Vybledne stín minulosti na KSČM?

Jiří Dolejš

Jiří Dolejš popisuje, jakým způsobem se KSČM staví ke své minulosti. Tato strana podle něho jako celek základní politický krok učinila. Co se týče překročení rámce programu a usnesení strany jednotlivcem, tak KSČM dává přednost politické diskusi.

Mezi výhrady vůči KSČM se pravidelně řadí, že je to strana nereformovaná a která se doposud dostatečně nevyrovnala se svojí minulostí (respektive s činností své předchůdkyně KSČ, na kterou navazuje).

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Výhradu nereformovanosti strany lze vyvrátit jako mylnou s odkazem na její programové dokumenty. Jde v nich o to nebýt ani druhou sociální demokracií, ani nějakým stalinistickým monolitem. V programu lze nalézt demokraticky inovovanou socialistickou orientaci ve spojení s aktuální praktickou levicovou politikou. Myslím, že úkolem už není transformace KSČM, ale schopnost trvalé modernizace a kvalitní generační obměny.

Zapeklitější je problém vztahu straníků k minulému režimu před rokem 1989. Vztah k minulosti má nejen rozměr právní či etický, ale i psychologický a sociálně historický. Vypořádat s minulostí se nedá na rozkaz. Už proto, že 3/4 současných členů KSČM vstupovalo do strany před rokem 1989.

Ve společnosti jako celku také stále rezonuje ahistorické, černobílé hodnocení předchozího režimu. A mnozí ze starších komunistů jsou pak alergičtí na černobílé obrazy minulosti a cítí je jako útok na svůj vlastní život.

Komunistická strana. Foto Michal Kalášek, Mediafax

KSČM jako celek přitom základní politický krok učinila. Při svém vzniku do svých základů zahrnula omluvu mimořádného sjezdu KSČ a v stranickém politickém programu byla přijata explicitní distance od stalinismu a zneužívání monopolu moci. Svobodná politická soutěž a pluralita forem hospodaření místo totálně postátnělé ekonomiky jsou zjevnou programovou diskontinuitou vůči někdejší KSČ.

KSČM se tomuto tématu nevyhýbá ani nadále. Snaží se jen ho řešit proporčně — aby debaty o minulosti nepřekrývaly debaty o přítomnosti a budoucnosti. A aby se nezvrhly v sebezáhubnou kádrovou válku s částí členů. Jsme si vědomi, že nezvládnuté téma minulosti by bylo zátěží i pro koncipování budoucnosti. Chceme ho však řešit sami, bez vnějších tlaků.

Netýká se to jen KSČM samotné, složité debaty na toto téma se odehrávají i u našich partnerů v zahraničí, kde lze nalézt názory od postkomunistických po ultralevičácké. Koneckonců tu nejde jen o hodnocení poměrů v někdejším Československu, ale o hodnocení režimu v jeho systémové celistvosti, tedy v rámci celého bloku.

Veřejnost například málo ví o politických stanoviscích ke konkrétním mezníkům minulého režimu, které konkretizují snahu po jeho objektivním zhodnocení. I taková dílčí témata jsou předmětem ostrých debat a i mediálních střetů. Jde například o stanovisko k 50. výročí února 1948 nebo stanovisko k 30. výročí roku 1968 nebo k 20. výročí listopadu 1989.

Je ovšem poctivé přiznat, že obsah těchto politických stanovisek v rámci obecného postoje k minulosti kolísá a že se s nimi bez výhrad neztotožňuje úplně každý. Zpochybňování zločinů a propagaci praktik směřujících k potlačování práv a svobod člověka samozřejmě jako nepřijatelný exces odmítáme. Stejně jako pokusy neonacistů dekriminalizovat své extrémní myšlenky v rámci absolutizace svobody slova.

Ale pokud jde jen o překročení rámce programu a usnesení strany jednotlivcem, tak dáváme přednost politické diskusi. Vracet se do časů, kdy stranická usnesení byla povinná dogmata, za jejichž nedodržování se tvrdě mocensky postihovalo, opravdu nechceme.

Odborné zázemí a teoretici v KSČM se také snaží věnovat ucelenějšímu systémovému hodnocení minulého režimu a vymezení příčin jeho prohry. Veřejnost od nás něco podobného očekává jako vklad do obecné diskuse. Zárodkem byla už stranická komise pro analýzu 17. listopadu, která byla zřízena hned po roce 1989. Ta ale ukončila po roce svoji činnost.

III. sjezd KSČM v Prostějově v roce 1993 uložil „obnovit práce na zpracování analýzy příčin listopadu 1989 a následujícího vývoje ve straně, včetně analýzy poválečného vývoje v ČSSR“. Zpráva byla pod skromným názvem „Úvod do analýzy příčin 17. 11. 1989“ předložena IV. sjezdu v Liberci v roce 1995. V oné době stranického štěpení však sjezd zprávu neprojednal.

VIII. sjezd KSČM v roce 2012 znovu uložil uchopit tento komplexní úkol a předložit IX. sjezdu KSČM v roce 2016 určitý dokument na téma aktuálního hodnocení minulého režimu. Není to jednoduché, nemáme ani dostatečnou vlastní badatelskou kapacitu a je zřejmé, že půjde jen o politický pohled, opřený o co možná nejkvalifikovanější podklady.

Diskuse na toto téma ale také přispívají k vypořádání s minulostí a k tomu, aby tento stín na KSČM vybledl. Minulost nemá cenu chtít ovládnout, je ale potřebné ji skutečně pochopit.

    Diskuse
    February 20, 2014 v 13.45
    proč KSČM není atraktivní
    KSČM je podivuhodnou směskou sociáldemokratismu a pomrkávání po normalizaci, přičemž v obou těchto rovinách klouže po povrchu. Pro marxistu musí být nepřijatelná už z toho důvodu, že nechce kapitalismus revolučně překonat, ale - jak ve svých materiálech píše - reformovat.
    Pro příznivce proletářské autonomie je zase nečitelná v otázce srpnové okupace. Proč nahlas neříct "Srpen 68 byl útokem SSSR a jeho nohsledů proti zemi, v níž dělnická třída skutečně začínala vládnout?"

    Jsem skutečně přesvědčen, že pokud KSČM neodsoudí minulý režim jako jednu z mnoha variací kapitalismu a stále bude vymýšlet nové pseudoteorie naroubované na Marxe typu "protosocialismus" a jiné, (doporučuji knihu pana Hellera), k žádnému posunu v diskusi nedojde. Praktickým rozvinutím marxismu prostě nemohla být ani léta padesátá se svými uranovými doly, ani léta osmdesátá se svou pasivitou a lhostejností.

    Odhoďme prostě ten fetiš, že minulorežimní KSČ sice "dělala chyby", ale v zásadě mířila správným směrem.
    February 20, 2014 v 20.0
    různé pohledy na radikální levici
    1) odsouzení monopolu moci snad není jen o nějakých přehmatech - platonický romantismus je o revoluci žvanit aniž bych byl schopen hybné síly aspoň pochopit když ne hned ovlivnit a získat pro to lidi.
    2) revoluce není jen bordel na ulících a hořící domy, to by sem patřil kdejaký puč, je to především kvalitativní skok ve společnosti v souladus civlizačními možnostmi. A je nutně evolučně podmíněn.
    3) na to co byl minulý režim za fomaci nemají monopol ani pan Heller ani proletářtí autonomové (kapitalismus, meziformace, protoscialismus) - hypotéz je řada
    Vžd byly a budou různé názorové kroužky a společenství spřízněných duší - skutečná atraktivita se ale měří celosplolečesnsksu podporou. KSČM rozhodně není na vrcholu, ale 15% není až tak málo - rozhodně víc
    než mají důsledně levicové subjekty jinde ve světě.
    Hašteření kdo má tu jedinou pravdu nepomáhá - konsensus se hledá na minmální shodě. A tomu být otevřen...
    JR
    February 22, 2014 v 0.45
    "Několik slov..."
    Tak přemýšlím, jak číst a chápat text Jiřího Dolejše:
    1. Jako nepřiznanou reakci vůči straně i vůči veřejnosti na mediálně propírané výroky paní Semelové, jež KSČM, respektive těm z jejích členů, kteří usilují o její zatraktivnění, vůbec neposloužily?
    2. Lze chápat nejen tento text Jiřího Dolejše jako snahu o formování přitažlivého obrazu strany, která podle mého soudu není schopná ve stávající chvíli přijít s nějakým intelektuálně zajímavým a oslovujícím konceptem, kterým by mohla ve veřejném prostoru zaujmout?
    3. Kdo je vlastně tváří KSČM? Chvályhodně aktivní Jiří Dolejš, s nímž lze v řadě věcí (ne)souhlasit, tedy vést s ním rovnocenný dialog? Nebo právě paní Semelová?
    4. Je schopná KSČM jako strana (nikoliv pouze Jiří Dolejš) zformulovat pro dnešní situaci takový příběh své moderní a soudobé historie, kterým by dokázala oslovit širší veřejnosti, aby ta se se stranou dokázala pozitivně identifikovat?
    5. "Minulost nemá cenu chtít ovládnout, je ale potřebné ji skutečně pochopit." Není každý výklad minulosti zároveň i do určité míry jejím ovládnutím, vůči kterému se Jiří Dolejš staví? A neznamená snaha o pochopení právě i přitakání interpretacím paní Semelové? Vždyť politické procesy v podání sovětského i československého stalinismu měly svou jistou logiku. Což v žádném případě neznamená, že je zde chci obhajovat! Jen upozorňuji na mediálně vděčná, ale ošidná prohlášení o "vyrovnávání se s minulostí", "pochopení minulosti", "vcítění se do minulosti" atd...
    JP
    February 23, 2014 v 13.37
    KSČM a Marx
    KSČM by si především měla ujasnit svůj postoj k marxismu; z toho by pak zcela zákonitě a jednoznačně vyplynul i její postoj jak k její minulosti, tak i k její současnosti a budoucnosti.

    Jestliže by se snad KSČM měla skutečně propracovat k jednoznačnému postoji, že hodlá svou činnost a svou ideologii nadále stavět na teoriích Karla Marxe, pak se prostě nelze vyhnout konstatování, že systém "reálného socialismu" nikdy nepřinesl to, co přinést měl - totiž celospolečenské vlastnictví výrobních prostředků. Výrobní prostředky vlastnila nikoli dělnická třída, nýbrž stát. A stát efektivně ovládala - právě a pouze komunistická strana.

    V daném ohledu je jenom podružnou otázkou, jestli se tedy za daných okolností jednalo o t ř í d n í panství (vykořisťovatelské třídy reálných vlastníků nad dělnickou třídou), anebo "jenom" o nadvládu partajní byrokracie.

    V každém případě, podle čistě marxistické teorie se tu konstituovala exkluzivní společenská vrstva, která výrobní prostředky ovládala čistě svou mocí; sice do jisté míry snad v "zájmu společnosti", ale především v zájmu vlastním. (Snad by se v tomto smyslu tento režim nejspíše blížil "asijskému výrobnímu způsobu" podle Marxovy klasifikace.)

    V každém případě, jestliže onen režim byl třídním ve smyslu ekonomickém, pak prostě nemohl být - opět na základě čisté marxistické teorie - ničím jiným nežli diktátem, nástrojem třídního panství i ve smyslu politickém.

    Tolik tedy k minulosti. Co se současnosti a budoucnosti týče, pak to opravdu mnohdy budí dojem, že současní komunisté toho starého Marxe už ani vůbec nečtou.
    Chtít budovat komunismus za podmínek t r h u a politické plurality - to je z marxistického hlediska naprostý nonsens.

    Jak jsem zrovna v minulých dnech doložil v rámci jiné diskuse, jakýkoli trh (ve smyslu směny zboží a existence peněz) je absolutně inkompatibilní s existencí komunismu. Je nutno se pro jedno rozhodnout: b u ď t o tržní ekonomika, anebo Marx. Jestliže se tedy KSČM - přinejmenším verbálně - přihlásila k volnému trhu, pak tím hodila přes palubu Marxe, a s ním i veškerý marxistický projekt komunismu.

    A stejně tak, politický nebo jakkoli jiný pluralismus je absolutně neslučitelný s marxistickým pojetím společnosti: společnost je podle Marxe principiálně h o m o g e n n í celek (jediná výjimka: třídní společnost), kde tedy jakýkoli požadavek nějaké politické "plurality" bez dalšího rozbíjí tuto absolutní společenskou homogenitu.

    Tím nemá být KSČM vytýkáno, že se s existencí trhu a názorové plurality smířila; to jsou prostě holé reality života společnosti a jejího ekonomického žití, které je nutno respektovat.

    Jde o to, že KSČM má podle všeho naprosto nevyjasněný postoj jak ke své minulosti, tak ke své současnosti.
    KSČM chce zůstat "tak nějak" komunistickou, ale přitom se smiřuje s danostmi, které jsou naprosto a absolutně nekomunistické. KSČM se zdá ideově prostě jenom tak nějak lavírovat sem a tam, aby si stále ještě mohla udržet vnějškový dojem systémové opozice, ale přitom už nemá skutečný impuls a snad ani skutečný úmysl, právě tento (kapitalistický) systém revolučně odstranit a nahradit nějakým principiálně novým, nekapitalistickým.
    February 27, 2014 v 8.31
    s těmi recepty je to složitější
    pokud KSČM ve svých programových dokumentech hlásí k inspiraci duchovním dědictvím klasiků tak je snad zřejmé, že Marxe bere vážně i když chápe že jde o 150 let staré knihy, které lze číst různě a lze i jít v lecčem dál.
    Spory o to kdo správně chápe ono dědictví a kdo má patent na tzv. autentickcý marxismus osobně mám za scholastiku přeci nejde o úmysl vyměnit kapitalismus ale jde o to jak a za co.
    Skloňování slova revoluce není automaticky radikalismem ale třeba slovní furianství, které věci moc neposouvá. Antikapitalistické náboženství, eschatologie opravdu není naším cílem pokud chceme mluvit o racionálním projektu. Souhlasím, že hotový a přitažlivý koncept je problém, ale to lze vytýkat všem, ne jenom KSČM.

    P.S. Marxe lze číst různě, ale je dobré ho znát - že by Marx byl za homogení společnost kde nemá místo pluralita názorů je hodně hrubá vulgarizace. Tenhle problém není Marxův ale spíš některých marxistů.
    February 28, 2014 v 6.23
    není to otázka ortodoxie
    v tom, pokud jsem jej správně pochopil, s autorem souhlasím. Na rozdíl od Jiřího Dolejše ale nemám zato, že jde o pouhou scholastiku, v tom se určitě neshodneme. (K otázce marxistické ortodoxie poukážu jen na studie G.Lukácse z 30.let.)

    Chci připomenout názor Františka Šamalíka, že „komunisté budou doopravdy reformovaní teprve tehdy, až pro ně listopad bude i jejich vítězstvím“.
    Uvědomuji si, že takto formulováno je to diskutabilní - je např. otázkou, co znamená "reformovaní". U Šamalíka jakožto někdejšího člena Obrody tomu snad lze rozumět přibližně ve smyslu pokusů o reformu roku 1968.
    (Koneckonců se k tomuto výroku Jiří Dolejš v rozhovotu Alexandra Kramera už před 10 lety vyjádřil: http://www.sds.cz/docs/prectete/rozhovor/kra_dol3.htm)

    ***********

    Pro mne je ale daleko zajímavější jiná otázka:
    proč nemá KSČM, COBY "nástupkyně" (?!) KSČ na své straně levicové intelektuály (přičemž označení intelektuálové tu výjimečně nepoužívám ironicky pejorativně, ale popisně):

    - PROČ dnes není naděje, že by se k dnešní KSČM přidali lidé formátu Josefa Hory nebo Vladislava Vančury (abych neunavoval výčtem celé plejády lidí, kteří patřili k největším duchům své doby) ?

    - Je to JEN tím, že takoví lidé dnes mezi námi téměř nežijí?
    February 28, 2014 v 17.57
    scholastika a skok do říše svobody
    aby bylo rozuměno, scholastika není to, když se někdo seriozně věnuje Marxovi, ale až to když ze svého přístupu dělá to zacementované pravověří.
    A pokud jde o vztah kulturní (intelektuální) fronty ke KSČM - právě to obranné pravověří myslím odpuzuje. Co je avandgardní bude vždy věcí diskuse...
    ??
    March 1, 2014 v 10.21
    Jirka Dolejš je velmi šikovný maniopulátor,
    říká hodně pravdy, ale upravené, a některým věcem snad i věří.Ale -omlouvám se čtenářům -ale musím obtěžovat dlouhou kopií mého vstupou na článek Filipa Outraty.

    "Chci jen vysvětlit některé souvislosti. Do důchodu jsem byl dlouhá léta analytikem ÚV KSČM a před listopadem učitelem marxismu na Městské politické škole a pak v ČSAV.Mé názory zformoval rok 1968 (pochopitelně z té reformátorské strany) a od té doby jsem přes různé existenční kompromisy rozpracovával a ještě v minulém systému dokončil kritickou, ale marxistickou analýzu minulého systému - dle mého názoru tzv. protosocialismu, jedné vedlejší varianty v procesu překonávání kapitalismu, který odmítám. Dokončil jsem ji na poč. 80 let, ale samozřejmě nemohl publikovat a šířit. Byl jsem velmi překvapen, když po vzniku nové KSČM (podílel jsem se na porážce směru usilujího o změnu její komunistické identity) zjistil, že se moje koncepce nehodí ani tam a skoro dvacet let jsem bojoval o to aby se závěry z ní a na ní navazující koncepce skutečného samosprávného socialismu projevila v dokumentech KSČM a stanoviscích jejích politiků. Bez ochrany Jiřího Dolejše by mne stalinisté byli sežrali. ........... Mé úsilí směrem k vedení a dokumentům strany bylo přes mnohé aktivity a spoustu napsaného elektronického papíru naprosto marné, v poslední době bohužel i vinou Jirky Dolejše, který po letech podlehl pštrosí politice mainstreamu vedení KSČM v centru i regionech - k minulosti má však nadále vnitřně stejný vztah jako já a není sám!!!!). A teď k pochopení samotné KSČM - listopadový, v podstatě kontrarevoluční (Šamalík se hluboce mýlí, i když převrat byl nutný k odstranění slepé varianty) převrat nahnal do jednoho chumlu různé sociální i politicko-názorové elementy. Odešla masa neprivilegovaných zejména dělníků. Přesto zůstala část komunistů různého, bohužel spíše staršího věku, schopná kritičnosti k minulému systému ale nadále protikapitalistická - to jsou ti opravdoví komunisté, i když ne vždy dost informovaní a hlavně aktivní - ti, kdo pracují, nemají čas na stranický život, který se postupně stal monopolem seniorů,dosti snadno manipulovatelných těmi pohrobky minulosti a profesionály v politice vůbec. I když tito dědečkové a babky stranu zachránili a projevují do posledního dechu velkou obětavost - mimo jiné i kvůli nim jsem ještě členem. Ovšem - ve straně zůstala i část příslušníků minulé vládnoucí třídy řídícího aparátu, částečně i politického, ideologického či mocenského aparátu. Ani o těch nelze jednoznačně špatně soudit. V drtivé většině jsou z nižších pater minulé elity, žádní boháči co si nakradli a mají protikapitalistické přesvědčení - ovšem takové, jak se rodilo v dobách jejich mládí - ˇpo válce a kolem února.Jsou také zformováni i svým omezeným úhlem pohledu řídícího článku v protosocialismu (např. možnost samosprávného socialismu neberou a tvrdě hájí státní vlastnictví).I oni se poučili a chápou (i když vnitřně neradi) ty zločiny padesátých let (méně už normalizace - mají totiž kus pravdy, že by reformátorský vývoj stejně vedl ke kapitalismu, s čímž dnes i já, po analýze bezperspektivního a neopravitelného protosocialismu musím souhlasit - ale i nadále obdfivuji reformátory a nenávidím Bil´ aky - Husák byl trochu něco jiného, bez něj by to asi odneslo víc lidí a hůř) jEJICH VNITŘNÍ KONFLIKT SVĚDOMÍ jim ale nedovoluje vidět ty zločiny systémově a mají tendenci je snižovat, zvláště tváří v tvář zločinům kapitalismu v minulosti i dnes a antikomunistické polistopadové propagandě, která zase věci přehnala na druhou stranu, ty zločiny absolutizovala, ale neanalyzovala objektivně - např. ve srovnání s počátky kapitalismu, s dobovou atmosférou, kde Ti hrdinní bojovníci proti totalitě přecházející hranici byli opravdu lumpové schopní všeho a agenti cizích mocností sledujících ne demokracii ale vlastní kšefty a velmocenské zájmy - ať na mne zs to někdo taky podá trestní oznámení - zopakuji to třeba před soudem.) .Právě anrtikomunismus, který nepravdivě pošpinil značnou část poctivého díla těch dobrých komunistů a tím je neskutečně naštval / i mne - i moji rodiče byli poctivě pracující komunisté z nižších pater elity - ředitelka školy a agronom/, takže část z nich podlehla útěšnému neostalinskému náboženství šířenému těmu skutečnými pohrobky minulosti, kteří ve straně zůstali a vedou dlouhá léta boj za její ovládnutí. Takže strana vnitřně rozporná a nesourodá jak sociálně, tak ideově a politicky.Hodně členů však pro minulost moc smyslu nemá a je jako v každém hnutí pragmatická - třeba lpí na některých dogmatech, ale podpoří "rozumnou" politiku a ta je v té krátkodobé a středně dobé linii v zásadě dobrá a v zájmu neprivilegovaných vrstev. Ve straně zesílil vliv drobných podnikatelů, kteří jako jediní si mohli dovolit se do jisté míry veřejně angažovat (v naší velmi jednostranné demokracii!!!!!). Vedení a aparát strany až na drobné výjimky se opřelo práv ě o tyto pragmatiky a ze strachu před rozpadem strany zmrazilo zkoumání minulosti a zaujímání ideologicky vyhraněnějších stanovisek. Formálně se bádalo dál, ale do dokumentů nepřišlo nic, politici se v televizi pořád kroutili a točili - tím také strana ztrácela. Diskuse uvnotř strany se nepřipouštěla, kdo vyjel moc nalevo nebo moc doprava byl celkem vlídně usměrněn, taková byla a je i cenzura v Hano. Mám vlastní zkušenosti. Takové ty více či méně stalinisticky orientované síly ovládaly zejména pražskou organizaci a nakonec v zápase dolejšovců a semelovců ve straně - bez ohledu na voliče - vynesly Martu až do parlamentu, k zděšení celého pragmatického vedení. Jenomže to dloiuholeté přešlapování nikam nevede - i když má strana štěstí a pravice jí opravdu nahání nejen voliče, ale i členy!!! A mladší generace - ne mládež. Takže si stranická elita zvykla, že se tak dá dobře žít a hodlá tento stav udržovat. Odrazila všechny pokusy na tom něco změnit - ty nebezpečnější pocházejí od stalinistů, kteří mají dnes více pravdy než kdysi - tahle strana opravdu není dlouhodobě udržitelná, dnes je to jen zatím lepší verze soc.dem. Vedení ke kterému se už přidal i Jirka Dolejš,proto tvrdě odmítá diskusi o zásadnějších problémech a nanejvýše staví "Potěmkinovy vesnice", jako např. dokument Socialismus pro 21.století - dokonalý hybrid, krterý nikomu neškodí a nikoho nenadchne a hlásí se k samosprávě na nižších článcích a celkovému státnímu vlastnictví - což je blbost, protože právě to zkrachovalo. S přáteli jsme se pokusili prosadit alternativu - alespoň k posouzení zároveň s tím oficiálním - špičky to ani nečetly a do stranické diskuse to nepřipustily. Protože není nic závazného (samozřejmě exiustují ta všechna stanoviska, se kterými operují naše špičky - omluva z dávného sjezdu, pár stanovisek k výročím a kladenský program, který jde v odmítnutí stalinismu nejdále, ale celkově už nevyhovuje, jenže kdyby nebyl a stalinisté vyhráli při formulacích nového......hrůza pomyslet.
    Takže pánové a dámy - tohle je objektivní analýza zkušeného člena a de facto i aparátníka KSČ a KSČM. Dopouštím se klasického prohřešku, po kterém vždy přicházel trest a odvrhnutí odpadlíka. Jenomže mně nejde o stranu, ale o marxismus, socialismus a zájmy neprivilegovaných a chci využít každé příležitosti, abych napravil u slušných lidí špatný dojem z excesů stalinistů (ale i hlouposti typu výroků předsedy Filipa o Bil´akovi zase diktovaných snahou zalíbit se stalinistům, aby nezlobili - on o takových výrocích moc nepřemýšlí - plácne a basta a nikoho se neptá, totéž u poliiky vůči KLDR )."
    A ještě k tomu zdánlivě rozumnému antischolastickému stanovisku Jirky Dolejše - nikdo nemá monopol na pravdu, marxismus ano, ale je to moc staré, odmítáme proroky apod.
    To je totiž z nouze ctnost - to si vedení ospravedlňuje svoji pozici vyhýbání se tomu, aby strana šla určitým směrem, který bude mít smysl. Gnoseologicky si to Jirka zkoncentroval do odmítání marxistického pojetí pravdy resp. pravdy vůbec. Podle něj - zjednodušeně - žádná měřitelná pravda neexistuje - každý má svou a důležité je jen to, co má momentální politickou podporu.Čili Bernstein - cíl je mi ničím, hnutí je mi vším. Přitom nejde o to něco někomu vnucovat, ale není možné odsouvat moment, kdy se ve strategických otázkách budu muset rozhodnout, na co vsadím - např. na jakou formu vlastnictví - zaměstnanecké nebo státní? (nejde o odmítání možnosti nějaké kombinaace, ale co chci především, pro co budu získávat členy i občany. A to musí být záležitostí široké diskuse, do které musí být připuštěny alternativy (věřte mi, že mimo jiné i díly velkému úsilí Jirky Dolejše alternativy připouštěné nejsou!!!!). Chci snad sysrém, který díky státnímu vlastnictví jen zopakuje nedostatky minulosti? A tady je smysl debat o minulosti, tomu se nevyhnu, chci li jít dál. Vždyť by se dal zpracovat rozumný dokument, který by i ortodoxně smýšlejícím členům strany vysvětlil, jak dál,a krerý by především svou jasností vztahu k minulosti čelil antikomunistické propagandě a získával mladé lidi a inteligenci a postavil stranu na současnou oerspektivní základnu. Ale toho je současné vedení strany, i s Jirkou Dolejšem, neschopné a bude se tomu tvrdě bránit - takže hnití bude pokračovat dál.
    Pana Poláčka ignorujte, ten je úplně mimo, mele o marxismu, ale nezná ho - viz jeho článek a dlouhá diskuse.
    A počítejte s tím že Jirka bude překrucovat realitu dál a patrně, jako obvykle, mne obviní z umanutosti, uraženosti že se nebere moje koncepce, a - ale oni si jistě něco vymyslí, nač mu to usnadňovat. Podotýkám jen, že mezi námi není ani stín osobního konfliktu - ale jde o tu pravdu a zájmy tříd.
    Pane Hellere, musím přiznat, že jsou určité okamžiky, kdy bych vůči Vám mohl pociťovat dokonce i určitý respekt. Kdyby Vy jste jenom nebyl takový posedlý fundamentalista...
    JP
    March 1, 2014 v 13.47
    KSČM, Marx a komunismus
    Dozajista, pane Dolejši, v obecné rovině můžete mít pravdu - různé pohledy na Marxe, pluralita názorů, objektivní absence reálných alternativ k současnému kapitalismu.

    Jenže, když se na zmíněná témata pohlédne trochu konkrétněji, začíná to dost rychle "skřípat".

    Počněme tím kapitalismem. V každém případě je od politického subjektu, který ve svém názvu nese označení "komunistický", právem možno očekávat, že se nějakým způsobem vymezí vůči světu kapitalismu.
    Bezpochyby, takovéto vymezení je možno i bez Marxe (nakonec, idea komunismu byla zrozena ještě před příchodem Marxe); nicméně, principiální kritika kapitalismu a projekt postkapitalistické (komunistické) společnosti je natolik úzce spjat právě s tímto myslitelem, že pokud by KSČM opravdu měla v úmyslu Marxe nějakým způsobem revidovat (tj. pokládat jeho fundamentální výpovědi za neplatné nebo přinejmenším neaktuální), pak by bylo zapotřebí zcela jednoznačně deklarovat:

    - v tomto a tomto ohledu je Marx stále ještě platný;

    - v tomto a tomto ohledu pokládáme Marxe za překonaného; a proč, z jakých důvodů.

    Nejsou mi sice známa interna KSČM - ale opravdu se nezdá, že by v ní vůbec probíhaly závažné diskuse s cílem právě takovéhoto teoretického vyjasnění. Daleko spíše to vypadá, že KSČM se sice stále "tak nějak" odvolává na Marxe, ale zároveň si jím nechce přespříliš ztěžovat život.

    Protože Marx, to jsou především určité zcela centrální výpovědi o kapitalismu (i o možnostech jeho překonání), které prostě nelze ignorovat.

    Je to především: postulát vykořisťování.

    A dále: postulát (tržní) hodnoty, a postulát trhu. S tím související postulát "odcizení".

    Bez těchto postulátů Marx prostě není Marxem; v tomto ohledu ho není možno žádným způsobem revidovat, v tomto ohledu prostě neexistuje nějaká "pluralita výkladů".

    Buďto je KSČM ochotna a připravena vzít tyto postuláty za své; ale v tom případě by byla povinna vyhlásit nesmiřitelný boj jak kapitalismu, tak i celému systému tržního hospodářství.

    Namísto toho KSČM jenom tak nějak nesměle prohlašuje "pluralitu vlastnických forem".

    Krátce řečeno: sotva je možno ubránit se tomu hodnocení, že KSČM se víceméně smířila s existencí kapitalismu (respektive tržní ekonomiky, podle Marxe je to skutečně v podstatě totéž) - ale přitom stále tak nějak by ten kapitalismus chtěla překonat.

    Je nutno si stavět otázku, do jaké míry se takováto "komunistická" strana vlastně ještě vůbec liší od docela prachobyčejné sociální demokracie. Neboť sociální demokracie se nachází přesně v tomto samém vnitřním rozpolcení, chce budovat nějakou "solidární společnost", ale na půdě tržně-kapitalistického systému, který je ze své nejvlastnější podstaty naprosto antisolidární.

    Socdem tedy chce mít všechno najednou, jak trh tak i solidaritu, ale obojí zároveň prostě není možné, takže výsledkem je zákonitě jenom jakýsi "kočkopes". A KSČM budí ze všeho nejspíše dojem, že se sama pokouší přesně o takovéhoto "kočkopsa". Není v tom vidět žádnou jasnou strategii, žádný jasný cíl.
    Bylo by možno dozajista pochopit, že KSČM nemá žádné patentní řešení (to nemá nikdo, to jenom pan Heller stále věří tomu že ho má) - jenže to nevypadá, že by někdo takovouto jasnou linii vůbec závažně a odpovědně hledal.


    A co se komunismu týče: nikoli, pane Dolejši, ale projekt komunismu se s nějakým "pluralismem" opravdu zcela principiálně nesnáší. Komunismus prostě je, anebo není. A jestliže je, pak je charakterizován především jedním: naprostou společenskou homogenitou, na základě - sociálně a ideově homogenizujícího - celospolečenského vlastnictví. Tady pro nějaký "pluralismus" prostě a jednoduše není vůbec místo.
    Kapitalismus může s pluralismem bez potíží vyjít: kapitalismus je principiálně partikularistický (tj. omezený na dílčí, soukromé zájmy), a tento pluralismus je také partikularistický (odrážející dílčí, omezené názory). Obojí pasuje dokonale k sobě.

    Ale komunismus je vždycky principiálně "totální", je to jedna velká celospolečenská jednota, jakýkoli pluralismus (v pravém a intenzivním slova smyslu) by ho okamžitě roztrhal na kusy.

    Je samozřejmě myslitelné (a bylo by jenom chvályhodné), kdyby se KSČM podařilo vytvořit nějaký projekt "pluralitního komunismu" - jenže, tady jsme zase u toho problému, že za tím účelem by bylo nutno zcela fundamentálně revidovat Marxe.

    Čímž se obloukem vracíme zase zpátky na počátek: Marx je fakticky revidován tak nějak "v tichosti", ale k opravdu kritickému, zásadnímu vypořádání se s jeho myšlenkami si - v rámci KSČM - zcela zjevně nikdo netroufá.

    Takže, jenom se pořád tak nějak jede dál, s jakousi tichou nadějí, že "ono to už nějak dopadne". Že kapitalismus se třeba jednoho krásného dne rozpadne sám od sebe, no a pak třeba přece jenom nad světem zavlaje rudá komunistická zástava...
    + Další komentáře