Včera jsme se dočetli, že na své bratislavské adrese zemřel Vasiľ Biľak. Sociální sítě zavalilo nadšení, ne nepodobné tomu, které pár hodin předtím vyvolaly minutové filmy našich životů, které majitel uživatelských „fotografií“ a „postřehů“ sestříhal a daroval planetě.

Vzpomínám si na projev Gustava Husáka na prvním znormalizovaném sjezdu KSČ. Cítil potřebu Biľaka hájit. Metaforicky jeho životní cestu přirovnal k dráze, kterou urazilo Československo od vítězství pracujícího lidu ke konsolidaci.