„Pomlouvačná, agresivní kampaň“ Valtra Komárka

František Kostlán

Kdyby levicoví intelektuálové svou autoritou napomohli včas k nutné obměně ČSSD, byla by tato strana přijatelná pro mnoho voličů, kteří z nedostatku jiné volby volili střed či pravici.

Valtrovi Komárkovi, doyenovi sociální demokracie, bude v srpnu 80 let. Mnoho komentátorů a publicistů jej často cituje a dovolává se jeho názorů či odborných vyjádření. Je tedy s podivem, že jeho kritiku ČSSD, kterou sdělil v týdnu ČTK, ignorovala všechna média. Jak ta údajně pravicová, tak ta prý levicová. Ta „pravicová“ jsou zřejmě napadáním ČSSD vyčerpána nebo se prostě radši věnují přihlouplým prefabrikátům, které vydávají za zprávy.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

U médií „levicových“ se není co divit, protože Valtr Komárek se do ČSSD opřel mocně. A to je pro tato média i jejich autory téměř tabu, protože zhusta trpí pocitem křivdy, že „pravicové sdělovací prostředky“ potlačují levicové názory a lžou o dobrých výsledcích levice. A levicoví intelektuálové, kteří dříve stáli v popředí změn, ve své většině procházejí těžkou krizí, která by se dala symbolicky vyjádřit jako výměna kritického rozumu za stranický dres ČSSD. V praxi to vypadá tak, že nejsou schopni kritické reflexe vůči ČSSD a okřikují každého, kdo si dovolí mít jiný názor než oni. Odstrašující příklad v tomto směru předvedl v diskusi pod mým článkem Proč nebudu volit ČSSD Ivan Štampach. O mé kritice ČSSD napsal krom jiného tyto věty: „Není to trošku pod úroveň Deníku Referendum?... Pane Kostláne, volte si koho chcete, ale zmírněte laskavě agresivní, pomlouvačný tón své kampaně v tomto deníku a vraťte se ke korektní konfrontaci programů…“ Ponechávám tato slova bez dalšího komentáře, komentují se dostatečně sama. Nuže, pojďme se tedy podívat na „pomlouvačnou, agresivní kampaň“ Valtra Komárka. Hluboce doufám, že jeho názory nebudou pod úroveň Deníku Referendum.

  • Sociální demokracii podle Komárka ve volbách bezprostředně poškodil předseda Jiří Paroubek, který se stal všeobecně negativní postavou. Hlubší příčinu neúspěchu ČSSD však vidí v tom, že ČSSD degenerovala v tuhý direktivní manažerský aparát, který dává hlavní důraz na marketing a všechno podřizuje volebnímu vítězství a uchopení moci. Komárek je přesvědčen, že Paroubek ubral ČSSD deset procent hlasů. „Ohromná masa voličů říkala: My bychom vám ten hlas dali, ale kdybyste neměli toho Paroubka.“ Uvnitř strany se názory na Paroubka různí. Někteří podle Komárka říkají, že média bývalému předsedovi ČSSD „nasadila psí hlavu“, jiní, že si to zavinil sám svou arogancí, vychloubačností, že všechno zná a že všechny převálcuje.
  • Kontraproduktivní bylo podle Komárka marketingové vedení kampaně, kterou organizovali američtí poradci. Nabádali k sebevědomému vystupování, k agresivnímu napadání protivníků, k chvastounství. Lídři se podle nich měli chovat tak, že všechno vědí a všechny zválcují. Přišli s americkou ideou, že volby vyhrají peníze. „Vražte do toho 300 milionů s tím lesem billboardů. Oni to viděli jako reklamu na prací prášky.“ Volební management podle Komárka všechny produkty nakupoval u externích PR agentur a členstvo ČSSD bylo na nic. „I roznášení letáků si zaplatili.“
  • Za fatální označil Komárek odvolání podzimních předčasných voleb do Sněmovny Paroubkem, navzdory dohodě s ostatními stranami, přestože měla ČSSD vysoké preference. Chybou bylo i zrušení mítinků po inzultaci Bohuslava Sobotky. Posledních čtrnáct dní kampaně, její finále, které je nejdůležitější, sociální demokraté odtroubili. Současná ČSSD podle něj nezná nic jiného než marketingovou volební kampaň směřující k volebnímu vítězství. „Protože my jsme ti spasitelé, ale spasení dosáhneme, jen když vyhrajeme volby a budeme vládnout,“ uvedl Komárek.
  • Ještě vážnější je ale podle něj degenerace ČSSD v jakousi direktivní rodinnou marketingovou firmu, kterou řídí několik tvrdých manažerů s hrstkou aparátu. Sledují průzkum veřejného mínění, cílové skupiny a používají produkty k ovlivnění veřejného mínění. Nejde jim o nic jiného než o vládní byznys, o velké penězovody, dobrá postavení. A k tomu je potřeba se dostat do ministerských křesel, do firemních rad, podotkl Komárek. Politika se stala byznysem místo toho, aby byla o demokracii a sociálním zabezpečení důstojného života. „To je smysl existence sociální demokracie, ale ona se na tuto politiku vykašlala, ona ji nedělá, ona dělá volby,“ uvedl Komárek.
  • Členstvo ČSSD podle něj drtí pyramida základních, okresních a krajských organizací na principu Leninova „bolšinstva", na jejímž vrcholu sedí předseda jako faraon, v předsednictvu „veleknězi“ a pak další hodnostáři. Stranu je však podle Komárka třeba organizovat jako síť, kde každé oko hraje nezastupitelnou roli, kde všichni členové jsou rovnoprávní. Členové by se měli sdružovat do různých projektů, spolupracovat s různými spolky, ale ne hlavně proto, aby získali voličské hlasy, ale aby pomáhali demokracii všedního dne se vzpamatovávat. Takovou aktivitu pak korunuje volební vítězství, protože lidé řeknou, že to jsou správní lidé, správná strana, které dáme hlasy.
  • Podobně jako ČSSD podle Komárka zdegenerovaly všechny strany, demokracie je ohrožena a je otázka, jak se bude politika vyvíjet. Smysl však má podle Komárka reagovat na historické výzvy, ne komercializovat politiku. Kdyby to ČSSD pochopila a začala dělat opravdovou politiku, která odpovídá výzvě doby, tak osloví vzdělané lidi, kteří tohle chápou, dodal Komárek.

Netřeba asi zdůrazňovat, že bych se pod tuto Komárkovu analýzu bez uzardění podepsal. Jak jsem psal víckrát, například zde nebo zde nebo zde, degenerace se týká všech dosavadních parlamentních stran, nikoli jen ČSSD. Ta však zároveň s ODS v tomto směru s přehledem vede.

Levicoví intelektuálové nebyli schopni odsoudit ČSSD ani za to, že její přední představitelé hájili brutální zmlácení účastníků CzechTeku 2005. Například Petr Pospíchal napsal ve své obhajobě Jiřího Paroubka tuto pozoruhodnou myšlenku: „Pak přišel Czechtek, dodnes studna hluboká protiparoubkovských útoků. Paroubek byl v té době v Rakousku na dovolené a jen politický diletant by mohl soudně očekávat, že by v dodatečné reakci na tuto událost destabilizoval svoji novou vládu podepíranou jen nejtěsnější většinou tím, že by se nepostavil za svého ministra vnitra. Jeho pozici proto hájil.

Takže tedy reaguji coby správný „politický diletant“, když už mi díky předurčení Petrem Pospíchalem nezbývá nic jiného: Kdyby Paroubek novinářům tehdy z dovolené odpověděl „vyjádřím se, až se s celým problémem seznámím“, mohl by v dodatečné reakci klidně sepsout ministra vnitra Bublana, čímž by stabilitu své vlády nesporně posílil. Bublan a policie totiž obhajovali zbití nevinných lidí za pomoci smyšlenek, například tvrzeními, že technaři nepodepsali s majitelem pozemku smlouvu (později pak, že jde o chudáka, který ani neví, o co jde), že se zahraniční technaři chtěli prát, že k pozemku nevedla příjezdová cesta, že policie neblokovala dálnici atd. Ostatně, soud nedávno potvrdil, že policie postupovala protiprávně, dvěma technařům se ministerstvo vnitra nyní musí omluvit a zaplatit jim sto tisíc korun odškodnění a dalších sto tisíc náklady na soudní řízení. Jestliže tedy Paroubek nereagoval mnou popsaným způsobem, choval se bezesporu jako pouhý politický diletant.

Od Paroubka ovšem nikdo soudný provádění opravdové politiky nečekal, takže to je v řádu věcí. Smutné však je, že se levicoví intelektuálové zřekli své letité výsady používat kritický rozum a že svou nekritičností k ČSSD nahrávají pravicovým stranám k vítězství ve volbách. Kdyby svou autoritou napomohli včas k nutné obměně ČSSD, namísto rozčilování se nad oprávněnou kritikou, byla by tato strana přijatelná pro mnoho voličů, kteří z nedostatku jiné volby volili střed či pravici.

    Diskuse
    July 7, 2010 v 7.5
    Doyen ČEHO ?!
    Prognostik dosahuje svého zenitu - předpovídá minulost. Škoda jen, že ne taky svou vlastní. (Jeho "Kronika zoufalství a naděje" je ovšem zoufalý a nadějný pokus. Doufejme, že se slibovaného třetího svazku brzy dočkáme.)
    Tématem autorovým je „nevyrovnání se s minulostí“ a není tedy divu, že ho Valtr Komárek zaujal. Hodlá-li se do minulosti vracet spolu s ním, je to jeho, nejspíš promyšlená, volba.
    MM
    July 7, 2010 v 9.44
    Inu po bitvě je každý generál
    Myslím, že důvod proč sázka na americký vědecký marketing Paroubkovi a jeho hochům nevyšla má trochu hlubší podstatu. Ostatně všímán si toho již delší dobu a nejen u sebe. Nazval bych to jakýmsi syndromem reklamního přesycení. Reklamní multimediální masáž prostě dosáhla v těchto letech v našich končinách vrcholu. Bilborady již nemůžou být barevnější, televizní a rádiové „znělky“ uřvanější. Lidi se prostě přejedli. Jsou již slepí vůči bilboardům, vypínají zvuk v době reklam v TV a rádiu. Jen americkým poradcům tato diskursivní změna unikla. Ještě před pár lety skutečně šlo prodávat navoněné zdechliny (zvláště lidem co do té doby považovali hlavu lišky v proraženém nápisu KARA za vrchol marketingové magie) a nejspíše by i letošní kampaň ČSSD přinesla kýžené ovoce. Prohra manipulativního marketingu v letošních volbách však poukazuje na důležitý milník ve vztahu veřejnosti k percepci reklamy a míry nechat se jí manipulovat. Snad je tedy opravdu konec uhranutí levným pozlátkem a nyní konečně nastává čas pro ideologičtější pojetí politiky.
    July 7, 2010 v 11.22
    Kritika Komárka a Kostlána je dobrá, ale nestačí
    Myslím, že Komárek s Kostlánem vystihli řadu problémů současné sociální demokracii. Já ji sice volil, ale výše uvedenou kritiku bych bez váhání podepsal. Myslím, že už nemá mnoho smyslu rozebírat Czechtek a zrušené podzimní volby, zde opravdu platí, že po bitvě je každý generál. Spíše by se sociální demokracie měla zamyslet nad svou existencí a nad tím, jak dál. Jde o diskusi, kritiku, hledání alternativ, formy protestu proti plánovaným krokům nastupující neoliberální vlády. Bez kritického zhodnocení a sebereflexe to nepůjde. V tom může být uvedená kritika užitečná a inspirativní.
    TT
    July 7, 2010 v 14.24
    Hombre Paroubek
    ČSSD se dá vyčítat vše, co jí vyčítá Komárek a ještě víc - především rezignace na tradiční levicovost, alespoň etatistickou, když už ne participatipativní (tradičně v SocDem hnutí nazývanou Gildistická).
    Ale v jednom je mi Paroubka líto. Když totiž dojel na svou představu čestnosti, kterou nazývám Hombre syndrom - podle hrdiny stejnojmeného filmu.
    Paroubek se chlapsky zastal slabého Bublana, aniž by to jakkoli zdůvodnil, a převzal tak na svá bedra odpovědnost za CzechTek. Bylo to sice hrdinské, ale to je tak všechno. Bublana měl donutit k rezignaci a nechat to celé vyšetřit. Štěstím bylo, že si nikdo nevzpoměl na stovky zmlácených a uvězněných během zasedání MMF a SB v r. 2000, ale tehdy se Grossovi podařilo národ přesvědčit, že s demonstranty se jinak nejedná.
    Totéž platí o posunutých volbách. Paroubek byl jediný, komu se to nehodilo, ale čestně uznal, že se jedná o protiústavní krok a nepodpořil ho. Jeho vysvětlení bylo ovšem slabé až nijaké.
    Stejně jako v Hombré jsme tak mohli sledovat, naštěstí jen politickou, smrt muže, který je jaký je, ale hrdinsky umírá v pofiderní obětavosti, aniž by většina lidí kolem něj pochopila proč to vlastně dělá...
    SH
    July 7, 2010 v 16.51
    Tak trochu jinak
    Komárek najednou Paroubka kritizuje. Ale byl to on, kdo mu po nástupu do čela vlády vytvořil jeho prvou „imič“ metaforou o bagru. Ať si tedy přizná, kolik z těch deseti Paroubkových procent zavinil vlastně přímo on sám, když přece byl navíc jeho osobním poradcem, nemýlím-li se. Komárkův deseti procentní „odborný odhad“ v mých očích zpochybňuje navíc fakt, že Paroubek dostal z předsedů stran druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů. A uvážíme-li, že kandidoval proti Zemanovi a získal skoro pětkrát víc preferencí, tak opravdu nevím, o čem to Komárek fakticky v tom prvém bodě hovoří. Paroubek byl socialistou již v dobách, kdy Komárek ještě dosníval komunistickou utopii. A právě autentický socialismus, o kterém mediální matadoři dobře věděli z Paroubkových názorů prezentovaných třeba v periodiku Trend, jež od roku 1994 řídil, byl příčinou mediální štvanice, kterou by nikdo ze štváčů sám duševně neustál. Dneska je síla médií taková, že dokáže z úplného blbce udělat superstar a z nejschopnějšího člověka kupříkladu i zločince. Jelikož Zeman nebyl ani sociálním demokratem, nadtož socialistou, považuji Paroubka za nejsilnější osobnost, kterou po listopadu tato strany měla. Dost ale už o Paroubkovi. Vždyť i Churchill prohrál hned první volby po válce, kterou pro Británii vyhrál. A nakonec se vrátil!!
    Další Komárkovy kritické náhledy jsou jen zdánlivě správné a navíc zase svůdně prezentovány jeho příliš básnickými sklony. Kdyby měl plnou pravdu s formou kampaně, pak by například ODS se svým, ke konci až fašizujícím běsněním, měla dopadnout ještě hůř. A konec konců reklamně-propagační metody byly u všech stran prakticky stejné.
    Sám jsem toho názoru, že bylo Paroubkovou chybou, že nebyl oním bagrem, po Melčákem iniciovaném rozhodnutí ÚS. Jenže ve stejné situaci byly i ostatní strany. Takže bylo spíše chybou, že ČSSD nedokázala „vystupňovávat“ svou kampaň. Takže největším omylem bylo, že v přesvědčení o svém náskoku, ČSSD kampaň ukončila daleko před jejím koncem, ať již proto našla odůvodnění jaké chtěla. Tady prohrála. Vždyť ODS útočila do poslední chvíle, třeba svým „Paroubku je čas odejít, vždyť už i 70 procent členů ČSSD si to přeje“. Což byla samozřejmě jen jedna ze zjevných, nesčetných lží v kampani ODS.
    Další tři body Komárkovy kritiky se dají shrnout do jednoho. ČSSD degenerovala na typ volební strany, bohužel bez onoho až fanatického nasazení sympatizantů v předvolebním reji, jaký je znám z USA. To si strana opravdové levice nemůže nikdy dovolit. Jednak na to nikdy nebude mít dost finančních prostředků, ale především ona musí pracovat nepřetržitě a ne jen před volbami. Každý člen musí být doslova krystalizačním bodem svého okolí, který zajišťuje pro stranu desetinásobky voličů. A každý funkcionář pak musí být naprosto nezpochybnitelnou autoritou, které nechybí především věcné argumenty, protože ideové jsou u něj samozřejmě předpokládány.
    Hlavní chybou ČSSD bylo, alespoň podle mne, že se nezaměřila na nerozhodnuté voliče a některé své sympatizanty dokonce zbytečně odrazovala. A celé levice pak fakt, že si její strany šly vzájemně po krku, místo aby se navzájem podporovaly i při těch nejtěžších útocích soupeřů.
    July 7, 2010 v 22.34
    na okraj k personalizaci problému socdem
    Ve veřejné kritice Jiřího Paroubka byla jedna věc, kterou postihnul Petr Pospíchal a před ním jinak Jiří Pehe: způsob jeho dehonestace šel za hranici jeho respektu jako lidské bytosti. Využíváním jeho nejrůznějších tělesných nedostatků to začalo a organizováním vajec skončilo. Intenziva i frekvence těchto projevů a jejich akceptace většinou medií i politické scény byla děsivá a poprvé v životě jsem si naplno uvědomil, že ani zdánlivá přereflektovanost fašismu spojeného s nacismem první poloviny dvacátého století nás nemusí uchránit od toho, aby se v nějaké zmutované podobě nestal znovu realitou se všemi důsledky. Jak lze odvodit i ze slavného filmu Michaila Romma, který obešel celý svět, s názvem Obyčejný fašismus (a v jiných příkladových liniích pracuje Arendtová, Sontagová a další), výše popsané "vlaštovky" jsou nesporně jeho rodu a jako k takovým by se nim mělo přistupovat. Od dehonestace tělesných vad je blízko k tělesně postiženým, od nich pak k jiným barvou pleti a už to jede... V tomto smyslu mě oba texty Františka Kostlána překvapily: je-li schopen na jedné straně položit takovou váhu na zpackaný Czechtek (který je pro mě také nepřijatelný), čekal bych citlivost i vůči strukturálně podobným alarmujícím událostem, vycházejícím z jiných prostředí. Nebo se vracíme k logice "oko za oko, zub za zub"?