Vondráčkova rozhořčená dáma? Spíš poslušná holčička

Saša Uhlová

Dokument Davida Vondráčka Rozhořčené 2012 má sice sympatický záměr, ale žádnou z protagonistek nepojednává komplexně. Na konkrétním příkladě jedné z nich lze ukázat, jak režisér jejich filmový portrét formoval.

V neděli večer vysílali na druhém kanálu české televize dokumentární film Davida Vondráčka „Rozhořčené 2012“ s podtitulem „České dámy - tak trochu více nalevo...“ Jako jedna ze čtyř protagonistek si neodpustím pár poznámek. A to přesto, že cítím, že stříháno bylo se sympatiemi ke mně.

„V Deníku Referendum zní kritické hlasy emancipovaných žen, které analyzují, ale nenaříkají. A debaty se účastní i muži.“
×

Když mi režisér David Vondráček loni na jaře zavolal a vysvětlil mi, že točí dokument o levicových ženách, přemýšlela jsem, zda jeho nabídku, abych v něm také účinkovala, mám přijmout. Konzultovala jsem to s různými lidmi a poté, co mi byl Vondráček doporučen, jsem souhlasila. A to ze tří důvodů.

Za prvé jsem měla radost, že je tu další projekt, který ukazuje, že se pravostředový proud začíná vážně zajímat o českou levicovou scénu. Za druhé jsem chtěla svou účastí udělat reklamu Deníku Referendum, který miluju skoro jako by byl moje dítě. A za třetí sehrála roli má, kdybych byla chlap, dalo by se říci ješitnost, protože jsem žena, řekněme marnivost.

Na zamýšlený umělecký záměr jsem se příliš nevyptávala, a vstřícnému a milému Davidu Vondráčkovi jsem se snažila vždy ve všem vyhovět. Při první návštěvě jsem jen jasně upozornila na to, že nejsem aktivistka, a že v mnoha ohledech jsem spíš konzervativní, tedy pro současnou levici netypická. Nechtěla jsem, aby byl pak zklamaný, že nejsem taková, jakou by mě potřeboval. To prý nevadí, aspoň to bude pestré, nechal se slyšet tvůrce.

V době, kdy jsme s natáčením začínali, probíhaly různé demonstrace. Byl první máj, který chodím každoročně na několik míst fotit, uskutečnila se také více jak statisícová demonstrace, kterou pořádaly občanské iniciativy a odbory, a na pražském Klárově vyrostlo stanové městečko, tedy spíš vesnička, českého „Occupy“.

O této poslední akci jsem se dověděla vlastně jen díky natáčení dokumentu. David Vondráček mi navrhl, že bych tam mohla přijít a vzít sebou děti. Proč ne, stejně jsme se někam chystali a tak jsem rozhodla, že se tam cestou stavíme, já si to aspoň prohlédnu, vyfotím, a zase budu o něco chytřejší. Děti s sebou na demonstrace sice normálně neberu, protože je to nebaví, ale když se jedná o malou akci, která se odehrává na rozlehlém trávníku, chvíli to tam vydrží.

Po proběhlých akcích se mě režisér ptal, jestli bych o tom nechtěla něco napsat. A já si řekla, proč ne, je to vlastně zajímavé téma a napsala jsem sloupek Příliš organizované, příliš malé, příliš extremistické.

Při dalším natáčení mě Vondráček požádal, abych sloupek na kameru přečetla a pak se mě zeptal, co jsem napsala. Mám ale prý mluvit v přítomném čase, jako bych to právě psala a mám to vysvětlovat svým dětem. A samozřejmě celou větou! A já poslechla: „Píšu jak je to těžký, když lidi chtěj dělat něco takovýho, jak je těžký to zorganizovat, jak je těžký...“ Začátek věty jsem pak slyšela v úplně jiném kontextu, když v dokumentu, běžely záběry z Klárova. Vyznělo to tak, že mluvím o náplni své práce. To, že se skutečný kontext vyjevil v následujícím záběru, mé prohlášení na pravou míru neuvedlo.

Je to detail, ale je podstatný. Žádná z portrétovaných žen totiž není představená komplexně. O jejich povoláních se toho příliš mnoho nedozvídáme. Málo se dozvíme i o jejich názorech. Důraz je kladen na dvě oblasti. Účast na demonstracích — aktivismus a soukromý, ba dokonce intimní, život, který má asi vysvětlit, proč se tyto ženy nevěnují něčemu normálnímu. Za tím musí něco být. V tomto průřezu pak je mnohem větší prostor pro drobné manipulace. Je pravda, že jsem tu větu řekla. Je také pravda, že jsem napsala jeden sloupek na toto téma, ale to je asi tak všechno.

K sestřihání mám za sebe ještě tři hnidopišské postřehy. Kdo se naturalistických popisů krve a porodů štítí, může přeskočit následující odstavec.

Vyprávění o porodu vyznívá skoro tak, jako by mě odrodil můj tehdy nejmladší syn, zatímco jsem dalšímu četla pohádku. Skutečnost a i mé vyprávění byly takové, že jsem krvácela, a nebylo to v tomto těhotenství poprvé, nepropadla jsem tedy panice. Telefonovala jsem svému muži, aby přijel z práce domů a v mezičase jsem dětem četla. Chvíli před tím, než můj muž přijel, jsem začala mít kontrakce. Když přijel, zavolal sanitku a děti poslal do jejich pokoje. V okamžiku, kdy běžel dolů po schodech záchranářům odemknout, jsem porodila. Nebylo to tedy tak, že jsem četla, četla a pak měla něco jako kontrakce a zatlačila a on se narodil. Posun je to drobný, přesto z reality vycházím trochu méně potrhle, než ze sestříhané verze.

A co ještě by se z mého života dalo použít k tomu, aby bylo jasné, že jsem taky trochu divná? No jasně! Mé dětství. Měla jsem přece otce ve vězení. To mě určitě muselo náramně traumatizovat. A to bude možná ten důvod, proč teď „bojuju proti liberální demokracii“. A protože jsem o tom sama nemluvila, řekl to za mě můj táta. Celou větou. Škoda, že jsme neslyšeli Vondráčkovu otázku. Úplně je vidím, jak tam spolu psychologizují, až se z nich kouří. Dovolila bych si k debatě vážených pánů jen drobnou připomínku. Možná jim to uniklo, ale skoro každý z nás si z dětství nese nějaká traumata, a každého z nás něco poznamenalo.

Někdo je zasažen více, někdo méně, ale všichni si sebou do života z dětství něco neseme. Kdybychom si vůbec nic nenesli, nic bychom také nebyli, nebyli bychom snad ani lidé. Já mám to štěstí, že jsem na rozdíl od mnohých svých vrstevníků poznamenaná méně. Také díky tomu, že moji rodiče žili v pravdě. Že to byli laskaví a čestní lidé. Můj dětský svět byl srozumitelný. Nemusela jsem se potýkat se lží a přetvářkou.

Poslední výtka k mému portrétu se týká míry veřejného a soukromého. Vzácná chvíle, kdy se vyjadřuju k něčemu jinému než k dětem, je trochu zkažená tím, že sice mluvím o tom, že nežijeme v demokracii, ale jako „argument“ používám platovou nerovnost. Byla jsem ten den trochu rozčílená, protože mě režisér rozhicoval otázkou, proč jsem proti liberální demokracii. Přesto si pamatuji, že jsem ze sebe nějaké skutečné argumenty vymáčkla. Nevešly se. O platové nerovnosti většinou mluvívám v souvislosti se sociální nerovností, jež může vést k revoluci, které se na rozdíl od mnohých jiných obávám. Jestli mě rozčílení přivedlo až k takové zkratce, tak se za nařčení ze špatného střihu omlouvám.

Jak dokument zapůsobil na diváky je asi hlavní otázka, vedle které jsou mé postřehy k tvorbě dokumentu spíše sekundární. Jak vlastně přispěl dokument k obrazu levice? Reakcí jsem zaznamenala hodně a byly dost různé. To by ukazovalo na to, že zas tak špatný ten dokument není. Jednotlivé protagonistky také vzbuzovaly sympatie velice různě a nakonec třeba nekonečné záběry na výzdobu u Švihlíků, které mi přišly nefér, můžou na řadu lidí působit pozitivně. Protože se ukazuje, že je Ilona Švihlíková vlastně taková normální ženská, která vyrostla v paneláku a její rodiče nejsou ani slavní, ani vědci, ani intelektuálové. A na svůj původ nezapomněla, i když se vyšvihla. Tam bych třeba hledala důvod její angažovanosti já. Jak prosté, milý Davide.

Když mi den po premiéře David Vondráček volal, aby se ujistil, že nejsem naštvaná, přemýšlela jsem, zda se přeci jen trochu nezlobím. Nakonec jsem si sama mohla spočítat, že na mně vlastně není nic zvlášť zajímavého a účast v dokumentu, který natáčel člověk neschopný oprostit se od ideologie pravicového individualismu, odmítnout. Nebo jsem nemusela poslušně plnit každou žádost.

Každý vlastně jen děláme svou práci, jak nejlépe umíme. David Vondráček točí dokumentární filmy a já píšu. A opravdu nepíšu jen o demonstracích, ale píšu o tématech, která mi život přináší.

    Diskuse
    February 27, 2013 v 13.56
    Na ČT docela dobrý
    Nejprve jsem si přečetl výše publikovaný text a potom jsem teprve vyhledal a shlédl dokument. Byl jsem příjemně překvapen, zvláště vzhledem k tomu, že dokument byl natáčen ČT a vysílán ČT. V zásadě ukazuje 4 protagonistky občanské levice, přibližuje jejich rodinné i profesní zázemí, náznakem ukazuje, čím a jak žijí. Více asi nelze od takového dokumentu čekat. Tedy fakt, že se televizní diváci dovědí, že všichni nesedí jen doma a nesledují televizi, ale dělají něco s tím, s čím nejsou spokojené, nejsme spokojeni, je jednoznačně pozitivní. Samozřejmě, každý máme nějaké kořeny, trable, břemena, ale bez nich by to nebylo životné. Tedy hodnotím to jako docela dobrý dokument, který přiblížil kousek ze života demokratické levice. Samozřejmě každý takový dokument není jen dokumentem o protagonistech, ale také o režisérovi, instituci, v níž vzniká, i o době, v níž je produkován - proto to hodnocení "docela dobrý".
    TT
    February 27, 2013 v 14.56
    Miluj svého pravičáka
    Od začátku jsem považoval spolupráci s Ondráčkem za chybu. Ta je ovšem součástí onoho omylu pražských levicových intelektuálů, že s pražským kavárenským pravičáctvím dá diskutovat. Nedá.

    Tabery to prokázal jasně, když nedokázal vyargumentovat pár výtek a raději se z diskusí na DR stáhl. V každém režimu loajální Putna ani nediskutoval, jen levici sdělil, co je správně a co nesprávně levicové.

    Inu levice má, co si zaslouží. Jen je vtipné, jak se Vondráčkovi jeho manipulace vymkla z ruky. Což je důkazem o "autorově smrti" po zveřejnění díla.

    Vondráček sám je dnes posedlý svým otcovstvím, které považuje takřka za svaté a k němuž se dopracoval po letech gemblerství a alkoholismu, jak o sobě s jistou dávkou exhibicionismu a obsesivní potřeby vykládá snad v každém interview. Proto asi neustále natáčel Sašu s dětmi a její práci věnuje vlastně jen titulek.

    V protikladu s tím zase Terezu, kterou znám jako skutečně žensky milou osobu, ukazuje jako androgynní potvoru štítící se dětí.

    Ještě lépe se jeho vlastní frustrace ukazuje na Iloně Švihlíkové. Záběry na její pokojíček a rodiče z ní mají udělat loosera. To velmi dobře pochopil Vondráčkův splupravičák Peňás a v tomto duchu Vondráčkovo manipaluce zneužil ve své nerecenzi v LN. Celé to ovšem mnohem více působí dojmem, že se tu David Vondráček vyrovnává se svou vlastní frustrací. Chlapec z pohraničního maloměsta, bez patřičného vzdělání se plete do kinematografie, za což se mu také mnozí !lidé od kumštu" vysmívají.

    Jestli si ovšem on a pražská kavárna myslí, že každý je frustrovaný tím, že nepochází z knížecí rodiny, že jeho rodiče nejsou intelektuálové, že se musí vyrovnávat se studem, že se v noci bál a pod peřinou tulili k medvídkovi, nebo že se mu líbili Holky z naší školky, tak se mýlí. Většina lidí se totiž nepotřebuje realizovat na úkor ostatních a vytvářet mýty o vlastních nebetyčných schopnostech. Většině z nich stačí slušné živobytí a přátelské vztahy.

    No možná se Vondráček za svůj film jednou omluví, jako se omluvil Vladimíru Franzovi po Dvaceti letech za text v Mladém světě, kam se dostal ještě v osmdesátkách jako prominentní normalizační novinář.

    Nevíme, jestli se omluvil proto, že tehdy lhal, jak ho to naučili na komunistické žurnalistice, kam se fakt nedostal jen tak někdo. Nebo možná tehdy nelhal, ale dnes je Franz in, takže je výhodné být s ním zadobře - jak ho to naučili komunisti v Mariánkách.

    Je to jedno. Až se Ilona jako jasně zdokumentovaná žena z lidu stane ministryní financí, může se na jeho omluvy vykašlat :-))

    Snad největší přínos filmu vidím v tom, že se v něm snad Vondráček vyrovnal se svou prokomunistickou minulostí, traumaty z dětství a nedovzdělaností. Možná by Tabery či Putna mohli taky něco takového natočit, protože omílání frází o liberální demokracie, o které spíše tuší než vědí, zjevně moc nepomáhá. Navíc se jistě najde dost ochotných levičáků, kteří ze sebe rádi v rámci pomoci pravici nechají udělat debily - na DR se tomu říká diskuse...
    February 27, 2013 v 15.5
    A správně bychom jim neměli v diskusi odpovídat, nebo je do ní ani nepouštět, či vůbec je neposlouchat, nebo jak?
    PL
    February 27, 2013 v 15.5
    Trošku happyendu?
    Tak nevím, zda se dívat, nebo to bude jen takový Fialový českej film.. ;-)
    http://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=u-zhgk-O0RQ#t=2651s
    TT
    February 27, 2013 v 15.48
    Diskuse určitě ano
    Ale diskuse musí být vyrovnaná, viz můj článek o participativním dialogu. Dnes mají pravičáci a kryptofašisté v ruce téměř všechny informační kanály a do nich si nikoho nepustí. A pokud ano, tak za podmínek, které určují oni.

    Dokud se tahle situace nezmění, jsou levičáci pro pravičáky jen milá zviřátka, se kterými se dá chvilku pomazlit u nich v kleci, a pak je tam zase zavřít a vydusit. Pokud to má být takhle, tak je skutečně nevhodné se s nimi vůbec bavit jinak, než je neustále a tvrdě upozorňovat na jejich antidemokratičnost.

    To samozřejmě vyžaduje, aby si levice vytvořila v tomto mezidobí dostatečné morální i ekonomické zázemí, aby se tomu postavila. A to zatím chybí.

    Jinak se dostanete do kooperativní pasti, kdy jeden bere vše, a druhý mu to se snahou o spolupráci dává. Tak dopadly např. Literární noviny, kdy většina redakce odmítla tradiční odborový postup a zvolila diskusi a jednání které skončilo porušením zákoníku práce ze strany stínového ministra financí ČSSD Mládka a vyhozením všech zaměstnanců pod pohrůžkou §53.
    February 27, 2013 v 16.20
    Dokument a diskuse
    Chápu rozhořčení Tomáše z dokumentu, kde vystupuje jako statista a jeho žena je tam několikrát zabírána při kojení, takový dokument by se mi asi také nelíbil.

    Já to vidím však jinak. 80 % lidí je nespokojeno se současnou sociální a politickou situací a se současnou vládou a v televizi je ukázán dokument o 4 ženách, které aktivně, každá jinak, neoliberální režim kritizují a angažují se ve veřejných protestech. Samozřejmě, že dokument se více zaměřuje na osobní, rodinné, či biografické zázemí a předpoklady, než na vlastní obsah práce dotyčných žen, na obsah vlastních protestů a občanských aktivit. Kdo ale není hloupý, ten si to přečte a je naopak povzbuzen, že mladé, inteligentní a sympatické dámy proti režimu protestují, že to lze a nejen že se nebourá svět, ale dají se hledat nové a lepší alternativy. Proto ten dokument beru spíše jako příspěvek do diskuse, co nyní a co v budoucnu a biografie či motivy režiséra jsou mi celkem ukradené.
    February 27, 2013 v 16.32
    Mně se nezdá, že by ve filmu bylo něco, zač by se protagonistky musely stydět. Jiná věc je, že režisér tam asi nedal to, co tam dát měl, zatímco něčeho jiného tam dal nadbytek. Možná jim to příliš zasáhlo do soukromí. Myslím si ale, že divák k filmu stejně přistoupí podle toho, zda je naladěn levicově nebo pravicově. Když levicově, bude na těch ženách vidět hlavně jejich klady, a když to bude pravicový divák, tak je prostě na základě svých předsudků stejně odsoudí. Jak to bude vidět divák, který není jednoznačně ani nalevo ani napravo, to si netroufám odhadovat. Takový se na film možná ani nebude dívat.
    February 27, 2013 v 16.39
    Ještě k TT
    Mládek použil pohrůžku §53 jen v mém případě, ostatní byli odejiti ještě ve zkušební době, nebo neměli zaměstnanecké smlouvy. Pár jich tam taky zůstalo ... ale to je jiný příběh. Diskuse v DR nejsou vyjednávání, které jsem - ano - tedy nezvládl. Ale to, že je debata s pravicovými novináři a intelektuály v nerovných podmínkách jen děláním ze sebe debilů, mi přijde opravdu mimo. Putna i Tabery nejsou jen pravičáci, ale i lidé, jež mají občas podnětné postřehy. Debilní by myslím spíš bylo je ignorovat proto, že jiní lidé s podobným světonázorem drží v ČR většinu informačních kanálů.

    Jinak ta schematizace ve filmu je samo hrozná.
    February 27, 2013 v 17.15
    Celá ČT je špína a jen provládní agitka. Kdyby tohle natočila ještě Nova, dalo by se to pochopit, ale veřejnoprávní TV, kterou si platíme ze svých daní úplně všichni?! Redaktoři většiny novin a dnes i rozhlasu a TV jsou povětšinou patolízalové poplatní momentálnímu režimu. Je to banda křiváků a sobců co je jim úplně jedno, že napomáhají rozkladu státu potažmo společnosti a připravují tím své děti o slušnou budoucnost. Hlavně, že si mohou připadat jako náležející do skupiny „úspěšných“, co na tom, že primitivů umetajících jen cestičku té pravé „elitě“.

    Vondráček je blb, co si nevidí na špičku nosu. V dokumentu je manipulativních momentů víc. Snaha spojení komunistů a stalinistů s portrétovanými ženami je evidentní, když nejen na demonstracích jsou vybírány záběry s těmi správnými hesly nebo když rozhovor IŠ, kdy mluví o komunitarismu, je prokládán záběry Lenina a srpu s kladivem.

    V upoutávce říká DV, že je dokument o ženách, které jsou „krajně nalevo“. Pokud vím, ani jedna krajně nalevo není. To pouze on se snažil svým dokumentem je do této role vmanipulovat.

    Je neštěstí a katastrofa, že v takto těžké době, kdy se nám rozpadá stát pod rukama a přicházíme o svou identitu i slušnou budoucnost, se stále najde ve společnosti dostatek lidí, kterým není stydno tuhle tendenci ještě podporovat.
    February 27, 2013 v 17.55
    Pane Švehlo, jako by jste neznal Kryla:
    "Když strach máš že se nenajíš, jak osel hlavou kývej a jestli něčí chleba jíš, tak jeho píseň zpívej". Vámi zmiňovaní redaktoři považují za své chlebodárce neoliberály, i když se jim na plat skládáme všichni stejnou částkou.
    Ale je pravda, že manipulativnost veřejnoprávních médií je někdy velmi těžko stravitelná. Obzvláště pro ty, kteří vědí, že už je sakra zle!
    + Další komentáře