Valtrovi Komárkovi, doyenovi sociální demokracie, bude v srpnu 80 let. Mnoho komentátorů a publicistů jej často cituje a dovolává se jeho názorů či odborných vyjádření. Je tedy s podivem, že jeho kritiku ČSSD, kterou sdělil v týdnu ČTK, ignorovala všechna média. Jak ta údajně pravicová, tak ta prý levicová. Ta „pravicová“ jsou zřejmě napadáním ČSSD vyčerpána nebo se prostě radši věnují přihlouplým prefabrikátům, které vydávají za zprávy.

U médií „levicových“ se není co divit, protože Valtr Komárek se do ČSSD opřel mocně. A to je pro tato média i jejich autory téměř tabu, protože zhusta trpí pocitem křivdy, že „pravicové sdělovací prostředky“ potlačují levicové názory a lžou o dobrých výsledcích levice. A levicoví intelektuálové, kteří dříve stáli v popředí změn, ve své většině procházejí těžkou krizí, která by se dala symbolicky vyjádřit jako výměna kritického rozumu za stranický dres ČSSD. V praxi to vypadá tak, že nejsou schopni kritické reflexe vůči ČSSD a okřikují každého, kdo si dovolí mít jiný názor než oni. Odstrašující příklad v tomto směru předvedl v diskusi pod mým článkem Proč nebudu volit ČSSD Ivan Štampach. O mé kritice ČSSD napsal krom jiného tyto věty: „Není to trošku pod úroveň Deníku Referendum?... Pane Kostláne, volte si koho chcete, ale zmírněte laskavě agresivní, pomlouvačný tón své kampaně v tomto deníku a vraťte se ke korektní konfrontaci programů…“ Ponechávám tato slova bez dalšího komentáře, komentují se dostatečně sama. Nuže, pojďme se tedy podívat na „pomlouvačnou, agresivní kampaň“ Valtra Komárka. Hluboce doufám, že jeho názory nebudou pod úroveň Deníku Referendum.

• Sociální demokracii podle Komárka ve volbách bezprostředně poškodil předseda Jiří Paroubek, který se stal všeobecně negativní postavou. Hlubší příčinu neúspěchu ČSSD však vidí v tom, že ČSSD degenerovala v tuhý direktivní manažerský aparát, který dává hlavní důraz na marketing a všechno podřizuje volebnímu vítězství a uchopení moci. Komárek je přesvědčen, že Paroubek ubral ČSSD deset procent hlasů. „Ohromná masa voličů říkala: My bychom vám ten hlas dali, ale kdybyste neměli toho Paroubka.“ Uvnitř strany se názory na Paroubka různí. Někteří podle Komárka říkají, že média bývalému předsedovi ČSSD „nasadila psí hlavu“, jiní, že si to zavinil sám svou arogancí, vychloubačností, že všechno zná a že všechny převálcuje.
• Kontraproduktivní bylo podle Komárka marketingové vedení kampaně, kterou organizovali američtí poradci. Nabádali k sebevědomému vystupování, k agresivnímu napadání protivníků, k chvastounství. Lídři se podle nich měli chovat tak, že všechno vědí a všechny zválcují. Přišli s americkou ideou, že volby vyhrají peníze. „Vražte do toho 300 milionů s tím lesem billboardů. Oni to viděli jako reklamu na prací prášky.“ Volební management podle Komárka všechny produkty nakupoval u externích PR agentur a členstvo ČSSD bylo na nic. „I roznášení letáků si zaplatili.“
• Za fatální označil Komárek odvolání podzimních předčasných voleb do Sněmovny Paroubkem, navzdory dohodě s ostatními stranami, přestože měla ČSSD vysoké preference. Chybou bylo i zrušení mítinků po inzultaci Bohuslava Sobotky. Posledních čtrnáct dní kampaně, její finále, které je nejdůležitější, sociální demokraté odtroubili. Současná ČSSD podle něj nezná nic jiného než marketingovou volební kampaň směřující k volebnímu vítězství. „Protože my jsme ti spasitelé, ale spasení dosáhneme, jen když vyhrajeme volby a budeme vládnout,“ uvedl Komárek.
• Ještě vážnější je ale podle něj degenerace ČSSD v jakousi direktivní rodinnou marketingovou firmu, kterou řídí několik tvrdých manažerů s hrstkou aparátu. Sledují průzkum veřejného mínění, cílové skupiny a používají produkty k ovlivnění veřejného mínění. Nejde jim o nic jiného než o vládní byznys, o velké penězovody, dobrá postavení. A k tomu je potřeba se dostat do ministerských křesel, do firemních rad, podotkl Komárek. Politika se stala byznysem místo toho, aby byla o demokracii a sociálním zabezpečení důstojného života. „To je smysl existence sociální demokracie, ale ona se na tuto politiku vykašlala, ona ji nedělá, ona dělá volby,“ uvedl Komárek.
• Členstvo ČSSD podle něj drtí pyramida základních, okresních a krajských organizací na principu Leninova „bolšinstva", na jejímž vrcholu sedí předseda jako faraon, v předsednictvu „veleknězi“ a pak další hodnostáři. Stranu je však podle Komárka třeba organizovat jako síť, kde každé oko hraje nezastupitelnou roli, kde všichni členové jsou rovnoprávní. Členové by se měli sdružovat do různých projektů, spolupracovat s různými spolky, ale ne hlavně proto, aby získali voličské hlasy, ale aby pomáhali demokracii všedního dne se vzpamatovávat. Takovou aktivitu pak korunuje volební vítězství, protože lidé řeknou, že to jsou správní lidé, správná strana, které dáme hlasy.
• Podobně jako ČSSD podle Komárka zdegenerovaly všechny strany, demokracie je ohrožena a je otázka, jak se bude politika vyvíjet. Smysl však má podle Komárka reagovat na historické výzvy, ne komercializovat politiku. Kdyby to ČSSD pochopila a začala dělat opravdovou politiku, která odpovídá výzvě doby, tak osloví vzdělané lidi, kteří tohle chápou, dodal Komárek.

Netřeba asi zdůrazňovat, že bych se pod tuto Komárkovu analýzu bez uzardění podepsal. Jak jsem psal víckrát, například zde nebo zde nebo zde, degenerace se týká všech dosavadních parlamentních stran, nikoli jen ČSSD. Ta však zároveň s ODS v tomto směru s přehledem vede.

Levicoví intelektuálové nebyli schopni odsoudit ČSSD ani za to, že její přední představitelé hájili brutální zmlácení účastníků CzechTeku 2005. Například Petr Pospíchal napsal ve své obhajobě Jiřího Paroubka tuto pozoruhodnou myšlenku: „Pak přišel Czechtek, dodnes studna hluboká protiparoubkovských útoků. Paroubek byl v té době v Rakousku na dovolené a jen politický diletant by mohl soudně očekávat, že by v dodatečné reakci na tuto událost destabilizoval svoji novou vládu podepíranou jen nejtěsnější většinou tím, že by se nepostavil za svého ministra vnitra. Jeho pozici proto hájil.“

Takže tedy reaguji coby správný „politický diletant“, když už mi díky předurčení Petrem Pospíchalem nezbývá nic jiného: Kdyby Paroubek novinářům tehdy z dovolené odpověděl „vyjádřím se, až se s celým problémem seznámím“, mohl by v dodatečné reakci klidně sepsout ministra vnitra Bublana, čímž by stabilitu své vlády nesporně posílil. Bublan a policie totiž obhajovali zbití nevinných lidí za pomoci smyšlenek, například tvrzeními, že technaři nepodepsali s majitelem pozemku smlouvu (později pak, že jde o chudáka, který ani neví, o co jde), že se zahraniční technaři chtěli prát, že k pozemku nevedla příjezdová cesta, že policie neblokovala dálnici atd. Ostatně, soud nedávno potvrdil, že policie postupovala protiprávně, dvěma technařům se ministerstvo vnitra nyní musí omluvit a zaplatit jim sto tisíc korun odškodnění a dalších sto tisíc náklady na soudní řízení. Jestliže tedy Paroubek nereagoval mnou popsaným způsobem, choval se bezesporu jako pouhý politický diletant.

Od Paroubka ovšem nikdo soudný provádění opravdové politiky nečekal, takže to je v řádu věcí. Smutné však je, že se levicoví intelektuálové zřekli své letité výsady používat kritický rozum a že svou nekritičností k ČSSD nahrávají pravicovým stranám k vítězství ve volbách. Kdyby svou autoritou napomohli včas k nutné obměně ČSSD, namísto rozčilování se nad oprávněnou kritikou, byla by tato strana přijatelná pro mnoho voličů, kteří z nedostatku jiné volby volili střed či pravici.