KSČM je podivuhodnou směskou sociáldemokratismu a pomrkávání po normalizaci, přičemž v obou těchto rovinách klouže po povrchu. Pro marxistu musí být nepřijatelná už z toho důvodu, že nechce kapitalismus revolučně překonat, ale - jak ve svých materiálech píše - reformovat.
Pro příznivce proletářské autonomie je zase nečitelná v otázce srpnové okupace. Proč nahlas neříct "Srpen 68 byl útokem SSSR a jeho nohsledů proti zemi, v níž dělnická třída skutečně začínala vládnout?"

Jsem skutečně přesvědčen, že pokud KSČM neodsoudí minulý režim jako jednu z mnoha variací kapitalismu a stále bude vymýšlet nové pseudoteorie naroubované na Marxe typu "protosocialismus" a jiné, (doporučuji knihu pana Hellera), k žádnému posunu v diskusi nedojde. Praktickým rozvinutím marxismu prostě nemohla být ani léta padesátá se svými uranovými doly, ani léta osmdesátá se svou pasivitou a lhostejností.

Odhoďme prostě ten fetiš, že minulorežimní KSČ sice "dělala chyby", ale v zásadě mířila správným směrem.

1) odsouzení monopolu moci snad není jen o nějakých přehmatech - platonický romantismus je o revoluci žvanit aniž bych byl schopen hybné síly aspoň pochopit když ne hned ovlivnit a získat pro to lidi.
2) revoluce není jen bordel na ulících a hořící domy, to by sem patřil kdejaký puč, je to především kvalitativní skok ve společnosti v souladus civlizačními možnostmi. A je nutně evolučně podmíněn.
3) na to co byl minulý režim za fomaci nemají monopol ani pan Heller ani proletářtí autonomové (kapitalismus, meziformace, protoscialismus) - hypotéz je řada
Vžd byly a budou různé názorové kroužky a společenství spřízněných duší - skutečná atraktivita se ale měří celosplolečesnsksu podporou. KSČM rozhodně není na vrcholu, ale 15% není až tak málo - rozhodně víc
než mají důsledně levicové subjekty jinde ve světě.
Hašteření kdo má tu jedinou pravdu nepomáhá - konsensus se hledá na minmální shodě. A tomu být otevřen...

Tak přemýšlím, jak číst a chápat text Jiřího Dolejše:
1. Jako nepřiznanou reakci vůči straně i vůči veřejnosti na mediálně propírané výroky paní Semelové, jež KSČM, respektive těm z jejích členů, kteří usilují o její zatraktivnění, vůbec neposloužily?
2. Lze chápat nejen tento text Jiřího Dolejše jako snahu o formování přitažlivého obrazu strany, která podle mého soudu není schopná ve stávající chvíli přijít s nějakým intelektuálně zajímavým a oslovujícím konceptem, kterým by mohla ve veřejném prostoru zaujmout?
3. Kdo je vlastně tváří KSČM? Chvályhodně aktivní Jiří Dolejš, s nímž lze v řadě věcí (ne)souhlasit, tedy vést s ním rovnocenný dialog? Nebo právě paní Semelová?
4. Je schopná KSČM jako strana (nikoliv pouze Jiří Dolejš) zformulovat pro dnešní situaci takový příběh své moderní a soudobé historie, kterým by dokázala oslovit širší veřejnosti, aby ta se se stranou dokázala pozitivně identifikovat?
5. "Minulost nemá cenu chtít ovládnout, je ale potřebné ji skutečně pochopit." Není každý výklad minulosti zároveň i do určité míry jejím ovládnutím, vůči kterému se Jiří Dolejš staví? A neznamená snaha o pochopení právě i přitakání interpretacím paní Semelové? Vždyť politické procesy v podání sovětského i československého stalinismu měly svou jistou logiku. Což v žádném případě neznamená, že je zde chci obhajovat! Jen upozorňuji na mediálně vděčná, ale ošidná prohlášení o "vyrovnávání se s minulostí", "pochopení minulosti", "vcítění se do minulosti" atd...

KSČM by si především měla ujasnit svůj postoj k marxismu; z toho by pak zcela zákonitě a jednoznačně vyplynul i její postoj jak k její minulosti, tak i k její současnosti a budoucnosti.

Jestliže by se snad KSČM měla skutečně propracovat k jednoznačnému postoji, že hodlá svou činnost a svou ideologii nadále stavět na teoriích Karla Marxe, pak se prostě nelze vyhnout konstatování, že systém "reálného socialismu" nikdy nepřinesl to, co přinést měl - totiž celospolečenské vlastnictví výrobních prostředků. Výrobní prostředky vlastnila nikoli dělnická třída, nýbrž stát. A stát efektivně ovládala - právě a pouze komunistická strana.

V daném ohledu je jenom podružnou otázkou, jestli se tedy za daných okolností jednalo o t ř í d n í panství (vykořisťovatelské třídy reálných vlastníků nad dělnickou třídou), anebo "jenom" o nadvládu partajní byrokracie.

V každém případě, podle čistě marxistické teorie se tu konstituovala exkluzivní společenská vrstva, která výrobní prostředky ovládala čistě svou mocí; sice do jisté míry snad v "zájmu společnosti", ale především v zájmu vlastním. (Snad by se v tomto smyslu tento režim nejspíše blížil "asijskému výrobnímu způsobu" podle Marxovy klasifikace.)

V každém případě, jestliže onen režim byl třídním ve smyslu ekonomickém, pak prostě nemohl být - opět na základě čisté marxistické teorie - ničím jiným nežli diktátem, nástrojem třídního panství i ve smyslu politickém.

Tolik tedy k minulosti. Co se současnosti a budoucnosti týče, pak to opravdu mnohdy budí dojem, že současní komunisté toho starého Marxe už ani vůbec nečtou.
Chtít budovat komunismus za podmínek t r h u a politické plurality - to je z marxistického hlediska naprostý nonsens.

Jak jsem zrovna v minulých dnech doložil v rámci jiné diskuse, jakýkoli trh (ve smyslu směny zboží a existence peněz) je absolutně inkompatibilní s existencí komunismu. Je nutno se pro jedno rozhodnout: b u ď t o tržní ekonomika, anebo Marx. Jestliže se tedy KSČM - přinejmenším verbálně - přihlásila k volnému trhu, pak tím hodila přes palubu Marxe, a s ním i veškerý marxistický projekt komunismu.

A stejně tak, politický nebo jakkoli jiný pluralismus je absolutně neslučitelný s marxistickým pojetím společnosti: společnost je podle Marxe principiálně h o m o g e n n í celek (jediná výjimka: třídní společnost), kde tedy jakýkoli požadavek nějaké politické "plurality" bez dalšího rozbíjí tuto absolutní společenskou homogenitu.

Tím nemá být KSČM vytýkáno, že se s existencí trhu a názorové plurality smířila; to jsou prostě holé reality života společnosti a jejího ekonomického žití, které je nutno respektovat.

Jde o to, že KSČM má podle všeho naprosto nevyjasněný postoj jak ke své minulosti, tak ke své současnosti.
KSČM chce zůstat "tak nějak" komunistickou, ale přitom se smiřuje s danostmi, které jsou naprosto a absolutně nekomunistické. KSČM se zdá ideově prostě jenom tak nějak lavírovat sem a tam, aby si stále ještě mohla udržet vnějškový dojem systémové opozice, ale přitom už nemá skutečný impuls a snad ani skutečný úmysl, právě tento (kapitalistický) systém revolučně odstranit a nahradit nějakým principiálně novým, nekapitalistickým.

pokud KSČM ve svých programových dokumentech hlásí k inspiraci duchovním dědictvím klasiků tak je snad zřejmé, že Marxe bere vážně i když chápe že jde o 150 let staré knihy, které lze číst různě a lze i jít v lecčem dál.
Spory o to kdo správně chápe ono dědictví a kdo má patent na tzv. autentickcý marxismus osobně mám za scholastiku přeci nejde o úmysl vyměnit kapitalismus ale jde o to jak a za co.
Skloňování slova revoluce není automaticky radikalismem ale třeba slovní furianství, které věci moc neposouvá. Antikapitalistické náboženství, eschatologie opravdu není naším cílem pokud chceme mluvit o racionálním projektu. Souhlasím, že hotový a přitažlivý koncept je problém, ale to lze vytýkat všem, ne jenom KSČM.

P.S. Marxe lze číst různě, ale je dobré ho znát - že by Marx byl za homogení společnost kde nemá místo pluralita názorů je hodně hrubá vulgarizace. Tenhle problém není Marxův ale spíš některých marxistů.

v tom, pokud jsem jej správně pochopil, s autorem souhlasím. Na rozdíl od Jiřího Dolejše ale nemám zato, že jde o pouhou scholastiku, v tom se určitě neshodneme. (K otázce marxistické ortodoxie poukážu jen na studie G.Lukácse z 30.let.)

Chci připomenout názor Františka Šamalíka, že „komunisté budou doopravdy reformovaní teprve tehdy, až pro ně listopad bude i jejich vítězstvím“.
Uvědomuji si, že takto formulováno je to diskutabilní - je např. otázkou, co znamená "reformovaní". U Šamalíka jakožto někdejšího člena Obrody tomu snad lze rozumět přibližně ve smyslu pokusů o reformu roku 1968.
(Koneckonců se k tomuto výroku Jiří Dolejš v rozhovotu Alexandra Kramera už před 10 lety vyjádřil: http://www.sds.cz/docs/prectete/rozhovor/kra_dol3.htm)

***********

Pro mne je ale daleko zajímavější jiná otázka:
proč nemá KSČM, COBY "nástupkyně" (?!) KSČ na své straně levicové intelektuály (přičemž označení intelektuálové tu výjimečně nepoužívám ironicky pejorativně, ale popisně):

- PROČ dnes není naděje, že by se k dnešní KSČM přidali lidé formátu Josefa Hory nebo Vladislava Vančury (abych neunavoval výčtem celé plejády lidí, kteří patřili k největším duchům své doby) ?

- Je to JEN tím, že takoví lidé dnes mezi námi téměř nežijí?

aby bylo rozuměno, scholastika není to, když se někdo seriozně věnuje Marxovi, ale až to když ze svého přístupu dělá to zacementované pravověří.
A pokud jde o vztah kulturní (intelektuální) fronty ke KSČM - právě to obranné pravověří myslím odpuzuje. Co je avandgardní bude vždy věcí diskuse...

říká hodně pravdy, ale upravené, a některým věcem snad i věří.Ale -omlouvám se čtenářům -ale musím obtěžovat dlouhou kopií mého vstupou na článek Filipa Outraty.

"Chci jen vysvětlit některé souvislosti. Do důchodu jsem byl dlouhá léta analytikem ÚV KSČM a před listopadem učitelem marxismu na Městské politické škole a pak v ČSAV.Mé názory zformoval rok 1968 (pochopitelně z té reformátorské strany) a od té doby jsem přes různé existenční kompromisy rozpracovával a ještě v minulém systému dokončil kritickou, ale marxistickou analýzu minulého systému - dle mého názoru tzv. protosocialismu, jedné vedlejší varianty v procesu překonávání kapitalismu, který odmítám. Dokončil jsem ji na poč. 80 let, ale samozřejmě nemohl publikovat a šířit. Byl jsem velmi překvapen, když po vzniku nové KSČM (podílel jsem se na porážce směru usilujího o změnu její komunistické identity) zjistil, že se moje koncepce nehodí ani tam a skoro dvacet let jsem bojoval o to aby se závěry z ní a na ní navazující koncepce skutečného samosprávného socialismu projevila v dokumentech KSČM a stanoviscích jejích politiků. Bez ochrany Jiřího Dolejše by mne stalinisté byli sežrali. ........... Mé úsilí směrem k vedení a dokumentům strany bylo přes mnohé aktivity a spoustu napsaného elektronického papíru naprosto marné, v poslední době bohužel i vinou Jirky Dolejše, který po letech podlehl pštrosí politice mainstreamu vedení KSČM v centru i regionech - k minulosti má však nadále vnitřně stejný vztah jako já a není sám!!!!). A teď k pochopení samotné KSČM - listopadový, v podstatě kontrarevoluční (Šamalík se hluboce mýlí, i když převrat byl nutný k odstranění slepé varianty) převrat nahnal do jednoho chumlu různé sociální i politicko-názorové elementy. Odešla masa neprivilegovaných zejména dělníků. Přesto zůstala část komunistů různého, bohužel spíše staršího věku, schopná kritičnosti k minulému systému ale nadále protikapitalistická - to jsou ti opravdoví komunisté, i když ne vždy dost informovaní a hlavně aktivní - ti, kdo pracují, nemají čas na stranický život, který se postupně stal monopolem seniorů,dosti snadno manipulovatelných těmi pohrobky minulosti a profesionály v politice vůbec. I když tito dědečkové a babky stranu zachránili a projevují do posledního dechu velkou obětavost - mimo jiné i kvůli nim jsem ještě členem. Ovšem - ve straně zůstala i část příslušníků minulé vládnoucí třídy řídícího aparátu, částečně i politického, ideologického či mocenského aparátu. Ani o těch nelze jednoznačně špatně soudit. V drtivé většině jsou z nižších pater minulé elity, žádní boháči co si nakradli a mají protikapitalistické přesvědčení - ovšem takové, jak se rodilo v dobách jejich mládí - ˇpo válce a kolem února.Jsou také zformováni i svým omezeným úhlem pohledu řídícího článku v protosocialismu (např. možnost samosprávného socialismu neberou a tvrdě hájí státní vlastnictví).I oni se poučili a chápou (i když vnitřně neradi) ty zločiny padesátých let (méně už normalizace - mají totiž kus pravdy, že by reformátorský vývoj stejně vedl ke kapitalismu, s čímž dnes i já, po analýze bezperspektivního a neopravitelného protosocialismu musím souhlasit - ale i nadále obdfivuji reformátory a nenávidím Bil´ aky - Husák byl trochu něco jiného, bez něj by to asi odneslo víc lidí a hůř) jEJICH VNITŘNÍ KONFLIKT SVĚDOMÍ jim ale nedovoluje vidět ty zločiny systémově a mají tendenci je snižovat, zvláště tváří v tvář zločinům kapitalismu v minulosti i dnes a antikomunistické polistopadové propagandě, která zase věci přehnala na druhou stranu, ty zločiny absolutizovala, ale neanalyzovala objektivně - např. ve srovnání s počátky kapitalismu, s dobovou atmosférou, kde Ti hrdinní bojovníci proti totalitě přecházející hranici byli opravdu lumpové schopní všeho a agenti cizích mocností sledujících ne demokracii ale vlastní kšefty a velmocenské zájmy - ať na mne zs to někdo taky podá trestní oznámení - zopakuji to třeba před soudem.) .Právě anrtikomunismus, který nepravdivě pošpinil značnou část poctivého díla těch dobrých komunistů a tím je neskutečně naštval / i mne - i moji rodiče byli poctivě pracující komunisté z nižších pater elity - ředitelka školy a agronom/, takže část z nich podlehla útěšnému neostalinskému náboženství šířenému těmu skutečnými pohrobky minulosti, kteří ve straně zůstali a vedou dlouhá léta boj za její ovládnutí. Takže strana vnitřně rozporná a nesourodá jak sociálně, tak ideově a politicky.Hodně členů však pro minulost moc smyslu nemá a je jako v každém hnutí pragmatická - třeba lpí na některých dogmatech, ale podpoří "rozumnou" politiku a ta je v té krátkodobé a středně dobé linii v zásadě dobrá a v zájmu neprivilegovaných vrstev. Ve straně zesílil vliv drobných podnikatelů, kteří jako jediní si mohli dovolit se do jisté míry veřejně angažovat (v naší velmi jednostranné demokracii!!!!!). Vedení a aparát strany až na drobné výjimky se opřelo práv ě o tyto pragmatiky a ze strachu před rozpadem strany zmrazilo zkoumání minulosti a zaujímání ideologicky vyhraněnějších stanovisek. Formálně se bádalo dál, ale do dokumentů nepřišlo nic, politici se v televizi pořád kroutili a točili - tím také strana ztrácela. Diskuse uvnotř strany se nepřipouštěla, kdo vyjel moc nalevo nebo moc doprava byl celkem vlídně usměrněn, taková byla a je i cenzura v Hano. Mám vlastní zkušenosti. Takové ty více či méně stalinisticky orientované síly ovládaly zejména pražskou organizaci a nakonec v zápase dolejšovců a semelovců ve straně - bez ohledu na voliče - vynesly Martu až do parlamentu, k zděšení celého pragmatického vedení. Jenomže to dloiuholeté přešlapování nikam nevede - i když má strana štěstí a pravice jí opravdu nahání nejen voliče, ale i členy!!! A mladší generace - ne mládež. Takže si stranická elita zvykla, že se tak dá dobře žít a hodlá tento stav udržovat. Odrazila všechny pokusy na tom něco změnit - ty nebezpečnější pocházejí od stalinistů, kteří mají dnes více pravdy než kdysi - tahle strana opravdu není dlouhodobě udržitelná, dnes je to jen zatím lepší verze soc.dem. Vedení ke kterému se už přidal i Jirka Dolejš,proto tvrdě odmítá diskusi o zásadnějších problémech a nanejvýše staví "Potěmkinovy vesnice", jako např. dokument Socialismus pro 21.století - dokonalý hybrid, krterý nikomu neškodí a nikoho nenadchne a hlásí se k samosprávě na nižších článcích a celkovému státnímu vlastnictví - což je blbost, protože právě to zkrachovalo. S přáteli jsme se pokusili prosadit alternativu - alespoň k posouzení zároveň s tím oficiálním - špičky to ani nečetly a do stranické diskuse to nepřipustily. Protože není nic závazného (samozřejmě exiustují ta všechna stanoviska, se kterými operují naše špičky - omluva z dávného sjezdu, pár stanovisek k výročím a kladenský program, který jde v odmítnutí stalinismu nejdále, ale celkově už nevyhovuje, jenže kdyby nebyl a stalinisté vyhráli při formulacích nového......hrůza pomyslet.
Takže pánové a dámy - tohle je objektivní analýza zkušeného člena a de facto i aparátníka KSČ a KSČM. Dopouštím se klasického prohřešku, po kterém vždy přicházel trest a odvrhnutí odpadlíka. Jenomže mně nejde o stranu, ale o marxismus, socialismus a zájmy neprivilegovaných a chci využít každé příležitosti, abych napravil u slušných lidí špatný dojem z excesů stalinistů (ale i hlouposti typu výroků předsedy Filipa o Bil´akovi zase diktovaných snahou zalíbit se stalinistům, aby nezlobili - on o takových výrocích moc nepřemýšlí - plácne a basta a nikoho se neptá, totéž u poliiky vůči KLDR )."
A ještě k tomu zdánlivě rozumnému antischolastickému stanovisku Jirky Dolejše - nikdo nemá monopol na pravdu, marxismus ano, ale je to moc staré, odmítáme proroky apod.
To je totiž z nouze ctnost - to si vedení ospravedlňuje svoji pozici vyhýbání se tomu, aby strana šla určitým směrem, který bude mít smysl. Gnoseologicky si to Jirka zkoncentroval do odmítání marxistického pojetí pravdy resp. pravdy vůbec. Podle něj - zjednodušeně - žádná měřitelná pravda neexistuje - každý má svou a důležité je jen to, co má momentální politickou podporu.Čili Bernstein - cíl je mi ničím, hnutí je mi vším. Přitom nejde o to něco někomu vnucovat, ale není možné odsouvat moment, kdy se ve strategických otázkách budu muset rozhodnout, na co vsadím - např. na jakou formu vlastnictví - zaměstnanecké nebo státní? (nejde o odmítání možnosti nějaké kombinaace, ale co chci především, pro co budu získávat členy i občany. A to musí být záležitostí široké diskuse, do které musí být připuštěny alternativy (věřte mi, že mimo jiné i díly velkému úsilí Jirky Dolejše alternativy připouštěné nejsou!!!!). Chci snad sysrém, který díky státnímu vlastnictví jen zopakuje nedostatky minulosti? A tady je smysl debat o minulosti, tomu se nevyhnu, chci li jít dál. Vždyť by se dal zpracovat rozumný dokument, který by i ortodoxně smýšlejícím členům strany vysvětlil, jak dál,a krerý by především svou jasností vztahu k minulosti čelil antikomunistické propagandě a získával mladé lidi a inteligenci a postavil stranu na současnou oerspektivní základnu. Ale toho je současné vedení strany, i s Jirkou Dolejšem, neschopné a bude se tomu tvrdě bránit - takže hnití bude pokračovat dál.
Pana Poláčka ignorujte, ten je úplně mimo, mele o marxismu, ale nezná ho - viz jeho článek a dlouhá diskuse.
A počítejte s tím že Jirka bude překrucovat realitu dál a patrně, jako obvykle, mne obviní z umanutosti, uraženosti že se nebere moje koncepce, a - ale oni si jistě něco vymyslí, nač mu to usnadňovat. Podotýkám jen, že mezi námi není ani stín osobního konfliktu - ale jde o tu pravdu a zájmy tříd.

Pane Hellere, musím přiznat, že jsou určité okamžiky, kdy bych vůči Vám mohl pociťovat dokonce i určitý respekt. Kdyby Vy jste jenom nebyl takový posedlý fundamentalista...

Dozajista, pane Dolejši, v obecné rovině můžete mít pravdu - různé pohledy na Marxe, pluralita názorů, objektivní absence reálných alternativ k současnému kapitalismu.

Jenže, když se na zmíněná témata pohlédne trochu konkrétněji, začíná to dost rychle "skřípat".

Počněme tím kapitalismem. V každém případě je od politického subjektu, který ve svém názvu nese označení "komunistický", právem možno očekávat, že se nějakým způsobem vymezí vůči světu kapitalismu.
Bezpochyby, takovéto vymezení je možno i bez Marxe (nakonec, idea komunismu byla zrozena ještě před příchodem Marxe); nicméně, principiální kritika kapitalismu a projekt postkapitalistické (komunistické) společnosti je natolik úzce spjat právě s tímto myslitelem, že pokud by KSČM opravdu měla v úmyslu Marxe nějakým způsobem revidovat (tj. pokládat jeho fundamentální výpovědi za neplatné nebo přinejmenším neaktuální), pak by bylo zapotřebí zcela jednoznačně deklarovat:

- v tomto a tomto ohledu je Marx stále ještě platný;

- v tomto a tomto ohledu pokládáme Marxe za překonaného; a proč, z jakých důvodů.

Nejsou mi sice známa interna KSČM - ale opravdu se nezdá, že by v ní vůbec probíhaly závažné diskuse s cílem právě takovéhoto teoretického vyjasnění. Daleko spíše to vypadá, že KSČM se sice stále "tak nějak" odvolává na Marxe, ale zároveň si jím nechce přespříliš ztěžovat život.

Protože Marx, to jsou především určité zcela centrální výpovědi o kapitalismu (i o možnostech jeho překonání), které prostě nelze ignorovat.

Je to především: postulát vykořisťování.

A dále: postulát (tržní) hodnoty, a postulát trhu. S tím související postulát "odcizení".

Bez těchto postulátů Marx prostě není Marxem; v tomto ohledu ho není možno žádným způsobem revidovat, v tomto ohledu prostě neexistuje nějaká "pluralita výkladů".

Buďto je KSČM ochotna a připravena vzít tyto postuláty za své; ale v tom případě by byla povinna vyhlásit nesmiřitelný boj jak kapitalismu, tak i celému systému tržního hospodářství.

Namísto toho KSČM jenom tak nějak nesměle prohlašuje "pluralitu vlastnických forem".

Krátce řečeno: sotva je možno ubránit se tomu hodnocení, že KSČM se víceméně smířila s existencí kapitalismu (respektive tržní ekonomiky, podle Marxe je to skutečně v podstatě totéž) - ale přitom stále tak nějak by ten kapitalismus chtěla překonat.

Je nutno si stavět otázku, do jaké míry se takováto "komunistická" strana vlastně ještě vůbec liší od docela prachobyčejné sociální demokracie. Neboť sociální demokracie se nachází přesně v tomto samém vnitřním rozpolcení, chce budovat nějakou "solidární společnost", ale na půdě tržně-kapitalistického systému, který je ze své nejvlastnější podstaty naprosto antisolidární.

Socdem tedy chce mít všechno najednou, jak trh tak i solidaritu, ale obojí zároveň prostě není možné, takže výsledkem je zákonitě jenom jakýsi "kočkopes". A KSČM budí ze všeho nejspíše dojem, že se sama pokouší přesně o takovéhoto "kočkopsa". Není v tom vidět žádnou jasnou strategii, žádný jasný cíl.
Bylo by možno dozajista pochopit, že KSČM nemá žádné patentní řešení (to nemá nikdo, to jenom pan Heller stále věří tomu že ho má) - jenže to nevypadá, že by někdo takovouto jasnou linii vůbec závažně a odpovědně hledal.


A co se komunismu týče: nikoli, pane Dolejši, ale projekt komunismu se s nějakým "pluralismem" opravdu zcela principiálně nesnáší. Komunismus prostě je, anebo není. A jestliže je, pak je charakterizován především jedním: naprostou společenskou homogenitou, na základě - sociálně a ideově homogenizujícího - celospolečenského vlastnictví. Tady pro nějaký "pluralismus" prostě a jednoduše není vůbec místo.
Kapitalismus může s pluralismem bez potíží vyjít: kapitalismus je principiálně partikularistický (tj. omezený na dílčí, soukromé zájmy), a tento pluralismus je také partikularistický (odrážející dílčí, omezené názory). Obojí pasuje dokonale k sobě.

Ale komunismus je vždycky principiálně "totální", je to jedna velká celospolečenská jednota, jakýkoli pluralismus (v pravém a intenzivním slova smyslu) by ho okamžitě roztrhal na kusy.

Je samozřejmě myslitelné (a bylo by jenom chvályhodné), kdyby se KSČM podařilo vytvořit nějaký projekt "pluralitního komunismu" - jenže, tady jsme zase u toho problému, že za tím účelem by bylo nutno zcela fundamentálně revidovat Marxe.

Čímž se obloukem vracíme zase zpátky na počátek: Marx je fakticky revidován tak nějak "v tichosti", ale k opravdu kritickému, zásadnímu vypořádání se s jeho myšlenkami si - v rámci KSČM - zcela zjevně nikdo netroufá.

Takže, jenom se pořád tak nějak jede dál, s jakousi tichou nadějí, že "ono to už nějak dopadne". Že kapitalismus se třeba jednoho krásného dne rozpadne sám od sebe, no a pak třeba přece jenom nad světem zavlaje rudá komunistická zástava...

jen kdybyste nebyl tak zatracený diletant neschopný vnímat, když Vám někdo vysvětluje co u Marxe opravdu je (protože Vy ho znáte tak nanejvýše od nějakých buržoasních interpretací a i pokud jste něco četl, tak jste to nepochopil a hlavně si pořád plete pojmy i jednotlivé formace a epochy) Mimochodem - ve vAŠEM MINULÉM VSTUPU JSTE OPAKOVAL MOJE TEZE - marná sláva, podle vědeckých pravidel jsou to moje teze, protože jsem je publikoval dávno před Vámi a dokonce mám tu časovou prioritu tady na DR - ale nicméně jsem rád že Vám konečně došly,ale je to ještě moc málo)
Pokud jde o situaci v KSČM, tak jste ten vztah k marxismu vyjádřil poměrně dobře, snad ještě je třeba zvýraznit, že ten marxismus v KSČM nezná skoro nikdo, stalinisti znají jen stalinismus. A pro vedení které se občas marxismem trapně zaklíná a přitom dokazuje, jak ho nezná, je to skutečně spíše nepříjemjná zátěž - odmítnout ho nemohou, toi by vyvolali odpor, ale jinak s ním nechtějí nic mítm porotože by jim rušil kšefty a narušoval tu křehkou mocenskou rovnováhu. Diskuse probíhají v odborném zázemí - ale to je jen takové plkání starých zbrojnošů, kteří už ani marxisticky uvažovat neuměji a neznají ani kategorie (jako Vy) a není z toho žádný závěr.
Ale dál už kecáte Vy. Za prvé on není jen kladenský program s tou pluralitou vkastniuctví. Už na liubereckém sjezdu se nám pár marxistům podařilo zařadit do formulace socialismu i hodně okleštěnou tezi že společenské vlastnictví se stává klíčovou formou (nesměli jsme ovšem nasat samosporávné - takže to nevylučuje zestátnění),to se podařilo pak ještě párkrát. Ale nikdo to nevnímá, okresní aktiv se drží jen stanov, které tam mají tu pluralitu a veškeré naše snany to změnit a dát do Stanov to, co je v těch krátkodobějšícvh programech se kvůli totální blbosti členů různých komisí prosadit nepodařilo - odůvodnění "prý je to moc dlouhé" - prima, co? Jirka Dolejš to dobře ví, ale používá jen tu pluralitu, z taktických důvodů.
A dál - Vy opravdu nejste schopen rozlišit 1. marxistické pojetí socialismu u klasiků a to , co bylo v reálu, podle mne protosocialismus? 2. v rámci klasiků rozlišení nižší fázze socialismu a vyšší komunismu? Nejste schopen to použít ve Vaší argumentaci? Je přece něco jiného, když KSČM neodmítá trh a zisk v nižší fázi a nepočítá s ním ve fázi vyšší, která zatím ještě není ani v dohledu? Ale Vy stále jen cancáte o komumnismu, co tím myslíte? To pojetí trhu za socialismu sice u klasiků nikde není výslovně řečeno, ale z logiky jejich výkladu polyne že tržní hodnotové kategorie za socialismu budou!!!!! To lze dokázat - např. z grundrissů.A co říkáte o té prinicipální totalitě za komunismu i kdybyste to myslel až na komunistickou vyšší fázi, je nesmysl, jednota v mnohosti forem je naprosto jednoznačně marxistické pojetí, to je Vy neumíte myslet dialekticky. Jednota je jen v tom smyslu, že se reálným vlastníkem stává každý občan a to individuálně, bez rozdílů mezi třídami či podnikovými kolektivy - a toho lze dosáhnout různě. A netýká se to politiky - protože jakmile jsou si lidé reálně vlastnicky rovni, není nutná žádná vedoucí role strany - stran může být klidně víc a podle mne se bude stále méně rozlišovat mezi stranami a organizacemi občanů jiného typu. Já si např. éředstavuji volby do parlamentu jako větěšnivý systém u každého mandátu, kde soutěží kandidárti různých stran, odborů, důlchodců, mládežnických organizací či ad hoc vytvořených iniciativ apod. Náběhy k tomu byly před únorem. A tím je výhledově řešen i problém ideologie - ideje mohou soupeřit, protože zmizel zájmový základ pro reakční antihumánní ideologie a individuální excesy občané v demokratickém a ještě více samosporávném rozhodování zlikvidují. A úplným základem té totality je vítězství samosprávné, celospolečensky organizované formy ekonomiky nad soukromovlastnickou na základě lepšího vyuřžití lidské tvořivosti.Tohle Vy ovšem nechápete a sotva pochopíte. Tohůe bylo spíše pro poučení těm ostatním čtenářům. A kapitalismus se nerozpadne sám o sobě, ale v konkurenci se samosporávným vlastnictví a pod tlaskem třídního boje pracujících vedených kognitariátem - a jakou barvu bude mít preapor toho hnutí, k jakému prorokovi se bude hlásit a jak bude nazývat to, co já nazývám ssamosprávným socialismem, na tom záležet nebude. Problémem KSČM je, že díky pragmatismu svého vedení není o tom proijektu informována a nedokáže ho účinně podpořit a tiudíž nemá lidem moc co nabídnout a klidně může zajít. A to mi pořád jeetě vadí, i když - na straně nezáleží záleží jen na tom, aby někdo účinně realizovat zájem progresivní většiny lidstva.

Nedá mi to, abych nezopakoval. Trh a solidarita, chcete-li kapitalismus a sociální stát, se navzájem vylučují - to prostě a jednoduše není pravda. Jedná se o veličiny do značné míry mimoběžné, na sobě nezávislé, v jistém smyslu dokonce synergické.

Sociální stát kapitalismu nijak radikálně nepomáhá - jediný příklad za všechny, New Deal krizi 30. let, stejnou jako tu dnešní, nevyřešil. Ale ani mu žádným dramatickým způsobem neškodí. Kapitalismus v současné době funguje na půl plynu se zátěží sociálního státu i bez ní.

Zachovávat mechanismy sociálního státu a jeho pomocí i vysokou míru zaměstnanosti, stojí čím dál rychlejší zadlužování. Odbourávání sociálního státu vede k hospodářskému poklesu - a ke stejně rychlému zadlužování.

Sociálno v současné podobě kapitálu ani nepomáhá, ani jej nedusí. A dovolím si, pane Poláčku, zopakovat hypotézu, že to nejste ochoten vidět, jsa uvězněn v minulém režimu a v náhledu na kapitalismus a jeho vztah se sociálnem výhradně jeho prizmatem.

Má-li být společenský řád po kapitalismu založen na zesílené roli solidarity, měl by zřejmě dominujícím výrobním vztahem a mechanismem zhodnocování a hlavního rozdělování být nikoli soukromý kapitál (který by nezmizel, stejně jako po feudalismu nezmizela renta), ale nějaký všeobecný klastr vzájemného, a tedy „solidárního“ zhodnocování zdrojů, ať už by si společnost (veřejnost) v konvenčním vyjadřování a názvosloví navykla na jakýkoli výraz – sociál, mutualita, kolektivita nebo něco zcela a úplně jiného …

Odpovídá to marxistické tradici, která od 19. století obohacuje dějiny filozofického a ekonomického myšlení civilizace, ale tato tradice sama není nezbytným zdůvodněním.

Stačí si uvědomit, že smutně proslulou spirálu „závodů ke dnu“ roztáčí TAKÉ JISTÝ neosobní mechanismus ...

Takže „mechanismus proti mechanismu“ ...

Tak především, pane Klusáčku, "solidarita" a "sociální stát", to jsou opravdu dva velmi rozdílné pojmy. Byť i spolu dozajista úzce souvisí.
Problém je v tom, že Vy se na věci díváte zásadně pohledem ekonoma; zatímco marxismus - a přinejmenším v tomto ohledu se s ním v zásadě ztotožňuji - se na společnost, na lidský svět vůbec dívá především ze všeobecně humánního hlediska.

Z tohoto pohledu, "solidarita" je opravdu něco daleko více, nežli pouhý sociální stát.
Solidarita, to je reálné pouto mezi lidmi, to je charakter celé společnosti, která překonala ten omezený pohled, že jediné co má smysl a význam jsou peníze, a která poznala, že právě ta lidská, humánní dimenze je ten pravý základ, na kterém je nutno budovat lidský svět.

Sociální stát - to je sice také do jisté míry akt solidarity, ale je to konec konců jenom čistě státně-byrokratické opatření, které si neklade jakékoli vyšší (humánní) cíle, nežli aby - zkráceně řečeno - určitá část populace neumřela hladem, i když nemá práci. Ostatně, jak známo, jedním z prvních kdo prosadil onen "sociální stát" byl německý kancléř Bismarck - a asi mu lze sotva podsouvat, že by tak učinil z nějakých přespříliš lidumilných důvodů. Své motivy vyjádřil sám zcela nedvojsmyslně: aby se tímto sociálním opatřením "těm socialistům" vzal vítr z plachet.

Takže, summa summarum: kapitalismus dozajista může koexistovat do jisté míry se "sociálním státem" (byť i, jak sám konstatujete, jenom "na půl plynu") - nicméně i tak zůstávám u přesvědčení, že myšlenka pravé mezilidské solidarity je kapitalismu jako nejen čistě ekonomickému, ale zároveň společenskému systému bytostně cizí.

Ano, pane Tejkle, v tomto ohledu bych s Vámi byl v zásadě stejného mínění.

Ono je velice obtížné v tomto smyslu - v současné době přinejmenším - pojmenovat, popsat nějaký konkrétní model, jak by něco takového mohlo probíhat; nicméně, ve zcela obecné rovině se i já domnívám, že by to nějak takhle muselo fungovat.

Pokud tedy jako nerealistickou odmítneme původní marxistickou koncepci, že po překonání kapitalismu nastoupí ekonomicko-sociální systém jakéhosi "totálního" všelidového vlastnictví, doprovázeného naprostou sociální homogenitou a harmonií, pak nezbývá žádná jiná cesta, nežli takovouto - alespoň v základních rysech solidární a humánní - společnost cíleně vytvořit.

To jest, nespoléhat se na nějaký "dějinný automatismus", kdy údajně ekonomika soukromého vlastnictví sama přejde v ekonomiku vlastnictví všelidového, nýbrž je nutno příslušné ekonomické a ekonomicko-sociální struktury vytvořit do značné míry "uměle", jako zcela nový (a novátorský) konstrukt.

Jestli v tomto ohledu ještě lze čerpat z marxismu, pak právě v tom zcela zásadním určení, že ona známá "ekonomická základna" určuje "společenskou nadstavbu".

Jestliže tedy naším cílem zůstává vytvoření opravdu humánní, solidární lidské společnosti, pak tohoto stavu ovšem nelze dosáhnout jenom nějakými morálními apely, nýbrž je nutno vytvořit r e á l n é ekonomické, materiální struktury a vztahy, které takovouto lidsky pozitivní společnost - alespoň v míře základní - vytvářejí, produkují.

Je nutno vytvořit takové ekonomické (a vlastnické) mechanismy, které 1. na jedné straně jsou ekonomicky nosné, tj. motivují k výkonu a k efektivitě, ale které zároveň 2. lidem, příslušníkům dané společnosti dávají r e á l n ý pocit, reálný zážitek vzájemné pospolitosti, společného zájmu, vzájemné závislosti. Kdy zisk jednoho není podmíněn ztrátou druhého (konkurenta na trhu), nýbrž naopak, kde prospěch jednoho je zároveň prospěchem všech.

- A aby to všechno nebylo tak "jednoduché", pak je k tomu všemu nutno přidat ještě 3. to, že tento nový ekonomicko-sociální mechanismus nesmí být - v nemalém protikladu k bodu 1. - zaměřen, fokusován čistě jenom na výkon (ve smyslu neustálé maximalizace zisku), nýbrž musí být do něj integrálně zakomponovány i netržní, neziskové hodnoty (např. ekologie, ale i jiné sociálně-humánní hodnoty).

Pane Hellere, nevím jaké "téze" na které si děláte prioritní nárok máte na mysli - nicméně dohadovat se s Vámi o "právo prvorozenectví" ohledně toho či onoho je to poslední, s čímž bych byl ochoten ztrácet čas. Můžete si na to autorství klidně podat patent.

Pokud tím máte na mysli ty dva základní postuláty vytvářející nejvlastnější jádro Marxova učení - tak to je pro každého, kdo jen trochu přičichl k marxismu, naprostá a absolutní samozřejmost. (Že to podle všeho není samozřejmost pro současnou KSČM, to je jen dokladem podle všeho opravdu tristního stavu jejího stávajícího teoretického vědomí.)

Že jsou i v jejím rámci možné jiné tendence - to jsem v žádném případě nepopíral, výslovně jsem zmínil že nejsem dopodrobna seznámen s jejími interními záležitostmi, ale tady je řeč o profilujícím charakteru této strany jako takové.

"Nižší a vyšší fáze komunismu", čili socialismus, a jeho vztah k tržnímu hospodářství: jde o to, že podle klasického marxismu onen socialismus měl být principiálně opravdu jenom čistě p ř e c h o d n o u fází, kde už byl překonán kapitalismus jako takový, s veškerou jeho logikou jak vykořisťování, tak ale i kapitálu, zisku, zbožní výroby atd. Zůstaly zde po určitou dobu zachovány už jenom určité e l e m e n t y dosavadní ekonomiky, jako je princip odměňování podle vykonané práce, a tedy i existence peněz, jakožto měřítka hodnot. (Do jaké míry měl být zachován ještě i trh, je opravdu otázka: ale v každém případě už to nemohl být trh konkurenční, kapitalistický, zaměřený výhradně na tvorbu zisku.)

Jenže, pokud se opravdu zásadně nemýlím v hodnocení stávajícího programu KSČM, tato se fakticky smiřuje s existencí ryze k a p i t a l i s t i c k é h o trhu, kapitalistické zbožní výroby, kapitalistické konkurence - a na tomto k a p i t a l i s t i c k é m základě chce "podporovat" i určité (formálně kolektivní) formy vlastnictví!

Už jsem Vám to vysvětlil v diskusích o družstevnictví, a opakuji to ještě jednou: pouhá změna vlastnických f o r e m ještě v žádném případě nezmění systém jako takový. KSČM se musí rozhodnout: buďto chce zůstat marxistickou, a potom musí být jejím cílem r e v o l u č n í odstranění, zničení kapitalismu - anebo chce tak nějak dál vegetovat na půdě tržního (a tedy principiálně kapitalistického) způsobu ekonomiky, ale potom se musí rozloučit s Marxem.

A ještě k té "totalitě za komunismu": je mi líto, pane Hellere, ale ten komunismus by si opravdu žádnou pluralitu dovolit nemohl. - Jenom a jedině takový druh "plurality", jakou svého času představovala pověstná "Národní fronta", by si ještě dovolit mohl.

To je stále ta stará marxistická fikce, že v komunismu se individuum (a tedy i individuální vlastník) dostává do stavu b e z p r o s t ř e d n í identity s celkem, s celou společnosti, s celou populací!

Jak tohleto má v reálu fungovat, jak i n d i v i d u á l n í vlastník má být bez dalšího a okamžitě zároveň spoluvlastníkem c e l o p l a n e t á r n í ekonomiky - tak tohle zůstává nadále nevysvětleným mystériem marxistického projektu komunistické společnosti.

Ve skutečnosti je tomu tak, že tento individuální vlastník musí být napřed z p r o s t ř e d k o v á n s tím "celoplanetárním", tedy celospolečenským vlastníkem, ty mechanismy zprostředkování je nutno teprve najít a vytvořit, bude to krajně složitý a náročný proces d i a l e k t i c k é s y n t é z y, ale Marx ve svém snění o komunistickém ráji zase jednou hodil veškerou dialektiku přes palubu, ve prospěch jakési bezrozporné všezahrnující bezprostřední identity jednotlivce a celku.

jsem v Jihomoravském kraji ve výboru pro Školství, vzdělaní .. který vede Mgr. Pojezdný. Kdyby setinu toho, co se tady objevuje v diskuzích a komentářích pana Hellera, Poláčka, paní Hájkové a dalších zkusil v praxi realizovat, pak má moji plnou podporu. Ale tak tomu není. Myslím, že kdyby KSČM skutečně začala pracovat a nejen žvanit, tak se posune též.

na Vás apeluji.- buďte solidním diskusním partnerem!!!! To znamená –když chcete s někým polemizovat, tak musíte reagovat na to, co Vám řekl či napsal. Když tomu nerozumíte či se Vám to nehodí, nemůžete to ignorovat, jako kdyby to řečeno nebylo – a právě to je Vaše oblíbená metoda. Příklad – otázka dvou fází komunismu. Rád Vám věřím, že nevíte o jakých fázích mluvím (s tím prvenstvím to byla sranda, ale je to pravda) – ale zkuste si pro sebe několikrát zopakovat, že je to odedávna integrální součást marxismu, přímo od klasiků. Opírá se zejména (ale zdaleka nejen) o práce M a E „Kritika gothajského programu“ a o Lenina „Stát a revoluce“. O dvou fázích se zcela standardně učilo od nepaměti. Bylo to v každé učebnici – a abych předešel pana Profanta –tuhle látku oficiální ideologie a protosocialistické elity nijak neovlivnila, nevadila ji. Předvedu Vám, co se dokázali naučit i nejblbější posluchači či studenti:
Mezi nižší a vyšší fází komunistické formace jsou následující rozdíly:
- ve výrobních silách (s odvoláním na Grundrisse se bralo že tím rozdílem je dovršená VTR)
- ve výrobních silách i výrobních vztazích – za socialismu ještě existuje stará společenská dělba práce (duševní-fyzická, město-venkov) jako hlavní mateřské znaménko starého na těle formace v její první fázi – tohle je vůbec nejdůležitější rozlišení u klasiků!!!!
- ve výrobních, vlastnických vztazích – možnost existence různých společenských vlastnických forem (státní a družstevní vlastnictví výrobních prostředků)
- ve vztazích směny – za socialismu – ještě existence hodnotových, zbožně peněžních vztahů k poměřování společenské nutnosti směňovaných výrobků – ale určující role plánovitosti (tohle ovšem už nebylo z Marxe), za komunismu prostá evidence
- ve vztazích rozdělování – zásada socialismu – každému podle práce, zásada komunismu – každému podle potřeb
- v třídně sociální struktuře – za socialismu ještě existence socialistických tříd – dělníků, družstevních rolníků a skupiny inteligence (tohle už byla dobová spotvořenina), za komunismui –beztřídní společnost
- ve společenské správě – za socialismu ještě politika a stát, za komunismu nepolitické řízení (politika je třídní aspekt při řízení)
- ve formě politiky – za socialismu diktatura proletariátu, za komunismu už jen ta všelidová samospráva
- duchovní procesy – za socialismu existence ideologie, za komunismu se ideologie kdysi dělnické třídy stává obecnou formou společenského vědomí
- etnické vztahy – za socialismu ještě národy, možná i na počátku komunismu.
Myslíte, že toto schema nepřesahuje Vaši intelektuální kapacitu? Oproti výslovným formulacím a logice klasiků to není nijak moc překroucené, dá se to doložit. Kdo to překrucoval, to byli stalinisti, kteří právě jako Vy ignorovali logiku klasiků a viděli už socialismus jako beztřídní společnost při neexistenci trhu a peněz. Jak už jsem Vám psal – Vy jste to ignoroval – podle mého názoru se nedá úplně jednoznačně říci, co myslel Marx pojmem přechodné období s diktaturou proletariátu – více v souladu s jinými pracemi je chápání, kdy přechodné období ještě není socialismus a jsou v něm nikoli ta shora uvedená mateřská znaménka podstatnějšího rázu, ale prostě pozůstatky kapitalismu – soukromovlastnický sektor a ne jen socialistické třídy. Tak se to taky učilo po pádu stalinismu.
Chápete už, že Vaše úvahy o tom, jak to vidí marxismus, jsou zcela mimo mísu? Nepokouším se argumentovat samotnou logikou marxismu –to už jsem zkoušel a Vy jste to nepochopil a ignoroval, ale učebnicový výklad byste snad pochopit mohl, ne? Shrnuji – podle marxismu je základ trhu – hodnotové vztahy a produkce zboží – a tudíž nutnost poměřovat společenskou užitečnost vynakládané práce i věcných zdrojů (což tedy znamená i konkurenci) -integrální součástí první fáze komunistické formace, ale samozřejmě ty rozdíly jsou komplexní, nejen ekonomické – a všechno je odvozeno od existence dělby práce, která omezuje zespolečenštění a mění i charakter přivlastňování. Jste alespoň schopen připustit, že tenhle výklad je jiný a možný /ani netrvám na tom, že se opírá o hlubší znalost marxismu, než je ta Vaše/? Mohl byste polemizovat s touto logikou a neomílat jen to své? Umíte vůbec číst a interpretovat text?

Pane Hellere, Vy m n ě vytýkáte že prý pozorně nečtu Vaše texty - a přitom sám svůj text stavíte na naprostém nepochopení textu mého.

Tam kde jsem hovořil o tom že mi není zcela jasné co máte na mysli, tam byla řeč o t é z í c h, nikoli o f á z í c h - naprosto jste tu zaměnil dva zcela rozdílné pojmy.

A i v dalším textu hovoříte v podstatě zcela mimo vlastní osu mé argumentaci: já jsem tematizoval především problém p ř e c h o d u od fáze socialistické k fázi komunistické - a především, evidentní nemožnost takového přechodu.

Jako obvykle, když nedokážete posebrat věcné protiargumenty, utíkáte se k tématům vedlejším, či zcela nesouvisejícím.

to snad vyplývá už z mého úvodního příspěvku k této diskusi. Ale přece jen - trochu to s tou kritičností přeháníte. Jedna věc je, že KSČM nemá adekvátní strategii a strategický cíl, kterým by měly být alespoň kroky k samosprávnému vlastnictví (např. legislativa, propaganda, využití znalostí členů k projektu a zakládání nějakého nadstranického hnutí tímto směrem apod.) Tady se shodujeme - přiznal jsem, že s podobně smýšlejícími jsme dlouho usilovali něco v tomto směru prosadit a získat papaláiše i členy - marně. Proto tady tak odkrývám karty a "kálím do vlastního hnízda", protože to už nemůže ublížit víc, než politika vedení, kterou bohužel - velmi šikovně - okecává polopravdami Jirka Dolejš. Nerad pálím zrovna do něho, mám mu být za co vděčný a byli jsme kamarádi - ale zařadil se sám.
Ale druhá věc je regionální a komunální politika - kdysi jsem se podílel i na programech a rád bych věděl co se Vám na nićh nelíbí. Je hodně čestných zastupitelů, kteří se snaží tyto programy plnit - ne všichni to umějí - a ing. "Pojezného znám jen jako jméno a celkem nic špatného jsem o něm neslyšel, ani od kamarádů z jeho okresu. A třetí věc je, co při našich chabých pozicích a velmi problematickému občasnému spojování se s ČSSD můžeme dokázat. Např. když předložíme návrh v PS, zamítnou ho a media se o něm ani nezmíní. Pak ho s malou obměnou předloží ČSSD (někdy ho i vykrade v důsledku indiskrece ještě před předložením, v této zemí se všechno rozkecá), ale v každém pořípadě má přitom velkou mediální kampaň, takže lidé se prostě nedovědí, že jsme to byli my a co jsme chtěli a pak nám nadávají. Ale opravdu - ta naše síla prosazovat je malá. A čtvrtá věc je lidský faktor - i naši politici nahoře i dole jsou jen lidé a mají své zájmy či kšeftíky, své kamarádšofty, uzavírají různé kompromisy a couvají - jako všichni ostatní. V malém městě, kde mi chodí děti do školy, se těžko mohu rozhádat s pravicovým starostou či ředitelem školy, esem ODS či ČSSD nebo TOP, nebo s místním mafiánem apod. nebo prostě se sousedem jiné politické příslušnosti. Něco podobného asi budete mít na mysli. Ale to není jen naše nemoc, někteří lidé se nemohou zbavit staré stalinské legendy o straně andělů, která se nikdy nemýlí - v buržoasním bahně to tak být nemůže, zvláště když se nehýbají široké vrstvy neprivilegovaných. A pátá věc - možná máme štáby a pár specialistů, ale nemáme masu vojáků schopných agitovat a jít třeba i do ulic. Dědečkové už na to nemají fyzičku a řada mladších buď nemá čas kvůli práci a obživě rodiny nebo se z existenčních důvodů bojí veřejně vystupovat. A to je velký problém. Na placené služby nemáme peníze. Ale prosím - tohle je jen objektivní rozklad, ne omlouvání - ať tak či tak, výsledný dojem na lidi je ten, jaký máte Vy, a nesou za to odpovědnost jak špičky v ÚV, tak na řadě okresů. Zrovna v tom Hodoníně je to naprosto jasné.

Myslím s tím údajným vyhýbáním se problémům, když nemám argumenty a neporozumění Vašem textům. To je prostě směšné a každý se můlže přesvědčit, že Vás zavaluji protiargumenty na každý Váš - leckdy dost zmateně . formulovaný argument. Jak vidíte, pánové Tejkl, Klusáček, Karen a paní Hájková možná nemají tolik času a trpělivosti na to pořád do kola Vám odpovídat, když tó buď ignorujete nebo tomu prostě nerozumíte, ale uvažují jako já, čtou Vaše plácání stejně jako já. Samozřejmě se Vám omlouvám, že jsem teze četl jako fáze. Ale za prvé už mám ve svém věku právo špatně vidět a nemám neomezeně času luštit Vaše texty s jejich podivnou logikou a za druhé, ty Vaše nesmysly mne vždycky tak vytočí, že mám rudě před očima a podléhám taky pokušení vidět ve Vašem textu to, co se domnívám, že je logické, ale u Vás to logické není. Typické je
. že Vy můj výklad o fázích vidíte jako vedlejší a nedůležitý, když o tom byl celý Váš příspěvek, který právě prozrazoval Vaši neznalost a nepochopení. No, alespoň jste se konečně nějak jasněji vyjádřil oi jakém přechodu a jakém komunismu to melete. Takže mluvíte o nemožnosti přechodu od nižší fáze k vyšší, ne o přechodu od kapitalismu k nižší fázi. Takže vY NEJSTE S TO VIDĚT, TO CO OBĚ FÁZE SPOJUJE A DĚLÁ TEN PŘECHOD MOŽNÝ. PRVKY KOMUNISMU TOTIŽ NEJSOU AŽ NĚKDE ZA NĚJAKOU ČASOVOU HRANICÍ, ALE VYRŮSTAJÍ PŘÍMO ZE SOCIALISMU. Společným jednotícím prvkem je společenské vlastnictví výrobních prostředků, které je už za socialismu. Dříve bylo chápáno jako státní, ale to byla blbost, porotože to státní nebylo dost společenské, bylo to něco mezi, zprostředkované řídícím aparátem. Až samosprávné vlastnictví dotažené až do nejvyšších pater může umožnit plynulý vývoj k vyšší fázi. Kdybyste dokázal projít mé vstupy na těch několika článcích, tak byste viděl, že to klasické marxistické - vlastní všichni a každý i jako jednotlivec jsem Vám už několikrát důkladně vysvětloval.Ale je to jasné už z klasiků, pokud byste je četl. V socialismu, kde existuje společenská dlěba práce vytvářející rozdílné podmíny celých skupin pro to, aby mohli jednat jako vlastníci (/řídící - řízení, duševní - fyzická, výroba - nevýroba atd.) a kdy se výroba děje v ekonomicky samostatných podnicích, sr každý pracující jako jednotlivec ještě vlastnicky nerealizuje Realizuje se zprostředkovaně přes své začlenění v třídách dělbě práce i kolektivech. Až na bazi VTR, počítačů aod., kdy třeba lidi pracují z domova, ale jsou propojeni jako nikdy a mohou reálně jako jednotlivci vstupovat do tvorby vlastn ického rozhodování. Za socialismu se může dost snadno podílet na vlastnických funkcích svého pracovního kolektivu, kolektivy musí být ještě propojeny objektivním erkonomickým mechanismem, který s pomocí konkurence prověřuje společenskou nutnost a užitečnost práce i zdrojů, které byly použity. Tedy trh - ten ovšem, při odpadnutí kapitalistické logiky "ZHODNOTIT KAPITÁL ZA KAŽDOU CENU, BEZ OHLEDU NA UŽITNÉ HODNOTY A POTŘEBY LIDÍ" (PŘIPOMÍNÁM - HODNOTA - DOHODA!!! O PRAVIDLECH posuzování výrobků a služeb a rozdělování výr.prostředků i spotřebních předmětů a služeb.), je možné regulovat rozhodnutími centrálních volených samosprávných orgánů, v nichž na základě zastupitelské demokracie jsou členové ne ustále obměńováni. Tedy žádné nepochopitelné mysterium. Takže - lidé jsou stimulováni přes své podniky propojené trhem i plánováním, ale jsou také zainteresováni na rozhodování celospolečenském. No a - čím vyšší je produktivita, zmenšuje se potřeba trávit hodiny a hodiny v práci a přestává být nutno lidem spootřebu omezovat malicherným hlediskem toho odpracovaného, protože začínají mít všichni dost a mizí nesmyslná honba za hromaděním věcí, odumírají takyx třídy - lidé jsou si rovni jalko jednotlivci - blaho jednoho přispívá k blahu všech a naopak. Tak to viděli klasici. Proces samozřejmě není jen ekonomický - viz to mé komplexní porovnání. Proč by to nebylo možné? Co byste k tomu přidal?
Mimochodem . i ta ekologičnost může být do tržního mechanismu, hodnot a cxen zakalkulována- tohle se tu vůbec netroufám v\ysvětlovat, to jsme udělali s Neužilem a je to v naší knížce, ale je to velmi náročné pro toho, kdo nezná Kapitál a symboly.
A dále - pane Poláčku - několikrát jsem Vám vysvětloval, co je revoluce, že nejde jen o politickou revoluci že i ta může proběhnout nenápadně a přesto to revoluce je, ale Vy pořád melete tu svoji zřejmě stalinskou představu počítajicí s nějakým ozbrojeným bojem, dobýváním paláců a trestáním bývalých vládců. Na tohle vysvětlování a dějinné příklady jste nikdy ani slůvkem nereagoval.
A tak je to i s dalšími pojmy - zisk socialistického podnikového kolektivu není totéž co kapitalistický zisk, který může být dosažen i bez výroby a s omezováním výroby, socialistický zisk jen ukazuje podíl kolektivu na vyrobené nadhodnoitě ve vztahu k vynaloženým prostředkům a práci - s tím počítá i Marx v Gothaji. Marx je dialektický, ale Vaše myšlení ne, tak neplácejte a pořád znovu a znovu nedokazujte, že tomu všemu nerozumíte. Rozdělování je součást vlastnictví - není to jen nějaký amdinistrativní pozůstatek, ke podloženo hodnotovými procesy.
Pluralita politická může být už v socialismu a ještě snáze za komunismu, odpadá nutnost přrekonávat omezené vlastnické zájmy a rozdíly nepřátelských trříd a později mizí rtřídy vůbec, reakční hnutí by nemělo masovou sociální základfnu a proto by se klidnšě zvládlo i v pluralkitním systéímu - už jsem to ve svých výstuoech pro Vás taky důlkladně vykládal, ale Vy jen melete a melete pořád to samé a ještě si drze dovolíte říci, že nemám argumenty a uhýbám.Co jste to za člověka?

nechci rušit vaše rozjeté kruhy, ale aspoň glosa na vaši sobotní repliku - nevidím jediný skutečný důvod proč by se program KSČM nemohl snášet s pluralitou forem hospodaření a trhem. A ani se to zas tolik netluče aní s tím duchovním světem Marxei když samozřejmě se dopustil určité vizionářské zkratky, na které se mohou někteří katedroví marxologové točit-.
Jesltiže některé interpretace komunismu (marxismu) jsou antitržní a monopolně etatistické, je to problém té interpretace, ne náš. Já si dokonce dovedu předstait i privátní vlastnění prostředků výroby jako součást této plurality, by´t společné hospodaření jako výraz kolektivní práce má svůj zásadní význam., .takže možná pomůže méně scholastických polemik a spíš tu pluralitu v rámci trhu předvést v praxi.

Jako v té slovenské anekdotě "Aj tak možno, aj tak možno". Proč by se program KSČM nemohl snášet tu s tím, tu s tamtím, když získá teď politickou podporu a fleky zůstanou zachovány.ˇCo je pravda která se v budoucnu prokáže, mne nezajímá, ostatně žádná pravda není a diskuse o pravdě je jen scholastika. Co je a co není u Marxe mne dokonale nezajímá, ať je tam, co je tam, kdyby mi to vadilo v momentálním přežívání za jakoukoliv cenu, tak řeknu, že je to Marxova chyba. Zdůvodňovat to nemusím, stačí když to zvěstuji z pozic své autority. Otřesné, typický Bernstein.

slíbíl jsem že do marných osobních debat se nebudu pouštět, tím méně do pří o neochvějnosti věčných pravd. Jen jsem připomněl program KSČM - tam je explicitně pluralita a soutěž různých forem hospodaření a tržní ekonomika (samozřejmě usměrňovaná). To snad ještě mohu.

program hájil, jenomže ten nic moc neřeší a ostatní blokujete. Nejsem z toho odvázaný.

program hájil, jenomže ten nic moc neřeší a ostatní blokujete. Nejsem z toho odvázaný.

Nejde samozřejmě o krátkodobý volební nýbrž dlouhodobě stranický program KSČM. Návrat k ekonomické struktuře trhu a k různým formám podnikání není krátkodobá (taktická) záležitost. Je to výraz strategické
transformace od centrálně byrokratického modelu ekonomiky.

KSČM má dobrý krátkodobý a středně dobý program, ale nemá vazbu na nějaké cílové řešení - a to musí být orientace na takovou formu vlastnictví, na které by se mohla vytvořit celá alternativa ke kapitalismu. KSČM má i strategický program - tzv. kladenský (přijat 1992 a 1993 - KOLEm NĚJ PROBĚHLA VNITROSTRANICKÁ KRIZE, KDY se nám podařilo uhájit komunistickou identitu strany a odštěpili se, velmi zjednodušeně řečeno, sociáldemokratizátoři jako silně menšinové proudy).Kladem kladenského programu byl už dále nepřekonaný distanc od minulosti, stalinismu a brežněvismu a definice socialismu jako cíle, jejímž jádrem byla pluralita vlastnictví - tehdy dobré, stalinisti celou dobu do dneška usilují o revizi programu v těchto bodech, proto se ho držíme jako klíště a nechceme s tím hýbat. Jenomže pluraliuta může být jen dočasná - vždycky je jádrem systému jedna rozhodující forma vlastnictví (mohou být i směsky, ale jedna musí být rozhodující - samozřejmě co do ekonomické výkonnosti, ne administrativním zásahem!!!). Takže jsme na libereckém sjezdu 1995 prosadili a zformulovali jinou - kde se už hovoří o klíčové roli společenského vlastnictví a vyjmenovávají se různé formy - státní, družstevní obcí a regionů. Prosadit klíčovou roli samosprávného zaměstnaneckého vlastnictví se nepodařilo. Víceméně stejné definice socalismu jako strategického cíle se pak znovu objevily po r.2000 v dalších novelizovasných programech (kupodivu díky tuposti partajní byrokracie s papalášů nebyla změněna dejinice ve stanovách, kde zůstal ta pluralita). A dál se už nedošlo. Jenomže doba pokročila a KSČM se dále na strategii vykašlala a aby nedráždila stalinisty se věnuje už jen nejvýše střednědobé perspektivě a o podstatě systémové změny, ke které se hlásí nemluví - každý si pod tím představuje něco jiného - my samosprávný socialismus, většina členů zestátnění velkovýroby - ne už drobných a středních podnikatelů - potud se poučili i stalinisté. Jelikož však tento stav znemožňuje vytvořit vizi, pro kterou by se získaly nové progresivní složky občanstvs - zejména mladí as inteligence - ale mohla by chytit i zaměstnance - tak se z pohodlnosti a setrvačností vůdců usazených v teplých židlích (Jirky se to tak dalece netýká, on nikdy nebyl pohodlný kariérista, ovšem -- kdo chce s vlky žíti...) KSČM stává stranou rozeznatelnou od soc.dem snad jen takovými stalinskými excesy, jako byl ten s Martou a pár komunistickými frázemi, pro jejich naplnění se nic nedělá ani teoreticky. A to jsme už párkrát předkládali i tak konkrétní návrhy pro boj za samosprávu, které přijaty být mohly, ale byly zahrány do autu. Proto dnes kálím do vlastního hnízda -vyčerpal jsem všechny možnosti legální vnitrostranické opozice,což Jirka dobře ví, ale on pro určující roli samosprávy není a snahu mou a mála přátel považuje jen za jurodivou umanutost a , jak stále zdůrazňuje, utopickou scholastiku. Takže hnití strany pokračuje, naštěstí nám pravice vždycky dodá nezanedbatelné procento protestních hlasů. Jak dlouho?

Pane Dolejši, musím přiznat že Vaše otázka či glosa z 3. března, "proč by se program KSČM nemohl snášet s pluralitou forem hospodaření a trhem", mě skutečně poněkud překvapila. Totiž, především svou - zdánlivou - jednoduchostí.

Jde o to: když se člověk nějakou věcí (v našem případě charakterem sociálně-ekonomických systémů) zabývá cíleně delší dobu, pak mu určité automatismy časem přejdou natolik do krve, že si skoro už ani nedokáže představit, že to někdo jiný může vidět nějak jinak. A takováto - zdánlivě jednoduchá - protiotázka je pak dobrou příležitostí pro to, tyto vlastní automatismy (a jejich zdánlivou samozřejmost) opětně prozkoumat.

V této otázce se jedná v podstatě o dva klíčové body:
1. schopnost vnímat společnost, respektive ekonomicko-společenský systém, jako provázaný celek. Je to v podstatě otázka totality; ovšem, nikoli totality ve smyslu běžném, politicky pejorativním, nýbrž naopak, ve smyslu čistě systémově objektivním. - Přinejmenším od časů Hegela je "totalita" naprosto pozitivním pojmem.

2. V užším smyslu se pak jedná především o otázku trhu; do jaké míry je (kapitalistický) trh kompatibilní s jakýmikoli přinejmenším potenciálně nekapitalistickými (družstevními apod.) ekonomickými formami a aktivitami.

Ten druhý bod - totiž otázku trhu v marxismu - jsem měl v úmyslu dopodrobna projednat v rámci diskuse "Co je špatného na kapitalismu?" vlastně už poslední víkend (tam to spíše tématicky patří, tam se rozběhly odpovídající diskuse o marxistickém pojetí ekonomiky), ale bohužel jsem se pak musel věnovat aktuálnějším tématům, takže jsem se k tomu pak už nedostal. Snad tedy až tento víkend. Tohle je totiž ve své podstatě opravdu velice složitá záležitost, je to v podstatě až ta nejhlubší úroveň Marxovy teorie ekonomické podmíněnosti společenských jevů.

Takže, pro tuhle chvíli bych se chtěl omezit na ten bod první, na otázku totality.
Jak už řečeno, v daném případě člověk prostě musí mít určitý cit, určitou vnitřní představu o naprosté vnitřní provázanosti určitého celku, tedy v našem případě společnosti a její "ekonomické základny".

Jak Vám jistě neuniklo, my s panem Hellerem v našich diskusích o výkladu a relevanci Marxových konceptů společnosti a její budoucnosti na sebe navzájem pravidelně narážíme; ale jednu věc u sebe navzájem předpokládáme (domnívám se alespoň) v podstatě jako samozřejmou, totiž právě tento "cit pro totalitu".
Totiž povědomí o tom, že společnost je konec konců jeden k o m p a k t n í celek, který je profilován zcela konkrétními základními určeními. A tento kompaktní celek opravdu nelze libovolně "obohacovat" zcela protichůdnými, cizími elementy. Jinak se nám to všechno bude neustále srážet dohromady.

V roce 1968, v období reformního "Pražského jara", tradičně skeptický český lidový duch právě na toto téma vytvořil svým způsobem opravdu geniální vtip. Jakožto reakci na to, že se to zase jednou zkoušelo s nějakými dílčími experimenty v ekonomice (namísto opravdu komplexního řešení), tak onen lidový komentář k tomu pak zněl: "Takže teď to bude jako tak, že většina aut bude jezdit vpravo, ale některá budou jezdit vlevo?..."

To znamená: pan Heller má v daném případě naprostou pravdu, když hovoří o j e d n é r o z h o d u j í c í formě vlastnictví (já bych jenom daleko spíše hovořil o jednom rozhodujícím c h a r a k t e r u e k o n o m i k y).
A pak Heller má také naprostou pravdu v tom, že nějaká "pluralita" vlastnicko-ekonomických forem může mít jenom a pouze tehdy (autenticky komunistický) smysl, jestliže za tímto programem stojí c í l o v ý program zcela zásadní celospolečenské proměny.

Protože, když tady takovýto cílový program chybí, pak tady máme přesně tu situaci z onoho vtipu: naprostá většina ekonomiky (a tedy i vlastnických forem) nám bude "jezdit vpravo", zatímco nějaká omezená, alternativní část bude "jezdit vlevo". Jakpak nám to asi dopadne? Která ta varianta ekonomiky se nakonec prosadí, a která se stane jenom jakýmsi koloritem vegetujícím na okraji?

To je přesně to, co tady prohlašuji od začátku: jestliže zachováme tržní hospodářství (ve smyslu kapitalistického trhu, profilovaného vzájemnou konkurencí a honbou za ziskem), pak veškeré ekonomické subjekty (bez ohledu na jejich organizačně-vlastnickou strukturu, například družstva) se nakonec budou muset p o d ř í d i t dominující logice kapitalistické ekonomiky (budou muset nakonec také "jezdit vpravo). Přes formálně kolektivní formu se nakonec budou muset chovat stejně tak "kapitalisticky", jako kterýkoli jiný subjekt v daném typu ekonomiky. Pokud nebudou chtít zahynout.

Z tohoto hlediska je pak jakákoli "pluralita vlastnických forem" opravdu jenom jakýmsi stínovým divadlem, je to předstírání něčeho, co nemá ve skutečnosti žádnou reálnou substanci.

To je přesně to, co jsem měl na mysli mou kritikou programu současné KSČM: buďto má KSČM opravdu závažný úmysl principiálně změnit svět - a pak se má také podle toho chovat. Anebo se vzdala projektu komunistické revoluce - ale pak by bylo poctivé to přiznat, a přihlásit se otevřeně k programu sociální demokracie.

Ale současná KSČM se, jak se zdá, stále víceméně bezhlavě potácí mezi těmito dvěma jasnými rozhodnutími, hraje si na chytrou horákyni, chce být nahá a zároveň oblečená, a myslí si že tím se už nějak doklopýtá do příštích časů.
Jenže to, co bystré venkovské dívce v pohádce dopomohlo k tomu stát se zámeckou paní, je příliš málo pro reálné dějiny. Dějiny se nakonec oklamat nedají - alespoň ne natrvalo.

Pane Hellere, to Vaše schéma přechodu od kapitalismu přes socialismus až ke komunismu by samozřejmě m o h l o mít svou vnitřní logiku - kdyby totiž člověk byl právě takovou bytostí jak si ho představoval Marx, kdyby dynamika společenských procesů byla přesně taková jak si ji představoval Marx, kdyby identita individuálního a celospolečenského za komunismu by byla právě tak jednoduchá a bezrozporná jak si ji představoval Marx.

Jenže právě tohle jsou ty zcela centrální axiómy, které nelze naprosto žádným objektivním způsobem dokázat - a které Vy "dokazujete" jenom tak, že se neustále znova odvoláváte právě na Marxe.

Vezměme si pro ilustraci jeden konkrétní bod, například Vaši tézi o tom, že "zisk socialistického podnikového kolektivu není totéž co kapitalistický zisk".

To mi připomnělo, kdysi se mi dostala do rukou jedna učebnice ekonomie někdy z padesátých let. Tedy z období ještě naprosté socialistické euforie, kdy se ještě mohlo zdát, že komunistická společnost je už na dosah.

A v této učebnici byly vyjmenovány "základní principy působení socialistického státního podniku".

Nevybavím si už dopodrobna po těch létech, jaké vlastnosti zde byly vyjmenovány, ale bylo to zhruba na tento způsob:

Socialistický státní podnik hledí vždycky v prvé řadě na zájmy celé společnosti.
Socialistický státní podnik nehledí pouze na své vlastní úzké zájmy, nýbrž poskytuje nejvyšší možnou podporu rozvoji ostatních socialistických státních podniků.
O všechny výsledky své práce, jmenovitě o výsledky svého výzkumu, se socialistický státní podnik nezištně dělí s jinými socialistickými státními podniky, které těchto výsledků mohou použít pro svůj vlastní rozvoj, ve prospěch celé společnosti.
...
...

Jistě, pane Hellere, můžete namítnout, že tohle je nabubřelá rétorika právě jenom oněch let padesátých, kterou není možno brát vážně.
Jenže: tady se právě v čistě podobě ukazuje, jak naprosto f i k t i v n í byla všechna ta rétorika o tom, že "socialistický" podnik nemá nic jiného na mysli, nežli sloužit všem ostatním, bez ohledu na své vlastní zájmy. A že se s ostatními bude zcela altruisticky - pardon soudružsky - dělit o výsledky své vlastní práce.

Jak známo, za dob reálného socialismu každý "socialistický" podnik hleděl p ř e d e v š í m na své vlastní zájmy, na to jak o n sám splní svůj státní plán - a do těch ostatních "socialistických" státních podniků mu nebylo naprosto nic. Protože na výplatních páskách jak vedení, tak celého osazenstva daného podniku se odrazilo právě a jenom to, jak on splní svůj vlastní plán - a ne to, jak se povede tím ostatním.

Právě tohle je ten zcela r e á l n ý e g o i s m u s všech ekonomicky činných subjektů - a to jak za kapitalismu, tak za feudalismu, tak i za "socialismu". A Vy proti tomuto reálnému egoismu ekonomických subjektů nemůžete postavit nic jiného, nežli Marxovu víru v to, že za komunismu "přece bude všechno úplně jinak".

A nedokážete pochopit (či spíše nejste ochoten přiznat), že v rámci živočišného druhu homo sapiens prostě existují určité konstanty, které ho doprovázejí - a budou doprovázet - po celou dobu jeho existence. (Alespoň pokud ho geneticky neproměníme na nějakého zcela jiného tvora. Pak už to ovšem nebude homo sapiens, nýbrž umělý robot.)

pane Poláček, já také vnímám že se vše vizionářsky točí kolem podstaty člověka jako sociální bytosti. A s tím také o významu společenské dělby práce pro společenské (skupinové) přivlastňování. Ale bez vykořenění egoismu zisku a nahrazení filantropickým altruismem. idealizace člověka je chyba.
Já si nemyslím že to vše lze normativně nadekretovat programem a poltickou mocí - tuhle chybu dělal minulý režim. Ale ani u klasiků nenajdete hotový komunistický ráj. takže když si vizionáři tříbí své různé vize, proč ne - ale je dobré vnímat, že to prověří až praxe. To není chytrá horákyně, to je jen snaha ponechat otevřené horizonty.

pan Poláček, ale ne už místopředseda ÚV KSČM (myslím ten fakt, že nějaká forma vlastnictví musí být určující - vždycky byla)
Ale jinak je pan POLÁČEK POŘÁD TOTÁLNĚ VEDLE - UŽ JSEM NA ČLÁNKU "Co JE ŠPATNÉHO NA KAPITALISMU?" mockrát a obsáhle vysvětlil omyly pana Poláčka - koho to zajímá - ať si to otevře.
Jen shrnu - neexistuje žádná přirozenost hrabat majetek u člověka po jeho zrodu z opice - to jsou klasické blbosti naturalismu jako jedné z větví buržoasdní ideologie. Motivace dostat za práci odměnu na úkor ostastních lidí (to známé hamty hamty) vzniká až na určitém stupni vývoje a přestává mít smysl ve vyšší fázi komunistické-společ.ekon. formace, kdx vysoká produktivita zbavuje lidstvo nutnosti mít mechanismy vyjadřující vazbu spotřeby k výkonu a poměřující jeho společenskou nutnost a kdyx přesto již sama motivace tvořivou prací a humánními vztahy vede k takovým výkonům, kkteré přinášejí nezměrné bohatství. Trh není synonymem kapitalismu, je formou, která v různých systémech nabývá jiného obsahu. Trh prověřující společenskou užitečnost práce živé i mrtvé v sociaslistických samosprávných podnicích demokrstickx regulovsnáý vrcholnými ssamosprávnými orgány není kapitalistický trh a přihlášení se k němu není nic v rozporu s Marxem a komunistickým charaskterem stranxy, pokud oivšem se tato strans dokáže zároveň orientovat na samosprávné vlastnictví. Různé předlistopadové učebnice tzv. politické ekonomie socialismu byly skutečně cancem a pěstovalx chybnpou představu, že zaměstnance soc.podniku nezajímá zisk, ale přímo společenský zájem -ale v osmdesátých letech už tato představs nebyla ani v oficiální propagandě - a to ani v SSSR. Ovšem vynechávání trhu strašně komplikovalo proces poměřování toho, zda lidská práce i prostředky vynaložené v jednotlivých podniků jsou či nejsou vynaložené efektivně, podle zájmů lidí a společnosti, takžer nebyly přesné informasce pro ekonomické kalkulace, což přispělo k zániku systému. Vydržel tak dlouho jen díky tomu, že řadas lidí podávals dobrý výkon, i kdxž na tom nebyla dostatečně zainteresovaná hmotně ale třeba jen charakterem práce a vztahů v kolektivu - tedy tito lidé jednsli v rozpory s nesmyslnou představou pans pOLÁČKA O LIDSKÉ PŘIROZENOSTI. OSTATNĚ UŽ FAKT, ŽE PAN Poláček ztrácí tolik neplaceného času výkladem svých nesmyslů v těchto diskusích, usvědčuje jeho pojetí z nepravdivosti.
A pokud jde ještě o Dolejše - připomíná mi to "hlavu XXII." - slavný román mého velkého jmenovce v USA, bohužel již zemřelého. Dolejš nebere vážně koncepci samosprávného socialismu, protože tu musí prověřit praxe, ale ve straně i v diskusích dělá všechno proto aby se KSČM ani stínem nepokoušela tuto koncepci realiizovat. Likviduje i náběhy diskuse o ní. Není to schizofrenie?

Měl bych však tři nejasnosti:
1)„Trh prověřující společenskou užitečnost práce živé i mrtvé“ předpokládá určitý „politický provoz“, jistou „vykultivovanou“ politiky, kterou ale sám nevytváří, spíš ji jen potřebuje.
2)Vy sám, zdá se mi, někdy narážíte na kritiku (nebo nepochopení -?) ne kvůli tomu, co říkáte, ale proto, jak to říkáte. Politika, o které se nám asi může zatím jen zdát, ale která by odpovídala tomu „ekonomickému provozu“ a „trhu prověřujícímu společenskou užitečnost“, musí tedy mít jistou kulturu, a tedy i jistý respekt k tradici. Kam až ten Váš respekt sahá?
3)Snad mi prominete naivnost poslední nejasnosti: Je-li kapitál mezinárodní, ba globální silou, pak potřebuje nadnárodní, globálně působící politiku, která by do jeho provozu mohla významněji zasáhnout nebo ho výrazně, podstatně změnit, překonat jeho dosavadní povahu. Stojí i tento zřetel za povšimnutí?

Měl bych však tři nejasnosti:
1)„Trh prověřující společenskou užitečnost práce živé i mrtvé“ předpokládá určitý „politický provoz“, jistou „vykultivovanou“ politiky, kterou ale sám nevytváří, spíš ji jen potřebuje.
2)Vy sám, zdá se mi, někdy narážíte na kritiku (nebo nepochopení -?) ne kvůli tomu, co říkáte, ale proto, jak to říkáte. Politika, o které se nám asi může zatím jen zdát, ale která by odpovídala tomu „ekonomickému provozu“ a „trhu prověřujícímu společenskou užitečnost“, musí tedy mít jistou kulturu, a tedy i jistý respekt k tradici. Kam až ten Váš respekt sahá?
3)Snad mi prominete naivnost poslední nejasnosti: Je-li kapitál mezinárodní, ba globální silou, pak potřebuje nadnárodní, globálně působící politiku, která by do jeho provozu mohla významněji zasáhnout nebo ho výrazně, podstatně změnit, překonat jeho dosavadní povahu. Stojí i tento zřetel za povšimnutí?

Myslím ten prostředek. K té politice máte přesně pravdu - samospráva se neobejde bez široké politické demokracie na všech stupních - s cílem přrekonat dosavadní nerovnost mezi profesionálním řídícím aparátem (to samozřejmě mluvím o společnosti po překonání kapitalistického vlastnictví - to je priorita) - na zatuhnutí role tohoto aparátu ztroskotal protosocialismus.
A samozřejmě si globální kapitál bude vytvářet nadnárodní politické struktury - náběhy k tomu už jsou. Možná, že se ještě dočkáme jakéhosi keynesiuánství a sociálního státu prováděného těmito orgány - ale do celoplanetární podoby by to kapitál neměl dokázat a stačit, ale při manipulovatelnosti neprivilegovaných projevující se i v těchto diskusích to možná stačí.
A k té formě vyjádření? Kdybyste viděl, jak se chechtám. \Po celý můj život něco podobného slyším, vždycky když prosazuji pravdu proti většinou panským strukturám - ano soudruhu, kritika ano, ale ta forma (a vždycky šlo o obsah - např. v KSČM mne stalinisti osobně znají a vědí, že nejsem mocipoán, ani náfuka ani boháč, ale stačí promluvit o vládnoucí třídě řídícího aparátu a už to jede - ta forma!!! a proto to zs živého boha nemůže jít do dokumentů strany, kde by to samozřrejmě byl kultivovaný text. A kdybyste zažil, jak šikovně likviduje všechny moje iniciativy směrem k samosprávě můj dlouholetý spojenec, ochránca sa kamarád JIRKA DOLEJŠ - VĚŘTE MI, NEDIVIL BYSTE SE MI -stokrát nic umořilo osla - vzpomeňte na Nerudova Karla IV - vÁS KDYBY CHTĚLI UČIT VŠICHNI SVATÍ, zda všimnou si jich Češi paličatí !!!! - a myslíte že tadyx na DR je to o moc jiné? Teď nemyslím ojedinělé případy, kdy z osobní zkušenosti mé i jiných vím, co je ten kecal zač a jak lže. Mohl bych jednoho jmenovat a te´D NEMYSLÍM jIRKU dOLEJŠE, ANI PANa Poláčka. To je opravfu jen diletant a musí se mu to říci.
Metoda provokace se mi mockrát osvědčila, zejména vůči tupým antikomunistům, - ostatně něco podobného snad dělal i Sókrates? Ale mně ten bolehlav budou muset dát do piva. Vůbec nic ve zlém.

Pane Dolejši, v tom bodě jsme si bezpochyby zajedno, že je zásadní chybou jakákoli idealizace lidské bytosti, bez ohledu na "egoismus zisku a jeho nahrazení filantropickým altruismem". (Na to téma "podstata člověka" bych ostatně v dohledné době chtěl otevřít samostatnou diskusi.)

Takže jen zcela předběžně: člověk není o nic více sociální nežli individualistický, o nic více altruistický než egoistický. (Spíše naopak.)

Ovšem, s touto rozmanitostí lidského charakteru (či snad lépe, s touto vnitřní rozpolceností lidské bytosti samotné) se opravdu v celospolečenském měřítku nevyrovnáme natrvalo tak, že "ponecháme dveře otevřené na všechny strany".

Ještě jednou: zcela konkrétní společnost za každých okolností zcela objektivně j e jedním uzavřeným celkem, jednou kompaktní totalitou, která může spočívat jenom na jednom jediném, zcela určitém charakteru ekonomických a eknomicko-sociálních vztahů.

Samozřejmě, jsou možná určitá přechodná období, jako především v současné Číně, kdy (kapitalistická, tedy principiálně individualistická) občanská společnost ještě nemá dost síly na to, aby svrhla totalitní (antiindividualistický) politický systém. Ale k tomu časem dojde, a s největší pravděpodobností už v dohledném časovém horizontu.

Ale zpátky k těm protikladným rysům lidské bytosti: my tedy tento protiklad nemůžeme vyřešit tak, že necháme prostě vedle sebe existovat ekonomické a sociální formy jak socialistického, tak i (individualisticko-)kapitalistického typu. V rámci jedné společnosti se vždycky nakonec jako dominantní prosadí jenom jeden typus (pravidelně: kapitalismus), a ten zbytek zůstane jenom makulaturou.

To jediné, o co je možno se pokusit, je vytvořit takový model společnosti, kde budou organicky p r o p o j e n y obě tyto základní stránky lidské existence, lidské bytosti. Kde tedy bude učiněno zadost jak přirozeným osobním zájmům individua, tak i zájmům celospolečenským, kolektivním.

Takovýto model ekonomiky (ale i celé společnosti) by pak byl sice d v o u s l o ž k o v ý - ale nebyl by vnitřně rozporný, protože tato syntéza sama by se stala profilujícím rysem všech ekonomicko-společenských vztahů.

Já vím, takhle řečeno to zní asi hodně abstraktně; v podstatě ale nejde o nic jiného nežli co si za cíl vytkl už Marx, ovšem právě bez Marxovy víry v jakousi bezprostřední identitu individua a celku.

Takováto b e z p r o s t ř e d n í identita je samozřejmě nesmysl a utopie; cílem musí být právě naopak zprostředkování, vzájemné provázání těchto různých stránek lidské existence.

- ti znalci Marxe !

pokud vám vadí otevřené dveře, tak řekněte které konkrétně dveře chcete zavřít (nevím jak moc silou) ?
Ty vedoucí k individuálnímu podnikání a právu vlastnit i výrobní prostředky ?
Ty které chápou potřebu ziskové motivace v jakémkoliv zbožně peněžním systému ?

pan Poláček po mnoha řečech objevil zásadu, kterou by nalezl v každé učebnici už z 60 let. Gratuluji k tomuto výkonu intelektuálního obra.

Pane Dolejši, daleko spíše nežli o "zavírání dveří" bych tu hovořil přesně naopak - když už máme zůstat u tohoto příměru - o "otevírání dveří nových".

Ujasněme si několik základních bodů:

1. Ta "zisková motivace" lidského individua je - ať se pan Heller třeba staví na hlavu - nezrušitelnou konstantou lidské bytosti. S touto realitou je prostě nutno počítat.

2. Jestliže se ale tato zisková motivace "utrhne ze řetězu", jak je tomu především v kapitalismu, pak to vede k převrácení základních společenských vztahů - na místo přirozených mezilidských vztahů nastoupí abstraktní, odcizené, mechanické vztahy a struktury zisku, respektive kapitálu.

3. Zkoušet tento rozpor mezi "ze řetězu utrženou ziskovou motivací" a mezi požadavkem humánního charakteru společnosti řešit nějakou "pluralitou vlastnických forem" nevede k ničemu. Za podmínek volné soutěže se nakonec vždycky prosadí ta "zisková motivace", tedy kapitál.

4. Jediné řešení o které je možno se pokusit, je právě "otevřít nové dveře". Pokusit se o něco takového, čemu se v němčině říká "Drahtseilakt" - o velice citlivou, a velice náročnou balanci mezi oběma zmíněnými protipóly. Mezi přirozeným egoismem lidského individua na straně jedné, a mezi požadavkem celospolečenské homogenity na základě humanity na straně druhé.

Jinak řečeno: nejde o to tu "ziskovou motivaci" zrušit - to prostě definitivně není možné. Jde o to, ji nějakým novým způsobem kanalizovat, přeorientovat - tak, aby byla alespoň v z á s a d ě v souladu s oněmi požadavky a hodnotami celospolečenskými.

Jaké by mohly být konkrétní cesty k tomuto cíli - tuto otázku bych raději ponechal k diskusi k tématu "Pražské jaro", kterou se (jak už jsem několikrát avizoval) někdy v dohledné době chystám otevřít.

P.S. Já jsem napřed napsal vlastní text mé odpovědi, a teprve potom jsem k němu připojil titulek. A právě tento titulek vlastně přesněji a pregnantněji ujasňuje, o co se vlastně jedná: právě o to, aby bylo učiněno zadost oné "ziskové motivaci" člověka, ale aby zároveň společnost jako taková nebyla ovládána diktátem zisku respektive kapitálu. Což by se pak samozřejmě zpětně odrazilo (alespoň do jisté míry) i na motivacích a chování toho jednotlivého individua.

jak se říká - řeč kněží má být jasná. tak abych rozuměl. :jak chcete humáně kanalizovat (!?) ziskovou motivaci. Nějak moc slov aniž bych pochopil oč jde. Ziska jako forma nadpráce je přeci jak celospolečenský, tak kolektivní ale i privátní, hlavně je objektivní.
Tento zisk jako ekonomickou kategorii ukazující rozdíl mezi hodnotou a náklady mohu regulovat právně - tj. např. daňovými předpisy - samozřejmě narážím na problém ziskové optimalizace, tedy že v otevřeném systému neureguluji vše a hráči hledají skuliny.
A nebo mohu ziskové chování ovlivnit právě tím vlastnictvím - tedy že kolektivní vlastnictví se chová s menším důrazem na kriterium zisku a zohledńuje více i jiná kriteria.. Ale i zde (kromě neziskového sektoru) bude mít zisk klíčovou roli.
Když to uzavřu - nezisková společnost je nonsens pokud budeme žít v zbožne peněžní ekonomice a ne v jeskyni. Neberu vám právo projektovat království boží, ale uvědomte si že je to hodně efemerní a mlhavý cíl.

Vážení, pan Poláček nás zavaluje svými nesmysly o lidské přirozenosti a věčnosti motivace materiálním nedostatkem apod. na dvou článcích - kromě tohoto ještě na jeho vlastním článku Co je špatného na kapitalismu. Tam zopakoval zase několik vybraných svých nesmyslů. Na ty nejhorší jsem znovu reagoval. Když už to mám napsané, tak to dám i sem.
Cituji:
Evičko, máš samozřejmě pravdu, rozumíš věci ne desetkrát, ale stokrát více než Poláček, který nás stále zavaluje dlouhými opakováními svých několika nesmyslných tezí a svou neschopností cokoli pochopit. Něco mu opakovaně vysvětlovat, nemá smysl, už toho nejsem schopen.
Mirku - já nechápu, že s ním máš trpělivost.I když máš jiné názory, Ty toho Marxe znáš a musíš vědět, že poláčkoviny jsou hluboce pod normálním průměrem znalostí, že je to typická diletantština.Za to - ne za názor - by se měla platit nějaká vysoká pokuta na charitu.
Jen pro možnost, že by někoho zblbl, reaguji na obzvláštní pitomosti v jeho výkladu, které jsem náhodou při letmém přelétávání textu /ano pane Poláčku. můžete to využít ve své nesmyslné obraně svého diletantství, Váš text skutečně stačí jen přelétnout, je to pořád totéž). Práce je bytostný znak člověka, kterým se liší od opic (nejenom práce),Jako taková má na člověka dvojí a rozporný dopad - to je banální poznatek už před Marxem. Na jedné straně ho rozvíjí a formuje (zformovala např. jeho ruku) a více a více ho vymaňuje z diktátu přírody - tento aspekt bych označil za výrobně silový a kulturotvorný, na druhé straně při ní člověk vstupuje do vyvíjejících se výrobních (vlastnických) a taky politických a ideologických vztahů, které lidi mrzačí, utlačují, omezují jejich individuální rozvoj, práci i jejich civilizaci jim odcizují, což se ale vyvíjí a mění. Vždy je ta práce - ať má charakter nutnosti nebo rozvoje (vždy obojího dohromady, v různém poměru), možná jen ve společenských vazbách. V průběhu vývoje ovšem tyto vazby vytvářejí prostor pro individuum jen omezeně - nejprve h spoutávají rodovými vazbami, potom třídním začleněním a začleněním v dělbě práce - dělají z lidí průměrná třídní a profesní individua - některá prací ničí, některá je od ní oddělují (ty vykořisťovatele a pak i nezaměstnané a sociálně vyloučené) A všechny nás navíc ještě mrzačí dělbou práce - z jedněch dělá profesory, z druhých přidavače- což způsobuje odbornický idiotismus, kterému podlehl neprofesionál v duševní, vědecké práci Poláček - v něm se dělba práce nám duševním pracovníkům z povolání obzvláště krutě mstí.Ovšem práce na své negativní účinky sama vytváří lék - na jedné straně rozvoj výrobních sil a možnost vysokého dostatku v případě , že kapitalistický typ vlastnictví přestane produkovat konsumní způsob života. Tedy vytváří možnost ten nutný moment práce stlačit na minimum a změnit její charakter tak, aby se sama pro člověka bez rozdílu společenského rozčlenění stala potřebou a stimulací. Na druhé straně formuje lidi po společenské stránce do takových pozic, aby se vzepřeli útlaku a změnili charakter vlastnictví, stali se rovnoprávnými vlastníky a tím prohloubili své společenské svazky a přitom měli jako jednotlivci nebývalý prostor. Tím je překonáno odcizení práce. To je podle prognózy klasiků záležitost až vrcholné fáze komunistické formace - komunísmu, socialismus je k tomu jen významným krokem a to, co bylo, nebyl ani socialismus, ale odbočení, ve kterém práce zdaleka osvobozená nebyla a individuum taky ne, dokonce ani ne neprivilegovaná třída. Takže ta přirozená společenskost člověka od opičích dob se s rozvojem výrobních sil a změnami vlastnictví prohloubí, lidé se budou moci klidně zbavit biče nedostatku a stimulace hrozbou nedostatku, budou mít jinou, stejně účinnou stimulaci, kterou mnozí mají už dnes, a přes prohloubení své společenskosti budou zároveň rozvinutějšími a svobodnějšími individuy - to je hluboká dialektika, Poláčkům nedostupná. Přesně takhle to chápou všichni klasikové i mnoho jejich následovníků - buržoasní ideologie to ovšem zpochybňuje, protože potřebuje dokázat, že jedině kapitalismus je možný a věčný a že nemá smysl se snažit o nic jiného než o nějakou jeho malou opravu. Poláčkové téhle manipulaci slouží - tenhle konkrétní ovšem špatně a nekvalifikovaně, ti ostatní jsou mnohem chytřejší a vzdělanější.

Je mi opravdu líto, pane Dolejši - ale tak moc jednoduše to opravdu asi nepůjde.

Ta jasná řeč kněží - to je právě to, kněží n e j s o u ti co hledají nové pravdy, kněží už jenom hlásají a konzervují pravdy zjevené, pravdy uznané, pravdy (respektive články víry) nezpochybňované.

Ale vezměme si řeč samotného Ježíše - bezpochyby, napohled byla jednoduchá, ale odhalit její v n i t ř n í smysl, tak to vůbec jednoduché není, a vyžaduje to opravdu hodně trpělivosti, schopnosti ponořit se do vnitřní logiky jeho sdělení, jeho kázání. Teprve potom se může tomu, kdo chce a je ochoten vnímat "to co je neviditelné", vyloupnout vlastní jádro jeho učení.

A přesně tam jsme my dnes: my opravdu nemáme k dispozici nějaký jasný kánon - to jenom pan Heller věří tomu, že když bude stále dokola opakovat výroky starého Marxe, že tím pro pochopení naší reality udělal už dost. Ovšem, pan Heller je právě přesně to, jak jste to nazval - je k n ě z e m, je konzervátorem článků staré víry, nic jiného.

Dneska musíme ale začít hledat znovu, nové pravdy a nové "dveře" - a to bude proces dlouhý, namáhavý a obtížný. V tuhle chvíli musíme především takřečeno "hledat stopy" - stopy společnosti budoucí, doufejme že postkapitalistické, ale (na rozdíl od Marxova modelu komunismu) společnosti reálné, která vychází z reálné lidské bytosti, se všemi jejími pozitivními i negativními vlastnostmi, ne z nějaké umělé fikce.

Takže, pro tuhle chvíli nemohu jinak, nežli znovu odkázat na mé - plánované - další texty, především ten o Pražském jaru.

P.S. Přece jenom ale jedna konkrétní odpověď, na konkrétní otázku: samozřejmě, že "nezisková společnost" je nonsens. Ale jde o to, pokusit se právě tu "ziskovou motivaci" jak individua, tak i velkých ekonomických aktérů nějakým způsobem modifikovat, aby byla - alespoň v rámci možného - v souladu se zájmy celospolečenskými, a se zájmy humanity.

Mimochodem: Aristoteles ve svých studiích o politických systémech konstatuje, že jsou v podstatě dvě základní motivace, které určují chování člověka: za prvé bohatství, a za druhé uznání (sláva, respekt).

Uvědomme si jenom, kolik energie (ale i peněz!) člověk současné společnosti investuje do různých her, soutěží, zábav atd. - jenom proto aby získal pocit že on sám nějakým způsobem vynikl.

Takže, motivace člověka není zdaleka jenom čistě materiální; onen "zisk" může mít velmi rozdílné podoby, kterých je možno - doufejme - využít právě pro onen proces žádoucí humanizace společnosti.

Tak si to shrňme: Heller je podle Poláčka "knězem", který konzervuje staré uznané pravdy (upřesněme, že tou "starou pravdou" je socialismus, jaký ještě nikdy neexistoval!), kdežto Poláček je patrně "prorokem" nové pravdy (upřesněme, že nějaké nové pravdy věčného kapitalismu s novými dveřmi).

Jsem zvědavá na ten váš nový článek, pane Poláčku - jestli nám po něm už bude všechno jasnější.

tak to neberte tak osobně - ono je jedno jestli kněz, prorok, ideolog či jiný věrozvěst. Šlo o tu ujasněnost sdělení - bez metafyziky o jakési spirituální kryptoinformaci skryté v ideologii asi hlavně non konzumní askeze .
Já vidím a tím poněkud nahrávám J. Hellerovi že vlastnictví (tedy nikoliv jeho jevová právní forma, ale komplex společenského přivlastńování) je setsakra důležité. Tím spíš že vlastnictví prošlo procesy koncentrace a žijeme v reálném ologopolu.
P.S. jsme zvědat jak tuto určtiou mimoběžnost přístupů chcete zdokumentovat právě na pražském jaru 1968.
Vy k tomu chcete v jakési apoštolské misi přidat něco jako revoluci hlav a srdců v oblasti imateriálních motivací, no proč ne. Ale ta ekonomickáý motivace je stále klíčová než apel na to, že na sebe budeme náležitě hodní a lidští.

on - totiž Poláček - se od něj zásadně liší v tom, že Poláček uznává nějakou pravdu, zatímco Jirka ne - potíž je v tom, že Poláček za pravdu považuje svoje nesmysly odporující realitě i stavu poznání.
Povšimněme si Poláčkovy argumentace a převeďme ji do lidštiny (Evička to vystihla dost přesně)
Dle Poláčka vůbec nezáleží na tom, co kdo řekl a jak tomu rozumí drtivá většina lidstva - důležité je, kdo ta slova (Ježíše, Marxe, Eisteina) jak vyloží - kdo se do nich "vcítí". Když to odporuje realitě, tím hůře pro realitu. A to je - patrně od Boha povolaný - Poláček. Všichni se mýlí, jen on má pravdu - jen on se vcítil správně. I to by bylo možné - to připouští i Marx, když ukazuje, jak může kupříkladu ideologie reakční třídy zablokovat vědomí lidí že nevidí, neslyší. Jenomže je tu ještě jedna podmínka - to vcítění lidí, jako je Poláček, není nové a progresivní a pravdivé proto, že se odlišuje od lidí, kteří třeba toho Ježíše,MARXE A EINSTEINA DOBŘE ZNAJÍ, ONO MUSÍ PŘEDEVŠÍM VYSVĚTLOVAT VŠECHNY PROBLÉMY, KTERÉ TI VELIKÁNI VYSVĚTLILI A LÍP, tedy musí být víc v souladu s realitou a to nemohou ti proroci nového sami poosoudit, to se nejlépe prokazuje dlouhodobou dějinnou praxí. A ta závěrům pana Poláčka neodpovídá - takže se ASI VCÍTIL ŠPATNĚ A A JE VŠEM ZNALCŮM OPRÁVNĚNĚ K SMÍCHU, I KDYBY NA tÉ PRAVDĚ LPĚL JAKO HUS. ALE JEHO UPÁLENÍ BY S DĚJINAMI NEHNULO, HUS PRAVDU MĚL A PROTO HNULO.
A já jsem jen věřící kněz, který bezhlavě obhajuje starého a nepotřebného, chybného Marxe - což o to mohlo by to tak být, takových je dost. Jenomže panu Poláčkovi unikají některé věci:
1.Proč vždycky dokážu na každý objev pana Poláčka uvést lepší odpověď z MARXE? Takže na ní pan Poláček často není s to odpovědět a musí předstíratz, že ji nezaznamenal.
2. Zná pan Poláček Marxe líp, než ti, kteří se do něj vcítili před ním? Mockrát dokázal, že ne, že Marxovu textu prostě nerozumí.
3. Jsou ty odpovědi Marxe, které bráním, opravdu staré a nepotřebné? Nedají se použít v dnešní realitě? Není v těch starých odpovědích mnoho toho,co se splnilo, a není možné tudíž alespoň připustit, že jsou možná správné i ty odpovědi a předpovědi toho, co ještě nenastalo?
4.Když jsem jen slepý věřící, jakto že svou víru dokážu zdůvodnit způsobem, který je v souladu s realitou mimo mne?Zatímco pan Ppláček to zdůvodnit nedokáže?
5. A jsem já k Marxovi skutečně tak nekritický, beru ho i chlupy, nic mu nevytýkám, nic k němu vlastního nepřidávám,nic neměním?
6.Není moje obhajoba zaměřena jen na to, aby pan Poláček svou neznalostí nepodsouval Marxovi něco, co tam není?
atd.
Tyhle otázky lze ovšem položit nejen Poláčkovi, ale i Jirkovi Dolejšovi, který mnhe v podstatě taky pořád jen označuje za slepě věřícího, jurodivého, hájícího zastaralé učení a neschopného vidět šíři problémů?,
.

Tak tak, pane Dolejši, základní problém ale i nadále spočívá právě v tom, aby to "pluralitní" vlastnictví nebylo pouze f o r m á l n í, nýbrž reálné.

A reálné toto vlastnictví může být pouze a jedině tehdy, když bude stát na odpovídajících zcela reálných ekonomicko-společenských vztazích.

Zkusím dát příklad, trochu fiktivní, ale velice názorný. Před - už mnoha a mnoha - lety vysílala česká televize jeden western o třech zlatokopech. Ale nebyl to jenom takový nějaký obyčejný, plochý western, kde vystupují jenom samí buďto hrdinové anebo zlosynové - byl to western dosti realistický, kterému bylo možno věřit reálnost jednání jeho postav.

A tito naši tři zlatokopové narazili jednoho dne na vydatnou zlatou žílu. Byla opravdu bohatá, stačila naprosto pro všechny tři; a tak se také všichni v počátečním nadšení bez jakýchkoli sporů dohodli na tom, že výtěžek si budou dělit mezi sebou rovným dílem. Nebylo to tedy sice vlastnictví vyloženě kolektivní, ale nicméně alespoň zcela rovnostářské.

Ovšem - postupem času se tu, vlivem zlatého lesku, začala čím dál tím projevovat "zlatá horečka". Najednou začal jeden s podezřením hledět na druhé, jestli oni mu nechtějí uzmout něco více z jeho vlastního podílu, než jim náleží.
No, nakonec celá ta historie nedopadla nikterak dobře; pokud si ještě po těch létech dobře vzpomínám, nakonec zůstal naživu jenom jeden jediný z těch tří. Ten, který dokázal včas "vystoupit" z toho kolotoče honby za penězi.

Co nám tato historka sděluje? - Právě přesně tohle, pane Dolejši: určité r e á l n é ekonomické danosti si prostě samy vytvářejí odpovídající vlastnické vztahy a formy. (Kdyby si ti tři tenkrát založili družstvo, se společným vlastnictvím, je nutno se obávat, že k tomu smrtelnému konfliktu mezi nimi by došlo ještě daleko dříve.)

Tím naprosto nechci podceňovat roli vlastnictví jako takového. Samozřejmě, my můžeme cíleným zaváděním určitých vlastnických forem do určité míry "vylepšovat", "předhánět" reálnou ekonomiku - vytvářet tedy určité progresivnější vlastnicko-přerozdělovací formy, ke kterým ekonomika sama ještě plně nedospěla.
My ovšem nikdy takovýmito změnami pouze vlastnických forem nemůžeme a nedokážeme reálnou ekonomiku postavit na hlavu. V tomto smyslu měl Marx naprostou pravdu: stejně jako v kartách eso vždycky poráží svrška, tak ve společnosti ona "materiální základna" dominuje nad nějakými vlastnickými formami.

A zase totéž - podle Poláčka je reálná jen kapitalistická ekonomika, ve které je množné použít finanční prostředky k nákupu a vykořisťování pracovní síly a to je osou fungování i morálky celé společnosti. Za živého boha Poláček nepochopí že takováhle motivace u prvobytně pospolných Indiánů neexistuje a i to byla reálná ekonomika a reálná ekonomika může být i v samosprávném socialismu a komunismu, kde ty motivace budou taky jiné. Kydy, kydy, kydy.

Vás pane Poláčku asi vůbec nenapadlo, z jakéžeto společnosti ti tři zlatokopové (touto společností nasáklí) přicházeli a kam se taky (s tím zlatem) chtěli vrátit ... a položit si otázku, jestli by se tento příběh mohl stát kdykoli v historii civilizace a kdekoli ...

Možná mohl ... pokud na nějakém místě a době to není zlato, co reprezentuje bohatství a moc, lze si samozřejmě tento příběh představit i kdykoli a kdekoli v historii s jiným konkrétně historickým atributem bohatství a moci než je zlato, mezinárodní ekvivalent všeobecné hodnoty ...

... ale co když technologicky nebude existovat atribut, který by bylo možno si osobně přivlastnit a který by reprezentoval nikoli větší či menší konzum, ale skutečně moc ... ?????

Co když takový atribut na jistém stupni nebude existovat a tedy přitahovat ...?

Na to nikdo nemá odpověď

... ani takovou ani onakou ...

Mám pocit, že ten Poláčkův příběh byl Poklad na Sierra Madre od velkého poloanonymního levičáka (F)reda (Richarda) Maruta, alias Bervicka (Torsvana) Travena, alias Hala atd. ...

nevím co tím příběhem (ben Traven by to mohl být) chcete říci zrovna mě - já určitě nejsem ten kdo by chtěl stavět nějaké utopie na izolovaných smyšleně vykonstruovaných podmínkách. Mě jde o zcela reálné recepty a kroky které nevisí ve vzduchoprázdnu.
A ten praktický přístup říká, že pokud chci reálně organizovat nějaké hospodářské aktivity a to třeba formou skupinového vlastnictví - nic lepšího než založit nějkou obchodní společnost toho typu. V tom nikdo nikomu nebrání. Exstuje jak český tak evropský atp. svao pdobného podnikání a lze se s jejich zkušenostmi seznámit.
Bohužel mnozí mudrlanti jsou schopni donekonečna spekulovat o hypotetických vlastnostech nějakého družtsva či ESOPu, ale v životě ho nezaloží, protože to yvžaduje úplně jiný druh aktivity. Nezastírám že taková zakladatelská činnost vstupuje do již existujících vztahů a tržní konkuence, ale jinak to ani nejde.
A ta pluralita je v tom, že nebudu nikomu přikazovat či zakazovat coto má být - jestli normální privátní s.r.o. či akciovka a nebo družstvo etc. A nemyslím že by ty formy byly fatálně předurčeny danostmi - je to věc volby, i když samozřejmě např. na velký chemický provoz typu Spolana napojený na mezinárodní byznys asi nezaložím nějaký kibuc či prodrazvjorstku.

"Když technologicky nebude existovat atribut, který by bylo možno si osobně přivlastnit" - pane Tejkle, tady by bylo zapotřebí alespoň nějak přibližně naznačit, v čem by takovýto "atribut" vlastně měl spočívat.

Doposud si lidé vždycky našli něco, co se snažili přivlastnit si jako svou osobní výhodu, oproti ostatním. A nejen lidé - dokonce už i v o p i č í c h t l u p á c h se jejich "kolektiv" okamžitě sociálně diferencuje, na samotné špici je vůdce tlupy, který ze svého postavení čerpá naprosto jednoznačné osobní výhody - prioritní přístup k samicím, k potravě, k tělesné péči (odvšivování) poskytované níže postavenými členy společnosti...

Nejsem si teď zcela jistý kde jsem to zrovna v minulých dnech zmínil, jestli v této diskusi tak se omlouvám za opakování, ale Aristoteles ve svých politických studiích konstatoval, že jsou dvě zcela základní motivace člověka, totiž touha po bohatství a touha po uznánání (reputaci, slávě, moci...).

Čili: i kdyby se nakrásně podařilo vytvořit nějaký (ekonomický) systém, kde by nebylo možno si z čistě materiálního hlediska něco osobně osvojovat na úkor ostatních, stejně tak dojde k diferenciaci společnosti na základě prioritního vůdčího postavení.

Neboť, i v té "nejdemokratičtější" ekonomice, i tam nakonec musí být někdo, kdo prostě r o z h o d u j e. Kdo řídí, a kdo tedy rozhoduje o tom, že tenhle má dělat tohle, a tenhle zase ono. A přitom se nelze vyhnout tomu, že jednomu přikáže práci příjemnější, a druhému práci méně příjemnou.

A dále: pokud odmítneme jako nereálnou myšlenku komunismu, bez jakékoli hmotné zainteresovanosti jednajících aktérů, pak toto vedoucí postavení (které s sebou zároveň přináší ovládání velkých majetkových kontingentů) bude nutně spojeno i za prvé s vyšší osobní odměnou, a za druhé s možností z tohoto faktického ovládání oněch velkých majetků získat pro sebe osobní výhody.

- Ostatně, už za dob "reálného socialismu" formálně nebylo co si přisvojovat, v podstatě veškerá ekonomika byla v rukou státu (případně družstev). A přece, jak známo, k té diferenciaci a hierarchizaci společnosti došlo, a to velice snadno a rychle.

Takže, jednou větou řečeno: nedá se nic dělat, ale on si ten člověk už vždycky najde cesty a cestičky, jak si sám pro sebe něco osobně přivlastnit...

Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme to považovat za egoistické a asociální - ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžeme dělat. Ne snad že by tou touhou po majetku, po osobním prospěchu a po vlastních výhodách na úkor ostatních byli posedlí všichni; jenže, ono pro daný "účel" naprosto postačí, když je takových jenom relativně malý počet, a to jsou právě ti, kteří se pak oněch výhod pro sebe zmocní.

To jediné, o co je možno se pokusit, je to, ony zmíněné motivace člověka po osobním vyniknutí r e g u l o v a t, uvést je do společensky přijatelných forem a norem.

"A nemyslím že by ty formy byly fatálně předurčeny danostmi" - pane Dolejši, tak právě tohle je ta naprosto klíčová věta.

V pentalogii Vladimíra Neffa "Královny nemají nohy" vystupuje jedna postava (tuším nějaký strýc rodiny), který neustále opakuje jedno ustálené úsloví: "Ďábel ho zapletl do příčin."

Což je napohled samozřejmě dosti záhadný výrok; ale jeho smyslem je v podstatě právě to, že my j s m e předurčeni "danostmi".

My si samozřejmě můžeme myslet, můžeme si namlouvat, že jsme ve svém jednání principiálně svobodní, nezávislí, nedeterminovaní; že se prostě můžeme rozhodnout pro tohle či pro ono, a že záleží víceméně jenom na naší vlastní vůli respektive na našich vlastních schopnostech, jak to všechno dopadne.

Tohle je naprosto přirozený pohled na svět, na život, který má - přirozeně - naprostá většina lidí.
A aby si člověk dokázal osvojit pohled jiný, opačný, aby si osvojil ten "cit pro totalitu", o kterém jsem hovořil - nedá se nic dělat, ale něco takového vyžaduje opravdu velmi dlouhou dobu, v podstatě celá léta "tréninku".

Doslova tréninku, takovýto - principiálně nový a vlastně "nepřirozený" - pohled si člověk musí vypracovat, vypěstovat, natrénovat. A teprve po dlouhém úsilí, za předpokladu určitého základního talentu, a možná i s trochou štěstí, najednou "to" přijde: najednou člověk za tou hromadou jednotlivostí, které vytváří náš bezprostřední svět, se objeví obrysy světů zcela nových, doposud neznámých. A nejenže tu člověk spatří světy nové - on dokonce s úžasem zjistí, že jsou to právě tyto světy doposud neviditelné (či spíše neviděné), které jsou těmi silami rozhodujícími, určujícími.

Tento proces poznání, postupujícího od jednotlivého k celkovému (totálnímu), popsal jednou provždy Platón ve svém slavném "Příměru o jeskyni".
A ze zcela stejného důvodu například Marx hovoří o "postavení (teorie) z hlavy na nohy". Ono je to opravdu doslova převrácení, celé dosavadní chápání světa se tu převrací o 180 stupňů.

Já zkusím dát ještě jeden příměr: někdy na začátku devadesátých let byly velice populární ty obrázky, napohled zcela chaotická uskupení jednotlivých barevných bodů. Ale, když se člověk na tento obrázek zadíval tak trochu "do blba", jakými rozostřeným, komplexním pohledem - pak při troše štěstí po chvíli za tímto chaotickým shlukem jednotlivých bodů spatřil fascinující kontury do té chvíle skrytých výjevů.

Takže, to všechno dohromady, pane Dolejši: ono je opravdu velice obtížné to spatřit, ale nedá se nic dělat: my v každém svém konání j s m e omezováni, determinováni a ovládáni oněmi "danostmi"; a ďábel nás neustále "zaplétá do příčin".

A tak prostě - abychom se vrátili k našemu tématu - my si sice nakrásně můžeme vytvořit nějaké družstvo nebo nějaký kibuc nebo třeba i nějakou sektu kde se bude pracovat naprosto kolektivně a třeba i bez jakékoli odměny, jenom za blahosklonný pohled vůdčího "guru"; ale v reálném světě nakonec stejně zůstaneme uchyceni v rámcovém prostředí dominantního charakteru ekonomických daností a vztahů, a veškeré naše úsilí bude limitováno právě tímto rámcovým prostředím panujícího typu ekonomiky.

- Mimochodem, ty kibucy: já jsem před časem uvedl zcela názorný příklad (a nemálo jsem tím rozohnil pana Hellera), jak se právě ty izraelské kibucy čím dál tím rozpadávají pod subtilním, ale velice účinným tlakem ekonomicko-egoistického myšlení právě těch nejúspěšnějších aktérů.

Jednou jedinou větou: kapitalismus a jeho logika a jeho "danosti" rozbíjí nakonec i původně natolik pevné a neotřesitelné kolektivistické útvary jako byly izraelské kibucy.

ke které klesl v tomto období své kariéry (před 18 lety by tohle nenapsal ani za nic). Dnes opakuje argumenty zavilých stalinistů - vždyť Vám přece nic nebrání v založení družstva, tak nekecejte, netlačte na ksčm, ABY V TOM NĚCO UDĚLALA, neobtěžujte nás v křeslech a nerušte nám nAŠE KŠEFTY S PRAVICˇi a volební kAMPANĚ, A PROSTĚ TO DRUŽSTVO ZALOŽTE - NIC Vám nebrání, KAPITALISTÉ I KAPITALISTICKÝ STÁT vÁS PŘIVÍTÁ S OTEVŘENOU NÁRUČÍ. Velmi pohodlná a lživá argumentace. Jednotlivec nebo skupina jednotlivců bezu nějAKÉ PŘÍMÉ VAZBY NA KONKRÉTNÍ PODNIK samozřejmě nemůže nic takového dokázat. Už jen agitovat v podniku by nemohli, to by jí to majitelé brzy zatrhli a stát taky. Právní normy tomu možná nebrání, ale celkové legislativní a finanční ovzduší to prostě vylučuje. Jirka dobře ví, že jeden investiční fond, ve který řada komunistů skládala naděje i peníze, že by mohl být něčeho takového průkopníkem, vlastnil pár podniků a tu samosprávu v níich skutečně zavedl. Úzkostlivě to tajil protože by se na podnik hned snesli mediální i jiní supi, několikrát odrazili pokusy některých part v těch podnicích (mezi managementem, bývalým komunistickým), který se pokoušel ty podniky vytunelovat. Což bylo v dnešním ekonomickém prostředí logické - nikdo nemůže věřit, že by se mohlo podařit vytvořit dlouhodobě prosperující podnik, když všude čekají zkorumpovaní a nenasytní kořistníci a k tomu ještě politické tlaky. Slušovice byly silné a životaschopné - a po povelu Václava Havla byly politickým tlakem rozbity. Přitom podobné podniky na západě a dokonce i v jiží Americe existují. Španělský Monfdragon založený baskickým knězem má podporu ˇšpanělských komunistů apod. Dokonce v době ohrožení toho jednoho sklářského podniku u nás se KSČM vzmohla na podporu jeho předání zaměstnancům, Grebeníček tam jezdil a předváděl se - pak ho dostaly oficiální odbory a zašantročily. Takže Dolejšovy řečí jsou nesmysly, zejména pro každého, kdo ví, jak intezivně se ve službách skutečných majitelů strany Jirka snaží udupat všechny snahy o to, aby KSČM tuto potázku dlouhodobé orientace na nosný vlastnický sektor projednala a dala si to do dokumentů - to nemohou připustit, protože se bojí toho že by stalinisté stranu roztrhali a oni by ztratili funkce. Jirka je jen pořinucený sluha majitelů strtany, který už lže i sám sobě. Pochybuji, že mu to vnitřně dělá dobře, v jádru to je skušný chlap, ale už nemůže zpět. Není nejmladší a co by dělal bez funkce. A majitelé jsou mocní a nesmiřitelní, s nikým se nepářou. Weberův zákon partokracie funguje i v KSČM, protože tato strana nemá zázemí v moderních progresivních skupinách zaměstnanců - toho kognitariátu. Aby se mohla vytvořit životaschopná alternativa kapitalismiu, což může být jen velké samosporávné vlastnictví - žádná družstvíčka - musí se toho ujmout vlivný politický subjekt. Mohla to být KSČM, ale zřejmě nebude, vedení se nakonec podaří zblbnout i ty nové a ještě stalinismem nezatížené členy -pokud neutečou vůbec. Pokud by se stal zázrak, tak by to stejně nemohl být nějaký jen komunistický podnik. Muselo by vzniknout masové nadstranické hnutí - jako v tom Baskicku, kde to tmelil baskický nacionalismus. A to by pak do toho muselo něco i investovat. Zadat ůrojekty, kouipit si i potřebné odborníky (tohle nemůže vybádat Heller a Neužil), zapojoit právníky (KSČM má na to celou skupinu, které podobný úkol nikdo nikdy nezadal, naopak návrh zákona o zaměstnaneckých radách zpracovaný Klubem samosprávného lidového podnikání KSČM zabila, protože remcali vůdci jejich odborů, kteří ve své tuposti došli k závěru, že je to pro ně konkurence - stejně hloupě uvažovaly i oficiální odborové svazy, abych nekřivdil těm komunistickým.A kdyby tento zápas byl součástí propgramu stranx, tak by přece jen více zapojených toho víc dokázalo, což by straně vyneslo i zájem zaměstnanců z podniků, kteří dnes zrovna nepatří mezi nejvýznamnější voliče KSČM. Ale povídejte to papalášům - zkoušel jsem to - a nejen já - 18 let. a byly doby, kdy to byl i názor Jirky Dolejše, mého spojence a ochránce. Kdeže loňské sněhy jsou.

Z jeho různých zvláštností vyplývá i podivná schopnost opřít se o kousek pravdy a ho znehodnit vlastní omezeností a neznalostí.
Ano - proti Dolejšovu subjekjtivismu a neuznávání konec konců určující role ekonomiky a poznatelnosti jejích zákonů má kousek pravdy, plácne, že nemůýže být fatalismus a Poláček se toho ch\ytil. Jenomže determinismus není fatalismus - ano, lidstvo má vždy možnost vykročit do slepé uličky nebo se dočasně vráti, ale celá logika dějinného vývokje ho přesto někam tlačí a lidé se tomu přizpůsobují. Když začínali ještě jako skoroopice, neznALI NIC O PUDU HROMADĚNÍ MAJETKU A HROMADILI JEN SPOTŘEBNÍ PŘEDMĚTY, ABY PŘEŽILI, A VĚDĚLI, ŽE TO MOHOU DĚLAT JEN SPOLU S CELOU TLUPOU - JINAK BY NIC NEULOVILI A NEPOPŘEŽILI, TY, KTEŘÍ TOHLE NEPOCHOPILI A VYČLENILI SE, BUĎ ROVNOU ZABILI, PŘÍP. SNĚDLI, A NEBO V\YHNALI Z TLUPY, COŽ BYLO VLASTNĚ TOTÉŽ. Časem zjistili, že víc vyrobí v třídně vykořřisťovatelské společnosti a zrodil se ten pud hromadění majetku, okrádání druhých apod.To mělo různé formy až do kapitalismu, kdy se ukazuje, že líp bude fungpvat ekonomika za stavu rovného podílu svobodných jednotlivců (už ne tříd) na zachaázení s výrobními prostředky (a odpovídajícího odměňování - ze začátku nikoli rovnostářského, později - za komunismu - už čistě podle potřeb (jejichž základem se stává potřeba tvořivé, člověkatvorné činnosti).Tohle je ekonomická realita, kterou proti subjektivismu Dolejšů hájí Poláček. Poláček ale uznává jen tu kapitalistickou realitu, kterou zvěčňuje a zřejmě bude dále dokazovat, že tuhle přežívající se a historicky omezenou logiku majíé lidé v genech a je třeba ji jenom šikovně využít formou šikovného odměňování při zachování zásadní nerovnosti v přivlastňování si výrobních prostředků a tudíž i spotřebnícvh předmětů. Pan Poláček samozřejmě netuší, že přivlastňováním marxismids nemyslí přivlastňování si pouze spotřebních předmětů, ani právní vlastnický titul. Je to proces každodenního podfílu an rozhodování o užití výrobních prostředků a na to navazující přivlastŃOVÁNÍ I SPOTŘEBNÍCH PŘEDMĚTŮ A SLUŽEB PODLE ZÍÁSADY - V SOCIALISMU - KAŽDÝ PODLE SVÝCH SCHOPNOSTÍ, KAŽDÉMU PODLE JEJHO PRÁCE A KVALITY JEHO VLASTNICKÉHO SPOLUROZHODOVÁNÍ, ZA KOMUNISMU - PODLE POTŘEB, BEZ NUTNOSTI MĚŘIT ODVEDENOU PRÁCI (za jistou minimální hranicí, kterou musdí odpracovat každý práceschopný občan)
V průběhu nekonečných diskusí s panem Poláčkem tady na DR jsem mnohokrát zdůrazňoval, že v mi nulém systému sice právně výrobní prostředky vlastnil stát, ale faktiocky s nimi zacházelyx a rozhodovaly o nicj i o odmě´mnování četné řídící štáby v aparátu )NEJEN POLITICKÉM, PŘEDEVŠÍM EKONOMICKÉM A V TĚCH POLITICKÝCH SE EKONOMIKA I POLITIKA SPOJOVALY) a VTIP BYL V TOM, ŽE TOTO PŘIVLASTŇOVÁNÍ PŘES ŠTÁBY APARÁTU NEBYLO SLADĚNÉ A TEDY DOST SPOLEČENSKÉ, ŽE PRACOVNÍ KOLEKTIVY SLEDOVALY SVÉ DÍLČÍ ZÁJMY, PROTO TO CELKOVĚ NEFUNGOVALO.
a JEŠTĚ UPŘESNĚNÍ K mIRKOVI Tejklovi - má samozřejmě pravdu v tom, že mohou být výrobní prostředky, které si jednotlivec nebo skupina prostě přivlastňovat nebude moci - např. počítačová síť, systém regulace počasí na zem+kouli apod. A také lidé ve v\ysoké kvalifikaci už se od toho spolurozhodování nedají odstrčit.
Ale to kolektivní přivlastňování bylo už na počátku dějin - oštěp sice mohl mít a rozhodovat o něm jedinec, ale mamuta jeden oštěp nemohl zdolat, takže i ty indioviduálně drženmé výrobní prostředky byly použitelné a přivlastnitelné jen celorodovým zapojením. A třeba velkou rybářskou loď taky nemohl vlastnit jednotlivec - s ní vyjížděl na lov celý rod atd.
Je ovšem třeba odlišit dva aspekty:
vlastnický - rozhodování o zacházení s VP a toimu odpovídajícíém rozd+ělení výsledku
technický - technické zacházení s VP )S TOVÁRNOU MOHL ZACHÁZET JEN CELÝ PRACOVNÍ KOLEKTIV, ASLE PŘIVLASTŇOVAT SI TU TOVÁRNU A VÝSLEDKY JEJÍ ČINNOSTI MOHL KLIDNĚ JEDNOTLIVÝ KAPOITALISTA - A PRÁVĚ TO V KOMUNISMU NEPŮJDE, COŽ MĚL NA MYSLI mIREK tEJKL.
a JEŠTĚ K TOMU ŘÍZENÍ - UŽ JSEM NĚKOLIKRÁT pOLÁČKOVI VYSVĚTLOVAL DVĚ STRÁNKY ŘÍZENÍ. - VLASTNICKOU, SLUŽEBNOU V ZÁJMU NĚJAKÉHO VLASTNÍKA A TECHNICKOU - FUNKCI VYLAĎOVACÍHO DIRIGENTA.
V každém systému je to jinak - v prvobytně posppolné společnosti jsou si všichni ekonomicky, vlASTNICKY ROVNI, ROZDÍLy JSOU JEN BIOLOGICKÉ - STARŠÍ, ZKUŠENĚJŠÍ, SILNĚJŠÍ - A ROZDĚLUJE SE PODLE TOHO, CO JE PRO ROD POTŘEBNÉ, NÁČELNÍK JE SLUHOU CELÉHO RODU, KDXŽ ŠPATNĚ ROZHODUJE, ZABIJOU HO NEbO SNĚDÍ.
v TŘÍDNÍ SPOLEČNOSTI JE TA TECHNICKÁ STRÁNKA PODŘÍZENa NĚJAKÉ TŘÍDĚ VLASTNÍKŮ (otrokářům, feudálům, kapitalistům). V protosocialismu byl technicky řídící aparát sám sobě vlastníkem - to byla výjimka. V samosprávném socialismu by byl ředitel podniku sluhou v rukou bezporostředně kolektivu a zproostředkovaně celé společnpsti. V komunismu už celé společnosti bez složitého zprostředkování. Takže argumenty - privilegovaní řídící pracovníci byli už v prvobytně pospolné společnosti jsou zase nepochopením podstaty s snahou zvěčnit konec konců kapitalismus. Hlásají to slouhové buď kapitalistů nebo bývalého řídícího aparátu (případ funkocionářů z KSČM)..
Izraelské kibucy byly spíše politická než ekonomická záležitopst a samozřrjmě nemohly vydržet v konkurenci kapitalismu, hlavně proto, že působily jen na okrajových, málo důležitých kouscích.

AK JZD Slušovice fungovaly v prostředí reálného socialismu - byly sice rozbity politicky, ale nic přirozeného na jejich postavení nebylo - stačila by konkurence a kde by jim byl konec ... to, co používal Čuba potom, nebyla žádná malá družstva, žádné malé, nové a nově rostoucí Slušovice ...

... a kdyby to byl zázrak, tak by to přece dělal ...

... zopakovat slušovickou cestu ...


... ale nešlo to ...

máš pravdu jen v tom, že díky polirické podpoře mohli uniknout znemožňujícím pravidlům hry - ale ani oni nebyli jediní - např. Práče TD.a TAKY NEJDE O TO, ŽE NEBYLA KONKURENCE, ale o to, že prostě byli vysoce efektivní. Aplikovali biotechnologie apůod. - i na Ukrajině atd. Kdyby ten konec protosocialismu šel třeba čínskou cestou tak by zaručeně obstáli - ale tady se najedno ocitli v prostředí, které znemožňovalo normální fungování i kapitalistických mechanismů - při tomto zlomu se najednou každý kdo mohl vrhnul na zlodějnu a nevěřil na budoucnost a k tomu legislativní slepota a politické pronásledování v hysterické medii utvářené atmosféře - k tomu rozpad SSSR a všeobecný mezinárodní chaos. A v tomhle prostředí. která zdaleka neumizelo, je těžké jít jejich cestou - proto tak otravuji papaláše KSČM. se samosprávnými návrhy. Niádně se to může jednomu družstvu či podnilku podařit, ale ani já ta tuto cestu po jednotlivých kiuscích nevěřím - musí vzniknout vítr, který by ty snahy o samosprávu rozfoukával masově.

opět zbytečně dlouhá a matoucí přednáška - já nerozporuji že žijeme v deterministickém vesmíru, důraz byl na slovíčko "fatálně".předurčené.
Snad uznáte že nejsme předurčeni v kjnize osudu a přadivo
našich životů (včetně volby formy podnikání) nespřádají bohyně Moiry.
Pokud se shodneme že lidská činnost jistou míru vůle má a že existuje možnost volby, pak vaše přednáška o danostech je zbytečná.
Koneckonců - jak by jinak mohl fungovat pokrok, že ?

No dobře, pane Dolejši, podívejme se trochu blíž na tu determinovanost, předurčenost. A zkusím to protentokrát pokud možno bez metafyziky. ;-)

Jen tak mimochodem: právě otázka poměru svobody a determinovanosti člověka byla svého času snad ta vůbec první otázka, proč jsem se začal hlouběji ponořovat do filozofického myšlení. A ani dnes, řadu let později, nemohu - bohužel - v žádném případě prohlásit, že bych na tuto otázku mohl dát nějakou jednoznačnou odpověď.

Ale trochu metafyziky sem přece jenom vložím: snad nejpoetičtěji tento poměr mezi svobodou a předurčením popsal Platón, takovýmto příměrem: "Vřeteno nutnosti se otáčí, ale každý volí svůj osud (svůj daimon)."

Naše životy a naše konání se prostě vždycky odvíjí na té velice úzké hranici mezi podmíněností a nepodmíněností; a záleží jenom na okolnostech, která z těchto dvou stránek má právě navrch.

Jen tak mimochodem: současné, moderní vědy o člověku, jeho psychice a jeho neurologické soustavě v podstatě stále více směřují k tomu, nám čím dál tím víc té naší - domnělé - svobody odepřít. A je celá řada renomovaných vědců, kteří zcela otevřeně prohlašují, že svoboda jako taková - prostě vůbec neexistuje! Že to, že my sami se ve svém jednání považujeme za svobodné a nepodmíněné, že je to jenom naše vlastní iluze - sice iluze nutná, ale nakonec jenom iluze.

Ale zpátky k našemu tématu: já mám vždycky takový příměr, že pro pochopení sociálních procesů má Marx stejně takový význam, jako pro psychologii Freud a pro genetiku Mendel.

Freud nám vzal iluzi, že jsme ve svých psychických procesech naprosto autonomní - neboť nás předem předurčují traumata a konflikty ukryté v našem podvědomí.
Genetika - ta nám ukazuje, do jaké míry jsme v našem životě předurčeni, determinováni už naším prazákladním genetickým vybavením.
No a Marx - to je právě ten, kdo nám ukazuje a odhaluje, do jaké míry my jsme v našem s o c i á l n í m žití a konání uchopeni do určitých vztahů, struktur, vazeb, jejichž působení se prostě nemůžeme vyhnout, i kdybychom si natisíckrát namlouvali a tvrdili naši svobodu.

Ovšem! - Tady je nutno vidět jednu velmi důležitou věc, důležitý rozdíl. Stejně tak jako za n o r m á l n í c h okolností my každý den neběháme k psychoanalytikovi anebo ke genetikovi, aby nám sdělili co máme ten den podnikat, stejně je tomu ovšem i tak, že v našich sociálních kontaktech a aktivitách n a p ř e d vycházíme z přirozeného stavu věcí. Tak, jak tady ty věci jsou, tady a teď.

Z tohoto hlediska p ř i r o z e n é h o lidského života je tedy i to legitimní, jako příslušník například komunistické strany se snažit dosahovat zlepšení pro životní situaci neprivilegovaných, která jsou možná tady a teď. Tedy za situace, kde nějaká substanciální revoluční proměna společnosti tedy evidentně není na pořadu dne.

Potud by tedy bylo všechno v pořádku. Jenže, na straně druhé, jsou i určité přelomové události v životě, kdy se s tím "přirozeným" pohledem a přirozeným jednáním "tady a teď" už nevystačí. Kdy je nutno získat nějaký hlubší, fundovanější pohled na věc. A kdy je tedy nutno poradit se právě buďto s tím psychoanalytikem, anebo s tím genetikem, anebo - právě s Karlem Marxem.
Protože jestli právě tohle neuděláme, jestli tohle opomeneme, pak budeme v našem životě stále znovu a znovu narážet na ty stále samé problémy - a nebudeme schopni je pozitivně vyřešit.

"Svoboda je poznaná nutnost," zní známý výrok Karla Marxe. Já bych tuto větu vyložil tak, že svobodou je to, když my jsme schopni rozpoznat hlubinné determinanty naší existence - ale když tohoto poznání využijeme právě pro to, tyto determinanty vědomě a cíleně z m ě n i t. Jedině tak se můžeme osvobodit z jejich - negativního - působení.

Takže, pane Dolejši, já bych i nadále zůstával u přesvědčení, že jestliže komunistická strana chce i nadále zůstat komunistickou, tak že to bez toho starého Marxe nakonec stejně nepůjde. A bez zcela substanciálních ("revolučních") změn právě těch determinant, o kterých mluvil a které analyzoval Marx, také ne.

já se neodříkám inspirace v duchovním odkazu klasika, já odmítám jeho kanonizaci. A jeslti chápete Marxe jako dogma o 100% kolektivizaci, tak já ho tak nečtu. Myslím že by klasik po zkušenostech z 20. století pochopil potřebu i iných forem přivlastňování. Takže jsme tam kde jsme byli.
Nemluvě o filosofickém gruntu Marxe v oblasti oné determinace našich životů. Pochybuji že jde marxismus chápat jako kryptogram našich osudů - historické zákonitosti u Marxe nemají podobu zákonitostí přírodních.
A tak cesty vývoje civlizaci nejsou ani jím nalinkovány, by´t by si to ti kteří v Marxovi hledají eschatologický náboj asi přáli.

No ano, pane Dolejši: nedá se nic dělat, ale té "metafyziky" se nakonec opravdu nezbavíme.
To je právě centrální problém současného světa, a především projevem a zároveň příčinou jeho naprosté poznávací omezenosti, že v něm naprosto vymizel jakýkoli cit pro metafyziku.
Ten cit, který byl samozřejmostí ve světě antickém, který se udržoval přes celý "temný" středověk - až byl nakonec rozbit pod masou nesčetných, ale navzájem nesouvisejících poznatků a dat scientistické a informační společnosti novověku.

Aby se tento smysl pro "metafyziku" obnovil, bylo by nutno ho vyučovat na školách, přinejmenším od středního stupně. Kdo se nějakému předmětu (tj. v daném případě určité poznávací metodě) neučí, ten ji samozřejmě nikdy nemůže zvládnout.

Mimochodem, zrovna teď jsem se v rámci diskuse "Co je špatného na kapitalismu?" pokusil jednomu právě takovému vyznavači bezprostředního, "přirozeného" pohledu na svět a společnost vyložit, že celá tato "metafyzika" není nakonec ničím jiným, nežli prostě o b e c n ě j š í úroveň analýzy společenských procesů.

A ještě k té determinaci: samozřejmě že Marx svůj model člověka a společnosti nikdy nemyslel tak, že by v š e c h n o bylo předem "nalinkováno".

Ale, jen tak pro zajímavost: někdy v šedesátých létech minulého století slavný polský autor sci-fi románů v jedné ze svých povídek vyjádřil tézi, že k d e k o l i ve vesmíru (!) bude každá (!) civilizace na určitém stupni svého vývoje konfrontována se skutečností, že vzniká nadhodnota, a spolu s ní i rozštěpení společnosti na ty, kteří tuto nadhodnotu vytvářejí, a na ty, kteří si ji přivlastňují.

A to je přesně to, co zůstává trvalým - pozitivním - dědictvím marxismu: že nejen lidstvo, ale každá civilizace v průběhu své evoluce nutně narazí na určité uzlové body, se kterými se bude muset nějakým způsobem vypořádat.

Dějinný optimismus Marxe spočívá toliko v tom, že on předpokládal a věřil, že tento rozpor bude možno vyřešit prostě kolektivisticko-homegenním způsobem, kolektivním převzetím vlastnictví nad výrobními prostředky.