87 580/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Jan Jaroš

JJ
Profese: redaktor
Pane Ungere, máte nějaké vědomosti o tom, že by KDU-ČSL profitovala z církevních restitucí? Neříkám, že to tak není, jen se ptám. Kolem voleb totiž určitě budou lidovci pod tlakem s využitím tohoto argumentu. Přitom byly slyšet iniciativy katolíků (nebo křesťanů, teď nevím, ale mám pocit, že šlo o "římany") odmítajících restituce, protože mnoha lidem je jasné pozadí této majetkové pro(re)stituce. Osobně jsem také proti způsobu takového předání majetku doplněného tak ohromným finančním plněním.
Slovo v názvu příspěvku se pochopitelně týká nebožtíka pana Komárka - škoda, že už není mezi živými. Škoda podruhé - také si dovolím se paní Kořínkové zeptat, zda by někdy mohla poodkrýt zákulisí jednání o prodeji AZNP. Alespoň si matně vybavuji, že s tímto procesem coby členka vlády přišla do styku. Děkuji!
Když se něco stane dítěti či matce při domácím porodu (plánovaném i neplánovaném), medializuje se to o poznání snadněji (zvlášť když je to v zájmu zdrav. zařízení a pojišťoven), než když v porodnici zacházejí s jedním z nich či s oběma tak, jak to popisuje Saša Uhlová. Proto to zvnějšku vypadá, že domácí porody jsou nesmírně riskantní, zato porodnice jsou na vše připraveny. Přístroje možná, lidé ne vždy a ne všude. Spousta matek má z porodnic frustrující zkušenosti, jež se však odbývají tím, že šlo o pochybení jednotlivce, souhru okolností, event. že se to tak zkrátka dělá, protože zdravotnický personál přece ví nejlíp, co je pro matku a dítě/děti správné.
K tomuto velmi dobrému shrnutí doplním několik velmi zjednodušujících, leč pravdivých vět: Autocenzura u některých novinářů funguje, není však většinou motivována strachem, nýbrž spíše vědomím, že "o tomto/proti tomuto se u nás nepíše", "nemám pro to důkazy, nikdo mi to pak nepotvrdí", "takhle to nejde zveřejnit", "tohle napíšu aspoň do blogu" atp. Cynické? Možná... Zkrátka platilo a platí, že v některých médiích se nepíše proti hospodářským či politickým (nesplývá-li to) zájmům vlastníka a orgánům státní či místní (samo)správy, s nimiž zrovna má společné zájmy, lépe napsáno: které potřebuje pro své projekty. Občas to platí i u významných inzerentů (pomíjím případy, kdy sama inzerce a platba za ni přímo slouží jako krytí korupce). Významnou roli tu hraje výběr témat, o nichž se bude psát, k nepřijmutí "nevhodných" článků tedy většinou vůbec nemusí docházet. To vše se týká primárně ekonomických zájmů majitele. Na další úrovni je vliv na názorové rubriky či stránky týkající se historie, sociální oblasti, národohospodářství - tady už se mohou projevovat politické preference editorů, šéfredaktorů a politické či geopolitické záměry vydavatelů.