Tento víkend se v Olomouci uskuteční volební sjezd KDU-ČSL. Jeho delegáti zvolí vedení strany, které ji povede do příštích sněmovních voleb. Na nejvyšší stranický post obdrželi nominace tři politici: pozici předsedy obhajuje Pavel Bělobrádek, nominaci obdrželi také Marian Jurečka a Zuzana Roithová.  

Kam se bude ubírat jeden z tradičních subjektů české politiky, který v posledních volbách nepřekročil pětiprocentní kvórum nutné pro vstup do Poslanecké sněmovny a poprvé od roku 1918 se tak stal mimoparlamentním subjektem bez vlivu na vznik vlády?

Pavel Bělobrádek

↗

V roce 2010 se KDU-ČSL vůbec poprvé od roku 1918 nedostala do Poslanecké sněmovny. Kde zpětně vidíte příčiny tohoto neúspěchu?

Příčin neúspěchu KDU-ČSL ve volbách v roce 2010 bylo několik. Za prvé za naším neúspěchem byl útok na politický establišment a fenomén vzniku nových politických stran. Všechny parlamentní strany obdržely o statisíce hlasů méně, včetně opozičních ČSSD a KSČM. Některé procentuálně ztratily více, než my. Avšak KDU-ČSL a Strana zelených začínaly na nižší hladině. A proto z Poslanecké sněmovny vypadly.

Druhým důvodem neúspěchu KDU-ČSL byla dlouhodobě špatně uchopitelná politika strany. Nepočítáme-li rok 2002, kdy jsme kandidovali společně s US-DeU, pak jsme vzhledem k našemu vrcholu z roku 1998 ztratili v roce 2006 — kdy byl předsedou strany Miroslav Kalousek — přibližně 150 000 hlasů, v roce 2010 (stranu vedli Jiří Čunek, po něm Cyril Svoboda) jsme ztratili oproti roku 1998 156 000. Tedy v podstatě stejně.

Od úmrtí Josefa Luxe se nepodařilo stranu transformovat v subjekt, který dokáže odolat umělé a hloupé bipolarizaci politické scény v souboji liberální pravice a liberální levice, vysvětlit že konzervativní strana se nepozná jen podle morálky a bioetiky, ale přístupem k politice jako službě.

Třetí příčinu lze nazvat personálním problémem předsedů. Tři poslední zvolení předsedové (Miroslav Kalousek, Jiří Čunek, Cyril Svoboda) měli každý své kauzy. Což mělo nepochybně vliv na důvěryhodnost strany.

Galerie (3)