zná historii a průběhy systémových změn - revolucí apod., tak ví, že těchto procesů se vždy účastní různé síly a že zatím žádná neprobíhala tak, aby byly vyloučeny excesy a postihy nevinných (i za americké revoluce tomu tak bylo-britští loyalisté, včetně civilistů!!!) o dnešní k fašismu spějící Ukrajině ani nemluvě. Takže pane Kubičko, Vaše otázka nebyla moc inteligentní - byla by omluvitelná jen mládím - a to se Vás myslím týká.
Na závěr osobní poznámka - zažil jsem dva velké společenské pohyby s akcemi na ulicích apod. - 1968/69 a 1989 - tedy jeden náběh k revoouci a jednu kontrarevoluci a kdybych nebyl marxista, tak se budu modlit, abych už nic podobného nezažil. Je to sice velký zážitek formující leckdy celý život lidí, je to přímo opium, zejména pro mladé, ale bohužel - vedle užasných pozitiv to v lidech zatím uvolňovalo i velká negativa . lidi dokážou strašně blbnout a vyřizovat si osobní účty - proto promýšlím přechod k samosprávnému socialismu jako sice revoluci, ale tišší a uměřenejší, která by dávala šance i těm, které je nutno porazit. V dějinách jsou i takové příklady.
Přesto se tomu asi nelze vyhnout. Revoluce jako zásadní kvalitativní změny jsou v dějinách potřebné. Ale měly by asi být tišší a umírněnější. A měl by to být posun k něčemu novému, ne ke starému.
Pokud by minulý režim sešel s cesty ideálu socialistické revoluce, měla by v této formální logice přijít nová revoluce která by byla pohybem vpřed
Také někteří autoři perestrojky volali po tom, že reforma režimu je
málo - že se společenské vztahy měly proměnit revolučně.
Na druhé straně je vrácení se zpět do řečiště historického proudu kapitalismu revolucí či devolucí ? Nejde ani o pouhou thermidorizaci, protože thermidor už návratem k feudalismus nebyl.
Rozhodně nebyl pouhým mocenský převratem jak kritici listopadu
občas tvrdí. - by´t se na změnách (zejm. na východ od nás) podílela část bývalých mocenských elit, které vzali věc kapitalismu do svých rukou..
a) Podat na Semelovou trestní oznámení předvést svoje nepovědomí o právu a zároveň ji poskytnout mediální pozornost, tak drahou hysterkám a neschopným politikům; čili smiřlivěji s biblí: "Neodpovídej bláznovi po bláznovství jeho, aby se nezdál moudrým ve svých očích."
b) Politická strana, která se nechá touto dámou reprezentovat a jejíž jediná reakce na takto skandální výroky komentář: "Je to v pořádku, členové našeho vedení přece už dávno přispěli na pomník Milady Horákové a tím považujeme věc za vyřízenou." si -- v tom máte nesporně pravdu -- o sobě sama na první pohled vystavuje velmi nelichotivé vysvědčení.
I když z pohledu bolševické taktiky: Semelová je užtečný idot, který živí ideologický antikomunismus. Antikomunismus, který KSČM zoufale potřebuje, aby ji někdo bral vážně. A Semelová přitom úspěšně zakrývá Hellery a podobné nešťastné dogmatiky.
Když komunisté mluví o kontrarevoluci, tak je to směšné. Největší kontrarevoluci prováděli sami v letech 1969 - 1989 a ostatně to, co se dělo v letech 1948 - 1967 lze považovat za první kontrarevoluci. Za revoluci bych považoval vyhlášení republiky v roce 1918, demokratizaci 1968 za pokus o zlidštění dikatury, 1989 - obnovení demokracie, ale doprovázené zpackanou ekonomickou transformací.
Z mého stavu prohlašuji, že výroky paní Semelové cítím jako přifoukávání do čmoudící hromady antikomunismu. A na tom jedovatém pachu - již po čtvrt století - mají zájem ti kterým je demokracie buď buřt nebo pouhým zdrojem jak se k buřtu dostat.
Tedy korporace klausiánů a neeurokomunistů....bych adresně dodal.
A ty řeči o roce 1948-jako o kontrarevoluci? To ne, byl to polovičatý a deformovaný krok, ale alespoň pokus jít dopředu a jako takový leccos dobrého přinesl. To že tuhle revoluci ukradl a zneužil nový vládnoucí řídící aparát - to není nic divnéhl - totéž potkalo neprivilegovan=vrstvy účastnícé se francouzské, anglické a americké revoluce. Reálný hegemon revoluce a její hybné síly nebyo nikdy totéž. No a ta anglická oranžistická Slavná revoluce? To bylo jen doklepávání buržoasní revoluce v rovině politiky, ekonomicky proběhla už před začátkrem té politické, v době ohrazování a kšeftování s vlnou s Holandskem. Nemyslíte, že materialistické pojetí dějin je lepší výklad a dává taky reálnější pohled na to, co byste Vy osobně chtěl - tu čistou demokracii?
Ale k tomu podstatnému. Zákon, který požadoval, aby učitelé měli odpovídající kvalifikaci, byl přijat před deseti lety. Se systémem odkladů, který kupříkladu umožňoval každému tehdejšímu padesátiletému učiteli (resp. učitelce, ono se to mnoha učitelů netýkalo), aby v klidu došel bez potřebné kvalifikace do důchodu. I dnes působí zcela jednoznačně odklad v případě, že začne studovat. A pamatuje se i na ty, kteří získali, jak říkáte, to minimum tvrdou praxí.
V pořádku ta ovšem situace není. Zákon a jeho implementace původně předpokládal řadu kariérních cest. A to by stálo peníze, které Topolánek a ti po něm rádi použili jinde. Ale i přesto to není tak, že by dnes někdo postavil ty učitele, kteří se deset let neobtěžovali svojí situaci řešit, náhle před hotovou věc.
Ale nějak jste zřejmě pozapomněl na můj věk - nemohl jsem po únoru hlídat elitu už z toho jednoduchého důvodu, že jsem se narodil 1947 a v roce 1968 jsem byl jako každý student aktivní reformátor a obranu Pražskéhjo jara jsem psal, kdxž už mnoho mých kolegů se staralo jen o kariéru po škole. Pravda, díky pomoci tehdejších revizionistů na FF, jsem tím proplul tak, že jsem si mohl vcelku dělat co chtěl s nikoho to nezajímalo, připouštím, že jsem v tomto smyslu kolaboroval s elitou tak, jako Galileo a Bruno s církví - ale neuhnul jsem, což se o Vás říci nedá. Tak jděte strašit někam jinam, vím, co dovedete a jak, kdxž VÁS NĚLKDO PŘITLaČÍ KE ZDI, UDĚLÁTE OBRAT A ŘEKNETE, ŽE JSTE TO MYSLEL ÚPLNĚ JINAK. tAK - DOUFÁM, ŽE JSEM vÁM VZAL MUNICI, KTEROU JSTE MĚL PŘIPRAVENOU. Samozřejmě, že ti, kdo Vás neznají, Vám budou věřit. Ale pravda je pravda - o ty učitele tolik nejde, chtěl jsem jen podtrhnout hloupost vstpu pana Konvalinky, jestli je to Váš kamarád, tak to leccos vysvětluje. Unbtěch učitelů je ale jasné, že to je všechno je jen záminka k zdůvodnění masového propouštění - ale já znám tu situaci dole, takže nařízení Vašich kamarádů nahoře je jedna věc a život je druhá.
"Diskusní fórum má sloužit k výměně názorů a argumentů, prezentování doplňujících informací, souvislostí a podobně. Diskusní fórum nemá sloužit ke vzájemnému urážení, spamování, chatování apod."
Svoje účty s Martinem Profantem byste si opravdu měl vyřizovat někde jinde.
A co se těch učitelů týče -- on ten požadavek kvalifikace souvisel a souvisí velmi drsně s jejich postavením. Formálně nekvalifikovaného kantora můžete platit pod tabulkovým platem, snáz ho vyhodíte, lépe zdůvodníte, proč s ním uzavíráte smlouvu vždycky jen na deset měsíců; prostě se snáz dře z kůže (čili vykořisťuje). A nejen on, ale také jeho formálně kvalifikovaní kolegové, protože se jim dá hrozit, že je nahradíte levnějším a poslušnějším nekvalifikovaným.
b) "...neironizujte lidi, kteří se přidali k nutné změně kapitalismu po válce, ale neuhlídali si svou elitu, stejně jako francouzští dělníci si nedokázali ohlídat buržoasii."
Rozuměl jsem této Vaší větě extenzivně a myslel jsem, že zahrnuje všechny slušné komunisty, kteří vstoupili do strany z přesvědčení v letech po 2. světové válce.
Nenapadlo mě, že rozlišujete na ty, co po válce vstoupili z přesvědčení a na ty, co vstoupili už do té komunistické strany, která byla mocenským zařízením těch "neuhlídaných elit" a nehodlali za to nést žádnou odpovědnost. Omlouvám se za nepochopení -- Vaší věty i těch, kdo svojí roli v KSČ chápou takovým způsobem.
c) Ne vy jste neuhnul, vy jste se sehnul a dělal panského drába.
A pokud tvrdíte, že jsem uhnul já, prosím, uveďte kde a kdy. Nikdy jsem si nepřipadal jako hrdina, ale prostě nevím, co máte na mysli ...
Mimochodem, neučil jste marxismus, ten jste neznal a neznáte dodneška, ale marxismus-leninismus.
Jinak pan Profant sice hrubou botou, ale přece jen zavadil o problém, který právě ty Leninovy názory potvrzuje. Jak se totiž dívali aspiranti z ČSAV - tedy poměrně reprezentativní vzorek tehdejší inteligence - na marxismus a celé duchovní prostředí tehdejší společnosti. Část jich to rozhodně vnímala tak, jak to předvedl pan Profant. Averze, bez schopnosti hledat a diferencovat a nalezeného použít k řešení problémů. V podstatě marxismus spíše neznali, mnozí pochytili pár dogmatických pouček a domnívali se, že je chceme od nich slyšet. Z toho jsem je, alespoň já, vždycky rychle vyváděl. Jejich postoj rozhodně svědčil o tom že díky rozkladu systému ideologie vládnoucí třídy ztratila půdu pod nohama, a to i když elita leccos z marxismu opustila, event. to přímo potlačovala - zejména vidění skutečné třídní strukturace společnosti.. Nicméně se jí podařilo marxismus zdiskreditovat - už jen tím obrovským rozporem mezi teorií a praxí. Vvědomí části inteligence (asoiuranti nebyli jen mladí!!!) se uzavřelo před vším, co jen zavánělo marxismem - a protože ideologické vakuum může být jen dočasné, ihned toto vakuum zaplnily nejprve určité specifické subideologie privilegovanějších skupin v protosocialismu- hlavně elitářské, technokratické, příp. konsumní (mimochodem jsem tehdy nemohl prosadit do časopisu článek, kde jsem tento proces popisoval, bránil tomu prorektor z VŠP a nakonec vyšel jen s jeho nesouhlasným komentářem z pozic nikoli marxistických, ale stratifikačních!!!!). Ale tyto subideologie už byly jen jistým úvodem masového pronikání buržoasní ideologie - neoliberalismu plus akcentu politického pluralismu a abstraktně chápané demokracie. To už všechno dnes dobře známe - mimo jiné i z těchto diskusí na DR. Ale stav ještě nebyl tak nepříznivý - i v těch dost nepřátelsky naladěných kolektivech naštvaných, utahaných a svými šéfy vykořisťovaných a samozřejmě i špatně placených aspirantů s doktorskými tituly- jich bylo dost vnímavých, kteří dovedli rozlišit holínky a hodinky. Já jsem učil takovou tu marxistickou směs politologie,sociologie a politické ekonomie nazývanou vědecký komunismus, takže nezáleželo na tom, zda šlo o společenskovědní či přírodovědní aspiranty, ti společenskovědní byli v této oblasti často dost negramotní,např. právníci. Ale nejraději jsem se bavil s historiky,archeology a etnografy - leccos jsem se od nich naučil A právě Ti, např. po seznámení s pasážemi z Grundrissů, dostávali velmi dobré nápady i ve svých oborech - a pokud jde o režim, tak dobře chápali, co jim sdělujeme - samozřejmě jsme nebyli zase tak velcí hrdinové a muselo to být trochu zaobalené. Ale stále méně. Lpěl jsem na té výuce proto, že jsem v tom viděl jednu možnost, jak čelit oficiální ideologii na jedné straně a tomu tlaku zprava na straně druhé - ale byla to samozřejmě sisyfovská práce. Pan Profant má pravdu, i když tehdy toho moc nevěděl ani o té buržoasní ideologii, ale jeho jsme opravdu nemohli ničemu naučit – obvyklé spojení běžného vědomí s buržoasní ideologii, jak to Lenin napsal v Co dělat? (to byl mimochodem pro některé aspiranty taky zajímavý objev) Na tom jsem se ale přesvědčil, že systém opravdu asi nemá obranné mechanismy, že ideologie dělnické atd. třídy do něj nepronikne a že to vypadá špatně. Ale s takovým krachem jsem ani já nepočítal. A teď si vezměte tu Martu,ročník 1960, i děti z jiných stalinských či papalášských rodin, v čem vyrůstaly a jak je to zhroucení ideálu, ke kterému se ještě ani nedokázali kriticky postavit, zasáhlo. Proto tu Martu do jisté mítry chápu, ale neomlouvám - a to zejména pro ty další promarněná léta po listopadu. Na lidi jejího typu se vztahuje ten klasický výrok francouzského generála o Bourbonech - nic nezapomněli a ničemu se nenaučili. Dnes ovšem vnímám jako větší nebezpečí ty pragmatiky, kteří Vám vyvrátí všechno, jen aby nebyly ohroženy jejich politické pozice.
Autor výroku,Talleyrand, byl za svůj dlouhý politický život ledacos, avšak generálem se nestal nikdy. A totéž platí druhém octi řečeného aforismu, Malletovi du Pan (ten navíc neměl rád vojáky).
Banální nepřesnost, já vím, ale malér je, když se z pdobných nepřesností skládaj celá sdělení.
Mimochodem - budou se nám prolínat (jistě i personálně) dvě diskuse - kromě této se rozvíjí pod Dolejšem Zbaví se KSČM atd. Vřele doporučuji.