Celoživotní optimista Valtr Komárek
Květoslava KořínkováNa ekonoma a čestného předsedu ČSSD Valtra Komárka, který zemřel 16. května, vzpomíná jeho spolupracovnice z první polistopadové federální vlády.
Potkávala jsem se s Valtrem Komárkem v osmdesátých letech při projednávání některých hospodářských problémů, v rámci akcí ekonomického výzkumu. Dokonce jsem v druhé polovině osmdesátých let dostala nabídku pracovat v Prognostickém ústavu. Bohužel z toho sešlo v důsledků negativního stanoviska stranických orgánů tohoto ústavu. Již tehdy jsem Valtra poznala jako zapáleného odborníka, velkého diskutéra a řekla bych až renesančního člověka.
Jaké bylo naše společné překvapení, když jsme se v prosinci 1989, po bouřlivých listopadových dnech, oba sešli ve federální vládě, on jako místopředseda pro hospodářskou politiku a já měla na starosti přípravu nového kontrolního systému v tržní ekonomice, včetně ustavení Nejvyššího kontrolního úřadu.
V paměti mi zůstalo jeho řízení a vystupování na Hospodářské radě vlády, s kterým ne všichni členové Rady souhlasili. Vždy byl otevřený k výměně názorů při přípravě a zpracovávání zásad přechodu z centrálního plánování na tržní ekonomiku a díky svému sociálnímu cítění vždy dával přednost tržní ekonomice s přívlastky, jak tomu říkal, tj. zejména se sociálními a ekologickými aspekty. Přes velké diskuze se mu nepodařilo přesvědčit své bývalé kolegy z Prognostického ústavu, rovněž členy federální nebo české vlády, o správnosti těchto názorů. Podobně se mu nepodařilo prosadit zásady privatizace státního majetku připravované v bývalé NDR, tj vytvoření akciových společností ze státních podniků a systém prodávání akcií. Vyhrála varianta rychlé privatizace, pokud možno bez kontrolních nástrojů obvyklých v demokratických státech s tržní ekonomikou. Právě pro uvedené rozdílné názory odešel z federální vlády a dnes s odstupem času lze konstatovat, že pravda byla spíše na jeho straně.
On však s úsměvem pozoroval dál úsilí svých bývalých kolegů a vtipnými články a odbornými vystoupeními glosoval klady a zápory dalšího ekonomického vývoje.
Není proto divu, že již v parlamentních volbách v roce 1992 kandidoval za ČSSD a nikoliv za některou z liberálních nebo konzervativních stran svých kolegů z Prognostického ústavu. Do konce svého života byl aktivním členem ČSSD a v závěru své politické kariery působil nejdříve jako stranický ombudsman a později byl zvolen čestným předsedou strany.
Valtra jsem měla ráda, vážila jsem si jeho odborných názorů a zejména schopnosti vést dialog se svým protivníkem , i když jsme se později v některých zájmech rozcházeli . Nezapomenu na jeho vystoupení uvnitř ČSSD, která vždy dokázala jasně definovat problémy a navrhovat řešení, a to nejen v politice, ekonomice ale i v krizových politických a životních situacích. Myslím , že spolu s kolegy si budeme dlouho pamatovat jeho poslední vystoupení v Ostravě na jaře tohoto roku.
K privatizaci AZNP, pokud se dobře pamatuji, došlo po odchodu V. Komárka z federální vlády. V současné době si již přesně nepamatuji termín. Pokud by to bylo nutné, musela bych hledat v usneseních federální vlády. Smluvní odpovědnost za realizaci privatizace AZNP, podobně jako u všech ostatních případů, měl vždy ministr financí, odpovědný za majetek státu. Zásady privatizace v souladu s platným zákonem u jednotlivých případů schvalovala vláda, federální ministerstvo kontroly k návrhu privatizace dávalo stanovisko. Podle přijatých zásad bylo následně povinností federálního ministerstva kontroly porovnat vládou schválené zásady privatizace s realizací podle uzavřené smlouvy a odevzdat vládě informaci o souladu mezi vládou schválenými zásadami a skutečnou realizací. Tento postup je obvyklý v demokratických státech a dává možnost vládě připravit se na případné připomínky a dotazy parlamentu.
Podmínkou privatizace, pokud se dobře pamatuji, byly i určité závazky kupující firmy vůči podniku, např. do dvou let vybudovat ve firmě smaltovnu a využívat subdodávky od českých firem. Podepsaná smlouva však uvedené podmínky rozšířila i o dvouleté daňové prázdniny pro kupující firmu a jak se později ukázalo, termín smaltovny rovněž nebyl dodržen. Ministr financí na vládě oznámil, že bez uvedených úprav by smlouva ze strany kupujícího nebyla podepsána; později se ukázalo, že firma měla v SRN ekonomické problémy, o kterých vláda rovněž nebyla informována, a uvedený postup ministra financí pomohl firmě situaci řešit.
Výslednou kontrolní zprávu k uvedenému privatizačnímu případu již federální ministerstvo kontroly nezpracovávalo, došlo k rozdělení Československa a federální ministerstvo kontroly bylo zrušeno. Povinnosti převzal Nejvyšší kontrolní úřad ČR, který byl k 1. 7. 1993 zrušen a jeho nástupce podle nově přijatého zákona se již nikdy uvedenými privatizačními problémy nezabýval. Jako poslankyně jsem v letech 1996-8 žádala ministra financí o předložení souhrnné zprávy o výsledcích privatizace na území ČR, zpráva tohoto druhu do Poslanecké sněmovny nebyla předložena.