Minulý víkend se v Liberci uskutečnil VIII. sjezd KSČM. Průběh akce, nově zvolené vedení strany a převládající tón přednesených projevů dokládají, že se většina stranických delegátů stále ještě bojí změn. Dávají přednost poznaným jistotám izolované protestní strany před snahou hledat atraktivnější tvář, která by mohla získat podporu většího množství voličů.

Dosavadní předseda KSČM Vojtěch Filip obhájil svůj předsednický post, byť k tomu proti Stanislavu Grospičovi a Martinovi Juroškovi potřeboval dvě kola volby. V prvním kole žádný z kandidátů nezískal potřebnou většinu hlasů, i když Filipovi scházeli pouze dva. Získal 223 platných hlasů ze 448 možných, Grospič obdržel 135 hlasů a pro Jurošku hlasovalo 90 delegátů. Rozhodlo se tak až ve druhém kole, kam postoupili Filip s Grospičem. Post předsedy obhájil Filip, když pro něj hlasovalo 275 ze 443 delegátů, zatímco pro Grospiče 168.

Delegáti tak potvrdili dosavadní politickou linii, hladce přijali všechny stranické dokumenty a poté, co prvním kolem neprošel Filipův favorit Jaroslav Komínek, zvolili prvním místopředsedou Petra Šimůnka, místopředsedkyní pro hospodaření Miloslavu Vostrou a místopředsedou pro odborné zázemí Jiřího Dolejše. Vážné kritické hlasy na vrub dosavadní politiky KSČM se takřka neozvaly.

Vojtěch Filip současně potvrdil, že bude pokračovat v dosavadní pragmatické stranické politice. „Někteří lidé jsou nespokojeni, že to jde pomalu, ale já si velmi dobře uvědomuji, že každá politická strana je jako superzaoceánský parník, kde ostré zatáčky vedou k převrácení lodi. A ten pomalý chod je vždycky kritizovatelný," uvedl Filip podle ČTK.

Filip: Situace ve společnosti je výbušná

Ve svém úvodním projevu se pak staronový předseda komunistů vedle obšírného rozboru aktuální mezinárodní situace věnoval genezi strany v jeho předcházejícím čtyřletém období. Zdůraznil, že strana pod jeho vedením v uvedeném období prošla zvlášť složitým obdobím, které podle něj charakterizovaly dva hlavní znaky.

„Za prvé vládu konzervativní pravice se zhoršováním sociální situace občanů, jejich rodin a chudnutí celé společnosti. To vše včetně politického a právního tlaku na zákaz KSČM. A za druhé, dostatek prostoru v pravé části politického spektra vytvářet dojem, že samotný systém je dobrý, jen je potřeba případně vystřídat některé okoukané tváře, například vykroužkováním toho nebo onoho,“ uvedl předseda KSČM.

„Cílem českých, moravských a slezských komunistů je vybudování sociálně spravedlivé společnosti, socialismu," připomněl v úvodním slově sjezdu Filip, který současně ostře kritizoval Nečasův kabinet za asociální politiku.

„Byl zde i pokus si tzv. vojensky zajistit vlastní vládnutí. To se ale vládě nepodařilo. Sice si v parlamentu prosadila příslušné smlouvy s USA umístit v Brdech americkou vojenskou základnu, ale i přes odpor občanů záměr nebyl realizován,“ dodal staronový předseda komunistů.

Podle něj je nutné přisvědčit ekonomickým expertům a analytikům, kteří tvrdí, že světová ekonomika se po završení své globalizace ocitla před katastrofou. „Východiskem, neboli nápravou stávajícího stavu globálního ekonomického systému je jedině radikální změna samotného systému nebo minimálně její výrazná regulace. Z toho plyne i závěr, který sdílím, že lidstvo v nejbližší budoucnosti čekají nejhlubší společenské změny,“ usuzuje staronový předseda KSČM.

Podle Filipa je zkrátka současná situace ve společnosti výbušná. „Hromadí se problémy a spory, které vláda odmítá řešit nebo je řeší způsobem ,rozděl a panuj' a tím jen příslovečně přilévá olej do ohně,“ uvedl Filip s tím, že důvěra nejen ve vládu, ale obecně v ústavní instituce a politiky poklesla na nebývale nízkou úroveň a je mnoho těch, kteří volají nejen po přímé demokracii, nýbrž i po zrušení politických stran a vyvolávají anarchii.

„Zahraniční tisk označuje stav v ČR za chaos. Z různých míst jsou signály o tom, že se výrazně snížila prestiž naší země v zahraničí a to je v době globalizace velmi špatné,“ doplnil předseda komunistů.

„Česká republika se pod vedením koaličních politiků propadá do bezvýznamnosti. V minulosti jsme platili za uznávanou zemi nejen s kulturní tradicí, ale zároveň s vysokou úrovní vzdělání, fungujícím zdravotnictvím a sociálním systémem i vyspělou technologii v hospodářství a fungující ekonomice. Dnes se na nás dívají jako na zemi, kde je obrovská korupce a trvale prohlubující se ekonomická krize,“ doplnil Filip.

Za hlavní cíle strany pak Filip označil porážku Nečasovy vlády, nové volby a ustavení vlády respektující zájmy většiny občanů, zastavení restitucí církevního majetku, zpracování komplexního protikorupčního programu, rozšíření přímé demokracie — zákon o obecném referendu, bezplatnou zdravotní péči, bezplatné studium či zastavení důchodové reformy.

V této souvislosti předseda Ústřední rozhodčí komise Zdeněk Levý připomněl, že strana musí vytvářet funkční a přátelské prostředí pro diskusi. „Na všech úrovních je třeba předcházet konfliktům a sporům mezi členy a orgány. Přál bych si, aby se morálka a dobré vztahy v KSČM šířily do celé společnosti,“ dodal Levý.

Socialismus v 21. století

Delegáti sjezdu také vzali na vědomí materiál Socialismus v 21. století a schválili Hlavní úkoly a zaměření politiky KSČM mezi VIII. a IX. sjezdem a Výzvu občanům ČR. Materiál Socialismus v 21. století představil Stanislav Grospič, podle jehož slov je dokument třeba vnímat jako dlouhodobý úkol, který byl zformulován ještě na VI. sjezdu v Českých Budějovicích.

Podle Grospiče se začínají objevovat názory, dle kterých je nutné zahájit práce na historickém posouzení období socialismu v Československu i Evropě, a také na zobecnění chyb, které vedly k událostem v letech 1989 a 1990.

V období do IX. sjezdu KSČM je podle něj třeba uspořádat teoretickou programovou konferenci k otázkám posouzení cest k socialistické společnosti. „Je nezbytné diskutovat o vizi socialistické společnosti zvláště tváří tvář narůstající hospodářské krizi a výraznému sociálnímu napětí ve společnosti,“ uvedl Grospič.

„Majetní ještě více bohatnou a stále širší vrstvy společnosti chudnou. Bída vyhání obyvatele ze zemí třetího světa a stává se živnou půdou i pro mezinárodní terorismus. Jejich levné pracovní síly využívá globální kapitál k likvidaci sociálního státu v rozvinutých zemích. Pod záminkou vyhrocujících se rozporů pravicové vlády omezují demokracii, lidská práva a svobody, neváhají rozpoutávat ničivé války a nové závody ve zbrojení,“ píše se v úvodu dokumentu Socialismus v 21. století.

Posvátná neoliberální představa, že globální svobodný trh bez přívlastků zajistí svobodu a demokracii ve společnosti, se podle jeho autorů zřetelně rozchází s realitou.

„Dnešní svět není o nic bezpečnější, spravedlivější a svobodnější. Dochází k nárůstu xenofobie a rasismu. Úpadek společnosti doprovází další rozklad morálních a kulturních hodnot. Nezodpovědné ničení přírody a plýtvání jejími zdroji a devastace životního prostředí ohrožuje životní podmínky lidí prakticky na celé zeměkouli,“ píšou autoři materiálu s tím, že oni jakožto komunisté, jsou přesvědčeni, že globální kapitalismus ze své povahy lepší být nemůže.

„Společnost, která vykupuje blahobyt menšiny lidí bídou většiny, ztrácí své historické opodstatnění. Je na čase, aby odešel ze scény dříve, než její úpadkové rysy napáchají nenapravitelné škody,“ tvrdí komunisté. Socialismus pak dle svých slov chápou jako společnost svobodných a rovnoprávných občanů, společnost sociálně spravedlivou a ekonomicky prosperující, jejímž základním cílem je všestranné zvyšování kvality života obyvatel.

„Tato společnost naváže na všechno cenné, co v hospodářské, politické, sociální a kulturní oblasti vytvořily předchozí generace,“ uvádí se v dokumentu s tím, že neustrne na žádném stupni svého rozvoje, bude neustále konfrontovat své principy a své uspořádání s požadavky nových, dorůstajících generací, s vývojem vědy a technickým rozvojem, se změnami přírodního a životního prostředí. „Bude společností, která rozmanitost názorů, postojů a potřeb svých občanů bude pokládat za své bohatství, za zdroj svého trvalého pokroku,“ tvrdí autoři dokumentu, který delegáti sjezdu vzali na vědomí.

„Chceme, aby to byla společnost vzniklá s podporou naprosté většiny občanů, aby byla v plné míře demokratická, založená na principu občanské samosprávy. Chceme, aby se formy demokracie dále rozvíjely, byly stále více využívány prvky demokracie přímé, kdy se rozhodnutí přijímají za účasti všech zúčastněných,“ dodávají autoři a tvrdí, že i nadále budou existovat dílčí zájmové střety — individuální, lokální, regionální, profesní, generační a jiné. „Společnost je však bude na příslušných úrovních slaďovat, hledat shodu s veřejným zájmem,“ představují si.

Za ekonomickou základnu socialismu pak čeští komunisté považují společenské vlastnictví, jež se nebude omezovat na státní formu. „Silnější přímý vliv státu považujeme ze strategických důvodů za důležitý jen v některých hospodářských odvětvích. V ekonomice prosazujeme rovnost vlastnických forem. Cílem socialismu je překonávat pozůstatky odcizení práce a zvyšovat zájem lidí o výsledky jejich práce tím, že se lidé budou cítit skutečnými spoluvlastníky,“ tvrdí autoři dokumentu s tím, že systém postavený na monopolu státního vlastnictví toto v plné míře neumožňoval.

Zásada vlastnické plurality pak podle nich nevylučuje ani soukromé podnikání. „Socialistická ekonomika v našem pojetí bude tržní ekonomikou se strategickým plánováním, usměrňovanou k zabezpečení společenských priorit a opírající se o kontrolu rozhodujících pozic v národním hospodářství,“ píšou autoři dokumentu.

Úvodní slovo k hlavním úkolům KSČM na příští čtyři roky pak přednesl Vojtěch Filip. Úsilí KSČM podle něj směřuje k vybudování spravedlivějšího společenského řádu, tedy socialismu, kde podle jeho slov lidé budou odměňováni podle práce a vše se bude dít ve prospěch společnosti.

„Majetek nebude rozhodujícím kritériem pro společenské zařazení. Svět za více než 160 let, které uplynuly od vize Marxe, Engelse a těch, kteří je následovali, od V. I. Lenina až po současné představitele komunistického hnutí, se sice změnil, komunismus a jeho první fáze — socialismus, je však stále aktuálním a humánním cílem lidstva. Jen se bude lišit od představ z 19. století,“ vysvětlil Filip.

Vláda levice?

Deník Referendum dlouhodobě vede diskusi o možnosti vzniku vlády levicových subjektů u nás.

Sociální demokraté sice doposud nezrušili platnost tzv. Bohumínského usnesení, přesto z jejich úst stále častěji zaznívají názory, které nevylučují nějakou podobu spolupráce ČSSD s KSČM na vládní úrovni. Nejčastěji se přitom hovoří o jednobarevné vládě sociálních demokratů s tichou podporou komunistů. Posledních několik sociologických šetření přitom naznačuje trend, který potvrzuje narůstající podporu levice mezi českými voliči.

Samotní komunisté pak v dokumentu Socialismus v 21. století připouštějí, že levicově orientované strany mohou v budoucnu utvořit socialisticky orientovanou vládu, která po získání většinové politické moci naváže na nejlepší stránky předchozího společenského vývoje.

Konkrétně zmiňují pozitivní prvky ideje a praxe sociálního státu. Podle nich bude taková vláda postupně uskutečňovat socialistické změny v ekonomické a sociální oblasti a zvolí hospodářskou, zejména daňovou a pracovně-právní politiku, omezující vykořisťování zaměstnanců či vnese do hospodářství prvky strategického řízení.

„Tím omezí ekonomickou svévoli soukromého vlastnictví a vliv soukromého nadnárodního kapitálu. Touto nenásilnou, právní řád plně respektující cestou, která nijak nenaruší běžný chod ekonomiky, bude postupně sílit socialistický sektor a stávat se základním pilířem národního hospodářství. Postupně budou vznikat a působit i socialistické nadnárodní a celosvětově působící instituce,“ tvrdí komunisté.

Otázkou ale je, zda-li výstupy sjezdu, nově zvolené vedení a spíše konzervativně laděný převládající diskurs komunistických předáků nenaznačuje přespříliš optimistická východiska, jež vedou některé politické pozorovatele i samotné politiky k tomu, že přinejmenším nevylučují možnost spoluúčasti KSČM na příští vládě v českých zemích.

„Neprosadil se proud, který by byl spíše ,nostalgicko konzervativní', nicméně nové proudy moderní levice či reflexe současných radikálně levicovějších západních proudů se tam neobjevily. Snad jen Jiří Dolejš může být takto trochu vnímán, ale to je spíše ve srovnání s ostatními,“ uvedla pro Deník Referendum politoložka Vladimíra Dvořáková.

Přesto například podle politologa Milana Znoje existují celkem slušné podmínky pro politickou spolupráci komunistů a sociální demokracie, a to v případě, že komunisté zůstanou u své teze, že boj za evropský sociální stát je předpokladem boje za budoucí komunistický socialismus.

„Bezprostřední politické cíle komunistů se totiž v mnohém překrývají s tím, co chce prosazovat sociální demokracie. Společná může být snaha odmítnout pravicové reformy, hájit výdobytky sociálního státu, povzbudit přímou demokracii či využít majetková přiznání v boji proti korupci,“ vysvětlil Znoj pro Deník Referendum.

Na víkendovém sjezdu se nicméně podle něj potvrdilo, že ideologické cíle komunistů, které jsou ovšem situovány až za horizont běžné politiky, se zásadně rozchází s ideovými zásadami sociální demokracie, která hledá politické prostředky, jak demokraticky regulovat kapitalismus a současně ji jsou cizí komunistické touhy kapitalismus nakonec „nějak" zrušit a před tím pro jistotu vystoupit z NATO.

Další politolog oslovený Deníkem Referendum Lukáš Jelínek je ještě kritičtější. „Očekával jsem od sjezdu KSČM například propracovanější programové odpovědi na politickou a ekonomickou krizi, jasnější postoj k ČSSD či komunistickou představu o budoucím prezidentovi. Nic z toho se nestalo,“ uvedl Jelínek pro Deník Referendum. Podle Jelínka také dokument Socialismus v 21. století dokonce v jedné pasáži skandálně a výslovně připouští nedemokratické kroky na cestě k socialistické revoluci.

Vojtěch Filip podle Jelínka navíc položil důraz na zahraniční politiku, v níž se KSČM a ČSSD liší nejvíc. „KSČM dál sází na image protestní strany, ovšem se stále radikálnější občanskou společností prakticky nespolupracuje. Výjimkami jsou jen skupiny Ne základnám a Spojenectví Práce a Solidarity. Martin Juroška komunisty nepřesvědčil, aby se polili živou vodou, a reformista Dolejš ve vedení připomíná jen fíkový list,“ poznamenal Jelínek.

Podle Znoje pak může být hrozbou spolupráce komunistů se sociálními demokraty kupodivu spíše komunistické politikaření nežli komunistická vize. „Jestliže KSČM nepostaví vlastního kandidáta na prezidenta a podpoří Miloše Zemana, bude to znamenat, že komunisté hodlají aktivně pracovat na rozklížení sociální demokracie,“ tvrdí Znoj. Podle něj sice takový postup může mít svou politickou logiku, avšak těžko by se současně dalo hovořit o spolupráci levice proti plánům pravice.

A Lukáš Jelínek neočekává, že by v nejbližší době uvnitř KSČM nastal výrazný posun. „Do médií budou dál chodit pragmatici, na mítinky a na tryzny u Gottwaldova hrobu stalinisté. Z tohoto sjezdu KSČM musí mít ČSSD těžkou hlavu. Komunisté se dál chovají jak Marťani a obhajovat možnou budoucí užší spolupráci s nimi bude těžké,“ uzavřel politolog.

Vladimíra Dvořáková nicméně tvrdí, že je to masový charakter KSČM, který jejímu vedení žádný radikální obrat k novému pojetí vlastní identity neumožňuje, brání modernizaci strany a posiluje spíše „nostalgiky“. Vedení strany tak podle ní nemá šanci udělat výraznější obrat.

„Zároveň, byť sbírá protestní hlasy, se KSČM dvakrát podílela na ustavení Václava Klause jako prezidenta a současně je to jediná organizovanější skupina vystupující jako ,radikální' levice, čímž možná brání vytvoření a prosazení jiných skupin,“ dodala Dvořáková s tím, že hlavní problém na levici spatřuje v okolnosti, že je minimálně schopná otevírat a ve veřejném diskursu prosazovat alternativní návrhy k současnému většinovému politickému smýšlení.