ČSSD nesmiřitelná

Česká sociální demokracie před dilematem, zda bude smířlivá k politickému středu a pravici nestojí. A to od chvíle, kdy pravice začala provádět tvrdou neoliberální politiku.

Ve svém nedávném článku pro DR Jiří Pehe konstatuje dilema, před kterým dnes stojí naše nejsilnější politická strana: „ČSSD by prostě potřebovala odpověď na otázku, zda jí větší úspěch ve volbách přinese nesmiřitelnost vůči čemukoliv, co pochází z politického prostoru napravo od středu, anebo zda by jí více bodů přinesla určitá smířlivost, jakkoliv ohraničená jasnými programovými prioritami, které ČSSD nemůže obětovat.“ Pehe, zdá se, je pro „smířlivou“ variantu, protože na pravé části politického spektra vidí pro ČSSD vhodného koaličního partnera v TOP 09. S touto stranou by ČSSD mohla údajně pohnout s korupcí, důsledněji prezentovat proevropský postoj, zlepšit zdejší politický styl a získat více voličů z politického středu. Naopak „nesmiřitelná“ varianta podle autora zahání ČSSD ke komunistům, čímž se tato strana stává pro politický střed méně volitelná. Článkem se line určité autorovo zklamání, že předseda ČSSD Kalouskovu nejasnou nabídku na možnou vládní spolupráci jeho strany s ČSSD, učiněnou v minulém týdnu, kdy se zdálo, že vláda neustojí další krizi, rázně odmítl.

Myslím si, že dilema, o kterém Jiří Pehe píše, je dávnou minulosti. ČSSD před ním stála v době, kdy pravice ještě zdaleka nebyla odhodlána provádět tvrdou neoliberální politiku. Tohle pravice skutečně za Klausových vlád nedělala, začala s tím až za Topolánkovy vlády. TOP 09 však vznikla jako strana, která chtěla postupovat v neoliberálních reformách ještě mnohem důsledněji. TOP 09 je v tomto směru důslednější než ODS a za resorty, ve kterých se neoliberální politika projevuje nejdrastičtěji – veřejné finance, zdravotnictví, sociální a důchodová politika – nese přímou odpovědnost. Jakkoli je tedy za politiku vlády odpovědný premiér Nečas, synonymem její asociálnosti se stali ministři za TOP 09 Kalousek, Heger a Drábek.

Právě proti politice těchto ministrů se zvedá v zemi nejzuřivější odpor. ČSSD by se stala naprosto nedůvěryhodná, kdyby vůči této politice projevila jakoukoli smířlivost, protože především v těchto ministerských resortech bude muset po nástupu do vlády otočit kormidlo o 180 stupňů. A je velmi těžké si představit, že vedle kormidelníka Bohuslava Sobotky by mohl stát Kalousek a další ministři z TOP 09. ČSSD bude muset zrušit druhý důchodový pilíř, obnovit progresivní zdanění, zvýšit daně velkým firmám, zrušit zdravotnické nadstandardy a mnoho dalších neoliberálních nesmyslů.
Je asi pravda, ČSSD by se mohlo podařit prosadit řadu protikorupční opatření spíše s TOP 09 než s ODS. TOP 09 není korupcí tolik prolezlá jako ODS, nebo to alespoň není navenek tolik vidět. Nicméně pokud nenahlížíme na korupci jenom jako na morální problém, ale jako na problém systémový, pak je nejdůslednějším bojem proti korupci boj proti neoliberální politice. Neoliberální politika je procesem privatizace státu a politiky, která korupčnímu chování otevírá systémově prostor. TOP 09 jako hlavní realizátor neoliberální politiky tak nemůže být brána za seriózního spojence ČSSD v důsledném boji proti korupci.

To, co opravdu pojí ČSSD a TOP 09 je jejich pozitivní vztah k Evropské unii a evropské integraci. To ale není dostatečný důvod na hupky hupky do společné vlády. Proevropská politika obou stran totiž sleduje zcela opačné cíle. Zatímco pro TOP 09 je cílem integrace Evropa neoliberální, pro ČSSD je to Evropa sociální. Obě dvě strany spojuje pouze metoda jak těchto cílů dosáhnout - prosazováním nadnárodních pojistek na celoevropské úrovni. Navíc téma EU, jakkoli strategicky důležité pro politiky, je pocitově velmi vzdáleno a nesrozumitelné běžné populaci. Jedině důsledná levicová politika na národní úrovni a trpělivé přesvědčování občanů, že je třeba ji pojistit na evropské úrovni, mohou posílit všeobecnou důvěru v evropský integrační proces a instituce EU.

Myslím, že více středových voličů může ČSSD získat spíše jasným a uvěřitelným závazkem, že levicovou politiku obrany a rozvoje sociálního státu je nutné a možné provádět bez dluhů. Jakkoli je dnes totiž ČSSD vnímána jako strana, která je schopná nabídnout nejlepší řešení ve většině společenských oblastí, důvěra v tato řešení je oslabována notně rozšířeným názorem, že je toho schopná jen za cenu dluhů. Lidé u nás hodně naskakují na neoliberální mantru, že čím více je politika orientována sociálně, tím více se stát zadlužuje. Tohle není pravda a lze to dokázat na řadě příkladů. Státy investující nejvíce do sociální a veřejné politiky nepatří nutně k nejvíce zadluženým. Může tomu být právě naopak. Zkušenosti, jak se taková politika provádí, si musí naši sociální demokraté osvojit a přesvědčit o nich občany. To je ovšem úplně něco jiného než Kalouskova politika tupých škrtů, kterou mnoho občanů, byť se skřípením zubů, toleruje, protože si nedokážou v důsledku neoliberálního vymývání mozků představit jinou alternativu.

ČSSD by se jistě měla zasadit o zlepšení politické stylu vládnutí v zemi, což je především o komunikaci stran mezi sebou a s veřejností. Kvůli tomu ale nemusí přilézat k TOP 09. Je snad tato strana zárukou lepší komunikace než ODS? Obě tyto strany svorně válcovaly opozici při protlačování svých reforem, a to i za cenu porušování ústavních pravidel. Chování Kalouska je vrchole arogance a vulgárnosti mezi politiky a jeho strana mu to bohorovně toleruje. Kredit TOP 09 může sotva zachránit Schwarzenbergova aristokratická odměřenost a snad i upřímná korektnost. Zlepšení politického stylu však není o pouhé korektnosti, často pouze formální, obsahově vyprázdněné. Je to o schopnosti být zásadový, ale přitom otevřený naslouchat druhým, o schopnosti přistupovat na rozumné kompromisy, pokud nás posouvají alespoň o krok vpřed. Tímto politickým stylem se ani jedna z koaličních stran ani náznaky nevyznačuje.

Konečně je tu otázka, zda nesmiřitelná politika ČSSD vůči dnešní pravicové vládě en bloc může snížit její volební potenciál, protože taková politika jí „logicky“ sbližuje s KSČM. Vždy jsem patřil v sociální demokracii k zastáncům politiky předběžné opatrnosti vůči komunistům. Existuje pro to řada teoretických i praktických důvodů. Ale to není totéž co hloupý antikomunismus. Nejrůznější sociologická zjištění prokazují, že stále mnoho voličů ČSSD není užší spolupráci své strany s KSČM nakloněno. Jsem ale přesvědčen, že ČSSD nemusí nikterak KSČM nadbíhat, a to ani rušením bohumínského usnesení. Pokud po příštích sněmovních volbách levice získá sněmovní většinu a vítězná ČSSD bude sestavovat vládu, obrátí se svým levicovým programem na všechny parlamentní strany, aby jej podpořily. Bude zcela na odpovědnosti pravicových stran, zda tento program podpoří pouze KSČM. (Předpokládám, že tato strana si bude moci sotva dovolit takový program nepodpořit.)

Sečteno, podtrženo. Pokud dnes chceme zastavit historicky bezprecedentní útoky pravice na sociální stát a demokracii, demokratická levice musí v příštích volbách do Poslanecké sněmovny zvítězit na celé čáře. To je dnes představitelné pouze jako výrazné vítězství ČSSD. Při domýšlení rizik dilematu, o kterém hovoří Jiří Pehe, jsem přesvědčen, že tzv. nesmiřitelná varianta, čili nesmiřitelné vymezení této strany vůči všem (!) stranám současné vládní koalice, je tou nejlepší cestou, jak toho docílit.

A co si myslíte vy? Diskuse (21 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jan Černý - Brno

Oto, Pátek, 13.Dubna 2012, 21:02:28

výborný článek a výborný Sobotkův (a snad ne jen Sobotkův) postoj, díky. Čím více takových jasných slov bude z ČSSD zaznívat, tím více se může rozjasňovat v současném stranicko-politickém temnu.

Jenom si jako vystudovaný bohemista nemůžu odpustit výzvu - moc prosím nepoužívej anglismus "něco je o ..." (ve sloupku např. "Zlepšení politického stylu není o pouhé korektnosti..."), který se jako mor šíří veřejným prostorem. Chce-li ČSSD oslovit inteligenci, aspoň tu humanitně orientovanou, nesmí její vrchní ideolog podléhat jazykovému mainstreamu :-) .

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

Je nějaké důležitější téma? Pátek, 13.Dubna 2012, 22:59:54

Toto je aktuálně na DR nejdůležitější článek a téma, už není kam uhnout. Socdem + někdo prostě musí vyhrát 'na celé čáře' tak, aby ji neomezovalo, že už nemá žádnou možnost holportu s neoliberálně asociálními a korupčními občdem a top.
(Slušně, sobotkovsky) nesmiřitelná varianta je JEDINOU cestou, o ničem jiném nemá smysl jakkoliv uvažovat. Promiňte, že vlastně jen opakuji, co napsal p. Novotný.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Sobota, 14.Dubna 2012, 00:20:46

Oto Novotný to napsal tak, že souhlasím v plném znění a jsem za to nesmírně rád, že vyzrál do této pozice.
Možná jednu drobnost. Nebál bych se rušení Bohumínského usnesení, stejně jako bych se nebál jeho zachování. Právě z toho důvodu, že toto usnesení je natolik vyhořelé, proto bych hlasoval pro jeho zrušení. Na KSČM mi vadí především jejich příklon k ultraneoliberálnímu asijskému totalitarismu, proto není za těchto podmínek otevřená koalice možná.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

snad nejde o čínsku cestu Sobota, 14.Dubna 2012, 06:44:42

ad LK : respekt k výsledkům čínského rozvoje neznamená že se někdo snaží naroubovat na Evropu asijské poměry. Totéž nepochybně platí i pro Latinskou Ameriku.
A současně myslím že čínská realita je složitější než aby šla naroubovat na pouhou neoliberální ()ale ani socdem) šablonu. Sinologové mi v tom dávají za pravdu. ostatně i u klasiků marxismu najdeme tzv. asijský výrobní způsob.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

ad Jan Černý Sobota, 14.Dubna 2012, 08:44:25

Honzo, humanitní inteligence starého, takového toho filologického typu, postupně mizí. Navíc, moderní čeština je dost germánská, tak proč by teď nemohla být anglosaská....

Petrasek Milan - penzista

Nesmiřitelnost a pragmatismus za demokratického režimu, Sobota, 14.Dubna 2012, 10:39:36

jsou celkem obtížně návazné veličiny, ale žádné z nich by se sociální demokraté neměli vyhnout. Proto se domnívám, že vymezení vůči TOP 09, si vynucuje také vhodný tón vůči té části pravice, která je připravena skončit s projekty neoliberalismu ala Margaret Thatcher.
Ne každý pravičák sní o rozdrcení odborových organizací a zištné totální privatizaci ........pomyslel jsem si.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Sociálně demokratická sociální demokracie Sobota, 14.Dubna 2012, 10:48:15

Myslím, že z programového hlediska je to nejlepší článek o postoji, strategii a taktice sociální demokracie, který jsem v poslední době četl. Jen bych řekl, že sociální demokracie nemusí být nesmiřitelná, stačí, když bude opravdu sociálně demokratická.

Stanislav Hošek - Český těšín

Sociální demokratismus… Sobota, 14.Dubna 2012, 18:26:13

…byl v dějinách pohříchu také pragmatickým oportunismem. Proto bych doplnil, že ČSSD by před volbami měla jasně sdělit ostatním stranám, v čem ze svého programu za žádných okolností neustoupí, aby se mohly na eventuální koalici připravit.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Pane Novotný, Neděle, 15.Dubna 2012, 21:35:48

velmi děkuji za tento výborný článek. Pokud bude takto pevný postoj ČSSD opravdu držet, nemáme se čeho bát:)
Jenže co s haškovci??!

Neberte to prosím negativně, ale strašně se mi líbí věta L. Krause, že jste k těmto postojům vyzrál. Všichni (názorově i jinak) zrajeme a je jenom dobře, když se po různých, někdy i ostřejších a vášnivých, diskusích sejdeme na dobré věci.

Oto Novotný - politický analytik

Lukáši a Martinovi Plevovi Pondělí, 16.Dubna 2012, 10:31:8

K tomu "vyzrání". Pokud byste si dali práci, tak byste na internetu mohli vyhledat analytický dokument, který jsem psal pro vedení ČSSD někdy v roce 2007/2008, a který unikl do médií. Postoj, který jsem v článku zformuloval ve vztahu ke komunistům, u mne není rozhodně nový. Zůstávám vůči nim ale stále kritický, jakkoli oceňuji některé jejich ideové inovace z poslední doby , a proto jsem byl inicátorem zahájení programové diskuse mezi socdem a komunisty (druhá fáze se odehrála nyní o víkendu v Brně, já byl ovšem na Akademii sociální demokracie v Bratislavě). Jinak ano, diskutujme na levici a "vyzrávejme".

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pondělí, 16.Dubna 2012, 11:56:51

To ano, spíše mi šlo v tom "vyzrání" o pochopení dvojího pohledu na Evropu, která byla v tomto článku dobře formulována....už to je jen krůček k tomu zamyslet se znovu nad tím fiskálním paktem a to specielně dnes, kdy se ve Španělsku jasně ukázalo, kam to vede....a trhy to dobře cítí, proto došlo opět ke globálnímu pádu na burzách a španělské dluhopisy jsou zase v katastrofálním stavu, trhy říkají jasně, stop škrtání a fiskální destrukci, chceme růst a zaměstanost, jinak není možné udržet veřejné finance. Trhy jsou tedy v opozici proti fiskálnímu paktu, ne pouze socialisté v Evropě.

Oto Novotný - politický analytik

Lukáši, Pondělí, 16.Dubna 2012, 12:43:23

nechme toho s tím paktem, pro mne závazek mít dluhovou hranici, může (ale také nemusí) být neoliberálně zneužitelný; tohle je otevřené..... Tady se střetává mnoho pro, mnoho proti, strategide s taktikou atd. Ale nevykopávejme kvůli tomu příkopy, je toho stokrát více, co nás spojuje a co je důležité řešit.... Měj se....

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

snad malý můstek přes příkopy Pondělí, 16.Dubna 2012, 12:54:57

kdybychom věnovali více pozornosti tomu jak dluhovou brzdu používat, než jak ji z evropské ekonomiky vymontovat, mohli bychom už být dál.
Pořád tvrdím že bez brzdy je ošidné jet kamkoliv , ale bez plynu se to zase nerozjede. Ale debaty kolem fiskálního paktu se tím stále nezabývají...do budoucna to snad bude lepší.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

To je pořád řečí o demokracii – ale co republika? Pondělí, 16.Dubna 2012, 14:24:58

Všechny stabilní sociální struktury se rozpadají: rodiny, sociální skupiny (tolik propagované internetové „sociální sítě“ jsou jejich někdy směšnou a někdy děsivou karikaturou), profesní kariéry („flexibilita“!), politické organizace. To všechno je bohužel zakrýváno také věčným omíláním otřepaného a zneužívaného slova demokracie. Všechno, co nám nějak nesedí, dnes šmahem označíme za nedemokratické. K demokracii se dnes proto také může verbálně hlásit kdekdo – od ODS, ČSSD, KSČM až po Holešovskou výzvu. Jakým demokratem však může být člověk polovzdělaný či pologramotný? Ale hlavně: demokracie je sice důležitým, ale jenom jedním z prvků fungování společnosti a státu.

Kdo se zamýšlí (navzdory všemu křiku o korupci) nad byrokracií? Kdo si klade otázku, jak a kým jsou vychováváni státní úředníci, aby naplňovali étos demokratické státní správy? Úředník, který se neřídí úctou k ústavě, je pouhým státním zaměstnancem. ((Poznámka na okraj: Mluvíme-li o středních vrstvách (cf. Keller) jakožto stabilizujícím segmentu společnosti – a sem úřednictvo nepochybně patří –, neměli bychom je definovat výhradně z hlediska výše příjmů, ale také z hlediska étosu.))

Vycházíme-li z toho, že "stát jsme my" (neboť žijeme v republice, nikoli v monarchii), je to nutně svázáno s principem právního státu, tj. jistotou rovnosti před zákonem. Tato jistota není něčím abstraktním. Ztělesňují ji zejména a především demokraticky smýšlející a jednající úředníci. Otázka výchovy státního aparátu je naprosto opomíjena. Jestliže občan v úředníkovi vidí drába (a v evropském úředníkovi vrchního drába), nemůže se pochopitelně se svým státem identifikovat. Nevědomky zároveň sebe sama staví do role poddaného, tedy ne–občana.

Stát má monopol (donucovací) moci nikoli snad proto, že si ho usurpuje nebo že mu byl dán od Boha, ale protože mu ho jako občané svěřujeme. Neoliberální heslo "méně státu" tedy znamená privatizaci vládní moci, a vede k vládě nejistoty (bezzákonnosti). Tam, kde je svěřená moc rozkrádána (= privatizována) není také možná její účinná dělba. Je to útok na republikánské zřízení a tedy protiústavní jednání. ((Poznámka na okraj: jsem toho názoru, že sem koneckonců patří i zrušení branné povinnosti a zavedení žoldácké armády pod vlajkou NATO. To je jasné popření instituce „občana ve zbrani“ kterého zplodila francouzská buržoasní revoluce a kterého považovali za jediného vhodného obránce demokracie ještě v 19. století i v USA.))

Dovětek:

Oto Novotný soudí, že „na levici správné hodnoty máme, ale scénáře a praktické projekty nám často chybí.“
- To je hezký postřeh. Jenomže deklarace jako „my, kteří v demokracii stále vášnivě věříme“ bychom měli „přestat plýtvat energii na falešné utopie“ se mi jeví jako prázdné klišé. Podobá se mnoha bůhvíodkud opsaným frázím v dlouhodobém programu ČSSD (kdo to vůbec čte?) nebo leckteré z bohulibých promluv Vladimíra Špidly. Ten autorem vzývaný kolektivní praktický rozum toho, bohužel, zatím moc víc nevyplodil. A lidé vidí, jak lidé jako Pallas, Zimola, Novotný, Hulínský, Březina a další vskutku „neplýtvají energií na falešné utopie“.

Přesto nebo právě proto zcela upřímně přeji ČSSD hodně úspěchů a výtrvalosti v nedávno vypuknuvší nesmiřitelnosti a doufám, že se tato nesmiřitelnost (možná měl O.N. na mysli zásadovost?) bude týkat i vlastních řad. Dobrou příležitostí může být hodnocení činnosti sociálně demokratických politiků - a úředníků! - v krajích a obcích. Pak možná někteří jinak inteligentní lidé na levici přestanou blouznit o zakládání nových stran. Vždyť zmíněný dlouhodobý program začíná takto:
„Sociální demokracie je otevřenou levicovou stranou.“

Kéž by byla otevřená také pro sociálně smýšlející demokraty a republikány.

Vy_ohl_d_02

Zdeněk Vyšohlíd - Domažlice

Ad JK Pondělí, 16.Dubna 2012, 17:25:44

Text JK je víc než jen příspěvkem do diskuse. Je to brilantní článek.
Upozorňuje na (myslím buď českou, nebo v Česku masivně praktikovanou) neochotu identifikovat se se svým státem. Ani média, natož pak vysoká politika proevropský tón nepěstují. Je proto třeba zvlášť poděkovat za postřeh, že tím "nevědomky stavíme sebe sama do role poddaného, tedy ne–občana".

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Republika = demokratický právní stát Pondělí, 16.Dubna 2012, 19:55:39

Příspěvek Jana Kopeckého je právě tak dobrý jako původní úvaha. Nevidím mezi oběma důrazy žádný zásadní rozpor. Republikánství a úcta k právnímu státu nepopírá sociální demokracii, naopak vzájemně se doplňují. Současný slabý a nedostatečný právní stát je velký problém naší současnosti právě tak jako slabá a nedostatečná demokracie, přesněji demokracie redukovaná na pouhou mediální soutěž politických stran o moc.

Oto Novotný - politický analytik

Pane Kopecký, Úterý, 17.Dubna 2012, 01:22:27

měl jsem opravdu na mysli "nesmiřitelnost", neboť jsem reagoval, pokud jste si nevšiml, na článek Jiřího Pehe, který staví před ČSSD dilema "smířlivosti" resp. "nesmiřitelnosti" ke všemu, co dnes přichází napravo od středu. To, že při zaujetí nesmiřitelného postoje ČSSD jde o zásadovost, je snad jasné, nechápu tedy ten otazník. Zvláště, když argumentuji programovými rozdíly mezi ČSSD a TOP 09. Jinak jsem, omlouvám se, příliš nepochopil Váš text až k tomu dovětku, kde píšete o mne. Nevím, na co v této první části reagujete, ale rozhodně to nemůže být na můj text a či následnou diskusi pod ním. Alespoň tam nevidím zřetelnou souvislost a důvod pro nějakou polemiku.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Pane Novotný Úterý, 17.Dubna 2012, 10:21:47

v první části skutečně nereaguji na ústřední linii Vašeho článku. Snažím se upozornit na aspekt, který bývá v současných diskusích opomíjen. Souvislost se smířlivostí či nesmiřitelností nechť každý zváží sám.

Mezi nesmiřitelností a zásadovostí vidím rozpor tehdy, hledá-li se ono "napravo od středu" výhradně vně ČSSD. To je snad jasné.
Ti obyčejní lidé, o kterých se v úvodu zmiňujete, jsou v tomto ohledu tradičně vnímaví a reagují na takový rozpor velmi neomylně. Proto ten otazník.

Čest práci
JK

Oto Novotný - politický analytik

Pane Kopecký, Úterý, 17.Dubna 2012, 11:43:6

děkuji za pokus o vysvětlení. Nicméně mohl byste, prosím, ještě definovat, co je "napravo od středu" a kde vidíte onen "pravý střed" uvnitř ČSSD? Použijte prosím, konkrétní programová opatření, která ČSSD dnes navrhuje, abychom se nepohybovali na příliš abstraktní a svévolné úrovni. Ještě jednou děkuji.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Pane Novotný Úterý, 17.Dubna 2012, 20:33:2

Říkáte: „Pokud dnes chceme zastavit historicky bezprecedentní útoky pravice na sociální stát a demokracii, demokratická levice musí v příštích volbách do Poslanecké sněmovny zvítězit na celé čáře. To je dnes představitelné pouze jako výrazné vítězství ČSSD“ – souhlasím.

K Vaší otázce: Sám za sebe bych určitě výraz „napravo od středu“ ani „pravý střed“ nepoužil, prostě jsem na něj narazil ve Vašem textu, a nad vymezením jsem se nijak zamýšlel. Pouze jsem to mechanicky převzal (obdobně jako Vy citací Peheho) jako orientační označení toho, od čeho se podle Vás má ČSSD nesmiřitelně distancovat. S kterýmžto distancováním – podobně jako někteří diskutující výše – souhlasím.

// Na okraj mě napadá: Jelikož k Vašemu profesionálnímu zadání, tuším, patří také zabývat se příklonem nebo odklonem (v logice volební aritmetiky zejména „středových“) voličů, připadá mi, zajímavé přeformulovat otázku po "středu" takto: a) kdo je a kde se bere středový volič; b) nakolik jej můžeme označit jako voliče proměnlivého (Wechselwähler) a c) odkud se bere jeho případná (případ od případu) volební sympatie k demokratické levici. – (Přiznám se bez mučení, že jsem nikdy nebyl stoupencem ani Blaira, ani Giddense a ani si nemyslím, že by jejich pojetí mělo ve střední Evropě velké šance.) //

Mě šlo spíše o otázku nakolik jsou ochotni se s ČSSD identifikovat lidé (obyčejní, ne rozčepýření intelektuálové) smýšlející levicově. Proč se jich tolik od ČSSD, která si nárokuje být „demokratickou levicí“, distancuje. (Na vesnici mi už v roce 2006 tesaři a pokrývači vykládali, jak přestali volit ČSSD a volili KSČM. Nevěděl jsem, jak jim vysvětlit, že to nebylo rozumné. V Rakousku, kde má soc.dem. dlouhodobě výrazně konsolidovanější postavení, zas lidé – především nezaměstnaní – přebíhají k FPÖ.)

Při bližším zkoumání bychom jistě našli celou paletu příčin. Jde o to, která zdůvodnění jsou zásadní a věcně správná. Netvrdím, že odpověď znám, ale rozpory mezi slovy programu a skutky některých „sociálních demokratů“ sem jistě budou patřit. Což je záležitost nikoli abstraktní a nikoli ideologická, ale zcela pragmatická.

S pozdravem
JK

Oto Novotný - politický analytik

Pane Kopecký, Středa, 18.Dubna 2012, 09:22:27

jasné srozumitelné otázky. Nejde na ně ale odpovědět v této diskusi, zkusím se k nim vyjádřit v následujícím článku. Díky za inspiraci.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.