Ilegalita komunistům prospěje
Jan MiesslerNečasovou koalicí plánovaný zákaz KSČM může komunisty zocelit, pročistit jim duši i hlavu a přivést je na nové myšlenky, kterých se jim momentálně nedostává.
Zatímco ve Spojených státech mohou jedenadvacetiletí konečně přičichnout ke skleničce whisky, pivem nasáklá Česká republika se dvacet jedna let po pádu komunistického režimu hodlá pochlapit tím, že konečně zakáže komunisty.
Podle lékařů jsou účinky alkoholu na lidské zdraví spíše negativní, někteří ho dokonce pokládají za jed. Účinky chystaného zákazu třetí až čtvrté nejsilnější strany na českou post-pubescentní demokracii zase kvalifikovaně rozeberou politologové. Jedno je však jisté už nyní: samotným komunistům ilegalita prospěje.
Zaprvé se tím zbaví nařčení, že kolaborují se systémem. Všichni si ještě pamatují na volby nynějšího pana prezidenta a také na způsob, jakým byl zvolen. Všichni také mají na očích podivné komunální koalice, na kterých je KSČM ochotna se podílet - často k hrůze ústředí Občanských demokratů, které aby kvůli tomu rušilo vlastní neposedné stranické buňky.
Všichni si také můžou na internetu dohledat, že spousta stranických funkcionářů vedle politiky rovněž soukromě podniká, což je ze všeho nejhorší. Komunista by zkrátka neměl být kapitalistou, případné ohánění se továrníkem Engelsem tento dialektický rozpor nevyřeší. Marxe a jeho rodinu dnes žádný ze zámožných komunistických funkcionářů živit nemusí.
Zadruhé by se oddělila zrna od plev. Konspirace je přece jenom něco jiného než vysedávání v parlamentní žvanírně (Leninův citát). A přiznejme si: soudruhů a soudružek, kteří by do toho skutečně šli, asi nebude mnoho. Tisknout buřičské letáky je sice ve 21. století díky moderním technologiím snazší, než to bylo za nacistické okupace, a tábory na okraji Prahy hrozí zatím jenom bezdomovcům. Jenomže lidí s elánem takového Julka Fučíka zatím v řadách strany jaksi není vidět. Ale třeba by právě ilegalita nějaké ty nové Julky vygenerovala.
Zatřetí by konečně spadla současnému režimu maska tolerance. Prohnilá imperialistická zlotřilost by se ukázala ve své nahotě a komunisté by jí mohli nastavit zrcadlo. Už žádné pravdoláskaření a „nejsme jako oni“, pěkně zase klasický třídní boj ctihodných členů společnosti proti komunistické lůze, se vším, co k tomu patří.
Kromě pročištění zápasiště o národní budoucnost, ujasnění morálních a politických mantinelů a zocelení stranického organismu by ale ilegalita dala straně především příležitost všechno znovu pořádně promyslet. Aby - až to kapitalisti z Wall Streetu všechno vytunelují a přijde revoluce - soudruzi s hrůzou nezjistili, že jsou vlastně jen stejným spolkem buržoustů jako všichni ostatní. Že nevědí, čeho chtějí dosáhnout, jak toho chtějí dosáhnout, a hlavně jak dosáhnout toho, aby se neopakovalo to, čeho už dosáhli před jedenadvaceti lety.
Místo toho se ale dovídáme, že KSČM chce proti svému postavení mimo zákon bojovat „všemi zákonnými prostředky“. Jako kdyby zákony nepsal třídní nepřítel. Anebo už jsou to kamarádi?
Popravdě řečeno, slovem „komunistická“ v názvu tahle strana celkem zbytečně mate veřejnost. A nejenom veřejnost, i Radek John tomu prý věří a spolu s ním i někteří další pravicoví politici. Už jenom kvůli těm zmatkům bylo na čase, aby se s tou partají zatočilo. Hlavně samotní komunisté by se na to měli těšit jako dítě na kolotoč, takové vzrůšo tu už dlouho nebylo.
Jan Miessler i ve své ironické nadsázce trefil hřebík na hlavičku. Skutečně by se ukázalo, že i to dnešní pravdoláskaření jenom kryje bezohledný třídní boj, který dnešní napapaná a totálně zkorumpovaná elita a její dobře placení političtí a ideologičtí slouhové vede proti naprosté většině občanů ze středních a nízkopříjmových vrstev. Politika této vlády je toho přímo učebnicovou dokumentací. Stejně tak je pravda, že už teď se ukazuje, že zájmům těch, proti kterým se vede třídní boj a kteří se brání jen velmi chabě a ne zrovna šťastně (lékaři), by velice prospělo, kdyby se charakter strany změnil a skončilo dvacetiletí přežívající tancování mezi vejci - režimní ideologie a politické limity na jedné straně a stalinismus na straně druhé – který pragmatické vedení strany sledující i řadu vlastních osobních zájmíčků provozuje. Takže sice strana dělá slušnou sociální politiku, ale ve stínu ČSSD, která má víc moci něco prosadit (i když v případě potřeby okamžitě odhodí sliby a pod silou svých kšeftíků se domluví s pravicí), ale není schopna generovat odpověď na tak závažné otázky, jako je: 1.Co bylo skutečně systémově špatného a antihumánního na minulém systému? 2. Jaký by měl být ten skutečný socialismus, který je jako humánní a demokraticko-samosprávné překonání kapitalismu naprosto nutně potřeba? (Tedy – ne že by strana neměla odpověď na tyto otázky, a to nestalinským způsobem – leč společná síla stalinistického proudu (zneužívajících pocitu frustrace z antikiomunistických nepravdivých ataků u části komunistických dědečků s babiček, jinak hodných a obětavých) a lavírujícího vedení nedovolí, aby se tyto odpovědi staly oficiálním programem strany, takže jen živoří na okraji odborného zázemí, zatím co stalinisté svůj návrat zpět .hlasitě požadují. Těchto kšeftařících a jakoukoli pravdu odmítajících pragmatiků s dobrým finančním zázemím ve vlastním podnikání by se možná strana ilegalitou zbavila a možná by pak pomohla většině poctivých lidí z neprivilegovaných vrstev pochopit jejich zájmy a zločinnost kapitalismu. Hlavní slabina tohoto řešení je, že by se asi zbavila mnoha poctivých členů v produktivním věku, kteří musí živit své rodiny, bojí se o práci a nechtějí se stát Julky Fučíky, přičemž by stalinisté zůstali. A to je to, s Hamletem řečeno, oč tu běží..
Josef Heller, odborné zázemí ÚV KSČM, důchodce
Proto musím dodat ke kolegovi JH, který to zaškatulkoval do jistých ideologických kategorií, že kůl v plotě je kůl v plotě, ať se zaklíná jakoukoliv uhlířskou vírou. Takže že bych oddělil momentální taktické argumentování M.Semelovou jako obhajobou minulosti od strategie zahnat zosotuzením KSČM do izolace (předpokládám že rozpuštění nemůže dojít) kde by to vyhovovalo především ODS a české pravici.
To že nepotřebujeme dvě sociální demokracie je vlastně banalní teze, která jen potřebuje pořádně naplnit. A ne jen populistickým boucharónstvím, ale srozumitelnými alternativami použitelnými i v reálném časovém horizontu.
ad J. H.:1. Ti potenciální Julkové jsou zaměstnanci KSČM?
2. "dobře placení slouhové", je mi líto,slovník není vše, ale jeho používání nabádá k opatrnosti.
to jen tak na okraj.
Kůlem v plotě nemůže být ten, kdo většině občanů, na které dopadají různé formy kapitalismu, říká nepříjemné pravdy (když je neméně kritický i k systémovým vadám prvního historického pokusu o socialismus – protosocialismu – což samozřejmě Semelová není a proto ji nehájím), a to i tehdy, když si značná část občanů pod vlivem přirozené převahy ideologie vládnoucí třídy a dalších manipulačních mechanismů této třídy své zájmy neuvědomuje. Kůlem v plotě (viz současné volební výsledky KSČM) se však musí stát ten, kdo za dvacet let není schopen jasně se oddělit od špatné minulosti (nikoliv od veškeré minulosti, jak to požaduje třeba „točící se“ poslanec Jandák - pro mladší generaci viz Olbracht Anna proletářka) a předložit jasný a nestalinský programový cíl (nikoliv zestátnění) a jakmile jsou mu položeny tyto otázky, kroutí se a vytáčí ze strachu jak před stalinisty, tak před oficiálním veřejným míněním a říká si –panebože, díky za další ráno u moci a různých kšeftíků. Tak odradí významné možné kádry voličů – 1) ty,kteří jsou sice naštvaní na kapitalismus, ale nevědí, jak věci zařídit jinak a nechtějí se vracet, 2) tak ty, kteří všechno vědí dobře, ale nevidí v KSČM sílu schopnou tím potřebným směrem jít. Takže zbývají jen lidé ovlivnění minulostí (třeba i jen v dobré víře – dříve nebyla nezaměstnanost, tak vysoké ceny apod.) a všeobecně protestní hlasy kolísající mezi KSČM,ČSSD, Bobošíkovou a jednou třeba nějakým „Danielem Landou“ v čele nějakého extrémně pravicového hnutí). Clácholení – mějme se všichni rádi, každý má svou pravdu, už KSČM i věci pokroku nepomůže.
Podotýkám, že s výjimkou poslední věty se nic z mého příspěvku netýká dlouholetého kamaráda Dolejše, se kterým jsme bojovali bok po boku a který mne obětavě chránil před stalinisty, ale bohužel – už to není on.
K pí Hauserové .- těch slouhů jsou plné sdělovací prostředky, např., CT, měl jsem s nimi s vé zkušenosti, takové podrazy, co dokázal š=f natáčecího týmu,jsem viděl poprvé v životě, buďte ráda, že jste se s nimi nesetkala a nemyslete tolik na styl, každý má právo na ten svůj.
Těmi Julky myslím řadové členy strany, ti v aparátu jsou přece jen trochu zabezpečeni, i když - když by tam skončili, tak o nic nezavadí - myslím třeba učitele, které členství v KSČM značně ohrožuje, zaměstnance či kandidáty do obecních voleb, z nichž už nejeden vylítl, když byla jeho příslušnost odhalena apod.
Vidím, že žijete v ryze akademických kruzích a Vaše názory asi taky nikomu z mocných a bohatých moc nevadí. Promiňte upřímnost.
Do této kategorie odvádění pozornosti jinam patří i dnešní opravdu bezprecedetní usnesení zastupitelstva hl.m. Prahy, které vyzývá pražskou zastupitelku a poslankyni aby se (za svou řeč ve Sněmovně) vzdala mandátu. A tak místo zocelení mysli ,příjde jen prázdné zatínání pěstí a na adresu čertů, které si sami vyrábíme. A skuteční čerti se v teple dobře baví.
Ale k věci.
Nevím, ze kterých politicky tumpachových hlav vzniká návrh na zákaz KSČM. Jen trochu přemýšlející politici přece musí vědět, že dokud existuje oficielně KSČM, dokonce coby parlamentní strana, dotud nikdy v naší zemi nebude vládnout opravdová levice. A naopak, jakmile se KSČM zakáže, ona se přejmenuje, tak pravice bude v národě plebejců definitivně odepsaná, protože na levici budou dvě velká uskupení. A navíc ještě vzniknou skupinky především mladých a pak zase až aktivistických důchodců, kteří vytvoří skutečné levici opravdový ideový předvoj a buřičskou atmosféru v celé společnosti. Pokud bych se toho dožil, sám bych se do ilegální práce jakési nové Komunistické strany zapojil, ačkoliv jsem členem komunistické strany byl všeho všudy dva roky na konci šedesátých let a od té doby jsem neměl důvod do ní vstoupit, mimo jiné i pro výtky, které přede mnou tady prezentoval jiný důchodce.
Jen jsem chtěl zareagovat na třeba i žertem míněný nápad, že by pobyt v ilegalitě snad mohl českou kompartaj vyčistit. Já myslím, že by spíše vedl k redukci politického spektra o možnost alternativy. A ti ilegální odbojáři by si užili pochybné hérostratovské slávy, kterou by ale nikdo nenásledoval.. A opravdu není nejmenší důvod koketovat s mimoústavním chováním. tahle to doufám s tou ilegalitou od vás nebylo myšleno.
Ale za vážnější riziko mám že k rozpuštění či pozastavení nedojde, ale neustálým okopáváním se tato šance na alternativní levici zapouzdří ve svém mesiášské ghetu, ze kterého by jen občas vyrážela už jen v ryze v populistických akcích. Levici by proto nejvíce pomohlo, chránit podmínky ve kterých se KSČM otevírá novému a nebuduje zbytečné hradby vzdoru.
Jak už tu zmínil Stanislav Hošek, KSČM slouží pravicovým demagogům na obranu před levicovou vládou, jako strašák na odhánění voličů od levice. Kam by přišli, kdyby nemohli vyhrožovat, že sestaví-li sociální demokrati vládu s byť i jen tichou podporou komunistů, usedne na svatováclavský knížecí stolec místo profesora Klause generalisimus Stalin?
Nevím, jestli by zákaz prospěk KSČM, ale levici by pravděpodobně pomohl. Pochybuji, že voliči KSČM by po jejím zákazu volili ODS nebo TOP 09. Buď by začala ČSSD sbírat ve volbách pravidelně kolem 50% hlasů, nebo by se nad pětiprocentní hranici vynořila nějaká nová levicová strana, nezatížená vazbami na minulost. Možná by byl od KSČM silný strategický tah zakázat se sama, rozpustit se nebo vyhlásit přechod do ilegality — prostě s nějakou šaškárnou, hodnou naší politické scény, zmizet a sebrat naší pravici její oblíbený snadný terč.
Ono asi nezbude nic jiného než si tu alternativní budoucnost odpracovat. Odmítám-li černobílé vidění minulosti (tj. odmítám-li nostalgické tryzny za předlistopadovými časy a současně i jejich účelové očerńování), bylo by naivitou věřit, že někdo přijme nějaké nové, dosud lidu nezřejmé, náboženství, které se zjeví jak Athéna z rozseknuté hlavy Diovy.
Budoucnost je vějíř budoucností, vkládejme do ní své poznání a zkušenosti, ale neznásilńujme ji nějakou normativní scholastikou.
Jistě se v takové budouncosti najde uplatnění i pro koncepty samosprávné.