Bělobrádek: S extremisty ve vládě nebudeme. Ani s komunisty, ani s nacisty
Vratislav DostálPřed víkendovým sjezdem KDU-ČSL, jehož delegáti zvolí nové vedení strany, jsme položili několik otázek Pavlu Bělobrádkovi, Marianu Jurečkovi a Zuzaně Roithové. Právě tito tři politici obdrželi nominace na post předsedy strany.
Tento víkend se v Olomouci uskuteční volební sjezd KDU-ČSL. Jeho delegáti zvolí vedení strany, které ji povede do příštích sněmovních voleb. Na nejvyšší stranický post obdrželi nominace tři politici: pozici předsedy obhajuje Pavel Bělobrádek, nominaci obdrželi také Marian Jurečka a Zuzana Roithová.
Kam se bude ubírat jeden z tradičních subjektů české politiky, který v posledních volbách nepřekročil pětiprocentní kvórum nutné pro vstup do Poslanecké sněmovny a poprvé od roku 1918 se tak stal mimoparlamentním subjektem bez vlivu na vznik vlády?
Pavel Bělobrádek
V roce 2010 se KDU-ČSL vůbec poprvé od roku 1918 nedostala do Poslanecké sněmovny. Kde zpětně vidíte příčiny tohoto neúspěchu?
Příčin neúspěchu KDU-ČSL ve volbách v roce 2010 bylo několik. Za prvé za naším neúspěchem byl útok na politický establišment a fenomén vzniku nových politických stran. Všechny parlamentní strany obdržely o statisíce hlasů méně, včetně opozičních ČSSD a KSČM. Některé procentuálně ztratily více, než my. Avšak KDU-ČSL a Strana zelených začínaly na nižší hladině. A proto z Poslanecké sněmovny vypadly.
Druhým důvodem neúspěchu KDU-ČSL byla dlouhodobě špatně uchopitelná politika strany. Nepočítáme-li rok 2002, kdy jsme kandidovali společně s US-DeU, pak jsme vzhledem k našemu vrcholu z roku 1998 ztratili v roce 2006 — kdy byl předsedou strany Miroslav Kalousek — přibližně 150 000 hlasů, v roce 2010 (stranu vedli Jiří Čunek, po něm Cyril Svoboda) jsme ztratili oproti roku 1998 156 000. Tedy v podstatě stejně.
Od úmrtí Josefa Luxe se nepodařilo stranu transformovat v subjekt, který dokáže odolat umělé a hloupé bipolarizaci politické scény v souboji liberální pravice a liberální levice, vysvětlit že konzervativní strana se nepozná jen podle morálky a bioetiky, ale přístupem k politice jako službě.
Třetí příčinu lze nazvat personálním problémem předsedů. Tři poslední zvolení předsedové (Miroslav Kalousek, Jiří Čunek, Cyril Svoboda) měli každý své kauzy. Což mělo nepochybně vliv na důvěryhodnost strany.
Další příčinu spatřuji v účasti KDU-ČSL na druhé Topolánkově vládě. Konkrétně například v tom, že jsme přistoupili na rovnou daňovou sazbu a zrušení společného zdanění manželů. K tomu připočtěme okolnost, že šlo o vládu závislou na přeběhlících.
V neposlední řadě bych se zmínil o negativní kampaň vůči KDU-ČSL, která kontinuálně probíhala celou řadu let.
Jak hodnotíte vývoj strany právě od voleb 2010 do současnosti? Co se podle vás novému vedení podařilo a kde spatřujete jeho neúspěchy?
Za úspěch považuji stabilizaci strany (finančně, personálně, politicky), loňské splacení dluhů za volby 2010. Připomenu, že zcela bez dluhů budeme v roce 2014. Dalším úspěchem byly úspěšné volby do krajských zastupitelstev (KDU-ČSL získala devět procent krajských mandátů, v několika krajích drtivě porazila TOP 09, uspěli noví lídři, tj. Bělobrádek, Jurečka, Kaňkovský, Slováček atd., uspěli také středové koalice na východě a severu a celkově jsme obdrželi více mandátů ve srovnání s volbami v roce 2008).
Mezi úspěchy řadím také intenzivní komunikaci vedení strany s členskou základnou, elektronizaci (v krajských volbách jsme byli dle MU Brno na internetu neaktivnější strana) a hlubokou sebereflexi, a s ní související prodiskutování ideových i programových věcí.
Za neúspěch stávajícího vedení KDU-ČSL považuji neobhájení všech čtyř senátních obvodů v loňských volbách do Senátu, neúspěch koalic na severu, středu a západě Čech, mediální stín strany, který se nám nepodařilo příliš prorážet či dobrá kandidátka na prezidentku, která zůstala těšně pod hranicí pěti procent hlasů, ačkoli získala za 800.000 korun více hlasů, než celá strana v roce 2010. Nepodařilo se nám také rozbít přihlouplá klišé o straně, která mají někteří lidé „zažraná“ pod kůží a blábolí nesmysly, které jsou stokrát vyvrácené.
KDU-ČSL se v předvolebních průzkumech dlouhodobě pohybuje okolo pětiprocentní hranice, jež je nutná pro vstup do Poslanecké sněmovny. Co musí podle vás nově zvolené vedení učinit v mezidobí do voleb, aby se lidovci stali opět relevantní stranou zastoupenou v Poslanecké sněmovně?
Být víc vidět, říci co chce a jak toho chce dosáhnout. Otevřít kandidátky pro osobnosti a nabídnout nové tváře.
Pokud byste byl zvolen předsedou strany, jakou strategii byste lidovcům naordinoval v předvolební kampani?
Vyhrát!
Jak hodnotíte své protikandidáty na předsedu a počítal byste s jejich účastí v nejužším vedení strany v případě, že budete zvolen předsedou?
Nevím, zda přijmou kandidaturu, takže těžko říci. Kdo bude nebo nebude v předsednictvu, je věcí delegátů, ne mojí.
Jak hodnotíte vaši politickou konkurenci, tj. strany vládní koalice (především ODS a TOP 09) a opoziční sociální demokraty a komunisty? V čem by se politika KDU-ČSL od stávajících parlamentních stran lišila?
Vláda potřebné reformy dělá nepromyšleně, zbrkle a špatně, až na čestné výjimky. KSČM a ČSSD však nenabízejí vhodnou alternativu. Tou jsme my. V čem by se lišila? V přístupu k politice jako službě bližnímu. Nerozeštvávání sociálních a věkových skupin proti sobě.
Pokud by se lidovci dostali do Sněmovny a zároveň by se stali jazýčkem na vahách, kterou variantu vládního uspořádání by strana pod vašim vedení preferovala? (Modelová situace: ČSSD plus KSČM — 95 mandátu, ODS plus TOP také 95 mandátů, KDU-ČSL deset mandátů — k jakému táboru byste se přiklonili?)
My žádným jazýčkem nehodláme být a ani se k nikomu přiklánět. Na to můžete zapomenout. Máme svůj program a ten budeme hájit. Najdeme-li koaličního partnera, který nám umožní programové priority uskutečnit, můžeme s ním jednat o podrobnostech. Hodláme realizovat svoje priority, ne umožňovat je uskutečnit jiným stranám. Pokud se nenajde nikdo, půjdeme do opozice. Rozhodně nebudeme ve vládě s extremisty. Ani s komunisty, ani s nacisty.
V roce 2010 se KDU-ČSL vůbec poprvé od roku 1918 nedostala do Poslanecké sněmovny. Kde zpětně vidíte příčiny tohoto neúspěchu?
Především to byla ztráta důvěry našich voličů, kteří tehdejším představitelům KDU-ČSL vzkázali, že se musíme změnit. Protože mnoho z nich si říkalo úplně něco jiného, než bylo v programu KDU-ČSL a něco jiného mnozí ve skutečnosti dělali (například vyměnili podporu rodin, tedy společné zdanění manželů za rovnou daň apod.). Pak tam byla řada „technických“ chyb, jako například nezvládnutá volební kampaň strany. A samozřejmě mělo svůj vliv i tehdejší společenské klima, které přálo „novým“ a neokoukaným volebním stranám a projektům.
Jak hodnotíte vývoj strany právě od voleb 2010 do současnosti? Co se podle vás novému vedení podařilo a kde spatřujete jeho neúspěchy?
Sjezd ve Žďáře nad Sázavou na začátku zimy v roce 2010 byl skutečně historickým předělem, jehož důležitost si asi ještě někteří ani nepřipouštějí. Hlavní vzkaz pro voliče byl ten, že jako politická strana jsme si vědomi chyb, které se staly a chceme absolutní personální výměnou vedení začít psát novou kapitolu lidové strany v Čechách a na Moravě.
Novému vedení strany se podařilo stranu personálně a finančně stabilizovat (příští rok budeme absolutně bez dluhů), přijali jsme změnu stanov, která stranu více přibližuje voličům, a obhájili jsme pozice v počtu krajských mandátů, tedy přesněji navýšili jsme jejich počet z 56 na 61 a dnes máme prakticky deset procent krajských zastupitelských mandátů v České republice.
Za neúspěch považuji, že v prezidentských volbách nezvítězil kandidát, který by národu nelhal a dokázal svou kampaní a osobním příkladem, že lze společnost stmelovat a kultivovat.
KDU-ČSL se v předvolebních průzkumech dlouhodobě pohybuje okolo pětiprocentní hranice, jež je nutná pro vstup do Poslanecké sněmovny. Co musí podle vás nově zvolené vedení učinit v mezidobí do voleb, aby se lidovci stali opět relevantní stranou zastoupenou v Poslanecké sněmovně?
Především ve vedení strany a na volebních kandidátkách musí být věrohodní a aktivní politici s pevnými názory, kteří dokážou přirozeně, sebevědomě a svým příkladem obhajovat křesťanskodemokratickou politiku ve společnosti! Dále je to vytvoření konkrétního volebního programu pro obnovu naší země, pro obnovu hospodářského růstu, funkčního sociálního systému a vlády práva.
Je také důležité zvládnout volební kampaň, která konkrétně zacílí na potenciální voliče s řešením témat, která je nejvíce trápí.
Pokud byste byl zvolen předsedou strany, jakou strategii byste lidovcům naordinoval v předvolební kampani?
Nominace na předsedu jsem sice získal, ale o kandidatuře na předsedu nyní vážně neuvažuji. Takže na tuto otázku nemohu odpovědět, či jsem ji částečně zodpověděl v předchozí odpovědi.
Jak hodnotíte své protikandidáty na předsedu a počítal byste s jejich účastí v nejužším vedení strany v případě, že budete zvolen předsedou?
Jak Pavla Bělobrádka, tak Zuzanu Roithovou hodnotím kladně. Doufám, že v předsednictvu budou a již dnes s nimi úzce spolupracuji.
Jak hodnotíte vaši politickou konkurenci, tj. strany vládní koalice (především ODS a TOP 09) a opoziční sociální demokraty a komunisty? V čem by se politika KDU-ČSL od stávajících parlamentních stran lišila?
Strany vládní koalice udělaly jednu zásadní chybu. Že zásadní dlouhodobé problémy nekomunikovaly s ostatními politickými stranami, především ty dlouhodobé, jako sociální reformu, či penzijní reformu. Zodpovědný politik musí o svých krocích hovořit s opozicí, s odborníky i veřejností, protože tento stát a společnost potřebuje, pokud chce jít kupředu, politiky, kteří se na zásadních a pro společnost důležitých zákonech dovedou dohodnout.
V tom je zásadní rozdíl mezi KDU-ČSL a ostatními politickými stranami. Je třeba vést konstruktivní dialog a dokázat občas sundat stranické klapky z očí, nehandlovat, nevydírat, ale dohodnout se na stabilních principech!
V případě sociálních demokratů je pro mne osobně velkým varováním jejich postup při tvoření krajských koalic, kdy i v krajích, kde mohli vytvořit koalici bez KSČM s ostatními stranami, či jen s KDU-ČSL, neučinili tak, a raději otevřeli prostor komunistům, byť jejich lidé jsou v některých případech značně nekompetentní.
Pokud by se lidovci dostali do Sněmovny a zároveň by se stali jazýčkem na vahách, kterou variantu vládního uspořádání by strana pod vašim vedení preferovala? (Modelová situace: ČSSD plus KSČM — 95 mandátu, ODS plus TOP také 95 mandátů, KDU-ČSL deset mandátů — k jakému táboru byste se přiklonili?)
Dlouhodobě říkáme, že KDU-ČSL nemusí být za každou cenu v koalici. Před volbami zveřejníme naše zásadní priority, bez kterých nepůjdeme do vládní koalice. Jinak koalici s KSČM zcela zásadně a dlouhodobě odmítáme. Nelze být v koalici se stranou, která stojí na hodnotách, jež se podle našeho názoru neslučují nejen s demokratickým uspořádáním našeho státu, ale také s naším pohledem na svět, s našimi hodnotami, které zastáváme.
Zuzana Roithová
Děkuji za vaše otázky, ale nehodlám se ucházet o post předsedy strany. Jsem přesvědčena, že předseda Bělobrádek dokázal, že má na to stranu přivést zpět do Poslanecké sněmovny.
Aby to nebylo tak krátké a agresivní, tak přidám dvě poznámky k panu Jurečkovi:
"Jinak koalici s KSČM zcela zásadně a dlouhodobě odmítáme." - po 44 letech (s prominutím) "kurvení se" s KSČ v rámci NF mi tento výrok nepřipadá přesvědčivě pravdivý... Jakože nějaký Heller ať si říká kraviny, jaké chce, ale z oficiálních pozic bych čekal něco lepšího.
"Za neúspěch považuji, že v prezidentských volbách nezvítězil kandidát, který by národu nelhal a dokázal svou kampaní a osobním příkladem, že lze společnost stmelovat a kultivovat." - Zahrnuje mezi ty nelhající a kultivující kandidáty i Karla Schwarzenberga?
"Kdo volí KDU-ČSL, sází na JISTOTU."
Lépe to snad ani říci nelze -------